KONSTRUKCE ETNICKÉ IDENTITY A KOLEKTIVNÍ PAMĚTI V BIOGRAFICKÝCH VYPRÁVĚNÍCH ČESKÝCH NĚMCŮ

Transkript

1 KONSTRUKCE ETNICKÉ IDENTITY A KOLEKTIVNÍ PAMĚTI V BIOGRAFICKÝCH VYPRÁVĚNÍCH ČESKÝCH NĚMCŮ Na příkladu vzpomínek Němců na Chomutovsku Sandra Kreisslová filozofická fakulta univerzity karlovy, 2013

2 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kreisslová, Sandra Konstrukce etnické identity a kolektivní paměti v biografických vyprávěních českých Němců: na příkladu vzpomínek Němců na Chomutovsku / Sandra Kreisslová. Vyd. 1. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, s. (Humanitas; sv. 6) Anglické resumé ISBN (brož.) (= 112.2) * (= 112.2) * * * 316.6: * * * ( ) Němci Česko od 1945 němectví Česko od 1945 etnicita národní identita sociální identita sociální paměť orální historie biografická metoda Chomutov (Česko : oblast) monografie případové studie Globální společnosti. Sociální struktura. Sociální skupiny [18] Recenzovali Mgr. David Kovařík, Ph.D. Mgr. Jana Nosková, Ph.D. Sandra Kreisslová, 2013 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013 Všechna práva vyhrazena ISBN

3 Obsah Úvodem 7 1. Teoreticko-metodologická východiska 14 Dosavadní stav studia zkoumané problematiky 14 Kolektivní identita 21 Pojem identity ve společenskovědním diskurzu 21 Konstruktivistické pojetí kolektivní identity 27 Etnicita jako specifická forma kolektivní identity 30 Etnická stereotypizace obrazy o nás a těch druhých 36 Kolektivní paměť 43 Kolektivní paměť jako sociální konstrukt 43 Kulturní a komunikativní rámce paměti 50 Kolektivní paměť a kolektivní trauma 53 Problematika identity a paměti ve světle biografického bádání Interpretace životopisných vyprávění českých Němců 66 Několik poznámek k vlastnímu biografickému výzkumu 66 Seznam narátorů s biografickými údaji 70 Etnická identifikace a vzpomínání mezi/válečné generace českých Němců 75 Etnicita jako otevřená kategorie 77 Etnicita jako nepropustná kategorie 87 Etnicita jako stigmatizovaná kategorie 106 Etnicita jako zamlčovaná a asimilovaná kategorie 128 Etnicita jako znovu oživená kategorie? 141 K etnickému a jazykovému vědomí českých Němců ve světle mezigeneračního srovnání 149 Na pomezí dvou životních světů příklady etnické a jazykové identity generace vnoučat 161 Závěrem 169 Literatura 173 Jmenný rejstřík 188 Resumé / Zusammenfassung / Summary 191

4

5 Úvodem Kniha, jež se dostává čtenáři do rukou, se zabývá problematikou konstrukce kolektivní identity a kolektivní paměti. Oba tyto fenomény spolu úzce souvisejí a zvláště v posledních desetiletích se v rámci společenských a historických věd těší nebývalé pozornosti. Přes očekávání, že etnické, respektive národní identity budou v důsledku modernizace a globalizace postupně ztrácet na významu, se spíše potvrzuje, že se i v dnešních pozdně moderních společnostech jedná o jeden z nejčastějších zdrojů identitárního ukotvení, a tázání se po jejich konkrétních projevech tak zůstává i nadále jedním z ústředních témat vědeckého zkoumání. Badatelé se rovněž začali soustředit na tzv. živou paměť, zejména na vzpomínková vyprávění očitých svědků, kteří popisují například vládu totalitní moci, ať již v podobě nacistického nebo komunistického režimu. Potřeba zachytit tyto vzpomínky vychází mimo jiné i z obavy ze ztráty této jedinečně a autenticky zprostředkované minulosti daných generačních skupin (Berek 2009: s. 12). Počátek formování vzpomínkové kultury se v západních zemích datuje od sedmdesátých let 20. století. V českém prostředí se vzpomínková vyprávění stala předmětem zvýšeného badatelského zájmu především po rozpadu východního bloku, kdy se otevřel nový prostor pro možnou kritickou diskusi o vlastních dějinách a přímá dobová svědectví se stala jedním ze způsobů jak interpretovat minulost. Badatelé z řad historiků, sociologů a etnologů proto začali trpělivě naslouchat životním příběhům pamětníků ve snaze zachytit jejich dnešní pohled na minulý každodenní svět. 1 V tomto duchu je psána i má kniha. Jejím záměrem je porozumět formování kolektivní identity a kolektivní paměti vybrané skupiny občanů České republiky, kteří se ztotožňují s německou identitou a kteří po nuceném vysídlení většiny německy hovořícího obyvatelstva z Československa zůstali z různých příčin v zemi svého původu. 1 V české historiografii se na výzkum vzpomínkových narací soustředí především Centrum pro orální historii Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze. V rámci sociologie a etnologie lze uvést časopis Biograf, jenž se orientuje na kvalitativní výzkumnou činnost, a Centrum pro výzkum kolektivní paměti, jakožto společné pracoviště FSV, FF a FHS UK v Praze, které si klade za cíl výzkum různých aspektů kolektivní paměti. 7

6 Předmětem mého výzkumu byla především generace českých Němců, která se narodila v meziválečném období a v čase druhé světové války. Daná generační kontinuita se přerušila odsunem po roce 1945, což mělo za následek, že se společná identita a paměť této původní německé kolektivity roztříštila. 2 Odlišný politický vývoj v jednotlivých zemích v době studené války produkoval odlišné podmínky pro připomínání minulosti a zacházení s ní. Na jedné straně se němečtí vyhnanci v západním Německu (Spolkové republice Německo) a Rakousku přes značné počáteční problémy již v prvních letech po druhé světové válce začali sdružovat ve vysídleneckých organizacích, zakládali různá krajanská muzea (Heimatmuseen) nebo vlastivědné jizby (Heimatstuben) a vydávali různé tiskoviny uchovávající vzpomínky na vyhnání (Vertreibung) a ztracenou domovinu (Heimat), 3 čímž se zde postupně etablovala specifická vzpomínková kultura této odsunem postižené generace. 4 Naproti tomu v Německé demokratické republice (NDR) tamní vládnoucí Jednotná socialistická strana Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands, SED) prosazovala řízenou tabuizaci odsunu, podle které byli zdejší němečtí vyhnanci prohlašováni za přesídlence bez možnosti sdružovat se ve vlastních krajanských organizacích. Jakékoliv artikulování jejich vzpomínek na původní vlast ve veřejném prostoru se zakazovalo. 5 V komunistickém Československu sice represivní politika vůči zůsta- 2 Koncept generace je zde užíván s odkazem na Karla Mannheima (2007: s ). 3 Pro německé vyhnance se stala ztráta domova kolektivním traumatem a spolu se symbolickým vztahem k Heimat/domovině tvoří jeden z hlavních pilířů jejich kolektivní identity. Heimat je velmi těžko definovatelným, s emocemi a individuálními lidskými zkušenostmi provázaným pojmem. Jedná se o vztah jedince k prostoru a s ním spojené asociace, jako jsou tradice, zvyky a obyčeje, rodina, přátelé, které vyvolávají pocit sounáležitosti s daným místem. Heimat tak odkazuje především na svět každodennosti a lze hovořit o typu lokální identity. Signifikantní je, že může existovat i odtrženě od prostoru, tedy rovněž u jedinců a skupin, které svůj domov reálně opustili či ztratili. Podrobněji k pojmu Heimat srov. Heilingsetzer (2004). 4 Problematikou kolektivní paměti německých vysídlenců se dlouhodobě zabývají manželé Eva a Hans Hahnovi (srov. např. Hahnová Hahn 2010, 2002). Dále bylo tématu vzpomínkové kultury a míst paměti německých vyhnanců z českých zemí věnováno např. i několik vědeckých konferencí pořádaných v rámci Johannes -Künzig- Institutu ve Freiburgu (srov. Fendl 2006, 2002). Vzpomínky německých vyhnanců zaznamenala ve své knize Odsunuté vzpomínky též česky a německy píšící autorka Alena Wagnerová (1993). 5 Situací vysídlenců v NDR a otázkou zacházení SED s problematikou odsunu se zabývá např. německá historička Heike Amos (2009). 8 úvodem

7 všímu německému obyvatelstvu nenabývala takového vyhraněného charakteru jako v NDR, nicméně i zde komunistická diktatura vzpomínky na německou minulost českých zemí z veřejného prostoru systematicky vytlačovala a obyvatelstvo německého původu bylo nuceno svou paměť zamlčovat. 6 Až teprve konec bipolárního rozdělení světa umožnil vznik nového sociálního rámce, v němž se započala otevřená produkce kolektivní paměti tohoto vzpomínkového společenství. Předkládaná monografie, jenž vychází z mé disertační práce a terénního výzkumu (Kreisslová 2011), se snaží nalézt odpověď na otázky, které se pojí s fenoménem intersubjektivních identitárních konstrukcí, zejména pak konstrukcí etnických/národních a s nimi spojených identifikačních znaků. 7 Toto diskurzivní vytváření kolektivní (respektive etnické/národní) identity analyzuji na základě biografických vyprávění neodsunutého německy hovořícího obyvatelstva a jeho potomků žijících v České republice. V intencích tohoto tázání věnuji pozornost především tomu, jakým způsobem a prostřednictvím jakých atributů sledovaní sociální aktéři re -konstruují a re -interpretují svou kolektivní identitu. Získané biografické texty nás nutně odkazují k paměti (individuální a kolektivní), která je pro pochopení identitárních konstrukcí zásadní. Participací jedince na kolektivně sdíleném vědění o minulosti je vytvářena a udržována skupinová sounáležitost. Obraz minulosti znamená pro dané společenství kontinuitu v čase a zároveň utvrzení identity v současnosti. Prostřednictvím otázek směřujících k minulosti narátora se nám tak rozkrývá nikdy nekončící proces vytváření identity. Zachycení kolektivně sdílených obrazů minulosti na co má být vzpomínáno a co může upadnout do zapomnění coby jednoho z identifikačních znaků kolektivní identity daného společenství se tudíž stalo nedílnou součástí mého výzkumného záměru. 6 Na problematiku nuceného vysídlení německého obyvatelstva se v podmínkách komunistického režimu poukazovalo pouze v disidentských kruzích (srov. Tomášek 2004: s ). 7 Během svého několikaletého bádání na toto téma jsem publikovala několik dílčích studií, ze kterých je v práci rovněž čerpáno (srov. např. Kreisslová 2010a: s ; 2010b: s ; 2013: s ). 9

8 Z hlediska historického vývoje vybrané skupiny lze také očekávat, že může docházet k jistému posunu v předávání etnického/národního vědomí na další generace. Z důvodu zachycení procesu mezigenerační transmise etnického vědomí a s ním spojených identifikačních znaků, jako je např. jazyk, kulturní specifika a paměť dané kolektivity, jsem proto podrobila analýze také biografická vyprávění několika zástupců dvou po sobě následujících generací. Kniha je rozdělena na dva základní úseky. První úsek představuje stručný přehled doposud publikované literatury a provedených výzkumů k danému tématu, následují teoreticko -metodologické otázky vážící se ke zkoumané problematice, v nichž pojednávám o souvislostech kolektivní identity, kolektivní paměti a biografického vyprávění. Obecně lze konstatovat, že teoretickou inspirací při nahlížení těchto fenoménů se stala pozice sociálního konstruktivismu. Ve shodě s touto perspektivou budu identitu definovat jako typifikační schéma formované jazykem a věděním (Berger Luckmann 1999). Jako jednu ze specifických forem kolektivní identity lze chápat identitu etnickou/národní, jež je interaktivně ustanovena a udržována symbolickými hranicemi stojícími mezi naší skupinou a skupinami cizími. Zmíněné symbolické rozhraničení mezi my a oni je určeno na bázi etnodiferenciačních znaků, které tvoří podstatu představ o podobnosti členů určité skupiny a zároveň představ odlišnosti od skupin jiných (Lozoviuk 2005). V případě konstruování zjednodušujících a kolektivně sdílených obrazů o charakteru vlastního etnika/národa (autostereotypy) a o povaze těch druhých etnik/národů (heterostereotypy) máme co do činění s procesem etnické/národní stereotypizace, jemuž se především v kontextu česko- německých vztahů věnuji v úvahách zakončujících souhrnnou kapitolu o kolektivní identitě. Následující tematický celek teoretického oddílu knihy se orientuje na problematiku kolektivního vzpomínání, kdy volně navazuji na koncept kolektivní paměti francouzského sociologa Maurice Halb wachse (1967, 1985), který se pro mé bádání jeví jako zvláště přínosný. Hlavní myšlenkou je sociální podmíněnost paměti, tzn. že každá sociální skupina disponuje určitou kolektivní pamětí, která je jako taková nepřenosná. Vycházím zde z předpokladu, že takto 10 úvodem

9 definovaná kolektivní paměť hraje zásadní roli při formování a udržování kolektivní identity, a tedy i identity etnické/národní, o niž ve studii primárně jde. Halbwachsovo inspirativní sociálně konstruktivistické pojetí minulosti dále rozpracovali především manželé Aleida a Jan Assmannovi, kteří docházejí k dvojímu rozlišení rámců kolektivního vzpomínání. Tato diferenciace zahrnuje paměť komunikativní, tedy živé vzpomínky určité generace dobových svědků, a dále paměť kulturní, tedy materiální a institucionalizované zakotvení dávné minulosti, jako jsou památníky, knihy, muzea, archivy apod. (např. Assmann 2001). Obě tyto formy paměti spoluutvářejí a ovlivňují paměť jedince, která se stala východiskem pro výzkum mezi českými Němci v rámci předkládané práce. V závěru této kapitoly se zabývám fenoménem kolektivního traumatu, jež úzce souvisí s kolektivní pamětí (Alexander Eyerman 2004). Lze předpokládat, že válečné a poválečné dění v Československu dramaticky zasáhlo do vzpomínek mnohých z našich pamětníků mezi/válečné generace, a proto má také tento koncept kolektivního traumatu v dané problematice své důležité zastoupení. Dále se zabývám teoreticko -metodologickými otázkami ozřejmujícími vztah mezi kolektivní identitou, pamětí a biografickým vyprávěním. Vycházím zde z teze, že biografická vyprávění, jež se stala základním typem dat celého výzkumu, zastávají základní funkci při manifestaci, uchovávání a transmisi skupinové identity a paměti. Biografický materiál tak může badateli posloužit k bližšímu pochopení lidské identity. Za tímto účelem jsem v rámci výzkumného projektu využila biografickou metodu, jež je v současné době prezentována jako jeden z vhodných prostředků sloužících k pochopení kolektivní identity a paměti určité komunity. Pojednáním o biografické metodě jakožto jedné z hlavních metod kvalitativně orientovaného výzkumu, a dále pak o biograficko -narativním rozhovoru, jedné z možných variant získávání dat během biografického výzkumu, jsem teoreticko -metodologickou část své knihy zakončila. Těžiště druhého základního oddílu této monografie tvoří badatelská reflexe vlastního terénního výzkumu, analýza a interpretace získaných dat, během nichž jsem se snažila uplatnit teoreticko- metodologické poznatky formulované v předešlých kapitolách. 11

10 Případová studie řešící otázku kolektivní identity a paměti na konkrétním případu neodsunuté části českých Němců představuje výsledek mého dlouhodobého empirického výzkumu, jehož stěžejní část byla realizována mezi lety 2005 až Z hlediska teritoriálního vymezení byl výzkumný projekt situován do pohraničního okresu Chomutov, tedy do regionu, který po staletí obývalo téměř výhradně německy hovořící obyvatelstvo. Celkově se mi podařilo nashromáždit 50 biografických vyprávění českých Němců a jejich potomků. Primárně je objasněn konkrétní postup pořizování tohoto biografického materiálu, přičemž pozornost věnuji též bližšímu představení našich pamětníků. Vlastní analýzou a interpretací získaného biografického materiálu se zabývají následující kapitoly. Na základě životopisných vyprávění jsou zde představeny základní aspekty společně sdílených obrazů minulosti nejstarší generace Němců, jejichž kolektivní vzpomínání je různou intenzitou ovlivněno dramatickými před/válečnými a poválečnými událostmi minulého století. Souběžně se snažím reflektovat, jakým způsobem a prostřednictvím čeho aktéři této kolektivity v průběhu svého vyprávění re -konstruovali a re -interpretovali své kolektivně sdílené my a současně se vymezovali vůči těm druhým. Dále se též zaměřím na otázku mezigenerační transmise etnické identity českých Němců a budu proto pracovat s biografickými příběhy příslušníků dalších dvou generací dětí a vnoučat. Při analýze a interpretaci těchto mezigeneračních vztahů ozřejmím, jak samotní aktéři uvažují o své etnické/národní identitě (tzv. emická perspektiva) a jaké faktory ovlivňují případné mezigenerační posuny tohoto fenoménu. V souvislosti s touto problematikou věnuji zvláštní pozornost poznání jazykové dimenze identity, protože především tento atribut nabýval při biografické re -konstrukci identity narátorů zvláštního významu. V závěrečných úvahách sumarizuji poznatky získané z biografického materiálu, přičemž zde prezentuji základní zjištění výzkumného projektu a shrnuji hlavní faktory působící na etnickou/národní identitu a paměť příslušníků nejstarší generace českých Němců. Dále se pokusím vystihnout možné podoby němectví u dalších dvou následujících generací, které se s touto identitou různým způsobem 12 úvodem

11 ztotožňují a často se nacházejí na pomezí češství a němectví. Prostřednictvím vybraných ukázek z biografií, které jsou v knize průběžně citovány, se tak čtenáři otvírá jedinečná možnost alespoň částečně nahlédnout do každodenního světa těchto osob, poodhalit jejich pojetí minulosti a pochopit, co znamená kategorie němectví v životě zástupců různých generačních skupin. A právě našim vypravěčům patří největší dík, neboť bez jejich ochoty a laskavosti vložit svůj životní příběh do mých rukou by tato práce nemohla nikdy vzniknout. 13