Bohemia centralis 22: , Příspěvek k poznání flóry a vegetace PR Vymyšlená pěšina

Transkript

1 Bohemia centralis 22: , 1993 Příspěvek k poznání flóry a vegetace PR Vymyšlená pěšina Flora nad Vegetation of the Vymyšlenská pěšina nature reserve Rudolf HLAVÁČEK PR Vymyšlenská pěšina je významné maloplošné chráněné území na středním toku Vltavy ležící v katastru obce Prostřední Lhota (okr. Příbram). Lesní porosty 38E, 39B, 39C, 41A a 43A, na nichž se rezervace rozkládá, patří k polesí Prostřední Lhota. Její celková výměra byla stanovena na 67,16 ha (KNÍŽETOVÁ et al. 1987). Chráněné území zaujímá údolní svahy na levém břehu Vltavy mezi ústím Čelinského potoka a svahy +- proti ústí potoka Musik, tedy v místech, kde řeka širokým obloukem mění původně SSZ směr toku na směr VJV. Přírodní poměry Území rezervace náleží k mírně teplému a mírně vlhkému okrsku s mírnou zimou (JIRÁKOVÁ 1980). Roční průměrná teplota odpovídá oblasti ohraničené izotermami 7 a 8, roční průměrné srážky spadají do intervalu daného izohyetami 500 až 550 mm (viz geobotanická rekonstrukční mapa, list M-33-XXI Tábor). Kromě makroklimatu se na vývoji vegetace kaňonu Vltavy výrazně podílí mikroklima podmíněné členitým reliéfem (JIRÁKOVÁ 1980). Geologická stavba rezervace je velice pestrá. Levý břeh Vltavy zde představuje jeden z nejvýznamnějších profilů horninami jílovského pásma. Na petrografickém složení se podílejí amfibolity, amfibolické porfyrity, křemenné porfyry, 149

2 Mapka č. 1 - Situační mapka zbřidličnatělé granodiority a metabazity (Němec 1979), tedy starohorní horniny kyselé až mírně bazické. Příkré svahy (nadmořská výška má rozpětí od 271 m při hladině nádrže až po téměř 400 m ve střední části lesního porostu 41A) jsou pokryty skeletovitými až kamenitými půdami. Nad západovýchodně orientovaným pobřežím převládají svahy s J až JJZ expozicí. Ta se mění přes JV exponované svahy v oblouku meandru až po převažující VSV expozici údolní stěny v části rezervace podél +- severojižně orientovaného toku Vltavy. Nápadné jsou výchozy skal, skalní ostrožny a slunné skalní terasy s mělkými půdami. Významným geomorfologickým prvkem je tvorba suťových kuželů. Svahy jsou detailně tvarovány hřbítky sbíhajících rozsoch a bočními zářezy. Erozní činností potůčku na hranici lesních porostů 41A a 43A vzniklo hluboké, stinné a vlhké boční údolí s příkrými kamenitými svahy. PR Vymyšlenská pěšina se nachází ve fytogeografickém okrese Střední Povltaví (cf. SKALICKÝ 1988), jehož bližší floristickou a vegetační charakteristiku podávají CHÁN et al. (1977). Jedinečnost zdejší flóry a vegetace je podmíněna složitým souborem stanovišť sledujících řeku, který označujeme termínem údolní fenomén" (JENÍK et SLAVÍKOVÁ 1964). Díky tomuto fenoménu sehrálo v kvartéru údolí Vltavy význačnou roli v šíření a ecesi teplomilných i horských druhů rostlin (JIRÁKOVÁ 1980). Historie botanického výzkumu Botanická literatura týkající se širšího okolí PR Vymyšlenská pěšina je dosti chudá. Důležitá je ČEŠKOVA (1961) vegetační studie z vlastního údolí slapské zdrže, v níž 150

3 autor přináší i některé podrobnější údaje o historii botanického výzkumu. V okolí Nového Knína sbíral J. VÁCHA, jehož nálezy publikovali ROHLENA s DOSTÁLEM ( ). V 70. letech napsal k tomuto území krátký floristický příspěvek PLOCEK (1975). Květenou dolního údolí Kocáby se zabývala též BOUČKOVÁ-ZÍKOVÁ (1976). K širšímu okolí se vztahují i některé údaje v diplomové práci FRAJERA (1966). Nejnověji publikované lokality nalezneme v materiálech z floristického kursu konaného v Příbrami roku 1985 (HROUDA et SKALICKÝ 1988). Nečetné jsou i literární údaje o PR Vymyšlenská pěšina. Z botanické stránky je její území zřejmě nejpodrobněji zpracováno v pracích JIRÁKOVÉ (1978, 1980) a BOSWARTOVÉ (1984). Tyto studie obsahují kromě speciální části týkající se pouze PR Vymyšlenská pěšina i řadu dat jak v souhrnném přehledu lokalit jednotlivých druhů, tak rozptýleně v textu prací. Sporé botanické údaje byly publikovány ve zprávách z prověrek chráněných území středočeského kraje (HOMOLÁČ et ČEŘOVSKÝ 1963, KNÍŽETOVÁ et al. 1987). Tato rezervace je též jednou z lokalit, k níž se vztahují floristické údaje z kursu v Příbrami (HROUDA et SKALICKÝ 1988). Metodická poznámka V následujících kapitolách jsou shrnuty výsledky botanického průzkumu PR Vymyšlenská pěšina provedeného v roce Soupis druhů vyšších rostlin byl pořizován pro každý lesní porost zvlášť. U plošně rozsáhlých porostů 41A a 43A byly zápisy prováděny odděleně pro západní a východní, resp. jižní a severní část porostu. Rozsah a poloha lesních porostů jsou znázorněny na vegetační mapě. Mapka č. 2 - PR Vymyšlenská pěšina - vegetační mapka (podle Jirákové 1980) 151

4 V textu používaná vědecká jména rostlin většinou odpovídají názvům použitým HROUDOU a SKALICKÝM (1988), některá jsou doplněna podle ROTHMALERA (1976), jméno Senecio germanicus Wallr, je převzato z HEGIHO (1987), Symboly E 0 až E 3 jsou běžně používány ve fytocenologické literatuře a znamenají: E 0 - mechové patro, E 1 - bylinné patro, E 2 - keřové patro a E 3 - stromové patro. Vegetace PR Vymyšlenská pěšina Rekonstrukční geobotanické mapování (list M-33-XXI Tábor) zachycuje na svazích rezervace jako převládající typ vegetace dubo-habrové háje svazu Carpinion. Pouze při horní hraně jsou zakresleny acidofilní doubravy, které dále od Vltavy představují dominující lesní společenstvo. Z geobotanického, fytocenologického a ochranářského hlediska se vegetací PR Vymyšlenská pěšina podrobněji zabývala JIRÁKOVÁ. Z její rigorózní práce (JIRÁKOVÁ 1980) je převzata v tomto příspěvku publikovaná vegetační mapa. V následujícím přehledu jsou vedle sebe uvedeny JIRÁKOVOU použité názvy vegetačních jednotek zjištěných v rezervaci, které označují víceméně stejná rostlinná společenstva. V rámci určitého typu vegetace značí plná čára mezi jmény identickou obsahovou náplň, přerušovaná znamená pouze pravděpodobnou identitu. Podtrženy jsou hlavní, navzájem si odpovídající vegetační jednotky. 152

5 Bližší údaje o jednotlivých společenstvech (druhové složení, stanovištní nároky apod.) lze nalézt ve výše citovaných pracích. Následující popis vegetace odpovídá poznatkům získaným během podrobného floristického průzkumu rezervace v roce Acidofilní doubravy - as. Luzulo albidae-quercetum (HILITZER 1932) PASSARGE 1953 emend. NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ jsou rozšířeny v západovýchodně orientované části rezervace, v porostech 38E, 39B, 39C a 41A. Zaujímají především vrcholovou plošinu a přilehlou horní část svahu nad Vltavou. Vůdčí dřevinou E3 je Quercus petraea, přimíšen bývá habr, eventuelně borovice lesní. V E 1 se běžně vyskytují Avenella flexuosa, Campanula rotundifolia, Genista germanica, G. tinctoria, Luzula luzuloides, Melampyrum pratense, Vaccinium myrtillus atd. Důležitou roli hrají často i Poa nemoralis a Festuca ovina. Při horní hraně skal rostou na mělkých půdách zakrslé kyselé doubravy s podrostem tvořeným druhem Festuca ovina. Ve střední části svahu 39C se nalézaly acidofilní doubravy s řídkým E 1 a bohatě vyvinutým E 0, hlavně s Polytrichum sp. Mozaikovitě se střídaly s teplomilnými ostřicovými doubravami. Běžné zde byly i porosty přechodného typu mezi acidofilními a teplomilnými doubravami. Teplomilné doubravy - as. Cynancho-Quercetum PASSARGE jsou rozšířeny převážně v západovýchodně orientované části rezervace od horní hrany až po nejnižší partie svahu, přičemž těžiště výskytu mají ve středních až spodních částech svahu. Kromě výslunných svahů osidlují i mělké půdy skalních komplexů, rostou i nad horním okrajem velkých skal. Zakrnělé duby pronikají až na skalní ostrožny. V E 3 se vedle dominantního 153

6 dubu (Quercus petraea) objevuje často snad i vysázená borovice (Pinus sylvestris), výjimečně habr. V PR Vymyšlenská pěšina lze rozlišit dva typy teplomilných doubrav. Typ s dominantní Carex humilis v mnohdy sporadickém bylinném podrostu se vyznačuje stálou přítomností, někdy i kondomi-nantním až dominantním postavením acidofytů (Calluna vulgaris, Festuca ovina, Luzula luzuloides, Veronica offcinalis), které naznačují příbuzenské vztahy ke kyselým doubravám. Teplomilná ostřicová doubrava bývá vyvinuta při horní hraně na kontaktu s acidofilními doubravami nebo kulturními bory z nich odvozenými. Do nižších partií kaňonu sestupuje po strmějších konvexních svazích (hřbítcích rozsoch) na mělkých, suchých a zpevněných (tj. nesuťových) půdách. Obohacení E 1 a částečně i E 2 můžeme sledovat na svazích, kde se mělké půdy střídají s výchozy drobných skalek. Zde přistupuje řada druhů skalních stepí a výslunných stanovišť, např. Allium montanum, Anthericum liliago, Sedum reflexum, Seseli osseum, Sorbus torminalis, Thymus pulegioides atd. Dub, eventuelně i přistupující habr, má pak často zakrnělý vzrůst a E 3 je velmi řídké. Méně příkré svahy se statnějšími duby a zapojenějším E 3 se vyznačují bohatým podrostem Poa nemoralis. Teplomilnou ostřicovou doubravu označuje JIRÁKOVÁ (1978) jako subasociaci Torminaleto-Quercetum caricetosum humilis BLAŽKOVÁ Vzácněji se objevuje teplomilná doubrava osidlující poněkud mezofilnější a živinami zásobenější, často i méně zpevněné až suťovité, ale silně zazeměné půdy - subas. Torminaleto-Quercetum poetosum nemoralis BLAŽKOVÁ 1958 (cf. JIRÁKOVÁ 1978). Tento typ porůstá jazyky zazemněné sutě ve skalních systémech, kde tvoří pestrou mozaiku zakrslých řídkých doubrav s teplomilnými bylinnými společenstvy suťových půd a skalních výchozů. Významnou dominantou je Vincetoxicum hirundinaria, hojně jsou zastoupeny i jiné teplomilné druhy - Artemi-sia absinthium, Melica transsilvanica, Sedum reflexum, Seseli osseum, Stachys recta, vzácně i Teucrium botrys. Významně se na skladbě E 1 podílí i druhy běžné na mezofilnějších stanovištích suťových lesů a bylinných společenstev sutí (sv. Galeopsidion) - Campanula rapunculoides, Fallopia dumetorum, Lapsana communis, Torilis japonica. Naopak chybí acidofyty hojné v ostřicové teplomilné doubravě. Bylinné patro je velice bujné. Řídký porost dubu umožňuje i bohatější rozvoj E 2 a nižšího E 3 které reprezentují např. Prunus avium, Pyrus pyraster a Rhamnus catharticus. Vincetoxicum hirundinaria zůstává dominantou i v zapojenějších dubových porostech na suťových svazích, keřové patro a teplomilné druhy však silně ustupují. Většina acidofilních a v menší míře i teplomilných ostřicových doubrav byla nahrazena umělými borovými kulturami. K převládající borovici se většinou druží i původní dřeviny dub a habr, které někdy obsazují jen nižší E 3 Dub proniká i do E 2 a E 1.Těžiště rozšíření kulturních borů je v západovýchodně protažené části rezervace s převládající J až JJZ expozicí. Převažují na plošině nad horní hranou svahu, hojné jsou i v horních svahových partiích. V lesním porostu 38E porůstají prakticky celou plochu, v ostatních porostech jen místy sestupují i do nižších svahových poloh. Někde (nejvíce v porostu 39C) byla s borovicí lesní sázena i introdukovaná borovice Pinus nigra. V bylinném podrostu převládají druhy kyselých doubrav a acidofyty, níže po svahu se přidávají i druhy teplomilné, hlavně místy i dominantní Carex humilis. Na vrcholové plošině a při horní hraně svahu se v některých výsadbou borovice pozměněných nebo na borovou kulturu převedených mezofilnějších porostech vyskytují průvodci jedle - Galium rotundifolium, Luzula pilosa, Moehringia trinervia. Můžeme zde proto rekonstrukčně předpokládat 154

7 přítomnost jedlových do-ubrav klasifikovaných jako as. Abieti-Quercetum MRÁZ 1959 (cf. NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ - NOVOTNÁ 1989). Reliktní bory - as. Hieracio pallidi-pinetum STÖCKER jsou nejméně antropicky ovlivňovaným lesním společenstvem. Jejich fyziognomii určují řídce rostoucí solitéry a skupiny zakrnělých exemplářů borovice lesní. V E 3 a E 2 může být přimíšen nízký dub, eventuelně habr, bříza apod. Reliktní bory jsou s výjimkou lesních porostů 38E a 41A(J) vyvinuty v celé rezervaci od horních přes střední až po spodní části svahu, kde osidlují rozsáhlé skalní systémy. Ve složení E 1 převládají druhy skalních stepí, teplomilných trávníků a teplomilných doubrav - Anthericum liliago, Artemisia campestris, Asplenium septentrionale, A. trichomanes, Aurinia saxatílis, Bupleurum falcatum, Carex humilis, Centaurea stosbe, Cotoneaster integerrimus (spíše v E 2 ), Echium vulgare, Geranium sanguineurn, Hieracium pallidum, Hylotelephium maximum, Seseli osseum, Stachys recta atd. Zastoupeny jsou též acidofilní druhy včetně druhů kyselých doubrav. Nejmohutnější rozvoj acidofytů byl zjištěn ve vrcholových partiích skalních komplexů nejvýchodněji situovaných částí rezervace (porost 38B), kde jsou při horní hraně kaňonu diferencovány kyselé reliktní bory s bohatým výskytem Calluna vulgaris v E 1. Charakter lesů na suťových půdách závisí na expozici svahů. V západní části rezervace s převažující V až VSV expozicí (lesní porost 43A) jsou vhodné podmínky pro vznik mezofilních suťových lesů bohatých jak na dřeviny sutí (Acer pseudopla-tanus, Tilia cordata, Fraxinus excelsior), tak na řadu mezofilních druhů řádu Fagetalia včetně druhů hájových (sv. Carpiníon). Tato lesní společenstva můžeme řadit k as. Aceri-Carpinetum KLIKA Větší plochu zaujímají hlavně ve spodních až středních partiích suťových svahů. Úzký pás suťového lesa doprovází též boční zářezy vyplněné často hrubou sutí. E 1 zde bývá sporadické, teprve s přibývajícím podílem zeminy se jeho pokryvnost i pestrost zvyšuje. Reprezentativní vzorek rnezofilního suťového lesa as. Aceri-Carpinetum roste ve spodní a střední části VSV exponovaného svahu vystupujícího v porostu 43A(S) od ústí potůčku v oblouku meandru Vltavy nad údolní nádrž. Na příkrém svahu se suťovou půdou zde převládá lípa malolistá (Tilia cordata) s hojným habrem, přimíšeny jsou jedle a dub (Quercus petaea), v E 2 též klen, z vlastních keřů je nejvíce zastoupena líska, méně již např. brslen (Euonymus europsea). Pestré E 1 je bohaté na druhy řádu Fagetalia (Actae/a spicata, Asarum europaeum, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon luteum agg., Geranium robertianum, Impatíens noli-tangere, Lathyrus vernus, Mercurialis perennis, Primula veris, Pulmonaria obscura, Salvia glutinosa, Scrophularia nodosa, Viola reichenbachiana) a na druhy dubohabřin (sv. Carpinion) - Adoxa moschatellina, Galium sylvaticum, Stellaria holostea, Tanacetum corymbosum. Druhovou garnituru doplňují druhy nitrofilní (Alliaria petiolata, Chelidonium majus, Galium aparine) spolu s Athirium filix-femina, Hieracium sylvaticum, Luzula luzuloide, Oxalis ace-tosella, Poa nemoralis, Rubus idaeus, Solidago virgaurea. Na J až JJZ exponované stěně vltavského údolí (porosty 41A, 39C, 39B, 38E) suťové dřeviny mizí buď úplně (Acer pseudoplatanus), nebo se vyskytují jen zřídka. S většinou mezofilních druhů se vytrácí i jedle. Takto ochuzené lesy zalesňují suťové svahy středních až dolních svahových partií a doprovázejí suť v bočních zářezech. V jejich E 3 převládá habr a dub, přimíšena bývá borovice, někdy i lípa. Nápadné jsou pařezinové formy habru. V E 2 se kromě lísky zřídka objevuje např. Sorbus torminalis. V porostech bočních zářezů E 1 většinou chybí, neboť hrubá suť pokrytá navátým suchým listím zabraňuje uchycení semenáčků. Na větších plochách suťových svahů, které již nefungují jako lapač" listí, jsou podmínky pro rozvoj podrostu příznivější. V E 1 se běžně vyskytují 155

8 druhy s optimem v bezlesých společenstvech sutí (sv. Galeopsidion) - Fallopia convolvulus, F. dumetorum, Galeopsis angustifolia, G. bifida, G. ladanum, Geranium robertianum. Kromě několika nitrofilních druhů přistupují hlavně druhy z okolních lesních společenstev acidofilních a teplomilných doubrav. Na více zazeměných sutích J exponovaných svahů mohou být suťové lesy výrazněji obohaceny o teplomilné druhy. Dominantního postavení v jejich E 1 nabývá Vincetoxicum hirundinaria. Tyto porosty již patří k teplomilným doubravám a JIRÁKOVÁ (1978) je klasifikuje jako subas. Torminaleto- Quercetum poetosum nemoralis BLAŽKOVÁ V západní části rezervace - porosty 41A(Z), 43A - dosahuje maximálního rozvoje habr. Na rozdíl od východnějších partií rezervace není jeho dominantní postavení omezeno na boční zářezy a suťové svahy. Díky JV až převažující VSV expozici je zde habr schopen víceméně souvisle osidlovat i nesuťové půdy především v horní a střední části svahu včetně vrcholové plošiny. Vznikly zde mnohdy téměř čisté habřiny, často výmladkového charakteru. V E 3 mohou přistupovat dub, borovice, lípa a jedle. V hustých a stinných habřinách bývá E 1 často silně redukováno. Ve vzrostlejších porostech s příměsí vyšších dřevin se v bohatěji vyvinutém E 1 objevují hlavně druhy řádu Fagetalia včetně druhů hájových (sv. Carpinion) - Adoxa moschatellina, Campanula persicifolia, C. trachelium, Cardamine impatiens, Carex digitata, Dryopteris fílix-mas, Galeobdolon luteum agg., Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Hieracium sabaudum, Impatiens noli-tangere, Lapsana communis, Lonicera xylosteum, Mercurialis perennis, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Pulmonaria obscura, Stellaria holostea, Tanacetum corymbosum; výrazněji se prosazují i acidofyty a druhy kyselých doubrav. V rámci široce pojaté asociace dubohabřin Melampyro nemorosi-carpinetum PASSARGE 1957 řadí JIRÁKOVÁ (1978, 1980) tyto porosty k bohaté habrové doubravě ptačincové (Stellario-Carpinetum). V západní části rezervace rostou mezofilní lesy s bohatou populací jedle. V současnosti však tato dřevina hromadně odumírá. Lesní společenstvo se silným zastoupením jedle pokrývalo SV exponované strmé úbočí svahu údolního zářezu rozdělujícího lesní porosty 41A a 43A. Během 80. let však došlo ke katastrofálnímu úhynu jedlí, který vyvrcholil totálním kolapsem celého lesního ekosystému. V roce 1991 byla dřevní hmota porostu zničeného vývraty již odtěžena. Na odlesněnou plochu pronikly pionýrské dřeviny Betula pendula a Sorbus aucuparia. Více se rozmohly i keře - Corylus avellana, Frangula alnus, Rubus idaeus, Sambucus nigra. Nejvýraznější podíl na tvorbě vegetačního krytu však mají vysokostébelné trávy a vysoké byliny, především Calamagrostis epigeios a Senecio germanicus z kapraďorostů dominují Athyrium filix-femina a Dryopteris filix-mas. Jako původní lesní společenstvo zde má JIRÁKOVÁ (1978) mapovánu jedlovou bučinu šťavelovou, později (1980) lipovou bučinu - as. Tilio cordatae-fagetum MRÁZ 1960 emend. MORAVEC 1977; HOMOLÁČ et ČEŘOVSKÝ (1963) se odtud zmiňují o jedlovém porostu, který řadí k subas. Aceri-Carpinetum abietosum. Nad potůčkem mezi porosty 41A a 43A zůstal zachován pás lesa s usychajícími jedlemi. Na složení E 3 se dále podílejí smrk, lípa a klen. V E 2 zaujímala vůdčí postavení líska, místy i zimolez (Lonicera xylosteum). Mezi odumřelými pahýly jedlí vznikl hustý prost mladých stromků jeřábu (Sorbus aucuparia). V bohatě vyvinutém E 1 nalezneme druhy humózních čerstvě vlhkých listnatých lesů (ř. Fagetalia) spolu s význačným bučinným druhem (Prenanthes purpurea). Silně poškozený les s odumírající jedlí byl pozorován též v kontaktu s výše popisovanou kalamitní pasekou. Porost osidloval mírně skloněný VSV exponovaný svah při horním okraji vltavského kaňonu. Pod vyšším E 3 tvořeným silně poškozenými jedlemi s 156

9 přimíšeným smrkem, lípou, dubem a bukem, byl v nižším E 3 ale i v E 2 a E 1, bohatý porost habru. V E 1 dominovaly druhy kyselejších půd (Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Vaccinium myrtilus). Druhové složení E 1 ± odpovídá asociaci Deschampsio flexuosae-abietetum HUSOVA 1968, která se v rámci Středočeské vrchoviny vyskytuje též v kaňonu Vltavy (cf. MORAVEC et al. 1983). Některé jedlové dubohabřiny na polosuťových půdách - porost 43A(J) -mají již charakter přechodných formací od dubohabrových hájů svazu Carpinion ke květnatým bučinám svazu Eu-Fagenion, tzv. bukovým doubravám (výskyt buchaného druhu Prenanthes purpurea!). K těmto formacím inklinují i porosty s Melica uniflora vyskytující se ve východní části rezervace (porosty 39B a 38E). Kulturní smrčiny jsou ve východní části rezervace zastoupeny poměrně zřídka v horní (až střední) partii údolního svahu. Těžiště výskytu mají v části západní, kde jsou pro smrk, zejména z hlediska půdní vlhkosti, příznivější stanovištní poměry. Druhově bohatá smrčina porůstá mírný SV exponovaný svah v závěru inverzního údolí oddělujícího lesní porosty 43A a 41A. V pestrém E 3 se kromě dominantního smrku objevují i habr a lípa, méně také jedle, klen a buk. V E 1 se vyskytují hlavně druhy řádu Fagetalia včetně bučinného druhu Prananthes purpurea. Původním lesním společenstvem zde mohla být lipová bučina (cf. JIRÁKOVÁ 1980). SV exponované svahy nad lesní cestou vedoucí tímto údolím pokrývá z velké části kulturní porost smrku s hornými a v rezervaci relativně nejzdravějšími exempláři jedle. Introdukovaný smrk je častou dřevinou na celé ploše lesního porostu 43A. Na horní hraně údolního svahu byl ve střední části porostu 43A(S) zaregistrován porost introdukovaného akátu (Robinia pseudacacia). V E 3 je přimíšen habr. Akátina obsazuje prudký svah nad skalkami. E 1 dosahuje poměrně vysoké pokryvnosti (cca 60 %). Vedle druhů se širší ekologickou amplitudou (Poa nemoralis - dominanta, Fallopia dumetorum) se prosazují i některé druhy teplomilnější (Artemisia absinthium, Euphorbia cyparissias - hojně, Melica transsilvanica) včetně bohaté populace Achillea tanacetifolia. Společenstva keřů (ř. Prunetalia) reprezentují na J až JJZ exponovaných svazích maloplošné porosty trnky (Prunus spinosa), které ve středních až spodních částech svahu osidlovaly většinou mírně pohyblivé až suťové půdy. Druhově pestré křoviny porůstaly balvanitou nezpevněnou suť pod skalním masivem porostu 41A(Z). dominantně vystupovaly Rosa sp., Corylus avellana, druhovou garnituru doplňovaly Crataegus monogyna, Euonymus europsea, Prunus spinosa a Rubus fruticosus agg. Společenstva skalních stepí (sv. Alysso-Festucion pallentis) jsou vázána na rozsáhlejší komplexy skal. Proto v okrajových porostech 38E a 43A(J), kde větší skály nejsou, zcela chybí. Druhově nejbohatší porosty osidlují skály na J až JJZ exponovaných svazích, především v lesních porostech 39B a 41A. Floristické složení skalních stepí může charakterizovat tento druhový soubor: Allium montanum, Anthericum liliago, Arabidopsis thaliana, Arabis sagittata, Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Asplenium x alternifolium, A. septentrionale, A. trichomanes, Aurinia saxatilis, Bupleurum falcatum, Cardaminopsis arenosa, Carex humilis, Centaurea stoebe, C. triumfettii, Cotoneaster integerrimus, Epilobium collinum, Festuca pallens, Geranium sanguineum, Hieracium cymosum, II. fallax, H. umbellatum, Inula conyza, Lembotropis nigricans, Melica 157

10 transsilvanica, Polypodium vulgare, Potentilla arenaria, Sedum album (zřídka), S. reflexum, S. sexangulare, Seseli osseum, Stachys recta, Stipa joannis (zřídka), Teucrium botrys (vzácně), Veronica dillenii. Místy se uchycují zakrslé solitéry dřevin, např. Crataegus monogyna, Juniperus communis, Pyrus pyraster, Rosa sp. atd. Především na J až JJZ exponovaných svazích jsou na primitivních půdách při výchozech skal vyvinuty fragmenty fytocenóz, které je možno klasifikovat jako společenstva třídy Sedo-Scleranthetea. Ve východní části rezervace (porost 39B) byly na mělkých půdách v horních partiích skalních výchozů zaznamenány acidofilní vřesové porosty. Pleše výslunných svahů jsou typické bohatým rozvojem druhu Hieracium pilosella. Na svažitém terénu ve střední až spodní části údolního svahu se v porostu 41 A(V) vyskytovala teplomilná bylinná společenstva inklinující k trávníkům třídy Festuco- Brometea. Porosty jsou na přechodu prudšího svahu s teplomilnou doubravou v suťovou doubravu s dominantním Vincetoxicum hirundinaria. Tvoří přirozený bezlesý pás na mělkých, ± stabilizovaných (tj. nesuťových) půdách. Kromě řady běžnějších teplomilných druhů zde byla nalezena místy dokonce dominantní Botriochloa ischaemum. Hojně se vyskytoval i typický druh svazu Galeopsidion, Galeopsis angustifolia. Fragmenty teplomilných trávníků byly zaznamenány i v komplexu skal porostu 43A(S). Nezalesněné sutě J až JJZ exponované údolní stěny místy zarůstala bylinná společenstva svazu Galeopsidion. Vyskytovala se ve středních částech svahů při úpatí skalních systémů. Nejvýrazněji diferencované fytocenózy - porosty 39B a 41A(Z) - se vyznačovaly vůdčím postavením druhů Fallopia dumetorum, Galeopsis angustifolia, G. ladanum, případně i Vincetoxicum hirundinaria. Hojně zde rostly např. Epilobium collinum, Hylotelephium maximum a Lapsana communis. Podle stupně zazemění sutě přistupovaly i druhy okolních společenstev. Řídce se uchycující dřeviny (např. habr, bříza, břek) signalizují další pravděpodobný vývoj směrem k suťovým lesům. Floristickou pestrost rezervace zvyšuje čerstvě vlhký trávník rostoucí v nejjiž-nějším cípu jejího území - porost 43A(J). nalezeny zde byly rostliny typické pro louky řádu Arrhenatheretalia - Bellis perennis, Cynosurus cristatus, Festuca rubra, F. pratensis, Knautia arvensis, Leucanthemum ircutianum, Lotus corniculatus, Ranunculus bulbosus, Trisetum flavescens atd. V lemu řeky se vyskytuje řada druhů vlhkých luk a pobřežních rákosin spolu s druhy narušovaných stanovišť (sv. Agropyro-Rumicion crispi). Vzniku jejich větších porostů však brání příkré svahy vltavského údolí, které neumožňují vytvoření širší litorální zóny. Vegetační mapa (originál JIRÁKOVÁ 1980) zachycuje pokus o rekonstrukci původního rozšíření rostlinných, především lesních společenstev. Pro současný stav je typická částečná náhrada původních lesů umělými bory, hlavně na stanovištích acidofilních, méně i teplomilných doubrav. V západní části na území rezervace výrazněji zasahují kulturní smrčiny. 158

11 Při terénních exkurzích v roce 1991 byly zjištěny některé odchylky od mapovaného stavu: 1. V porostu 43A(J) byly místo teplomilných doubrav zjištěny pouze lesy řádu Fagetalia. 2. Vymapované reliktní bory v okrajových částech rezervace - porosty 38E a 43A(J) - nebyly potvrzeny. Nezakreslené reliktní bory byly zjištěny v porostech 39C a 41A(V). 3. Teplomilné doubravy se vyskytují i v severní části porostu 43A(S). 4. V porostech 39B, 39C a 43A(S) nejsou zakresleny skalní stepi, eventuelně i reliktní bory, které indikují přítomnost větších skalních komplexů či prudkých svahů se skalními výchozy. Flóra PR Vymyšlenská pěšina Výsledky dosavadních floristických průzkumů rezervace shrnuje seznam vyšších rostlin. Některé dříve zjištěné druhy se během průzkumu v roce 1991 nepodařilo nalézt. V seznamu je u jejich jména citována práce, která příslušný druh uvádí. Vysvětlivky k užitým značkám + druh byl v daném lesním porostu zaznamenán pouze jedenkrát ++ druh byl v lesním prostu zaznamenán alespoň dvakrát () údaj převzatý podle JIRÁKOVÉ (1978, mapka č. 9) +(+) druh zjištěn pouze jedenkrát, JIRÁKOVÁ (1978, mapka č.9) mapuje v tomtéž lesním porostu alespoň dva nálezy chráněný druh (vyhláška 54 ministerstva školství a kultury z roku 1958) z zavlečený nebo zplanělý druh x v roce 1991 poprvé zaznamenaný druh cf. taxon není spolehlivě určen 159

12 lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E Abies alba MILL x Acer platanoides L. + Acer pseudoplatanus L Achillea milefolium L Achillea tanacetifolia ALL 1) (+) Actaea spicata L Adoxa moschatellina L x Aegopodium podagraria L. x Agropyron repens (L.) PB x Agrostis stolonifera L. + Agrostis tenuis SIBTH x Ajuga genevensis L. x Ajuga reptans L + + Alchemilla monticola OPIZ + + Alliaria petiolata (MB.) CAVARA et GRANDE Allium montanum F. W. SCHMIDT Allium oleraceum L x Alnus glutinosa (L.) GAERTN Alopecurus aequalis SOBOL. + Anemone nemorosa L. + + x Angelica sylvestris L Antennaria dioica (L.) GAERTN Anthericum liliago L. (++) (++) (+) Anthericum ramosum L. 2) (++) + (+) (+) Anthoxanthum odoratum L + Anthriscus sylvestris (L.) HOFFM. + x Arabidopsis thaliana (L.) HEYNH Arabis glabra (L.) BERNH. ++ x Arabis pauciflora(grimm) GARCKE + x Arabis sagittata (BERTOL.) DC. 3 ) Arenaria serpyllifolia L. + X Arrhenatherum elatius (L.)J. et C. PRESL + Artemisia absinthium L Artemisia campestris L x Artemisia vulgaris L. + Asarum europaeum L Asperula cynanchica L Asperula tinctoria L. HROUDA et SKALICKÝ 1988, JIRÁKOVÁ 1978, 1980 Asplenium x alternifolium WULF (+) + (++) + 160

13 lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E Asplenium septentrionale L Asplenium trichomanes L Astragalus glycyphyllos L Athyrium filix-femina (L.) ROTH Aurinia saxatilis (L.) DESV (+) Avenella flexuosa (L.) PARL x Avenula pubescens (Huds.) DUM. + Barbarea stricta ANDRZ. ex BESS Bellis perennis L. + Berberis vulgaris L. (+) Berteroa incana (L.) DC. JIRÁKOVÁ 1978 Betula pendula ROTH x Bidens sp. 4) Botriochloa ischaemum (L.) KENG + + Brachypodium pinnatum(l.) PB Briza media L. JIRÁKOVÁ 1978 x Bromus hordeaceus L. + Bupleurum falcatum L Calamagrostis arundinacea (L.) ROTH Calamagrostis epigejos (L.) ROTH Calluna vulgaris (L.) HULL i x Campanula patula L Campanula persicifolia L Campanula rapunculoides L x Campanula rotundifolia L Campanula trachelium L x Capsella bursa-pastoris (L.) MED. + Cardamine impatiens L x Cardamine pratensis L. + Cardaminopsis arenosa(l.) HAYEK Carduus nutans L. JIRÁKOVÁ 1978 Carex caryophyllea LATOURR. JIRÁKOVÁ 1978 Carex digitata L 5) X Carex gracilis CURT x Carex hirta L. + Carex humilis LEYS Carex leporina L. + + Carex montana L. JIRÁKOVÁ 1978 x Carex muricata agg. + + x Carex pairae F. W. SCHULTZ + 161

14 lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E X Carex pallescens L. + + x Carex remota L. + x Carex spicata HUDS. + + Carex sylvatica HUDS. + Carlina acaulis L. + x Carlina vulgaris L. + Carpinus betulus L x Carum carvi L. + x Centaurea jacea L. + Centaurea scabiosa L. JIRÁKOVÁ 1978 Centaurea stoebe L Centaurea triumfettii ALL + + +(+) + + (++) Cerastium glomeratum THUILL. + Cerastium holosteoides FRIES emend. HYLAND Chelidonium majus L Chenopodium album L. + Chondrilla juncea L. JIRÁKOVÁ 1978 x Cirsium arvense (L.) SCOP Cirsium palustre (L.) SCOP. + Cirsium vulgare (SAVI)TEN. + Clinopodium vulgare L Convallaria majalis L. JIRÁKOVÁ 1978 ZX Conyza canadensis (L.) CRONQ. + Cornus mas L. (+) Cornus sanguinea L Coronilla varia L Corylus avellana L X Cotoneaster integerrimus L Crataegus monogyna JACQ x Cynosurus cristatus L. + Cystopteris fragilis (L.) BERNH. JIRÁKOVÁ 1978 x Dactylis glomerata L. + Dactylis polygama HORVÁTOVSZKY 6) + + Danthonia decumbens (L.) DC x Deschampsia cespitosa (L.) PB Dianthus carthusianorum L Digitalis grandiflora MILL. (+) (++) (+) Dryopteris carthusiana (VILL.) H.P. FUCHS

15 lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E Dryopteris filix-mas{l.) SCHOTT Echium vulgare L Epilobium angustifolium L ZX Epilobium ciliatum RAFIN Epilobium collinum C.C.GMEL. 7) + + x Epilobium hirsutum L. x Epilobium montanum L Epipactis helleborina (L.) CR. (+) + + (++) Equisetum arvense L. + Erophila verna (L.) CHEVALL. JIRÁKOVÁ 1978 Euonymus europaea L Euphorbia cyparissias L Euphorbia dulcis L Euphorbía helioscopia L. JIRÁKOVÁ 1978 Euphrasia stricta agg. JIRÁKOVÁ 1978 Fagus sylvatica L Fallopia convolvulus (L.) Á. LOVE Fallopia dumetorum (L.) HOLUB x Festuca gigantea (L.) VILL Festuca ovina L Festuca pallens HOST Festuca pratensis HUDS Festuca rubra agg Festuca valesiaca SCHLEICHER ex GAUDIN JIRÁKOVÁ 1978 Filago arvensis L. JIRÁKOVÁ 1978 X Filipendula ulmaría (L.) MAXIM Fragaria moschata DUCHESNE JIRÁKOVÁ 1978 Fragaria vesca L Frangula alnus MILL x Fraxinus excelsior L x Fumaria schleicheri SOY.-WILL. 8) Galeobdolon luteum agg. 9) Galeobdolon luteum HUDS. 10) + x Galeobdolon montanum (PERS.) REICHENB. + x Galeopsis angustifolia (EHRH.) HOFFM x Galeopsis bifida BOENN. 11) x Galeopsis ladanum L x Galeopsis pubescens BESS

16 lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E X Galeopsis speciosa MILL. + + x Galeopsis tetrahit L. Galium album MILL Galium aperine L Galium glaucum L Galium odoratum (L.) SCOP. + x Galium palustre L. + + x Galium pumilum MURRAY Galium rotundifolium L Galium sylvaticum L x Galium verum agg Genista germanica L Genista tinctoria L Geranium robertianum L Geranium sanguineum L x Glechoma hederacea L. + Gnaphalium sylvaticum L. + Hepatica nobilis SCHREB. + + x Heracleum sphondylium L Hieracium bauhinii SCHULT. (+) (++) Hieracium cymosum L. 12) + + X Hieracium fallax WILLD. 13) cf.+ + x Hieracium lachenalii C. O GMEL. + cf x Hieracium laevigatum WILLD. + + Hieracium pallidum BIV Hieracium pilosella L Hieracium piloselloides VILL. 14) (+)cf.+ (+)cf.+ (+) x Hieracium sabaudum L Hieracium sylvaticum (L.) GRUFB Hieracium umbellatum L x Holcus lanatus L. + Hylotelephium maximum(l.) HOLUB 15) x Hypericum hirsutum L Hypericum montanum L. + + Hypericum perforatum L Hypericum tetrapterum FRIES Hypochoeris radicata L Impatiens noli-tangere L z Impatiens parviflora L Inula conyza DC

17 Lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E Inula hirta L. (+) Jasione montana L Jovibarba sobolifera (SIMS) OPIZ JIRÁKOVÁ 1978 Juncus conglomeratus L. JIRÁKOVÁ 1978 x Juncus effusus L. + cf.+ + zx Juncus tenuis WILLD Juniperus communis L. (+) (++) x Knautia arvensis (L.) COULT. + + x Lamium album L. + x Lapsana communis L Z Larix decidua MILL. + + Lathyrus niger (L.) BERNH. + (+) x Lathyrus pratensis L. x Lathyrus sylvestris L. + Lathyrus vernus (L.) BERNH, Lembotropis nigricans (L.) GRISEB Leucanthemum ircutianum DC. + + x Leucanthemum vulgare agg. + Linaria vulgaris MILL Lolium perenne L Lonicera xylosteum L x Lotus corniculatus L z Lupinus polyphyllus LINDL. + + Luzula campestris (L.) DC. 16) Luzula luzuloide (LAM.) DANDY et WILMOTT Luzula pilosa (L.) WILLD Lychnis viscaria L Lycopus europaeus L Lysimachia nummularia L. x Lysimachia vulgaris L x Lythrum salicaria L zx Mahonia aquifolium (PURSH) NUTT. + Maianthemum bifolium (L.) F. W. SCHMIDT + + Melampyrum pratense L Melica nutans L Melica transsiivaníca SCHUR Melica uniflora RETZ Melittis melissophyllum L. + + x Mentha cf. arvensis L. + Mercurialis perennis L

18 lesni porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E x Milium effusum L Moehringia trinervia (L.) CLAIRV Monotropa hypopitys L. JIRÁKOVÁ 1978 Mycelis muralis (L.) DUM x Myosotis arvensis (L.) HILL Myosotis discolor PERS. + +cf.+ ++ Myosotis ramosissima ROCH. ex SCHULT. X Myosotis sylvatica EHRH. ex HOFFM X Myosoton aquaticum (L.) MOENCH Nardus stricta L. JIRÁKOVÁ 1978 Origanum vulgare L Orobanche alba STEPH. ex WILLD. JI RAKOVÁ 1978 Orothilia secunda (L.) HOUSE JIRÁKOVÁ 1978 Oxalis acetosella L Peucedanum cervaria (L.) LAPEYR. JIRÁKOVÁ 1978 x Phalaris arundinacea L Phleum phleoides (L.) KARSTEN Phyteuma nigrum F. W. SCHMIDT HOMOLÁČ et ČEŘOVSKÝ 1963 z Picea abies (L.) KARSTEN Pimpinella saxifraga L z Pinus nigra ARNOLD Pinus sylvestris L x Plantago lanceolata L. + Plantago major L x Plantago media L. + + Platanthera bifolia (L.) RICH. (+) (+)cf.+ x Poa angustifolia L x Poa annua L x Poa bulbosa L x Poa compressa L. + Poa nemoralis L. 17 ) x Poa palustris L. + + Poa pratensis L x Poa trivialis L. + + Polygala chamaebuxus L. 18 ) (+) (+) Polygonatum odoratum (MILL.) DRUCE Polygonum hydropiper L. + x Polygonum minus HUDS. + x Polygonum persicaria L. + Polypodium vulgare L

19 lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E Populus tremula L Potentilla arenaria BORKH. 19 ) Potentilla erecta (L) RAUSCHEL JIRÁKOVÁ 1978 x Potentilla inclinata VILL. + Potentilla neumanniana REICHENB Potentilla norvegica L Prenanthes purpurea L Primu/a veris L x Prunella vulgaris L x Prunus avium L x Prunus spinosa L ZX Pseudotsuga menziesii (MIRBEL) FRANCO x Pulmonaria obscura DUM Pyrola minor L JIRÁKOVÁ 1978 x Pyrus pyraster BURGSD Quercus petraea (MATTUSCHKA) LIEBL Quercus robur L. + x Ranunculus acris L. + x Ranunculus bulbosus L. + x Ranunculus repens L Rhamnus catharticus L x Rhinanthus minor L. + Ribes uva-crispa L. emend. LAM. + Robinia pseudacacia L x Rorippa palustris (L.) BESS. emend. JONSELL + + Rosa canina L. 20) + + x Rosa corymbifera BORKH Rosa jundzilii BESS. (+) + Rosa rubiginosa L. (+) x Rosa subcanina (CHRIST) cf.+ DALLA TORRE et SARNTH. cf.+ cf.+ cf.+ +cf.+ Rubus canescens DC. (+) (+) Rubus fruticosus agg Rubus idaeus L Rubus thyrsiflorus WEIHE et NEES in BLUFF.et FINGERH. JIRÁKOVÁ 1978 x Rumex acetosa L x Rumex acetosella agg. 21) x Rumex conglomeratus MURRAY

20 lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38 E X Rumex crispus L. + x Rumex maritimus L. + + x Rumex obtusifolius L Sagina procumbens L. JIRÁKOVÁ 1978 Salix aurita L JIRÁKOVÁ 1978 Salix caprea L. JIRÁKOVÁ 1978 x Salix fragilis L. + X Salix purpurea L x Salix triandra L cf Salvia glutinosa L. + + x Sambucus nigra L x Sambucus racemosa L Sanguisorba minor SCOP. + x Saxifraga granulata L. + x Scleranthus annuus L. + X Scleranthus perennis L. + + Scrophularia nodosa L x Scutellaria galericulata L x Sedum acre L. + x Sedum album L. + + Sedum reflexum L Sedum sexangulare L. emend. GRIMM Senecio fuchsii C. C. GMEL JIRÁKOVÁ 1978 Senecio germanicus WALLR. 22) x Senecio sylvaticus L x Senecio viscosus L Seseli osseum CR X Silene nutans L Solidago virgaurea L x Sonchus asper (L.) HILL + X Sonchus oleraceus L. + Sorbus aria agg. 23) Sorbus aucuparia L Sorbus torminalis (L.) CR Spergula arvensis L. JIRÁKOVÁ 1978 Stachys recta L Stachy sylvatica L x Stellaria alsine GRIMM + x Stellaria graminea L. + Stellaria holostea L

21 lesní porost 43A(J) 43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C 39B 38E Stellaria media (L.) WILL Stipa joannis ČELAK. x Symphytum officinale L. + Symphytum tuberosum L. + + (+) + Tanacetum corymbosum (L.)C.H.SCHULTZ Taraxacum officinale agg x Teucrium botrys L. + + Thymus pulegioides L Tilia cordata MILL Torilis japonica (HOUTT.) DC Trifolium alpestre L x Trifolium arvense L x Trifolium campestre SCHREB. + + x Trifolium dubium SIBTH. + Trifolium medium L Trifolium montanum L. (+) X Trifolium pratense L. + x Trifolium repens L. + x Trisetum flavescens (L.) PB. + x Tussilago farfara L x Ulmus glabra HUDS. + + Uritica diodica L Vaccinium myrtillus L X Valerianelta locusta (L.) LATERRADE + Verbascum densiflorum BERTOL Verbascum lychnitis L x Veronica arvensis L. + cf.+ Veronica chamaedrys L Veronica dillenii SM Veronica officinalis L ZX Veronica peregrina L. + x Veronica serpyllifolia L x Vicia hirsuta (L.) S. F. GRAY Vicia pisiformis L. JIRÁKOVÁ 1978 x Vicia tetrasperma (L.) SCHREB Vincetoxicum hirundinaria MED Vilola arvensis MURRAY 24) Viola Collina BESS. JIRÁKOVÁ 1978 x Viola reichenbachiana JORD. ex BOREAU x Viola riviniana REICHENB. 25) + Viscum laxum BOISS. et REUT

22 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24) 25) JIRÁKOVA (1978) - A. distans W. et K. ex WILLD. Na území rezervace bylo hojné sterilní Anthericum sp., které podle použitých určovacích klíčů nebylo možno blíže determinovat. det. J. ŠTĚPÁNEK sterilní rostliny podél litorální čáry, snad B. frondosa L. incl. Carex pallens (FRISTEDT) HARMAJA (cf. HOLUB 1991) det. V. SKALICKÝ 39C - E. cf. x confine HAUSSKN. = E. montanum x collinum, det. J. HADINEC det. V. SKALICKÝ sterilní porosty JIRÁKOVÁ Lamiastrum galeobdolon (L.) EHREND. & POLATSCHEK s. str. Sterilní širokolistá Galeopsis sp. (nikoliv rod Dalanum Dost.!) byla zaznamenána i v lesních porostech 38E, 39B a 43A(J). det. V. SKALICKÝ det. V. SKALICKÝ det. V. SKALICKÝ JIRÁKOVÁ Sedum maximum (L.) HOFFM. 39B - sbírána rostlina blízká L. multiflora (EHRH. ex RETZ.) LEJ. P. nemoralis cf. subsp. rigidula (MERT. et KOCH) SCHUBLER et MARTENS - na suchých a výslunných svazích hojně JIRÁKOVÁ P. alpestris RCHB. Druhy rodu Potentilla zapsané v roce 1991 determinoval J. SOJÁK. Druhy rodu Rosa zapsané v roce 1991 determinoval V. SKALICKÝ. JIRÁKOVÁ R. acetosella L. JIRÁKOVÁ S. nemorensis subsp. jacquinianus (RCHB.) ČELAK.; položky sbírané v roce 1991 det. V. SKALICKÝ JIRÁKOVÁ S. graeca (SPACH) KOTSCHY Druhy rodu Viola sbírané v roce 1991 determinoval V. SKALICKÝ. 43A(S) - V. x dubia WIESB. (= V. reichenbachiana x riviniana) 170

23 Vysoká pestrost květeny na území PR Vymyšlenská pěšina je podmíněna množstvím různorodých stanovišť. Vedle členitého reliéfu je jedním z rozhodujících faktorů i petrografická rozmanitost. Na tvorbě geologického podkladu se společně podílejí kyselejší horniny (např. paleoryolit) s horninami bazickými (metabazity). Tektonické poruchy v bazických horninách bývají vyplněny křemennými žílami, v kyselých horninách se zase na puklinách vylučuje vápnitý sintr z okolních bazičtějších hornin. To umožňuje existenci acidofytů a relativně vápnomilných druhů v těsném sousedství. Významným činitelem je vymývání živin z vrcholových partií a jejich kumulace ve spodních částech údolního svahu (cf. LOŽEK 1974, 1988). Proto můžeme v porostu 39B vidět ve vrcholové části komplexu skal kyselý reliktní bor s Calluna vulgarís, zatímco ve spodních partiích týchž skal již roste na obsah vápníku v půdě náročnější druh Teucrium botrys. Z území PR Vymyšlenská pěšina je celkem udáváno asi 389 druhů vyšších rostlin. Tento výčet zajisté není úplný, neboť některé široce pojaté taxony (např. Rubus fruticosus agg.) se při podrobnějším průzkumu rozpadnou na řadu druhů. Samozřejmě nelze vyloučit ani další nálezy dosud přehlížených druhů, eventuelně imigraci nových druhů. Z druhů uváděných v literatuře (JIRÁKOVÁ 1978, 1980, HROUDA et SKALICKÝ 1988, KNÍŽETOVÁ et al. 1987, HOMOLÁČ et ČEŘOVSKÝ 1963) nebylo v roce 1991 potvrzeno 42 taxonů. Z významnějších jsou to např. Carex montana, Cornus mas, Festuca valesiaca, lnula hirta, Jovibarba sobolifera, Phyteuma nigrum atd. Nově nalezeno byly 163 druhy, mezi nimi např. Arabis sagittata, Fumaria schleicheri, Potentilla inclinata, Sedum album, Teucrium botrys atd. Poprvé jsou uváděny i některé v rezervaci naprosto běžné až hojné druhy, např. Calamagrostis epigejos, Galeopsis angustifolia, G. ladanum, Hieracium sabaudum apod. Na území rezervace se vyskytovalo 12 druhů chráněných rostlin. Dva z dříve uváděných druhů nebyly v roce 1991 nalezeny (Cornus mas, Polygala chamaebuxus), nově byl zjištěn jeden taxon (Melittis melisophyllum). Potvrzeny jsou dřívější nálezy Anthericum liliago, A. ramosum, Aurinia saxatilis, Centaurea triumfettii, Epipactis helleborine, Juniperus communis, Platanthera bifolia, Primula veris a Stipa joannis. Z nepůvodních druhů se vedle dřevin vysázených z lesnicko-hospodářských důvodů (Larix decidua, Picea abies, Pinus nigra, Pseudotsuga menziesii, Robinia pseudacacia) objevují i druhy zavlečené či zplanělé (Conyza canadensis, Epilobium ciliatum, Impatiens parviflora, Juncus tenuis, Lupinus polyphyllus, Mahonia aquifolium, Potentilla norvegica, Veroníca peregrína ). Zpochybňována bývá původnost Melica uniflora (DOSTÁL 1989). Floristicky významný je nález zavlečeného jihoamerického druhu Veronica peregrina. V herbářích katedry botaniky PřF UK jsou z Čech a Moravy doloženy pouze lokalita z Prahy (botanická zahrada), Ústí nad Orlicí (hřbitov a jeho okolí) a blíže nespecifikovaná lokalita Pětipsy u Kadaně (rostlina na této položce má však některé zvláštnosti - průběh květní fenofáze v září, dlouhé květní stopky, široké kališní lístky). Podle Dostála (1989) je rozšíření Veronica peregrina v České republice omezeno pouze na okolí Prahy, Litoměřic a Žamberka. Smejkal (1981) ji však uvádí i ve svém katalogu moravské flóry. V rezervaci Vymyšlenská pěšina rostl tento rozrazil z mělké vody těsně při břehu Vltavy na stanovišti střídavě přeplavovaném a obnažovaném kolísající hladinou řeky řeky. Byl v nezapojeném porostu, jenž je vystaven rušivému působení proudící vody a nárazových vln vznikajících při větrném počasí nebo při průjezdu větších lodí. Květenu PR Vymyšlenská pěšina lze charakterizovat čtyřmi základními, rozšířením svých druhů na území rezervace se lišícími, druhovými skupinami. 171

24 I. Druhy osidlující vnitřní partie rezervace s velkými skalními komplexy, do okrajových porostů 38E a 43A(J) většinou nepronikající. Nápadná je preference J až JJZ exponovaných svahů. Nalezneme zde hlavně druhy teplo - a suchomilných společenstev (teplomilné doubravy, travinobylinná společenstva třídy Festuco- Brometea, skalní stepi) a druhy pionýrských společenstev mělkých skeletovitých půd (tř. Sedo-Scleranthetea), např. Allium montanum, Asperula cynanchica, Bupleurum falcatum, Botriochloa ischaemum, Centaurea triumfettii, Cotoneaster integerrimus, Festuca pallens, Geranium sanguineum, Melica transsilvanica, Stachys recta, Stipa joannis, Trifolium alpestre, Veronica dillenii apod. II. Druhy mezofilní s těžištěm výskytu v hlubokém zářezu podél potůčku na hranici 41A a 43A a na přilehlých svazích. Osidlují i V až VSV exponované svahy v západní části rezervace (porost 43A). Tento typ rozšíření mají hlavně druhy mezofilních listnatých lesů (sv. Carpinion, i. Fagetalia) a některé vlhkomilnější druhy acidofilních doubrav. Jako příklad lze uvést Acer pseudoplatanus, Adoxa moschatellina, Asarum europaeum, Euphorbia dulcis, Frangula alnus, Galium odoratum, G. sylvaticum, Pulmonaria obscura, Solidago virgaurea, Symphytum tuberosum atd. III. Druhy bez výraznější vazby na výše zmiňované typy stanovišť, resp. bez nápadnější koncentrace výskytu v určitých částech rezervace. V této skupině převažují druhy acidofilních doubrav, řadit sem můžeme i některé druhy svazu Carpinion a řádu Fagetalia - Calluna vulgaris, Campanula persicifolia, Festuca ovina, Hieracium sabaudum, Luzula luzuloides, Melampyrum pratense, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Vaccinium myrtillus atd. IV. Druhy úplně či většinou vázané na litorální čáru podél Vltavy, např. Barbarea stricta, Carex gracilis, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Phalaris arundi-nacea apod. Nepříznivé změny ve složení flóry a vegetace PR Vymyšlenská pěšina Původní lesy byly v některých přístupnějších částech rezervace převedeny na borové, méně často i smrkové kultury. V málo pozměněných až přirozených lesních společenstvech západní poloviny rezervace je v současnosti největším problémem hromadné odumírání jedle, která v E 3 patřila k dominantním dřevinám. Vliv úhynu jedle na strukturu a druhovou skladbu lesních, eventuelně jejich náhradních, společenstev je nastíněn v kapitole o vegetaci PR Vymyšlenská pěšina (str. 12, 13). V mezofilnějších lesích má předpoklady k expanzivnímu šíření zavlečený druh Impatiens parviflora, který byl zjištěn při východní hranici porostu 38E a v suťovém lese na rozhraní porostů 41A a 43A. Tento druh tvoří nápadnou dominantu v kulturní smrčině při chatové osadě v bezprostřední blízkosti východní hranice rezervace. Na vlhčích půdách údolního zářezu mezi porosty 43A a 41A se může časem více rozšířit i severoamerický druh Epilobium ciliatum. Z původních druhů se v současnosti chová invazně tráva Calamagrostis epigejos. Tento druh nebyl dříve z rezervace vůbec udáván (cf. JIRÁKOVÁ 1978, HROUDA et SKALICKÝ 1988). V roce 1991 se však již jednalo o zcela běžný druh 172

25 objevující se na celé ploše rezervace. Je také jednou z dominant podílející se na zarůstání kalamitní holiny po jedlovém lese v porostu 43A(S). Nadměrnou zátěží pro ekosystém rezervace může být i houbaření provozované rekreanty z širokého okolí přímo na ploše státní přírodní rezervace. Souhrn Na skladbě pestré vegetační mozaiky PR Vymyšlenská pěšina se podílí řada přirozených rostlinných společenstev (od skalních stepí a vegetace sutí přes reliktní bory a teplomilné doubravy až po relativně zachovalé mezofilní suťové lesy, dubohabřiny a acidofilní doubravy), která hostí kromě chráněných druhů i druhy v rámci území víceméně vázané na kaňon Vltavy, např. Hieracium piloselloides, lnula hirta, Teucrium botrys. Tento fakt podtrhuje význam vltavského údolí jakožto ojedinělé migrační cesty propojující květenu středních Čech s flórou Podunají. Východní část rezervace s převážně J až JJZ exponovanými svahy soustřeďuje prvky xerotermní. Převládají zde teplomilné doubravy s výraznými ostrovy skalních stepí. Západní část s V až VSV exponovanými svahy má vlhčí charakter. Více se zde prosazují druhy mezofilních lesů. Převládají habrové, místy i bukové doubravy, na příkrých svazích i mezofilní suťové lesy. Hojná je zde jedle. Floristicky nejpestřejší jsou porosty 41A(Z) a 43A(S), kde dochází k nejnápadnějšímu prolínání prvků xerotermní květeny s druhy mezofilních lesů. Část lesních porostů byla převedena na ochranářsky nevhodné kulturní bory, v menší míře i smrčiny. Nejzávažnější problém však představuje recentní úhyn jedlí, jehož následkem je rozpad nejhodnotnějších mezofilních lesních ekosystémů rezervace. Summary The vegatation of the Vymyšlenská pěšina nature reserve consist of a rich mosaic of natural plant communities, involving communities of rock steppes, scree communities, relict pine forests and thermophilous oak forests, and relatively undamaged mesophilous forests on scree, oak-hornbeam forests and acidophilous oak forests. Some of the plant species, being included in the list of protected taxa of the Czech Republic, were found in these communities. Furthermore, some other species recorded are confined to the Vltava river valley (e.g. Hieracium piloselloides, lnula hirta, Teucrium botrys) canyon of which is an unique migration route linking the flora of central Bohemia with that the Danubial area. Xerothermous flora and vegetation are concentrated in the eastern part of the study area whose relief is built mainly by south and soutwest oriented slopes. Thermophilous oak forest with remarkable patches of rock steppes represent the prevailing vegetation types in this area. Species of mesophilous forest are better represented in the wet western part of the area under study of which east and eastwest oriented slopes are typical. Hornbeam forests are prevailing there, locally alternating with oak-beech forests. Furthermore, mesophilous scree forests were found on steep slopes. Fir is commonly occurring in that part of the nature reserve. The stands in sections 41A(Z) and 43A(S) (see Fig.2.) are the most rich in species because the mixing of xerothermous flora with that of mesophilous forests is the most conspicuous here. 173