Occupy Špindl Miliardáři si rozdělili Krkonoše 20

Transkript

1 Praha se chystá převzít kormidlo nad vodou. Rozhodující vodovodní bitva teprve přijde 24 Týdeník vydavatelství Mladá fronta 36 Occupy Špindl Miliardáři si rozdělili Krkonoše 20 Karel Komárek KKCG CZ 48 Kč SK 2,40 Petr Kellner PPF Igor Rattaj J&T Tomáš Němec ČGS

2 Přispějete-li částkou 50 Kč měsíčně ve prospěch veřejného Konta Naše dítě /0600, dokážeme společně podpořit náhradní rodinnou péči, Klokánky, azylové domy a další ohrožené děti. Děkujeme Vám,

3 3 inzerce A Hory jsou srdeční záležitost. A v Česku je synonymem pro hory krkonošský Špindlerův Mlýn. Milovníci jiných destinací sice vědí své, ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat. A kdo v českém byznysu něco znamená, prostě musí mít ve Špindlu svůj apartmán, chatu nebo hotel. Jinak jako by nebyl. A když už je, tak musí být vidět, slyšet a mít vliv a váhu. Proto když se po pádu společnosti Sazka začalo hovořit o tom, že sportovci budou muset prodat své lyžařské areály v Krkonoších, aby měli na živobytí, vypukl poprask. Všichni, kteří ve Špindlu něco znamenají, u toho museli být. První samozřejmě ti největší. Petr Kellner s Karlem Komárkem dokonce prostřednictvím Sazky ovládali společnost Sportleas, která má v krkonošských areálech maličký akciový podíl. To, že o Krkonoše dlouhodobě projevovala zájem slovenská společnost Tatry Mountain Resorts (TMR), patřící do skupiny J&T, vypadalo jako nakročení k realistické dohodě dvou velkých hráčů, kterým by pak těžko někdo vzdoroval. PPF podniká s J&T v energetice prostřednictvím Energetického a průmyslového holdingu a vztahy obou skupin jsou i jinak poměrně dobré. Jenže vzápětí poté, co se dohodli na Špindlu, se Kellner pokusil dát vlastní nabídku proti TMR a začala mela, v níž se k soustu, které není z ekonomického hlediska nikterak zázračné, hlásili všichni velcí kluci z Prahy. Ve Špindlerově mlýně měli své zájmy lidé od Romana Janouška přes Martina Romana až po Marka Dospivu. Přitom jediné TMR disponovaly nějakým skutečným know how týkajícím se provozování horských středisek. Na Slovensku proměnily Tatranskou Lomnici, Starý Smokovec, Štrbské pleso či Jasnou k nepoznání za pár let. Kromě schopnosti provozovat sjezdovky, lanovky a hotely ale TMR disponuje zřejmě i dostatečným diplomatickým potenciálem. Dosažení dohody se zmíněnými i nejmenovanými velkými kluky bylo totiž evidentně daleko složitější a důležitější než přesvědčení ČSTV a lyžařského svazu, byť i jejich funkcionáři měli a mají své nároobálka Vojtěch Velický Diplomacie na lyžích O sousto, které není z ekonomického hlediska nikterak zázračné, se hlásili všichni velcí kluci z Prahy Pavel Páral paralp@mf.cz krkonošské areály focus ky na VIP místa ve špindlerovských barech. Proti PPF se totiž v Česku málokdo postaví. A třeba Martin Roman má od dob, kdy začal ČEZ sponzorovat nymburský basketbalový klub Miroslava Jansty, nadstandardně dobré vztahy s dnešním šéfem ČSTV, a tudíž proti jeho vůli by tatranský expres do Krkonoš dojel stěží. Ale Jansta je zkušený muž a věci pomohl tím, že místo přímého prodeje areálů, s nímž by mohl u sportovních svazů narazit, zvolil pronájem a do hry zapojil jiného miliardáře, který má s lyžováním v Krkonoších už letité zkušenosti a dokáže najít společnou řeč s místními. Tomáš Němec se svým Snowhillem tak zřejmě má nejen pomoci vztahům se starousedlíky, ale je zřejmě i olejem zklidňujícím bouřlivé vlny na miliardářských vodách ve Špindlu. A podobně pro starousedlíky bude působit rozšíření vlivu místního lyžařského podnikatele Richarda Kirniga z Jánských Lázní na Pec pod Sněžkou. První reakce z Krkonoš jsou sice vůči slovenským horalům nepříliš přívětivé, ale je skutečností, že Krkonoše postrčit vpřed potřebují a sportovci ovládající tamní areály by nebyli schopni zajistit financování investic, jejichž návratnost je dlouhodobá. TMR tyto zdroje má. Mimochodem i proto, že Slováci milují své Tatry stejně jako Češi Krkonoše a na euro nekoukají. Když TMR umístily své akcie na bratislavskou burzu, byl to nebývalý úspěch. Společnost má momentálně tržní kapitalizaci v přepočtu 7,3 miliardy českých korun, což při ceně za akcii kolem 44 eur a zisku na akcii zhruba euro a třicet centů není rozhodně podceněný burzovní titul a cena prostě musí obsahovat kus slovenského srdíčka, protože jinak by se na této úrovni nemohla držet. Věřme, že miliardáři, kteří se dohodli na rozdělení vlivu ve Špindlu, pomohou stejně velkoryse s financováním investic i Snowhillu a Kirnigovi. Ocenili by to jistě místní podnikatelé, kteří se nyní na novoty dívají s jistou nedůvěrou a skepsí, i široká lyžařská veřejnost, která má svůj Špindl ráda a chce tam jezdit za kvalitními a cenově dostupnými službami. l

4 sleva až 46 % na Dvě vstupenky hodnota dárku 1170 Kč Knihy Knihy cena ročního předplatného 1350 Kč Předplaťte si svůj oblíbený časopis ještě dnes! Předplaťte si bezpečně em Objednávky pište na predplatneeuro@mf.cz Předplatit si můžete také online na našich stránkách Volejte na číslo Pošlete SMS na číslo ve tvaru: EURO PODMÍNKY

5 5 inzerce A časopis roku 2011 v kategorii Launch nebo relaunch cover story 20 Vzpruha pro Krkonoše. Noví správci lyžařských středisek v Peci pod Sněžkou a Špindlerově Mlýně se zavázali k miliardovému nájmu a velkým investicím do obnovy areálů 38 Nenormální stav. Symbióza bankéřů a politiků v Evropě je jedním z důvodů neřešení fiskální krize, míní Pavel Kysilka monitor 8 Makroekonomika 16 Bez záruky, Evropská unie 17 Pozitivní zprávy 18 Lidé a podniky cover story 20 krkonošské areály Krkonošské lyžařské areály by měly díky novým provozovatelům dostat modernější tvář. Pro sportovní svazy je dohoda o pronájmu ekonomickou spásou Report 24 Vodárenství Současný model, kdy Praha má majetek, musí ho udržovat, ale zisky z vody plynou jinam, skončí 30 Školství Prestižní americká univerzita rozjíždí v Česku program pro nadané středoškoláky 32 Ochrana práv dětí Od příštího roku se zásadním způsobem mění péče o ohrožené děti. Kritici však shora řízenou transformaci považují za vabank 36 Policejní prezident Rychlý konec šéfa policistů dokládá zhoubný vliv politiky na bezpečnostní složky 38 Pavel Kysilka Představitelé ECB by si měli konečně říci, co z jejich představ se nachází v zóně splnitelnosti, říká šéf České spořitelny global 42 Francie Hlavní potíže Francie spočívají ve společenské náladě a nepříznivém podnikatelském prostředí. Nikdo netvrdí, že movitější občané by se neměli na účtování za krizi podílet mnohem významněji než nyní, všechno má ale své hranice 46 Automobilový průmysl Ostrá slova ve Francii vystřídal nový pokus o vládní průmyslovou politiku. Jako člen Evropské unie nemůže země otevřeně podporovat pouze domácí producenty a také v protekcionistických opatřeních je vázána mezinárodními pravidly, takže se hledají cesty, jak pravidla trochu ohnout a dosáhnout svého hyde park 48 Zaměstnanost Kurzarbeit po česku je nedomyšlený koncept, který je navíc dávno za zenitem 50 Lidské zdroje Pokud chtějí šéfové českých firem pohánět produktivitu, musejí odstranit bariéry, které zatěžují jejich zaměstnance 51 Manažerský panel Může se drahý profesionál uplatnit v neziskovce? Cesty existují 52 Právo a byznys Farmaceutické koncerny si rádi vybírají Česko pro klinické hodnocení nových léků. Testovací proces v sobě nese mnoho úskalí light obsah euro Gastropolis: Tokio Francouzská kuchyně vysoké kategorie je v Japonsku velmi dobře přijímána. Malé porce v důmyslném aranžmá jsou populární, neboť vizuální dojem je tady důležitý 60 Restaurace: Zebra Asian Noodle Bar Všechny zdejší pokrmy jsou postaveny tak, aby každá ingredience byla jasně definována a společně vytvářely nezapomenutelnou kytici chutí 62 Víno: Bruno Oyance Od nejvyšší klasifikace viničních ploch sice vinařský dům Oyance mnohde nedělí ani metr, na kýžené označení Grand Cru však nárok nemá. Přesto v jeho sklepích vznikají pozoruhodná šampaňská vína

6 6 Euro září 2012 monitor 6 Ministerstvo financí Experti z resortu Miroslava Kalouska vypracovali návrh nového zákona o omezení plateb v hotovosti, který by měl platit od příštího roku, a poslali ho legislativní radě vlády 10 Potravinářský průmysl Cena prasat sice neláme přímo rekordy, všechny zaskočila rychlost, s jakou zamířila vzhůru. Co ji nakoplo? 12 Zdravotnictví Po letech dohadů vláda schválila věcný záměr zákona o univerzitních nemocnicích. Ty mají fungovat na neziskovém principu a na jejich řízení se má podílet příslušná lékařská fakulta 14 Spotřební daň Nejbližší zasedání Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny má zacíleno na peněženky kuřáků. Bude projednávat vládní návrh na zvýšení spotřební daně z tabákových výrobků, který prošel již prvním čtením 15 Korupce v Číně Korupce představuje jedno z největších nebezpečí pro Čínskou komunistickou stranu. Odhaduje se, že od roku 1990 zpronevěřili čínští veřejní úředníci a manažeři státem vlastněných společností odhadem 123 miliard amerických dolarů Vyprat v Česku? Bez problémů Plán na další omezení plateb v hotovosti má vážné trhliny. Odhalování nelegálního nakládání s penězi se podle některých právníků výrazně ztíží Když před několika lety tehdejší exponent ČSSD a později předseda sněmovny Miloslav Vlček splácel v hotovosti půjčku ve výši 1,1 milionu korun, šlo o porušení zákona. Přitom stačilo, aby sumu rozdělil na minimálně tři částky a odevzdal je alespoň v rozmezí tří dnů. Od příštího roku by nemělo být proveditelné ani takové chytračení. Ministerstvo financí totiž hodlá placení v hotovosti ještě více sešněrovat. Má to však dva háčky. Jednak legislativu půjde dál snadno obcházet. A ještě problematičtější je fakt, že odhalování hotovostních plateb coby oblíbeného způsobu, jak legalizovat peníze nejasného původu, se výrazně ztíží. Nepojmenované souvislosti Návrh nového zákona o omezení plateb v hotovosti vypracovali experti z ministerstva financí (MF) a poslali ho legislativní radě vlády. Ta se k posouzení novely nedostane dle informací týdeníku Euro dříve než na konci září. Už nyní ovšem proti paragrafovému znění velmi ostře vystupuje například ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). MPO ostatně během připomínkového řízení napsalo ministerstvu financí, že dojde k faktickému omezení ústavně zaručené svobody podnikání a ekonomického chování a neúměrnému nárůstu administrativy podnikání. O co konkrétně jde? V současné době je možné v hotovosti během jednoho dne uhradit částku ve výši maximálně 350 tisíc korun. Nejvyšší hranice jednorázové platby zůstává v platnosti, nicméně do novely se dostala formulace, že platby spolu související budou považovány za jedinou platbu. A tudíž ani jejich součet nesmí překročit oněch zmíněných 350 tisíc. Původně Kalouskův úřad navíc navrhoval připojit lhůtu osmadvaceti dní, ve které mohou být provedené platby považovány za související. Na připomínky MPO ale resort financí tuto lhůtu vyškrtl. Právníci oslovení týdeníkem Euro přesto tvrdí, že novela nebude mít žádný přínos a nadělá ještě více paseky. Nelze jednoznačně posoudit, dle čeho budou soudy či jiné instituce posuzovat, zda se jedná o jednu platbu nebo více samostatných plateb, domnívá se právnička Lenka Dymáková z brněnské advokátní kanceláře Fabian & Partners. Ze zákona není ani jasné, jak se budou jednotlivé platby evidovat, aby bylo poznat, zda spolu náhodou nesouvisejí. V praxi by to pak mohlo vypadat tak, že by se prakticky každý kupující musel u nákupu zařadit do nějakého systému, aby se dalo následně rozpoznat, jaký objem plateb provedl. Problémovým se jeví toto ustanovení ve vztahu ke všem větším prodávajícím, nejen k velkým řetězcům. Budou muset evidovat každou přijatou platbu, nebudou však schopny nejspíše přiřadit k těmto platbám jakékoli poznávací znaky, že přijaly v hotovosti platbu od stejného subjektu, a to jak na jedné pobočce či prodejně, tak na více pobočkách, vysvětluje Dymáková. Pokud je účelem návrhu zejména působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, do-

7 7 ministerstvo financí monitor V praxi by to mohlo vypadat tak, že každý kupující by se musel zařadit do nějakého systému, aby se následně dalo rozpoznat, jaký objem plateb provedl ILUSTRACE Tomáš Novák mníváme se, že návrh v předložené podobě postihne především běžné platby podnikatelů, jejichž cílem rozhodně není zakrytí nezákonného původu výnosu, dodává Dymáková. Většina plateb bude nedohledatelnými a nestíhatelnými. Výsledkem bude neúměrně navýšená administrativní zátěž bez hmatatelných výsledků. Úmysl dobrý, výsledek horší Ministerstvo financí svou práci hájí. Říká, že rozhodující je věcná souvislost. Jinými slovy to, že se platby vážou například k jedné smlouvě, k jednomu obchodnímu jednání nebo k jedné dodávce a jsou mezi týmž plátcem a týmž příjemcem. Ani to ale nebude obtížné obejít, stačí například uzavřít více smluv. Předpokládáme, že orgány vykonávající dohled budou při výkladu vycházet z toho, že cílem uvedeného ustanovení je zabránit zřejmému obcházení zákona. Proto by měly za související platby považovat primárně takové platby, mezi nimiž je evidentní věcná souvislost, a přitom neexistuje žádný legitimní důvod pro to, aby byly provedeny odděleně, uvedl bez dalších podrobností mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob. Resort financí však zároveň připouští, že ustanovení o souvisejících platbách se může změnit. Nelze vyloučit, že formulace bude ještě nějakým způsobem pozměněna, přiznává Jakob. Nelze pochybovat o tom, že zákony zamezující legalizaci výnosů z trestné činnosti je potřeba zpřísnit. Třeba i proto, aby Vít Bárta z Věcí veřejných nemohl rozdávat stovky tisíc korun v hotovosti a tvrdit, že jde o půjčku. Pokud totiž předáním určité sumy vzniká závazek, limit 350 tisíc korun se na tuto situaci nevztahuje. O porušení zákona se jedná pouze v případě, pokud by šlo o uhrazení závazku. A to by se mělo rovněž změnit. Oproti původnímu návrhu novely vypadlo z paragrafového znění i ustanovení, že za platbu v hotovosti se považuje také převedení vysoce hodnotných komodit. Tuto změnu si prosadila v připomínkovém řízení Česká národní banka (ČNB), neboť by podle ní zřejmě nebylo možné prodat během 28 po sobě jdoucích dní téže osobě více zlata, stříbra či jiné hodnotné komodity, než kolik odpovídá ceně 350 tisíc korun. Na podnět ČNB se rovněž do novely dostaly směnárny. Nebylo totiž jasné, zda by se limit na platbu v hotovosti vztahoval také na směnárny při nákupu cizí měny. Zákon o omezení plateb v hotovosti platí už od roku 2004 a od té doby byl třikrát novelizován, nyní se tudíž hraje už o čtvrtou úpravu. Naposledy se legislativa měnila loni v květnu, kdy se mimo jiné změnil i limit pro hotovostní platby z patnácti tisíc eur na 350 tisíc korun. Vymyslet elegantní řešení, aby nebylo možné platbami v hotovosti prát špinavé peníze a život obchodníků či dohledu se nijak výrazně nezkomplikoval, se zatím ale nedaří. l Petra Pelantová pelantova@mf.cz

8 8 Euro září 2012 monitor makroekonomika Kde nejvíc žere úřední šiml Který stát v Evropské unii utrácí nejvíce za své vlastní ouřadování? Asi není překvapivé, že tou zemí je Řecko. Na chod civilních správních institucí vydává v přepočtu přes deset procent HDP. Je to nepochybně jedna z věcí, s níž krachující Heléni musejí něco udělat. Srovnání s ostatními zeměmi EU ukazuje, že byrokraté mohou žít (a snad i efektivně fungovat) z mnohem menšího koláče viz například takové Estonsko nebo Irsko. Kupodivu špatně na tom nejsme dle tohoto vyjádření ani u nás. Jeden typ, kde by se mohly peníze, jež se rozpouštějí v erární samospotřebě, lépe využít, nabízí další tabulka. Je to dokola omílané vzdělání. V případě Řecka tomu není tak dávno, kdy do školství směřovalo méně než na armádu. V posledních letech už obranné výdaje klesly pod tři procenta HDP a resort vzdělání v Řecku zabral větší podíl na výdajích. To se bohužel nedá říct o Česku, kde byl trend jako v jedné z mála členských zemí opačný. (pto) l výdaje na veřejnou administrativu. Vyjma armády a bezpečnostních složek (v % HDP, 2010) pramen: Eurostat 3,2 3,9 4,7 10,7 Estonsko Irsko Česko Kypr Řecko 11,1 Makroekonomické ukazatele ČR a jejích vybraných obchodních partnerů (v %, v meziročním srovnání, pokud není uvedeno jinak) HDP Průmyslová výroba (2.Q 2012) (VI/2012) Dovoz (VI/2012) Vývoz (VI/2012) Běžný účet platební bilance* (v % HDP, 4.Q 2011) Inflace (VII/2012) Míra nezaměstnanosti (VII/2012) Hlavní burzovní index (24. až ) Výnos desetiletých vládních dluhopisů (Ø za posledních 30 dnů) Česko -1,2-2,2 0,9 5,6-1,7 3,1 8,3-0,8 2,41 Německo 0,5-0,3-0,1 4,9 7,3 1,9 6,8-1,1 1,42 Slovensko 2,7 11,3 2,8 10,2 1,0 3,7 13,3-1,8 3,13 Čína 7,6 9,2 červenec 4,7 červenec 1,0 červenec 5,2 2011, odhad 1,8 4,1 červen -1,9 3,34 Polsko 2,4 5,2 červenec -5,7 0,5-5,1 4,0 12,3-1,9 4,89 Francie 0,3-2,3 5,8 4,3-2,1 1,9 10,0 březen -1,6 2,11 Rusko 4,0 3,4 červenec -3,4-7,7 6,4 1.Q ,6 5,4-1,7 8,72 Itálie -2,5-8,2-7,1 5,5-1,5 3,0 10,8 červen -0,7 5,85 Rakousko 0,2 0,3 2,6 duben 1,4 duben 2,8 2,1 4,5 červen -2,1 1,98 Británie -0,8-4,3 0,9-2,5-1,9 2,6 8,0 červen -1,0 1,58 Maďarsko -1,2 0,6 3,0 5,6 0,6 5,8 10,5-0,4 7,37 USA 1,5 4,4 červenec 2,2 7,1-3,6 1.Q ,4 8,3-1,2 1,67 Brazílie 0,8 1.Q ,5-5,2 červenec -5,6 červenec -2, ,2 5,8 květen -2,0 2,83 Indie 5,5-1,8-13,5-5,5-2,8 2011, odhad 10,1 červen 9,8** -1,4 8,21 Japonsko 1,4-1,0 červenec 2,1 červenec -8,1 červenec 1,2 1.Q ,4 4,3-1,0 0,80 * u zemí EU data z Eurostatu, u ostatních z OECD nebo MMF ** odhad CIA za celý rok 2011 pramen: Wood & Company, Bloomberg, Eurostat, OECD Celkové výdaje veřejného sektoru v EU. (v % HDP, 2011) výdaje na školství. (v % HDP) EU27 Dánsko 7, , Česko 5, , Řecko 2, , Bulharsko Litva Rumunsko Estonsko Slovensko Lotyšsko Lucembursko Malta ČR Španělsko Polsko Německo Kypr Irsko Maďarsko Portugalsko Británie Itálie Řecko Nizozemsko Rakousko Slovinsko Švédsko Belgie Finsko Francie Dánsko pramen: Eurostat pramen: Eurostat

9 9 makroekonomika monitor Index čtyřkolové mizerie Poptávka po autech se ani zdaleka nezotavila. A budoucnost není růžová Není důvod k radosti Registrace nových osobních vozů, nová Evropa a PIIGS 2011/2007 Vdnešním čísle odhlédneme od běžných statistik, které měří vývoj v krátkých časových intervalech, a zkusíme se podívat na vývoj automobilového trhu v nových členských zemích EU a v zemích PIIGS stiže ných dluhovou krizí z většího odstupu. Náš index automobilové mizerie poměřuje registrace nových aut v posledním předkrizovém roce 2007 s loňským rokem. Cokoli výrazně pod hodnotu 100 na tachometru znamená, že poptávka se ani zdaleka nezotavila. K těmhle údajům ještě přidáváme pohled na první letošní půlrok, kdy by jakýkoli náznak oživení poptávky musel znamenat registrace o dost překračující 50 procent loňska. Co se ze srovnání dozvíme? Že jenom dvě země z postkomunistické evropské desítky měly loni vyšší registrace než v roce 2007, a ze zemí PIIGS žádná. Pro většinu států v přehledu přitom platí moudrá odpověď Radia Jerevan na všetečný dotaz: Kdy už bude dobře? Tam, kde hodnota indexu nedosahuje ani 0,50, bude zřejmě ještě dlouho platit, že dobře už bylo. Když z patnáctky zemí jenom tři dosáhnou za první pololetí více než 60 procent loňského celého roku, víte, že je to pravda. Podíváte-li se na Česko, vypadá jako ostrůvek splendidní stagnace, kterou by skoro každý bral. Jenže v zemi skeptiků se to dá snadno interpretovat tak, že může být i hůř. l Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz * EU15 Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Spojené království,španělsko, Portugalsko, Švédsko ** EU10 Bulharsko, Česko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko Slovensko 1, % Polsko 1, % Česko 0, % Slovinsko 0, % EU15* 0, % Portugalsko 0, % Itálie 0, % EU10** 0, % Litva 0, % Estonsko 0, % Španělsko 0, % Irsko 0, % Bulharsko 0, % Řecko 0, % Lotyšsko 0, % Rumunsko 0, % Maďasko 0, % Jaký bude letošek?. Poměr registrace nových osobních vozů za první pololetí 2012 k výsledkům za celý rok 2011 pramen: European Automobile Manufacturers s Association (ACEA)

10 10 Euro září 2012 monitor slíva Abramovič versus Berezovskij Bitvu oligarchů prohrál ten méně spolehlivý Glosa Kuřo knedlo zelo Jarní cena šest korun za vajíčko se dlouho neudržela. Kostka másla měla kdysi stát padesátikorunu, ani zdaleka se k ní ale nepřiblížila. Co se bude dít s vepřovým? Jeho cena v minulých dnech prudce vyskočila, o deset až dvanáct korun na kile. A nikdo si netroufá odhadnout, kam zamíří dál. Cena prasat neláme přímo rekordy, spíš všechny zaskočila rychlost, s jakou zamířila vzhůru. Co ji nakoplo? Zásoby vepřového v Evropě jsou vyjedené a naše hlavní dovozní opora Německo nemá dost ani pro sebe. Stačí procento, o které u našich sousedů poklesla porážka prasat v první polovině roku, a na cenový skok je zaděláno. Zvlášť když se to přikrmí zprávami ze světa o dramatickém zdražování kukuřice a sóji v Americe. Zdražování vepřového se z Německa šíří po Evropě jako v Rusku prasečí mor, se kterým velmoc nepříliš úspěšně bojuje. Právě Rusko umí s evropským trhem pěkně zacloumat. Na talíři to hned pozná i Česko, u vepřového z poloviny odkázané na dovoz. Dnešní závislosti pomohly tuzemské masokombináty. Nadšeně vozily levnější přebytky výrobního masa z Německa, jehož cenám nebyli zdejší zemědělci schopni konkurovat. Když jim chov prasat ekonomicky nevycházel, zavřeli ho. Ale i kdy Nejvyšší soud v Londýně minulý pátek odmítl žalobu Borise Berezovského (na snímku) na Romana Abramoviče. Může tak zapomenout na 6,5 miliardy liber, které po majiteli fotbalového klubu Chelsea požadoval. Proces byl ostře sledován, protože šlo o jednu z nejdražších právních bitev v Británii s náklady okolo 100 milionů liber. Navíc se zajímavým způsobem odkryly byznysové praktiky postsovětského Ruska. Šestašedesátiletý Berezovskij obviňoval Abramoviče z vydírání, porušení důvěry a nedodržení smluv, když ho donutil k odprodeji podílu ropné společnosti Sibněfť za pouhých 1,3 miliardy dolarů. Ambramovič to odmítal s tím, že naopak Berezovskému postupně vyplatil 2,3 miliardy dolarů za politickou ochranu v době, kdy budoval své impérium. S pomocí armád právníků se oligarchové obviňovali z neúcty i poskytování nepravdivých důkazů. Podle agentury AFP proces vyústil v rozhodnutí, zda se dá více věřit jednomu, nebo druhému oligarchovi. Spor stál především na prohlášeních Berezovského, jehož soudkyně Elizabeth Glosterová označila za výrazně nespolehlivého svědka, který si pravdu upravoval podle svých cílů. Občas se snažil vyhnout odpovědím na otázky přednášením dlouhých a irelevantních proslovů nebo tvrzeními, že zapomněl fakta, která předtím vděčně uváděl do svých svědectví, uvedla také soudkyně v souhrnu rozhodnutí, které bude celé zveřejněno v polovině září. Berezovskij, který byl na rozdíl od Abramoviče u soudu přítomen, patří do kremelské rodiny Rusů s vlivem na bývalého prezidenta Borise Jelcina. Svou moc si mohl užívat především ve chvílích, kdy Jelcin nechával kvůli chatrnému zdraví důležitá rozhodnutí na svých poradcích. Kdysi Berezovskij prohlašoval, že měl podíl i na výběru Jelcinova nástupce Vladimira Putina. Je-li to pravda, spíše na to doplatil. V roce 2000 totiž musel z putinovského Ruska uprchnout. (yak) l by se v republice vykrmilo přesně tolik prasat, aby to pokrylo poptávku, vepřové by podražilo tak jako tak. Chovatelé velmi pozorně sledují pohyb cen v Německu, přece nebudou prodávat levněji. Výkrmci a masokombináty teď mají předčasné Vánoce. Do vysokých cen se lépe zabalí i vyšší marže firem obchodujících se zvířaty a rozbouraným masem. Skučí ale menší řezníci a uzenáři. Lidé přijdou, podívají se na cenu a jdou pryč. Nebo místo čtvrt kila šunky, které si brali dřív, vezmou pět deka, posteskl si majitel pražského řeznictví, který si zakládá na poctivých uzeninách. Tržby mu spadly skoro o polovinu. Nu, což. Lidi prostě nebudou drahé vepřové kupovat a brzy ho bude zase dost. l Táňa Králová kralova@mf.cz FOTO Profimedia.cz / ILUSTRACE Tomáš Novák, Jiří Slíva

11 BOSS Black HUGO BOSS International Markets AG, Zug Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Ruzyně, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Ruzyně, terminál 2, odletová hala C

12 12 Euro září 2012 monitor Zdravotnictví Zelená pro univerzitní nemocnice Věda a výzkum Superlaser už se staví Po letech dohadů vláda minulý týden schválila věcný záměr zákona o univerzitních nemocnicích. Ty mají fungovat na neziskovém principu a na jejich řízení se má podílet příslušná lékařská fakulta. Zákon má platit od počátku roku 2014 a fakultky budou mít šest měsíců na přeměnu. O zřízení univerzitních nemocnic se pokoušel již exministr Tomáš Julínek, ovšem měly se stát akciovými společnostmi, což vzbudilo vlnu nevole a obavy, že se přesunou do soukromých rukou. Připravovaná norma bude naopak obsahovat pojistku proti jejich privatizaci. V čele nemocnic bude stát ředitel volený devítičlennou správní radou, jejíž členy jmenuje ministr zdravotnictví, rektor vysoké školy a příslušný kraj. Do řízení nemocnic tak už nebudou moci napříště zasahovat politici. Řídicí a kontrolní orgány bude doplňovat pětičlenná dozorčí rada a vědecká rada coby poradní orgán. Novinkou je, že příjmy ze zdravotního pojištění se napříště nebudou dát používat pro praktickou výuku mediků, jako tomu je dosud. Hradit ji budou muset vysoké školy. Nová právní úprava umožní, aby univerzitní nemocnice byly řízeny manažerským způsobem, kdy bude jednoznačně dána odpovědnost vedoucích pracovníků za hospodaření, uvádí se v materiálu pro vládu. Stát tedy nemá ručit za závazky univerzitní nemocnice a stejně tak nemá dotovat jejich hospodaření v případě zadlužení, jak to dříve dělal u některých fakultních nemocnic. Kabinet rovněž odsouhlasil nastavení místní a časové dostupnosti zdravotních služeb pro obyvatelstvo. K praktickému lékaři, zubaři, gynekologovi a do lékárny se lidé mají dostat nejvýše za 35 minut jízdy autem. Například na náhradu kyčelního nebo kolenního kloubu mohou lidé čekat maximálně 52 týdnů, na mamografický screening šest týdnů, na endoskopické a artroskopické vyšetření čtyři týdny, na operaci šedého zákalu 30 týdnů a k biologické léčbě roztroušené sklerózy se mají pacienti dostat do čtyř týdnů. Ministr zdravotnictví Leoš Heger hodnotí toto nařízení jako přelomový okamžik, protože dosud podobné jasně vymezené garance pro pacienty neexistovaly. Na opak pacientské organizace, odbory a opozice se obávají zhoršení dostupnosti zdravotní péče. Míní, že zdravotní pojišťovny, které ponesou vůči svým klientům odpovědnost za zajištění dostupnosti nemocnice a lékařů, dokument zneužijí k redukci sítě zdravotnických zařízení. (myš) l Projekt superlaseru ELI v Dolních Břežanech už není jen na papíře. Unikátní zařízení se začne stavět tento týden, což znamená jen dvouměsíční zpoždění. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže totiž neuznal stížnost neúspěšného uchazeče tendru na terénní práce a potvrdil původní rozhodnutí Fyzikálního ústavu AV ČR, který stavbu obří haly vybavené špičkovými vědeckými lasery zaštiťuje. Podepsali jsme smlouvu a počátkem týdne by si stavaři měli převzít staveniště po archeolozích, kteří tu doposud působili, potvrdil týdeníku Euro Roman Hvězda, výkonný manažer projektu ELI. V rámci první fáze by v Dolních Břežanech měla vzniknout masivní základová vana z betonu o objemu stovky závodních plaveckých bazénů. Tendr na generálního dodavatele je ve fázi vyhodnocování nabídek. Celý projekt podle plánů britského architektonického studia BFLS, který si vyžádá investice v hodnotě bezmála sedmi miliard eur, by měl být dokončen v roce (bh) l Reakce Kdo je svědek a kdo pachatel (35/2012) V článku se znovu recykluje několik v minulosti mnohokrát opakovaných tvrzení, z nichž většinu Tatra dávno vyvrátila. Jedním z nich je výrok o marginálním podílu českých firem na výrobě vozů ATS pro Armádu ČR. Skutečností je, že čeští dodavatelé se na vozidle podíleli nejprve ze 78,3 procenta a po vyloučení nekvalitních dodávek náprav od Pragy jen 73,2 procenta. Tento pětiprocentní pokles, auditovaný a odsouhlasený ministerstvem obrany, vedl ke zvýšení offsetů ze 469 milionů na 543 milionů korun. Každou korunu z ceny nové tatry, která byla zaplacena zahraničním dodavatelům, se tak Tatra zavázala offsetovým programem kompenzovat českým firmám v budoucích zakázkách. Také údajně šokující skutečnost, že Tatra prý předložila do zkoušek vůz těžší, než si armáda objednala, byla ve skutečnosti důmyslnou obstrukcí ministerstva obrany za éry působení náměstka Bartáka. Ve skutečnosti Tatra odevzdala vůz, jehož hmotnost byla plně v souladu se smlouvou a jehož homologace přesně odpovídala požadavkům armády. Účelovou manipulací s pojmy spočívající v záměně celoevropsky zavedeného výkladu pojmu pohotovostní hmotnost (kodifikovaného mimo jiné i příslušnými technickými normami ČSN) za pojem hmotnosti celého vozidla (úplně zatíženého všemi nástavbami a doplňky) mohla zkušební komise konstatovat o 300 kg nižší nosnost, a požadovat tak příslušnou úpravu vozidla. l Vladimír Bystrov mluvčí Tatry FOTO Hynek Glos

13

14 14 Euro září 2012 monitor Spotřební daň Přijde verdikt nad kuřáky, zvlášť bohatými Glosa Zvířátka má každý rád Zasedání Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny plánované na úterý 4. září má zacíleno na peněženky kuřáků. Bude totiž projednávat vládní návrh na zvýšení spotřební daně z tabákových výrobků, který prošel již prvním čtením. Na jeho verdiktu z větší části závisí jak výsledná podoba novely, tak její odsouhlasení. Kabinet Petra Nečase si ve svém návrhu posvítil především na levnější cigarety, aby dostál bruselským požadavkům. Dle rozhodnutí Evropské unie musí v roce 2014 činit spotřební daň z cigaret alespoň 90 eur za tisíc kusů. To nyní splňují ty značky, které stojí víc než 81 korun. Minimálně se dnes odvádí 2,10 koruny za kus kuřiva. Od příštího roku to má být dle představ ministerstva financí 2,16 a o rok později 2,25 koruny. Minimální daň z krabičky tak poskočí z dnešních zhruba 42 korun na 45. Mezní cena krabičky, kdy se platí jen minimální částka, by tak poskočila za dva roky ze 70 na 75 korun. Kuřákova daň Vládní návrh na dvoukrokové zvýšení spotřební daně z tabákových výrobků Cigarety Procentní složka (v % z ceny krabičky) Pevná složka (Kč/kus) 1,12 1,16 1,19 Minimální složka (Kč/kus) 2,10 2,18 2,25 Tabák ke kouření Zvláštní (Kč/kg) pramen: MFČR Nárůst u luxusnějších výrobků měl být dle vládního návrhu mírnější. Z těch se odvádí 1,12 koruny za kus plus 28 procent z ceny krabičky. Resort financí chce, aby jako kompenzace za zvýšení DPH na 21 procent klesla variabilní složka na 27 procent. Výsledná kusová sazba pak má vyrůst na 1,19 koruny (viz Kuřákova daň). Nárůst daně z dnešních asi 47 korun při ceně krabičky zhruba 86 korun by byl výrazně nižší než pět korun u levných cigaret. To se ale nelíbí některým členům výboru. Poslanec Vladislav Vilímec za ODS proto již předložil pozměňovací návrh, jímž se mocný výbor bude zabývat. Nikdy jsem nebyl přítelem neproporčních změn, proto si myslím, že i nárůst sazby u prémiových značek má být vyšší, zdůvodnil týdeníku Euro, proč navrhuje kusovou sazbu pro rok 2014 ve výši 1,24 koruny. To byl mimochodem i původní návrh Kalouskova ministerstva. Ministerstvo mi už k tomu poslalo zamítavé stanovisko. Nicméně se domnívám, že rozpočtový výbor je tady od toho, abychom diskutovali a měli více variant. Pokud převáží argumenty ministerstva, budu to respektovat. Tento postup mi připadá lepší než předkládat pozměňováky na plénu, dodal poslanec. Díky velkému objemu trhu s levnými cigaretami i mírné zvýšení daní na levné cigarety bude mít větší reálný přínos do státní pokladny než astronomické navýšení daní na cigarety jako celek, oponuje rovnostářství Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Levný segment totiž v Česku ovládá asi 70 procent prodejů. Mírněji chce mimochodem ve svém návrhu postupovat Vilímec u řezaného tabáku. Cílem vlády je, aby se za kilo platila daň ve výši 1800 korun. Poslanec by po baličích chtěl v roce 2014 necelých 1600 korun. Skokové zdražení by podle mě mohlo přinést velký příklon k černému trhu a to je proti smyslu toho, aby byla zachována výše výběru spotřební daně, zdůvodňuje. Výhodou přitom je, že u řezaného tabáku Brusel jen doporučuje, kolik by tak daň měla být, nic nenařizuje. (aju) l Ředitelka královédvorské zoo Dana Holečková nemusí být každému po chuti. Skupina kolem Jan Tippnera (ČSSD) a Kristiny Tomášové jí nemůže přijít na jméno už drahnou dobu. A ještě více poté, co se jim nepodařilo Holečkovou dostat z pozice ředitelky, ačkoli se o to v představenstvu společnosti Zoo Dvůr Králové před čtyřmi lety snažili. Nyní se opět blíží volby a zcela legitimně se mohou snažit o totéž. Vymění se vedení kraje, a tím pádem se naskytne možnost opět proniknout do představenstva zoo. A pak přijde na řadu ředitelka. Může se spekulovat o tom, nakolik čistými způsoby hrají. Nevadí, že využili příležitosti, kdy Světová organizace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) ukončila Zoo Dvůr Králové členství. Škoda že při svém zápalu nad neetickým zacházením se zvířaty nezmínili třeba to, že transportní oddělení královédvorské zoo zajišťovalo letos v březnu v lipské zahradě přesun žiraf ze starého zimoviště do nového pavilonu. Tedy v té zoo, jejímž ředitelem je prezident WAZA Jörg Junhold. Každopádně by si to s Holečkovou měli vyřídit sami. Anebo ona s nimi. Žaludek se člověku obrací až ze způsobu, jakým se do dění v zoo minulý týden vložila Česká televize. Reportáž postavená na argumentech jedné strany, absolutní nezájem přijít skutečnému stavu věcí na kloub, ubohá senzacechtivost. Když nakonec v rozhovoru dostala prostor i mluvčí zoo Jana Myslivečková, objektivní redaktor České televize ukončil její slova větou: Tak to je, prosím, váš pohled na věc, se kterým ne všichni souhlasí. Překvapivě totéž v reportáži neříkali redaktoři ČT Kristině Tomášové. Těžko říct, jestli za tím stojí novácké móresy ředitele Petra Dvořáka, anebo jen bezmezná tupost jeho zaměstnanců. l Tomáš Pohanka pohanka@mf.cz Průmysl Sedadla Borcad uspěla v Rusku Český výrobce sedadel Borcad podepsal kontrakt s ruskou společností Aeroexpress. Měl by jí ještě letos dodat 700 sedadel do vlakových souprav, přičemž spolupráce patrně bude pokračovat i poté. Loni již od této společnosti získal rekordní zakázku na 17 tisíc sedadel Regio Plus. Před podpisem je rovněž smlouva se společností Siemens na 370 kusů luxusních sedadel Excellent, kterými by měly být vybaveny prestižní vozy na trase Moskva-Petrohrad. Všechny kontrakty dosahují objemu v desítkách milionů korun. Ze strategických důvodů ovšem management nechce být konkrétnější, protože právě vyjednává o dalších zakázkách. Frýdecko-místecký Borcad se za poslední roky vypracoval na úroveň předních evropských výrobců kolejové a zdravotnické techniky. Nabízí komplexní sortiment pro interiéry osobních vlaků. Sedadla dodává mimo jiné do vlaků obsluhujících všechna významná moskevská letiště, podílí se na dodávkách pro dějiště zimních olympijských her 2014 v Soči. Ve zdravotní technice se zaměřuje na vývoj, konstrukci a výrobu porodních postelí, gynekologických, transportních a dialyzačních křesel. Firmu založil Ivan Boruta v roce 1990 jako konstrukčně-vývojové studio. Borcad dnes zaměstnává 150 lidí, exportuje do 42 zemí světa a za rok 2011 dosáhl obratu 430 milionů korun. (myš) l FOTO Martin Pinkas, Profimedia.cz

15 15 monitor Čína Kde končí špinavé jüany Bývalý vysoký čínský straník Wang Kuo-č- -chiang uprchl před nedávnem do Spojených států. I se svojí ženou. A také s kufry peněz. Podle deníku People s Daily je někdejší komunistický tajemník ve městě Feng-čcheng momentálně vyšetřován kvůli podezření z korupce. Do USA si mohl údajně vzít až 200 milionů jüanů (623 mil. korun). Premiér Wen Ťia-pao opakovaně upozorňoval na to, že korupce představuje pro komunistickou stranu jedno z největších nebezpečí. Potvrdila to i zpráva Čínské centrální banky zveřejněná loni v létě. Tehdy vyvolala takový rozruch, že musela být z webových stránek instituce rychle stažena. Odhaduje se, že čínští veřejní úředníci a manažeři státem vlastněných společností zpronevěřili od roku 1990 odhadem 123 miliard amerických dolarů. Podle oficiálních zpráv bylo v Číně pouze za poslední rok vyšetřováno 140 tisíc úředníků kvůli korupci Mezi nejoblíbenější finální destinace čínských korupčníků patří USA, Kanada a Austrálie. V případě, že se jim nepodaří získat víza, nepohrdnou ani Jižní Amerikou anebo Afrikou. Níže postavení úředníci končí občas i v Hongkongu. V případě, že prchají narychlo, převáží nelegálně získané peníze do zahraničí v hotovosti. Jinak je posílají do ciziny na konta svým příbuzným, milenkám anebo komplicům. K propracovanějším metodám patří praní nelegálně nabytých peněz v kasinech, například v Macau. (hyk) l Kapitálový trh Sezona bez úrody Pokud bychom měli o stavu české ekonomiky něco usuzovat z hospodářských výsledků firem na burze, rozhodně by to nebylo nic dobrého. Z třinácti firem umístěných na hlavním burzovním trhu jich většina za první půlrok zhoršila své hospodaření. Světlou výjimkou jsou státní energetický kolos ČEZ a Komerční banka. Obě zmíněné firmy výrazně překonaly očekávání analytiků a svůj hospodářský výsledek podstatně zlepšily. Investoři se jim za to odměnili výrazným růstem ceny akcií. Lehce pozitivní výsledek přinesla také pojišťovna VIG. Mezi nejhorší patřila sázková společnost Fortuna, která zjevně nedokázala plně vytěžit zvýšený zájem o kurzové sázky v období fotbalového Eura Čistý zisk firmy klesl o necelých 35 procent, a dopadla tak podstatně hůře, než čekali analytici. Předpoklad trhu sice dokázala překonat uhelná NWR, její dlouhodobý výhled ale není příliš pozitivní kvůli předpokládaným cenám uhlí a odstavenému projektu v Polsku. Tomu odpovídá také dlouhodobý vývoj jejích akcií, které za posledních šest měsíců klesly ze 160 korun na současných 88 korun za akcii. (plh) l inzerce A

16 16 Euro září 2012 monitor palubní deník Euroglosa Příliš mnoho obránců Euro na prodej v aukci Land Rover nesmrtelný Firma AmTec Defense je od 13. srpna v insolvenčním řízení, aktuálně před rozhodnutím o úpadku. Na svých stále funkčních internetových stránkách se chlubí, že patří k předním prodejcům a úpravcům prémiových a sportovních vozů značek BMW, Land Rover, Jaguar, Porsche, Audi a dalších exkluzivních značek v České republice. Ještě dnes navíc nabízí, i když pouze virtuál ně, vysoce kvalitní zázemí jednoho z nejmodernějších autosalonů a servisů v Praze se širokou paletou služeb a nadstandardním zákaznickým komfortem. Za ten však firma jaksi zapomněla platit. Podle insolvenčního návrhu dluží za IT služby, za právníky a Rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou na nájmu dohromady 1,6 milionu korun. Nevyrovnané účty ve výši půl milionu má u Pražské plynárenské a také u státu. Správě sociálního zabezpečení dluží milion korun kvůli neodvedenému sociálnímu pojištění, a Finančnímu úřadu pro Prahu 5 dokonce třináct milionů. Společnost AmTec Defense přitom v roce 2010 získala na ministerstvu obrany zakázku ve výši 121 milionů korun na dodávku bojových vozidel na strojovém podvozku osobního automobilu Land Rover Defender 130. Všech 18 kusů dodala podle vyjádření tiskového oddělení ministerstva v souladu se smlouvou, ve stanoveném termínu a bez potíží. Ministerstvo se nedomnívá, že zánik této firmy by mohl být v případě technických potíží vozidel problémem. O nákupu dalších vozidel armáda momentálně neuvažuje. Kdyby do budoucna změnila názor, neuškodilo by firmu, která by měla být dodavatelem, lépe prověřit. Tak je to ostatně zvykem ve vyspělých západních zemích. Před AmTec Defense dodávala land rovery české armádě A.M.T. Group. Rovněž tato firma je dnes v konkurzu. O úpadku dlužníka rozhodl Městský soud v Praze letos v únoru. Firma sídlila na Praze 5 v ulici Ostrovského 253/3, kterážto adresa je totožná se sídlem AmTec Defense. Poté, co se A.M.T. Group dostala v roce 2009 do finančních potíží a na jednu její dceřinou společnost byl podán insolvenční návrh, ministerstvo tvrdilo, že dodavatelským partnerem vozidel není A.M.T. Group, ale A.M.T. Defense a že obě firmy mají společnou historii, nikoli současnost. A aby těch AmTec Defense nebylo málo, 19. listopadu loňského roku byla do obchodního rejstříku zapsána firma AmTec Defense Trade, s. r. o. Možná ovšem její název s těmi neúspěšnými společnostmi vůbec nesouvisí. Alespoň totiž nesídlí v ulici Ostrovského. ČD před výhybkou Po Vladimíru Bailovi, který nedávno odešel z představenstva Českých drah (ČD), končí na železnici i Michal Nebeský, člen představenstva a finanční ředitel společnosti. Dostal nabídku od Citibank, kde působil před nástupem do ČD, a tu prý ani zdaleka nemůže přebýt slibovaný nárůst odměn drážního managementu. V představenstvu ho nahradí Michal Mejstřík, který je již ve státních firmách ostříleným matadorem. V Českém aeroholdingu je po svém působení v ČSA jako doma, nedávno naskočil do dozorčí rady Budvaru a nyní ho čekají dráhy. Nicméně výkonný manažer řídící finance ČD vzejde zřejmě zevnitř firmy. Tím ovšem změny na drahách pravděpodobně neskončí. Už delší čas je cítit napětí kolem generálního ředitele ČD Cargo Gustava Slamečky. A nedávno se ministr dopravy Pavel Dobeš rozzlobil, že management firmy prezentuje dozorčí radě jiné výsledky hospodaření, než s jakými počítá představenstvo. Na dozorčí radě se mluví o miliardovém výpadku tržeb, zatímco představenstvo již počítá s úbytkem 1,8 miliardy. A to pro Slamečku nevypadá hezky. (red) l Velká část Evropanů v srpnu polehávala na plážích a užívala si prázdninových dnů. Pospávala i bruselská byrokratická mašinerie. Většina úředníků město pověstné tím, že letní počasí se mu obloukem vyhýbá, opustila a rovněž se vydala na dovolenou. Návrat do zářijové reality je ale značně neutěšený, ba téměř zoufalý. Nevalné či záporné ekonomické výkony stahují do nových hloubek dříve zachraňované členy eurozóny. Portugalsko propadlé do recese pravděpodobně nedosáhne plánovaného snížení rozpočtového schodku na 4,5 procenta. Země přitom dosud patřila mezi nejsvědomitější plnitele podmínek, za kterých se jí dostalo peněz ze záchranných balíků pro eurozónu, a sloužila jako příklad, že ne všechny jihoevropské státy jsou líné a neschopné. Jenže portugalská ekonomika se i v důsledku škrtů potýká s tříprocentním ekonomickým poklesem, který se projevuje mimo jiné v nižších daňových výnosech. Portugalští výběrčí daní oznámili, že jim v pokladně chybějí dvě miliardy eur oproti původním předpokladům. Počet bankrotů ohlášených soudu se v prvních třech měsících letošního roku zvýšil o 77 procent. Nezaměstnanost dosahuje rekordních patnácti procent. Nevalně je na tom také Řecko a Španělsko. Je jasné, že obě země nedosáhnou plánovaných snížení deficitů. Řecko, dlouhodobě neschopné dostát svým závazkům vůči věřitelům, prosí, aby dostalo více času. Pokud takový ústupek dojedná Portugalsko, které dosud podmínky plnilo, bude politicky složité něco takového odmítnout Řecku. Zejména poté, co Španělsko letos posunulo svůj rozpočtový cíl už dvakrát. Jak ale ustoupit Řecku, které opakovaně neplní to, co se po něm žádá. Euro tak pokračuje v začarovaném kruhu bez jednoznačných a obecně přijatelných řešení. O hloubce krize nepřímo svědčí i nejistý osud dvou symbolů eura ve Frankfurtu nad Mohanem. V sídelním městě Evropské centrální banky byly k vidění hned dvě velké modrožluté plastiky od německého umělce Ottmara Hörla z roku Jedna z nich instalovaná na frankfurtském letišti nedaleko rampy spojující terminály v srpnu tiše zmizela údajně z bezpečnostních důvodů a v důsledku plánovaného rozšíření letiště v roce Mluvčí letiště upřesnil, že elektrická instalace osvětlující plastiku přestala správně fungovat a už neodpovídá německým bezpečnostním standardům. Ani budoucnost druhé sochy eura není jistá. ECB, před kterou patnáctimetrový symbol unie stojí, se má za dva roky stěhovat. Stěhování sochy však není dořešené. Její majitel, frankfurtský Kultur Komitee, připustil dražbu, pokud banka nebude o sochu stát. Otázkou ale je, kdo by o plastiku za 1,5 milionu eur vůbec stál. l Johanna Grohová, Brusel spolupracovnice redakce ILUSTRACE Tomáš Novák

17 17 pozitivní zprávy monitor Nadace OKD Hit letošních prázdnin Doslova senzaci způsobil bezbar tedy open air bar obsluhovaný vozíčkáři na festivalu Colours of Ostrava. Poté se nevšední občerstvovací stanice díky Nadaci OKD a jejímu programu Zážitky bez bariér přestěhovala do Plzně, kde nabídla pivo, nealkoholické nápoje, speciální míchaný nápoj hornická vlajka a výrobky chráněných dílen návštěvníkům Pilsen City Festu. BezBAR má za sebou teprve pár měsíců, ale už dnes je jasné, že pomohl prolomit ledy mezi běžnou populací a hendikepovanými lidmi, říká Jiří Suchánek, ředitel Nadace OKD. Cílem nové aktivity Zážitky bez bariér je ulehčit hendikepovaným lidem cestu za kulturou. Ve spolupráci s pořadateli proto hornická nadace zajistila bezbariérové úpravy festivalových areálů, asistenty pro hendikepované nebo speciální tribuny pro vozíčkáře. Ben & Jerry s Kraví požadavky na Václavském náměstí Centrem Prahy se prošly nespokojené evropské kravičky, které hlasitě bučely za lepší životní podmínky, vhodné ustájení, vhodnou výživu, přístup k pastvě a nárok na zdravý život. Kraví průvod byl součástí celoevropské kampaně Podporujeme lepší chovy dojnic, na níž spolupracují organizace zabývající se ochranou zvířat Compassion in World Farming a World Society for the Protection of Animals s výrobcem zmrzliny Ben & Jerry s. Kampaň u petičního stánku podpořilo několik stovek lidí, kterým není osud evropských dojnic lhostejný. V České republice se ke kampani připojila také nezisková organizace Společnost pro zvířata. Cílem projektu je vytvořit novou evropskou legislativu zajišťující jednotné standardy životní pohody pro dojnice v celé Evropské unii. FOTO archiv / PŘIPRAVILA Naďa Kubalíková (kubalikova@mf.cz) Telefónica Czech Republic Finanční příspěvek maminkám Společnost Telefónica Czech Republic nabídla měsíční příspěvek osm tisíc korun ženám, které se rozhodnou vrátit na své místo ve firmě ihned po mateřské dovolené, tedy po 28 kalendářních týdnech. Telefónica jim tím pomůže pokrývat náklady, které jsou spojené se zajištěním péče o děti do dvou let jejich věku. O finanční příspěvek mohou žádat všechny ženy, které odcházejí na mateřskou od 1. září ABRA Software Do boje proti drogám Společnost ABRA Software se stala generálním partnerem kampaně Řekni ne drogám, řekni ano životu, která je součástí dlouhodobého projektu s názvem Pravda o drogách. Kampaň je cílená na osvětu mladistvých. Projekt je dílem Občanského sdružení Řekni ne drogám řekni ano životu, které v Česku působí od roku 2002 a je součástí mezinárodní sítě neziskových organizací zabývajících se protidrogovou prevencí již od roku inzerce A

18 18 Euro září 2012 monitor lidé a podniky Martin Buranský ČSOB Advisory Tomáš Vyhnánek ČSOB Advisory Barbora Pelikánová ČSOB Advisory Jan Vamberský Eurodražby.cz Michael Hanke Aquasoft Barbora Bártíková Whirlpool ČR Vít Matušek RSTS Martin Katzer 4home Petr Smutný PwC Radka Řeháková CPI Hotels 1 ČSOB Advisory Martin Buranský výkonný ředitel Tomáš Vyhnánek manažer Barbora Pelikánová manažerka Skupina ČSOB obohatila své portfolio o dceřinou společnost ČSOB Advisory. Jejími klíčovými osobnostmi jsou Martin Buranský, Tomáš Vyhnánek a Barbora Pelikánová, kteří do dceřiné společnosti finanční skupiny přišli z poradenské společnosti Deloitte a subjektů státní správy. Martin Buranský zahájil svou kariéru jako poradce ministra pro privatizaci, pět let pracoval v poradenské divizi PwC, později v IBM. Posledních osm let působil v pozici partnera pro veřejný sektor ve společnosti Deloitte. Tomáš Vyhnánek má rozsáhlé zkušenosti s řízením projektů pro subjekty veřejné správy, a to zejména v oblasti podpory vedení společností při realizaci strategických rozhodnutí a řízení komplexních změn. Díky svému předchozímu působení na ministerstvu zdravotnictví a úřadu vlády má rovněž zkušenosti s řízením a implementací změn přímo v rámci institucí veřejné správy. Barbora Pelikánová se dlouhodobě věnuje problematice zvyšování výkonnosti organizací veřejné správy. Během své praxe v oblasti poradenství pro veřejnou správu získala rovněž zkušenosti s projekty zaměřenými na snižování administrativní zátěže a zlepšování vztahů s občany formou zavádění moderních způsobů komunikace a spolupráce. 2 Eurodražby.cz Jan Vamberský specialista pro oblast aukcí Společnost Eurodražby.cz jmenovala Jana Vamberského specialistou pro oblast aukcí. Do jeho kompetencí spadá kromě dalšího rozvíjení aukcí i nový aukční on-line systém. Vamberský se po studiích oboru marketing a management cestovního ruchu soustředil na oblast realit. Působil na katastrálním úřadě v Ústí nad Labem, poté několik let pracoval jako realitní makléř. Do společnosti Eurodražby.cz přišel na konci roku Mezi jeho záliby patří v létě vodní turistika, cyklistika a in-line bruslení, v zimě lyžování. 3 Aquasoft Michael Hanke obchodní manažer Společnost Aquasoft rozšířila svůj obchodní tým o Michaela Hankeho. Zaměří se především na uvedení nového produktu na trh, do jeho kompetencí bude spadat rovněž nabídka unikátního řešení pro projektově řízené firmy. Hanke si do nové pozice přináší bohaté technické i konzultační zkušenosti ze společnosti Software AG, kde osm let působil v pozici produktového manažera pro softwarové nástroje řady ARIS. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor informační technologie. Ve volném čase se rád věnuje sportu, mezi jeho nejoblíbenější aktivity patří vytrvalostní běh, plavání a squash. 4 Whirlpool ČR Barbora Bártíková manažerka marketingové komunikace Pozici manažerky marketingové komunikace a PR nově zastává Barbora Bártíková. Na starost bude mít komunikaci ohledně společnosti, značek Whirlpool, Bauknecht a charitativního projektu Dětský čin roku. Bártíková vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a absolvovala také London School of Public Relations. Doposud pracovala v pozici account managerky v agentuře AMI Communications, kde se zabývala produktovou i korporátní komunikací pro klienty z oblasti automobilismu a rychloobrátkového zboží. 5 RSTS Vít Matušek regionální ředitel Raiffeisen stavební spořitelna má nového regionálního ředitele: do čela RSTS pro západní Čechy nastoupil Vít Matušek (48). Jeho hlavním úkolem bude rozšíření obchodní sítě. Vít Matušek střídá v pozici regionálního ředitele Stanislava Nejezchlebu (66). Ten firmu neopouští, ale stává se manažerem pro akvizice právnických osob. Matušek do Raiffeisen stavební spořitelny přišel z Modré pyramidy, kde působil od roku 1994 nejprve jako regionální ředitel pro Prahu a poté tři roky jako zemský ředitel pro Prahu, západní a severní Čechy. Posledních sedm let zde zastával opět funkci regionálního ředitele pro Prahu s hlavním úkolem reorganizovat obchodní model. Vít Matušek vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. Mezi jeho zájmy patří lyžování, volejbal, plavání a cyklistika. Kromě toho rád cestuje a poznává nové země. 6 4home Martin Katzer generální ředitel Do funkce generálního ředitele společnosti 4home nastoupil Martin Katzer (38). Zodpovědný bude za kompletní realizaci obchodní a marketingové strategie v Česku a na Slovensku a jeho hlavním úkolem bude další rozvoj společnosti a udržení jejího růstu. Katzer přišel ze švédské firmy Halens, kde působil v pozici generálního ředitele pro Českou a Slovenskou republiku a zároveň coby krátce Otis Novým ředitelem břeclavského závodu na výrobu výtahů a eskalátorů nadnárodní skupiny Otis se stal Ladislav Zeman, který byl dosud ředitelem Otis na Slovensku. Dosavadní šéf břeclavského závodu Radek Kadlec povede výrobní závod Otis Kuang-čou Operations v Číně. euroawk V rámci restrukturalizace obchodního oddělení české pobočky euroawk nastoupila do pozice sales directorky Dita Navrátilová, která přichází ze stejné funkce v euroawk v Bratislavě. Hlavními úkoly nového sales oddělení bude přehodnocení a vytváření obchodní a marketingové strategie, posílení pozice euroawk na českém trhu s venkovní reklamou a využití možných synergií a zkušeností mezi českou a slovenskou sesterskou společností. Agrofert Ředitelkou nového útvaru strategické komunikace skupiny Agrofert Holding je od srpna Soňa Křítková (40). Přišla z místa proděkanky pro rozvoj a PR Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické. Křítková bude nově zodpovídat za vztahy skupiny s veřejností, médii i za činnost Nadace Agrofert věnující se charitě a společensky prospěšným aktivitám.

19 19 lidé a podniky monitor Cushman & Wakefield Michal Soták šéf výzkumu trhu Tým výzkumu trhu v Cushman & Wakefield v České republice a na Slovensku vede nově Michal Soták. Ve své pozici je zodpovědný za zpracování studií proveditelnosti, vedení statistických dat a tvorbu analýz. Služby jeho týmu využívají přímo klienti i jednotlivé týmy C&W při práci na ostatních zakázkách. Před příchodem do Cushman & Wakefield Soták působil ve společnosti Develon jako development manager. Podílel se na akvizicích, získávání financování od bank či na rozvoji a správě nemovitostí v portfoliu firmy. Kariéru zahájil ve společnosti Citigroup, kde pracoval v pražské a londýnské kanceláři. Michal Soták studoval ve Velké Británii na University of Bath, kde získal titul magistr v oboru financí a účetnictví. Je také držitelem bakalářského titulu z Fakulty sociálních věd na Karlově Univerzitě. Baví ho americké sitcomy a rád hraje paintball. l inzerce A regionální ředitel pro region střední a východní Evropy. Ve vrcholových manažerských pozicích působil také například ve společnostech Quelle či Baumax. Vystudoval Vysokou školu podnikání v Ostravě, hovoří anglicky a německy. 7 PwC Petr Smutný vedoucí partner Petr Smutný (44) se stal novým vedoucím partnerem poradenství PwC při podnikových restrukturalizacích ve střední a východní Evropě. Dosavadní vedoucí partner oddělení Podnikových financí a restrukturalizací společnosti PwC Česká republika se nyní soustředí na koordinaci restrukturalizačních a reorganizačních projektů PwC v regionu CEE a další rozvoj těchto služeb. Aktivní hodlá Petr Smutný zůstat i ve vedení české pobočky mezinárodní organizace Turnaround Management Association, a to v pozici místopředsedy. Smutný v PwC pracuje už dvacet let, z toho rok působil v chicagské pobočce PwC a rok v Polsku. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, je členem Asociace certifikovaných účetních ve Velké Británii. Smutný je ženatý a má dvě děti, ve volném čase spolu se svou rodinou rád lyžuje a jezdí na horském kole. FOTO archiv / PŘIPRAVILA Naďa Kubalíková (kubalikova@mf.cz) 8 CPI Hotels Radka Řeháková ředitelka Do pozice ředitelky Clarion Hotelu Špindlerův Mlýn byla jmenována Radka Řeháková. V rámci struktury hotelového operátora CPI Hotels postoupila z Clarionu v Praze-Vysočanech, kde působila téměř dva roky, nejprve v pozici front office assistantky, později rooms division managerky. Řeháková je absolventkou Vysoké školy hotelové v Opavě a studijního programu oboru hotelnictví ve švýcarském Thunu, v hotelové skupině CPI Hotels působí od října Hovoří plynně německy, anglicky a domluví se také španělsky. Mezi její záliby patří cestování, gastronomie, sport a móda.

20 20 Euro září 2012 cover story Noví Krakonošovi lyžníci Uvadající krkonošské skiareály dostanou zkušené pronajímatele, jejichž peníze by měly dát střediskům modernější tvář a pomoci sportovním svazům FOTO Profimedia.cz Nejznámější a nejrozsáhlejší lyžařské areály v Česku Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou budou od letošní zimy provozovány novými subjekty. Jejich největší vlastníci, Český svaz tělesné výchovy (ČSTV) a Svaz lyžařů ČR (SLČR), se totiž minulý týden dohodli se společnostmi Melida a Mega Plus na dlouhodobém, dvacetiletém pronájmu těchto středisek. Jak již před týdnem informoval týdeník Euro, za pronájem Skiareálu Špindlerův Mlýn zaplatí Melida 43,8 milionu korun ročně bez DPH. Nájemcem lanovek, sjezdovek, sněžných roleb a dalšího majetku společnosti Ski Pec se zase stane společnost Mega Plus, jež ročně zaplatí 15 milionů korun bez DPH. Nadto se oba nájemci zavázali investovat stamilionové sumy do infrastruktury zmiňovaných skiareálů: do Špindlu poputuje přinejmenším 800 milionů korun, do Pece dalších 350 investičních milionů. Dvě cesty k smrti Předseda ČSTV Miroslav Jansta si tak může oddechnout. Již před svým lednovým zvolením do čela největšího českého sportovního uskupení tvrdil, že nalezení vhodného modelu pro vlastnictví či provozování krkonošských skiareálů bude klíčové pro ekonomické přežití svazu. A podařilo se. ČSTV nemusel střediska prodávat, a přitom má na dalších dvacet let zajištěný stabilní zdroj příjmů. Našli jsme výborné a bonitní nájemce, kteří jsou znalí lyžařského byznysu, takže budou naše areály dobře spravovat, a ještě nám zaplatí velmi slušnou částku. O takových penězích se nám před pár měsíci ani nesnilo, řekl Jansta týdeníku Euro. Byli jsme ve velké defenzivě a spousta lidí by si před pár měsíci o ČSTV ani neopřela kolo, dodává šéf ČSTV. Ivo Kaderka, šéf tenisového svazu a zároveň předseda komise ČSTV pro strategii hor-»

21 21 krkonošské areály cover story

22 22 Euro září 2012 cover story krkonošské areály Výkaz zisků a ztrát Skiareál Špindlerův Mlýn Tržby EBITDA Provozní hospodářský výsledek vek, aniž by investoval do rozvoje areálu. Ty jsou dlouhodobě podinvestované, což připouštějí i sami sportovní bafuňáři. Na druhé straně pokud by se skiareály zadlužily u bank, nakoupily nové lanovky, nezbylo by v jejich kasách dost na výplatu dividend tedy tolik potřebných peněz ve svazové pokladně ČSTV. Například v loňském roce svaz vytáhl ze tří krkonošských skicenter (majoritu drží i ve Sportovním areálu Harrachov) 35,6 milionu korun, dvojnásobek toho co v roce Bez dividend z horských akciovek by svaz zbankrotoval. Konsenzus, který se nám podařilo najít, je rozumným kompromisem střediska neprodávat, ale přitom rozvíjet. Po finanční stránce jsem navíc přesvědčen, že jsme vybojovali maximum toho, co šlo pro český sport urvat, dodává Kaderka.» *Úprava pro rok 2011 představuje finanční výsledek odpovídající celému kalendářnímu roku 2011 Hospodářský výsledek za účetní období Skutečnost Úprava* Finanční plán ských středisek, přirovnává nedávnou pozici svazu ve Špindlu a Peci pod Sněžkou k čekání na smrt. Buď jsme mohli čekat na smrt středisek, kdy bychom do nich nemohli investovat a za pár let by nás převálcovala privátní konkurence, která čeká doslova na každém rohu, navíc často podpořena penězi z eurofondů. Nebo jsme si mohli půjčit a zainvestovat do areálů, ale tím bychom k smrti odsoudili samotný svaz, říká Kaderka. ČSTV jakožto majoritní vlastník obou skiareálů (ve Špindlu drží podíl 51,1 procenta, v Peci 54,7 procenta) totiž těžko mohl dlouhodobě sosat ze zisků krkonošských akcio- Miliony pro lyžaře S nájemným a dalšími podmínkami dlouhodobých kontraktů je spokojen i Svaz lyžařů ČR jakožto druhý nejvýznamnější akcionář v krkonošských skiareálech (ve Špindlu drží 35,5 procenta, v Peci 39,9 procenta). Podmínky, hlavně ty finanční, jsou na maximální hranici, již jsme mohli jako akcionáři očekávat, popisuje prezident lyžařského svazu Lukáš Sobotka. Objem peněz, které SLČR bude inkasovat v návaznosti na dohodnuté pronájmy, odhaduje šéf lyžařů přibližně na 15 milionů ročně. Oproti stávajícímu stavu je to výrazné polepšení, například letos ze Špindlu nepřijde na dividendách ani koruna. V průměru je to ročně o šest až sedm milionů více než dosud. Z hlediska ekonomiky svazu je to významně lepší situace než dosud, uvedl Sobotka pro týdeník Euro. Stávající společnosti Skiareál Špindlerův Mlýn a Ski Pec pod Sněžkou budou i nadále fungovat a budou pronajímat veškerý majetek nájemcům. Podle SLČR by se měl počet statutárních zástupců ve firmách snížit na nutné minimum. Samozřejmě bude zapotřebí, aby někdo prověřoval plnění podmínek, především investovaných prostředků do infrastruktury. Ale to by mohli zvládnout tři lidé v představenstvu a tři v dozorčí radě. Tedy tak, aby horské akciovky snížily své náklady na minimum a akcionáři mohli inkasovat co nejvyšší dividendy, dodává Sobotka. Kdo je kdo v Krkonoších Tatry Mountain Resorts (TMR) Společnost spadající do skupiny J&T je dlouhodobě nejobchodovanějším titulem na bratislavské burze. Za posledních osm let proinvestovala ve Vysokých a Nízkých Tatrách přes 3,5 miliardy korun, kromě toho koupila několik hotelů a také aquapark Tatralandia. Snowhill Firma, kterou ovládá gumárenský magnát Tomáš Němec (Česká gumárenská společnost), provozuje po celé České republice šest lyžařských areálů. Z nich jsou nejvybavenější Herlíkovice, pár kilometrů vzdálené od Špindlu. Sám Němec již několik let drží ve Skiareálu Špindlerův Mlýn asi desetiprocentní podíl, jeho vliv v největším českém lyžařském centru tak nadále poroste. Mega Plus Společnost, jež původně vznikla pro provozování areálu na Černé Hoře nad Janskými Lázněmi v posledních letech expanduje. Koupila příjemný, rodinně orientovaný skipark v Černém Dole a menší lyžařské středisko ve Svobodě nad Úpou. Vedle toho firma například provozuje hotel Omnia v Janských Lázních a několik dalších ubytovacích zařízení ve východních Krkonoších. FOTO ČTK, Hynek Glos, Martin Pinkas

23 23 krkonošské areály cover story Spokojený předseda. O takových penězích se nám před pár měsíci nesnilo, říká šéf ČSTV Jansta. Další tři se chystají. V nejbližší době chceme vybudovat tři nové lanovky za téměř půl miliardy korun, říká spolumajitel SkiResortu Černá Hora Kirnig. Miliardy z Tater. Společnost Tatry Mountain Resorts, které šéfuje Igor Rattaj, na Slovensku proinvestovala již 3,5 miliardy korun. Nyní se chystá budovat lanovky ve Špindlu. Podle něj také vnesou investoři do českých hor novou dynamiku, na kterou Krkonoše čekají. Spousta hoteliérů, restauratérů a dalších podnikatelů ve službách věří, že se tím zlomí určitá stagnace v návštěvnosti hor. Doufají, že tyto investice do největších tuzemských středisek zaujmou tuzemskou klientelu a Češi přijedou vyzkoušet nové lanovky, vleky a sjezdovky, odhaduje šéf lyžařů. Ještě čtyři zimy Kam tedy poputuje téměř 1,2 miliardy korun, které se zavázali investovat noví nájemci zmiňovaných středisek? Firma Melida, vlastněná společnostmi Tatry Mountain Resorts (TMR) a Snowhill, chce ve Špindlerově Mlýně vybudovat tři zbrusu nové šesti- až osmisedačkové lanovky a především propojit sjezdovky ve Svatém Petru a Medvědíně, tedy spojit střediska umístěná ve dvou různých částech Špindlu. Igor Rattaj, šéf dozorčí rady TMR (za kterou stojí finanční skupina J&T), však upozorňuje, že jen vyjednávání s Krkonošským národním parkem (KRNAP) a uskutečnění všech potřebných analýz zabere přinejmenším tři roky. Z našich dosavadních zkušeností to však odhaduji na čtyři zimy, než se nám podaří nalézt legislativně i technicky schůdné řešení pro propojení Svatého Petra s Medvědínem. V první řadě se musíme bavit s KRNAP, abychom si vzájemně vyjasnili hranice a my věděli, kde a co všechno můžeme ve Špindlu podnikat, říká Rattaj, který v čele TMR stojí od roku 2004, kdy firma zprivatizovala tatranské lanovky. Od té doby v největších slovenských horách (areály TMR jsou umístěny ve Vysokých i Nízkých Tatrách) proinvestovala přes tři a půl miliardy korun. Hlavní investiční projekty jsou tam již za námi, nyní soustředíme své síly na české hory a také na Polsko a Rakousko. Naším dlouhodobým cílem zůstává ambice vytvořit silný středoevropský subjekt v turistickém ruchu, dodává Rattaj. Krkonošské akciovky byly dlouhodobě podinvestované inzerce A Hora v Janských Lázních, lyžařské středisko v Černém Dole a také menší areál ve Svobodě nad Úpou. O Pec jsme měli zájem především z důvodu propojení našich stávajících středisek a vytvoření jednoho velkého skiregionu, tak abychom mohli dopravní infrastrukturou, délkou sjezdovek i dalšími parametry konkurovat středně velkým alpským resortům. Naším cílem je propojit celý region a v horizontu deseti let tu proinvestovat miliardu korun, řekl týdeníku Euro Richard Kirnig, majoritní vlastník společnosti Mega Plus. Roční patnáctimilionové nájemné, ke kterému se firma zavázala, se s ohledem na současnou finanční výkonnost Ski Pec jeví jako poměrně vysoké. Tamní skiareál totiž ve finančním roce končícím v září 2011 vykázal tržby 72,9 milionu korun a hrubý zisk 1,5 milionu. S Pecí byly dosud jen samé problémy, připustil v této souvislosti Kaderka a dodává: Pro Mega Plus nabízí obrovské synergie s nedalekou Černou Horou a možnost různých propojení. To se pak projevilo i na výšce nájmu. Jednatel Mega Plus Petr Hynek pro týdeník Euro uvedl, že již v nadcházející zimě nabídne firma na jeden skipas možnost využít šesti lanovek, třiceti vleků a celkem 33 kilometrů lyžařských tratí. V nejbližších letech pak máme naplánovánu výstavbu tří šestisedačkových lanovek na Černé Hoře, v Černém Dole a samozřejmě v Peci pod Sněžkou, kde dojde k výměně vleků na sjezdovce Javor. Navíc tam dobudujeme systém technického zasněžování, abychom měli pokryty všechny sjezdovky, doplňuje Kirnig. V budoucnu by se celý lyžařský region pod patronací Mega Plus měl rozšířit na 60 až 80 kilometrů sjezdovek, tak aby nabídka obsahovala jak rodinné lyžování, tak atraktivní sjezdování pro zkušené lyžaře. l Ondřej Hergesell hergesell@mf.cz Konkurence pro Alpy? To společnost Mega Plus, která se na příštích dvacet let stane provozovatelem lyžařského areálu v Peci pod Sněžkou, je v Krkonoších již řadu let doma vlastní SkiResort Černá

24 24 Euro září 2012 report 24 Vodárenství Současný model, kdy Praha má majetek, musí ho udržovat, ale zisky z vody plynou jinam, skončí 30 Školství Prestižní americká univerzita rozjíždí v Česku program pro nadané středoškoláky 32 Ochrana práv dětí Od příštího roku se zásadním způsobem mění péče o ohrožené děti. Kritici však shora řízenou transformaci považují za hazard 36 Policejní prezident Rychlý konec šéfa policistů dokládá zhoubný vliv politiky na bezpečnostní složky 38 Pavel Kysilka Představitelé ECB by si měli konečně říci, co z jejich představ se nachází v zóně splnitelnosti, říká šéf České spořitelny Adieu Veolia Praha se chystá převzít kormidlo nad vodou pro hlavní město. Rozhodující vodovodní bitva teprve přijde Pražský magistrát stále zaměstnává kauza dopravního podniku. Na pořad ovšem přichází další velké téma, které se týká všech obyvatel české metropole. S vodou šetří, přesto za ni platí každý rok víc. Může se to změnit? V nadcházejících týdnech proběhne mocenský boj o to, kdo ovládne pražskou vodu a bude mít páku na to, kolik bude v příštích letech stát kubík kohoutkové. A také kam potečou zisky z provozování vodovodního systému. Patnáct let a dost V listopadu 2013 totiž skončí patnáctiletá smlouva na významnou část vodohospodářských služeb, které pro hlavní město zajišťuje společnost Pražské vodovody a kanalizace (PVK) vlastněná francouzskou Veolií, a to na vodárenské zdroje Úpravna vody Želivka a Zdroj pitné vody Káraný. Prodloužení smlouvy na vodárenský a kanalizační systém v Praze do roku 2028, kvůli němuž Brusel odmítl dát Praze dotace na novou čistírnu odpadních vod, se netýká vodovodů a vztahu s těmito zásobárnami vody. Hlavní město má tedy jedinečnou příležitost dostat vodu plně pod svou kontrolu, navíc relativně standardním způsobem. Vypršení současných smluv nabízí výjimečnou šanci pro nízkonákladové ukončení privátních provozních smluv. Minulý týden k tomu pražští radní učinili první krok. Doporučili, aby si Želivka napříště tok vody až do kohoutků, včetně inkasa za její dodávky, obhospodařovala sama. Pro Veolii to není vůbec dobrá zpráva. Dá se předpokládat, že pražské iniciativě nebude zrovna zametat cestičku, aby tím definitivně přišla o lukrativní zakázku. Přes Pražské vodovody a kanalizace totiž firmě loni přitekl zisk 388 milionů korun. Od roku 2002, kdy Francouzi PVK plně ovládli, jim služba pro město vynesla čistý zisk více než 4,7 miliardy korun. Komu by měli fandit Pražané? Veolia Voda se od nich za rostoucí účty vodného zřejmě mnoha kladných bodů nedočká. Komu by se také líbilo platit za vodu čím dál víc, aby pak peníze odtékaly do Paříže. Ani Praha ovšem nemusí své obyvatele potěšit. Její nástup do vodovodního systému prostřednictvím účelově zřízených firem může vodu dál zdražit. Město bude muset z něčeho zaplatit náklady spojené s novou službou. A jak už to ve stověžaté matičce chodí, otevřou se tímto další příležitosti, jak se kmotrovsky přisát na městské zdroje. Na druhé straně se ale snad otevře i přístup k dotačním fondům Evropské unie. Želivka dala na posudek Městská rada se shodla na tom, že doporučuje vlastnické provozování vodohospodářského majetku, oznámil týdeníku Euro minulé úterý pražský radní Radek Lohynský (ODS). Jeho sdělení znamená v celé věci důležitý posun. Dosud se tím, co bude s pražským vodárenstvím napřesrok po vyprše-»

25 25 vodárenství report Chudí a bohatí Porovnání zisků Pražské vodohospodářské společnosti (vlastní hlavní město) a Pražských vodovodů a kanalizací (vlastní Veolia) (v mil. Kč) , , , , ,3 728, , ,2 PVS PVK ,1 366,4 Cenový veletoč Vývoj vodného a stočného v hlavním městě (v Kč/m 3 včetně DPH) 4,7 3,0 7,8 2,7 11,3 14,7 19,3 9,6 30,6 9,6 26,19 11,57 14, Zlatě v Litomyšli Letošní výše vodného a stočného ve vybraných městech (v Kč/m 3 ) 29,95 32,63 13,14 13,99 16,81 18, Město Cena Provozovatel Tábor Chrudim 88,89 84,73 EAG 35,10 37,77 15,33 17,12 19,77 20, Kladno, Mělník 83,48 38,57 FOTO Tomáš Novák 17,85 20, Plzeň Ústí n. Labem, Liberec 83,45 83,30 Veolia 41,43 19,48 21, Zlín 83,28 42,75 19,96 22, Hradec Králové 83,20 44,36 20,85 23, Pardubice Jihlava Olomouc 77,10 76,05 75,68 Vak Pardubice Vodárenská Veolia 49,67 53,01 22,93 26,74 24,47 28, Karlovy Vary Ostrava 68,62 67,09 Ondeo 55,12 56,51 25,08 25,88 30,04 30, Praha Brno Litomyšl pramen: vodarenstvi.com 52,30 66,35 64,30 Veolia Ondeo Vodovody 60,39 66,35 Stočné 26,00 34,39 28,30 38,05 Vodné pramen: Veolia

26 26 Euro září 2012 osoba zastupující zájmy Prahy v obou městských akciovkách na Želivce i v Káraném. Zdroj pitné vody Káraný, rovněž společnost kontrolovaná hlavním městem, zatím nemá postoj k této otázce zdaleka tak jednoznačný jako Želivka. Představenstvo a dozorčí rada možné varianty společně probíraly začátkem srpna. K ničemu však nedospěly a konečný výběr ponechaly na mimořádné valné hromadě. Praha jako majoritní akcionář si na ní jednoduše prosadí své. Káraný, stejně jako Želivka a Podolí jsou strategické zdroje vody pro hlavní město a se všemi se do budoucna počítá, zdůrazňuje Lohynský. Konkrétní struktura společností zajišťujících výrobu pitné vody se podreport vodárenství Kam odtékají zisky» ní smlouvy s PVK, zabývalo vedení podniků na Želivce a v Káraném. Obě společnosti patřící hlavnímu městu si zadaly analýzu, která jim nabídla v podstatě dvě možnosti. Buď budou systém obsluhovat vlastními silami, nebo službu zajistí externí provozovatel vybraný ve veřejné soutěži. Při druhé variantě by šanci dostala i Veolia. Čas kvapí a obě cesty jsou na něj náročné. Odborná analýza sice dává na vybranou, do budoucna jako perspektivnější ovšem doporučuje takzvaný vlastnický model. To znamená, že Želivka a Káraný jako vlastníci vodohospodářského majetku budou provoz zajišťovat přes nově zřízenou vlastní firmu. Pro tento postup se koncem července vyslovilo i představenstvo Úpravny vody Želivka. Dojde ještě k ověření některých parametrů. Závěry analýzy pak bude Úpravna vody Želivka prezentovat všem akcionářům na společném jednání, doplňuje Lohynský, klíčová Nástup Prahy do vodovodního systému prostřednictvím účelově zřízených firem může vodu dál zdražit Cena vody v Praze roste oproti jiným velkým vodárnám poměrně málo o 28,94 procenta za pět let. Je ale otázkou, zda tento vývoj ceny vody není pouze dočasný. Takto uzavřela Transparency International ohlédnutí za privatizací vodárenství v České republice. Zvláštní kapitolu přitom věnovala Praze. Nevládní organizace se už asi nikdy nedočká odpovědi na závěrečnou otázku, proč se hlavní město zbavilo výnosného podílu ve společnosti Pražské vodovody a kanalizace, který mohl zajistit dlouhodobé finanční zdroje na obnovu infrastruktury. Co mohly přilít akcie Transparency International připomíná, že privatizací 66procentního podílu stát jednorázově získal 6,1 miliardy korun a hlavní město dostalo za prodej 34 procent akcií 880 milionů korun. Podpisem dlouhodobé nájemní smlouvy s PVK si ovšem Praha uzavřela cestu k dotačním prostředkům EU pro Pražskou vodohospodářskou společnost na obnovu infrastruktury, neboť by dle názoru Evropské komise šlo o skryté dotace soukromé společnosti, poukázala organizace v kritické analýze z roku Unáhlený prodej 34 procent akcií, za který společnost Veolia zaplatila 880 milionů korun, označila protikorupční organizace za ekonomicky nevýhodný pro město. Kdyby akcie v roce 2002 neprodalo, během šesti let by jen z podílu na zisku dostalo stejnou částku, jakou Praha získala za nevratný prodej akcií, namítá Transparency. Zdůrazňuje, že navíc by město stále vlastnilo 34procentní balík PVK, a k tomu by mělo jistotu dalších pravidelných stomilionových příjmů do městského rozpočtu z provozování vodárenské infrastruktury. Spěšný balík Praha prodej akcií PVK schválila těsně před volbami v říjnu Bylo to pouhé čtyři měsíce poté, co je na hlavní město bezúplatně převedl Fond národního majetku. Prodej proběhl bez výběrového řízení a v extrémně krátké době. Jak Transparency připomíná, ve zprávě, kterou zastupitelé dostali večer a o níž druhý den hlasovali, chyběl zásadní fakt, že prodej akcií bude doprovázet prodloužení nájemní smlouvy s PVS o patnáct let. V důvodové zprávě bylo deklarováno, že smyslem prodeje blokačního podílu PVK je mimo jiné to, že hlavní město nemá zájem na maximalizaci potenciálního zisku PVK, který je generován na základě výběru vodného a stočného od obyvatel města. Argument levného prodeje ve snaze zajistit nižší cenu vodného a stočného není ve skutečnosti protiargumentem k úsilí prodat akcie za nejlepší cenu, ale jde proti celému záměru privatizovat společnost operující na přirozeně monopolním trhu, namítá nevládní organizace. Poukazuje rovněž na to, že zásadní informaci o patnáctiletém prodloužení smlouvy neměla žádná ze tří společností, které vypracovaly posudky na tržní ocenění akciového podílu hlavního města v PVK. Pokud se délka trvání smlouvy prodlouží o dvojnásobek, mělo by to znamenat také růst hodnoty akcií, a to minimálně na dvojnásobek, míní Transparency International. Hlavní aktéři kritizovaného obchodu nejlépe vědí, jak na ně sedí nedávno zveřejněná výroční zpráva Bezpečnostní informační služby. Pro některá statutární města jsou typické nevýhodné prodeje, pronájmy a machinace s majetkem, kdy ze správy, pronájmů a privatizace městské infrastruktury profitovaly či profitují firmy a osoby s vlivem na dění na magistrátu. Tato praxe demonstruje silné působení vlivových struktur zahrnujících podnikatele, investory, současné či bývalé zastupitele a zaměstnance magistrátu, uvádí zpráva BIS. l Za šest let zpátky Výsledky hospodaření PVK v milionech korun Rok Zisk celkem Zisk odpovídající 34 % podílu ,5 159, ,8 179, , ,3 247, ,1 211,8 Celkem 2927,7 995,4 pramen: Transparency International Vlastními silami. Vedení společnosti Úpravna vody Želivka má jasno. Pitnou vodu Pražanům chce dodávat přes novou firmu, kterou si k tomu sama zřídí. FOTO Hynek Glos

27 27 vodárenství rubrika Voda pro Prahu Pitnou vodu přivádí do pražských domácností síť dlouhá 3394 kilometrů. Dalších 653 kilometrů tvoří vodovodní přípojky. Na síti je celkem 71 vodojemů a 40 čerpacích stanic. Pitnou vodu odebírá zhruba 1,2 milionu obyvatel. Denní spotřeba na osobu se v posledních letech snižuje o jedno až tři procenta. Za poslední čtyři roky poklesla o deset litrů a pohybuje se kolem 100 litrů. V nejvyspělejších evropských státech je asi o dvacet litrů vyšší. Očekává se tedy, že klesající trend se v průběhu příštích deseti let zvrátí. V letošním prvním pololetí byl pokles spotřeby mírnější než obvykle. Pražské vodovody a kanalizace dodaly 61,6 milionu kubíků vody, což bylo o 0,2 procenta méně než ve stejném období loni. l le jeho slov vyjasní na podzim. Zásadní pro finální rozhodnutí budou maximalizace užitku z pohledu vlastníka. Pochopitelně se budou zvažovat i další atributy, jako je cena vody pro uživatele či spolehlivost systému, prohlašuje radní. Lidé přejdou a jede se dál Pomůckou pro strategické rozhodnutí je zmíněná analýza, kterou má týdeník Euro k dispozici. Právní část vypracovala pražská advokátní kancelář RHK & partneři. Za zkratkou se skrývá zakladatel advokátní kanceláře Pavel Rychetský a jeho kolegové Tomáš Hlaváček a Zdeněk Krampera. Ekonomický posudek dodala společnost Ernst & Young. Autorem technicko-provozní části zprávy je pražská firma Vodohospodářský rozvoj a výstavba. Proč autoři analýzy preferují distribuci vody vlastními silami? Vlastníkům infrastruktury, tedy Želivce a Káranému, to umožní plnou kontrolu nad majetkem. Nadále ho nebude tak jako nyní spravovat Pražská vodohospodářská společnost, která si náklady na činnosti pro Želivku a Káraný vyčíslila za loňský rok na 5,3 milionu korun. Vlastnický model vytvoří podmínky pro systematické budování provozních kapacit, jmenuje další přínos analýza. Operativněji bude také možné reagovat na změny, což se při dlouhodobé smlouvě nedá. Výměna soukromého provozovatele za vlastní servisní firmu ale nemusí přinést očekávané efekty, upozorňuje studie zároveň. Zmiňuje příklad obdobného přechodu ve Svitavách a Strakonicích. V obou městech přešel personál bývalého provozovatele k novému bez větších problémů. S transformací byly spojeny také nezbytné investice města a další výdaje na vybavení a odborné poradenské a právní služby. Očekávání se ale nenaplnilo. Náklady na vodohospodářskou službu se nesnížily a nezvýšily se ani zdroje na obnovu infrastruktury, připomíná analýza. Jak trubky zdražují vodné Hlavnímu městu studie předkládá seznam rizik, s nimiž by mělo počítat před definitivním rozhodnutím, jak dál s vodou. Jednak se připravit na řadu komplikovaných, organizačně a ekonomicky náročných kroků vedoucích ke vzniku nové firmy. Té pak mohou chybět odborníci a nemusí mít ani dost peněz na potřebné technické vybavení. Hrozí také, že nový provozovatel nestačí vysoutěžit dodávky materiálů, energií, různých služeb či stavebních prací. Dle optimistického scénáře se Želivka a Káraný mohou na vlastnický model připravit zhruba za deset měsíců. Pokud se Praha touto cestou vydá, měla by o tom rozhodnout s konečnou platností nejpozději v říjnu, doporučuje analýza. Pro veřejnost je pak především důležité varování před rizikem, že kvůli vyšším nákladům spojeným s přechodem na nový systém může zdražit voda. Za vodné a stočné neplatí Pražané v porovnání s jinými městy zdaleka nejvíc. V Brně je sice letošní poplatek za kubík o dvě koruny levnější, naopak domácnosti v Táboře zaplatí na kubíku o 22,54 koruny víc než v hlavním městě. Z klíčové zásobárny Želivka odchází kubík vody s cenou 6,82 koruny, Pražanům ale dodávající PVK účtuje 38,05 koruny. Jaké má pro takový skok PVK alias Veolia vysvětlení? Samotné náklady spojené s výrobou vody nejsou ve srovnání s její distribucí vysoké. Praha má velmi členitý terén, je rozdělena dokonce do 160 tlakových pásem, proto je distribuce nákladnější, vysvětluje PVK ve zprávě, kterou oznamovala, že cena vody v Praze letos zůstane pod celostátním průměrem. Vůbec největší nákladovou položkou je nájemné, které stanovuje vlastník vodohospodářské infrastruktury. Tím je hlavní město a správcem majetku je PVS (Pražská vodohospodářská správa pozn. red.). Prostředky na investice získává PVS z nájemného, které jí PVK každoročně platí. Jsou to částky kolem 1,6 miliardy ko-» inzerce A

28 28 Euro září 2012 report vodárenství S Káraným se počítá. Zdroj pitné vody Káraný je stejně jako Želivka a Podolí strategický zdroj vody pro hlavní město.» run ročně, vyčísluje současný provozovatel vodovodů. Dvojí ceny pro Prahu Analýza připouští možnost, že Želivka a Káraný by mohly obsluhu vodovodu zajišťovat přes jednu společnou firmu. V případě, že by každý podnik jel na své triko, budou v hlavním městě dvojí ceny. Z Káraného je totiž voda dražší pro letošek je kubík za 9,27 koruny. Pokud by se Praha i pod různými tlaky zalekla, že vlastními silami distribuci vody nezvládne, může si přizvat na pomoc externího provozovatele. Musela by ho každopádně vybrat ve veřejné soutěži, a na to by potřebovala přibližně jedenáct měsíců, předpokládá analýza. I v této variantě ale vidí slabé stránky. Zdaleka nejde jen o náročný proces při zadávání zakázky a průtahy, které mohou tendr doprovázet. Pro vlastníka vodovodů přináší servisní smlouva mnohá omezení, přesto by byl i nadále nepřímo zodpovědný za řádný provoz. I kdyby vyhrála Veolia, resp. PVK, zásadní věc by fungovala jinak než dnes. Peníze od zákazníků by si stahovali přímo dodavatelé vody ze Želivky a Káraného, navrhuje studie. Při pětiletém kontraktu se Želivkou by hodnota zakázky představovala 2,2 miliardy korun, přímo vyčísluje analytický materiál. Do ceny započítal výdaje provozovatele a zisk ve výši jednoho procenta. U Káraného by pětiletá zakázka mohla vyjít na 270 milionů korun. Posudek ovšem doporučuje dohodnout si se Státním fondem život- Kdo je kdo Pražská vodohospodářská správa Pražské vodovody a kanalizace Česká voda Úpravna vody Želivka Zdroj pitné vody Káraný Akciová společnost ve vlastnictví hlavního města. Ve správě má majetek za 44,8 miliardy korun. Je odpovědná za udržování vodovodní sítě a kanalizační soustavy v provozuschopném stavu, za její obnovu a rozvoj. PVS v loňském roce hospodařila se ziskem 9,6 milionu korun. Hlavním výnosem je podnájemné od Pražských vodovodů a kanalizací. Loňské výnosy představovaly necelých 2,6 miliardy korun. Jejich jediným akcionářem je Veolia. PVK je servisní organizací, která zajišťuje dodávku, odvádění a čištění vody a inkasuje platby od Pražanů. Zisk PKV za loňský rok přerostl 366 milionů korun. Dceřiná firma Veolie působící v oblasti vodohospodářských zařízení pro úpravu a distribuci pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod. Její obrat a zisky prudce rostou od roku 2007, odkdy naopak klesá zisk mateřské Veolie v PVK. Ještě v roce 2006 Česká voda hospodařila se ztrátou 24 tisíc korun, rok nato při obratu 155 milionů korun skončila se ziskem necelé dva miliony. V roce 2010 měla firma obrat 693 milionů korun a výsledný zisk 140 milionů. Akciová společnost, v níž hlavní město drží 90procentní podíl. Majetek svěřila v roce 1998 patnáctiletou smlouvou do správy PVS, která uzavřela smlouvu o podnájmu a provozování vodovodů s PVK (Veolia). Akciová společnost, kterou Praha ovládá přes balík 97,2 procenta akcií. S majetkem naložila stejně jako Želivka. FOTO Hynek Glos, Tomáš Turek

29 29 vodárenství report Vodní kalkulace 6,82 Kč za m 3 Cena vody z úpravny vody Želivka na rok ,27 Kč za m 3 Cena vody z úpravny vody Káraný na rok ,05 Kč za m 3 Tolik letos platí za vodu pražské domácnosti i další odběratelé pramen: Analýza variant provozování vodohospodářského majetku, Veolia ního prostředí možnost uzavřít desetiletou smlouvu. Vidina dvojnásobku Úpravna vody Želivka by jako samoprovozovatel mohla mít roční zisk až 24 milionů korun, propočítává analýza. V loňském roce vydělala 10,5 milionu. Vidina více než dvojnásobku má ale háček. Pokud je cílem minimalizovat zdražování vody, musela by želivská provozní společnost uspořit v nákladech. Jenže s tím se v začátcích nepočítá. Počáteční investici na pořízení provozního majetku sečetli odborníci na 75 milionů korun. Jak řeší dodávky vody města v jiných evropských zemích? I tam je na výběr. V Anglii se koncem 80. let minulého století uskutečnila privatizace vodárenství. Vlastníky infrastruktury se staly společnosti, které získaly koncesi na 25 let provozování. Ve Francii si vodovody střeží města a provozují je sama, nebo služby delegují na privátní firmy. Za všech okolností jde o veřejnou službu. Pro aktuální pražské debaty je jistě zajímavé, že Paříž ukončila v roce 2009 smlouvy se společnostmi Veolia a Suez a provoz vodovodů je nyní ve veřejném vlastnictví. Zásobování vodou v Německu je v kompetenci obcí, ve službách se potkávají veřejné a soukromé společnosti a vzájemně se doplňují. Ve světě v průměru jen desetinu vodohospodářských služeb zajišťuje privátní sektor. Kterým směrem se nakonec vydá Praha, se uvidí snad na podzim. Zatím je jasné jedno: současný model, kdy město má majetek, musí ho udržovat, ale zisky z vody plynou jinam, skončí. Prodloužit smlouvu podle právníků rozhodně nejde. l Táňa Králová kralova@mf.cz inzerce A RAILCO - profesionální provozovatel parku kolejových vozidel: pronájem nových a použitých železničních vozů pronájem hnacích kolejových vozidel management údržby nákladních vozů (ECM) zajištění a logistická podpora železničních přeprav

30 30 Euro září 2012 report školství Studuj jako Lady Gaga Prestižní americká univerzita rozjíždí v Česku program pro nadané středoškoláky Co mají společného zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg, zpěvačka Lady Gaga nebo třeba herečka Evanna Lynchová, představitelka filmové Lenky Láskorádové z Harryho Pottera? Svůj talent začali rozvíjet již na střední škole, protože s nimi pedagogové cíleně pracovali jako s nadanými dětmi. Všichni jsou absolventi kurzů prestižní americké Univerzity Johnse Hopkinse, která se v rámci Centra talentované mládeže (CTY) na odlov mozků specializuje. Průkopník Facebooku by se asi divil, kdyby zjistil, že má spolužáky i v Česku. Projekt CTY, který zaštítila brněnská Masarykova univerzita, v tuzemsku běží již druhým rokem i když jen v rámci pilotní fáze. Ještě letos na podzim by se však program pro mladé talenty měl rozjet naostro v podobě středoevropské základny amerického projektu. Cenná zkušenost. Letní kurz americké Univerzity Johnse Hopkinse už absolvovali i Tereza Brousilová, Barbora Hudcová a Milan Pultar (zleva). Pokud se CTY Central Europe podaří rozběhnout, bude brněnská univerzita po Irsku a Španělsku teprve třetí evropskou vysokou školou, jež se s americkou licencí v zádech pokusí v rámci globální sítě o rozvoj talentovaných středoškoláků, kteří musejí prokázat mnohem více než jen dobré známky. Zkušenosti studentů, kteří v rámci pilotního projektu CTY v Česku absolvovali půlroční on-line kurzy a následně vyrazili na letní kampusy do USA, Irska a Hongkongu, totiž ukazují, že být jedničkářem na gymnáziu ještě nestačí. Především je třeba prosadit se v mezinárodní konkurenci. A vzít si ke klasickému gymnaziálnímu učivu jako doplňkovou aktivitu domácí úkoly zadávané po u z USA, které je pak nutné po skypu a samozřejmě dobrou angličtinou obhájit, je pořádné sousto. Petr Kaftan z libeňského gymnázia PORG takto absolvoval výukový program matematiky. Kurz byl dost náročný, protože připravuje studenty na nejznámější americké matematické turnaje, vysvětluje jeden z šedesáti studentů, kteří si e-learning v režii Univerzity Johnse Hopkinse loni zkusili. Své o náročnosti ví také Anna Rojková, studentka pražského Gymnázia Jana Keplera, která se v rámci CTYOnline prokousala třiceti lekcemi fyziky zakončenými mezinárodním certifikátem. Brala to jako pravou vědu, kterou se v povinných dvou hodinách týdně nenaučí. Většina studentů se našprtá nějaké vzorečky, kvůli tempu výuky je s úspěchem zapomene a nevidí souvislosti. Kdo se chce fyzikou ve škole opravdu zabývat, dělá to jako svoje hobby, říká. Občanská nauka pro VIP Náročný koníček má pro středoškoláky svůj bonus. Šest gymnazistů z Česka letos vyrazilo na závěrečný třítýdenní letní kurz, který je jakousi nadstavbou e-learningu. Zatímco na dálku CTY testovalo schopnosti středoškoláků třeba z fyziky, logiky, matematiky, přírodních věd nebo tvůrčího psaní, za oceánem je čekala výuka k uvědomělému občanství. Předmět civic leadership je ale na hony vzdálen české občanské nauce. V Americe se vyučuje především charitě a mecenášství, tedy způsobům, jak pílí vydělané peníze částečně vracet potřebným. Něco takového na tuzemských školách zcela chybí. Rozdávali jsme polévku, pomáhali jsme bezdomovcům s pouličním prodejem novin, uklízeli jsme zahradu, měli jsme přednášky o rasismu a přistěhovalectví, vypočítává Tereza Brousilová z gymnázia PORG. Její spolužačka Barbora Hudcová to bere jako součást výchovy budoucích elit. Na kurzy CTY jezdí lidé, kteří se chtějí dostat třeba na Harvard nebo Stanford, říká čerstvá septimánka se zájmem o matematiku. I když se v právě začínajícím školním roce v české větvi CTY angažuje již sedm gymnázií, včetně tří mimopražských, projekt funguje jen na půl plynu. Celý ho totiž financuje krajanský The American Fund for Czech and Slovak Leadership Studies (AFCSLS), který do českých a slovenských středoškoláků investoval za poslední dva roky více než 340 tisíc dolarů.

31 31 školství report FOTO Hynek Glos Americký systém je založen na kombinaci drahého školného a nadačních nebo sponzorských stipendií, která ho těm talentovanějším pokryjí Mecenáši z řad českých emigrantů se ale netají tím, že by chtěli CTY Central Europe postavit po vzoru irské odnože na komerční bázi nechat rodiče, aby za své potomky platili. V Dublinu se to povedlo. Program se samofinancuje díky platícím účastníkům kurzů. Máme také řadu sponzorů a dárců, říká Colm O Reilly, ředitel CTY Ireland. A doplňuje, že nejlepší reklamou jsou bývalí absolventi. Někdy jsou rodiče studentů ve vlivných pozicích ve firmách a pomohou nám dále rozvíjet náš program, totéž samozřejmě platí pro někdejší účastníky, pochvaluje si šéf irské pobočky, kterou ročně projde kolem 4400 studentů od první třídy základní školy až po maturanty. Mimochodem, až do nástupu hospodářské krize v roce 2009 irskou větev CTY finančně podporovalo dublinské ministerstvo školství. Irská metropole má s CTY dvacetiletou zkušenost a funguje především pro místní mladé lidi. Program si tu pochvalují a většina Irů se sem pravidelně vrací, potvrzuje Milan Pultar z Keplerova gymnázia, který byl na letním kurzu při City University v Dublinu. Díky zapojení irských pedagogů a využití kampusu univerzity se podařilo cenu programu zaštítěného jménem prestižní soukromé vysoké školy v Baltimoru srazit na 1700 eur za třítýdenní letní kurz včetně jídla a ubytování. Domovská Univerzita Johnse Hopkinse si účtuje více než dvojnásobek pět tisíc dolarů. Peníze především I po irské slevě je ale školné pořád závratně vysoké a odpovídá částce, kterou rodiče zaplatí za své dítě na soukromém gymnáziu Václava Klause ml. za celý rok. Zaplatit školné v CTY bez velkorysých mecenášů nebo sponzorů se zdráhají i sami studenti. Myslím, že pro Čechy je dost drahé, nebýt amerického fondu, sama bych si to asi nezaplatila, říká Tereza Brousilová. Američtí krajané ale věří, že najdou cestu, jak cenu ještě srazit. Třeba půlroční on-line kurzy chce CTY Central Europe nabízet za 350 dolarů, zatímco americký originál přijde na téměř čtyřnásobek. Marketingový plán počítá s tím, že první rok se do internetové výuky zapojí tisícovka platících účastníků, do tří let se jejich počet zdvojnásobí a výhledově nabídne středoevropská pobočka i speciální programy pro nadané děti ze základních škol. Krajanský fond věří, že zájemců bude dost. AFCSLS odhaduje, že mimořádných studijních talentů je u nás na sto tisíc, zhruba pětinu je přitom možné nalákat na renomovanou značku americké univerzity. Jenže až poté, co se CTY Central Europe rozjede a z jejích absolventů se stanou politici, vědci a manažeři. Potřebných 30 milionů do startovní fáze je tak nutné sehnat především mezi sponzory. Příliš mnoho olympiád Dávat peníze nadaným studentům na vstupenku do vysokoškolského světa v USA nemusí být marné. Mimo jiné proto, že americký systém je založen právě na kombinaci drahého školného a nadačních nebo sponzorských stipendií, která ho těm talentovanějším pokryjí. Zatímco v Americe existují na rozpoznávání talentů síta třeba právě v podobě CTY, Česko má zatím smůlu. Nikdo tu s nadanými dětmi systematicky nepracuje. Existují tu sice desítky různých vědomostních olympiád, ale nikdo to nekoordinuje, podotýká Jiří Růžička, ředitel Gymnázia Jana Keplera. Pedagog, který funguje jako spojka mezi krajanským fondem a českými středními školami, proto iniciativy, jako je CTY, vítá. Mimo jiné také kvůli tomu, že péče o mladé talenty je hodnota, která přetrvá. Tahle vyrabovaná země jinak nemá mnoho, na čem by se dalo stavět, uzavírá. l Blahoslav Hruška hruskab@mf.cz inzerce A

32 32 Euro září 2012 report ochrana práv dětí Zlatonosní opuštěnci Od příštího roku se zásadním způsobem začne měnit péče o ohrožené děti. Kritici shora řízenou transformaci považují za hazard Najde rodinu?. Hlavním cílem reformátorů je do dvou let vymýtit ústavní péči pro opuštěné děti do tří let. Vskutku ambiciózní cíl si stanovilo ministerstvo práce a sociálních věcí. Během několika let chce snížit počet dětí, které jsou odkázány na ústavní péči, na desetinu. Teď jich v dětských a výchovných domovech a dalších zařízeních žije kolem jedenácti tisíc. Jako první by z ústavů měla vymizet batolata. Do dvou let už nemají být předávána do péče tet a sester v kojeneckých ústavech a dětských domovech. Místo toho by měla zůstávat v původních rodinách či najít náruč adoptivních rodičů nebo pěstounů. Myšlenka jistě bohulibá, s níž lze jen souhlasit. Přesto vzbuzuje hluboké emoce a půtky mezi zastánci a kritiky připravované transformace péče o ohrožené děti, kteří upozorňují na řadu úskalí této idey. Základním stavebním kamenem má být novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, již v červnu schválili poslanci. Senátoři jí ale kvůli řadě pochybností zelenou nedali. Norma se vrací do sněmovny, ale všeobecně se předpokládá, že bude hned zkraje zářijové schůze posvěcena. A revoluce může začít. Peněz bude stejně Ať již nasloucháte jedné či druhé straně, obě své postoje zaštiťují právem dětí na dětství a rodičovskou lásku. Nikdo přitom nezpochybňuje, že ústavní výchova, byť sebelepší, rodinný život nenahradí. Obě strany se ale dost liší v názoru na postup, jak počet dětí v ústavech snížit. Zatímco předkladatel zmíněné novely a různé neziskové organizace, nadace či sdružení míní, že jedinou cestou, jak pohnout skálami, je velký třesk, jejich odpůrci dávají přednost evoluci. Podle nich je transformace, která začíná shora, hlavně velkým pokusem na dětech. Bez ohledu na to, jaké změny se připravují, je dlouhodobým problémem špatná prorodinná politika. Rodiny nefungují, nemají peníze na jídlo, bydlení, léky. To se pak odráží na dětech, které končí v ústavech, vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň. Přestože většina politiků již dlouhá léta deklaruje podporu rodinné péči před ústavní, dosud se de facto prevenci, sanaci rodin věnovalo jen málo pozornosti. I proto jsou ústavy z poloviny zaplněné dětmi ze sociálních důvodů. Jak vyčíslila nedávná analýza ministerstva vnitra, která mapovala osudy dětí, jež prošly institucionální výchovou v letech 1995 až 2004, polovina z nich se v dospělosti dopustila trestné činnosti. Z absolventů dětských domovů trestný čin spáchala čtvrtina, vyšší skóre vykazují lidé po odchodu z výchovných ústavů.

33 33 ochrana práv dětí report Jako doma. Řada dětských domovů se snaží o děti pečovat v prostředí, které co nejvíce připomíná běžné bydlení. FOTO Hynek Glos Právě odložení kojenci a batolata jsou nejvíce deprivováni tím, že nemají zkraje svého života ke komu přilnout, jak dokazují četné mezinárodní výzkumy a odborné práce, jež inspiroval světově uznávaný psycholog Zdeněk Matějček. Mottem jeho díla je nezastupitelná úloha rodiny. I kdyby se odhlédlo od újmy, jíž ústavní výchova dětem přináší, patří tento typ péče zároveň k vysoce nákladným. Měsíční pobyt dítěte v domově vyjde v průměru na 40 tisíc korun, náklady na sanaci rodiny dosahují jen o něco více než desetiny této částky. Celkově se na péči o ohrožené děti vydává 6,5 miliardy korun, z toho tři čtvrtiny jdou na ústavní péči. MPSV chce poměr obrátit ve prospěch prevence, sanace rodiny, terénní práce a náhradní rodinné péče. Udržet děti v rodinách Alfou a omegou nastupujících změn má být prevence. I když chtělo by se s kritiky ušklíbnout, že tímto směrem mohl resort sociálních věcí jít již před mnoha lety. Novela má být především o změně pracovní náplně zaměstnanců orgánu sociálně- -právní ochrany dětí (OSPOD). Ti by se měli ve větší míře než dosud snažit pracovat s rodinami, aby děti udržely v přirozeném prostředí. Zatím jsme příliš zaměřeni na řešení následků, tedy odebírání dětí. Naprosto například chybí služba, která by lidem pomohla získat rodičovské kompetence. Podobně by se mělo pracovat s rodinami, které přijdou o bydlení, dostanou se do finančních problémů, vysvětluje ředitel odboru rodiny a ochrany práv dětí MPSV Miloslav Macela. Celá agenda OSPOD trpí podle něj systémovým problémem. Sociální pracovník má před sebou dvě varianty. Buď bude pracovat s rodinou, což je náročné a u čehož stále existuje riziko, že to nevyjde. Anebo zvolí jednodušší možnost umístí dítě do ústavu, kde má zajištěnu postel, teplo, jídlo a nezbytnou péči. My jim chceme cestu ztížit. Nejprve budou muset odpracovat s rodinou vše, co jde. Pochopitelně vyjma ohrožení dítěte, to musí jít z rodiny hned, zdůrazňuje ředitel. Sociální pracovnice mohou ke své práci podle něj využívat terénních služeb neziskových organizací či obcí. Navíc to, co se odehraje v rodině, je levné, podává další argument Macela. Jenže nelze všechno házet na pracovníky OSPOD. Jak zjistila analýza Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, jejich počty jsou značně poddimenzované. V průměru jich po republice chybí třetina. Jsou také ve dvojím ohni. Na jedné straně nemají děti dávat do ústavů, na druhé straně čím dál více dětí tam přichází na žádost rodičů, kteří se o ně nemohou nebo nechtějí starat, popisuje praxi ředitelka Dětského centra Veská Drahomíra Peřinová. Na jednu pracovnici přitom v průměru připadá podle oficiálních čísel 360 případů ročně. Jsou opravdu přetížené. Při agendě, kterou dnes mají, je to, co se po nich bude chtít, skoro nereálné, zdůrazňuje Hana Pazlarová z katedry sociální práce Filozofické fakulty UK v rozhovoru pro magazín z edice Otvíráme, který vydává agentura PubliCon. Nehledě na to, že rodinám v nouzi se těžko pomáhá, když v zemi téměř neexistuje sociální bydlení. Pardubický vzor Velké střety vznikají nad plánem MPSV zrušit do roku 2014 dnešní podobu kojeneckých inzerce A ústavů, které ovšem spravuje ministerstvo zdravotnictví. Lidé bdící nad touto agendou považují plán ředitele Macely a jeho týmu za absurdní. Kojeňáky ročně projde na dvě tisícovky dětí, z nichž více než polovina se vrací do původních biologických rodin, necelá čtvrtina jde do adopce a desetina k pěstounům. V ústavní péči zůstává třináct procent z nich. Průměrná délka pobytu je čtyři měsíce. Nejdéle, někdy i dlouhá léta, zůstávají těžce hendikepované děti. Bohužel počty umisťovaných dětí nemůžeme nijak ovlivňovat. Dostávají se do ústavů buď po rozhodnutí soudu, nebo na popud samotných rodičů, vysvětluje mluvčí resortu Vlastimil Sršeň. Od roku 2005 se ústavy postupně transformují, aby vyšly co nejvíce vstříc potřebám dětí. V roce 2009 vznikl na půdě resortu po vzoru Německa návrh zákona o dětských centrech, jehož cílem bylo co nejvíce domovy otevřít ven, rozšířit ambulantní péči, nabídnout stacionáře, odlehčovací a další odborné služby a minimalizovat lůžkovou péči. Prostě přeměnit je na jakási centra, kam by mohlo přijít dítě či rodina»

34 34 Euro září 2012 report ochrana práv dětí Vyšší příspěvky Příspěvky na úhradu potřeb dítěte (v Kč) Věk Zdravé dítě Postižené dítě, stupeň I Postižené dítě, stupeň II Postižené dítě, stupeň III Postižené dítě, stupeň IV Do 6 let let let let pramen: novela zákona 359/1999 Vyšší odměny Měsíční výše hrubých odměn (v Kč) Východiska Odměna 1 dítě děti děti Alespoň 1 dítě ve II. až IV stupni závislosti Emergentní pěstoun /24 000* *na dítě ve II. až IV. stupni závislosti pramen: novela zákona 359/1999 Drahé ústavy Náklady na 1 dítě v pobytových zařízeních (2010) Typ zařízení Celková kapacita Celkové roční náklady (v Kč) Náklady na 1 dítě/měsíc neinvestiční Náklady na 1 dítě/měsíc včetně investic Výchovné ústavy Dětské domovy se školou Diagnostické ústavy Dětské domovy Kojenecké ústavy Celkem pramen: Analýza legislativy, řízení a financování, VÚPSV Naproti tomu: Náklady 9947 Kč na 1 dítě/měsíc u pěstouna Náklady 4651 Kč na sanaci rodiny/měsíc Pohyb v kojeneckých ústavech Činnost kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let (2011) Ukazatel Počet zařízení Počet míst Děti v ústavech Počty dětí dle typu zařízení vyjma kojeneckých ústavů (2011) Typ zařízení Počet zařízení Lůžková kapacita Počet dětí Dětský domov Dětský domov se školou Výchovný ústav Diagnostický ústav Celkem pramen: ČSÚ Počet přijatých v daném roce Z toho děti se speciálními potřebami Romské Týrané Důvod přijetí: Zdravotní Zdravotní + sociální Sociální » Počet propuštěných v daném roce Důvod propuštění: Do vlastní rodiny Do osvojení Do náhradní rodinné péče Do dětského domova Do domova pro osoby s postižením Jinam Počet zemřelých v daném roce pramen: ÚZIS v krizi. Bohužel vzhledem k následným politickým turbulencím se ke schvalování návrhu nikdo z politiků nedostal, cíl ale zůstává. Některá z center by se měla úzce provázat s perinatologickými pracovišti, rostou totiž počty hendikepovaných novorozenců (viz Pohyb v kojeneckých ústavech). Některé z ústavů se již mění, jako například pardubické centrum Veská. Zatím zde také poskytují hlavně lůžkovou péči odloženým, týraným či nemocným batolatům. Ale zřídili i deset lůžek pro matky s dětmi, deset lůžek pro starší sourozence umístěných dětí, školku nejen pro své děti, ale i pro děti zvenku, kterým se nepodařilo dostat se jinam, denní pobyty na lůžku pro vážně nemocné děti, poskytují ambulantní služby pro děti v náhradní rodinné péči a participují na přípravě pěstounů. U nás máme buď děti opuštěné, nebo na žádost rodičů, kteří nejsou schopni či ochotni změnit svůj životní styl, dále děti z rozhodnutí soudu. Poslední skupinou jsou vážně nemocné děti, které vyžadují intenzivní terapii, popisuje ředitelka dětského centra Peřinová. Výjimkou nejsou ani nezletilé matky, ve Veské žijí momentálně dvě. Bilanci má domov ale velmi dobrou: dvě třetiny přijatých dětí se vracejí ke svým rodinám, zbytek jde do náhradní rodinné péče. Ani ředitelka Peřinová ale nevěří tomu, že by se během roku a půl podařilo zatočit kouzelným prstenem, který by dokázal zařídit, aby se nedostávaly malé děti do ústavů: Problematika je hlubší. Zaplétají se do ní děti, které mají složitý vstup do života následkem alkoholismu, narkomanie matky nebo její psychické choroby. Navíc soudy rozhodují pomalu a zbytečně prodlužují pobyt dětí v ústavech. Přestože mnozí odborníci z druhé strany barikády míní, že neexistuje dítě, pro nějž by se nenašla rodina, jsou tyto profesionálky více či méně skeptické, jakkoli by to všem svým dětem přály. Koneckonců i největší odpůrci ústavní péče pro malé děti si neumějí představit, že by v nějaké podobě vůbec neexistovala zařízení například pro těžce postižené děti vyžadující nonstop péči. Někdejší kojenecké ústavy by se mohly transformovat v malá rodinná centra nebo stacionáře, doplňuje ředitelka Střediska náhradní rodinné péče Věduna Bubleová v již citovaném magazínu Otvíráme. Často se také zapomíná na alespoň jeden pozitivní rys kritizované ústavní péče: žádné dítě u nás nezůstane bez pomoci na ulici. Nekontrolovaní pěstouni Další stinnou stránkou je absolutní nedostatek pěstounů, kteří by pečovali o děti, o něž FOTO Hynek Glos

35 35 ochrana práv dětí report Útočiště pro matky. V dětském centru Veská u Pardubic nežijí jen ohrožené děti. Azyl zde například našla i maminka Jana se svými dcerkami Kristýnkou a Evičkou. se původní rodina postarat nemůže nebo nechce. V našem dětském centru je připraveno několik dětí, které by mohly okamžitě k pěstounům, ale ti bohužel nejsou, potvrzuje Peřinová. Problém je hlavně u romských dětí, česká společnost si je nerada bere, protože není ochotna akceptovat specifika jiného etnika, a pěstouni z řad Romů téměř neexistují. Resort práce ale přesto věří, že se mu podaří vzbudit dostatečný zájem o pěstounství. A že vedle těch dlouhodobých vzniknou tzv. pohotovostní pěstouni, kteří budou 24 hodin denně připraveni přijmout ohrožené dítě a starat se o něj, dokud se pro něj nevytvoří prostředí na dlouhý běh. Jedním z lákadel má být profesionalizace pěstounství a osvětová kampaň na zvýšení jeho prestiže. Aby se podařilo absolutně minimalizovat počty dětí v domovech, musejí se jich najít stovky. Díky tomu, že se navýší odměny pro pěstouny (viz Vyšší odměny), již se o tuto profesi začalo zajímat více lidí. Ale ne každý z nich, byť by ho vedly dobré úmysly, se může stát dobrým pěstounem. Ředitel Macela počítá, že síto bude velmi husté: z deseti zájemců zůstane jen jeden vybraný pěstoun. Ideálním kandidátem je člověk s rodičovskými kompetencemi, otevřený k přijetí dítěte s potížemi, musí si umět včas říci o pomoc, je zdravý po všech stránkách a má zázemí pro rodinnou péči. Již nyní ale osm až devět procent pěstounů selhává, a to hlavně vinou špatného výběru a mizivé podpory zvenčí. Krachu by měla zabránit pečlivější příprava, ovšem text schválené novely nic takového nezaručuje. Z novely vymizela možnost, aby organizace pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí mohly samy organizovat vyhledávání žadatelů, vytvořit dobrý výcvikový program a žadatele vyškolit a vycvičit. Tuto povinnost zákon ponechává jen na krajských úřadech, jako tomu bylo dosud. Nyní však je příprava a vyhodnocení žadatelů na velmi nízké úrovni, kritizuje ředitelka Institutu náhradní rodinné péče Petra Vrtbovská, která jinak novelu považuje za nutnou a vítanou. Vadí jí ale i další ustanovení nové normy: nebude omezen počet dětí na pěstouna. V pseudorodinách se budou nadále kupit děti, jejichž potřeby velká rodina nemůže naplnit. Tyto rodiny budou dostávat velké finanční prostředky a také se budou dožadovat úlevných služeb a dalšího servisu. To je drahé a nedobré pro děti, vysvětluje. Celkově kritizuje velkou míru práv pěstounů, jež ale není v zákoně kompenzována dostatečnou kontrolou, jestli pečují správně, jak zařídit, aby špatní pěstouni nedostávali peníze a netrápili děti. Miminka půjdou do rodin. Také starší děti půjdou do rodin. A pak to bude vabank. Jako dosud, ale nebezpečnější. Pěstounů totiž bude víc a budou mít mnoho práv. A nikdo je nebude moci účinně ovlivnit, varuje Vrtbovská. Jak si myslí mnoho kritiků, razantním změnám měly předcházet pilotní projekty, na nichž by se vychytaly chyby, díry, vedlejší cesty. Začít by se mělo zdola a na malém kousku. Na dobrém příkladu ukázat, jak by se mělo postupovat dále, říká například Věduna Bubleová. Doufejme, že alespoň v případě dětí zvítězí zdravý rozum. Koneckonců ani ředitel Macela není přesvědčen, že změny půjdou tak rychle, jak jsou narýsovány. Musíme připravit revoluci, abychom dosáhli alespoň evoluce, míní. l Marcela Alföldi Šperkerová alfoldi@mf.cz inzerce A

36 36 Euro září 2012 report Policie ČR Hra na honěnou teprve začíná Rychlý a podivuhodný konec šéfa policistů ukazuje, že vliv politiky na bezpečnostní složky v Česku nepolevuje Policejní prezident by měl být ve sboru respektovanou osobou, zkušeným policistou a neměl by podléhat politickým tlakům. Také proto je jeho pozice výjimečně ošetřená zákonem, aby ustál možné útoky zájmových skupin. Jinak řečeno, aby byl neodvolatelný. Případ nuceného odchodu Petra Lessyho nicméně ukazuje, že ani to nemusí stačit. Obvinění policejního prezidenta z pomluvy a zneužití pravomoci úřední osoby jsou závažné důvody pro to, aby mu ministr vnitra sebral služební placku a poslal ho do civilu. Měly by však stát na podstatně pevnějších základech, než jsou ty v případě Lessyho. Spěch Jana Kubiceho a urychlené jmenování nového prezidenta Martina Červíčka, oblíbence bývalého ministra vnitra Ivana Langera, naopak spíše ponoukají k myšlence, že šlo o předem připravené odstranění politicky nevhodné osoby a dosazení správného člověka. Mě jen tak nedostanete. Petr Lessy se bude bránit. Dává mu k tomu možnost přehnaně rychlé sesazení, o které se postaral ministr vnitra Jan Kubice. Víme, že oni vědí Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) údajnou trestnou činnost Lessyho, spočívající v tom, že nařkl náměstka policie Zlínského kraje Jaroslava Vaňka ze spolupráce s podsvětím, už jednou prověřovala. Konkrétně před rokem. Důvody ke sdělení obvinění však neshledala a případ odložila ad acta. Nyní bude zajímavé sledovat, nakolik bude pro GIBS klíčová výpověď bývalé prezidiální mluvčí Pavly Kopecké, s níž se Lessy před časem rozloučil. Důvodem jejího odchodu prý byl fakt, že neohlídala rozhovor Lessyho pro deník Právo, ve kterém se policejní prezident pustil do Kubiceho. Lessy v něm svého nadřízeného osočil, že na něj vyvíjí nátlak hraničící s vydíráním. Kopecká by teď měla podle informací týdeníku Euro dosvědčit, že se Lessy snažil podstrčit novinářům kompromitující informace na Vaňka. Zatím jde o tvrzení proti tvrzení. O tom, že inspekce Petru Lessymu dvojí obvinění (za pomluvu Kubiceho a zneužití úřadu pro tlak na zlínského ředitele, aby se Vaňka zbavil) sdělí v polovině týdne, se vědělo v některých kruzích ještě před předešlým víkendem, každopádně však před oficiálním zveřejněním. Mluvčí Generální inspekce bezpečnostních sborů Radka Sandorová byla v odpovědích na otázky týdeníku Euro, zda bude policejní prezident obviněn, skoupá. Šéfka platformy LIDEM Karolina Peake měla tuto informaci v pondělí 27. srpna. Napříč republikou Obvinění a odvolání Lessyho předcházelo několik událostí. Minulé úterý, zhruba ve 14 hodin, přijel červenou octavií za premiérem Petrem Nečasem šéf GIBS Ivan Bílek. Mimochodem, další muž ze stáje Ivana Langera. Tentýž den se měl sejít s premiérem také Lessy, jenže schůzka byla Úřadem vlády neočekávaně zrušena. Následně byl Lessy vedením vnitra vyzván, ať se dostaví na ministerstvo. Ovšem policejní prezident právě odjížděl na Moravu. Místo Lessyho se proto dostavil na Letnou jeho podřízený Pavel Osvald. Do plánu na superrychlé sesazení se vloudila chyba. Lessy, který cestou domů nebral hovory, měl do příjezdu v mobilu spoustu zmeškaných hovorů, třeba od náměstka generální inspekce Dušana Brunclíka. S příslušníky inspekce se poté v podvečer dohodl, že přijde následující den na policejní služebnu ve Frýdku-Místku. Ve středu, zhruba o půl desáté ráno, mu inspektoři obvinění předali. Za krátký čas dorazil tamtéž také pracovník personálního odboru ministerstva vnitra, který Lessymu předal rozhodnutí o rozvázání služebního poměru. Možná však personalisté z vnitra poskytli Petru Lessymu příležitost k protiútoku. Podle jednoho z výkladů služebního zákona by měl být obviněný policista zproštěn služby až následující den po obvinění, a to se nestalo. Už zhruba čtyři hodiny po Lessyho obvinění byl novým policejním prezidentem jmenován Martin Červíček. Nikdo nemá radost Jan Kubice na tiskové konferenci, která následovala pár hodin po odvolání Lessyho, řekl, že obvinění policejního prezidenta ze

37 37 Policie ČR report Klidně odstoupím. Pokud by se ukázalo, že byl Petr Lessy odvolán účelově, ministr vnitra Jan Kubice prý skončí. FOTO ČTK dvou trestných činů je zcela bezprecedentní. Z toho nemůže mít radost nikdo, konstatoval ministr. A podotkl, že podle něj na odvolání nic nemění ani to, že je Lessy v pracovní neschopnosti. Kubice se opíral o ustanovení služebního zákona, podle něhož policista musí být propuštěn, pokud porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. O obviněních se podle vlastních slov dozvěděl až onoho rána od pracovníků inspekce. Pokud by se prokázalo, že odvolání policejního prezidenta Lessyho bylo účelové, ve vteřině odstoupím. Ale obvinění z účelovosti odmítám, prohlašuje Kubice. Co se bude dít nyní? Petr Lessy podá stížnost proti obviněním a rozklad proti rozhodnutí ministra vnitra. U případného soudu ho budou obhajovat Tomáš Sokol a Václav Láska. Případ se potáhne, pokud Lessy nevytáhne nějaký trumf. Pravděpodobně přijde o bezpečnostní prověrku, kauza dojde k soudu, jehož výsledek se nyní nedá předjímat. Překotný proces naznačuje, že policie a ministerstvo vnitra jsou pod silným politickým vlivem. Dokládají to zejména závažné kauzy, které často končí u ledu. Pro poslušné vykonavatele těchto a jiných přání existuje většinou odměna. Zasvěcenci v této souvislosti připomínají, že na vnitru má sbaleno i sám Kubice hovoří se o jeho možném nástupu do Správy státních hmotných rezerv. Dá se očekávat, že vyšetřovatelé GIBS, jejíž vedení není Lessymu dvakrát nakloněno, stejně jako státní zástupce tento policejní příběh roku dále rozvinou. Na pokoji ho nenechají ani politici. Věci veřejné, které stály za Lessyho jmenováním, hodlají svolat mimořádnou schůzi sněmovny. Kauza se rovněž hodí jako předvolební munice opoziční sociální demokracii. Navíc se klidně může stát, že budeme mít policejní prezidenty dva. A to za situace, že by Lessy uspěl s rozkladem proti svému vyhazovu. Jisté je, že funkce, jejíž apolitičnost měl zaručit zákon, je zpolitizována až příliš. l Jan Hrbáček hrbacek@mf.cz inzerce A

38 38 Euro září 2012 report Pavel Kysilka Evropu drtí symbióza politiků a bank Představitelé ECB by si měli konečně říci, co z jejich představ se nachází v zóně splnitelnosti, soudí šéf České spořitelny Symbióza bankéřů a politiků v Evropě je jedním z důvodů neřešení fiskální krize, říká generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka a upozorňuje, že pro její překonání je nutná především kredibilita Evropské centrální banky. Ta ji však, bohužel, svými kroky ztrácí. Dnes se stále řeší problém španělských bank, ale o těch evropských se nehovoří. V jaké kondici je podle vás bankovní sektor v Evropě? I kdyby existoval někdo, kdo zná perfektně bankovní knihy evropských bank a přesně ví, co mají nakoupeno, tak nebude schopen říci, jak na tom tyto banky budou. Protože záleží na tom, jaké bude řešení evropské fiskální krize. Pokud se ukáže, že další země nejsou schopny utáhnout své dluhy a banky budou muset odepisovat pohledávky za vládami, mohlo by to mít dost významný dopad na hospodářské výsledky bank. Na druhé straně, krize je hodně čerstvá, takže finanční instituce jsou na trzích hodně opatrné. Věci, do nichž se pouštěly před čtyřmi pěti lety s velkou chutí, jsou pro ně nyní tabu. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat. Nepochybně se zkvalitnil systém řízení rizik, leckde došlo k výměnám managementu a banky jsou nyní pod daleko intenzivnějším dohledem regulátorů, veřejnosti i ekonomických analytiků. Takže sektor je na tom lépe, nicméně nepříjemná překvapení nelze vyloučit. Nemám na mysli nějaké plošné problémy, ale některé finanční instituce se za určitých okolností do potíží dostat mohou. Například řecké banky drží řecký státní dluh, a kdyby se měl odepisovat, tak budou mít velký problém a bude třeba hledat řešení. A podobné je to ve Španělsku či v Itálii. Velká část rizika z těchto státních dluhů však byla přenesena na Evropskou centrální banku (ECB) prostřednictvím jejích operací na trhu. Nevede to k mnohem většímu morálnímu hazar du, neboť banky sázejí na to, že státní dluh od nich někdo koupí a zaplatí i vysoký úrok? To je pravda. Důsledkem neřešení nebo pseudořešení fiskální krize je fakt, že se podstatně zvýšil morální hazard. To se již netýká bankovního sektoru, ale těch, kteří ten sektor zachraňují. Je jasné, že ECB nemůže, podobně jako jakákoli jiná centrální banka, zkrachovat, přestože si nabrala aktiva se špatným kolaterálem. Každá centrální banka tisknoucí peníze je totiž automaticky chráněna, nicméně zároveň ztrácí cennější věc, než jsou finanční aktiva, a tím je její kredibilita. A to je jistě riziko. Jakmile ECB ztratí důvěryhodnost, potom jako každá centrální banka ztratí ten nejsilnější instrument pro prosazování své politiky. Tedy schopnost vést trhy, instituce, vlády i veřejnost k určitému typu chování. To je něco, co si každý centrální bankéř obezřetně chrání, a je těžkým důsledkem krize, že k tomuto dochází. Nesouvisí to s tím, co nedávno připustil guvernér ECB Mario Draghi, totiž že při půjčkách vládám banky začaly zohledňovat riziko rozpadu eurozóny, a tím zvedají úročení a jednotná měnová politika ztrácí nástroje na ovlivnění dění na trhu? To, že jsou investoři ochotni nakupovat aktiva se zápornou úrokovou sazbou, ukazuje na velmi nízkou důvěryhodnost jak evropských politiků, tak Evropské centrální banky. Politici i ECB sice něco tvrdí, ale nikdo jim nevěří. Leckdo sice říká, že věří v nalezení řešení, ale v praxi ti lidé svými činy demonstrují nedůvěru k silným prohlášením, například že eurozóna nedopustí návrat některé země k její národní měně. Za současné situace asi neexistuje cesta, jak obnovit důvěryhodnost v evropské instituce. Nebo ano? Obnovení důvěryhodnosti je nepochybně možné. Problém je, že důvěryhodnost ztratí každá instituce i na základě jediného selhání, tedy že něco prohlásí, a něco jiného nastane. Důvěra se naopak buduje tím, že se trhy dlouho přesvědčují, že daná instituce udělá to, co říká. Takže prvním předpokladem pro obnovení důvěry je dostatečný čas. Druhým předpokladem je, že nebudete vydávat nerealistická prohlášení. Pak je totiž nemůžete splnit a nutně důvěru ztrácíte. Jak politici, tak představitelé ECB by si měli konečně říci, co z jejich představ se nachází v zóně splnitelnosti, a ne nějakých marných slibů nebo ideologických prohlášení. Tyto sliby totiž vždy otestuje realita a existuje bohužel již dlouhý řetěz věcí, které se staly v rozporu s předchozími tvrzeními politiků. Dá se nalézt paralela s tím, co se odehrávalo v Česku v roce 1996 a 1997 a u čeho jste byl jako viceguvernér České národní banky (ČNB). ECB přijímá nedůvěryhodný kolaterál a všichni spoléhají na to, že jako protihodnotu nakonec natiskne eura. ČNB tehdy, když nastala krize, donutila banky zreálnit rozvahy a zástavy nemovitostí ocenila na nulu, čímž donutila politiky řešit skrytou bankovní krizi. Neměla by ECB také nutit podobně komerční banky přiznat problémy v bilancích a politiky k řešení situace? Pokud by Evropská centrální banka více přizpůsobovala svou politiku potřebám slabých článků eurozóny, mohlo by to vést k takové inflaci, která je v Německu politicky nepřijatelná. A posléze i k odchodu Německa z eurozóny. Lze to udělat. Jenže když řeknete A, tedy že banky musejí zkvalitnit bilanci svých aktiv, tak musíte být připraven na B, tedy že je bude nutné rekapitalizovat, případně nechat padnout. A přitom musíte hlídat, aby pád jednotlivé banky nezpůsobil otřes celého finančního systému. Příklad z devadesátých let, o němž jste hovořil, platí stoprocentně. Vzhledem k tomu, že tehdy nefungoval efektivně soudní systém a nebylo možné se dostat k zástavám v konkurzním řízení, tak jsme banky donutili vytvořit dodatečné opravné položky. Kolega v bankovní radě, pod něhož spadal bankovní dohled, tehdy říkal: Ano, je správné, že zreálňujeme účetnictví bank, ale ty slabší ústavy to nemohou přežít. Nakonec se ukázalo, FOTO Hynek Glos

39 39 rozhovor report Pavel Kysilka (54) Absolvoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze. Během let 1986 až 1990 pracoval v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd. V letech 1990 až 1991 pracoval jako hlavní ekonomický poradce ministra pro ekonomickou politiku. Po celá devadesátá léta zastával různé posty v České národní bance až po pozici výkonného guvernéra. V roce 1993 řídil rozdělení československé měny. V letech 1994 až 1997 působil jako expert Mezinárodního měnového fondu a podílel se na zavedení národních měn v řadě východoevropských zemí. V roce 1999 nastoupil do Erste Bank Sparkassen (CR) v Praze jako výkonný ředitel. V roce 2000 začal pracovat pro Českou spořitelnu jako hlavní ekonom a člen širšího vedení banky senior management týmu. Od 1. ledna 2011 vykonává funkci předsedy představenstva a generálního ředitele České spořitelny. že z toho měly problémy i velké banky, a celý sektor prošel ozdravením a privatizací. Není ono neřešení evropské krize způsobeno také silným provázáním finančního byznysu a politiky v evropských zemích? Bankéři se mohou účinně bránit krokům, které by vedly právě k rekapitalizaci bank, naředění kapitálu současných akcionářů a výměnám managementů. Symbióza mezi politiky a bankami je nebezpečná a přímo úděsná. Těžko se říká, kdo je více na kom závislý. A kdo koho více ovlivňuje. To je skutečně evropská realita. Tato symbióza jde proti principům demokracie, ale jde i proti principům volné tržní soutěže. Umožňuje vyhýbat se důsledkům vlastních špatných rozhodnutí. Tato symbióza má historické příčiny. Jednou z nich je skutečnost, že v celém poválečném období rostly veřejné výdaje do sociálních systémů a zbrojních programů. Rostla potom celková daňová kvóta na úroveň, která byla dříve obvyklá jen během válečných konfliktů. Když zdaňujete všechny ekonomické subjekty, tedy jednotlivce, domácnosti i firmy, tak jim berete zdroje, které by měly k investování nebo k financování běžného provozu. A tím je činíte více a více závislými na bankovním úvěru. Proto jsme se ocitli v situaci, kterou asi nejsme v našem demokratickém systému schopni domyslet. Politická reprezentace se nyní dívá na ekonomiku, která je drsným způsobem závislá na bankovním sektoru. Tím pádem nemůže vystupovat vůči bankám jako nestranný soudce, protože je bytostně potřebuje. A nakonec stát, který není schopen se financovat ani z vysokých daní, si půjčuje. A zase od bank. To, že tato symbióza vznikla, je skutečně jednou z hlavních příčin, proč nedochází k rychlému řešení evropské krize. K oddlužování domácností i bankovního sektoru u nás nyní dochází. Děje se tak i jinde v Evropě? Celková úroveň zadlužení v Česku je ve srovnání se světem stále velmi nízká, i když za poslední roky narostla. A náš stát, domácnosti a firmy jsou vůči dalšímu zadlužování velmi opatrné. Obecně je jasné, že v celém světě musí dojít k takzvanému deleveregování, protože současná úroveň dluhu je neúnosná. Zatím však změna dlouhodobého trendu není s výjimkou některých zemí nijak dramatická. Souhlasím s vámi, že k tomu musí dojít, ale není to manévr, který se dá provést v krátkém časovém horizontu.»

40 40 Euro září 2012 report Pavel Kysilka Příběh manažera Ten, který umí dělit» Vidíte nějaký smysl ve snaze Evropské unie homogenizovat bankovní sektor, sjednotit dohledy, vytvořit jakýsi jediný bankovní systém, onu bankovní unii? Postavíte-li vedle sebe příčiny fiskální krize v Evropě a návrhy na bankovní unii, ba dokonce na fiskální unii, zjistíte, že žádný z těch návrhů neřeší ani jednu z příčin krize. Takže je otázkou, proč tyto návrhy vznikají, zvláště když ani nemají konkrétní obrysy. Důvody, proč tyto návrhy padají, mohou být politické a ideologické. Ostatně podobné kdysi stály za vznikem eurozóny v současném rozsahu včetně Řecka a dalších zemí, které tam nepatří. Jiným motivem může být odnárodnění nyní uzavřených národních bankovních systémů a jejich dohledů, které si chrání své národní ekonomické zájmy a brzdí přelévání likvidity a kapitálu ze země do země. O tom, kam tato opatření míří, by však měl mluvit hlavně jejich autor, což se nyní neděje. Patříte k lidem, kteří otevřeně hovoří o tom, že některé země musejí odejít z eurozóny. Co na to říkají vaši nadřízení v Erste? Rakušané obecně mívají na věc dost odlišný názor. Hodně o tom diskutujeme a těžko se najde ekonomický argument, který by dokazoval, že eurozóna bude pevnější s Řeckem než bez Řecka. Ale také bez Portugalska, Španělska a dalších zemí... Ty další země nevidím jako jasné kandidáty. Záleží na tom, jaké zvolí řešení pro svou fiskální situaci. Navíc nemyslím, že odchod Řecka znamená okamžitě i odchod Španělska či Portugalska. Samozřejmě, pozornost trhů by se na tyto země zaměřila. Je ale řešením krize odchod pouze nejsledovanějších zemí? Vždyť jednotná měnová politika vede již nyní k citelné divergenci evropských ekonomik a bude se zhoršovat také stav ekonomik v jádru eurozóny. Francie se nyní vydává na cestu ven a řada dalších zemí na tom bude podobně. Nakonec žádný systém pevných kurzů, který nebyl založen na zlatém standardu, nikdy nepřežil. Nejde dnes jen o oddalování definitivního řešení? Česká spořitelna v letošním roce získala několik prestižních ocenění. Americký časopis Global Finance ji například v březnu zvolil nejbezpečnější bankou střední a východní Evropy, v červenci zvítězila v soutěži Euromoney v kategorii Best Bank in the Czech Republic Její šéf Pavel Kysilka obdržel v soutěži ACQ Global Awards 2012 ocenění Banker of the Year 2012, a stal se tak nejlepším bankéřem roku. Z kdysi těžkopádného postsocialistického molochu spravujícího veškeré úspory obyvatel Česka, který v roce 1999 fakticky zkrachoval a potřeboval mohutnou státní subvenci, aby bylo vůbec reálné provést privatizaci, je dnes moderní finanční instituce schopná obstát v mezinárodním srovnání. Není náhodou, že celou dobu byl členem vedení jeden z nejvýraznějších finančníků Česka Pavel Kysilka. Centrální bankéř, který vystoupal v České národní bance až na vrchol řídil ji od roku 1997 do roku 1998, kdy byl tehdejší guvernér Josef Tošovský předsedou úřednické vlády. Dnes je Kysilka bankéřem, který nejotevřeněji hovoří o nutnosti odchodu jižních zemí z eurozóny a jejich návratu k vlastní měně. Ví přitom dobře, o čem mluví. V únoru 1993 řídil rozdělení československé koruny na českou a slovenskou. Zná tak důvěrně všechna úskalí, kterými budou muset Řekové, Španělé, Portugalci a možná mnozí další brzy projít. l Vývoj eurozóny jde opravdu opačným směrem, než byly představy jejích zakladatelů. Nedochází ke sbližování národních ekonomik, ale k jejich vzdalování, což nikdo nemůže popřít. Zmínil jste Francii. Kdybychom extrapolovali trendy, které tam vidíme a k nimž euro přispívá, Francie neufinancuje svůj systém. To je vyloučené a končí to kolapsem. Nicméně Francie za sebou stále ještě nevleče neřešitelné břímě jako Řecko nebo Španělsko. Pakliže Francouzi udělají reformy na trhu práce, v zemědělských subvencích a některých dalších oblastech, jejich zemi může společná měna prospívat. Francie má volbu, Řecko nikoli. Pokud Francie reformy neprovede, skutečně hrozí rozpad eurozóny, přinejmenším na dvě části. Může se ovšem stát, že společná měnová politika donutí Německo, aby opustilo eurozónu... To se nedá vyloučit, pokud by Evropská centrální banka více přizpůsobovala svou politiku potřebám slabých článků eurozóny. To by totiž mohlo vést k takové inflaci, která je v Německu politicky nepřijatelná. Jakmile by se inflace objevila, vůle nepokračovat ve společné měně by tam obrovsky posílila. Měnovou politikou se zabývám skoro celý život, přesto neumím říci, zda při daných charakteristikách může rozvolnění měnové politiky skutečně vést k vysoké inflaci v Německu. Spíše bych se však přiklonil k tomu, že dříve nebo později ano. Faktory, které dříve tlumily inflaci i v zemích, jež provozovaly volnější měnovou politiku, trochu pomíjejí. Například liberalizace světového obchodu, příliv velmi levných výrobků z Číny, vývoj cen některých surovin. Takže míra nejistoty ohledně budoucího ekonomického vývoje se stále zvyšuje? Pokud bych to porovnal se situací před půl rokem nebo dvěma lety, tak ano. Každý měsíc cítím větší a větší nejistotu. A co to znamená pro Českou spořitelnu a její úvěrové aktivity? Nestavíme na byznysu na finančních trzích, jsme čistě klientskou bankou. Česká ekonomika je samozřejmě svázána s evropskou ekonomikou a čím dál více také se zajímavými světovými trhy, ať už jde o Asii, Latinskou Ameriku či Severní Ameriku. Do určité míry se tak riziko české ekonomiky rozptyluje. Nyní se ukazuje, že i tyto ekonomiky mají své limitované udržitelné tempo růstu, a to ne v tak vysoké dynamice, jak jsme si donedávna mysleli. Zpomaluje Čína, Amerika má rovněž potenciální tempo růstu nižší a nepříjemností je v poslední době pozorovat pokles německé poptávky. Přitom v domácí ekonomice nevzniká příliš růstových impulzů. To je dáno extrémně nízkou důvěrou domácností i firem v budoucí vývoj. Mů FOTO Hynek Glos

41 41 rozhovor report žeme se samozřejmě bavit o tom, proč tomu tak je a proč je důvěra ještě nižší než v krizovém roce Je zajímavé, že charakteristiky české ekonomiky jsou dnes stejné, jako byly v roce 2006 a To je, jako bych vám naměřil stejné vitální parametry, tedy stejný tlak, stejnou kapacitu plic a stejnou sílu srdce jako před pěti lety. Jenže tehdy jste běhal kilometr dvakrát rychleji než dnes. A je to jen proto, že si nevěříte, přitom na to máte. Ptejme se, co takový stav způsobilo. Je to v nátuře Čechů, rozhádané politické sféře, kdy lidé nevěří, že schválené věci přežijí přinejlepším jednu vládu a pak nastane nový kotrmelec? Může to být tím, že domácnosti i firmy cítí nedostatek jasného leadershipu v zemi? Je to otázka pro sociology a psychology spíše než pro ekonomy, nicméně je to naměřený fakt, se kterým musíme počítat. A nemůže být pokles výkonu dán i tím, že se část ekonomiky přesouvá do šedé zóny a není vykazována statistikou? Mám ke statistikám stejnou skepsi a myslím, že procentní bod v případě HDP nic neukazuje. Pokud je někdo ochoten bavit se o desetinkách, tak toho o statistice asi moc neví. Mění tato situace váš byznys? S faktorem důvěry domácností a firem v budoucnost se setkáváme denně tisíckrát. Zatímco dříve nemusely banky příliš aktivně nabízet své produkty, dnes je obezřetnost klientů obrovská a banky, které neudělají značné množství vstřícných kroků směrem ke klientům, jsou dlouhodobě mrtvé. Proto se snažíme co nejvíce přiblížit jednotlivým klientským segmentům. Vytváříme balíčky šité na míru sektorům, přijali jsme lidi, kteří rozumějí jednotlivým byznysům našich klientů, atd. l Pavel Páral paralp@mf.cz inzerce A

42 42 Euro září 2012 global 42 Francie Hlavní potíže Francie spočívají ve společenské náladě a nepříznivém podnikatelském prostředí. Nikdo netvrdí, že movitější občané by se neměli na účtování za krizi podílet mnohem významněji než nyní, všechno má ale své hranice 46 Automobilový průmysl Ostrá slova ve Francii vystřídal nový pokus o vládní průmyslovou politiku. Jako člen Evropské unie nemůže země otevřeně podporovat pouze domácí producenty a také v protekcionistických opatřeních je vázána mezinárodními pravidly, takže se hledají cesty, jak pravidla trochu ohnout a dosáhnout svého Rovnost, svornost, chudoba Nový prezident řeší díry v rozpočtu zdaněním nejbohatších obyvatel. Ti se hromadně přesouvají do Londýna Nemám rád bohaté. Ne, to není citát uvedený z deníčku mladého komunisty z počátku minulého století, ale autentická věta současného prezidenta Françoise Hollanda pronesená v přímém televizním přenosu. Nechme stranou, že jinde než ve Francii by se něco podobného pravděpodobně stát nemohlo. Ekonomická politika levicového prezidenta totiž doslova vyhání byznys z celé země. Pozlátko k nezaplacení Byli byste překvapení, kolik lidí odtud odchází. Spousty mých přátel už jsou pryč, řekl ekonomickému serveru Business Insider nejmenovaný francouzský bankéř. Měl tím na mysli masový exodus bankéřů, investorů a nejmovitějších občanů, kteří podle některých zpráv hromadně z Francie prchají. Důvodem jsou Hollandovy reformy, především zdanění bohatších vrstev obyvatelstva. Rozpočet na příští rok počítá se zavedením nových daní v hodnotě 7,2 miliardy eur, přičemž drtivá většina z toho půjde z kapes bohatých. Není to tak, že by dnešní Francie neměla ráda bohaté, ona je přímo nenávidí. Je to paradox. Francie miluje pozlátko, celebrity, fotbalisty a večírky, ale nesnáší byznysmeny, kteří umožňují celé zemi udržet v chodu její sociální systém, řekl týdeníku Businessweek právník a člen ekonomického think-tanku IREF Jean-Philippe Delsol. Také on potvrzuje, že zaznamenává vzrůstající počet klientů připravených opustit Francii. Za poslední dva měsíce to je deset lidí, zatímco za celý předchozí rok zaznamenal jen dva podobně naladěné klienty. Než se ale pustíme do hodnocení levicové ekonomické politiky, kterou týdeník Euro rozhodně nemá v úmyslu a priori odsuzovat, podívejme se na ekonomickou situaci, z níž země galského kohouta dnes vychází. Předně se o stagnaci francouzského hospodářství psalo už hodně dlouho před začátkem finanční krize. Část toho byla pochopitelně způsobena předsudky. Růst francouzského HDP nebyl během uplynulých deseti let výrazně horší v porovnání se západní Evropou, v některých letech dokonce překonal růst Německa. Cena práce, která je dlouhodobě uváděna jako tržná rána francouzského trhu, zde sice byla vždycky vysoká, ale ani v tomto ohledu Francouzi nějak nezaostávají za germánským příkladem dynamické ekonomiky (34 eur za hodinu práce ve Francii v porovnání s 30 eury v Německu, průměr eurozóny je 28 eur). Její růst se navíc podařilo výrazně zpomalit. Za posledních deset let rostly mzdy mnohem rychleji ve Velké Británii. Žádná Skandinávie Pracovní trh přesto můžeme v klidu označit za epicentrum francouzských problémů. Nejde jen o to, že v současnosti nezaměstnanost překračuje deset procent. Potíž je, že pracovní vztahy jsou ve Francii flexibilní asi jako Le Corbusierovy železobetonové kolosy. Není to jen o pověstných každodenních stáv-»

43 43 Francie global Tady jsou Francouzi. Londýnská čtvrť Jižní Kensington se stala domovem mnoha Francouzů, jimž se nelíbí politika jejich socialistického prezidenta. Někteří jako Isabelle Lemarchandová (nahoře) se zajímají o to, co se děje doma. Nicolas Broche (uprostřed) si otevřel lahůdkářství a Juliette Laferrièrová (dole) vlastní restauraci La Bouchée. FOTO Profimedia.cz

44 44 Euro září 2012 global Francie Jak Francie nevyváží Bilance zahraničního obchodu (mld. eur) pramen: Eurostat Bez práce nejsou lanýže Nezaměstnanost celková a do 25 let (v %) pramen: Eurostat Ucházející model Meziroční růst HDP (v %) pramen: Eurostat 10 8,0 6 FRANCIE 3,9 2, , ,8 10,1 22,9 BRITÁNIE ,5 BRITÁNIE -22,5 FRANCIE ,4 NĚMECKO -40-1,5-41,1-43,1 8,1 21,1-50 NĚMECKO -3-53, ,4 5,6 8,6-4, ,5» kách a protestech odborů. Dlouhodobě na nastavení pracovního trhu doplácejí především mladí, ať už vysokoškoláci či méně kvalifikovaní potomci emigrantů. Ti první nemají přístup k práci, protože pozice obsadila početná generace 60. let se svými prakticky nezrušitelnými pracovními smlouvami. Ti druzí trpí kvůli dusícímu se francouzskému průmyslu. Firmy jako Air France-KLM, farmaceutická Sanofi nebo nákupní řetězec Carrefour oznámily během posledního roku škrty desítek tisíc pracovních míst. Zdaleka největší ranou ale bylo nedávné oznámení automobilky PSA Peugeot Citroën, že uzavře fabriku na pařížském předměstí a v celé Francii propustí osm tisíc lidí. Přitom právě okraje pařížské aglomerace jsou centrem francouzského sociálního napětí. Panelové domy obsazené přistěhovalci bývají často dějištěm nepokojů. Samotný dluh není s hodnotou 86 procent HDP, kterých dosáhne letos, nijak alarmující. Za poslední čtyři roky se sice zvýšil o třetinu (64 procent HDP v roce 2008), ale podívámeli se opět na německý vzor, vidíme v podstatě identické hodnoty a vývoj. Vzhledem k tomu, že za desetileté dluhopisy chtějí investoři po vládě úrok dvě procenta, dluh se zemi financuje skoro sám. Oproti tomu ale stojí přebujelá státní správa v podobě devadesáti úředníků na tisíc obyvatel (v Německu je to ani ne padesát) a s tím související veřejné výdaje dosahující 56 procent HDP. S takovými čísly Francie platí za nákladnější stát, než je kupříkladu Švédsko. Nic proti tomu. I to může být cesta a popravdě je nutné uznat, že francouzský model dlouho celkem dobře fungoval. V roce 2009 ho dokonce časopis The Economist vyzdvihl jako jeden z nejfunkčnějších v Evropě. Oproti zmíněnému Švédsku a jiným severním zemím, které vybudovaly na velkých daních silné státy a štědré sociální systémy, však Francie pokulhává především slábnoucí reálnou ekonomikou. Ve Skandinávii zkrátka nevidíme krachovat podniky, velké koncerny tam nezavírají výrobu a nepřesouvají ji do východní Evropy a tak dále. A právě v takové situaci nejvíc zaráží, že prezident Hollande vidí cestu právě v přiškrcování bohatých vrstev obyvatelstva. Vzhůru na Dover Rádi roztáhneme červený koberec a přivítáme francouzské podnikatele v Británii. Mohou platit daně tady a přispívat na naše zdravotnictví, školy a cokoli jiného, rýpnul si do francouzské vlády britský premiér David Cameron na posledním summitu. Už kvůli odvěké rivalitě mezi oběma národy musel onen výrok Francouze bolet tím víc, že je to právě Londýn, kam se řada francouzských bankéřů a investorů hodlá přestěhovat. Nejde přitom o pouhou změnu sídla firmy kvůli vyhledávání daňového ráje. Nejbohatší francouzská vrstva se zdá být unavena celkovým společenským klimatem ve své domovině. A reformy nového prezidenta jsou hlavní rozbuškou. Nejbohatší francouzská vrstva se zdá být celkovým společenským klimatem ve své domovině unavena Asi největší ranou bylo zdanění všech osobních příjmů nad jeden milion eur taxou 75 procent. Opatření, které dle průzkumů veřejného mínění kvituje hlas lidu s velkým povděkem, povede jen těžko ke zvýšení příjmů státu. Právě nejbohatší obyvatelé se totiž dokážou nejsnáze přizpůsobit, aby vysoké daně odvádět nemuseli. V době, kdy stačí několik kliknutí myší a daně odvádíte v jiné zemi, hraničí podobné opatření se šílenstvím. K tomu si připočtěte další podobné výstřelky, jako je zavedení dodatečných daní z dividendy, zvýšení dědické daně nebo navýšení majetkových daní. Posledně jmenovaná úprava je také zajímavá. Pokud budete mít trvalé bydliště ve Francii, ale po celém světě váš majetek přesáhne 1,62 milionu dolarů, budete platit speciální daň. Od srpna platí navíc nová daň z prodeje akcií ve výši 0,2 procenta. Podle zprávy agentury Reuters se jako první ozvaly firmy kotované na burze. Z indexu CAC 40, zahrnující čtyři desítky kapitálově největších francouzských společností, nyní pětina přemýšlí o přesunu do Londýna. Nejde o neznámá jména, ale o značky globálního významu typu Alstom, AXA, ArcelorMittal nebo Société Générale. Naposledy zmíněná mateřská skupina Komerční banky už údajně rozběhla projekt na přesunutí velké čás-

45 45 Francie global Pohyblivé terče. Nový prezident François Hollande míří dobře, ale na špatné cíle. Fran couzští milionáři mu totiž utíkají do Británie. FOTO Profimedia.cz ti makléřů právě do Londýna. O podobném kroku prý uvažuje i Bernard Arnault, nejbohatší francouzský občan a zároveň zakladatel konglomerátu LVMH, v němž se skrývají luxusní značky Louis Vuitton, Bulgari nebo Hennessy. Už nyní žije v Londýně odhadem 30 až 40 tisíc profesionálů z oblasti finančních trhů, kteří jsou původem Francouzi. Oproti tomu na území Francie žije trvale jen 30 tisíc Britů, z čehož většina jsou důchodci. Nejenže se tedy dá říct, že se většina francouzského finančního sektoru přesunula do Londýna. S trochou nadsázky ze země galského kohouta utíkají mladé talenty do Británie, zatímco Angličané posílají zpátky staré a nemocné. Spíš černá Nemilosrdný Robin Hood v čele státu nehodlá zůstat u zdaňování bohatých. Mezi jeho nejpopulárnější opatření patří také plánované zastropování cen benzinu a nafty. Z původního plánu sice nakonec sešlo, protože ceny paliv v průběhu prvního pololetí spadly, slábnoucí euro a napětí na Středním východě ale nutí vládu tuto myšlenku oprášit. Kromě toho chce kabinet zvýšit limity na státem podporované a od daní osvobozené spoření (obdoba našeho stavebka ). A zavede rovněž pravidelné navyšování minimální mzdy alespoň o inflaci. Přestože jde o opatření vesměs velmi oblíbená mezi obyvatelstvem, Hollande to nebude mít lehké. Ač sám nesnáší používání anglického slova austerity, označujícího vládní škrty, a před časem v Evropě prosazoval prorůstová opatření, sám si dal za cíl snížit letošní schodek rozpočtu na 4,5 procenta a příští rok splnit maastrichtská kritéria (schodek pod tři procenta). Příští rok mu tedy bude chybět přes třicet miliard eur. Čísla navíc vycházejí z růstové predikce samotné vlády. Jak ale nedávno upozornila francouzská centrální banka, ve třetím čtvrtletí se země pravděpodobně propadne do recese, a jak dlouho potrvá, zatím nikdo předpovědět nedokáže. Protože politik Hollandova typu si nebude moci příliš dovolit zatěžovat daněmi nízko- a středněpříjmové skupiny, bude muset na jedné straně dál obírat bohaté a na druhé podstupovat bolestivé škrty. Abychom jenom nekritizovali, Hollandova politika není černobílá (i když má k té černé opravdu dost blízko). Smysl například dává plán na seškrtaní sociálních odvodů zaměstnavatelů a přesunutí této zátěže na nepřímé daně. Nový prezident se rovněž usilovně snaží vyřešit sociální problémy přistěhovalců, což bude sice běh na dlouhou trať, ale jeho předchůdci podobné úsilí podstatně scházelo. A není pravdou, že by na tom francouzská ekonomika byla zásadně špatně. Spotřeba domácností stále mírně roste, takže problémem zůstává hlavně deficit zahraničního obchodu, který se loni zastavil na rekordních 70 miliardách eur. Hlavní potíže Francie nicméně nespočívají v číslech. Spočívají ve společenské náladě a nepříznivém podnikatelském prostředí. Nikdo netvrdí, že movitější občané by se neměli na účtování za krizi podílet mnohem významněji než nyní, všechno má ale své hranice. François Hollande je svou politikou významně překračuje. l Tomáš Plhoň plhon@mf.cz inzerce A

46 46 Euro září 2012 global automobilový průmysl Deindustrializace na pochodu Francouzská vládní politika opět zasahuje do průmyslu a snaží se ochraňovat domací výrobce Bojujeme proti vrahům z PSA. Ve Francii se nejde pro ostrá slova daleko, zvláště když jde o práci. provokoval Francouze k obviňování Korejců z dumpingu. Ti díky novým úspěšným modelům, vyráběným v relativně levném Česku a na Slovensku, argumentují výhodným poměrem ceny k užitné hodnotě, který jim umožňuje zvyšovat tržní podíl na evropských trzích, aniž by konkurenci přebíjeli slevami. Konečným měřítkem úspěšnosti průmyslové politiky je, kolik průmyslu v zemi zůstalo a nakolik prosperuje. Francie vstoupila do nového tisíciletí s podílem průmyslu včetně energetiky na hrubé přidané hodnotě bezmála 18 procent, Německo zhruba 25 procent. Dnes je podíl v Německu stejný, kdežto ve Francii klesl o nějakých šest procentních bodů. Skoro by se zdálo, že čím víc se o průmyslové politice ve Francii mluví, tím rychleji se deindustrializuje. Na vině jsou Korejci Vezměme si příklad francouzských automobilek. Země, která dovedla vyrobit něco tak nádherného a nadčasového, jako byl Citroën DS, má od roku 2008 v obchodě s auty zápornou bilanci. Mrazivé přijetí plánu PSA Peugeot Citroën (PSA) na propuštění 8000 zaměstnanců v zemi, která je v recesi, je pochopitelné. Trochu méně pochopitelná je slovní buzerace největšího akcionáře PSA potomků zakladatele firmy Armanda Peugeota, kteří dodnes kontrolují 25,4 procenta koncernu ministrem pro průmyslové oživení Arnaudem Montebourgem. Ostrá slova před měsícem vystřídal nový pokus o vládní průmyslovou politiku. Francie jako člen Evropské unie samozřejmě nemůže otevřeně podporovat pouze domácí producenty, a také v protekcionistických opatřeních je vázána jednak unií, jednak mezinárodními pravidly v rámci Světové obchodní organizace. Takže se hledají cesty, jak pravidla trochu ohnout a dosáhnout svého. Na jedné straně Francie poskytne subvence ve prospěch subdodavatelů a na podporu nákupu elektrických a hybridních aut (kde mají Francouzi poměrně dobré postavení), na straně druhé jsou trnem v oku jihokorejské značky. Evropa trpí podle oborové asociace výrobců automobilů ACEA vinou dluhové krize, recese a vysoké nezaměstnanosti nejslabším odbytem za posledních sedmnáct let. Logickým doprovodným znakem je obrovský přebytek kapacit, a tady je samozřejmě jádro problému: jen velmi málo automobilek je schopno dosahovat zisku, pokud se vytížení jejich závodů pohybuje pod hranicí 80 procent, a řada z nich ale ve skutečnosti jede tak na 65 procent. Vlna slev, které v průměru v Evropě představovaly v prvním pololetí 2137 eur na auto, při klesajícím trhu samozřejmě plodí obrovské ztráty. Meziroční nárůst prodejů Hyundai a Kia na francouzském trhu o 30 procent, při paralelním skoro stejně hlubokém propadu PSA a Renaultu vy- Zejména v kontinentální Evropě je zavření automobilky něco těžko představitelného Měkká Evropa PSA ve svém portfoliu nemá vysokomaržové luxusní vozy, které by se vyrovnaly německým prémiovým značkám, a závislost na menších levných autech, jejichž výroba se soustřeďuje v zemích s relativně vysokými náklady a prodej závisí disproporčně na trzích, které jsou v recesi to je koktejl, z něhož opravdu bolí hlava. Na rozdíl třeba od GM nebo Fordu (oba v Evropě prodělávají) nemá PSA za zády vysoké zisky z restrukturalizovaných severoamerických závodů a na nových trzích má také poměrně nízký tržní podíl. Dokonce i ve srovnání s Renaultem (v němž má dodnes majetkovou účast stát) je na tom PSA hůř, protože se jí nepodařilo udělat to, co předvedl veleúspěšný šéf Renaultu Carlos Ghosn vstoupit do Nissanu a vybudovat úspěšnou lowcostovou značku v podobě rumunské Dacie. PSA prodělává ale opravdu hodně peněz (za první letošní půlrok 819 milionů eur) a bez rázného zásahu se do zisku skupina se 60 miliardami eur tržeb a 180 tisíci zaměstnanci nedostane. Jediným lékem na přebytek kapacit je restrukturalizace, a ta se neobejde bez uzavření nevytížených a nákladově nekonkurenceschopných závodů. Francouzská vládní politika historicky inklinuje k větší míře státních zásahů do průmyslu a k intenzivnějším pokusům o ochranu domácího trhu, a to nejen ve srovnání s Velkou Británii, která je tradičně liberálnější, ale FOTO Profimedia.cz

47 47 automobilový průmysl global i ve srovnání s Německem. Zatímco v kontinentální Evropě je zavření automobilky něco těžko představitelného, USA byly a jsou samostatná kategorie. Někteří stojí, jiní jedou Šéf Fiatu (jeho italské závody jsou na tom s vytížením kapacit velmi špatně) Sergio Marchionne už před časem prohlásil, že v Evropě by bylo třeba zavřít každou pátou montovnu. Mezinárodní poradenská firma Alix Partners, která se specializuje na restrukturalizace, dospěla k dost podobnému číslu (snížení kapacity z 26 milionů o 5,9 milionu vozů ročně). Jenže ne všichni v tom jsou namočeni stejně a největší potřebu redukce kapacit lze najít právě u francouzských automobilek, Fiatu, Fordu a GM. Naopak Korejci, jak už bylo řečeno, jedou a také koncern VW je ve velmi dobré kondici, i když ne všechny dcerky mu dělají stejnou radost. Ve Wolfsburgu musejí s láskou vzpomínat na den, kdy převzali Škodu, ale určitě by hrozně rádi vytěsnili z paměti den, kdy je napadlo vlézt do Seatu Tahle asymetrie, pokud jde o finan ční zdraví jednotlivých firem, se navíc trefila do doby, kdy vysoká nezaměstnanost dělá z vcelku nevyhnutelného restrukturalizačního projektu obrovský politický problém a těsně pod povrchem dřímají protekcionismus a merkantilismus. Německý mainstreamový politik samozřejmě má problém, když Opel (GM) plánuje zavřít padesát let starý závod v Bochumi, který jede na třetinu kapacity, ale nezatroubí do útoku kvůli škodovkám (od VW) nebo VW z Bratislavy prodávaným v Německu. Naopak ve Francii by bylo skoro překvapením, kdyby někdo (jako blahé paměti pravicový prezident Sarkozy) nezahřímal, že to přece nejde, aby v Česku nebo na Slovensku vyráběná francouzská auta byla dodávána do Francie. Jakkoli je PSA soukromou firmou, posílají do ní úřady inspekci, aby zjistila, jestli je ten restrukturalizační plán v pořádku. Shodou okolností se má report odevzdat 11. září. Vzácně blbé datum. Mon Dieu! l Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz

48 48 Euro září 2012 hydepark 48 Zaměstnanost Kurzarbeit po česku je nedomyšlený koncept, který je navíc dávno za zenitem 50 Lidské zdroje Pokud chtějí šéfové českých firem pohánět produktivitu, musejí odstranit bariéry, které zatěžují jejich zaměstnance 51 Manažerský panel Může se drahý profesionál uplatnit v neziskovce? Cesty existují 52 Právo a byznys Farmaceutické koncerny si rády vybírají Česko pro klinické hodnocení nových léků. Testovací proces v sobě nese mnohá úskalí Školení mužstva Kurzarbeit po česku je způsob, jak za cizí peníze zabít čas. Nepomůže ani firmám, ani zaměstnancům Povinná služba v armádě patřila mezi léta, na něž každý rád zapomněl. Kromě falešné nostalgie po opravdovém chlapáctví po ní nezůstalo nic. Kdo měl štěstí, vrátil se do civilu třeba s řidičským průkazem na náklaďák, ostatní pak s pocitem, že za státní peníze jen promarnili čas nesmyslnými cvičeními, školeními a průpravami, které v pozdějším pracovním ani soukromém životě nikdy neuplatnili. Nic na tom nezměnil ani fakt, že se vojna z původních dvou let nakonec zkrátila na rok. Přesně takový nenaplněný rok teď umožní prožít firmám a zaměstnancům projekt ministerstva práce, který se poněkud krkolomně jmenuje Vzdělávejte se pro stabilitu. Ponechme stranou, že jde o prkenný anglicismus ve stylu pozdravu mějte hezký den, protože podstata programu přezdívaného kurzarbeit po česku je jinde. Model odkoukaný zpoza německých hranic umožní firmám, které prokážou meziroční pětinový propad tržeb přepočtený na zaměstnance Cílem českého kurzarbeitu není ani tak překonání krize a stabilita, ale šance, jak prodat v lákavějším balení produkt, o který už není zájem a zároveň alespoň část z nich nechají za pokrácený plat prosedět kus týdne doma, dosáhnout na podporu. Stát dorovná platy na sto procent, zaplatí za firmy i část fixních nákladů v podobě zdravotního a sociálního pojištění. Výměnou za to bude požadovat, aby lidé neseděli doma na gauči, ale šli na povinné vzdělávací kurzy. Na krizové školení mužstva dostanou úřady práce prozatím 400 milionů korun, a to z evropských peněz. Na papíře všechno vypadá rozumně. Česká varianta krátké práce ale ze všeho nejvíce připomíná podnikovou vánoční kolekci na stromeček, která se chvíli nechá viset na větvičkách a pak se rychle sní. Z cukru a levného rostlinného tuku jak známo mnoho užitku není. A mnoho užitku nebudou mít z kurzarbeitu ani jeho příjemci. Firmám obnovení zakázek nepřinese, a zaměstnavatelé se tak mohou spokojit jen s myšlenkou, že alespoň na čas najdou pro své lidi jiné uplatnění. Jenže jaké? Dva dny školení v týdnu po dobu až jednoho roku je zhusta jen zabíjením času. Stačí se podívat na nejnavštěvovanější podnikové kurzy. Figurují mezi nimi jazyky, logistika, skladování a IT. Nabízí se otázka, k čemu bude třeba skláři, který kvůli nedostatku zakázek stojí u pece jen dva dny v týdnu, diplom ze skladnických dovedností. Aby přerovnával krabice v plném skladu, z něhož se nic nedaří prodávat ven? K čemu by se měl zedník učit angličtinu? Možná aby od-

49 49 komentář hydepark foto archiv / ilustrace Vojtěch Velický jel do Británie hledat práci, která už tam není ani pro levné gastarbeitery z Východu. Z podstaty věci přitom vyplývá, že pro své zaměstnance si firmy budou vybírat jen ty kurzy, které jsou alespoň částečně podobné jejich zaměření. Těžko nechají proškolit obráběče kovů na daňového poradce, aby jim pak po státem placeném kurzu utekl jako živnostník. Nedejbože jako sadař nebo ovocnář ano, i takové kurzy lze absolvovat. Jistě, školení je pořád lepší než sedět doma. A kurzarbeit vyjde erár levněji než dávky v nezaměstnanosti. Po idylickém bezčasí rekvalifikačních kurzů ale přijde pád na tvrdou zem v podobě návratu do firmy, kde se nic k lepšímu nezmění. A která už na další dotace nedosáhne. Bude to asi stejné vystřízlivění, jako když se kdysi záklaďáci vraceli do civilu. Pro erár to znamená jen oddálení kroku, který jednou beztak přijde. Pravděpodobnost, že během doby trvání programu Vzdělávejte se pro stabilitu nějaká stabilita nastane, je velmi nízká. Přesněji to ostatně říct ani nejde ministerstvo práce si podobné statistiky nevede. Na celé kauze jménem kurzarbeit je zarážející ještě jedna věc. Ačkoli po ní odboráři volají již pět let a na jaře roku 2010 kroutil tehdejší volební lídr ODS Petr Nečas hlavou nad tím, proč ji Fischerova vláda dávno nezavedla, rozhoupalo se ministerstvo práce až nyní. V době, kdy krize zdaleka tak nerezonuje, nezaměstnanost je nižší než před dvěma lety a kdy i odboráři kurzarbeit přestali prosazovat. Zarážející jsou i miliony, s nimiž Drábkův úřad mává. Zatím dostaly úřady práce do vínku 400 milionů, suma se ale prý může lehce zdvojnásobit a není vyloučeno, že se to nakonec dorovná na miliardu. Téměř nesnesitelná lehkost rozdávání peněz z Evropského sociálního fondu dává tušit, že cílem českého kurzarbeitu není ani tak překonání krize a stabilita, ale šance, jak prodat v lákavějším balení produkt, o který už není zájem. Klasické rekvalifikace, které díky EU získají firmy zcela zdarma, již netáhnou. Je k nim třeba přihodit něco navíc třeba právě mzdové náklady. Je pravda, že pravidla pro získání dotace jsou nastavena relativně přísně. A peníze firmy dostanou až zpětně. Jenže čeští koumáci si dovedou poradit, a tak zřejmě nebude nouze o nějaký ten tunýlek. Kdo říká, že školení vůbec musí proběhnout? Kontrolorů z ministerstva je málo, a když přijdou, spíše je zajímá vyvěšená evropská vlaječka a vybavenost učeben. A zaměstnanci jistě rádi stráví dva dny v týdnu raději na chatě než před tabulí. Zastropovaná hodinová cena kurzu? Stačí nahlédnout do účtování některých právních kanceláří a zjistíme, že když se chce, má den více než 24 hodin. Pomoc má být určena firmám v potížích, které ale nejsou na pokraji krachu. Kdo a na základě jakých parametrů to určí? A nepovede to nakonec k tomu, že firmy kreativně upraví své účetnictví a dobrovolně pošlou pár svých lidí na prodloužené víkendy, aby se do podpory vešly? Kurzarbeit je zkrátka nedomyšlený koncept, který už je navíc dávno za zenitem. Zatímco v krizovém roce 2009 krátkou pracovní dobu dorovnanou státem v sousedním Německu, odkud jsme opisovali, využívalo 1,1 mi lionu zaměstnanců, loni to bylo jen 150 tisíc lidí. Vzhledem k exportní provázanosti obou ekonomik to u nás s klesajícím zájmem o kurzarbeit nebude jiné. Ledaže by ministerstvo vymyslelo nějaké údernější heslo, které by si nehrálo na řeči o stabilitě a raději přiznalo, o co v systému kurzarbeitu vlastně jde. Co takhle práce krátká, z daní vratka? l Blahoslav Hruška hruskab@mf.cz

50 50 Euro září 2012 hyde park lidské zdroje Příležitosti, které zbytečně unikají Klesající globální angažovanost zaměstnanců brzdí výkonnost firem. Mnoho lidí nemůže využívat svůj potenciál Vdnešním ekonomickém klimatu potřebují firmy dosáhnout lepších výsledků s menšími náklady. Roste tak význam zaměstnanců ochotných vyvinout úsilí navíc. Ukazuje se však, že celá třetina zaměstnanců ze sebe nemůže vydat maximum. Z nedávné globální studie naší společnosti vyplývá, že 66 procent zaměstnanců je angažovaných, ale zároveň se ukazuje, že 33 procent zaměstnanců žije s překážkami na straně firmy, které brání plné výkonnosti. Dle studie narostla úroveň zaměstnanecké angažovanosti o pouhé jedno procento oproti loňskému pětiletému minimu tedy v době, kdy firmy potřebují více něž kdy jindy zvyšovat svou výkonnost. Data ukazují, že zaměstnanci nemají k dispozici dostatečnou podporu pro svou práci. Jen 62 procent zaměstnanců cítí, že pracovní podmínky jim dovolí být maximálně produktivní. Existuje tak značná mezera mezi snahou, kterou jsou ochotni vynaložit, a úrovní podpory, kterou potřebují k tomu, aby vynikali. České společnosti nemohou nechat tento zdroj motivace bez povšimnutí a ztratit tím příležitost využít plného potenciálu své pracovní síly. Odchody z frustrace Nízké úrovně angažovanosti i pocitu umožnění brzdí výkonnost firem, ale nelze přehlížet ani hrozbu zvýšené fluktuace. Sevřenost trhu práce sice fluktuaci momentálně spíše snížila, ale roste počet frustrovaných zaměstnanců. I malé zlepšení na českém trhu práce pak může vyústit v dramatické zvýšení počtu pohybů. Přitom to jsou právě vysoce výkonní zaměstnanci, kteří odcházejí, pokud necítí dostatečnou podporu ze strany firmy. Frustrace je často přehlíženým problémem. Typický frustrovaný zaměstnanec má svou práci rád a chce přispívat. Nedostatek podpory ze strany firmy a jejího vedení však vede k tomu, že lze stěží dosáhnout úspěchu. Není-li silná motivace spojená odpovídající úrovní podpory, pravděpodobně nastane jedna ze tří věcí. Zaměstnanec buď může najít způsob, jak prolomit bariéry, zlepšit podmínky práce a zajistit tak soulad s motivací. Nebo sníží svou motivaci tak, aby odpovídala limitovaným příležitostem. Nebude už chtít jít hlavou proti zdi, rozhodne se, že vydávat ze sebe to nejlepší nemá smysl, a přestane se snažit. Poslední varianta je jednoduchá: odchod. Angažovanost nestačí Firma může uspět na základě silné vůle lidí v krátkodobém horizontu, avšak udržovatelnou výkonnost lze postavit jen na základě zajištění dostatečné podpory zaměstnanců. Dostat co nejvíce z angažovaných lidí znamená umožnit jim produktivní zaměření jejich úsilí. Tedy zajistit, že zaměstnanci mají vhodné role, že jsou jejich dovednosti a schopnosti plně využívány a že pracovní náplň je strukturována tak, aby podporovala, nikoli brzdila produktivitu. Máme možnosti, jak podpořit pocit realizace. Jednou cestou je řízení výkonnosti. Jasné cíle i priority podporují výkonnost tím, že nám umožňují zaměřit se na úkoly, které přinášejí hodnotu. Pravidelná zpětná vazba pomáhá korigovat využití schopností. Kriticky důležitá je také míra zmocnění. Lidé potřebují mít odpovídající autonomii i svobodu si strukturovat práci pro ně optimálním způsobem. Umožňující pracovní prostředí také znamená mít k dispozici všechny nástroje, informace a zdroje potřebné pro efektivní vykonání práce. Je důležité zmínit i systémy školení a rozvíjení zaměstnanců, které skutečně dokážou transformovat potenciál do výkonnosti a zajistí, že firmy opravdu dostanou ze svých lidí to nejlepší. Frustrovaní zaměstnanci jsou ztracenou příležitostí, protože vysoká úroveň motivace není převedena do produktivity. Firmy zaměřující se čistě na angažovanost jsou často zklamané nízkou mírou, jakou se zlepšení angažovanosti projeví ve výkonnosti. Chce-li firma maximalizovat individuální i týmové příspěvky, samotná angažovanost nestačí. Dvojí pohled Oddanost a úsilí jsou cenné zdroje uložené v lidech, ale mohou se snadno vytratit, pokud nedáváme zaměstnancům role podporující jejich potenciál a neposkytujeme jim podporu i podmínky nutné k dostání jejich pracovním závazkům. Zabudování duálního pohledu na angažovanost i umožnění do zaměstnaneckých průzkumů, systémů zpětné vazby a rozvojových programů může firmám zvýšit výkonnost, a tím i obchodní úspěchy. Chtějí-li čeští lídři skutečně pohánět produktivitu, musejí se zaměřit na roli, kterou hrají v umožnění výkonnosti, a odstranit bariéry, které zatěžují jejich zaměstnance, a tím i jejich firmy. l Pavla Helclová senior konzultantka Hay Group FOTO archiv / ILUSTRACE Vojtěch Velický

51 51 manažerský panel hyde park Pomoc bez újmy Může se drahý profesionál uplatnit v neziskovce? Cesty existují Ondřej Zapletal ředitel Nadace Vodafone Společensky odpovědný přístup je dnes již téměř standardní součástí strategie větších firem. Klasická individuální filantropie se přenáší na firmy, a ty si pečlivě vybírají oblasti, které budou sponzorovat dlouhodobě, nebo je podpoří jednorázově. Tento trend nevychází z touhy, po zviditelnění firmy, ale je především výrazem společenské odpovědnosti majitelů a zaměstnanců. Ti ženou svou společnost k odpovědnosti nejen k prostředí firmy, kvalitě života zaměstnanců nebo zákazníků, ale také k podpoře neziskových projektů. Jsem přesvědčený, že jen společensky odpovědná firma má šanci obstát u svých zákazníků a dává touto činností i smysl svému obchodnímu poslání. Většina firem i jejich zaměstnanců již v dnešní době podporuje neziskový sektor, nebo se různými způsoby zapojuje do sponzoringu neziskových organizací či sociálních podniků. Ty postupně získávají podporu veřejnosti i médií a tento trend se stále žene kupředu. Jediné, co je může občas zbrzdit, je absence profesionálních pracovníků, jejich znalostí a zkušeností. V komerční sféře je oproti tomu mnoho profesionálů, kteří představují pro firmu nenahraditelné zkušenosti, a ta si jich váží a odpovídajícím způsobem je odměňuje. Takový pracovník si pak možná uvědomí, že by rád své znalosti a zkušenosti využil na pomoc neziskové organizaci, která si ho ale nemůže ve většině případů dovolit zaměstnat. Stojí pak před poměrně závažným rozhodnutím, zda opustit svou dobře placenou práci a vrhnout se po hlavě do neziskového sektoru, kde se mu mzda sníží o desítky procent. Z těchto důvodů jsme před čtyřmi lety odstartovali v České republice celosvětově úspěšný grantový program Rok jinak, který umožňuje přenos profesionálního know-how do neziskového sektoru. V rámci Roku jinak se zkušení pracovníci z různých oborů přesouvají na rok do neziskové organizace, kterou si sami zvolí, a pokračují tam ve své odbornosti za stejný plat, který měli ve svém předchozím zaměstnání. Nemusí se tedy obávat poklesu životní úrovně a zároveň si mohou splnit přání pomáhat a předávat zkušenosti a vědomosti v oblasti, kde by se pro takového pracovníka pravděpodobně nenašla finanční kapacita. Mají dokonce možnost vycestovat s neziskovou organizací do zahraničí. l inzerce A

52 52 Euro září 2012 hyde park právo a byznys Nástrahy medicínského testování Farmaceutické koncerny si rády vybírají Česko pro klinické hodnocení nových léků. Testovací proces v sobě nese mnohá úskalí inzerce A Posledním velkým krokem na dlouhé cestě mezi objevem nového léku a jeho uvedením na trh je tzv. klinické hodnocení či studie, kdy je na zkušebních uživatelích (ve smlouvách se užívá termín účastníci ) testována efektivita léku, jeho optimální dávkování, případné vedlejší účinky a podobně. Základní podmínkou klinického hodnocení je pochopitelně informovaný souhlas všech účastníků. Již po několik let u našich klientů z řad amerických a západoevropských firem pozorujeme trend přesouvání klinických hodnocení nových léčiv do asijských, latinskoamerických a středoevropských zemí. Česká republika farmaceutické firmy přitahuje nižšími náklady v kombinaci s vysokým standardem kvality zdravotní péče a s vyspělou regulací procesu klinického hodnocení, která je do značné míry harmonizována evropskými směrnicemi. Markéta Lindnerová advokát, Squire Sanders Kdo ponese odpovědnost Klíčem k úspěchu je pečlivý výběr zdravotnických zařízení i konkrétních lékařů, kteří mají klinické hodnocení provést. Z právního hlediska je pak třeba velmi pečlivě ošetřit, kdo v konečném důsledku ponese odpovědnost vůči účastníkům klinického hodnocení za škodu způsobenou hodnoceným léčivem. Je třeba rozlišovat mezi škodou způsobenou zdravotnickým zařízením v důsledku řádné aplikace hodnoceného léčiva nebo postupem podle sjednaného protokolu, kterou by v konečném důsledku jistě měla nést farmaceutická firma, a škodou způsobenou v důsledku pochybení zdravotnického zařízení či testujícího lékaře, kterou by farmaceutická firma naopak nést neměla. Pro zadavatele i zdravotnické zařízení je tak při sjednávání smlouvy o provádění klinického testování naprosto klíčové jasně a srozumitelně stanovit podmínky vzájemného odškodnění pro případ, že jedna ze stran bude muset poskytnout náhradu škody účastníkům hodnocení. Podobně důležitým momentem je také úprava pojištění. Český zákon požaduje, aby zadavatel před zahájením klinického hodnocení zajistil sjednání pojištění nejen pro sebe, ale i pro zkoušejícího. Nemocnice jako zadavatelův smluvní partner a zároveň i instituce, v níž zkoušející provádí klinické hodnocení, musí být jako poskytovatel zdravotní péče pro případ odpovědnosti za škodu pojištěna ze zákona. Čeští zkoušející jsou pak kryti pojištěním odpovědnosti v rámci svého pracovněprávního vztahu k nemocnici. Je však otázkou konkrétních pojistných smluv, zda neobsahují výluky pro případ výzkumu a klinického hodnocení. Nemocnice pak požadují, aby pro ně zadavatel sjednal zvláštní pojištění. V těchto případech je třeba, aby tato zvláštní pojistná smlouva pamatovala i na případy škody zaviněné lékařem. Různé typy smluv Pro zahraniční farmaceutické společnosti je provádění klinického hodnocení komplikováno tím, že nemohou bezvýhradně použít své vzorové smlouvy, protože české fakultní nemocnice trvají na tom, aby se smlouvy řídily českým právem. Navíc se dosud nevyvinula jednotná praxe ohledně počtu smluv a jejich stran. Nejčastěji se uzavírají trojstranné smlouvy mezi zadavatelem, zdravotnickým zařízením a tzv. hlavním zkoušejícím. Méně často se uzavírají smlouvy více než trojstranné, kdy se dalšími smluvními stranami stávají například další zkoušející. Některé nemocnice a lékaři však preferují uzavírání separátních dvoustranných smluv jednak mezi zadavatelem a nemocnicí, jednak mezi zadavatelem a zkoušejícím lékařem. Zkoušející lékaři se tak mohou vyhnout administrativním prodlevám při výplatách odměn od nemocnic, takové aranžmá však klade vyšší nároky na koordinaci obsahu obou smluv. Z hlediska obsahu smluv je pro zadavatele naprosto zásadní získat důslednou smluvní ochranu důvěrnosti informací a vlastnictví výsledků klinického hodnocení, například neoprávněným publikováním informací získaných v souvislosti s provedením příslušné studie obzvlášť horlivým zkoušejícím lékařem. Smlouvy dále ze zákona musejí stanovit podmínky provádění klinického hodnocení, jeho financování a náhrady výdajů na léčení v případě poškození zdraví subjektu hodnocení, odpovědnost za jednání s etickou komisí, uchovávání dokumentace a podávání zpráv a informací. Pozor na zahraniční právo Při provádění klinického hodnocení nelze přes rozhodující vliv práva země, ve které je klinické hodnocení prováděno, zapomínat ani na právní předpisy domovského státu. FDA (Food and Drugs Administration) ve Spojených státech amerických například požaduje, aby i klinické hodnocení prováděné v zahraničí probíhalo v souladu s GCP (Good Clinical Practices). V rámci Evropské unie nepředstavuje tento požadavek problém, protože evropské směrnice z GCP do velké míry vycházejí. Určitým úskalím může být zdánlivě nevinná žádost, aby zadavatel nemocnici poskytl přístroje a vybavení pro provádění klinického hodnocení a skladování hodnoceného léčiva. Farmaceutické společnosti jsou často ochotny tyto přístroje a vybavení poskytnout jako dar či bezplatnou zápůjčku, je však vždy třeba zvážit, zda tím zahraniční farmaceutické společnosti neporuší velice přísné předpisy svého domovského protikorupčního práva, jako je například americký Foreign Corrupt Practices Act nebo britský Bribery Act. l FOTO Hynek Glos

53 Největším českých exportérů je problémem kurzové riziko. Myslíte si to i vy? Objednejte si Patria Plus a získejte přístup k online kotacím, aktuálnímu zpravodajství z finančních trhů a prognózám od renomovaných analytiků! Váš online informační zdroj

54 54 Euro září 2012 light 54 Gastropolis: Tokio Francouzská kuchyně vysoké kategorie je v Japonsku velmi dobře přijímána. Malé porce v důmyslném aranžmá jsou populární, neboť vizuální dojem je tady důležitý a jakékoli jídlo potěší nejen chuťové buňky, ale i oko 60 Restaurace: Zebra Asian Noodle Bar Všechny zdejší pokrmy jsou postaveny tak, aby každá ingredience byla jasně definována a společně vytvářely nezapomenutelnou kytici chutí Gastropolis: tokio 62 Víno: Bruno Oyance Od nejvyšší klasifikace viničních ploch sice vinařský dům Oyance mnohde nedělí ani metr, na kýžené označení Grand Cru však nárok nemá. Přesto v jeho sklepích vznikají pozoruhodná šampaňská vína S chryzantémou na talíři Můžete moudře pozorovat rozsypaný písek a uhlazené kameny a kochat se východní moudrostí. Nicméně ještě lepší je zajít si na skleničku něčeho dobrého Naše letošní gastronomické putování uzavřeme destinací vskutku exotickou, městem, kde je všechno trochu jinak, než bychom čekali. Městem, které má více restaurací vyznamenaných michelinskými hvězdičkami než Paříž. Jak se tady říká joku iraššaimašita vítejte! Dobroty na kolejích Až poletíte do Tokia, v první řadě se ujistěte, na kterém letišti skončíte. Mimořádná linka Praha Tokio se od dob pověstného hitu z osmdesátých let nekoná a přímé spoje se vypravují, jen když je zapotřebí evakuovat našince včetně filharmonie při nehodě v jaderné elektrárně. Jinak je potřeba přestupovat, a v tom spočívá první nástraha. Letiště v Naritě leží šedesát kilometrů daleko od centra a jezdí se z něj buď zoufale drahými taxíky, nepohodlnými autobusy nebo sympatickým vlakem. Zasvěcenci ovšem volí letiště Haneda, které bylo otevřeno pro dálkové lety nedávno a je vzdáleno pár minut jízdy od centra Tokia. Tak jako tak je pravděpodobné, že vaše první kroky povedou na nějaký japonský vlak. Jezdí zde neuvěřitelně přesně a v nepředstavitelném množství. Vždy mě nadchne nejen to, že expresy šinkansen dosahují nějakých 300 kilometrů za hodinu, ale i to, že po stejné trati jedou za sebou v několikaminutových intervalech. A že japonské železnice jsou gastronomickým světem samy pro sebe. Vzhledem k tomu, že ve velkých japonských městech to vypadá všude stejně (kachlíkové domy, úzké ulice, dráty od domu k domu), je otázkou, proč mají Japonci potřebu se pořád někam přemisťovat. Nicméně když už se přemisťují, většinou při tom jedí. Každé nádraží má proto vlastní zónu plnou restaurací, kde se dá najíst za velice rozumné peníze. Navíc jako všude v Japonsku jsou jídla vystavena coby makety ve vitríně, takže stačí ukázat. Každé nádraží prodává o-bentó, tedy jídlo na cestu zabalené v krabičce, ať už dřevěné, papírové či plastové. Krabička je rozdělena příčkami na několik sekcí a najdete v ní vždy více chodů, včetně rýže, masa, ryb, nakládané zeleniny, vaječné omelety, mořských řas a příboru. Japonci si také neustále vyměňují dárky, kterým se říká obecně o-mijage, a taková krabička s jídlem s místními specialitami je velmi vhodným dárkem. Krabičky si Japonec buď do vlaku nosí vlastní, nebo je kupuje od půvabných dívek, které se svými vozíky projíždějí v uličce vlaku. Vypadají velmi neživě a mají naprosto robotické pohyby počínající úklonou při vstupu do vozu, mechanickým opakováním objednávky a končící tím, že nahlas sdělují, jakou bankovku od vás dostaly. Sice se tím člověk vyhne diskusím typu slečno, dala jsem vám tisícovku, ale vy mi vracíte na pětistovku, ale to věčné přijímám od vás tisíc jenů při každém zaplacení je jen pro silné povahy. Na vozíčku mají slečny kromě zmíněných krabiček s jídlem také výborné instant-»

55 55 gastropolis: Tokio light FOTO Profimedia.cz Robotka místo jídelního vozu. Slečny prodávající občerstvení v japonských vlacích musejí cestujícím stačit. Žádné jídelní vozy totiž v Japonsku nemají.

56 56 Euro září 2012 light gastropolis: Tokio Koncentrovaná kulinarie. Šin Maru-biru je gastronomickým mrakodrapem a patrně neexistuje typ japonské nebo světové kuchyně, jejíž otisk byste na jeho 37 patrech nenašli. Výhled jako v americkém filmu. Restaurace Kozue se nachází ve čtyřicátém patře hotelu Park Hyatt, kde se natáčel snímek Ztraceno v překladu.» Máme rádi ryby, ne turisty. Rybí trh v tokijské čtvrti Cukidži patří k největším tržištím svého druhu na světě, ale na turisty v něm nepohlížejí právě nadšeně. ní nudle v plastu, které se zalévají horkou vodou. Říká se jim tady kappu-núdoru, protože všechno, co zní anglicky, je jaksi in. Jednou z nejlepších, a přitom nejlevnějších japonských dobrot jsou rýžové koláčky o-nigiri, přičemž jde o vařenou rýži velmi tuhé konzistence, která je zabalena v papíru z mořských řas nori, někdy bez další příchuti, někdy plněnou. Já mám nejraději o-nigiri, které jsou plněné tuňákovým masem a i když existuje japonské slovo pro tuňáka, opět je stylovější a pro Evropana praktičtější říct prostě cúna. Když už jsme u rýžových koláčků, nesmíme zapomenout na jejich sladkou variantu, lehce mazlavé moči. Ty se často balí do listů (které se nejedí) a samozřejmě bychom nebyli v Japonsku, kdyby nejoblíbenějším balicím médiem nebyly listy sakur, tedy japonských třešní. Pokud si jídlo do vlaku nepřinesete nebo si je nekoupíte od robotické slečny, máte smůlu. Jídelní vozy podle našeho vzoru v Japonsku nejsou a jí se zásadně na místě. Vítané jsou také prodejní automaty prakticky na cokoli, zejména nápoje. Říká se jim tady džidóhambaiki a naleznete je jak na každém nádraží, tak na koncových plošinách dálkových vlaků nosit drobné se v Japonsku velmi vyplatí. Máte jich vždy požehnaně už jen proto, že pojem spropitného naprosto neexistuje. Koktejl s výhledem na císařský palác Na rozdíl od obecné představy Japonci mluví anglicky velmi špatně, ve výuce cizích jazyků naprosto postrádají systém. Většina návštěvníků z ciziny tím pádem volí některý z hotelů, které nejsou příliš daleko od Tókjóeki, tedy hlavního nádraží. Jsou ideálně dostupné, ale především se v nich máte větší šanci domluvit. Nicméně v hotelech se zároveň dobře najíte a najdete tam řadu výborných barů. V prvé řadě je třeba jmenovat Hotel Imperial. Přestože historická budova prakticky bez poškození přežila velké zemětřesení v roce 1923, dnes se toto mistrovské dílo architekta Franka Lloyda Wrighta nachází dvě hodiny cesty od Tokia, v polozapomenutém skanzenu budov z období Meidži, tedy konce devatenáctého století, kdy se Japonsko otevřelo (i když zdaleka ne dobrovolně) západní civilizaci. Ubytovat se tak v Tokiu můžete pouze v jeho nástupci z konce šedesátých let. Imperial je pro japonskou metropoli tím, čím pro Londýn Claridge s nebo pro Paříž hotel Crillon, a v jeho podniku Old Imperial Bar se zastavil čas. Výhledy na tokijský císařský palác, které nabízí Rainbow Lounge v sedmnáctém patře, jsou navíc vskutku nezapomenutelné. V hotelu dále najdete dvě sushi a jednu čínskou restauraci, podnik zaměřený na ryby a zeleninu smažené v těstíčku, tedy tempuru, jakož i další tři specializované restauranty. Pokud byste náhodou japonskému jídlu neholdovali, dá se dobře posedět buď v místní francouzské brasserii, nebo v michelinské Les Saisons, o které se tvrdí, že je nejlepší francouzskou restaurací v Tokiu. Vaří tam Thierry Voisin. Francouzská kuchyně vysoké kategorie je vůbec v Japonsku velmi dobře přijímána. Malé porce v důmyslném aranžmá jsou populární, neboť vizuální dojem je tady důležitý a jakékoli jídlo je potěšením nejen pro chuťové buňky, ale i pro oko. Když už jste v centrálním Tokiu, tak kromě procházky v zahradách kolem císařského paláce (dovnitř pouštějí jen na Nový rok) nesmíte vynechat některou z restaurací v novém komplexu Shin Marunouchi Building. Dvě budovy, jejichž název se zkracuje na Šin Maru-biru, stojí hned proti tokijskému nádraží a nejlepší příměr je gastronomický mrakodrap. Je těžké si představit 37 pater plných restaurací a obchodů nejrůznějšího ražení. Neexistuje prakticky typ japonské nebo světové kuchyně, který byste tady nenašli. Nejlepší výhledy skýtají samozřejmě podniky v horních dvou patrech, čemuž odpovídají tamní ceny. Japonská přítelkyně mi dokonce říkala, že existuje úsloví marunoučinedan, tedy ceny z oblasti Marunouči česky bychom asi řekli, že je to tu drahé jako pes (nejspíše ten bílý, Goro). Obchodní domy jsou vůbec v Japonsku místem, kde se dobře jí. Každý má horní patro plné restaurací za solidní ceny, takže pokud hledáte místo, kde se rychle, a přitom stylově najíst, stačí se porozhlédnout po nejbližším depáto. Čáslavská i Fudži Je ale načase se vydat pryč z centrálního Tokia. Několik stanic metra nebo vlaku je vzdálená oblast Šindžuku, která v překladu znamená nové bydlení. Tato moderní čtvrť

57 57 gastropolis: Tokio light Promyšlené rychlé občerstvení. Krabičky bentó jsou ideální, pokud cestujete. Každá ingredience v nich má své místo. nejdříve na konci války prakticky celá lehla popelem a později se stala místem, kde japonští architekti začali budovat výškové budovy. Asi nejhezčí výhled skýtá budova tokijské metropolitní radnice, kterou nenavrhoval nikdo menší než Kenzó Tange, jinak autor tokijského olympijského stadionu. Mimochodem maratonský běh na tokijské olympiádě v roce 1964 se běžel právě uličkami Šindžuku, a vyjedete-li se podívat na vyhlídku v nejvyšším patře této 243 metrů vysoké budovy (vstup je zdarma), v lobby zhlédnete videopořad o historii Tokia. Olympiádu v něm připomíná Věra Čáslavská, která je pro starší generaci Japonců ještě pořád symbolem Československa. My se ovšem vydáme prakticky naproti, do restaurace Kozue ve 40. patře hotelu Park Hyatt. Ten se proslavil jako místo, kde Sofie Copollová natočila slavný a krásný film Ztraceno v překladu. Málokde na světě se vynikající výhled snoubí s dokonalou kvalitou jídla, Tokio ale v tomto ohledu patří k čestným výjimkám. Restaurace byla otevřena před nějakými dvaceti lety, přitom působí stále velmi svěžím dojmem. Podává se tady kuchyně inspirovaná takzvanou kaiseki rjóri, což je nejsofistikovanější způsob přípravy a servírování jídel, který pochází z Kjóta, tedy staršího hlavního města Japonska. Kjóto se mimo jiné vyznačuje tím, že mezi obligátními kachlíky a dráty občas jako na zjevení narazíte na úchvatné buddhistické chrámy, půvabné šin-» inzerce A

58 58 Euro září 2012 light gastropolis: Tokio inzerce A Francouz v Tokiu. Haute cuisine mají v Japonsku rádi. Nejlépe z Francouzů v Tokiu prý vaří Thierry Voisin v restauraci Les Saisons hotelu Imperial.» toistické svatyně a zahrady plné kamenů a jezírek. Jsou tam i zahrady, kde můžete moudře pozorovat jen rozsypaný písek a uhlazené kameny a kochat se východní moudrostí, já z toho ovšem spíš jen dostávám hlad a chuť na skleničku něčeho dobrého. Kjótská kuchyně kaiseki rjóri se neobjednává po jednotlivých pokrmech, ale objednáte si celé menu, kterému se říká kósu (opět z anglického course). Jednotlivá menu mají velice poetická jména jako třeba ecu (radost), jú (večer), šun (jaro) nebo třeba Fudži, napovídající směr výhledu za jasného počasí. Jednotlivé menu se přitom skládá z pěti až sedmi chodů připravovaných z nejčerstvějších surovin. Najdeme v něm rybu torafugu, v létě pak rybku aju nebo houby macutake. To vše servírováno na ručně vyrobeném porcelánu a keramice. Celý večer je velkým zážitkem. Japonské saké se pije po malých kalíšcích, což ocení zejména dámy. Spolustolovníci si vzájemně dolévají, přitom ten, komu je doléváno, musí svůj kalíšek buď pozvednout, anebo se ho alespoň dotknout. Dosti často při tom Japonci vydávají zvuk připomínající jakési hluboké ééééééééé. Kozue je navíc dobrým místem pro ochutnávku. Máte-li rádi rýžové víno sušší chuti, pak lze doporučit Bidžobu Džunmai Gindžo z prefektury Kóči, velmi voňavou alternativou je speciální produkce ze severní prefektury Aomori nazývaná podle jména restaurace Kozue Daigindžo. Pakliže nezvolíte některý ze sestavených setů, můžete zkusit místní specialitu šabu šabu z hovězího masa kraviček z Kóbe, které je velmi prorostlé tukem, protože jsou za tímto účelem ručně masírovány. K hovězímu se výborně hodí znamenité a nepříliš drahé saké z prefektury Šizuoka, které se označuje názvem Isošima Tokubecu Hondžozo. Japonské pivo vůbec není špatné, je na něm totiž znát jak český chmel, tak technologie dovážené z našich zemí. Kozue neprodává žádnou z vyhlášených značek (nenechám jinak dopustit na kovovou chuť dobře vychlazeného Asahi Super Dry), ale nechává si vyrábět pivo v malém soukromém pivovaru Erimo na japonském nejsevernějším ostrově Hokkaidó. A při placení nezapomeňte, že se neplatí u stolu, nýbrž jako vždy v japonských restauracích u pokladny při východu z podniku. Ráno vyrazíme na ryby Pokud nejste přivyklí časovým rozdílům při dálkových cestách letadlem, je dost dobře možné, že odpoledne v Tokiu zpočátku prospíte a příští ráno budete chtít velmi brzo vstávat. Je-li tomu tak, nelze vynechat proslavený rybí trh Cukidži. Není daleko od centra města a dá se tam pohodlně dojet taxíkem. A jde o skutečné břicho Tokia. Každý den se na aukcích v Cukidži prodají tisíce kilogramů čerstvých ryb. Na návštěvníky tu sice nejsou moc zařízeni, a zejména nemluvíte-li japonsky, doporučuje se zúčastnit se organizované prohlídky. Pokud se však nebojíte vydat občas skrz nějaký zákaz, je to úžasný zážitek. Přítel má pro strach uděláno (a navíc mluví japonsky), a tudíž naposledy pronikl až do nejsvatější svatyně, kam gaidžiny, tedy cizince, jinak nepouštějí a kde jsou k vidění ty Do černého notýsku Krabičky bentó na každé železniční stanici Hotel Imperial Tokyo, Uchisaiwai-cho, Chiyoda-ku, Tokyo Shin Marunouchi Building, Marunouchi, Chiyoda-ku, Tokyo Kozue, 40F Park Hyatt Tokyo, Nishi Shinjuku, Shinjuku-ku, Tokyo, Tel. (+81) Tsukiji Fish Market, stanice metra Tsukijishijo na Toei Oedo Line nejkrásnější kusy ryb. Vůně ryb a mořských plodů je velice silná, takže doporučuji nejaponskou snídani někde po cestě. Kromě toho, že se na ryby můžete podívat (z nějakého důvodu je tady prakticky všude zakázáno fotografování), můžete ochutnat nejčerstvější sushi z právě vykuchané ryby. Ze 450 druhů mořských živočichů, kteří jsou v Cukidži na prodej, je nejspektakulárnější obrovitý tuňák. Kvůli němu si ovšem musíte přivstat, protože tuňáková monstra jsou vcelku k vidění maximálně do půl šesté ráno. Nezapomeňte se také přiměřeně obléct a obout. Všude stříká voda, místní chodí v holínkách a kolem jezdí nepopsatelná vozíková monstra nejvíce připomínající žlutý sud na kolečkách, která si to uhánějí docela rychle a před kterými musíte hbitě uskakovat. Kromě pohledu na čerstvé úlovky je samozřejmě možné také ochutnat nepřeberné množství zcela čerstvých sushi. Pro úplnost si připomeňme, že rozeznáváme jednak klasické čiraši sushi (tedy malý váleček z rýže potřený zeleným křenem wasabi s přeloženým kouskem syrové ryby), dále maki sushi (dlouhý váleček s plněným středem, obalený černozelenou řasou nori a rozkrájený většinou na šest koleček) a temaki sushi (což je jakýsi kornout ze zmíněných řas nori, do něhož se navrch vkládá několik kousků ryby). Posledně jmenovaný je nejtěžší na jídlo, protože se nikdy neví, jak pořádně začít. V žádném případě ale v opravdové japonské restauraci nenajdete takzvané California rolls, které jsou obalované kdejakými nesmysly typu sezamových semínek a plněné majonézou a jež si bohužel našly cestu do našich restaurací. Místní sushi se hodí zapít dobrým japonským čajem nabízí se buď klasický zelený čaj senča, nebo genmaiča, což je čaj smíchaný s praženou hnědou rýží. V době, kdy se budete z Cukidži vracet, bude už svítat a vy budete mít před sebou celý den v hlavním městě země, které si vycházející Slunce vetklo do vlajky. Císařským symbolem je ovšem chryzantéma a nezapomeňte, že i ta se ve vysoké japonské kuchyni může alespoň symbolicky dostat na talíř. l Irena Blunt-Mastná spolupracovnice redakce FOTO Profimedia.cz, archiv

59

60 60 Euro září 2012 light Zebra Asian Noodle Bar Barevná mapa asijských pochoutek Všechny pokrmy jsou postaveny tak, aby ingredience spoluvytvářely nezapomenutelnou kytici chutí Uspěchaná doba nás nutí ušetřit co nejvíce času. Díky fastfoodovým řetězcům a mnoha především čínským rádobyrestauracím se nám daří čas určený k poklidnému obědu stlačit na minimum. Objednat si, spolykat vybraný pokrm, popřípadě ho dorazit v tramvaji. Jenom rychle, honem Před nedávnem se ve městě objevil nový podnik, který dílem využil současného boomu asijské kuchyně, dílem nabízí možnost rychlého oběda či večeře v důstojných podmínkách. Vyšší, sofistikovanou formou. Jmenuje se Zebra, sám sebe nazývá Asian Noodle Bar, ale víceméně se jedná o plnohodnotnou restauraci. Vyhrazený prostor Zahrádka baru v podloubí staroměstského domu má výhodu chládku a stínu, přesto vstupte do nitra. Elegantně řešený interiér vkusně a nenásilně připomíná, o čem že je zdejší nabídka. Hřejivé barevné odstíny stěn, hodnocení elegantní interiér, vkusný a příjemný široký záběr asijských receptur věci znalá, rychlá obsluha se vstřícným přístupem pečlivá práce kuchařů kvalitní suroviny ospravedlňující cenovou hladinu trochu nezvládnutá, málo lepivá rýže několikero druhů sezení od kožených lavic s vysokými opěráky i bez nich přes klasické židle až po vysoké barové stoličky. Všechno pojednané v uklidňujícím tmavším dřevě, jednoduše řešené, pohodlné, až snad na ty lavice. Kvádry z mléčného skla coby lustry zavěšené v nestejné výši a s různou intenzitou světla navozují obraz rozervaných nebes, jiná svítidla z bambusových válců jsou spuštěna nízko nad desky stolů. Trocha zeleně, nepřehnané množství nezbytných asijských dekoračních prvků. Hlavní atrakcí a zajímavým biografem je ovšem otevřená kuchyně, v níž čarují převážně asijští kuchaři. Už sama atmosféra vám dá v momentě zapomenout, že během přestávky na oběd jste chtěli ještě stihnout čistírnu, nakoupit na večer a asi osmnáctkrát si někam zavolat. Zklidněni podmaňujícím kouzlem místnosti, které působí i při plném domě a ve změti halasně vedených rozhovorů, se zahledíte do jídelníčku. Představení na téma několika asijských kuchyní může začít. Proč ne třeba některými ze třech druhů jednohubek dim sum. Mezi krevetovými, kuřecími či zeleninovými taštičkami volím posledně jmenované. Téměř průsvitné, opalizující polštářky z delikátně jemného těsta po rozříznutí uvolní výrazný odér sestávající ze širokého vějíře vůní mnoha druhů zeleniny. Ta se projeví i v chuti velice vyrovnaně, bez snah ingrediencí o ovládnutí vedoucích pozic. Těsto učeše celkový výraz do lahodné-

61 61 restaurace light Zebra Asian Noodle Bar Melantrichova 5, Praha 1 Staré Město tel.: info@zebranoodlebar.cz http: Otevírací doba: Po Ne Kuchyně: asijská Losos Teriyaki, Japonsko. Grilované špízy z lososa podávané s pak choy a teriyaki omáčkou s jasmínovou rýží. Vietnamská rolka, Vietnam. Super originální rýžová rolka plněná krevetami, avokádem, šalotkou a majonézou. Země původu nabízených vín: Francie, Itálie Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. FOTO Martin Pinkas ho, čistého projevu, kde má každá drobounká kostička přesně vyhrazený prostor. Na jazyku se prolínají, rozcházejí a zase spojují všechny komponenty a vaše senzory nasadí nejvyšší možnou koncentraci, jako by říkaly pozor, tady se bude odehrávat něco epesního. Kytice, na kterou se nezapomíná Dalším partem se měla stát čínská polévka Pět pokladů, od níž jsem čekal tentýž vycizelovaný prožitek. A krevety, masové koule, tofu a kuřecí maso s tenkými nudlemi v atraktivním sladkokyselém, nijak pikantním vývaru se předvedly velmi dobře. Velice jemné tofu doplňovala poměrně slušná porce kuřecího masa, decentně a nezvykle kořeněná masová koule sehrála svou etudu se ctí. Kuřecí maso bylo nicméně lehce vyvařené a jediná kreveta asi ta nejmenší na celém světě zmizela mezi ostatními chutěmi nepovšimnuta. Nudle navíc byly tvrdší, ne snad kvůli špatné úpravě, spíše z podstaty. Nejsou patrně primárně určeny do polévky, ale více se hodí jako příloha nebo ke smažení. Navzdory zmíněným drobnostem jsem si však opět užil nápaditou a jemně strukturovanou chuť. Skutečně mi vadila pouze konzistence pokrmu. Polévky tohoto druhu bývají hutné, přeplněné vším, co v nich má být. Jedí se hůlkami a na konci zůstává na dně nevelká loužička vývaru. Ta zdejší ale vypadala úplně jinak. V moři vody jste se museli pořádně ohánět, abyste na lžíci ulovili některou z avizovaných vložek. Následující hovězí sichuan si také zasloužilo, aby smysly zůstaly naladěné na nejvyšší pohotovost. Tenké plátky svíčkové, k ne uvěření šťavnaté a lahodné, spárované s lehce provokující cibulí a všeprolínajícími doteky papriky. Všechno navíc objala svým až cukrkandlově sladkým zazněním omáčka, lahodná a příjemná. Jenom jedno jsem ne zcela pochopil. Totiž poměrně výrazný sladký podíl v omáčce. Je deklarovaná jako sladká, to ano. Ovšem, pokud se nepletu, obecně platí, že sečuánská kuchyně bývá spíše pikantní, a pokud se v ní projeví sladké tóny, potom velice umravněně. Tady mi omáčka přišla laděná trochu opačně, primárně sladká a ostrá jen málo, maličko. Celek zkrátka ani v nejmenším neodpovídal tomu, co se nám o čínské kuchyni snaží podsunout v mnoha tuzemských podnicích: totiž že jídlo prvoplánově a dominantně chutná pouze po použité omáčce, buď sójové, ústřičné, rybí či kdovíjaké jiné. Všechny pokrmy nabízené v Zebře jsou postaveny tak, aby každá chuť byla jasně definována a aby společně tvořily nezapomenutelnou pestrobarevnou kytici. Jídla z tohoto nudlového baru proto nejsou ostrá, nýbrž ostrá jen tak mimochodem. V každém chodu se kromě základního tónu uplatňují i všechny ostatní chutě, každá má své místo a umně jej využívá. Thajské kouzlení Vzácně chuťově vybalancované se ukázalo být Pad See Ew thajské rýžové nudle s tofu, bambusovými výhonky, thajskou bazalkou, zelím pak choy a černou sojovou omáčkou. Všechny složky se potkaly v optimální formě. Uhlazené tofu toho bylo možná až marnotratně moc, šťavnaté výhonky, tentokrát úplně na knop dosladka přiznaná omáčka, svěží listy pak choy a až nakažlivě líbivé akordy sezamu. Jako bonus na vrcholu trčela čupřina bambusových klíčků, svěžích, zemitých a v ústech laškovně praskajících. Zebra Surprise Cheescake vykazoval všechnu typičnost asijských dezertů. Kokos použitý jednak v krémovité hmotě dobře propracovaného tvarohu a jednak coby cukrem obalené a krátce osmahlé hoblinky roztroušené po povrchu chuť sice ozvláštnil, ale neodlehčil. Koláč byl proto těžký a hutný. Pokud nás už doba válcuje a nutí ke stále rychlejším konzumačním návykům, vyberme si alespoň takové restaurace, které se snaží udržet náš chvat na uzdě dobrého jídla v přívětivé atmosféře. Jako je tomu v Zebra Noodle Baru. Věrné chuťové linie občas s přehozením některé ingredience z jedné kuchyně do jiné, ne však ku škodě věci, prvotřídní suroviny zpracované s respektem k jejich vlastnostem, oslovující prostředí s balzámovým obkladem na zjitřenou duši. Víc nepotřebujete. l Milan Ballík spolupracovník redakce Výběr z jídelního lístku Vietnamská rolka Vietnam, super originální rýžová rolka plněná krevetami, avokádem, šalotkou a majonézou 129 Kč Tom-yam soup Thajsko, nejoblíbenější thajská polévka. Krevety, kalamáry & shiitake Duxelles 139 Kč Shrim Tempura salát Japonsko, míchaný salát s krevetami v tempuře, ředkvičky a máta 199 Kč Zebra speciál udon nudle s mushu kachnou a třemi druhy hub s teryiaki omáčkou 249 Kč Bora-Bora Polynésie, jasmínová rýže s ananasem, krevetami, slaninou a zeleninou 219 Kč Losos Teryiaki Japonsko, grilované špízy z lososa podávané s pak choy a teryiaki omáčkou 249 Kč Massaman kari Thajsko, pikantní hovězí dušené v kokosovém mléce, lilek, brambory a arašídy 239 Kč Kuřecí saté Indonésie, 3 grilované kuřecí špízy podávané s arašídovou omáčkou 149 Kč Sichuan delice Čína, jasmínová rýže, čínské zelí, jarní cibulka, máta a Sichuan pepřová omáčka s kuřetem 199 Kč Sushi collection - sushi set II, 8 ks california (philadelphia), 3 ks sashimi (maguro, sake, unagi), 6 ks maki (3 beef, 3 avocado), 2 ks nigiri (sake, saba) 550 Kč Zmrzlina ze zeleného čaje s marcipánem 119 Kč Výběr z nápojového lístku pivo Točené Lobkowicz Premium 0,3 l 45 Kč Merlin, tmavé 0,3 l 45 Kč Lahvové Singha Thajsko 0,33 l 85 Kč Sapporo Japonsko 0,33 l 85 Kč Lobkowicz nealko 0,33 l 45 Kč víno Moet Chandon 1900 Kč Glera brutt Prosecco 495 Kč Sanchetto Pinot Grigio 425 Kč Mas Carlot 495 Kč Mas Carlot růžové 495 Kč Vila Nieri Chianti 425 Kč

62 62 Euro září 2012 light víno Profesorské šampaňské z Cramantu Od nejvyšší klasifikace viničních ploch sice vinařský dům Oyance mnohde nedělí ani metr, na kýžené označení Grand Cru však nárok nemá Cramant Bruno Oyance bývá přezdíván profesor. Jeden čas totiž po deset let vyučoval enologii na lyceu v Remeši. Vlády nad rodinným sklepem se ujal v roce 1987 po ukončení pedagogické činnosti, kdy v čele nahradil svého otce. Při přípravě vína striktně vylučuje konzervanty i sulfidy a degorzáž (odstranění kvasinek z hrdla lahve) provádí osobně, takže každá z lahví mu projde rukama alespoň jednou. Od lože i od vinice S produkcí šampaňského začal Brunův děd v roce 1936, když předtím pouze pěstoval hrozny a prodával je vinařům. Přestože nyní Bruno Oyance připravuje jediné víno, sklep opouští etiket několik. Vína totiž vyrábí také jeho manželka. Není tím míněno, že by pouze byla muži k ruce. Každý má svou striktně oddělenou část a do jejích vinic i prostor má manžel vstup zakázán. Platí to samozřejmě také opačně, v rodinném vinařství prostě existují dvě samostatné a na sobě nezávislé jednotky. Vinice rodiny Oyance se těsně dotýkají hranic ploch Grand Cru Cramant, jedné ze sedmnácti obcí, které toto označení smějí používat. Od nejvyšší klasifikace viničních ploch tak sice vinařský dům Oyance mnohde nedělí ani metr, na kýžené označení však nárok nemá. Bruno Oyance si z této skutečnosti vzal zásadní ponaučení: dělá svoji práci co nejdokonaleji. Vína připravuje s takovou péčí a zápalem, že si s těmi z hroznů vinic Grand Cru vůbec nezadají, ba řadu z nich předčí. Příznivce vín Blanc de Blancs udiví odrůdová čistota a jasná čitelnost šampaňského Oyance, byť nejde o víno kdovíjak složité a na kloub mu přijdete poměrně brzy. Tím spíše si vychutnáte pečlivost a ryzost jeho provedení. Oč je vinařství menší disponuje pouze čtyřmi hektary tím větší, sofistikovanější vína produkuje. Kolik jejich produkci schází na množství, to víc než dokonale nahrazuje výsostná kvalita a přístup vinařův. V každé kapce objevíte Brunovo nasazení a malý ždibec jeho vinařské duše. Však je také jeho produkce patnácti tisíc lahví každoročně rozebrána a počet lahví, které doputují do Česka, se počítá maximálně na tři stovky. Chuť, to je příklad projevu vín Blanc de Blancs vpravdě ukázkový. Decentní, jemňoučké, avšak sebevědomé perlení s sebou strhává šťavnatý, mladistvý výraz jablíček těsně před dozráním, jejichž jistou trpkost projevů obalí hrozen do bohatších, opulentních dojmů. Důrazná přítomnost kyselin objímá chuť a přidává na výsledku jasnou, zvonivě údernou konečnou fázi. Finále pak nese všechny atributy bílého z bílých. Živost, poměrně důrazný sugestivní efekt, plné a důstojné zaznění, které ovšem nepostrádá prvky určité laškovné dovádivosti, zpětně vzápětí umravněné již řečenou elegancí stáří. Doušek takového šampaňského potěší každého, dodá optimismu a katalyzuje radostný pohled na svět. Ani přitom nemusíme mít na mysli opravdu báječný poměr mezi jeho cenou a výkonem. l Milan Ballík spolupracovník redakce inzerce A Champagne Bruno Oyance Brut Blanc de Blancs Odrůdy 100 % Chardonnay Školení prvotní kvašení v nerezu cca šest týdnů, poté asambláž a ležení na kvasinkách po dobu tří až pěti let; po degorzáži a konečné úpravě bez dalšího ležení schopno prodeje Alkohol 12 % Vývojový potenciál dva až tři roky Importér Báječný poměr Barva světlého zlata Champagne Bruno Oyance Brut Blanc de Blancs vykazuje lehký nádech vyšší intenzity, častý u vysoce vyzrálých vín. Perlení je drobné, neustálé a v perličkách bublinek se lámou paprsky světla a dodávají vínu excelentní výzor vysoké noblesy. V kytce se nejprve projeví významné valéry nazrálosti, typická chlebovina nebo stařinka, chcete-li. Brzy je však dožene svěží, živý odér odrůdy. Part hroznů obohacený o ovocité prvky, zejména světlých letních jablek, se prolne s prvky vyzrálé, rozkošatělé vůně a spolu propůjčí dojmu jak jistý až aristokratický esprit, tak zároveň provokující mladost a svěžest. FOTO Tomáš Turek

63 ...nejsilnější ekonomické zpravodajství

64 64 Euro září 2012 light káva s... Radkem Janečkem Praha jako odrazový můstek Od absolventů tuzemských práv požadujeme další vzdělání, říká vedoucí partner pražské pobočky firmy Squire Sanders inzerce A Není mnoho amerických firem, které zahájily svoji globální expanzi v Česku. Málokdo by navíc hádal, že to budou právníci. V současnosti patří Squire Sanders mezi dvacítku největších advokátních kanceláří na světě, říká Radek Janeček, vedoucí partner pražské pobočky firmy. Česká bída. Absolvent české právnické fakulty, byť předtím absolvoval prestižní osmileté gymnázium, je bez dalšího vzdělání v naší firmě zcela nepoužitelný, tvrdí Radek Janeček. V roce 1990 byla Squire Sanders jednou z prvních amerických právnických firem, které otevřely pobočku ve střední a východní Evropě. Tehdy si vybrala Prahu. Má pro vás česká metropole stále význam jakéhosi regionálního centra? Praha má v rámci naší firmy význam symbolický. Byla to první významná kancelář mimo území USA, která se prosadila na místním trhu. Začala tím expanze firmy ze středozápadu USA do celého světa. V květnu se v Praze konalo celosvětové setkání všech více než 450 partnerů firmy. Bylo to poprvé, kdy se takové setkání uskutečnilo mimo území USA. Fungování globální značky, která v jednotlivých zemích vystupuje jako nezávislá entita, s sebou jistě nese vysoké nároky na systém corporate governance. Jaký recept se vám nejvíce osvědčil? Nejsme jen globální značka, jsme hrdí na to, že jsme skutečně jedna globální firma. Právní a daňové regulace sice vyžadují samostatné entity pro některé jurisdikce, ale všichni globální partneři v Praze jsou zároveň partnery jednoho celosvětového partnershipu. Odměňování partnerů se provádí každý rok na základě individuálních zásluh jednotlivých partnerů na globální úrovni. Každý partner zná výši odměny všech ostatních. Nemáme žádné matematické vzorce pro účely stanovení odměny. Potlačili jsme význam teritoriálních kanceláří ve prospěch významu skupin zaměřených na právní disciplíny nebo průmyslová odvětví, které působí přes hranice kancelářských jurisdikcí. Zpět ke corporate governance. Jak se tento globální mamut řídí z hlediska dennodenních činností? Firma je řízena formou kolegiální meritokracie, kde jsou členové managementu jmenováni konsenzem všech partnerů na základě kvalit a zásluh. Týká se to jak řídících partnerů pro jednotlivé teritoriální kanceláře, tak řídících partnerů pro jednotlivé právní disciplíny nebo průmyslová odvětví. Vznikne tak tzv. matrix management, kdy si musí každý právník uvědomit, že je nejen součástí organizace nebo sdružení osob sdílejících shodou okolností jednu kancelář na Václavském náměstí, ale také dalšího sdružení právníků zabývajících se podobným odvětvím jako on v dalších 37 kancelářích na světě. Krize znamenala utlumení v transakcích a v realitním byznysu, přinesla s sebou výrazný tlak na ceny. Prošli jste i vy náročným obdobím? S určitým zpožděním se u nás také krize projevila, když nám v roce 2009 poklesly tržby a museli jsme snížit náklady. Nebylo to ale nic drastického, řekl bych v rozsahu deseti procent. Nestalo se nám, že by celá skupina právníků zabývajících se buď realitami, finančními trhy nebo jiným odvětvím najednou přestala mít práci úplně. Některé mladší právníky jsme z transakční praxe využili například v praxi arbitrážní. Jste členem celosvětové firemní rady pro hodnocení právníků. Snesou absolventi českých právních fakult srovnání se Západem? Jednoznačně ne. Absolvent české právnické fakulty, který předtím absolvoval třeba i prestižní osmileté gymnázium, je bez dalšího vzdělání v naší firmě zcela nepoužitelný. Stav českého školství včetně Právnické fakulty UK je tragický. Na druhou stranu získáte úžasný pocit optimismu do budoucna, když se na interview setkáte s člověkem, který studoval na základní a střední mezinárodní škole nebo lyceu v Praze a strávil rok na střední škole v Evropě nebo USA. Dochází sice na přednášky a semináře na právnickou fakultu, ale při tom se účastní mezinárodních soutěží právnických škol a participuje v mezinárodních studentských organizacích. A jak v kanceláři probíhá personální hodnocení? V naší firmě přistupujeme na globální bázi i k hodnocení právníků, kteří nejsou partnery. Chápeme odlišnosti jednotlivých trhů, ale aplikujeme při tom stejnou proceduru. Je nás asi dvacet a podílíme se na hodnocení každého z cca 800 našich mladších právníků. Je to sice administrativně náročné, ale vyjadřuje to investici firmy do budoucnosti. V Praze se snažím podporovat naše právníky ve studijních pobytech v USA nebo Anglii, a pokud to jde, při pracovních pobytech v jiných našich kancelářích. Nebo je alespoň zapojujeme do projektů v jiných zemích. Kdo se z třicetiletých právníků v Praze může pochlubit soudním sporem o zlatonosný důl v Mongolsku? l Tomáš Pergler pergler@mf.cz FOTO Hynek Glos

65 65 společnost light Asociace kuchařů a cukrářů ČR Zlato z Thajska Regionální tým Asociace kuchařů a cukrářů ČR (AKC ČR) Praha a střední Čechy se pod vedením manažera a šéfkuchaře společnosti Unilever Food Solutions pro Českou republiku Jana Davídka zúčastnil svého již třetího soutěžního klání. Tentokrát šlo o mezinárodní kuchařskou soutěž v Thajsku, Pattaya City Culinary Cup V kategorii 3rd Pattaya City Gourmet Seafood Challenge 2012 with Main Course of the Day získal český kuchařský tým zlatou medaili a celkově obsadil 3. místo v soutěži 15 nejlepších týmů světa. University of Pittsburgh Slavnostní ceremoniál v Pittsburghu University of Pittsburgh, přední dodavatel executive MBA programů, oslavila ukončení studia další generace globálních lídrů. Slavnostní ceremoniál se konal v Pittsburghu ve Spojených Státech. Na českém trhu působí University of Pittsburgh od roku 1990, letos oslaví 20 let od první promoce svých studentů v České republice. Na snímku Ivana Goossen, ředitelka University of Pittsburgh v Praze, a Miroslava Stodoličová, zvolená mluvčí studentů pro evropskou skupinu. narozeniny 3. září Miroslav Dvořák (50) generální ředitel a předseda představenstva: Motor Jikov Group; člen představenstva: Hospodářská komora ČR Peter Novanský (54) ředitel obchodní divize pro dovoz a vývoz: Agrofert Holding; místopředseda představenstva: DGG CZ 4. září Václav Školout (59) společník a partner: Vyroubal Krajhanzl Školout, advokátní kancelář 5. září Arthur Douglas Brodman (55) generální ředitel a předseda představenstva: Plzeňský Prazdroj Tomáš Krones (39) generální ředitel a člen představenstva: PSG-International Pavel Kysilka (54) generální ředitel a předseda představenstva: Česká spořitelna; člen prezidia: Česká bankovní asociace Miloslav Ludvík (49) ředitel: Fakultní nemocnice v Motole Martin Štrupl (36) generální ředitel: Hamé; předseda představenstva: Fruta Podivín 6. září Petr Brzezina (47) zemský prezident a jednatel: Alstom Petr Just (58) náměstek generálního ředitele a místopředseda představenstva: Mountfield; místopředseda představenstva: MIVEP Tomáš Kučera (42) ředitel a člen představenstva: LIF; předseda představenstva: Pivovar Svijany 7. září Petr Dvořák (48) ředitel: Česká televize Axel Hluchy (48) generální ředitel a jednatel: Makro Cash & Carry ČR Petr Knap (41) vedoucí partner pro veřejný sektor: Ernst & Young 8. září Zdeněk Voharčík (61) výkonný ředitel a jednatel: GrECo JLT Czech Republic 9. září Radek Novotný (48) generální ředitel pro ČR a SR a jednatel: Whirlpool CR; člen představenstva: Elektrowin FOTO archiv / PŘIPRAVILA Naďa Kubalíková (kubalikova@mf.cz) Restaurace Buddha-Bar Fotografie japonských zahrad Pražská restaurace Buddha-Bar uvádí už šestý díl projektu Východ očima Západu aneb Asie hledáčkem fotoaparátu osobností světa byznysu. Až do 16. září bude v Buddha-Baru k vidění výstava fotografií Václava Wiesnera s názvem Genius loci japonských zahrad. Autor snímků je členem výboru Česko-japonské společnosti, byl majitelem autosalonu, vydavatelem bonsajistického měsíčníku i karlínským hoteliérem a galeristou. Zleva Robin Heřman, šéf Česko-japonské společnosti, Věra Čáslavská, čestná předsedkyně Česko- -japonské společnosti, Zdeněk Thoma, kurátor výstavy, Václav Wiesner a Libor Barták z Buddha-Baru. CFO Club Sportovci v roli manažerů Prázdninové setkání členů Klubu finančních ředitelů, které se uskutečnilo v prostorách Aureole Fusion Restaurant & Lounge v pražské City Tower, bylo věnováno českému sportu. Zleva Dean Brabec, řídící partner společnosti Arthur D. Little a prezident CFO Clubu, Jaromír Jágr, majoritní vlastník klubu HC Rytíři Kladno, Kamil Ziegler, viceprezident Rady Klubu finančních ředitelů a generální ředitel společnosti Sazka, Jiří Šlégr, poslanec a člen představenstva klubu HC Verva Litvínov, Jiří Zídek, místopředseda České basketbalové federace a sportovní manažer klubu ČEZ Basketball Nymburk, Petr Bříza, zastupitel a předseda komise Rady hl. m. Prahy pro sport a tělovýchovu a předseda představenstva HC Sparta Praha, Miroslav Jansta, advokát a předseda ČSTV.

66 deník pátek jednou větou Hamé se v Rusku opět soudí kvůli logu Firma, která napodobovala českou značku potravin, zkrachovala, Hamé tak chce odškodnění po její matce. str. 6 V Krušných horách je obří ložisko cínu Krušnohorský masiv podél česko-německé hranice ukrývá největší zásoby cínu na světě, potvrdil to vrt firmy Deutsche Rohstoff. str. 7 Igor Záruba, Tereza mentář Cementos Portland Zavadilová Praha Valderrivas si proto vybral Ameriku. Od fondu Blackstone získal šestiletou půjčku s úrokem deset procent, ručí za ni svým byznysem na tamní straně Atlantiku. Po šesti letech musí převést na Blacksto- VYCHÁZÍ JIŽ V PONDĚLÍ statkem hotovosti nejvíce trpí ne část zámořského cash-flow. podniky na jihu eurozóny, Podmínky jsou hrozné, ale je píše deník Wall Street Journal. Zaslíbenými adresami ný ředitel firmy Juan Bejar. to dobrý obchod, tvrdí výkon- jsou především Spojené státy Jde nám o přežití, dodává. a velké rozvíjející se ekonomiky jako Čína nebo Brazílie. kovnictví v západní a jižní Propad investičního ban- Objem poskytnutých půjček v měnové unii se podle ský trh: evropské banky, které Evropě pociťuje také tuzem- britské poradenské společnosti Dealogic meziročně velkých transakcí, nejsou v zá- před krizí financovaly většinu nejsilnější ekonomické zpravodajství ztenčil o 43 procent. Syndikované úvěry, tedy peníze ní financování a větší půjčky sadě na trhu aktivní. Akvizič- poskytnuté skupinou bank, zajišťují domácí ústavy, které jsou s necelými 335 miliardami dolarů nejníže od roku jsou úvěry v Česku kvůli té- zvyšují rizikovou marži. I tak STŘEDOEVROPSKÉ AKCIE P X (CZ) 939 0, 0 3 % Průměrná doba splatnosti v délce čtyři a půl roku ní banky stále extrémně levné. Především obchody. objednávka 50 letounů měř nulovým sazbám centrál- vypovídá o neochotě půjčovat Úrok u nových půjček je zhruba tři procenta, ještě před projekt továrny na finalizaci vrtulníků Eurocopter. Takový je Airbus, dohoda o stamilionových investicích volkswagenu či na delší dobu, rekordní úrok včetně prémie za rizikovost pěti lety to bylo kolem pěti výsledek prvního dne návštěvy německé kancléřky Angely úvěru činí 4,31 procenta. procent. Pokračování trhy Merkelové v Číně. Na přísliby pomoci při řešení krize eurozóny KURZY ČNB str. 10 Například portugalský ce- & Světová ekonomika str. 10 byl ale čínský premiér Wen Ťia-pao opatrný. zahraničí str. 12 CZK/EUR 24,920-0,110 Kč CZK/USD Aleš Borovan Praha a T-Mobile, kteří patří k silným projektem Golf Adventures. kojeni, uvedl mluvčí Telefóniky Hany Farghali. Podle zdrojů 19,862 Příští rok pro velké kulturní lů nebo sportovních akcí. Jen sponzorská smlouva O2 s li- E15 je obzvlášť nejistá další in- partnerům hudebních festiva- V příštím roce rovněž vyprší -0,086 Kč akce nevypadá růžově, z trhu v případě Telefóniky by sponzorskou adresu mohlo změnit V současnosti přehodno- Telefónica do akce, která probeňskou arénou. vestice do Open Air Festivalu. by při nejhorší variantě mohly zmizet i desítky milionů 40 až 60 milionů korun. cujeme vztah se všemi sponzoringovými partnery a všechny investovala zhruba 15 milionů běhla již třikrát, každoročně sponzorských korun. O změně Otazníky se například vznášejí nad další spoluprací s hu- varianty jsou otevřené. To ale korun a tyto peníze byly pro sponzoringové politiky v těchto dnech vážně uvažují mobilní operátoři O2 Telefónica Festival, Struny Podzimu či s výsledky sponzoringu nespo- Pokračování byznys str. debním festivalem Open Air neznamená, že bychom byli festival životně důležité. 8 A T X (AT) ,73 % BUX (HU) ,15 % D A X (DE) ,64 % WIG20 (PL) ,40 % Agonie na vlnách Proč končí Rádio Česko? Nikdo to vlastně neví TémA str. 8-9 číslo 1201 l volný prodej 10 K č l řízená distribuce l Šampionka s nůžkami Za kadeřníka ženy utratí i milion, říká majitelka kadeřnického salonu Petra Měchurová ROZHOVOR str JANA HAvLIgERová : s TýsKá se PReZIDenTOVI PO VláDní KRIZI? komentář str. 14 p o d n i k a t e l s k ý m a g a z í n. V y c h á z í s d e n í k e m m l a d á F r o n t a e 1 5 číslo srpna 2012 Samostatně neprodejné , číslo 06/12 Zelená je dobrá v příloze e k o zen: Biodomy, BioreStauratér, Biojaponci a Bi o v o d a duch jede evropou fotograf tomáš Železný řádil S nov ý m rolls- -ro y c e ghost Exkluzivní rozhovor s Billem Clintonem: Býval nejmocnějším mužem světa a milovníkem hamburgrů. Dnes je z něj vegan, který pomáhá chudým farmářům. 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k. v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e Euro září 2012 light pozvánky/společnost DO 8. ZÁŘÍ Hudební festival Sen letní noci Letní festival pod širým nebem vyvrcholí v sobotu 8. září velkým koncertem. Na pontonu uprostřed Vltavy zazpívají slovenská šansoniérka Szidi Tobiasová, polská vokalistka a skladatelka vystupující pod jménem Kayah, Lenka Dusilová, zahraje i srbský orchestr Black and White World Dejana Pejoviče. Závěrečný koncert je zdarma a bude zakončen ohňostrojem. Hudební program festivalu doplní výstavy fotografií. Velkoformátové snímky Kacpera Kowalskiho s názvem Splynutí Baltu s Vltavou budou umístěny na zdi náplavky Smetanova nábřeží. Výstavním prostorem pro fotografa Vlastimila Slávika budou do 16. září pražské tramvaje, kde se objeví jeho expozice s názvem Mexiko. OD 5. DO 30. ZÁŘÍ Představení Příliš tichý nos Pod heslem KUNSTernace resuscitace polomrtvého domu uměleckým šokem vtrhnou přední tuzemští divadelníci do prázdné budovy č. 18 v ulici Nekázanka v centru Prahy. Site-specific představení inspirované atmosférou povídek Franze Kafky připravila na pozvání Pražského Quadriennale umělecká dvojice režiséra Jana Nebeského a scenáristy Egona Tobiáše společně s herci Lucií Trmíkovou, Davidem Prachařem, Tomášem Matonohou a Markem Danielem. Umělci diváky provedou prostřednictvím bizarních situací a výstupů, kabaretních čísel i improvizací fantaskním příběhem reflektujícím dvojjazyčnou historii hlavního města. Příliš tichý nos bude uveden v průběhu měsíce září celkem dvanáctkrát. OD 8. DO 22. ZÁŘÍ Festival Dvořákova Praha nika Eberleová. Poprvé do Prahy přijede Caracaský mládežnický orchestr. Na programu festivalu jsou recitály, komorní i orchestrální koncerty, Dvořákovo oratorium Stabat Mater a pro děti symfonická pohádka Sergeje Prokofjeva Péťa a vlk. OD 10. DO 14. ZÁŘÍ Mezinárodní strojírenský veletrh Pořadatelé 54. ročníku nejvýznamnější přehlídky průmyslových technologií ve středoevropském regionu očekávají účast přibližně 1860 firem, z toho poloviny zahraničních. Zároveň se uskuteční dalších šest specializovaných výstavních akcí: 8. mezinárodní veletrh obráběcích a tvářecích strojů IMT, 14. mezinárodní slévárenský veletrh Fond- -Ex, 21. mezinárodní veletrh svařovací techniky Welding, 4. mezinárodní veletrh technologií pro povrchové úpravy Profintech, 3. mezinárodní veletrh plastů, pryže a kompozitů Plastex a 11. mezinárodní veletrh prostředků osobní ochrany, bezpečnosti práce a pracovního prostředí Interprotec. Již podruhé se uskuteční veletrh pracovních příležitostí JobFair, který je určen pro studenty, absolventy a všechny, kteří hledají nové pracovní příležitosti. STŘEDA 12. ZÁŘÍ Benefiční představení pro UNICEF vydává Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/ Praha 4 generální ředitel David Hurta ředitel divize euro e15 Tomáš Skřivánek adresa redakce Pod Kotlářkou Praha 5 t: f: e: dopisyeuro@mf.cz šéfredaktor Pavel Páral zástupci šéfredaktora Jan Hrbáček Adam Junek hlavní ekonomický analytik Miroslav Zámečník editoři Božena Hažová Naďa Kubalíková Tomáš Pergler Tomáš Pohanka reportéři Marcela Alföldi Šperkerová Hana Boříková Vadim Fojtík Ondřej Hergesell Blahoslav Hruška Dáša Hyklová Táňa Králová Pavla Kreuzigerová Jakub Křešnička Petra Pelantová Tomáš Plhoň art director Tomáš Novák fotooddělení Tomáš Turek vedoucí Hana Adamcová produkční Hynek Glos Martin Pinkas jazyková redakce Pavlína Kuderová Rostislav Taud euro setkání Růžena Rousková ředitelka t: Hana Partyková koordinátorka t: Marcela Foglová koordinátorka t: Kateřina Kuncová koordinátorka t: Gabriela Knížová asistentka t: inzerce David Korn ředitel inzerce t: Lucie Hirschlerová obchodní manažerka t: m: Mona Janovská obchodní manažerka t: m: Martina Holá asistentka inzerce t: f: e: podkladyeuro@mf.cz marketing Hana Holková ředitelka marketingu t: Štěpánka Hejlová brand manager t: výroba a distribuce Monika Matějková manažerka t: Barbora Basíková koordinátorka předplatného t: e: predplatneeuro@mf.cz sekretariát Lenka Michálková t: Martina Minaříková t: kontakt na jednotlivé zaměstnance prijmeni@mf.cz design Studio Marvil tisk Tiskárna EUROPRINT a. s. rozšiřuje v čr Mediaprint Kapa, s. r. o. tištěný a prodaný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC Distribuci pro předplatitele provádí společnost Česká pošta, s. p. Objednávky na předplatné v SR: Mediaprint Kapa Pressegrosso, a. s. t: (02) , e: predplatne@abompkapa.sk Registrace: MK ČR E 8030 pod č. j /98 ze dne , ISSN Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Mladá fronta a. s. Veškerá práva vyhrazena. Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoli způsobem bez výslovného svolení vydavatele, je zapovězeno. Týdeník Euro vychází od roku 1998 každé pondělí. inzerce A A FOTO archiv, Petr Koubek Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha uvede celkem 20 koncertů ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, v Katedrále sv. Víta a nově též v Koncertním sále Pražské konzervatoře. V sobotu ve 20 hodin festival zahájí Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka v provedení Lucemburské filharmonie pod taktovkou dirigenta Emmanuela Krivina. Na festivalu dále vystoupí Staatskapelle Dresden s dirigentem Zubinem Mehtou, sopranistka Marina Rebekaová, klavírista Jean-Yves Thibaudet či houslistky Vilde Frangová a Vero Úspěšnou divadelní hru Pavla Kohouta August August, august v režii Petra Kracíka můžete zhlédnout od 19 hodin v Divadle pod Palmovkou. Výtěžek z představení je určen na očkovací programy UNICEF. Výše daru, za který obdržíte vstupenku, činí 300 korun (přízemí) a 200 korun (balkon) a je odpočitatelnou položkou ze základu daně. Vstupenky lze zakoupit v kanceláři UNICEF v Praze 5 nebo objednat na telefonu l Lenka Michálková michalkova@mf.cz inzerce A Firmy z unie se zadlužují v USA a Číně Evropě se zadrhly půjčky od bank, firmy V s prázdnými konty proto vyrážejí na úvěrové jízdy mimo kontinent. Nedo- Kulturnímu trhu hrozí ztráta desítek milionů Foto reuters v divizi Euro E15 dále vychází Proč podnikatelé v Česku skrývají povinné údaje Tajnosti firem učím se každý den

67