LITEVSKÁ DEMINUTIVA LINGUISTICA BRUNENSIA 60, 2012, 1 2 TEREZA KABELÁČOVÁ

Transkript

1 LINGUISTICA BRUNENSIA 60, 2012, 1 2 TEREZA KABELÁČOVÁ LITEVSKÁ DEMINUTIVA Abstract The article is a survey of Lithuanian derivative suffixes used for formation of diminutives. The individual suffixes are described with respect to how often are they used, their precise meaning or whether they are used for formation of another words except these with diminutive meaning. Examples and Slavic counterparts, if such can be found, are given. Furthermore the sufixes are classified according to the formants that form them. Except the formant -l-, prevalent in Lithuanian, and the -k-, prevalent in the Slavic languages, there are formants -t- and -n- - for some of which it is possible to find Slavic parallels - and -z-, -ž-, -š-, for which Slavic parallels do not exist. At the end a synoptic table of suffixes is presented. Keywords Lithuanian; Slavic; diminutive; suffix; derivation Litevština je považována za významný archaický jazyk v rodině indoevropských jazyků; zde má mnoho společného zvláště s jazyky slovanskými. Podobné rysy lze najít zejména v oblasti lexikální, fonetické a morfologické. Do posledně jmenované oblasti spadají, mimo jiné, také jmenné derivační sufixy, k nimž se řadí i sufixy deminutivní. O nich bude tento článek. Kategorie deminutiv bývá bohatě rozvinuta ve flektivních jazycích. Naopak, jazyky analytické vyjadřují tuto gramatickou kategorii obtížně, zpravidla lexikálními opisy. Litevština je jazyk s bohatě rozvinutou flexí a deminutiva patří k mimořádně produktivním derivačním modelům, zvláště pak v lidových písních. Jak konkrétně vypadají litevské deminutivní přípony vedle slovanských? Ačkoliv se formant -k-, charakteristický pro slovanské jazyky, v litevštině uplatňuje málo a formant -l-, který převládá v litevštině, se ve slovanských jazycích neuplatňuje (Zinkevičius 1998, 2 9), disponuje litevština ještě dalšími deminutivními sufixy s jinými formanty. Ty se sice produktivností nevyrovnají výše zmíněným, nicméně není možné je zcela opomenout. Zde jsou přípony seřazené od nejproduktivnějších po méně obvyklé: -elis, -ė; -ėlis, -ė; -(i)ukas, -ė; -(i)utis, -ė; -aitis, -ė; -ytis, -ė; -ulis, -ė; -užis, -ė; -iūkštis, -ė; -okšnis; -šė; -inas, -a; -ušis, -ė; -išius(-is), -ė; -ilis(-ius), -ė; -ėzas;

2 184 TEREZA KABELÁČOVÁ ikė; -(i)okas, -ė; -iotė; -etė. 1 Tyto sufixy modifikují původní význam a pojmenovávají věci, které jsou malé, nebo věci, které jsou příjemné či milé. Mohou nést i oba tyto významy současně. Kromě toho mohou mít také význam pejorativní či augmentativní, neboť litevština pro takové významové odstíny nemá žádné jiné zvláštní morfologické prostředky (Ambrazas 2005, 87 93). Následuje pojednání o jednotlivých deminutivních sufixech: Přípony -elis, -ė a -ėlis, -ė se užívají především k odvozování slov, která vyjadřují, že je pojmenovávaná věc malá nebo příjemná, např.: tėvelis tatínek : tėvas, žodelis slovíčko : žodis, galvelė hlavička : galva, dobilėlis jetelíček : dobilas, piemenėlis pasáček : piemuo, ašarėlė slzička : ašara. Kromě deminutiv přípona -elis, -ė tvoří nomina agentis, např. šypelis posměváček, slova s různými konkrétními významy, např. birželis červen, slova, jejichž původ nelze zcela jasně či jednoznačně určit: erelis orel, karvelis holub, a příjmení, např. Juodelis. Přípona -ėlis, -ė tvoří slovesná substantiva označující osobu, jejíž stav je charakterizovaný významem slovesa, např. pabėgėlis uprchlík, zběh, numirėlis umrlec, išlepėlis rozmazlený člověk, atsiskyrėlis odpadlík, různé názvy rostlin a hmyzu: dilgėlė kopřiva, skruzdėlė mravenec atd. (Otrębski 1965, ; Skardžius 1996, ). Tyto dva sufixy mají paralely ve slovanských příponách el ь, která tvoří odvozeniny od sloves i podstatných jmen: nomina agentis, deminutiva i nemotivované výrazy, a -ěl ь, tvořící názvy činností, stavů a nástrojů, odvozeniny od sloves i podstatných jmen (Sławski 1974, ). Sufix -(i)ukas, -ė tvoří nejčastěji deminutiva, například ragiukas růžek : ragas, pirštukas prstík : pirštas, peiliukas nožík peilis, peliukė myšička : pelė. Užívá se i pro pojmenovávání zvířecích mláďat: paršiukas selátko : paršas, kačiukas kotě : katė, žąsiukas house : žąsis. Kromě deminutiv tvoří přpona -(i)ukas, -ė další slovesná, případně jmenná, substantiva: plepukas mluvka, slapukas ten, kdo se schovává, mėsukas člověk, který má velmi rád maso, pagrandinukas poslední dítě v rodině, vlastní jména a názvy: Gauptukas Gauptisův syn, Barzdžiukas (příjmení), Dubukas (jezero), slova, jejichž původ není zcela jasný: meičiukas nevelké prase, sele (Otrębski 1965, ; Skardžius 1996, ). Ve slovanských jazycích tomuto sufixu odpovídají přípony -ъkъ a -ьkъ. Uplatňují se zvláště při tvorbě deminutiv, ale i nomin agentis (i s pejorativním nádechem), názvy ptáků a zvířat, slouží také pro substantivizaci číslovek a přídavných jmen (Sławski 1974, 93). Sufix -aitis, -ė se užívá opět především pro deminuci: langaitis okénko : langas, žvirblaitis vrabeček : žvirblis, eglaitė smrček : eglė. Dále se jeho pomocí tvoří také pojmenování, která vyjadřují, že označovaná věc nebo osoba někam či 1 Seznam litevských deminutivních sufixů je zde uveden podle příručky Dabartinės lietuvių kalbos gramatika (Ambrazas 2005), která mapuje současný stav spisovného jazyka. Například Saulius Ambrazas v díle Daiktavardžių darybos raida II. Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai (Ambrazas 2000) uvádí rozsáhlejší seznam přípon, včetně nářečních, jejich apofonické a paradigmatické varianty apod.

3 LITEVSKÁ DEMINUTIVA 185 k někomu patří (včetně příjmení a názvů měst). Například ponaitis syn pána : ponas, sūnaitis vnuk : sūnus, Jonaitis (příjmení od vlastního jména): Jonas, Jonaičiai (název vesnice): Jonas. Kromě toho se tento sufix užívá k tvoření pojmenování od různých slovních základů a takto vzniklá slova mívají nejrozmanitější významy, např. ėdimaitis jídlo, mažutelaitis maličký, beržynaitė březina, březový háj, tarnaitė služka (Otrębski 1965, ; Skardžius 1996, ). Přípona -aitis, -ė má zřejmě stejný původ jako další litevské přípony -eitis, -ė (případně -ietis, -ė) a -ytis, -ė (Skardžius 1996, 361). K posledně jmenovanému sufixu pak lze ve slovanských jazycích nalézt odpovídající protějšek, a to it ь (Sławski 1976, 60). Více o něm níže. Pomocí přípony -ytis, -ė se tvoří například tato deminutiva: brolytis bratříček : brolis, šunytis pejsek : šuo, rankytė ručička : ranka. Kromě nich přípona -ytis, -ė tvoří také patronymika a vlastní názvy, např. Labutytė dcera Labutise, Laisvytis (řeka), dále slova s nejrůznějšími významy, např. negerytė něco špatného (Otrębski 1965, ; Skardžius 1996, ). Ve slovanských jazycích této příponě odpovídá sufix -it ь, jehož pomocí se tvoří patronymika, obecně slova vyjadřující původ či náležitost k něčemu a deminutiva, názvy mladých zvířat a hypokoristika (Sławski 1976, 55 60). Přípona -ulis, -ė často pojmenovává malé či příjemné věci: tėtulis tatínek : tėtis, motulė matička : motė. Tvoří nomina agentis, např. murmulis ten, kdo si něco mumlá, numirulis umrlec, zemřelý, názvy nositelů určité vlastnosti nebo mající k něčemu vztah: bičiulis člověk, se kterým má někdo společné včely; dobrý přítel, gerulis dobrák, dobrý člověk (Otrębski 1965, ; Skardžius 1996, ). Ve slovanských jazycích najdeme obdobu tohoto sufixu v příponách s -ъl ь, které tvoří nomina actionis a agentis a další pojmenování od substantiv a adjektiv (Sławski 1974, 111). Následující dvě přípony, -inas, -a a -ikė, mají také své protějšky ve slovanských jazycích, ale v litevštině jsou málo užívané. Pomocí sufixu -inas, -a se tvoří slova, která označují jak malé věci, tak i velké, např. langinas úplně malé okno : langas, jautinas dobře stavěný býk : jautis, kirminas velký červ : kirmis. V dnešní litevštině se však běžně užívají zvláště dva tvary: vaikinas mladík, kluk a mergina dívka. Dále tento sufix tvoří slovesná adjektiva, např. skubinas spěšný, kupinas kypící, plný (např. energie), adjektiva od substantiv, např. kieminas domácí, co žije na dvoře, purvinas špinavý, zablácený, názvy zvířecích samců, např. avinas beran, katinas kocour, a slova s různými dalšími významy, např. slibinas drak (Otrębski 1965, ; Skardžius 1996, ). Obdobou tohoto sufixu ve slovanských jazycích je přípona -ьnъ, která se připíná k substantivům i adjektivům, a tvoří tak nová slova s různým významem (Sławski 1974, 136). Přípona -ikė je uvedena pouze ve tvaru pro femininum, protože v maskulinu deminutivní význam nenese. Například rankikė ručička : ranka, antikė kačenka : antis, Onikė Anička : Ona. Dále se její pomocí tvoří názvy zvířecích chlévů, např. avikė ovčín Jako forma feminina od sufixu -ikas tvoří substantiva od adjektiv, např. didikė šlechtična, nomina agentis, např. siuvikė švadlena,

4 186 TEREZA KABELÁČOVÁ krejčová, lojikė ta, která štěká (Otrębski 1965, ; Skardžius 1996, 131). Pro sufix -ikė je možné nalézt obdobu ve slovanské příponě -ьcь, která slouží především k substantivizaci adjektiv a odvozování od podstatných jmen, včetně deminutiv (Sławski 1974, ). Ze zbývajících deminutivních sufixů, které k sobě nemají slovanský protějšek, je nejvýznamnější přípona -(i)utis, -ė. Kromě deminutiv (např. pirštutis prstík : pirštas) tvoří nomina agentis, nomina actionis, názvy ptáků, vlastní názvy a slova s různými dalšími významy. Ostatní sufixy, užis, -ė; (i)ūkštis, -ė; -okšnis; -šė; -ušis, -ė; -išius (-is), -ė; -ilis, -ė; -ėzas; -(i)okas, -ė; -iotė; -etė, se užívají zřídka. Mohou mít čistě deminutivní význam (sufixy -ušis, -ė, -užis, -ė, (i)ūkštis, -ė, např. tėtušis tatínek : tėtis, brolužis bratříček : brolis, namiūkštis domek : namas), ale i negativní nádech či pejorativní význam (sufixy -ėzas a -šė: vaikėzas dospívající, výrostek : vaikas, bobšė babka : boba), mohou vyjadřovat, že se pojmenovávaná věc nějakým způsobem vymyká normě (sufix (i)okas, -ė; -iotė a -okšnis, např. berniokas klučina : bernas, kojotė noha, která již není malá : koja, ežerokšnis nevelké jezero : ežeras), a mohou mít nejrůznější další konkrétní významy (např. sufix -ilis, -ė a -išius (-is), -ė: dagilis bodlák pcháč, lapišius lovec lišek ). Přípona -(i)okas, -ė navíc tvoří ještě nomina agentis (mušokas rváč, kdo se pere ). Jen výjimečně je za deminutivní považována přípona -etė, která se vyskytuje v mezinárodních slovech (tanketė lehký tank ) (Ambrazas 2005, 92, 93; Otrębski 1965, 215, 222, 225, 227, 228, , ; Skardžius 1996, 132, 181, 317, 352, , 390, 392). Z podaného přehledu vyplývá, že kromě formantů -l- a -k-, které byly zmíněny na začátku, jsou dále v litevských deminutivních sufixech významněji zastoupené ještě formanty -t- a -n-. Vyskytují se v příponách, které mají své protějšky ve slovanských jazycích, -aitis, -ė, -ytis, -ė a -inas, -a (protějšek k -inas, -a však netvoří deminutiva), ale i v sufixech, pro které takové paralely nalézt není možné, (i)ūkštis, -ė, -iotė, -etė a -okšnis. Také přípony s charakteristickým litevským deminutivním formantem -l-, -elis, -ė a -ėlis, -ė, -ulis, -ė, mají slovanskou obdobu, deminutiva však tvoří pouze protějšek k sufixu elis, -ė. Charakteristický slovanský formant -k- se vyskytuje v litevských sufixech (i)ukas, -ė a -ikė, pro které existuje deminutivní slovanská paralela, ale i v příponě (i)okas, -ė, pro niž taková paralela není. Další formanty, které se podílí na stavbě litevských deminutivních sufixů, avšak nemají své protějšky ve slovanských jazycích, jsou -š- (-šė, -ušis, -ė, išius (-is), -ė), ž- (-užis, -ė) a -z- (-ėzas). Sufixy -okšnis a (i)ūkštis, -ė jsou složené; z vnitřní slovotvorné struktury i vnějších srovnání vyplývá, že -k- před -š- ve skupině s následujícím konsonantem bývá vkladné (Smoczyński 1989, 38 44).

5 LITEVSKÁ DEMINUTIVA 187 Synoptická tabulka deminutivních sufixů -C- -ai-c- -e-c- -ė-c- -i-c- -y-c- -(i)o-c- -(i)u-c- -ø-c- (m./f.) -k-as/-ė -(i)okas/-ė -(i)ukas/-ė -k- /-ė /-ikė -l-is/-ė -elis/-elė -ėlis/-ėlė -ilis/-ilė -ulis/-ulė -n-as/-a -inas/-ina -š-is/-ė -ušis/-ušė /-šė -š-ius/-iė -išius/-išė -t-is/-ė -aitis/-aitė /-etė -ytis/-ytė /-iotė -(i)utis/-ė -z-as -ėzas -ž-is/-ė -užis/-užė LITERATURA AMBRAZAS, S Daiktavardžių darybos raida II. Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. AMBRAZAS, V Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. OTRĘBSKI, J Gramatyka języka litewskiego. Tom II: Nauka o budowie wyrazow. Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe. SKARDŽIUS, P Rinktiniai raštai I: Lietuvių kalbos žodžių daryba. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. SŁAWSKI, F Słownik prasłowiański. Tom 1. Wrocław: Zakład Narodowy Imienia Ossolińskich. SŁAWSKI, F Słownik prasłowiański. Tom 2. Wrocław: Zakład Narodowy Imienia Ossolińskich. SMOCZYŃSKI, W Studia bałto-słowiańskie. I. Kraków: Ossolineum. ZINKEVIČIUS, Z The History of the Lithuanian Language. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. DIMINUTIVES IN LITHUANIAN The article treats Lithuanian diminutives and studies the suffixes used for their derivation. It presents them in comparison with Slavic suffixes. The main criterion is the perspective of how often these derivative suffixes are used and the possibility to find their counterparts in the Slavic languages. To be able to find such parallels, the meaning of the suffixes is considered and examples are given. Besides the suffixes with the formant -l-, prevalent in Lithuanian, and the -k-, prevalent in the Slavic languages, there are suffixes with formants -t- and -n- - for some of which it is possible to find Slavic parallels - and with -z-, -ž-, -š-, for which Slavic parallels do not exist. Tereza Kabeláčová Ústav jazykovědy a baltistiky, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Arna Nováka Brno Česká republika @mail.muni.cz