Vitalii Kostin ČVUT v Praze Fakulta stavební,

Transkript

1 Analýza dlouholetého vývoje obytných ploch v jednotlivých městských částech Prahy v prostředí GIS Analysis of Long-term Development of Residential Areas in Different Districts of Prague in GIS Vitalii Kostin ČVUT v Praze Fakulta stavební, vitalii.kostin@fsv.cvut.cz Abstract: The present paper deals with the question of residential areas development in different city districts with the account of city population. In this work the city territory that have occurred the greatest changes in residential areas were allocated and analyzed. It was determined at the expense of which land there was the development of residential areas of the city. The land use intensity indicator is calculated to measure the efficiency of land use. The vector Land Use Plan of the City of Prague as well as statistical data about population are used in the work. The analysis was performed in ArcGIS 10.0 software. Abstrakt: Tento článek se zabývá otázkou vývoje obytných ploch v jednotlivých městských částech Prahy s ohledem na vývoj počtu obyvatel. V práci byly vyčleněny a proanalyzovány oblastí města které zaznamenaly největší změny obytných ploch. Byla definována území, na jejichž úkor došlo k rozvoji obytných ploch města. Pro měření účinnosti využívání půdy byl vypočítán ukazatel intenzity využití území. V práci byly použity vektorové územní plány sídelního útvaru hl. m. Prahy, a také statistické údaje o vývoji počtu obyvatelstva. Analýza byla provedena v prostředí ArcGIS Keywords: Residental areas; development; district; overlay analysis; number of people; intesity of use. Klíčová slova: Obytné plochy; vývoj; městská část; overlay analýza; počet obyvatel; intenzita využití území. 1 Úvod Hlavním principem udržitelného rozvoje města nebo regionu je zajištění stabilního socioekonomického růstu, a také pevná přírodní a ekologická bezpečnost. Základní cíl trvale udržitelného rozvoje předpokládá rozumné využití sociálního, přírodního a ekonomického potenciálu území a také rovnováha mezi využitím životního prostředí a růstem obyvatelstva. Teritoriální rozšíření měst vede k nárůstu příměstských oblastí na úkor neurbanizovaných ploch a zejména oblastí krajinné zeleně. V mnoha evropských městech vedla společenskoekonomická transformace minulého století k opouštění využitých a kontaminovaných území. Udržitelné využívání území znamená efektivní užívání funkčních ploch ve městě prostřednictvím cíleného rozvoje města, s minimalizací záboru u dosud neurbanizovaných ploch - zemědělské a nedotčené půdy (zelené louky) a zvyšováním podílu rozvinutých oblastí území pomocí obnovy a rekonverze [1]. S vývojem počtu obyvatel musí být přiměřený rozvoj obytných ploch města a to znamená zmenšit využívání oblastí zemědělských či přírodních ploch pro zástavbu. V této práci byla provedena analýza vývoje ploch bydlení v jednotlivých

2 městských částech Prahy v období mezi roky 1986 a Byly vyhodnoceny změny v časoprostorovém vývoji obytných ploch s ohledem na vývoj počtu obyvatel jednotlivých částí Prahy. 2 Charakteristika města Hlavní město Praha je největším městem České republiky se správním územím o rozloze 496,1 km 2 a s počtem obyvatel (stav ke dni ). Praha představuje unikátní sídelní celek více než tisíciletého souvislého urbanistického vývoje. Praha je jedním z mála velkých měst v Evropě, kde se zachovala původní středověká urbanistická struktura v tak velkém a souvislém komplexu, jakým je historické centrum Prahy [2]. V současné době je v platnosti souběžně několik různých způsobů členění města: katastrální, státně územní, samosprávné a několik úrovní a druhů členění správního. Katastrálnímu území se v zastavěné části Prahy říká zpravidla čtvrť, avšak ne každá čtvrť je samostatným katastrálním územím. Katastrální území může zasahovat do více pražských obvodů nebo do více městských částí, což je z důvodů historického vývoje zcela běžné. Praha je dnes složena z celkem 112 katastrálních území. Členění Prahy do pražských obvodů sahá do roku 1923, kdy se Velká Praha rozdělila na 19 obvodů označených římskými čísly. Toto uspořádání platilo do roku V příštích dvou letech byl připojen XX. obvod, ale už v roce 1949 došlo k dalším změnám. Počet obvodů se snížil z 20 na 16 a pro označovaní se začaly používat arabské číslice. Zákonem o územním členění státu z roku 1960 byl počet obvodů zredukován na deset, a to s názvy Praha 1 až Praha 10. V roce 2002 byl definován pojem městská část. Městská část je základní jednotkou samosprávy i státní správy, tedy nemůže být dále rozdělena do více územních obvodů. V současné době je Praha členěna na 22 správních obvodů, z hlediska samosprávného ji tvoří 57 autonomních městských částí s vlastními volenými orgány. 3 Použitá data a metody Analýza vývoje obytných ploch byla provedena v prostředí ArcGIS Jako podklady byly používány vektorový mapy územních plánů sídelního útvaru hl. m. Prahy z roku: 1986, 1994, 1999, Mapy byly poskytnuty Útvarem rozvoje hl. m. Prahy ve vektorové podobě, v měřítku 1: Tyto mapy obsahují informace o využití území města, která je představena ve formě polygonových objektů. Každý z techto polygonů představuje určitou třídu využití území a obsahuje vlastnosty které popisují její barvu, druh, název, rozlohu a tak dále. Data o počtu obyvatel jednotlivých městských částí Prahy byla získána z webových stránek Českého statistického úřadu. Pro analýzu zastoupení funkčních tříd využití území byl používán nástroj "overlay" panele ArcToolbox ArcGIS Overlay analýza patří k jedním ze základních analytických metod používaných v prostředí GIS, a umožňuje kombinovat atributová data s prostorovými informacemi. Na základě této operace můžeme analyzovat data z různých vrstev z hlediska jejich vzájemné polohy. Ze dvou vrstev zdroje a masky je vytvořena vrstva třetí, ve které jsou zkombinovány polygony z obou vrstev. Overlay analýza umožňuje identifikovat územi na jejichž úkor byl rozvoj obytných ploch. 4 Vývoj počtu obyvatel Prahy od roku 1986 V hlavním meste Praze v současné době žije obyvatel, z nichž 90 % tvorí obcané Ceské republiky. Vývoj počtu obyvatel Prahy je zobrazen na obr. 1. Z časového hlediska se objevuje v počtu obyvatel rovnoměrný přírůstek do roku 1993, což bylo ovlivňováno přílivem přistehovalých z celého Československa. Avšak od roku 1993 do 2001 se objevuje klesající trend. Podle sčítání lidu, domů a bytů 2001, počet obyvatel Prahy byl nižší i než počet v roce 1980, což bylo způsobeno přirozeným pohybem. V těchto

3 letech již nedocházelo k dostavbám rozsáhlých sídlišť v Praze. Počty vystěhovalých osob z Prahy převýšily počet přistěhovalých, což pravděpodobně souvisí se suburbanizačními tendencemi v Praze a jejím okolí. Teprve od roku 2002 dochází opet k růstu počtu obyvatel, především díky kladnému migračnímu saldu osob ze zahraničí. obr. 1 Vývoj počtu obyvatel Prahy mezi roky Vývoj počtu obyvatel vzhledem k jednotlivým městským částem nebyl proporcionální (obr. 2). Od roku 1992 byl zaznamenán pokles počtu trvale bydlících obyvatel centrální části města (Praha 1 a 2), a také některých městských částí řazených k vnitřnímu městu (Praha 3, 4, 6, 7, 8, 9, 10). Zároveň, v tomto období byl zaznamenán růst počtu obyvatel na periferii města anebo ve městských části vnějšího pásma. To lze vysvětlit začátkem procesů suburbanizace uvnitř města a také kvůli dostavbě sídlištních částí. obr. 2 Vývoj počtu obyvatel Prahy podle městských části

4 K relativnímu nárůstu mezi lety 1992 a 2001 došlo v periferních městských částech Vinoř, Újezd, Přední Kopanina, Kunratice, Nebušice, Koloděje, Benice a v sídlištních částech vnějšího města v Praze 13 a 14. K intenzivnějšímu nárůstu počtu obyvatel v periferních částech pak docházelo zejména po roce 2000, kdy se naplno rozšířil trh s hypotékami [3]. V periodě mezi roky pokračoval trend úbytku počtu obyvatel v úplně zastavěných centrálních částech města, tj. městského centra a téměř všech městských částí vnitřního města (mimo Prahu 5 a Troju). V některých částech vnějšího pásma města (Praha 13 a 14) v tento period také docházelo ke zpomalení růstu počtu obyvatel. Ovšem největší růst počtu obyvatel zaznamenáli periferní městské částí (Kolovraty, Běchovice, Křeslice, Satalice, Přední Kopanina a Šeberov). Největší vliv na odlišnou dynamiku růstu, resp. úbytku počtu obyvatel mělo stěhování. Obecně se lidé stěhují do periferních částí Prahy nebo až za její hranice (suburbanizace) nebo se stěhují do těch městských částí, ve kterých dochází k masovější výstavbě bytových domů [3]. 5 Analýza vývoje obytných ploch Obytné plochy činí největší podíl zastavěného území Prahy. Z toho nejvíce ploch pro bydlení bylo v 90. letech 20. století koncentrováno v kompaktním městě, jehož součástí jsou i rozsáhlá sídliště, tvořící velkou část Severního, Jižního a Jihozápadního Města. Po roce 1989 došlo k některým vývojovým proměnám. Byly nastartovány procesy obnovy historického centra i dalších částí města, začátek privatizace a vývoj komerční výstavby, všechny tyto faktory vyvolaly stavební boom. A proto se celkový přírůstek obytných ploch v období mezi roky 1986 a 1994 skláda 1612 ha (tab. 1). Na počátku 90. let nabízeli velký rozsah zastavitelných ploch lokality přírodního či zemědělského charakteru, zejména území vnějšího pásma, ležící mezi hranicí kompaktního města a hranicí hl. m. Prahy. Což nadále umožnilo rozvoj jednotlivých, dříve samostatných obcí a proto v 90. letech začalo postupné narůstání těchto původních malých sídel. Vývoj obytných ploch byl především na úkor zemědělské půdy. Rok Obytné plochy, ha % od roku % tab. 1 Vývoj rozlohy obytných ploch Prahy v období Kompaktní město mimo historické jádro: v 90. letech minulého století nabízely velký potenciál v tomto pásmu plochy přestavby, a také strukturální transformace území, zejména původních průmyslových areálů. Například transformace výrobních ploch závodu Tatra Smíchov, kde postupně vznikla nová městská čtvrť. Transformaci zaznamenala také území Libně a Dolních Holešovic. V pásmu vnějšího kompaktního města měly vývojový potenciál plochy neukončené výstavby a také rozvojové obytné a smíšený plochy, včetně transformací území, a to v městských částech Praha 8, 9, 15, sídliště Letňany, Horní Měcholupy, Řepy a Zličín. Mezi roky 1994 a 1999 se rozvinuly suburbanizační procesy a došlo poklesu počtu obyvatel Prahy. A proto se celkový přírůstek obytných ploch snížil pouze na 72 ha (tab. 1). Od roku 2002, kdy opět začal počet obyvatel města růst, byl zaznamenán také přírůstek ploch bydlení, celkem 508 ha. Podle městských části byl největší vývoj v Praze 20, na území které stále převažuje zemědělská půda, celkový přírustek 72 h; Praha Újezd 43 ha; Praha Březiněves celkem 30 ha

5 Nové lokality bydlení byly často realizovány při okrajích kompaktního města a jednotlivých sídel, na rozvojových plochách, ale i v prolukách stávající zástavby, případně transformací zahrádkových osad [4]. Plochy bydlení představují cca ha a tvoří 10,4 % celkové plochy vnějšího pásma. Celkem bylo ve vnějším pásmu v období dokončeno cca nových bytů [5]. Jako negativný důsledky vývoje obytných ploch v tomto pásmu lze považovat vysokou hustotu využití území, často monofunkční, bez občanského vybavení a také nárůst dopravy s negativními důsledky na životní prostředí. Vývoj obytných ploch podle městských části je zobrazen na obr. 3. obr. 3 Vývoj obytných ploch Prahy podle městských částí 6 Intenzita využití území Území představuje jedinečný fenomén a zdroj, umožňující realizaci potřeb společnosti v prostoru a čase. Je to zdroj omezený a nenahraditelný, je proto důležité stanovení optimálního stupně využití území, jako základního indikátoru ovlivňujícího celkovou efektivitu fungování území. Intenzita využití území (zatížení území funkčním využitím) je velmi citlivý faktor, který na jedné straně umožňuje efektivní využití potenciálu území, ale může také při nadměrné nebo neúměrné exploataci území a jeho potenciálu vyvolat narušení nebo devastaci přírodního prostředí [4]. Pro měření účinnosti využívání půdy byl vypočítán ukazatel intenzity využívání půdy. Ukazatel je definován jako počet obyvatel na jeden hektar urbanizovaného území, resp. obytných ploch, a je jedním z rozhodujících kritérií pro posouzení územního rozvoje

6 Rok Počet obyvatel Prahy Rozloha obytných ploch [ha] Intenzita využití území tab. 2 Intenzita využití území Prahy v období Křivka intenzity využití území je zobrazena na obr. 4. obr. 4 Intenzíta výužití území hl. m. Prahy Změna intenzity využití území, třeba větší intenzita, může znamenat zahuštění zástavby, přístavbu, nástavbu, ale zároveň může vyvolat negativní důsledky. Pro centrální oblasti města to především znamena zvětšení hustoty zástavby, na okraji města to vede ke srůstání některých obytných území obcí, přičemž tento růst zpravidla není doprovázen výstavbou ani základní občanské vybavenosti a dochází tak k přetěžování vybavenosti a k nárůstu dopravy s negativními důsledky na životní prostředí. Křivka intenzity využití území v podstatě odpovídá do roku 1999 poklesu, ačkoliv rozloha obytných ploch za cele sledované období od roku 1986 zvětšovala. Mezi roky 1994 a 1999 dochází k poklesu počtu obyvatel, a tím i přes zvětšení obytných ploch klesá křivka využití. 7 Závěr Analýza provedená v této práci umožnila odhalit dynamiku časových změn ve vývojí obytných ploch v Praze a její městských části. Největší nárůst ploch bydlení byl zaznamenán mezi roky a , v období růstu počtu obyvatel města. Léta byla obdobím suburbanizačních procesů, poklesu počtu obyvatel a omezeného růstu ploch bydlení. Byla odhalena struktura vývoje obytných ploch podle jednotlivých městských části Prahy. Provedení overlay analýzy mezi vektorovými plány umožnilo zjistit strukturu zastoupení ploch. Vývoj obytných ploch byl většinou na úkor zemědělské půdy. Od roku 1986 došlo k redukci zemědělské půdy na necelých 1000 ha z celkové rozlohy

7 Článek byl podpořen grantem SGS13/058/OHK1/1T/11 Bezdotykové ovládání GIS softwaru a výběr a testování analýz urbanistického vývoje měst v České republice. Literatura: [1] Vladimíra Šilhánková. Indikátory udržitelného rozvoje Teoretické přístupy a zkušenosti v České republice Případová studie Hradec Králové. Hradec Králové: Civitas per Populi, ISBN [2] Útvar rozvoje hlavního města Prahy. [vid ]. Dostupné z: mesta_a_kulturni_hodnoty.pdf [3] Jana Vobecká. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. [vid ]. Dostupné z: [4] Kateřina Szentesiová. Úrbanistický vývoj Prahy za posledních 20 let. In: Urbanismus a územní rozvoj. XIII, 5, stránky článku [5] Útvar rozvoje hlavního města Prahy. [vid ]. Dostupné z: