DEFINICE NÁBOŽENSTVÍ - NÁBOŽENSKÝ PROŽITEK

Transkript

1 DEFINICE NÁBOŽENSTVÍ - NÁBOŽENSKÝ PROŽITEK

2 Požadavek definovat náboženství vyplývá z přesvědčení, že všechno, co nazýváme náboženstvím, tvoří přes všechny rozdílnosti a protikladnosti jednu veličinu, kterou věda musí uceleně zpracovat. (Nathan Söderblom, Přirozená teologie a obecné dějiny náboženství, 1913) Ale: zatímco existuje ohromné množství dat, fenoménů, lidských zkušeností a vyjádření, které mohou být charakterizovány v té či oné kultuře pomocí toho či onoho kritéria jako náboženská pro [obecný pojem] náboženství žádná data neexistují. Náboženství je jenom výtvorem lidského bádání. Vědec si ho vytváří pro své analytické cíle prostřednictvím své imaginativní komparace a generalizace. Mimo akademickou půdu nemá náboženství nezávislou existenci. Z tohoto důvodu musí mít každý, kdo studuje náboženství, a ještě více každý religionista nezbytnou sebereflexi. Právě tato sebereflexe vytváří jeho primární expertizu, jeho hlavní předmět studia. (Jonathan Smith, Imagining Religion. From Babylon to Jonestown, 1982)

3 problém záměny pojmu určité skutečnosti za tuto skutečnost samotnou zpochybnění univerzálního pojmu náboženství, uvědomění si pozic, z nichž je náboženství nebo náboženský jev zkoumán (kvůli předporozumění zkoumané skutečnosti) V rámci takové sebereflexe tři základní podmínky: A) dokonalé zvládnutí relevantního primárního materiálu, zpracování historie a interpretací konkrétních náboženských fenoménů úplné pochopení vybraných charakteristik B) každý příklad či rys je těsně spojen s nějakou teorií, paradigmatem, s ústřední myšlenkou akademického diskurzu o náboženství C) musí existovat nějaké měřítko nebo způsob hodnocení validity daných příkladů či charakteristických rysů

4 Pochybnosti o objektivně dané podstatě náboženství Émile Poulat: náboženství samo o sobě není empiricky pozorovatelnou skutečností, jediné, co jsme schopni reálně uchopit, jsou jednotlivé skutečnosti označované jako náboženské, např. gesta, texty, instituce, úkony (Genese, 1986) Alan Aldridge (Religion in the Contemporary World. A Sociological Introduction, 2000) - existuje mnoho sociologických studií, které nepracují s žádnou explicitní definicí náboženství - jakákoli formální definice náboženství je úzce spojena s teoretickými předpoklady, které mohou být kdykoli zpochybněny nikdy nebude existovat univerzální definice náboženství (i např. hledaná podstata náboženství je vymezena definicí) - vytváření definic je součástí vytváření diskursivní moci a nadvlády (definice slouží k mocenským cílům) - neexistuje nadčasové a univerzální náboženství

5 každá definice odráží konkrétní cíle, kontext a metodologická východiska teorie, v jejímž rámci byla vytvořena definice vymezuje konkrétní přístup metodologický nástroj sociologie náboženství se vyhýbá ve svých definicích esenci či podstatě náboženství na rozdíl od např. filosofie náboženství či teologie - v definicích se spíše odráží zájem o podmínky fungování náboženství ve společnosti, jeho důsledky Émile Durkheim (Elementární formy náboženského života. Systém totemismu v Austrálii, 2002, 1912) - náboženství je jednotný systém víry a praktik vztahujících se k posvátným věcem, tj. věcem odtažitým a zakázaným; systém víry a praktik, které sjednocují všechny své přívržence v jediném morálním společenství nazývaném církev vyhnutí se konceptualizaci Boha či bohů, důraz na sociální rozměr náboženské praxe (vedle náboženské nauky) - společnost tvoří posvátné věci a místa, ne bohové - hlavní funkcí náboženství je vytváření a udržování sociální koheze

6 Max Weber náboženství má výrazný sociální rozměr, je prostředkem fixace sociálních vztahů, vytváří etická rozhodnutí - spojeno s vírou v nadpřirozeno, ta se projevuje prostřednictvím různých druhů charismatických manifestací, artikulovaných pomocí symbolických vyjádření a spojených se specifickým typem vůdcovství a vzory sociálních vztahů Emile Durkheim Max Weber

7 Funkcionální (inkluzivní) definice J. Milton Yinger (Vědecké studium náboženství, 1970) - náboženství je především systémem věr a praktik, pomocí nichž skupina lidí bojuje s konečnými problémy lidské existence. Jsou výrazem jejich odmítnutí kapitulovat před smrtí, poddat se frustracím, dovolit nepřátelství rozbít jejich lidské společenství - základní funkcí náboženství je překonání rozporu mezi skutečností a ideálem, na jehož základě se formuje víra, že utrpení a zlo mohou být překonány Rodney Stark, 1934 William Sims Bainbridge, 1940

8 Rodney Stark a William Bainbridge Systém obecných kompenzátorů založených na nadpřirozených předpokladech (A Theory of Religion, 1996) 1) kompenzátory jsou postuláty zisků na základě vysvětlení, která nejsou okamžitě přístupná jednoznačnému zhodnocení 2) obecný kompenzátor je takový kompenzátor, který nahrazuje soubor mnoha zisků a poskytuje zisky se širším dosahem a hodnotou - náboženství není spojeno s dílčími očekáváními, ale se širokou skupinou obecně vymezených očekávání a se svou ekonomickou výhodností relativně malé náklady (víra, akceptace hodnot, rituální chování ) za příslib větších zisků (spása, nesmrtelnost, dokonalost ) - odlišnost od jiných systémů založených také na kompenzátorech (magie, morálka)

9 Clifford Geertz (Interpretace kultur. Vybrané eseje, 2000, 1973) náboženství je systémem symbolů, které v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že formulují pojmy obecného řádu bytí a obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že se tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické - spojení náboženství s kulturou (systém symbolů vyjadřujících a zároveň tvořících realitu) - hlavní funkce je ve vytváření vzoru pro ideje, hodnoty, životní styly - náboženské symboly nejsou jen modely něčeho (reprezentace věcí), ale také modely pro něco (usměrňují jednání)

10 Substanciální (exkluzivní) definice Melford E. Spiro náboženství je institucí sestávající z kulturně vytvořených interakcí s kulturně postulovanými superhumánními bytostmi (Religion. Problems of Definition and Explanation, 1966) Roland Robertson soubor věr a symbolů založených na distinkci mezi empirickou a nadempirickou, transcendentní realitou (The Sociological Interpretation of Religion, 1970) Související pojmy Paranáboženství (pseudonáboženství Mircea Eliade) zjevně nenáboženské fenomény, které mají s náboženskými jevy společné znaky, neobsahují však víru v nadpřirozeno (např. humanismus, ateismus) Kvazináboženství (Arthur L. Greil) na základě určitých znaků (definic) je možné označit skupiny za náboženské ty se však buď samy tak nechápou nebo za náboženské nejsou považovány okolím

11 v rámci tohoto konceptu označení některých skupin za Identity Transformation Organization, ITO - společné rysy bez ohledu na to, zda jde explicitně o náboženské skupiny (např. New Age, scientologie, ekologické organizace, multi-level marketing ) Slabinou substanciálních modelů je jejich spekulativnost pracují s problematickými pojmy jako je nadpřirozeno, nadlidské aj. Možnost podléhání ideologickým a politickým tlakům Úzké propojení s diskurzivními systémy euroamerické civilizace definice (i samotný pojem náboženství) jako umělý konstrukt, v našich podmínkách vlastně dílo osvícenství, nemůže být použitelný univerzálně (v jiných kulturních a myšlenkových oblastech), vyhovuje pouze pro zkoumání západní mentality např. Talal Asad (Genealogies of Religion. Discipline and Reason of Power in Christianity and Islam, 1993)

12 Pojem náboženství není jen vědeckou kategorií je také pojmem mimo akademickou sféru vliv na konstruování vědeckých definic náboženství Samotné definice jsou fakty sociálního či kulturního života úkolem sociologie by mělo být studium metod, pomocí kterých jsou definice konstruovány a důsledky, které to má pro společnost (James Beckford, The Politics of Defining Religion in Secular Society, 1999), (Roman Vido, K definici náboženství v sociálních vědách, 2003) Etnodefinice (Massimo Introvigne) definice sociálních aktérů, kteří chtějí vynášet určité soudy (účelová definice sloužící určitým zájmům) Michel Foucault pojmy a kategorie jsou diskursivními formacemi se svou vlastní historií, jsou (byly) konstituovány pomocí historicky determinovaných pravidel - každou klasifikaci je možné vnímat jako nástroj, kterým se prosazuje moc určité sociální, politické, etnické či kulturní skupiny - snaha věci utřídit může být kromě touhy po poznání motivována touhou věci ovládat nebo eliminovat

13 NÁBOŽENSKÝ PROŽITEK (individuální a kolektivní zakoušení religiozity) Doména spíše jiných disciplín (zejm. psychologie náboženství) Proč v rámci sociologie/antropologie náboženství? Vnitřní náboženská zkušenost (její ideálně-typická konstrukce) je důležitým faktorem v rámci substanciálních teorií - hledání složky, která podle participantů dává smysl (víře atd.) nalézání subjektivně zakoušeného smyslu a jeho vztahování k vnější sociální realitě Důležité při snaze překročit tzv. objektivní náboženské charakteristiky Sociologický zájem o náboženský prožitek souvisí s přiblížením kvalitativní sociologie kulturní a sociální antropologii Rostoucí význam subjektivity v souvislosti s postmodernou - v důsledku subjektivizace na Západě se rozpadají sociálně organizované formy religiozity ve prospěch individuálních

14 Émile Durkheim přísný objektivista, nicméně: víra je především teplo, život, nadšení, probuzení veškeré duševní aktivity, pozvednutí individua nad sebe sama (Elementární formy náboženského života) - zároveň důraz na její sociální sdílení a regulaci Max Weber různé typy vztahování se k posvátnému (religiozity) - intelektuální víra přesvědčení vztahující se k transcendentnu a jeho poznání, charakteristické pro dogmaticky vzdělané a vědoucí (náboženští virtuosové) - důvěra oddanost náboženské autoritě, typická pro běžné věřící víra jako náhrada za magické schopnosti (Max Weber, Sociologie náboženství, 1998, 1922) William James (Druhy náboženské zkušenosti) podstatu religiozity nelze najít mimo rovinu osobní náboženské zkušenosti institucionální náboženství je od ní odvozené (může však postrádat či nahrazovat tuto zkušenost v širší společnosti)

15 dichotomie mezi náboženstvím zdravé mysli (radostné, neproblémové zakoušení náboženských skutečností, optimistický vztah ke světu) a náboženstvím nemocné duše (neustálé pochybnosti, zápas o pravost religiozity, melancholie, askeze) lékem druhé zrození konverze od vnějších, formálních, sociálních forem víry k jejímu skutečnému přijetí Velký vliv Williama Jamese ( ) V rámci empirických sociologických výzkumů se uplatňují různé škály náboženských postojů (poprvé Gordon Allport, O povaze předsudků, 2004, 1954) ty rozlišují mezi vnitřní (intrinsic) a vnější (extrinsic) náboženskou orientací James Pratt (Náboženské vědomí, 1920) dva typy konverze - méně běžný typ emocionální konverze - morální typ konverze odraz snahy o nové vidění světa, překonání starých zvyků (podobně dva typy mystiky, mírná a extrémní vedoucí až k patologickým stavům)

16 spojuje je vědomí odlišné od racionální percepce transcendentní reality Na počátku 20. století významným příspěvkem ke studiu náboženství rozvoj fenomenologie Zakladatelem fenomenologie náboženství Rudolf Otto (Posvátno. Iracionalita v ideji božství a její poměr k racionalitě, 1998, 1917) dichotomie posvátného a profánního - základem každého náboženského postoje je zážitek posvátna (mysterium tremendum et fascinans) prožitek bázně a zároveň přitažlivosti numinózna (transcendentní objekty nebo síly) - numinózno nepodléhá etickým kategoriím světa, ani intelektuální snaze o racionalizaci - jeho odrazem v mysli jsou pocity úcty, důvěry a oddanosti, pokory a závislosti, také ale láska, vědomí milosti, znovuzrození, prožitek víry odpor vůči snaze o vysvětlení individuálního zakoušení náboženství jako racionálního procesu

17 Joachim Wach (Sociology of Religion, 1945) syntéza weberovského přístupu s fenomenologickou školou - klasifikace náboženských projevů a postojů při použití analýzy osobního vhledu (nepřenositelného) Friedrich Heiler analýza fenoménu modlitby vázané na individuální náboženskou zkušenost nebo na její imitaci či odvozené formy (lidová zbožnost) - typologie modlitby (primitivní, rituální, filozofická ) Pavel Říčan (psycholog náboženství) deskriptivní typologie devatenácti náboženských prožitků naznačuje možnosti artikulace náboženského prožívání úcta, strach, víra a důvěra, naděje, láska, pokoj, radost, nutkání k sebesdílení, pokora, svoboda, vděčnost, inspirace, subjektivní jistota Boží vůlí, zkušenost vyslyšené modlitby, smysl života, čistota, pravda, touha po osobní dokonalosti, hněv (Psychologie náboženství, 2002)

18 Peak experience mimořádný náboženský prožitek náboženská konverze, mystické zážitky, změněné stavy vědomí (různé praktiky, jejich interpretace nemusí spočívat na náboženských základech) komunikační či ontologická blízkost k transcendentnu, světu apod., k hlubinným dimenzím vlastního Já - pozitivní (nadšené prožitky, vize, splynutí s transcendentnem) i negativní (posedlost, trýznivé prožitky) formy Úkolem sociologie/antropologie náboženství je zkoumat formu a míru determinace subjektivních zážitků tradicí a okolím, způsoby jejich artikulace, vnější prezentace