VODNÍ TRKAČ* STROJ NA REZANIE GUĽATINY ŠPLHACÍ PÁKA* IDEÁLNÍ KŘESLO* KONZERVUJEME CÍNOVÉ PREDMETY* MALÁ PLACHETNICE OPTIMISTA VSTAVANÉ SKRINE LAVIČKA

Transkript

1 VODNÍ TRKAČ* STROJ NA REZANIE GUĽATINY ŠPLHACÍ PÁKA* IDEÁLNÍ KŘESLO* KONZERVUJEME CÍNOVÉ PREDMETY* MALÁ PLACHETNICE OPTIMISTA VSTAVANÉ SKRINE LAVIČKA NA POSILŇOVANIE* SKIBOB* RYCHLOZVEDÁK* NOVÁ PILKA NA KOV* UNIVERSÁLNÍ DŘEVOOBRÁBĚCÍ STROJ II.

2 UDĚLEJ SI SÁM KRATŠÍ CESTU DO CHATY Cestu k vlastnímu autu vám zkrátí půjčka Státní spořitelny a Autobazar

3 ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: 1. NA CHATU Vodní trkač 2 Stroj na rezanie guľatiny... 4 Šplhaci páka 10 Huštení vzduchu vodovodem. 11 Ideálni křeslo 12 Konzervujeme cínové predmety PRO SPORT Sklolaminátový skladací luk. 18 Malá plachetnice Optimista..19 Detské nosidlá 22 VÝSLEDKY III. SOUTĚŽE DO BYTU Izbový skleník 24 Botnik pod schody 25 Vstavané skrine 26 Balkónový sklípek 28 Rám na vypínaní záclon Police ve skrini 29 Opravy tienidiel 29 Odviják na přízi 30 Zapaľovač plynových horákov. 30 Detská kolíska NA ZIMU Lavička na posilňovanie Skibob 36 Sklopné lyžiny na kočárek AUTO-MOTO Poistka dvier 42 Rychlozvedák 42 Nosič stôl 44 Úprava žárovky na asymetrickou STROJE A NÁSTROJE Nová pilka na kov 46 Namiesto hoblice 49 Ručné sekáče do betónu Navíječ šňůry 50 Kominárska štetka 50 Rysovací přípravek 51 Na měřeni průměrů kulatých předmětů 51 Kosořez 51 Universální dřevoobráběcí stroj II 52

4 VODNÍ TRKAČ Je mnoho chatařů, kteří si užitkovou vodu musí dopravovat v konvích, protože nemají zavedenou elektřinu a nemohou proto instalovat elektrické čerpadlo. Nošení vody je sice zdravé cvičení, ale je-li třeba vody více, ať už na zalévání zahrádky nebo na naplnění bazénku, mění se cvičení ve dřinu, pro kterou raději oželíme bazén nebo zavlažovanou zahrádku. Existuje zařízeni dokonce velmi staré, které čerpá vodu automaticky bez potřeby pohonu. O popis zařízení vodního trkače nám psalo již mnoho čtenářů. Vodní trkač, který sestrojil J. We/zl, má jednu vynikající vlastnost: je sestaven ze součásti, které lze koupit v železářství a celkem snadno podle návodu upravit a sestavit. Předností vodního trkače, kromě toho, že pracuje bez nároků na údržbu a obsluhu je, že ho lze ponechat trvale v chodu. Díky tomu dokáže trkač dopravit veliká množství vody, která bohatě stačí na obnovu a doplněni vody v bazénu, na zavlažování zahrady apod.; je jen třeba zajistit přebytečné vodě volný odtok, který může být ozdobou pozemku. A nakonec ještě jedna výhoda: zařízení pracuje zadarmo. Vodní trkač využívá vodního rázu, který nastane náhlým zastavením proudící vody v potrubí, pro vznik výtlačného tlaku. Spádová voda v potrubí protéká kolem otevřené záklopky vybíjecího ventilu (je o málo těžší než je hydrostatický tlak vody) až nabude rychlosti, která klapku strhne a uzavře odtok. Vzniklý ráz nazdvihne zpětný ventil a část vody vnikne do vzdušníku. Tím ráz pomine, v potrubí nastane normální tlak a záklopka vybíjecího ventilu vlastní vahou opět klesne. Voda z potrubí počne opět vytékat až nabude rychlosti, při které záklopku uzavře a proces se opakuje. Po určité době tlak vzduchu ve vzdušníku stoupne do té míry, že vytlačuje vodu do několikanásobně výše uložené nádrže. Z této spádové nádrže se voda rozvádí podle potřeby. Výkon zařízení záleží na spádu, přítoku vody a dopravní výšce. Pro běžnou Takto vypadá sestavený trkač praxi dostaěuje spád H asi 1 až 2 m pro výtlak do výše 10 až 15 m. Se stoupající výškou množství dodávané vody klesá., KONSTRUKCE TRKAČE je jednoduchá a celé zařízení, až na několik jednoduchých drobností lze sestavit z dílů a materiálů běžně dostupných na trhu. Základem zařízení je litinová odbočka 1 TE jednoznačná 90" s vnitřním závitem 1 1/2", do které jsou zašroubovány tři vsuvky 2 s vnějším závitem. Na odbočce je oválná příruba 7 na které je uložen zpětný ventil 8 stažený šrouby 18 s oválnou přírubou nasávacího víka čerpadla 9. Na osazení víka je nalícována trubka 10 z novoduru, která tvoří vzdušník nahoře uzavřený gumovým těsněním 11a ocelovou deskou 12. Tu s víkem čerpadla 9 stahují svorníky 15. Do otvoru zalévacího hrdla ve víku čerpadla je zašroubována výtlačná trubka 13 ukončená šroubením 14. Na vstupní straně odbočky 1 je šroubení 4 na připojení přívodního potrubí. Na protilehlé straně odbočky 1 je na vsuvku 2 upevněno koleno 5. Do jeho druhého konce je zasunut třmenem dolů píst čerpadla 6 s vybíjecí záklápkou. MONTÁŽ Při montáži je třeba dbát na to, aby všechny spoje a dosedací plochy byly úplně těsné. Závitové spoje očistíme, pečlivě navineme konopí a drátěným kartáčem po směru závitu začistíme, aby jednotlivá vlákna ležela v závitech a aby se při sestavování neshrnovala. Vsuvka 2 je s kolenem 5 spojena napevno. V délce závitu vsuvky zdrsníme vnitřek novodurového kolena pilníkem, závit vsuvky dokonale očistíme a odmastíme acetonem. Spojení provedeme zalitím hmotou technický Dentacryl, případně Epoxv Stejně postupujeme při usazení vložky 3 do oválné příruby 7, která po zatvrdnutí musí tvořit dokonalou plochu. Nerovnosti zapilujeme, aby byla zajištěna těsnost a dobrá funkce zpětného ventilu 8. Do jeho středového otvoru vložíme šroub M8 x 20 a kůži stáhneme mezi dvě podložky maticí M8. Tím ventil zatížíme, aby dobře těsnil. Volný zdvih kožené klapky zajistíme správným vystředěním druhé oválné příruby. Okraj trubky 10, která tvoří vzdušník, je třeba opatrně nad plamenem ohřát v délce asi 2 cm a v měkkém stavu pečlivě nasadit na osazení víka 9. Pro usnadnění srazíme hrany obou sestavovaných částí a dbáme na dokonale rovné dosednutí. Při konečné montáži natřeme spoj těsnicím tmelem. Druhý konec vzdušníku je uzavřen těsněním 11a deskou 12 a stažen svorníky 15, které je třeba pozorně a rovnoměrně dotahovat. V nalévacím hrdle víka 9 je třeba stávající

5 otvor převrtat na 0 19 a vyříznout závit 1/2" pro výtlačnou trubku 13 ukončenou šroubením 14 pro připojení výtlačného potrubí. Na dokonalé těsnosti vzdušníku závisí účinnost celého zařízení. Jako vybíjecí záklopka 6 slouží v obráceném pořadí píst z.ručního čerpadla Standart. Píst rozebereme, sejmeme koženou těsnicí manžetu kterou již nepotřebujeme a píst opět sestavíme. Nyní se skládá ze tří dílů: závěsného třmenu 6a, vybíjecí záklopky 6b se třemi středícími křidélky a šroubové vsuvky 6c s kuželovým sedlem. Třmen 6a má středový otvor 0 13 (pro pístní tyč původního čerpadla) s vnitřním závitem. Vnější průměr třmenu ( 0 63) zapadá do kolena 5, ve kterém je upevněn technickým Dentacrylem nebo lepidlem Epoxy Sestavený celek je v kolenu 5 zajištěn čtyřmi šrouby 21, které současně zajišťují vsuvku 6c proti samovolnému povolení. Jiné provedení pístu čerpadla např. se silonovou manžetou místo kožené, popřípadě upevnění pístní tyče na čep do vidlice pro funkci vybíjecího ventilu nevyhovují. Záklopka 6b má plochu asi 19 cm 2 a její váha odpovídá hydrostatickému tlaku 1 m vodního spádu, při kterém pracuje bez úprav. Při vyšším spádu je třeba úměrně zvětšit váhu záklopky navařením nebo přišroubováním přítěže mezi křidélka, popřípadě i na její spodní část (olověný kotouček). PŘÍSLUŠENSTVÍ Přívodní spádové potrubí musí mít světlost alespoň 2", tj. 50 mm světlosti. Nejlépe vyhovuje potrubí z novoduru. Je lehké, nezanáší se a není třeba j& opatřovat ochranným nátěrem. Je také částečně pružné a lze je jednoduše a spolehlivě spojovat. Pilkou na kov nařežeme spojky dlouhé asi 20 cm a jejich vnitřní okraje srazíme. Konce spojky v délce 4 cm nahřejeme za stálého otáčení nad plamenem, až materiál rovnoměrně zvláční. Pak nasuneme spojku na konec trubky a necháme ji vychladnout. Stejně postupujeme z druhé strany. Takto získaný spoj je dokonale těsný a pevný, jde však otáčivým pohybem rozpojit. V případě potřeby lze spojku s trubkou trvale spojit lepidlem L 33 na výrobky Novoplast. Podobně postupujeme při montáži výtlačného potrubí o průměru 1/2" až 3/4". Vstup vody do spádového potrubí nutno vybavit jednoduchou jímkou s česlicemi a sítem proti vniknutí hrubých nečistot do trkače. Pro dosažení dobré účinnosti zařízení nemá být přívodní spádové potrubí delší, než asi 20 m. Počet rázů vybíjecího ventilu je totiž nepřímo úměrný délce potrubí; vzestup tlaku, který rázy vzniká, se vlnovitě šíří zpět proti toku, takže nový ráz nemůže vzniknout, pokud nepomine účinek rázu předchozího. Pokud nelze vstup vody uzavírat v jímce hradítkem, nebo jiným opatřením, je vhodné před trkač zapojit uzavírací šoupátko. Podle místních podmínek můžeme trkač trvale zabudovat na betonový základ nebo může být přenosný; pak musíme pořídit vhodný stojánek. Vždy je třeba pamatovat na odtok značného množství vody, která soustavně vytéká z vybíjecího ventilu. 12 l/min a požadovaná vytlačovaná výška h [m] je 9 m. Pro poměr h/h, tj. 9 : 1,5 = 6, vyhledáme z tabulky poměr q/a = 0,095. Potom q = 0,095. Q = 0, = 1,04 l/min. Zařízení bude tedy dodávat do výše 9 m za minutu 1,04 I vody. I když je minutový výkon malý, je samočinná dodávka vody za 24 hodin (pro uvedený příklad asi 1500 I) značná a lze ji mnohostranně využít. Vážným zájemcům jsem ochoten poskytnout radu i pomoc při instalaci zařízení, neboť jsem přesvědčen, že vynaložená práce se vyplatí. Rozpiska materiálu JOSEF WELZL VÝKON Podle zkušeností jsem sestavil tabulku, z níž lze pro různé podmínky informativně vypočítat výkon zařízení. q/a"'0,29 0,205 0,152 0,095 0,065 0,048 0,034 0,022 0,014 h/h Pro lepší pochopení uvádíme příklad; Potřebujeme určit vytlačované množství vody q [l/min] je-li spád vody H [m] do trkače 1,5 m, přítok Q [l/min] činí 3

6 STROJ NA REZANIE GUĽATINY Získať lacno drevo či už z výrezu, polomov alebo starých rúcačiek dnes nie je problém. Problémom však je ako, prípadne čím toto drevo spracovať, ak ho nechceme použiť na kúrenie. Podvozok, na ktorom by boli trámy zachytené a prechádzali po koľajniciach proti pevnej píle, by vyžadoval najmenej 10 až 12 m voľného priestoru, čo som nemal. Preto som si zvolil opačný spôsob. Trám je pevne zachytený úpinkami, umiestnenými rovnobežne s vodiacou dráhou, po ktorej chodí podvozok s pílou. Na to mi stačilo 6 m namiesto 12 m. Rýchlosť posuvu podvozku si riadi obsluha podľa hrúbky a druhu materiálu. Teraz už zostala len realizácia, a preto som začal zháňať materiál. Niečo' som našiel na smetiskách, niečo 1 som vymenil za nepotrebné železo v Kovošrote a železo na koľajnice som kúpil v Kovomate. Celková zostava zariadenia je na obr. 1, detaily na obr. 2, 3 a 4. VÝROBA Rám 1 je zostavený z valcovaného profilu U é. 10; pomerne veľká hrúbka materiálu je zvolená preto, aby rám bol stabilný a jednak pre ďalšie použitie, ktoré uvediem na konci. Rám je zostavený na rovnej podložke z dvoch 800 mm kusov a dvoch 650 mm kusov; rohy zrezané pod 45 uhlom z vnútornej strany zvaríme. Pomocou uholníka a stolárskych zvierok umiestnime na rám štyri príchytky držiaka koliesok 17 tak, aby boli navzájom kolmé a mali rovnaký rozstup. Príchytky orivaríme a uprostred prevŕtame na 4 každej otvor 0 12,5 mm a rám je hotový. Upinacia doska (sane) 7. Zaobstaranie tejto súčiastky je najťažšie jednak pre svoju veľkosť a jednak pre ťažšie opracovanie. Ak sa nepodarí zohnať oceľovú platňu, dá sa vyrobiť aj z iného materiálu, např. z texgumoidu alebo dreva. Dosky 2 až 3 cm hrubé sa drážkovo spájajú (obr. 5.), no musí sa pod ne vyrobiť spevňovací rám z uholníkov 25x25*3. Spodná lišta 8 môže byť buď oceľová, buď z dreva. Pokiaľ sa rozhodneme pre drevo, musi byť hrubšie než upinacia doska 7 + pomocný rám. Horná lišta 9. Aj pre túto lištu možno použiť oceľ alebo drevo. Pri použití dreva potrebujeme ešte medzivložku, ktorá bude trochu hrubšia než upinacia doska (obr. 5). Držiak kolieska 18. Táto súčiastka si vyžaduje frézarsku prácu. Je urobená tak, aby sa dala posunovať hore a dolu v príchytke 17 a upevňuje sa skrutkou, ktorá je zosunutá z vnútornej strany rámu 1 cez príchytku 17; vnútri je hlava skrutky k rámu 1 privarená. Koliesko 20. Na tejto súčiastke je dôležitá drážka, ktorá závisí od toho, akú hrúbku materiálu použijeme na koľajnice. Drážka v koliesku by mala byť o 1 až 1,5 mm širšia ako hrúbka uholníka tvoriaceho koľajnice. Čap 19 nesie koliesko 20. Je vsunutý cez držiak 18 a zaistený závlačkou 65. Teleso ložiskovej skrine je zvarené z dvoch dielov 28 (držiakov ložiskového puzdra). K domčekom" patria štyri kusy ložísk Pri montáži treba vložiť do domčekov dištančný krúžok 30. Ložiská potom z vnútornej strany pred narážaním zaistíme dvoma viečkami 27 s vnútorným otvorom 0 45,2. Po narazení ich zaistíme z vonkajšej strany viečkami 27 s vnútorným otvorom 0 40,2. Hriadeľ 26 je ďalší diel, ktorý si musíme nechať urobiť, ak sami nesústružíme. Hriadeľ má pravý závit M 30*1,5. Časti na uloženie ložísk sú brúsené. Nie je to však nevyhnutné, lebo dobrý sústružník vyrobí hriadeľ,,na hotovo". Hriadeľ má aj dve príruby 31 na prichytenie píly a maticu 29 so závitom M 30 x 1,5 pravým. Na hriadeli je vyfrézovaná drážka pre klin a na pravej strane hriadeľa je vyrezaný závit na zaistenie remenice. Kompletný hriadeľ s domčekmi" usadíme súbežne s vedením upínacej dosky a s touto doskou ho zoskrutkujeme pomocou skrutiek M10. Trapézové skrutka 3 sa dá získať zo starých obrábacích strojov. Jej dĺžka je 700 mm. Lepšie je zohnať dlhšiu a koniec potom osústružiť pre zaisťovaciu prednú 4 a zadnú pod-

7 Obr. 1 Celková zostava stroja f ]\~\ lôžku 5. Ak má skrutka hranatú maticu, možno si pomôcť vhodnou podložkou pri prichytení na základnú dosku. Ak bude mať skrutka bronzovú maticu 2, vyrobíme si kocku, do ktorei navŕtame 0 matice a zaistíme skrutkou proti otáčaniu matice. Výšku kocky volíme tak, aby stred otvorov v ráme 1 (pre nasadenie trapézovej skrutky) vyšiel približne 45 až 50 mm od spodu základnej dosky 7. Kocku s maticou 2 potom priskrutkujeme k základnej doske 7 čo najďalej od listu píly, takže na jednej strane skrutku drží v otvore rámu matica, na druhej strane rámu potom predná 4 a zadná podložka 5 5

8 Obr. 2 Detaily 6

9 Obr. 3 Detaily (obr. 6). Zadná podložka je zaistená závlačkou 0 4x40 mm. Na skrutke je potrebná aj kľuka alebo koliesko pre posuv základnej dosky. Elektromotor 47 volíme pokiaľ možno s väčším výkonom, okolo 5,5 kw, 380 V. Uložíme ho na základnú dosku 7 a pripevníme skrutkami. Drážky pre skrutky v základnej doske urobíme dostatočne dlhé. Medzi rotor a hriadeľ urobíme napinák remeňov 6 pomocou uhlovej ocele. Otvory pre napínacie skrutky navŕtame na rozstup pätiek motora. K otvorom privaríme matice podľa hrúbky napínacích skrutiek. Skrutky majú ešte zaisťovacie matice. Remenice 38, 39 volíme tak, aby píla 0 60 cm mala okolo 1400 ot/min. Cím je píla väčšia, tým má menej otáčok. Remenice vyrobíme najlepšie na štyri klinové remene, sústružíme,,na hotovo", len stredný otvor navŕtame na sústruhu menší (asi na 0 10 cm). Potom do remenice navŕtame otvor 0 8 na hriadele. Nakoniec vysústružíme do remenice priemer hriadeľa. Nesmieme však zabudnúť priemer otvoru remenice osadiť tak, aby koniec hriadeľa dosadal na doraz a aby remenica nedřela o domčeky alebo o rám (obr. 7). Klinok 8 x 8 potom zjednej strany zaoblíme. Tento postup odporúčame preto, že opracovanie hranatého otvoru je prácne a pre niekoho %

10 Obr. 4 Detaily Nôž odtlačí už odrezaný materiál, takže je menšia možnosť zapchatia rezu pilinami alebo zaseknutia píly". Ohnutá časť noža roh nesmie byť nižšia, ako je okraj príruby píly 31. Rukoväť 16 je oceľová rúrka ohnutá a pripevnená k rámu štyrmi skrutkami Rukoväť nesie Obr. 7 POMOCNÝ RÁM SKRUTKU PRIVARIŤ Obr. 5 nedosiahnuteľné. Spôsob zaistenia hrana je zaoblená alebo zbrúsená na zaobleným klinom je vyhovujúci, profil noža (obr. 8). Remenica je ešte zaistená podložkami a skrutkami, ktoré zaskrutkujeme do čiel hriadeľov. Ďalej vyrobíme nôž, ktorý pripevníme na základnú dosku súbežne s pílou. Nôž pomáha rozpínať rez dreva za pílou, aby pílu rezivo nezvieralo, a tým nespálilo". Na nôž použijeme pásovú oceľ ohnutú do 90 uhla, hrubšiu najmenej o 2 mm ako je hrúbka píly. Predná Obr. 6 8 Obr. 8

11 dosku, na ktorej je upevnená pri - vodka 61 a prepínač 63, odtiaľ potom vedie vodič 60. Koľajnice 54 sú z uholníkov 50x50 x 5, ktoré sú spojené drevenými podvalmi na rozstup drážok kolies. Podvalov je šesť kusov (čím viac, tým lepšie) a sú približne 80 cm dlhé. Každý je pripevnený štyrmi skrutkami 0 8 mm. Na ďalších troch podvaloch (o 50 cm dlhších) sú pripevnené držiaky reziva. Jeden je amiestnený v strede koľajnice svojej dráhy, ďalší potom od neho vpravo aj vľavo 150 cm. Ďalšia časť týchto podvalov je umiestnená na tej strane koľajnice, kde je píla. Vo vzdialenosti asi 40 cm od zubov píly sú v podvaloch vyvŕtané otvory 0 20 mm a zospodu pod týmito otvormi sú vydlabané obdĺžnikové drážky na uloženie spodnej matice 33. Podvaly so zadlabanými spodnými maticami slúžia na prichytenie držiakov reziva. RÁM FRÉZOVAČKY RÁM PlLY STSL FRÉZOVAČKY PRESTAVOVACi STÔL PREŤAHOVAČKY Rozpis materiálu Obr. 9 Držiak reziva. Vyrobíme tri upínacie horné matice 11 a tri spodné upínacie matice 10. Odlišujú sa od seba len tým, že na hornej matici 11 je narezaný závit M18, na spodnej matici 10 potom otvor Na skrutku úpinky 21 naskrutkujeme hornú maticu asi do stredu skrutky, nasadíme dolnú maticu (s otvorom) a na koniec skrutky 21 naskrutkujeme maticu 21c, ktorú na dne skrutky privaríme. Takto zostavený diel zasunieme do drážky pätky 32, ktorá je privarená k telesu úpinky 22. Potom môžeme na teleso 22 priložiť zadnú stenu 23 a privariť; držiak reziva je hotový. Každý držiak spevníme dvoma vzperami 24 a pomocou matice 33, doštičky 35, podložky 36 a skrutiek 34a, 34b upevníme na podvaly (pozri pohľad S na obr. 1). Na priťahovanie a povoľovanie si zhotovíme kľúč 13. Upínacia skrutka s maticami a príchytkami sa v drážke telesa 22 pohybuje voľne hore a dole. Dobre môžeme prichytiť aj krivé rezivo, pretože každý držiak je samostatný a dá sa do potrebnej výšky podložiť. HRÚBKA REZU Aby sa nemusela hrúbka rezu po každom nájazde merať metrom postačí, keď na niektorú z horných líšt 9 pripevníme pravítko z umelej hmoty a dáme mu vhodný podklad, aby čísla bolo vidieť a na základnú dosku pripevníme nastaviteľný hrot. Ostatok rezaného (odkôrok) má hrúbku asi 3 cm a dá sa použiť aj na ďalšie spracovanie, lebo upnutím sa 9

12 40 cm, a potom bude stačiť aj 30 cm dlhé pravítko, ak bude nastaviteľný hrot v rozmedzí 10 cm. Pri výrobe nesmieme zabudnúť na bezpečnostnú stránku zariadenia; je nevyhnutné zhotoviť kryty remeníc, kryt píly a používať bezfarebné ochranné okuliare alebo štít. neporuší (výroba latiek, pier a pod.). Pravítko riešime individuálne podľa možností výrobcu. Základnú dosku možno vďaka váhe motora vysunúť aj s pílou pomocou trapézovej skrutky takmer INÝ SPÔSOB POUŽITIA, Pretože trámiky alebo dosky nerežeme každý deň, takýto jednoúčelový stroj by u normálneho domáckeho majstra stál nevyužitý. Ťažký podvozok možno využiť aj ako podstavec pod frézovačku na drevo. A práve preto sme spomenuli na začiatku článku, že na výrobu základného rámu treba použiť valcovaný prierez U 10. Frézovačku mám vyriešenú s preťahovačkou, s dvoma valčekmi, z ktorého jeden je poháňaný motorom. Nie je ešte dokončená, ale nech aspoň námet (uvedený na obr. 9) slúži ďalším domáckym majstrom. JIŘÍ KRATOCHVÍL Při vytahování motoru z auta, při napínání drátěného pletiva i jinde potřebujeme kladkostroj, který však ve výbavě průměrného kutila nebývá. Tutéž službu nám poskytne šplhací páka. Je to zařízení staré, mnohým vesnickým kovářům snad známé pod jiným jménem, takže nejde o převratný vynález. Podstatou je páka 1 z ploché oceli, prodloužená jakoukoliv trubkou. Je možné vyrobit ji i z jednoho kusu. Páka je zavěšena na dvou řetězech 3, které jsou zakončeny háčky 4. Tyto řetězy jsou svými háčky zavěšeny do řetězu, upevněného ke stropu, trámu apod. Břemeno je upevněno uprostřed mezi oběma řetězy 3. Funkce 1. takt: Prodloužený konec páky zdvihneme, tím se uvolní jeden ze 10 dvou řetězů 3 a jeho hák přemístíme o několik ok výše. 2. takt: Konec páky stáhneme dolů, tím se uvolní druhý řetěz a jeho hák opět zavěsíme o něco výše. Tak střídavým kýváním páky se uvolňuje a posunuje jeden či druhý řetěz a břemeno se použitím malé síly vyzdvihne. Při spouštění uvolněné řetězy převěšujeme zase stále níž.a níže. Rozměry si každý zvolí podle vlastní potřeby a možností. Platí zde tento fyzikální zákon: Kolikrát je délka páky delší než vzdálenost mezi šplhacím řetězem a řetězem pro zavěšení břemene, tolikrát menší síly je třeba k vyzdvižení břemene. Přiklad: Celá páka je 100 cm dlouhá, vzdálenost zmíněných řetězů je 10 cm. Pro vyzdvižení motoru o váze 200 kp je potřeba na konci páky síla jen 20 kp. Tento výpočet platí pro Ltakt. Pro přesnost uvádím oba případy: O zavěšení páky, a délka páky (10 cm), G břemeno (200 kp), b délka páky (100 cm), F síla (v kp). Při druhém taktu, tj. při stažení páky dolů je tento stav: O zavěšení páky, G břemeno (200 kp), F síla, a délka páky (10 cm), b délka páky (8Q cm) 1.takt 2. takt V tomto druhém taktu bude tedy potřeba větší síly. Chceme-li, aby síla byla taktéž 20 kp jako v prvním taktu, je nutno otvor pro šplhací řetěz, který je v dlouhém rameni páky, posunout blíže k řetězu pro břemeno asi do vzdálenosti 8,2 cm. Nakonec jedna rada: Každý řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. JAN SVOBODA

13 Na postřik stromů používají zahrádkáři nejčastěji ručních stříkaček o obsahu 10 až 15 litrů, které se nosí na zádech. Kdo má více stromů nebo keřů, dá mně jistě za pravdu, že načerpat do stříkačky 5 až 6 atmosfér tlaku potřebných ke kvalitnímu rozprášení postřikového roztoku je opravdová dřina. Abych se této namáhavé práci vyhnul, zhotovil jsem si pomocníka. Tlakovou nádobu jsem koupil ve sběrných surovinách. Kdo nemá tuto možnost, může si ji zhotovit sám ze zbytku vodovodní trouby o průměru 40 až 50 cm a délce asi jeden metr. Průměr i délka trouby jsou různé obsah nádoby by však měl být nejméně 80 až 1 OOlitrů. Dle průměru trouby si zhotovíme dvě víka (čela) z ocelového plechu ti. 5 mm; jedno víko (dno) navaříme na troubu. Do druhého před privarením vyvrtáme proti sobě ve vzdálenosti asi 30 mm od obvodu dva otvory o 0 10 mm (je-li nádoba ve vodorovné poloze pak je jeden z otvorů nahoře a druhý dole). Bude-li nádoba stát, stačí vyvrtat ve víku pouze jeden otvor bud 1 u obvodu nebo ve středu víka, kde bude přivařen nátrubek pro ventil, sloužící k přepouštění stlačeného vzduchu. Druhý otvor umístíme na spodní část nádoby kdekoliv. Na oba otvory navaříme ocelové nátrubky se závitem shodným jako u obou ventilů, které později na nátrubky našroubujeme. Je proto nutné opatřit si ventily dříve, než začneme nátrubky navařovat. Při koupi ventilů doporučuji, aby jejich výchozí závit, na který se budou připojovat spojovací hadice, byl shodný se závitem na ventilu ve spodní části stříkačky, kde bývá přišroubována hadice od stříkací tyče. To umožní snadné vzájemné kombinace při napojování hadic. Po navaření nátrubků natřeme víko i nádobu uvnitř antikorosním nátěrem a pak víko privaríme k nádobě, kterou jsme tímto úkonem Rozpiska materiálu dokončili. Samozřejmě by bylo lépe víko neprodyšně přišroubovat, neboť svár částečně nátěr znehodnotí, avšak zhotovení by bylo pracnější. Po našroubování a utěsnění ventilů nádobu podrobíme přetlakové zkoušce. Tím si prověříme jakost sváru a utěsnění namontovaných ventilů. Zkušební tlaky jsou přetlaky a rovnají se zpravidla přibližně jedenapulnasobnemu jmenovitému tlaku, což v našem případě je asi 8 až 9 atm. Z toho důvodu je dobré svěřit provedení sváru zkoušenému svářeči. Zkoušku je možné provést dobrou autohustilkou. V každém případě si do nádoby před zkouškou napustíme asi 9/10 vody. Na stříkačce provedeme úpravu, která spočívá v tom, že z nádoby odšroubujeme a vyjmeme těleso pumpy a otvor pomocí ocelového nátrubku a závěrného šroubu spolehlivě uzavřeme. Tím se objem stříkací nádoby nepatrně zvětší. Postup při plněni stříkačky Odšroubujeme nalévací otvor a naplníme asi do dvou třetin postřikovým roztokem. Po zašroubování otvoru připevníme na ventil ve spodní části stříkačky asi 2 metry diouhou spojovací hadici, jejíž druhý konec našroubujeme na horní ventil u tlakové nádoby. Oba ventily pak otevřeme. Naposled napojíme na spodní ventil u tlakové nádoby hadici od vodovodu. Otevřením ventilu proudí voda z vodovodu do tlakové nádoby a stlačuje vzduch, který je nucen proudit přes spojovací hadici do tělesa stříkačky. Manometr na stříkačce ukazuje, kolik atmosférického tlaku je dosaženo. Před stříkáním uzavřeme u spojovací hadice oba ventily, tj. horní ventil u tlakové nádoby a spodní ventil u stříkačky. Pak našroubujeme hadici se stříkací tyčí. Klesne-li nám během stříkání tlak pod potřebnou výši, odšroubujeme stříkací tyč a napojením spojovací hadice ke stříkačce dočerpáme tlak vzduchu ze zásoby na žádanou výši. Po vyčerpání stlačeného vzduchu (to poznáme poklepem na nádobu) odpojíme přívodní hadici od vodovodu a otevřením obou ventilů na nádobě vypustíme vodu ven. V případě, že jsme již skončili s postřikem, necháme vodu protéci přes stříkačku, abychom ji měli čistou pro příští použití. Pomocí takto načerpaného vzduchu lze v domácnosti, na chatě a v zahradě provádět mnoho dalších úkonů: napojením na stříkací pistoli Drukofix" lze stříkat, rozprašovat a nanášet všechny běžné barvy a izolační nátěry. V mnoha" případech použijeme stříkačku jako zásobníku stlačeného vzduchu, kterým můžeme vyfukovat prach z míst, kde normálně odsavač není dost účinný, např. žebra ústředního topení a pod. Materiál potřebný ke zhotovení je dostupný v prodejnách Kovomatu, ale dá se sehnat i ve sběrných surovinách. Jmenovitý tlak na manometru je vyznačen od dodavatele červenou ryskou. Na tlakovou nádobu je možno do horní části namontovat vodoměr, což umožní kontrolu stavu vody. KAREL KŘÍŽEK 11

14 Ze starých cowboyských filmů pamatujeme na stereotyp šerifa, sedícího ve své kanceláři s kloboukem na hlavě a nohama na stole; sezeni s nohama na stole se stalo nedílnou součásti představy o nevychovaných Američanech. Při tom se zapomnělo na racionální jádro takového sezeni při něm se rychle odstraní překrveni a unavené nohy si nejlépe odpočinou. Nechceme-li se ani chovat nevychovaně, ani se zříci nejvhodnější poloh y pro odpočinek nohou, můžeme použit třetí možnosti a postavit si křeslo, které lze plynule ustavit ve všech polohách od vzpřímené až po vodorovnou; při tom v každé poloze máme nohy podloženy podnožníkem. POSTUP PRÁCE Stolička. Na podložku (lepenku, sololit ap.) narysujeme sklon zadních a předních noh 2, 1. Na takto vzniklý tvar přiložíme ohoblované lišty a obrýsujeme sklony zaříznutí bočního lubu 3 a trnože 4 a dlabu (otvorů) v nohách. Na bočním lubu 3 narýsujeme šíři čepu podle dláta a na nohách označíme šíři dlabu podle čepu. Bude-li trnož z lišty (20><20 mm), začepujeme ji. Bude-li kulatá, zavrtáme ji na celý průměr do noh. Nohy dole zařízneme do roviny. Takto zhotovíme oba páry noh stoličky. V horní části noh vyvrtáme otvory 0 8 mm. Před sklízením očistíme nohy a luby brusným papírem, zakulatíme hrany i horní konce noh. Po sklízení lubů a bočních trnoží navrtáme do středu čepů otvory a do nich zapustíme vruty do dřeva s plochou hlavou. Tím je spoj důkladně zajištěn. Celní a zadní luby 5 a trnože 6 jsou stejně dlouhé a nejlépe je použít kulaté tyče. Zapustíme je na celý průměr do noh, očistíme, zaklížíme a opět zajistíme vruty do dřeva. Opěradlo. Detail začepování lubů 8 do postranních lišt opěradla 7 znázorňuje obrázek na str. 13. Také horní lišty podhlavníků 10 je nutno začepovat. Po zaklížení zajistíme čepy vruty do dřeva. Luby 8 vyřízneme podle detailů; prkénka opěradla 9 tak dostanou žádané zakřivení (tvar zad). Dobře je očistíme, zakulatíme a hlavy vrutů pečlivě zapustíme. 12

15 n

16 Na příčné lišty 10 přiklížíme a přišroubujeme kryt podhlavníku 12 (z překližky nebo sololitu) a přes lišty 10 zezadu přišroubujeme vytvarované boky podhlavníků 11. Na příčnou lištu 1 0 a boky 11 postupně přibíjíme koženku; podhlavník vyplníme pružnou hmotou např. molitanovou drtí. Na výkresech je uvedena popsaná úprava. Na fotografii je však úprava jednodušší mezi příčné lišty 10 se přibijí prkénka. Do postranních lišt 7 vyvrtáme otvory pro upevnění na zadní nohy stoličky a otvory pro područky. Hrany a konce všech lišt před sklízením opět začistíme a zakulatíme. Sedadlo. Zhotovíme ho podobně jako opěradlo. Jen na pravé straně lišty 14 naklížíme a vruty do dřeva přišroubujeme vytvarovaný špalík 17. Hlavu šroubu 18 je nutno z vnitřní strany lišty 14 zadlabat, aby se neprotáčela. Do zvedacích lišt 19 vyvrtáme otvory 0 íí mm a jejich hrany a konce opět zakulatíme. Totéž platí pro zvedák 20, do kterého rovněž vyvrtáme otvor 0 8 mm. V určené délce vvvrtáme drážku pro pohyb šroubu 18. Područky jsou ze dvou lišt 21, k nimž přiklížíme zesílení 23. Hrany a konce zakulatíme a vyvrtáme otvory 0 8 mm. Na přední část područek přišroubujeme pravý a levý úhelník (det. na str. 13), Prkénka 22 područky upravíme do žádaného tvaru, přiklížíme a k lištám 21 přišroubujeme vruty do dřeva. Podnožník. Zaříznutí lišty 26 do bočních lišt 25 je zřejmé z detailu na str Lišta 29 tvoří opěrku prkének podnož nik u a je šikmo zaříznuta na tlouštku bočnice 25. Prkénka podnožníku přišroubujeme dvěma vruty do lubu 26 a 27. Hotové díly dvakrát nalakujeme nitrolakem a po zaschnutí je smontujeme. MONTÁŽ Šroub M8 (nebo nýt) s podložkou prostrčíme otvorem v zadní noze stoličky, nasadíme dvě podložky, prostrčíme otvorem v postranní liště opěradla, opět nasadíme dvě podložky, prostrčíme otvorem v postranní liště sedadla, nasadíme podložku a zašroubujeme maticí nebo nýt mírně roznýtujeme. Totéž opakujeme z druhé strany. Šroub nebo nýt upravíme (zkrátíme) na patřičnou délku. Do předních noh přimontujeme z vnitřní strany zvedací lišty 19 a na postranní lišty opěradla namontujeme sestavené područky. Opěradlo podepřeme, aby nepadalo dolů. Zvedací lišty pak přimontujeme V paprscích slunce se na křesle opaluje dědeček; lze si tu představit i divku v bikinkách Rozpiska materiálu z vnitřní strany k úhelníkům područky. Z vnější strany pak přimontujeme zvedák 20 k postranní liště sedadla a k úhelníkům područky a přitažením křídlové matice zajistíme polohu opěradla. Nakonec přimontujeme z vnitřní strany úhelníků područek podnožník, na který přimontujeme i sedadlo. Křeslo musí po uvolnění křídlové matice lehce měnit polohy; proto je důležité dodržet rozměry otvorů. Je-li vše v pořádku, šrouby dotáhneme nebo nýty roznýtujeme. xxx Vyobrazené a popsané křeslo vypadá velmi sparťansky ale věřte, že díky možnosti, aby si každý nastavil pro sebe nejvhodnější polohu, se na něm sedí a odpočívá velmi pohodlně a hlavně zdravě. Ti, které tlačí kosti, mají ovšem možnost si zhotovit (nejlépe z molitanu) tři polštáře a přivazovat je k sedáku, opěradlu a podnožníku šňůrami všitými do potahů. Příjemné je, že změnu vzájemného nastavení sedáku, opěradla a podnožníku lze provádět plynule a velmi pohodlně bez opuštění křesla uvolníme jen aretační šroub (jeden), zaujmeme příslušnou polohu, které se křeslo přizpůsobí a tuto polohu zajistíme aretačním šroubem umístěným v blízkosti pravé ruky. Pohodlné přestavování křesla oceníme nejen při odpočinku, ale i při opalování, kdy snadno sledujeme změnu úhlu dopadu slunečních paprsků. K úplné dokonalosti schází tomuto křeslu při slunění jen jedno aby bylo otáčivé, protože poloha slunce se nemění jen výškově, ale i směrově. To však technicky rozumně zařídit nelze. I tak patří tato konstrukce k nejdokonalejším, které známe a které si lze snadno vyrobit. Ne nadarmo jsou tímto typem křesla vybaveny sluneční terasy švýcarských sanatorií. VÁCLAV ŠPINA 14

17 Cín a predmety z cínu si v posledných rokoch znovu získali záujem a obdiv. Právom si zaslúži rovnakú pozornosť ako iné, často atraktívnejšie kovy. Typickou vlastnosťou cínu je jeho stálosť a hygienická bezchybnosť, takže sa s ním môžeme stretnúť v mnohých podobách, ako s úžitkovými predmetmi (kanvice, riad každého druhu) tak aj inými. Oblasť používania cínu je veľmi široká, avšak jej vymedzenie nie je cieľom tohto článku. V Národnom múzeu v Prahe nedávno sa skončila výstava českého kanvárstva. Zo schôdzok so zberateľmi vzišiel rad otázok, týkajúcich sa cínových predmetov. Tento článok by mal byť aspoň čiastočnou odpoveďou. Cín mal pôvodne vo väčšine prípadoch striebrolesklú farbu. Po čase sa na jeho povrchu vytvárajú vplyvom oxidácie vrstvy kysličníkov cínu, ktoré dávajú predmetu matne sivú patinu. Ak obsahuje meď, býva sfarbená do zelena. Patina vytvára na povrchu predmetu hladkú pololesklú vrstvu bez prasklin a pľuzgierikov. Je veľmi stála a v suchom prostredí pri teplote okolo 20 C vytvára prirodzenú konzervačnú vrstvu. Takéto predmety stačí opatrne omyť saponátom pomocou mäkkej kefky a dobre vysušiť. Potom predmet natrieme zmesou parafínu a benzínu, ktorú pripravíme z jedného dielu parafínu rozpusteného v piatich dieloch technického benzínu. Zmes pripravujeme vo vodnom kúpeli na elektrickom variči, nikdy nie na otvorenom ohni! Ohrievameju do úplného rozpustenia parafínu a necháme vychladnúť. Zásadne nepoužívame vosk, pretože pri teplotách okolo 20 C vytvára vosk na predmete lepkavý povrch, na ktorý sa lepí prach. Fermež vytvorí vrstvu, ktorá predmet čiastočne chráni pred vzdušnou vlhkosťou. Zmes nanášame studenú, najlepšie vatou a roztierame po povrchu predmetu. Po odparení benzínu stuhnutý parafín přeleštíme flanelom a získame príjemný omak povrchu a aj pololesk, ktorý dáva pekný vzhľad predmetu. Na niektorých predmetoch, najmä z obdobia keď cín nahradzoval striebro, sa vyžaduje striebrolesklý povrch. Ak nie je predmet napadnutý koróziou, ktorá by pokračovala do hĺbky, vyleštíme ho Hore: Čierna škvrnitosť na kanvici a kanvica po konzervováni Dolu: Korózia činu na veku kanvice a veko po konzervácii 15

18 Vfavo soška napadnutá koróziou, vpravo soška po konzervácii zmesou plavenej kriedy a terpentínu kašovitej konzistencie. Túto pastu nanesieme na povrch predmetu a kožou krúživými pohybmi roztierame. Po vyleštení predmet odmastíme benzínom a dôkladne umyjeme saponátom. Stretávame sa aj s predmetmi, ktoré boli vystavené dlhodobým atmosferickým vplyvom, alebo (v niektorých prípadoch) zakopané v zemi. Povrch takýchto predmetov je pokrytý vrstvou tvrdej, popraskanej kôry s pľuzgierikmi a vydutiami spôsobenými koróziou. Hlavnými produktmi korózie sú kysličník cínatý a ciničitý, v niektorých prípadoch chloridy a zlúčeniny so sírou. Tu už nestačí iba umytie alebo vyleštenie predmetu. Jeden zo spôsobov, ako tvorbe týchto koróznych splodín zabrániť, je vyvarenie predmetu v nasýtenom roztoku jedlej sódy. Po vyvarení predmet niekoľkokrát opláchneme horúcou vodou, osušíme a fermežujeme. V niektorých prípadoch zbavujeme predmet koróznych splodín elektrochemickou cestou. Tento spôsob však vyžaduje určité náklady na zariadenie, ktoré opisujem. Neubráníme sa úbytku, ktorý je priamo úmerný hrúbke koróznej vrstvy. Po očistení sa na povrchu vytvoria drobné preliačiny a jamky po odstránení korózie. Okrem popraskaného a pľuzgierikového povrchu cínu môžeme sa ešte stretnúť s tzv. čiernou škvrnitosťou. Tieto tvrdé čierne fľaky veľmi zohavujú predmety. Sú spôsobené pravdepodobne lokálnym rozrušením povrchu, alebo vznikajú pôsobením roztokov solí. Vyskytujú sa n'ajčastejšie na úžitkových predmetoch. Aj tento druh korózie možno najlepšie odstrániť elektrochemicky. katodický priestor, do ktorého vkladáme predmet tak, aby bol plechom rovnomerne obklopený zo všetkých strán. V opačnom prípade sa na predmete utvoria tmavé pruhy, ktoré sa veľmi ťažko odstraňujú. Z nákresu je zrejmé zapojenie do obvodu aj samotné zostavenie celého zariadenia. Katodický priestor pri rotačných predmetoch vytvoríme stočením plechu do tvaru rúry, ktorú spojíme najlepšie lemom alebo nitmi. Katódu spojíme vodivo s medenými tyčami nad vaňou závesmi, Zariadenie a jeho zostavenie. Budeme potrebovať zdroj jednosmerného prúdu; postačí autonabíjačka prepojená do obvodu s premenlivým (koníkovým) odporom, ďalej izolovanú vaňu, najlepšie sklenú, nehrdzavejúci plech hrúbky asi 1,5 až 2 mm a niekoľko drobností. Pri voľbe vane vychádzame z veľkosti a členitosti materiálu. Nehrdzavejúci plech vytvára 16 Zariadenie na odstránenie korozívnych splodín elektrochemicky: 1 čistený predmet, 2 nehrdzavejúci plech (katóda), 3 elektrolyt, 4 vaňa, 5 medená vodiaca tyč, 6 závesy na tyče (novodur, plexi), 7 závesy (hlinik)

19 ktoré môžu byť železné. Medené tyče upevníme k okrajom vane nevodivými príchytkami, najlepšie z PVC, organického skla, novoduru a pod. Zapojenie do obvodu sa robí krokosvorkami. Pri plochých predmetoch používame iba rovné platne plechu. Vzdialenosť katódy od predmetu by mala byt najmenej 15 cm. Pracujeme pri napätí 6 až 1 2 V a prúdovej hustote 0,05 A/dm 2. Celý čistiaci proces trvá aj niekoľko hodín. Predmet však nenechávame bez kontroly. Približne po 3Q minútach prerušíme prúd a predmet vyberieme z kúpeľa. Opláchneme v destilovanej vode á mäkkou kefkou dávame dole uvoľnenú vrstvu korózie. Sami tak kontrolujeme stav predmetu a odhadujeme dĺžku čistenia. Je samozrejmé, že pred samotným čistením predmet dokonale odmastíme. Po vyčistení ho dokonale zbavíme všetkých zvyškov kúpeľa. Ideálne je niekoľkonásobné opláchnutie v ho^ rúcej destilovanej vode. Potom predmet vylúhujeme v niekoľkých destilovaných vodách (najmenej 50 hodín) až dovtedy, kým sa skúška indikátorom neukáže neutrálna. Potom predmet dokonale vysušíme a rozhodneme sa pre jednu z dvoch možností: buď predmetu ponecháme strieborný povrch, alebo ho patinujeme. Rozhodujúce by malo byť obdobie, do ktorého predmet historicky patrí. V prvom prípade, keď chceme predmetu zachovať strieborný lesk, pasivujeme ho v kúpeli pri jednosmernom prúde. Kúpeľom bude roztok dvojchrómanu sodného v množstve 5 g na 1 liter slabo kyslého kúpeľa. Pracujeme pri 5 V a hustote 0,4 A/dm 2. Predmet zavesujeme ako katódu a anódou bude nehrdzavejúci plech. Voľba elektrolytu pre samotné čistenie. Jedným zo známych elektrolytov je 5 % roztok hydroxidu sodného. Môžeme však použiť aj roztok Chelatonu III, vzhľadom na jeho výborné vlastnosti. Chelaton III rozpúšťa takmer všetky kysličníky a hydroxidy, teda zlúčeniny, ktoré sú v koróznych vrstvách najviac zastúpené. Do kúpeľov pridávame inhibitory, a to podľa druhu elektrolytu. Gáfor ie veľmi účinný inhibitor v kyslých roztokoch. Pyrofosforečnan sodný je inhibítorom v kyslých, aj alkalických roztokoch. Pripravíme si 10 % roztok Chelatonu III a na každý liter kúpeľa pridáme 5 g gáfru. Na prípravu používame len destilovanú vodu. V roztoku Chelatonu III sa čistý cín rozpúšťa v minimálnom množstve v porovnaní s inými kúpeľmi. Hmotnostný (váhový) úbytok čistého kovového cínu, ktorý je v tomto prípade podstatný, môžeme vypočítať na stotiny gramu celkovej hmotnosti predmetu. V prípade použitia chelatonového kúpeľa urobíme po očistení neutralizáciu predmetu opláchnutím v 3 % hydroxide sodnom. Nasledujúce oplachovanie a lúhovanie robíme tak isto ako v predchádzajúcom prípade. Konečnú úpravu robíme pasiváciou alebo patinováním. Opláchnutý, odmaštěný a osušený predmet môžeme patinovať v roztoku, ktorý sa skladá z: 30 g octanu meďnatého, 5 g chloridu amónneho, 10 g kyseliny vínnej. Výsledkom je naberanie tónov v rozmedzí svetlo až tmavosivej farby. Týmto spôsobom môžeme patinovať aj drobné opravy na cíne v miestach, kde sme museli patinu zobrať napríklad kvôli spájkovaniu. Predmet potom nepatinujeme ponáraním, ale tampónom z vaty a po dosiahnutí požadovaného tónu ho opláchneme. Nikdy však nedosiahneme teplo sivej farby pôvodnej patiny a ani nie je možné dosiahnuť rovnaký tón pri viacerých predmetoch. Dané je to rozdielnym obsahom olova. Predmet sa môže poškodiť aj mechanicky pádom, alebo nedbanlivým zaobchádzaním. Cínové predmety (pokiaľ to ich stav dovolí) vyrovnáme radšej ťahom a tlakom než vyklepávaním. Používame prípravky z tvrdého dreva, univerzálny nástroj neexistuje. Praskliny spájkujeme. Používame na to elektrickú spájkovačku a ak máme možnosť, vykujeme si niekoľko druhov Schóma elektrického zapojenia: 1 čistený predmet (anóda), 2 nehrdzavejúci plech (katóda), 3 zdroj jednosmerného prúdu, 4 ampérmeter, 5 vypínač, 6 premenlivý odpor medených hrotov. Ich tvar vyplýva z možnosti, pre ktorú ich chceme použiť. Na spájkovanie používame 90 %-ný cín, alebo rôzne druhy spájok s väčším či menším obsahom oiova. Všeobecne môžeme povedať, že používame vždy o niečo mäkšiu spájku než je materiál, z ktorého je predmet vyrobený. Veľmi dobrý výber spájok je v predajni FERONA na Ružovej ulici v Prahe. Najprv dokonale očistíme, najlepšie vykrojíme, starý cín. Nahrejeme okolie praskliny, jej hrany natavíme, potom príslušné miesto pretrieme kúskom stearínu, ktorý sa teplom na povrchu rozpustí. Pridávame spájku alebo cín a zahladzujeme hrotom spájkovačky. Môžeme použiť aj práškovú kolofóniu rozrobenú s troškou liehu. Spájkovačku odkladáme na hliníkový podstavec tak, aby sa jej hrot dotýkal hliníkového bloku, ktorý podľa tvaru hrotu prispôsobíme pilníkom. Nanesený cín vytvarujeme pilníkom alebo rydlom. Opravené miesta patinujeme uvedeným roztokom. Pred patinováním miesta hladíme a leštíme. Dobre sa na to hodí achát alebo aj kúsok tvrdého dreva, potom použijeme plavenú kriedu a kožu. Celý predmet umyjeme a natrieme zmesou, ako sme už opísali. Chýbajúce časti dolievame. No tu sú už v mnohých prípadoch potrebné znalosti o formovaní a modelovaní. Zle urobené doliatie a nedodržanie rozmerov potom skresľuje celkový vzhľad predmetu. Doplnky zväčša lejeme do sadrových foriem a potom spájkujeme, alebo priamo k predmetu dolievame chýbajúce časti. Potrebné je upozorniť na bezpečnosť pri práci s elektrickým prúdom a pri iných úkonoch, ktoré vyžadujú chrániť si zdravie ochrannými prostriedkami, aby práca poskytovala radosť a nie opak. PETR DAFHEŠ Domáci majstri, kutilovia (ezermešteri), opravári, údržbári, obsluhovatelia i konštruktéri elektrotechnických, strojníckych, chemických, stavebníckych a i. zariadení sa nezaobídu bez základných znalostí z elektrotechniky, drobných skúseností z elektrotechnickej praxe a bezpečnosti práce s elektrickými zariadeniami, ktoré stručne a zrozumiteľne podáva pomocou názorných obrázkov Malá silnoprúdová elektrotechnika (Meluzín H., Bernáth J.) Knižku vydalo Vydavateľstvo ALFA a možno ju rfostať okrem predajní Slovenskej knihy aj v Stredisku technickej literatúry Reduta, Bratislava, Palackého ul. 1 za 18, Kčs. 17

20 SKLOLAMIIMÁTOVÝ SKLADACÍ LUK Pre športovú lukostreľbu som si zhotovil sklolaminátový luk, ktorý má tieto výhody: ľahko sa dopravuje, má malé rozmery, odoláva vplyvom prostredia, streľba nieje namáhavá a najmä sa dá ľahko zhotoviť. Ramená 2 zhotovíme zo sklolaminátovej dosky hrúbky 8 mm. Ku koncu ich zúžime na šírke aj hrúbke (šírku som si nechal odrezať z odpadu, hrúbku som piloval na 6 mm). Pri opracúvaní musíme dať pozor na sklené vlákna (piliny) I Držadlo 1 zhotovíme z texgumoidu, prípadne z hliníka. Základný tvar vyrežeme, zaoblené zárezy pre umiestnenie šípov vypilujeme. Podložku 3 zhotovíme z mosadze (kvôli vzhľadu). Ramená sa zoskrutkujú s držadlom spolu preto, aby presne dosadali na vybranie v držadle a nevykyvovali sa okolo obidvoch skrutiek. Ramená k držadlám pripevňujeme skrutkami s mosadznou podložkou. Zárezy pre tetivu urobíme podľa hrúbky tetivy, no musia mať vždy zaoblené hrany. Držadlo natrieme červeným lakom, ramená bezfarebným. Na tetivu sa najlepšie osvedčil konopný motúz asi 4 mm hrubý. Tetiva má na obidvoch koncoch očká, aby sa dala na luk ľahko nasadiť. Používané šípy tréningové 70 cm sa predávajú v obchode so športovými potrebami. ANTONÍN ROTTER Rozpis materiálu SMER VLÁKEN 18

21 V létě jsem byl na dovolené u Baltu v NDR. Velmi se "V, tam Ubily malé plachetnice, na kterých jezdily desetileté děti (loď však unese i dospělého člověka. který děti zaučuje). Tyto lodě sloužily i velkým plachetnicim jako manipulační člun při zvedáni kotvy, uvazováni lan ke břehu ap. Plány, které se mi podařilo získat, nabízím ke zveřejněni. MALÁ PLACHETNICE OPTIMISTA Dřív než se pustíme do práce potřebujeme základní truhlářské náčiní, hřebíky, šrouby, materiál podle přiloženého seznamu, vodovzdorné lepidlo a šikovné ruce. Stavba plachetnice není náročná. Podle plánu nejprve postavíme na rovné podlaze základni rám z prken 15 a 16, ze kterého stavba vychází. Potom zhotovíme žebra 18, 27 a 23 s lištami 19, 25 a 28. Spojujeme je pokud možno měděnými nebo mosaznými šrouby, které rozmisťujeme střídavě (cikcak) po 60 až 80 mm. Žebra připevníme k základnímu rámu pomocí vzpěr 2, 8 a 11 a do zářezů v žebrech zalepíme lepidlem Epoxy 1200 a přišroubujeme kýl 4 a podélníky 17. Při tom nesmíme opomenout kontrolovat souměrnost lodi. Po zaschnutí lepidla přišroubujeme horní a spodní podélniky 3 a 5, které zasadíme do zářezů v žebrech. Podélníky s žebry tvoří kostru budoucí lodi; tu si dobře prohlédneme a event. křivé části pečlivě opravíme. Nyní musíme obrousit podélné lišty tak, aby měly sklon jako žebra; práci kontrolujeme přikládáním pravítka na obě krajní lišty boku nebo dna lodi. Potah musí dobře dosednout na celou plochu lodě, jinak lepený spoj nebude dobře držet. Ohoblovanou kostru opilujeme a osmirkujeme. Ke kostře přiložíme balicí papír, na který orýsujeme podélníky. Podle šablon pak z vodovzdorné překližky vyřízneme tvar dílců potahu. Řežeme je na každé straně asi o 2 až 5 mm větší než je šablona a u dna o 8 až 10 mm. Přečnívající materiál ohoblujeme po nalepení překližky na kostru. Jestliže neseženeme překližku potřebné velikosti, nastavíme ji tak, že na lepených hranách v délce asi 30 až 50 mm opilujeme úkosy a po slepení přelepíme ještě spoj páskem překližky široké 80 až 100 mm, který střídavě probijeme mosaznými hřebíčky. Jejich špičky, které přesahují spoj, odštípneme a roznýtujeme. Spoj potom v místech nastavení umístíme uvnitř lodi (nesmíme zapomenout na vybrání v lištách dna). Připravené dílce lepíme a šroubujeme na kostru v roztečích 50 až 60 mm. Je dobré dílce napřed jen přišroubovat bez dotažení šroubů. Šrouby znovu vyšroubujeme, větším vrtákem upravíme zapuštění v překližce pro hlavy šroubů, dobře naklížíme styčné plochy (vodovzdorným lepidlem), opatrně přiložíme potah (abychom nesetřeli lepidlo) a ihned šroubujeme a dotahujeme. Šrouby na upevnění volíme co nejsilnější, 1 5 až 20 mm dlouhé s velkou hlavou a nejlépe opět mosazné. Napřed potáhneme oba boky. Po zaschnutí lepidla ohoblujeme přečnívající okraje překližky podle latí a stejným způsobem zhotovíme dno. Na přesnosti opracování a přilepení záleží vodotěsnost plavidla, proto si na práci dáme záležet. Ted již můžeme oddělit lod od pomocného lešení, t. j. odříznout lišty 19, 25 a 28 a odstranit pomocné lišty 2, 8 a 11. Skříňka pro výsuvnou ploutev 40 se skládá z lišt 6 a postranic 7 vyrobených z vodovzdorné překližky ti. 12 mm. Skříňku po zhotovení napustíme fermeží i uvnitř, aby dřevo nehnilo. Na vyříznutý otvor v#kýlu 4 a v potahu dna, který napustíme fermeží, připevníme skříňku pomocí lišt 20. Aby skříňka byla vodotěsná, použijeme v místě styku proužky látky nasáklé fermežovou barvou. Rohy konstrukce zajistíme překližkovými úhelníky 14 a 22. Do přídě hotového trupu pak umístíme rám, který drží stěžeň 41. Základem stěžně je patka 12 z dubového nebo bukového dřeva. Stožár je ve svislé poloze udržován příčníkem 21 s vyvrtaným otvorem, jehož 19

22 20

23 2057 průměr je shodný s průměrem stěžně. Příčník zajistíme dvěma překližkovými výztuhami 9. Kormidlo 39 a ploutev 40 vyrobíme z vodovzdorné překližky ti. 12 mm a závěsy 38 ke kormidlu přinýtujeme. Kormidelní páku 36 ke kormidlu přilepíme a přišroubujeme. Stěžeň 41 je buď z jednoho kusu materiálu nebo jej slepíme po délce ze dvou kusů. Lepený stěžeň je lepší, protože je tužší proti ohybu. Na jeho vrcholu je vyvrtaný otvor 0 13 na upevnění plachty. Stěžeň 41, horní ráhno 31 a dolní ráhno 34 mají kruhový průřez. Horní ráhno 31 se opírá na stěžni o kovovou ozubenou lištu, ke které je pevně přivázáno. Celou loď natřeme. Nejdříve ji napustíme dvakrát horkou fermeží (ohříváme ji ve vodní lázni), po zaschnutí fermeže loď obrousíme a znovu natřeme bezbarvým olejovým lodním lakem Protože se může stát, že přestane foukat vítr a my zůstaneme stát uprostřed rybníka, zhotovíme si i veslo 43. Veslo po dokonalém obroušení opět natřeme fermeží a olejovým lodním lakem. Dovnitř lodi přilepíme polystyrénové bloky 42, jejichž 21

24 výtlak (60 kg) zajišťuje nepotopitelnost plavidla. Přesto však je vhodné aby (zvlášť děti) měly na sobě plovací vestu a především uměly dobře plavat. Nečekané překlopení plavidla může být šokem i pro dobrého plavce. Plachta je z tenké bavlněné látky, zvané mako. Obrys plachty nakreslíme křídou na rovnou podlahu a přidáme u předního a spodního lemu 3 cm a u zadního 8 cm na sražení látky. Pak nastřihneme pruhy látky kolmo na zadní lem a látku sešijeme (šíře švů je 40 mm). Plachtu šijeme na stroji, ale dá se ušít i v ruce. Obrys plachty založíme jednoduchým nebo dvojitým lemem a zesílíme vloženým provázkem. Na vrcholovém cípu plachty tvoří ušitý provázek očko, do nějž se zasune ráhno 31 (provázek není v zadním lemu plachty). Nakonec obšijeme rohy plachty slabou kůží nebo silnějším režným plátnem a vsadíme plechová mosazná oka (sedlářská), která jsou rozmístěna asi 25 cm od sebe. Jimi se připevňuje plachta k ráhnu 34 a stěžni 41 pomocí konopnéhoprovazu. Na zadním lemu plachty jsou do našitých kapes vložené lišty 30. Délka lišt je nejméně trojnásobek největšího vydutí zadního lemu. Šířka je 30 mm a tloušťka 2 až 3 mm. Profil lišt je zbroušený (oválný) a směrem ke stěžni se lišta zeslabuje. Každou novou plachtu je nutné zajíždět říká se tomu trimováni. I dobře ušitou plachtu lze neopatrným zacházením při zajíždění zkazit. S novou plachtou na vodu nepospícháme. Vybereme si pěkný, slunný, suchý den s mírným a hlavně stálým větrem. Nová látka se může deformovat, vlákna vazby se vytáhnou a to se již ničím napravit nedá. Před vytažením plachty na stožár vsadíme do kapes výztužné lišty, které brání deformaci a vytažení zadního lemu. Ráhnem 31 plachtu příliš nenapínáme, aby se nevytáhla. Jak je plachta nahoře, ihned vyjedeme a plachtíme nejlépe na bočním větru. Plachtu ovládáme otěží, kterou bud 1 povolujeme nebo přitahujeme, abychom dostali ráhno do směru půlícího úhlu mezi směrem jízdy a větrem. Otěž musíme držet pevně v ruce a sledovat její tah, který nám prozradí (společně s tlakem na páce kormidla) chování lodi. Při tom sledujeme, zda má plachta plynulý profil, jestli není někde prolomená, což může být způsobeno přílišnou délkou výztužné lišty. Také její tloušťka má vliv. Závady se snažíme odstranit ihned po přistání. Je-li vyduti malé, musíme výztuhy ztenčit, je-li velké, musíme dát silnější. Připravíme si proto pro trimováni sadu lišt různé tloušťky. Novou plachtu nesmíme stáhnout, dokud není vytrimována. Menší nerovnosti můžeme odstranit také Rozpiska materiálu tak, že vadná místa pokropíme čistou vodou a zajíždíme dál, až do vysušení. Při trimováni se snažte stále plachtit na bočním větru. Dobře vytrimovaná plachta musí být jako vyžehlená, bez záhybů a prolomení. Teprve potom můžeme ke břehu. Ihned po zajetí (abychom zachytili tvar získaný trimováním) plachtu namočíme. Volně ji vložíme do vany nebo nádrže s čistou vodou na 8 až 1 2 hodin. Potom ji opatrně rozložíme, abychom neporušili její tvar, na rovný trávník a sušíme. Po důkladném proschnutí vytáhneme plachtu na stožár. Nesmíme být překvapeni, zeje celá zvrásnená. Po několikahodinové další plavbě na stálém bočním větru vrásky zmizí a plachta dostává již skoro konečný tvar, který se dále jen nepatrně mění. JAROSLAV ZEMAN Chceli sme dovolenku stráviť na chate a odtiaľ robiť výlety do blízkeho okolia. No boli sme postavení pred problém čo s jedenásťmesačným synom, lebo stará mama ostala doma. Zhotovil som si preto sedačku z kovovej konštrukcie plecniaka (ä Kčs 240,, vrátane kožených popruhov). Na vrchný oblúk kovovej konštrukcie som privaril príchytky tvaru rozšíreného U, aby sa popruhy po oblúku neklzali Na 22 oblúku plecniaka je kožený kryt, v ktorom sú popruhy prichytené. Samotnú sedačku som vyhotovil z rúrky 0 8 mm. Sedačka je na plecníakovom ráme zavesená a v spodnej časti prichytená remenčekom, aby sa nepohybovala. Vpredu je remeň upevnený na držanie. Sedačka je vypletená popruhmi, aké sa používajú na vypletanie saní. Rozmery závisia od veľkosti použitého rámu, a preto ich uvádzam len orientačne: sedacia plocha 320x320 mm, výška vpredu 150 mm, výška vzadu vrátane hákov 270 mm. Použitý materiál: Rúrka 0 ti mm 3,5 m, drôt 0 5 mm 0,2 m, popruhy šírky 5 cm 4 m, remeň na držanie 0,4 m, spony, nity na kožu a farba. Ing. ZBYNĚK SZOSTEK