Souvky Plus. zvláštní vydání

Transkript

1 Souvky Plus zvláštní vydání listopad 2018

2 Obsah Úvahy o geomorfologii Ostravska v souvislosti s působením zásahů kontinentálního ledovce ve čtvrtohorách (Vladimír Kroutilík) Pomník Petra Bezruče z bludných balvanů po renovaci v roce 2018 (Aleš Uhlíř) O slovu pazourek v češtině (Aleš Uhlíř) Bludné balvany in situ v Kunčičkách u Bašky (Aleš Uhlíř)

3 Úvahy o geomorfologii Ostravska v souvislosti s působením zásahů kontinentálního ledovce ve čtvrtohorách Vladimír Kroutilík Texty Vladimíra Kroutilíka: I. Úvahy o geomorfologii Ostravska v souvislosti s působením zásahů kontinentálních ledovců ve čtvrtohorách II. Morénové štěrkopísky u obce Vřesina (západně od Ostravy-Poruby) III. Nález eratického žulového valounu východně od Dobré IV. Poznámky ze stavby dálnice (obchvatu) Frýdek-Místek Český Těšín

4 I. Úvahy o geomorfologii Ostravska v souvislosti s působením zásahů kontinentálních ledovců ve čtvrtohorách Ověřené skutečnosti (méně v literatuře zdůrazňované): 1. Podobně jako výběžky Nízkého Jeseníku (západně od řeky Odry) musely podlehnout peneplenizaci, tak i výchozy ostravsko-karvinského karbonského hřbetu, který vycházel na povrch již petřkovickými výchozy Landeku, pokračujícím Jaklovcem, Hladnovem a pokračoval východním směrem. Včetně terénu, na kterém dnes stojí Ostravské krematorium ve Slezské Ostravě. 2. Zvětralinový plášť byl obrušovací činností ledovcových hmot výrazně modelován a zvětraliny odnášeny. 3. Na modelaci ostravského prostoru (stojícímu proti masám ledovcových hmot) se muselo silně podílet nejstarší severské zalednění, které nejen stálým postupem od S k J, ale i ústupem ze sousedního Opavska znovu až k Baltu, jak uvádí J. Macoun, dávalo další impuls k nejmladšímu působení ledovcové modelace sálského stáří. 4. O závěrečné sprašové sedimentaci, o které není vůbec sporu, nutno však daleko výrazněji uvažovat jako o činiteli, který zatajil, odborně řečeno zarovnal členitost poledovcového terénu karbonského hřbetu včetně zapomenutého miocenního útesu. Též lokalita muglinovské cihelny (J. Macoun). Proto: A/ Landek a západní část Ostravsko-karvinského karbonu byla výrazně obroušena. B/ V depresích terénu se ukládaly glacilakustrinní sedimenty, jak dokazují klasické varvové sedimenty, zaznamenané prof. J.Kunským a vycházející téměř k povrchu v Ludgeřovicích. C/ V úseku mezi výchozy karbonu v Ostravě-Petřkovicích, který prudce spadá do řeky Odry (spojené severněji s Ostravicí) a Muglinovem (bývalým hřbitovem) byla více než dva kilometry široká sníženina. Odvažuji se vyslovit názor, že Landecký hřbet (J. Klíma charakterizuje jako protáhlý kopec) byl v mladším sálském zalednění jakýmsi ostrůvkem (nunatakem) v ledovcových hmotách, deroucích se do Ostravské pánve. D/ V podzimním období roku 2003 bylo zastiženo v místní komunikaci vedoucí od Slezskoostravského hradu k Ostravskému krematoriu zvětralé karbonské podloží s nepatrným pokryvem hlíny. Z poznatků vyslovených J. Macounem a V. Kroutilíkem (který výchoz objevil) bylo zjištěno v prostoru východně od dohořívajícího haldového pokryvu (Ema-Trojice) starší, halštrovské zalednění. Opět doklad o působení ledovcových hmot na karbonské podloží. Pozornosti si zaslouží nálezy pazourků na současném povrchu: Vřesina u Poruby, Klimkovice, konečně lokalita Landek, kde J. Klíma odhalil při archeologickém záchranném úkolu tři chatové přístřešky lovců mamutů a tuto lokalitu (kromě pravěkého ohniště, kosterních nálezů, též známé petřkovické Venuše ) považoval za doslova výrobnu pazourkových nástrojů! Terén pro pravěké lovce neměl tolik příhodných odkryvů (pískoven, hlinišť odkrytých dnes či dříve lidskými generacemi). Lovec i výrobce sbíral pazourkový materiál spíše s povrchu. V jeho době v pravěkém terénu posloužily jistě řeky a potůčky k obnažení zahliněného terénu, který postupně sprašovými návějemi narůstal. Zemský povrch, vegetační kryt narůstal a pro komunikaci pozdějšího neolitického člověka byl silně zalesněn. Archeologické poznatky se zmiňují o skutečnosti, že průchod Moravskou

5 branou nebyl příhodný v údolním prostoru, ale probíhal po okraji výběžku Nízkého Jeseníku. A v této souvislosti uvádějí tzv. jantarovou stezku. Řeka Opava ústila či vlévala se do řeky Odry jižněji, než v současné době (viz J. Macoun). Dle mého názoru pravděpodobně narážela na vystupující hřbet Vinné hory jihovýchodně od Hlučína. Potok (?) říčka Porubka musela v průběhu poledových období silně erodovat a vyklízet horninový materiál v prostoru vřesiny i Poruby. K této úvaze náleží opět skutečnost ze záplavy v roce 1997, kdy malý potůček Porubka se stal ničivým téměř říčním tokem O působivosti malých potoků svědčí další příklad z oblasti jižně od Hlučína. V zátopách v roce 1997 vystoupila jižně od Jasénky hladina potoka více než 6 metrů nad současnou úroveň. Činností zemědělskou, stavební i sběratelskou byly větší valouny severského původu (skandinávského, baltského) postupně odebírány. Při návštěvě Moravského muzea v Brně před více než 30 lety (pozn.: psáno v roce 2004) zaznamenal jsem velké množství rozměrných pazourků v depozitáři či sbírkách spravovaných dr. T. Kruťou, pocházející z velké části z jeho systematických mineralogických sběrů ve slezském regionu. V roce 1964 byl nalezen v hlinitém písku u kolejiště Závodu 2 Vítkovických železáren K.G. nádherný pazourkový artefakt, který jsem předal k posouzení dr. K. Žeberovi. Ten označil pravěký artefakt jako klínový hrot (Keilblatt). Při pátrání po původním místě nálezu získána pouze domněnka, že je z oblasti Klimkovic. V Moravskoslezském deníku z zveřejněna informace o archeologickém výzkumu na trase budované dálnice D 47 v prostoru Klimkovic. V článku uvedeno, že byly nalezeny i pazourkové nástroje. Průzkum u Fulneku (provedl V. Kroutilík) Četná pazourková eratika (mimo jiné i červená žula) téměř na podloží vodovodního přivaděče pro potrubí z Vlkovic do Děrné. Domnívám se, že nejstarší zalednění sahalo hlouběji jižněji do Moravské brány a možnost ledovcového působení na úpatí Stříbrného kopce (nejvyšší nadmořská výška vrstevnice 500 m, Děrenský kopec 397 m). Šedé pazourky uloženy v bytě V. K. Informace předány v té době J. Macounovi, který sdělil, že se hranice propracovává. Upozorňuji v této souvislosti na publikaci doc. dr. V. Dědiny Tvář naší vlasti a její vývoj z roku 1925, kde se na straně 105 uvádí hranice zalednění: 350 m (nejjižněji pak 310 m n. m.), dále mocnost ledové spousty metrů. Na straně 120 píše o nunatacích (výčnělky nad 350 m). Takovým nunatakem byla jmenovitě hmota štramberských skal. Kotouč je kóta 539 m n.m. Dedukce V. Dědiny uvádí Marie Prosová v publikaci Štramberský kras, str. 442, Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, Závěrečná úvaha přístup ke starší literatuře V návaznosti k vlastním poznatkům dovolím si připomenout: Autoři K. Jüttner (1912), L. Finckh G. Götzinger (1931): termín Rundhöckerlandschaft = oblíková krajina. V. Dědina, který již v roce 1925 přejímá od našich geografů geomorfologů názory o působení ledovcových hmot, uvádí též nunataky. Také polský badatel Wojciech Walczak (1957) odvozuje poznatky z Kladské oblasti narůstání ledovcových hmot, problematiku tzv. mrtvého ledu, výskyt eratik ve vysokých nadmořských výškách aj.

6 Osobně se přikláním k názorům starších autorů. při studiu současného terénu si mnohdy ani neuvědomujeme, jaké poměry mohly či musely vládnout při posunech i ústupech tak mocných hmot. Je také zajímavé sledovat názory geografa Tadeáše Czudka, který sílu ledovcových hmot nepřeceňuje a obrušovací činnost nikterak nezdůrazňuje. Cenné poznatky má především o vývoji a morfologii současné krajiny. Mladé generaci nastupujících geologů a geomorfologů doporučuji, aby nepřehlížela literaturu svým způsobem průkopníků, jak vřele doporučuje V. Dědina v doslovu své publikace z roku LITERATURA Tietze, E. (1898): Erläuterungen zur geologischen Karte Freudenthal. Wien, Jüttner, K. (1912): Das nordische Diluvium im westlichen Teile von Osterreichisch- Schlesien. Zeitschrift des mährischen Landesmuseums. Brünn, 1912, Bd. XII, Heft 2. Finckh, L. Götzinger, G. (1931): Erläuterungen zur geologischen Karte des Reichensteiner Gebirges, des Nesselkoppenkammes und des Neisse-Vorlandes.Wien, Vitásek, F. (1919): Příspěvky ku poznání diluvia horního úvodí Odry. Sborník Čs. spol. zeměpisné, Praha, Dědina, V. (1925): Tvář naší vlasti a její vývoj. Škola vševědná, sv. 1, Praha, Macoun, J. a kol. (1965): Kvartér Ostravska a Moravské brány. Ústřední ústav geologický, Praha, Prosová, M. (1952): Štramberský kras. Přírodovědný sborník Ostravského kraje 1952, Opava. Kroutilík, V. (1953): Haldové pokryvy na území města Ostravy. Přírodovědecký sborník Ostravského kraje 3/4, Opava. Skácel, J. Kroutilík, V. (1966): Vysvětlivky ke geologické mapě 1 : list M B Matějovice, list M A Slezské Rudoltice, ČSAV, Geografický ústav, pracoviště Opava. Macoun, J. (1980): Paleogeografický a stratigrafický vývoj Opavské pahorkatiny v pleistocénu 1 a 2. Časopis Slezského muzea, Opava, Czudek, T. (1997): Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Nakladatelství Sursum, Brno, II. Morénové štěrkopísky u obce Vřesina (západně od Ostravy-Poruby) V měsících dubnu až červnu 2004 jsem si potvrdil názor, že v prostoru severovýchodně od obce Vřesina, v místech motokrosového rodeo-okruhu, jsou obnaženy hlinito-písčité morénové štěrky mladšího sálského zalednění (svrchní horizont 1 kóta 280m). Na mapě v měřítku 1 : je to úsek mezi Cípky a Březí nad říčkou (potokem) Porubka. Nejzápadnější výběžek výchozu odkryla umělá rýha tréninkové mototrasy. Již v dřívějších letech při turistických vycházkách jsem si všiml bílých křemičitých valounků (pro jejich praktické využití v akváriu). Na poli nad nejvyšším horizontem mototrasy jsem však objevil v dubnu 2004 průkazný horninový materiál na zahliněném plochém zemědělském terénu: nejdříve valouny větších žlutobílých křemenů, ale též nafialovělé kvarcity, několik žulových valounů a nakonec pazourek. Různorodý horninový materiál mezi 5-15 cm s ohlazy, dostatečné průkazné množství úlomků i hlíznatých pazourků, prokazuje severský původ.

7 Menší dezorientaci způsobil malý odkryv červenavě zbarvených limonitických písků s výrazně žlutými polohami písku. Domnívám se, že je to relikt malé pánvičky, která se vytvořila při tvorbě morény v povrchových polohách postupové či ústupové fáze. Pro porozumění je vhodné upozornit, že v prostoru mezi Vřesinou a Porubou nad řekou Porubkou bylo nalezeno v potůčku, směřujícím do Porubky z levé strany, jedno z největších severských eratik na Ostravsku. Poznámka: v roce 10. výročí vzniku ČSR (1928) bylo slavnostně přetransportováno pod kostel v Porubě a v roce 1968 na Vřesinskou ulici s osvětovými vysvětlivkami. Dále je třeba upozornit na definitivní umístění raritního severského eratika sedimentárního složení. Je umístěno v blízkosti nově postaveného kostela v Ostravě-Pustkovci. Je rovněž označeno osvětovým textem v rámci oslav výročí založení obce. Nálezy pazourků na téměř povrchu zemědělské půdy (vyorány orbou) ve Vřesině, podobně v prostoru severně od Klimkovic, jsem objevoval překvapivě zhruba před 40 lety (pozn.: psáno v roce 2004), když jsem pátral odkud by mohl pocházet nádherný artefakt: pazourkový hrotitý list (jak později určil K. Žebera). Tento výskyt pazourků doplňuje moje současné názory o kvartérní geomorfologii širšího Ostravska, zvláště západního okraje mezi Hlučínem, Vřesinou a Klimkovicemi. III. Nález eratického žulového valounu východně od Dobré V květnu a červnu 2004 při sledování dokončovacích prací silničního objezdu Dobré, podařilo se mi naleznout v prostoru mezi nově vybudovanou silniční trasou Dobrá Žermanice a dálnicí Frýdek-Místek Český Těšín eratikum červené žuly o rozměrech 32 x 24 x 15 cm. Současně jsem vyzvedl dva větší opracované valouny glaukonitického godulského pískovce o rozměrech 28 x 24 x 20 cm a 33 x 26 x 23 cm. Uvedené valouny i severské eratikum ležely na patrně místním návozu hlín společně s ploše opracovanými hranatými godulskými pískovci, drobnými i většími plochými valouny převážně homogenního charakteru. Ojediněle i exotický horninový materiál. Protože na silniční náspy byl dovážen materiál struskový, domnívám se, že lokalita godulských štěrků je lokálního původu. Materiál do prostoru mezi odbočkou silnic byl druhotně přemístěn na místní mramorované hlíny, které tvoří souvislý povrch v obou trasách nově vybudovaných silničních objektů v jejich podloží. Nabízí se dedukce, že je zde možnost potvrzovat domněnku existence původního toku řeky Morávky severním směrem. V důsledku migrace ledovcových i beskydských štěrkových nánosů mohlo vzniknout zaštěrkování říčního toku vytékajícího z Moravskoslezských Beskyd a jeho změna v prostoru dnešní obce Dobrá směrem západním k dnešnímu Frýdku- Místku. Kopce Dobrá (kóta 385 m) a severně ležící kopec Na Vrchách (kóta 346 m) by to mohly potvrzovat, včetně dnes umělého přivaděče z Morávky do Žermanické přehrady. V návaznosti na obecně známou geologickou aktualizaci možno upozornit, jak po obrovských záplavách v roce 1997 vznikaly v průběhu toku řeky Morávky mohutné štěrkové nánosy. Konečně úsek skalické části řeky Morávky mezi Vyšními Lhotami a Nižní Lhotou jsou chráněnými lokalitami právě změnami říčních nánosů. Názvy Kamenec, Na Kamenci (v Dobré) kóta 331 m, možná též Kamenité s pomocí soliflukce dokládají množství pískovcového štěrkového materiálu.

8 V současné době řeka Morávka eroduje v provápnělých břidlicích (vápencích) východního srázného úpatí Černé země jižně od Dobré (západně od Nošovic), takže musela vyklidit již velké množství svých štěrkových nánosů. Dále je možno zdůraznit skutečnost, že řeka Morávka narážela i naráží na terénní elevace: Strážnice kóta 438 m a Černá zem (Vrchy) kóta 433 m. Svým způsobem načepovává erodované svahové nadložní vrstvy. Při silném provlhčení napomáhá k sesuvům (Skalice, Černá zem). Ke zmírnění nárazové činnosti řeky Morávky sloužily v minulosti umělé hrástě stavěné kolmo ke směru toku na levém břehu pod prudkým svahem Černé země (Vrchy). V uvedených místech kdysi probíhal tzv. plavební kanál na dříví. K úvaze o morfologii terénu v průběhu kontinentálního zalednění předkládám i dávné (více než půlstoletí staré) názory jednoho z mladých ruských geografů, který byl na stáži u prof. J. Kunského: nechápal naše poznatky, že Beskydy neměly vlastního zalednění, když se přitransportovaly tak mohutné ledovcové hmoty. Vysokohorské zalednění je přisuzováno pouze Hrubému Jeseníku. Důležité poznatky o mohutných soliflukčních pochodech v oblasti Moravskoslezských Beskyd jsem poslouchal již na fakultě UK v Praze, když přednášel dr. Karel Žebera a naznačoval, že touto činností byly sníženy Beskydy o několik desítek metrů Zajímavé a méně známé je též zjištění nejvýše položeného výskytu sprašových hlín závěj v Moravskoslezských Beskydech na severním svahu Prašivé v nadmořské výšce 742 m (jak uvedl prof. J. Kunský, 1955). Dále se domnívám, že ledovcové obrušování zvětralinového pláště se projevovalo v době pevninského zalednění v prostoru Skalice a Starého Města u Frýdku-Místku. Stopy po této činnosti možno sledovat podél silnice ze Skalice směrem k Frýdku-Místku (orientačně severně od potoka Skaličník směřujícího do Baštice). O kótu Černá zem se musely masy pevninského ledovce doslova opírat. Mezi Palkovickými hůrkami a Skalicí s kótou Černá zem umožňoval snížený terén k průniku glacigenních sedimentů do povodí řeky Ostravice (viz glacigenní sedimenty Kunčičky u Bašky). Černá zem mohl být nunatak. Pozn.: Situační plánek pořízený autorem dne na adrese: IV. Poznámky ze stavby dálnice (obchvatu) Frýdek-Místek Český Těšín Dne navštívil jsem v kanceláři SKANSKA ing. Špaňo, abych zjistil některé přesnější údaje při výstavbě dálnice (obchvatu) Frýdek-Místek Český Těšín (SKANSKA DS a. s., závod 75 Olomouc, ODS Dopravní stavby Ostrava a. s.). Zjištěno: a) při navrtávání pilotů u mostů (nadjezdů) byly konány vrty. Štěrk s godulskými pískovci mohl být odvrtán z podložních (mramorových) hlín. b) Do svodů kamenných drenáží se vozil godulský pískovec z lomu v Řece.

9 c) Další vrt probíhá východně směrem k Vojkovicím (Dobraticím) zhruba 400 m. d) Dováželo se z Bohučovic u Hradce nad Moravicí (?). e) Struskový materiál z Třince. Dne (sobota) navštívil jsem obsluhu vrtu jižně od Nošovického lesa v místech, kde nová trasa prozatím končí u staré (současné) silnice (zhruba 50 m) a sousední železniční tratě. Z geologického deníku plyne, že vrt proniká do mramorové hlíny a v hloubce 8-9 m je jílovitopísčitá poloha se stěrky do 8 cm. Od 9-12 m štěrk s valouny do 15 cm. Naznačeno, že větší valouny mohly být při vrtných pracích vyneseny na povrch. Do drenáží byl též dodáván materiál z Vápenné. Provozovatel požadoval žuly, nikoli jen godulské pískovce. Při průzkumu odvrtaných štěrků byla na vedlejší haldě většina hnědě zbarvených pískovců, méně zelenavě modrošedých godulských pískovců. Na vzdálenější haldě tomu naopak. Byly to většinou ploše opracované pískovce: štěrky opracované vodním tokem. Severský materiál však nenalezen. Zajímavé by bylo srovnání poznatků z výzkumu ÚÚG a též dr. Holánka (z Brna). Do jaké hloubky byly vrty pro jejich výzkumu vrtány a na co narazily. Vrty bude vhodné sledovat i nadále při pokračující stavbě či stavebních pracích, spojených s budováním mostů či nadjezdů. [Otázka kritická mohl být valoun severské žuly přivezen z Vápenné? Odporuje však to, že byl nalezen mezi zelenavě modrošedými valouny (viz předcházející text Nález eratického žulového valounu východně od Dobré)]. Vladimír Kroutilík 2018 Pozn.: Fotoalbum "Fotografie z Osoblažska " - fotodokumentace ke geologické mapě 1:50000 list M B Matějovice, list M A Sl. Rudoltice zachycující mnohdy dnes již neexistující stav krajiny, ledovcových uloženin aj. na adrese: Fotoalbum "Z fotoarchivu V. Kroutilíka" na: Dne 10. října 2018 se s Vladimírem Kroutilíkem setkali Tomáš Rozehnal a Aleš Uhlíř. Pan Kroutilík shrnul na základě svých bohatých zkušeností, a to nejen z pohledu geomorfologa, v co nejstručnější formě problematiku související s kontinentálním zaledněním Ostravska v pleistocénu. Jeho koncizně zpracované poznatky a závěry mohou být případným zájemcům cennou inspirací. Texty Vladimíra Kroutilíka jsou dostupné na webu na:

10 Pomník Petra Bezruče z bludných balvanů po renovaci v roce 2018 Aleš Uhlíř Po několika letech, kdy byly jednotlivé části rozebraného pomníku Petra Bezruče doslova pohozeny v parku na jedné hromadě, dočkal se rozebraný Petr Bezruč renovace. Bludné balvany jsou vyčištěny, barva nápisů obnovena a kameny nově usazeny. Příležitost pro ty, kteří by si na místě chtěli detailně prohlédnout dobře patrnou strukturu hornin bludných balvanů. Více fotografií aktuálního stavu pomníku Petra Bezruče z bludných balvanů v parku ve Frýdku-Místku na adrese:

11

12 O slovu pazourek v češtině Aleš Uhlíř O slovu pazourek v češtině. Jde o lidový název? Je to novotvar nebo slovo starobylé? A co znamená kočičí pazourek? V článku o nových paleolitických nálezech, který byl uveřejněn v elektronickém zpravodaji Souvky 2/2018, vyslovil autor článku názor, podle něhož je pazourek lidový název. Nepříliš časté používání slova pazourek, jeho neobvyklost a asociace s lidovým názvem pazour pro slovo dráp či pařát (nebo dokonce s vulgárním názvem pro ruku) mohou snadno vézt k takovému závěru. Ve skutečnosti ale slovo pazourek v žádném případě nelze považovat za lidový název pro SGS, čili silicity z glacigenních sedimentů, jak to bylo v citovaném zpravodaji prezentováno. Trávníčkův Slovník jazyka českého (čtvrté, přepracované a doplněné vydání z roku 1952) na straně 1142: pazourek, -rku, m. ; = flint, křesací kámen. Poznámka lid. označující lidový název zde není. Překvapivé je, že slovník českého jazyka slovo flint používané pro pazourek v němčině, angličtině a jiných jazycích bez jakékoli poznámky dává naroveň slovu pazourek. To odpovídá např. někdejšímu používání slov pazourek a flint v opavském Slezsku (viz na webu dostupnou e-publikaci z roku 2017 Pazourek nejstarší kulturní nerost aneb Kámen všech kamenů, 2. přepracované a doplněné vydání, str. 19). Antonín Frič ve své knize O vrstvách kůry zemské a skamenělých tvorech v nich obsažených (Praha 1869) popisuje křídové útesy u ústí Temže slovy: Při pohledu zblízka přerušujou bělost těch skal vodorovné tmavé pruhy, záležející z řad tmavošedých křesavých kamenů čili pazourků..tyto řady plosko kulatého flintu vyznačujou právě tu nejmladší a nejčistější bílou křídu.... Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna, Djl III. P-R. z roku 1837 na straně 51: PAZAUR, PAZAUREK = křesacj kámen, Feuer- oder Flintenstein. Jako běžně používané rčení (Us.) Jungmann zmiňuje: Pazaurkem o ocel udeřiti. Dále uvádí: Pazaurek rohowý, Hornstein. V souvislosti s pazaurkem je odkaz zkratkou Cwič. zbr. 31, jejíž význam není ve slovníku uveden. Zřejmě se jedná o v době vydání Jungmannova slovníku obecně známou publikaci Cwičenj we zbrani gednotliwých wogáku, řad o zdělků cjs.-král. pěchoty. Slovník zná botanický název KOČIČJ PAZAUREK, Lotus corniculatus.* A také PAZAURKY, Taubenkröpflein** s poznámkou - odkazem na D. et Puchm. exc. Fotografie "kočičího pazourku" pořízena ve Frýdku na sídlišti Bruzovská, kde se tato rostlina ve velkém množství nachází na trávníku (fotografováno dne 19. června 2018). Aktuálně má v České republice příjmení Pazourek 365 a příjmení Pazourková 392 lidí. Na webu lze jako dávné nositelé tohoto příjmení najít české malíře Matěje Jindřicha Pazourka (*cca ) a Jana Pazourka (*cca ). V letech působil v Rajhradu benediktin a kooperátor rajhradské fary Maurus Pazourek ( ), jehož datum narození je neznámé. Pátráním ve staré české literatuře a matrikách by se při hledání "pazourku" či "Pazourků" došlo ještě hlouběji do minulosti. Nelze mít žádné pochybnosti o starobylosti tohoto českého slova, které nelze považovat za název lidový.

13 Pozn.: V polovině 19. století vyslovovaným ou. reforma českého pravopisu nahradila dosud psané au * V současném českém botanickém názvosloví bychom "kočičí pazourek" hledali marně. Je zapomenut tak, že se nedá ani "vygůglit". Dnes má tato rostlina název štírovník růžkatý. Nemohu si pomoci, ale starobylý český název je rozhodně pěknější a také výstižnější pro rostlinu, jejíž plody - lusky ukončené zobákem nápadně připomínají kočičí drápy. ** Komonice (Melilotus) - rod rostlin z čeledi bobkovitých s bílými nebo žlutými květy v dlouhých hroznech. V české přírodě jsou původní 4 druhy: komonice bílá, komonice lékařská, komonice zubatá a komonice nejvyšší.

14 Bludné balvany in situ v Kunčičkách u Bašky Aleš Uhlíř V Kunčičkách u Bašky jsou významné ledovcové sedimenty. Hodně bludných balvanů se dochovalo na trati Hlíny. V její západní části je bludný balvan o rozměrech cca 1,3 x 1 x 0,65 m. Váží (hrubým odhadem podle vzorce v x d x š x 0,8 x 2,8) cca kg. Tento bludný balvan se nachází na původním místě ve výšce 335 m n. m. Fotografie ledovcem utvářené krajiny západní části tratě Hlíny v Kunčičkách u Bašky na adrese:

15 Na závěr informace o webech, které se věnují souvkům. Internetové stránky o souvcích zřízené v roce 2015 na adrese zaznamenaly ke dni více než návštěv. Jelikož se jejich kapacita zaplňuje, byly k uvedenému datu vytvořeny navazující stránky na Pokud by se internetové stránky z jakéhokoli důvodu ztratily, budou jejich různé verze trvale dostupné v Internet Archive ( SOUVKY PLUS zvláštní vydání vycházejí v elektronické podobě, ve formátu PDF. Grafická a textová úprava: JUDr. Aleš Uhlíř a Ing. Miroslava Uhlířová. Foto Aleš Uhlíř Obsah (texty, fotografie) lze použít výhradně k nekomerčním účelům, a to s odkazem na zdroj a se svolením autora. Kontakt: uhlir.al@seznam.cz, tel.: , mobil: listopad 2018