Vegetace chráněného území Staňkovka

Transkript

1 Bohemia centralis 18: ,1989 Vegetace chráněného území Staňkovka Vegetation des Naturschuschtzgebietes Staňkovka Denisa BLAŽKOVÁ Území chráněného přírodního výtvoru Staňkovka tvoří strmý lesnatý svah nad širokou levobřežní nivou řeky Berounky, mezi Černošicemi a Radotínem, již v katastru Velké Prahy. Plocha se rozkládá v pruhu podél nivy přes 1 km délky a svou šířkou sahá od báze svahu (200 až 210 m n.m.) až po plato staré říční terasy ( m n.m.). Základní expozice území je JV; podélnými rýhami se však svah dále člení do pestrého mezoreliéfu a vytvářejí se svahové úseky s expozicí od V přes J až k ZJZ. Nejvýraznějším vhloubením je údolíčko jediného trvalého potoka od pramenů až k vyústění do nivy. Chráněné území navazuje na bázi svahu na jižním okraji na trať Praha - Plzeň, oddělující lesní celek Staňkovky od zorněné nivy Berounky, na východě sousedí s oplocenými plochami nekultivovaných zahrad, na SV je ohraničeno silnící Radotín - Třebotov. Na S a SZ přiléhají k chráněnému území domky se zahradami, na S trvale osídlené, na SZ rekreační, oddělené od sebe jámovou pískovnou. Na JZ navazuje na chráněné území komplex druhotných, hlavně akátových kultur. METODIKA Popis vegetace odpovídá stavu ve vegetační sezoně Nomenklatorické označení druhů bylo upraveno podle Seznamu vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy (NEUHAUSLOVÁ, KOLBEK, 1982). Kromě toho bylo užito toto označení taxonů: Crataegus sp. - zahrnuje především komplex Crataegus monogyna Jacq. a jeho křížence; Rosa sp. - zejména komplex Rosa canina L. 77

2 (odlišena byla Rosa gallica). Za vegetační systém byl přijat Červený seznam (MORAVEC et al., 1983). Fytocenologická část studie byla provedena běžnými metodami středoevropské školy; snímky jsou zapsány v sedmičlenné stupnici (KLIKA, 1955). Porosty přechodného charakteru nebo mozaiky dvou jednotek jsou vyznačeny šrafáží značek obou jednotek. Kultury na místě přirozených porostů jsou označeny do ploch výchozí jednotky přirozeného lesa (tedy v tomto případě vlastně jednotky rekonstrukční). ÚZEMNÍ CHARAKTERISTIKA Celé území leží na východním okraji Českého krasu, ve vnější části pánve Barrandienu. Geologicky je tvořeno jihovýchodním křídlem svrchního ordoviku (svrchní caradock-ashgil), souvrstvím charakteristickým střídáním písčitých břidlic a pískovců s křemenci až křemitými pískovci a drobami. Podle charakteru vegetace a půdy lze však soudit i na výskyt vrstev bazičtějších hornin, i když tyto horniny nejsou v geologické mapě vyznačeny (SVOBODA et al., 1960); nejbližší bazické horniny jsou diabazy na Sulavě. Skalní podloží vychází zejména na výrazně vypuklých částech terénu v horních částech svahů až na povrch a místy břidlice tvoří i menší ostrůvky kamenitých rozpadů, pokrytých jen sporou bylinnou vegetací. Na horním okraji svahu nasedají na ordovické souvrství terciemi miocénní tortonské terasy s hlubokými štěrky a písky, které jsou také těženy v jámové pískovně těsně přiléhající k SZ chráněného území. Makroklimaticky je území charakterizováno průměrnou roční teplotou asi 8,6 C a ročním úhrnem srážek kolem 500 mm (nutno extrapolovat podle nejbližších stanic v Praze a Králově Dvoře). Pro zájmové území je však významné spíše specifické mezoklima dané polohou - celá plocha představuje amfiteátrovitě prohnutý strmý svah s jižní expozicí, a tedy i suché, výhřevné stanoviště, hostící z velké části extrazonální xerotermní vegetaci. Pro svou terénní nepřístupnost bylo území zřejmě víceméně trvale zalesněno. Souvislý lesní kryt byl ovšem pravidelně narušován těžbami, lesními cestami a různými vlivy přesahujícími ze sousedních zemědělských a sídelních ploch. Ani z botanického hlediska se mi nepodařilo najít z minulosti nějaké konkrétní zmínky, i když řada údajů s označením lokality Radotín zahrnuje patrně i výskyty na Staňkovce (např. ČELAKOVSKÉHO Květena okolí Pražského). Ve srovnání s atraktivním 78

3 sousedstvím Radotínského údolí však zůstávala Staňkovka zřejmě i v minulosti stranou zájmu celého přírodovědeckého výzkumu. VEGETACE Navržené chráněné území Staňkovka představuje souvislý vegetační komplex dosud dobře zachovaných lesních společenstev, jen málo ovlivněných výsadbou dřevin cizích či neodpovídajících stanovišti (KUBÍ-KOVÁ, 1986). Jen na JZ, za hranicí chráněného území, pokračují lesní porosty kulturami převážně z trnovníku akátu, druhově změněné i v ostatních patrech. Rovněž dolní, jižní a dílem i východní okraj území je místy ovlivněn souvislejšími skupinami akátu. Protože celé území představuje slunný svah, převládají na něm společenstva teplobytná a suchobytná. Velkoplošně jsou vyvinuty zejména tolitové doubravy (Cynancho-Quercetum), bohatě rozrůzněné podle polohy, hloubky půdy, obsahu živin a bázi do podjednotek a růstových forem od vzrůstavého, místy i vysokokmenného lesa přes výmladné pařeziny až k lesuprostým světlinám. Na nejextrémnějších horních hranách svahů je vystřídávají smolničkové doubravy. Velký přírodovědecký a ochranářský význam mají druhově bohaté kamejkové doubravy (Torilido-Quercetum, syn. Lithospermo-Quercetum), dosud u nás málo známé, které mají právě na Staňkovce patrně jedno z Největších nalezišť z celých Čech. Velmi cenný je i porost orsejové doubravy (Ficario-Ulmetum) na náplavovém kuželi jediného potoka území. Je to ojediněle zachovalý porost nejen na celém území Velké Prahy, ale i celých středních Čech. V pramenném vhloubení potoka je vyvinut pozoruhodný, byť jen fragmentární porost ostřicové jaseniny s olší (Carici remotae- Fraxinetum). Vegetační obraz území doplňují nevelké porosty kyselých doubrav (Luzulo-Quercetum) a lipových doubrav (Tilio-Betuletum) na horních plošinách nad údolním svahem a menší plochy dubohabřin (Melampyro-Carpinetum) ve snížených prohybech svahů a jediný fragment javorové habřiny (Acero-Carpinetum) na ostrůvku hrubší suti v západní části území. Stanovištnímu rozrůznění společenstev dobře odpovídají i hodnoty půdní reakce, naměřené ve vzorcích ze svrchní (0-5 cm) vrstvy půdy (tab. 1). I tato orientační měření ukazují vzestupnou řadu hodnot od výrazně acidofytního Viscario-Quercetum přes mírně acidofytní Cynancho-Quercetum k bazifilnějšímu Torilido-Quercetum s menší ústojčivostí půdy až k Melampyro- Carpinetum s téměř neutrálními, humusem bohatšími a ústojčivějšími půdami. 79

4 1. Vegetace chráněného území Staňkovka: C-F Carici-Fraxinetum, F-U Ficario-Ulmetum, A-C Acero-Carpinetum, M-C Melampyro-Carpi-netum, T- B Tilio-Betuletum, T-Q Torilido-Quercetum, C-Q Cynan-cho-Quercetum, V-Q Viscario-Quercetum, L-Q Luzulo-Quercetum, K -lesní kultury (smrk, borovice lesní, borovice černá), P - paseka, S - sídla (trvalá i rekreační), M - mokřaď, někdejší Cypero-Limo-selletum; dvojitou čarou je vyznačena železniční trať Praha -Plzeň. Tabulka 1 Hodnoty půdní reakce stanovišť různých rostlinných společenstev Společenstvo Číslo tabulky/ snímku Viscario- Quercetu m Cynancho- Quercetum Torilido- Quercetum Melampyro- Carpinetum 4/6 3/2 2/1 2/4 1/8 ph/h 2 0 4,3 5,3 6,5 6,6 6,6 ph/kcl 3,7 4,5 5,7 5,8 6,0 80

5 Lesních kultur uměle zavedených dřevin není v území mnoho, vtroušeně ovšem pronikají tyto dřeviny i do porostů přirozené skladby. Přirozenost celého komplexu narušuje zejména menší monokultura smrčiny a výsadby černé borovice. Celý lesní komplex je kromě toho přetnut průsekem pro vysoké vedení, představujícím paseku po nedávné těžbě. Jiné významnější současné zásahy krom výchovné a výběrové těžby v území nejsou. Negativně působí na porosty zátěž z rekreačních chat a z trvale osídlených domů obce Kosoř na severních okrajích chráněného území (civilizační odpadky, hrabání drůbeže - synantropizace okrajových porostů). Z přiléhajícíh zahrad na východním okraji území není záporné působení nijak výrazné. K nejcennějším částem území patří úsek široce lemující potok. Tento úsek je floristicky i vegetačně nejrozmanitější a dobře zachovaný. Vývěr potoka je poměrně silný a podle ústního podání místních občanů má povahu minerálky. Tomu by nasvědčovala i vegetace při jeho ústí do nivy Berounky. Potok se do nivy dostává propustí pod tratí; v nivě jeho tok ale nepokračuje do řeky, ale vody rozlévá v povrchové sníženině do mělkého močálku (v mapě označeno M). Tato plocha byla součástí intenzívně obdělávaného pole a byla do nedávno pravidelně orána a osévána, ač byla téměř každoročně zaplavována právě zmíněným potokem. Na mokřině se pak vytvářely pozoruhodné porosty asociace Cypero-Limoselletum s prvky subhalofytní flóry, včetně řas (BLAŽKOVÁ, 1980). V posledních letech však plocha orána nebyla a její porosty se výrazně změnily. POPIS ZJIŠTĚNÝCH JEDNOTEK Carici remotae-fraxinetun KOCH ex FABER ostřicová jasenina Jediný fragmentární porost ostřicové jaseniny je vyvinut při pramenném úpadu jediného malého potoka v území. Převládající dřevinou je olše lepkavá. Je pozoruhodné, že v tomto porostu zcela chybí jasan, byť jako semenáčky z náletu, ač je jinak v území hojně roztroušen v porostech jiných jednotek. Na území Velké Prahy je Staňkovka možná jedinou lokalitou této jednotky. Charakter porostu je patrný z tohoto snímku: č. protokolu 20 s ( ), jižní svah 15, plocha sn. 300 m 2 E 3-95% Alnus glutinosa 4, Acer pseudoplatanus 1, Carpinus betulus 1, Tilia cordata 1; E 2-10 % Viburnum opulus 2, Ligustrum vulgare 1, Lonicera xylosteum 1, Alnus glutinosa +, Frangula alnus +, Euonymus europaea +, Sambucus nigra +, Rosa sp. r; 81

6 E 1-80 % Carex remota 3, Impatiens parviflora 3, Aegopodium podagraria 2, Tussilago farfara 1, Brachypodium sylvaticum 1, Angelica sylvestris 1, Veronica beccabunga 1, Festuca gigantea +, Deschampsia caespitosa +, Campanula trachelium +, Lysimachia nummularia +, Lysimachiaa vulgaris +, Heracleum sphondylium +, Senecio fuchsii +, Mycelis muralis +, Scrophularia umbrosa +, Scrophularia nodosa +, Stachys sylvatica +, Rubus caesius +, Rubus fruticosus +, Viola riviniana +,Ligustrum vulgare juv. +, Viburnum opulus juv. 1; E 0 - chybí. Ficario-Ulmetum KNAPP ex MEDWECKAKORNÁS orsejová (jilmová) doubrava (tab. 2, sn. 1-6) Orsejová doubrava je společenstvem širokých říčních úvalů, ale na Staňkovce je vyvinuta na náplavovém kuželi na bázi údolního svahu, kde říční záplavy nahrazují přeplavy po deštích snadno se rozvodňujícího potoka. Přesto mají porosty dosti typické složení a jen na zvýšených okrajích tvoří přechodné porosty k dubohabřinám (sn. 6). Ve stromovém patru se vedle Carpinus betulus uplatňuje hlavně vysokokmenný Quercus robur, kdežto účast Quercus petraea je dána spíše náporem velmi silné populace tohoto druhu ze sousedství. Ulmus minor je dnes zastoupen již jen ojediněle v mladších exemplářích. Keřové patro je vyvinuto jen nepatrně, zato bylinné patro je velmi pestré, s výraznými fenologickými proměnami během roku. Charakteristický je aspekt jarních geofytů (Ficaria bulbifera, Corydalis cava aj.). V letních měsících bývá pokryvnost bylinného patra nižší a uplatňují se hlavně hájové a nitrofilní druhy (Aegopodium podagraria, Galeobdolon luteum, Alliaria petiolata aj.). Rozšíření orsejové doubravy je velmi omezené a zasluhuje si plné ochrany. Melampyro-Carpinetum PASSARGE černýšová dubohabřina (tab. 2, sn. 7-9) Černýšová dubohabřina je na Staňkovce vyvinuta hlavně v prohybech svahů, ale jen na menší části území. Přesto je tato jednotka rozrůzněna do různých podjednotek a forem. Pozoruhodný je zejména porost snímku 7, z mělké muldy kolem pramenné mísy potoka, představující M-C. ulmetosum s hojností jarních geofyt. Představuje přechod k Ficario-Ulmetum. Nejhojnější formou asociace jsou porosty s hustě zapojeným stromovým patrem a velmi málo zastoupeným až chybějícím bylinným patrem (příklad sn. 9). Tyto porosty zprostředkovávají přechod k Tilio-Betuletum. Typický porost jednotky představuje sn

7 Ve stromovém patře se vedle habru uplatňují i oba duby. Keřové patro bývá vyvinuto málo, ale druhově je pestré. V bylinném patru se uplatňují hlavně druhy hájové. Z nich pak plní diferencující, indikační funkci hlavně náročnější druhy, jako Ranunculus auricomus, Campanula trachelium, Campanula rapunculoides, s menší věrností i další. Tilio-Betuletum PASSARGE lipová doubrava (tab. 2, sn ) Lipová doubrava představuje mezní jednotku svazu Carpinion na přechodu k acidofilním doubravám. V zájmovém území osídluje mírně ukloněné plošiny nad údolním svahem, s chudšími půdami, ne však extrémně kyselými. Stromové patro je tvořeno dubem zimním (Quercus petraea), místy je vtroušena i bříza (Betula pendula). Lípy však v těchto porostech zcela chybějí. Polohy lipových doubrav jsou však v území dosti zasaženy kulturami borovice a smrku a dílem i ruderalizací, zvláště v blízkosti lidských sídel. V keřovém patru - pokud je vůbec vyvinuto - se uplatňují převážně druhy stromového patra. Na stavbě bylinného patra se uplatňují zejména hájové druhy (Carpinion) se širší amplitutou (Stellaria holostea, Dactylis polygama, Poa nemoralis) a druhy hájové méně náročné na obsah živin a bází (Mycelis muralis, Convalaria majalis). Ty pak představují v území diferenciální druhy vůči ostatním jednotkám (viz tabulku 2). Charakteristická je ale už i účast druhové skupiny acidofytů (Luzula luzuloides, Hieracium sabaudum aj.). Aceri-Carpinetua KLIKA javorová habřina Suťová javorová habřina se v zájmovém území vyskytuje v jediném, jen maloplošně vyvinutém porostu v západní části Staňkovky. Ač je celé chráněné území na strmých svazích, vytvářejí se zde sutě jen výjimečně, což je dáno břidličnatou texturou rozpadu ordovických vrstev. V uvedeném porostu tvoří stromové patro habr, v podrostu převládá bažanka a šíří se kopřiva. Porost reprezentuje tento snímek: č. protokolu 5s (letní aspekt 44s), východní svah 30º, plocha 320 m. E 3-90 % Carpinus betulus 5, Quercus petraea 1, Tilia cordata 1; E 2-12 % Carpinus betulus 2, Sambucus nigra +; E 1-70 % Mercurialis perennis 3, Urtica dioica 2, Impatiens parvi-flora 2, Corydalis cava 1, Scrophularia nodosa 1, Galium aparine 1, Alliaria petiolata 1, Carex spicata +, Moehringia trinervia +, Epilobiuam montanum +, Viola odorata +, Geum urbanum 83

8 +, Geranium robertianum +, Campanula trachelium +, Fallopia dumetorum +, Oryopteris filix-mas +, Pulmonaria obscura +, Chaerophylum temu-lum +, Rubus fruticosus r, Veronica sublobata +, Taraxacum officinale +, Chelidonium majus +, Carpinus betulus juv. 1, Quercus petraea juv. +, Crataegus sp. juv. r; E 0-3 % Hypnum cupressiforme 1. Torilido-Quercetum as. nova proviz. - tořicová doubrava kamejková doubrava) (tab, 3) Porosty teplomilných doubrav s hojnou kamejkou modronachovou jsou v České literatuře označovány jako Lithospermo-Quercetuo Br.-Bl (MORAVEC et al., 1963). Podrobné studium těchto porostů však ukázalo, že naše kamejkové doubravy z Čech se jmenovanou asociací ztotožnit nelze. Jde nejen o rozdíly dané odlišnými fytogeografickými poměry, ale i vlastnostmi stanoviště. To se projevuje jak v rozdílném druhovém složení, tak v odchylné struktuře porostů. I když by jméno Lithospermo-Quercetum bylo velmi výstižné, nelze ho užít z důvodů nomenklatorických pravidel (BARKMAN, et al., 1976) a je nutno vytvořit jméno nové. Jako nejvýstižnější se jeví Torilido-Quercetum. Torilis japonica je dobrý a stálý diferenciální druh, reprezentující početnou a pro společenstvo charakteristickou skupinu nitrofilních druhů. Podrobný rozbor syntaxonomické problematiky přesahuje rámec této informace a bude uveřejněn jinde. Na území Staňkovky je typická kamejková doubrava vyvinuta ve střední části údolního svahu, místy však sestupuje až na jeho bázi, kde vytváří přechodné formy k mezofytním společenstvům - Ulmenion, Carpinion - tab. 3, sn. 1-3). Váže se na kypré půdy povahy zahliněné drobné suti na strmých, slunných svazích, vzácněji na hluboké, eutrofní svahoviny. Charakteristickým znakem je velká druhová bohatost dřevin, zejména v keřovém patru. Ale i ve stromovém patru se vedle Quercus petraea uplatňují s menší kvantitou Carpinus betulus, Acer campestre a v dolní části svahů i Quercus robur. V keřovém patru je charakteristický a diferenciální druh dřín (Cornus mas), rostoucí v této jednotce velmi hojně a s velkou vitalitou. Bujné keřové patro indikuje kamejkovou doubravu už i fyziognomicky. Velmi charakteristická je i skladba bylinného patra. Podílí se na něm indikační skupina termofilních druhů, především kamejka Buglossoides purpureo-coerulea, která vytváří místy polykormonové koberce, místy však může i zcela chybět. Kvantitativně významnou složkou jsou druhy hájové (Stellaria holostea, Dactylia polygama, Pea nemoralis) a velká skupina druhů nitrofilních 84

9 (Torilis japonica, Alliaria petiolata, Campanula rapun-culoides, Impatiens parviflora, Geum urbanum aj.), indikující velmi živé mikrobiální procesy v půdě. Cynancho-Quercetum PASSARGE tolitová doubrava (tab. 4) Tolitová doubrava představuje v území nejrozšířenější jednotku. Osídluje mělké půdy místy od báze údolního svahu až po jeho horní hranu. Stromové patro je tvořeno v naprosté převaze dubem zimním (Quercus petraea), jen vtroušení se vyskytuje i habr. Kromě kulturních příměsí (borovice, smrk) jiné dřeviny většinou nepřistupují, jinde v této jednotce častý břek se v území vyskytuje jen velmi vzácně. Keřové patro, byť pokryvností dosahuje sotva několik procent, je druhově většinou pestré a rovněž v semenáčcích je bohatství druhů poměrně značné, i když Quercus petraea naprosto převažuje. Pro bylinné patro je příznačná kombinace několika druhových skupin. Vedle indikačně významných subxerofilních druhů (Vincetoxicum hirundinaria, Silene nutans, Vicia cassubica aj.) je pravidelná účast hájových druhů (Stellaria holostea, Poa nemoralis), ale i druhů kyselých doubrav (Hieracium lachenalli, Festuca ovina). V zájmovém území lze rozeznat subasociaci C-Q. poetosum nemoralis BLAŽKOVÁ, 1962, vázanou na dolní vlhčí část svahů na hlubokých půdách. Diferencuje ji nejen vysoká dominance Poa nemoralis a větší podíl hájových druhů, ale i pravidelný výskyt druhů nitrofilních (tab. 4, sn. 1-7). Na rozdíl od toho je druhá subasociace, C-Q.cari-cetosum humilis NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, 1977 výsušnější, vázaná jen na horní části svahů a je diferencována skupinou xerofytnějších druhů (Carex humilis, Teucrium chamaedrys, Thymus pulegioides, Verbascum lychnitis). Hájové druhy sice nechybějí, ale vyskytují se jen s malou pokryvností, nepřesahující většinou 9 % (tab. 4, sn. 8 až 10). Na mapě nebyly obě podjednotky rozlišovány; je zde totiž vytvořeno mnoho přechodných porostů a často se obě podjednotky prolínají. K tabulce 4 byly připojeny i 3 snímky představující přechodné porosty k asociaci Torilido-Quercetum (tab. 4, sn ). Tyto porosty byly vyznačeny šrafovaně - jako přechod obou jednotek. Viscario-Sueircelto StmcCter, soclničlkova ďsacfoiraya (tab. 5) Smolničková doubrava porůstá nejextrémnější výsušné polohy na horní hraně údolního svahu s mělkými kamenitými půdami. Stromové patro je tvořeno pouze výmladnými, netvárnými jedinci dubu zimního, zřídka dorůstajícího přes 10 m. 85

10 Keřové patro je zanedbatelné, tvořené veskrze jen nízkými výmladky dubu. Bylinné patro většinou nepokrývá více než 40 % povrchu a je tvořeno hlavně travami Festuca ovina a Deschampsia flexuosa. Indikačně významná je skupina xerofytních druhů nenáročných na báze (Steris viscaria, Polygonatum odoratum, Silene nutans). Na rozdíl od ostatních společenstev je charakteristická pravidelná účast přízemního patra, tvořeného mechy a lišejníky. Jeho pokryvnost roste s rostoucí suchostí stanoviště. V území lze rozeznat dvě formy - vlhčí, na stinnějších svazích východního kvadrantu, ve které se výrazně uplatňuje Calamagrostis arundinacea (sn. 1-2), a sušší (sn. 3-7), z jižních expozic, s druhovou skupinou xerofytních a acidofytních druhů (Carex humilis, Hieracium pilosella, Calluna vulgaris aj.). Luzulo albidae-quercetum (HILITZER 1932) PASSARGE biková doubrava (tab. 6) Biková doubrava zabírá v území nevelké plochy na horní terasové plošině na konvexních terénních tvarech. Stromové a zlomkovitě zastoupené keřové patro je tvořeno dubem zimním, větší zastoupení borovice představuje kulturní příměs. Bylinné patro má většinou nízkou pokryvnost a uplatňují se v něm acidofytní druhy s malými nároky na živiny a báze (Festuca ovina, Deschampsia flexuosa, Luzula luzuloides, Veronica officinalis). Mechové patro zastupuje většinou Hypnum cupressiforme. Snímek 1 představuje výsušnou, xerofytní formu společenstva (převládá Festuca ovina), kdežto sn. 3 reprezentuje formu mezofytní s převládající Luzula luzuloides a s vtroušenými druhy Impatiens parviflora, Stellaria holostea aj., přičemž sn. 2 představuje průměrný typ porostu. Protože všechny porosty této jednotky leží při horní hraně svahu, jsou poměrně silně zasaženy antropickými vlivy z přilehlých sídel. Odvozené fáze (kultury) (tab. 4, sn ) Lesní kultury s výsadbou Picea abies, Pinus sylvestris, P. nigra, Larix decidua, Betula pendula aj. představují odvozené fáze, změněné i v bylinném patru (zejména pod smrkem). Zejména kultury smrku by měly být v chráněném území převedeny na přirozenější skladbu. 86

11 Charakter porostů chráněného území Staňkovka Tabulka 2 Číslo snímku Expozice Inklinace ( ) Plocha snímku (m 2 ) E- 3 - pokryvnost (%) Carpinus betulus Quercus robur Quercus petraea Ficario-Ulmetum Melampyro- Carpinetum Tilio-Betuletum J J JV JV V JV JJV JV JV JZ V SV JV Acer campestre Ulmus minor E 2 - pokryvnost (%) Carpinus betulus.. r Acer campestre r Sambucus nigra Crataegus sp Quercus petraea Ligustrum vulgare Fraxinus excelsior Grossularia uvacrispa r Ulmus minor.. r E 1 - pokryvnost (%) Viola riviniana

12 Pokračování tabulky 2 Číslo snímku Stellarla holostea Dactylis polygama Viola odorata Alliarla petiolata r Geum urbanum r Galium aparine Chaerophyllum temulum Taraxacum officinale Ficaria bulbifera r..... r..... r Corydalis cava Anemone ranunculoides Corydalis fabacea Anemone nemorosa Gagea lutea Veronica sublobata Adoxa moschatelina Lathrea squamarla Galeobdolon luteum Fragaria moschata Aegopodium podagraria Poa nemoralis Impatiens parviflora Moehringia trinervia r

13 Pokračování tabulky 2 Polygonatum multiflorum Lathyrus vernus Campanula trachelium Campanula rapunculoides Ranunculus auricomus Brachypodium sylvaticum Lysimachia nummularia Pulmonaria obscura Poa angustifolia Veronica chamaedrys Galeopsis bifida Symphytum tuberosum Pyrethrum corymbosum Scrophularia nodosa..... r r Geranium robertianum Hieracium murorum Mycelis muralis Luzula luzuloides r + Convalaria majalis Rubus fruticosus r Hieracium sabaudum Hieracium lachenalii Melampyrum pratense r 1.. Carex pairae Carpinus betulus juv r

14 2. pokračování tabulky 2 Číslo snímku Quercus petraea + robur juv. Acer campestre juv. Fraxinus excelsior juv. Rosa sp r r Euonymus europaea juv Sambucus nigra juv Acer pseudoplatanus juv Cerasus avium juv. E Q - pokryvnost % r Pouze v jediném snímku byly druhy: E 3 - sn. 7: Acer pseudoplatanus 1; sn. 11: Robinia pseudacacia +; sn. 12: Pinus sylvestris +; sn. 13: Fagus sylvatica r, Betula pendula r; E 2 - sn. 6: Quercus robur +; sn. 7: Acer pseudoplatanus +, Euonymus europaea +j sn. 9: Lonicera xylosteum +; sn. 11: Symphoricarpos albus- r; sn. 13: Acer pseudoplatanus +; E 1 - sn. 1: Crataegus sp. juv. +, Acer platanoides juv. rj sn. 2: Rhamnus catharticus juv. +, 3: Lamium maculatum +; sn. 5:Lapsana communis +, Myosotis sparsiflora +, Cerasus avium juv. r; sn. 7: Viola hirta +; sn. 8: Asarum europaeum 2, Glechoma hederacea +, Myosotis sylvatica +, Fallopia dumetorum +, Cephalanthera damasonium +, Crataegus sp. juv. +, Cornus mas juv. +, Neottia nidus-avis r; sn. 9: Poa trivialis +, Urtica dioica +, Torilis japoniea +;.sn. 11: Festuca ovina 1, Polygonatum odoratum +, Fragaria vesca +, Athoxanthum odoratum +, Epilobium montanum +, Campanula persicifolia +, Dryopteris filix-mas +, Festuca rubra r, Polypo-dium vulgare r; E 0 - sn. 9: Hypnum cupressifořme +. 90

15 Torilido-Quercetum Tabulka 3 Číslo snímku stálost Expozice JV JV J JV J J J J Inklinace o Plocha snímku m E š - pokryvnost % Quercus petraea V Carpinus betulus IV Acer campestre III Quercus robur II E 2 - pokryvnost % Cornus mas V Crataegus sp V Acer campestre V Ligustrum vulgare V Euonymus europaea IV Rosa sp.. + r IV Quercus petraea IV Rhamnus catharticus IV Carpinus betulus III Fraxinus excelsior. 2. r.. +. II Prunus spinosa II E 1 - pokryvnost % Pyrethrum corymbosum V Viola hirta V Calamintha clinopodium V Buglossoides purpurocaerulea IV Fragaria moschata IV Vincetoxicum hirundinaria III Polygonatum odoratum II Euphorbia cyparissias II Vicia cassubica II Vicia pisiformis II Teucrium chamaedrys II Inula conyza II Coronilla varia II Origanum vulgare II 91

16 Pokračování tabulky 3 Číslo snímku stálost Bupleurum falcatum II Rosa gallica II Hypericum perforatum.... r +.. II Stellarla holostea V Dactylis polygama V Poa nemoralis V Brachypodium sylvaticum V Lathyrus niger IV Fragaria vesca IV Viola odorata III Hieracium murorum II Viola riviniana II Campanula persicifolia II Campanula rapunculoides V Alliaria petiolata V Impatiens parviflora V Geum urbanum V Galium aparine IV Fallopia dumetorum IV Campanula trachelium + + r IV Lapsana communis IV Chaerophylum temulum III Torilis japónica IV b t Galeopsis bifida + G.tetrahit... +b +b. +t II Myosotis sylvatica II Veronica chamaedrys... r II Barbarea vulgaris... r +.. II Hieracium lachenalii II Corydalis cava r +... IV Ficaria bulbifera III Anemone ranunculoides II Veronica sublobata II Pulmonaria obscura II Quercus petraea juv V Carpinus betulus juv. +. r V Acer campestre juv IV 92

17 2. pokračování tabulky 3 Číslo snímku stálost Crataegus sp III Prunus spinosa juv III Rosa sp III Fraxinus excelsior juv II Acer platanoides juv r. +. II Ligustrum vulgare juv II Cornus mas juv II Rhamnus catharticus juv II Euonymus europaea juv I Cerasus avium juv I E 0 - pokryvnost % Pouze v jediném snímku byly druhy: E3 - sn. 2: Acer platanoides 2, Fraxinus excelsior +, Pinus sylvestris +; sn. 6: Pyrus pyraster +; E2: sn. 4: Swida sanguinea 3, Cerasue avium 1, Quercus robur +; E1: sn. 1: Geranium robertianum +; sn. 2: Sambucus nigra juv. +; sn. 3: Corydalis fabacea 1, Quercus robur juv. +, Hypericum hirsutum r; sn. 4: Poa angustifolia +, Polygonatum multiflorum +, Lysimachia nummularia +, Festuca rubra i; sn. 5: Primula veris +, Carex michelii +, Myosotis sparsiflora 1; sn. 6: Rubus fruticosus +, Astragalus glycyphyllos +, Galeopsis ladanum +, Pyrus pyraster juv. +, Acer pseudoplatanus juv. r; Cheliodonium majus t; sn. 8: Festuca ovina r: E0 : sn. 8: Mnium affine +. 93

18 Charakter porostů chráněného území Staňkova Tabulka 4 Cynancho-Quercetum Přechodná Fáze Světliny Kultury Číslo snímku stálost Expozice JV JJV JJZ JV JJV JV JV J JJZ JZ JZ J J J JZ JV JZ JV Inklinace o Plocha snímku m E š - pokryvnost % Quercus petraea V Carpinus betulus II Pinus nigra I Pinus sylvestris I Larix decidua I E 2 pokryvnost % Crataegus sp III Rosa sp III Ligustrum vulgare III Quercus petraea III Carpinus betulus r +. III Acer campestre I Pyrus pyraster I.. r..... Cornus mas I Svida sanguinea I Rhamnus catharticus r +. I Fraxinus excelsior i Cerasus avium

19 Pokračování tabulky 4 Číslo snímku stálost Euonymus europaea Robinia pseudacacia r E 1 pokryvnost % Vincetoxicum hirundinaria III. +. r 1.. Silene nutans III Vicia cassubica II Pyrethrum corymbosum III Polygonatum odoratum III Galeopsis ladanum r... II Anthericum liliago II Anthericum ramosum I Festuca rupicola Poa nemoralis V Stellarla holostea V Veronica chamaedrys V Dactylis polygama IV r. +. Hieracium murorum III Carex pairae III Fragaria vesca II Viola riviniana III Myosotis sylvatica I Brachypodium sylvaticum I. 1 r Moehringia trinervia I Hieracium lachenalii v

20 2. pokračování tabulky 4 Číslo snímku Festuca ovina IV Hieracium sabaudum II Luzula luzuloides II Veronica officinalis III.. + r. +.. Oeschampsia flexuosa III Steris viscaria II Hieracium laevigatum I Solidago virgaurea I Calamintha clinopodium II Lythyrus niger II Fragaria moschata I Viola hirta I Campanula rapunculoides III Lapsana communis r III Alliaria petiolata II r r Galeopsis bifida+tetrahit +b b... II +b. rb... +b. Impatiens parviflora I Geum urbanum r. I. + r Falopia dumetorum II Torilis japónica I + r Veronica sublobata I Galium aparine Geranium robertianum I Rubus fruticosus I r r. 96

21 3. pokračování tabulky 4 Číslo snímku Hypericum perforatum. +.. r III Euphorbia cyparissias III Carex humilis II Thymus pulegioides II Teucrium chamaedrys I Ajuga genevensis r + I Poa angustifolia II Hieracium pilosella I Lotus corniculatus I Ssdum sexangulare I Erysimum crepidifolium I Seseli glaucum r II Verbascum lychnitis II Taraxacum officinale r r. I... r r. r. Agrostis capillaris I Calamagrostis epigejos Quercus petraea juv V Rosa sp. juv IV Carpinus betulus juv IV Acer campestre juv II Fraxinus excelsior juv III Cerasus avium juv II Crataegus sp. juv I Cornus mas juv r II

22 4. pokračování tabulky 4 Číslo snímku Ligustrum vulgare juv I Acer platanoides juv.. r I Prunus spinosa juv I Sorbus aucuparia juv I r. Robinia pseudacacia juv. r r E pokryvnost % Hypnum cupressifořme IV Mnium sp I Atrichum undulatum I Porella platyphylla I Fissidens taxifolius I Cladonia sp. div Pouze v jediném snímku byly druhy: E3 - sn. 16: Betula pendula 4; sn. 18: Picea abies 5; E2 - sn. 16: Frangula alnus 1, Prunus spinosa +, Sarothamnus scoparius 1, Grossularia uva-crispa +, Lonicera xylosteum +; E1 - sn. 1: Astragalus glycyphyllos +, Quercus rubra juv. r; sn. 2: Chaerophyllum temulum +; sn. 3: Melampyrum pratense 1, sn. 4: Genista germanica +; sn. 5: Scrophularia nodosa +; sn. 6: lnula co- nyza +; sn. 7: Calamagrostis arundinacea 1; sn. 8: Acer pseudoplatanus juv. r; sn. 9: Pseudoly-simachion spicatum +, Vicia pisiformis +, Potentina pusilla r, Achillea millefolium +, Rhamnus cathartica juv. r; sn. 10: Rosa gallica +, Pyrus pyraster juv. +; sn. 11: Viola odorata +; sn.12: Campanula trachelium +; sn. 13: Trifolium alpestre +; sn. 14: Carex praecox 1, Holosteum umbellatum +, Myosotis stricta +; sn. 15: Asperula cynanchica 1; sn. 16: Linaria vulgaris ++, Sedům maximum +, Campanula rotundifolia +, Vaccinium myrtillus +, Plantago lanceolata r: sn. 18: Lamium album 1, Stellaria media +, Ribes uvacrispa juv. +, Sambucus nigra juv. +, Mycelis muralis r; E0 - sn. 7: Cephaloziella sp. +, sn. 15: Rhytidium rugosum 3, Abitinella abietina 1; sn. 16: Brachythecium velutinum 1. 98

23 Viscario-Quercetua Tabulka 5 Číslo snímku Stálost Expozice VJV JV JV J J JJV JJZ Inklinace ve Plocha snímku m E 3 pokryvnost % Quercus petraea V E 2 pokryvnost % Quercus petraea IV Sarothamnus seoparius II E 1 pokryvnost % Steris viscaria V Polygonatum odoratum r. 1 + V Poa nemoralis V Silene nutans III Fragaria vesca r. II Dactylis polygama II Hieracium murorum III Festuca ovina V Deschámpala flexuosa V Hieracium lachenalii V Luzula luzuloides V Hieracium sabaudum V Solidago virgaurea II Calamagrostis arundinacea III Melampyrum pratense III Calluna vulgaris IV Veronica officinalis III Lembotropis nigricans II Sedum maximum II Carex humilis III Hieracium pilosella III Anthericum liliago III Hypericum perforatum..... r + II Quercus petraea juv V Carpinus betulus juv. + r..... II 99

24 Pokračování tabulky 5 Číslo snímku stálost EQ pokryvnost % Hypnum cupressiforme V Ceratodon purpureus IV Cladonia sp. div III Pouze v jediném snímku byly druhy: E3 - sn. 6: Pinus sylvestris +, Larix decidua 1; E1 - sn. 1: Scrophularia nodosa 1, Impatiens parviflora r; sn. 2: Acer pseudoplatanus juv. r,-v, Cornus mas juv. +, -v, Rosa sp. juv. +; sn. 3: Fallopia dumetorum +; sn. 4: Genista tinctoria 2, Hieracium laevigatum +, Pinus sylvestris juv. +, Sorbus aucuparia juv. +; sn. 7: Vincetoxicum hirundinaria +, Brachypodium sylvaticum +, Agrostis capillaris +, Luzula campestris +, Hypochoeris radicata r; EQ - sn. 6: Dicranum scoparium 2, Mnium affine 1; sn. 7: Brachypodium velutinum +, Polytrichum piliferum

25 Tabulka 6 Luzulo-Quercetum Číslo snímku Expozice JZ JV V Silene nutans + +. Inklinace ve Sedum maximum +.. Impatiens parviflora.. 1 Plocha snímku m Rubus fruticosus. + 1 E 3 pokryvnost % Polypodium vulgare.. + Quercus petraea Taraxacum officinale r r. Pinus sylvestris. 2. Agrostis capillaris +.. Betula pendula. +. Quercus petraea juv E 2 pokryvnost % Carpinus betulus juv. +. Quercus petraea + +. Cerasus avium juv.. +. Sarothamnus scoparius r.. Acer platanoides juv.... E 1 pokryvnost % EQ pokryvnost % Festuca ovina Hypnum cupressiforme Deschampsia flexuosa Dicranum scoparium. 1. Luzula luzuloides Mnium sp.. 1. Melampyrum pratense Atrichum undulatum. +. Hieracium sabaudum Veronica officinalis Hieracium lachenalií 1 +. Vaccinium myrtillus. 1. Calamagrostis arundinacea.. + Poa nemoralis 2 1. Stellaria holostea. 1 1 Hieracium murorum.. + Dactylis polygama. +. Scrophularia nodosa r.. 101

26 FLÓRA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ STAŇKOVKA Floristické bohatství Staňkovky zahrnuje přes 230 druhů cévnatých rostlin. Většinou jde o druhy lesní a světlinové, jejichž výskyt je zachycen i ve fytocenologických tabulkách. Menším dílem se vtroušeně vyskytují i druhy sešlapávaných míst (lesní cesty) a druhy ruderální z okrajů lesů. Ojediněle lze nalézt i druhy pěstované, zaběhlé ze zahrad, nelze vyloučit ani výsadbu. Zvláště nutno zdůraznit výskyt druhů chráněných a ohrožených, popř. jinak pozoruhodných svým výskytem nebo absencí: Anthericum - A. liliago je častější než A. ramosum. Oba druhy rostou hlavně v horní části svahů ve Viscario-Quercetum a Cynancho-Quercetum. Cephalanthera damasonium - byla nalezena na jediném místě v Melampyro- Carpinetum v dosti rozlehlé a bohaté populaci. Cornus mas - je v území velmi hojný, tvoří keřový podrost všude v Torilido- Quercetum, kde také i pravidelně plodí. V ostatních společenstvech se vyskytuje vtroušeně a většinou jen jako semenáčky nebo sterilní exempláře. Lilium martagon - v území byly nalezeny jen 2 sterilní exempláře. Vinca minor - tvoří asi 4 kolonie o několika desítkách metrů čtverečných. Primula veris - vyskytuje se zejména v Torilido-Quercetum v západní části území. Z dalších druhů zasluhuje zmínku Melica picta - nalezen jediný větší trs u cesty. Zajímavý je nález Melica uniflora už mimo chráněné území na západních svazích vrchu Sulava v podrostu Robinia pseudacacia, kde vytváří výraznou dominantu. V celém území však patrně zcela chybí Melica nutans, a pokud se vůbec vyskytuje, je velmi vzácná, podobně jako Hepatica nobilis, již jsem na celém území nalezla jen v několika exemplářích na jediném místě, a Hedera helix, jejíž jediný exemplář jsem našla u paty stromu u pramene potoka. ZÁVĚRY PRO OCHRANÁŘSKOU PRAXI Navrhované chráněné území Staňkovka je botanicky velmi bohaté, a to jak po floristické, tak i vegetační stránce. Vyskytuje se v něm řada chráněných a vzácných druhů rostlin a několik společenstev, která jsou dnes již vzácná nejen na území Prahy, ale i v celých Čechách. 102

27 Území je zasazeno do kulturně silně ovlivňované krajiny, a zasluhuje proto jako jeden z mála zbytků přirozených celků cele ochranu. Na rozdíl od sousedních chráněných území v Radotínském údolí, která jsou na vápencích, je Staňkovka na kyselejších horninách a její charakter je odlišný. V území by nemělo docházet k velkoplošným těžbám, ale ani k přílišnému prosvětlování porostů. Z umělých kultur by bylo žádoucí odstranit především monokulturu smrku a nahradit ji listnáči. Na severním okraji by měla být učiněna opatření, aby nedocházelo k poškozování lesa u blízkých chat a sídel v obci Kosoř. Za úvahu stojí možnost přičlenění močálku pod tratí ke komplexu rezervace. ZUSAMMENFASSUNG Das neue Naturschutzgebiet Staňkovka liegt am SW Rand von Prag am Ostrand des Böhmischen Karstes und stellt den Steilhang ober der Linksuferaue von Berounkatal dar. Dieses Gebiet ist noch von natürlicher Waldvegetation bedeckt. Die grösste Fläche bewachsen trockene Eichenwälder, vor allem das Cynancho- Quercetum. Wertvolle sind besonders die artenreiche Eichenwälder des Torilido- Quercetum as. nova provis., die bisher in das Lithospermo-Quercetum Br.-Bl eingereiht wurden. Bemerkenswerte und in Mittelböhmen schon sehr seltene sind auch die Bestände des Ficario-Ulmetum und des Carici remotae-fraxinetum. Den Oberhang und die Terrasse bewachsen die Bestände des Viscario-Quercetum, der Tilio-Betuletum und des Luzulo-Quercetum. Die Mulden sind meistens vom Melampyro-Carpinetum bedeckt, der einzige grobe Schutt besiedelt das Acero- Carpinetum. Im Staňkova-Gebiet wurden insgesamt über 230, aus diesen 9 geschützte und gefährdete Gefässpflanzenarten gefunden. LITERATURA BARKMAN, J.J.; MORAVEC, J., RAUSCHERT S. (1976): Code der pflanzensoziologischen Nomenklatur. - Vegetatio, Den Haag, 32: BLAKOVÁ, D. (1980): Interessantes Vorkommen des Cypero-Limoselletum bei Prag. - Preslia, Praha, 52: ČELAKOVSKÝ, L. (1870): Květena okolí Pražského. - Živa, Praha, 4: KLIKA, J. (1955): Nauka o rostlinných společenstvech, fytocenologie. - Praha. KUBÍKOVÁ, J. (1986): Klapice a Staňkovka - nová chráněná území v CHKO. - Zpravodaj Český Kras, Praha, 1/86: 2-3. MORAVEC, J. et al. (1983): Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočeskou přírodou, Litoměřice, příloha 1983/1. NEUHÄUSLOVÁ, Z.; KOLBEK, J. (red.) (1982): Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. - Průhonice. SVOBODA, J. et al. (1960): Geologická mapa středočeského siluru a devonu - východní část. - Praha. VESECKÝ, A. et al. (1958): Atlas podnebí Československé republiky. Praha. Adresa autorky: RNDr. Denisa Blažková, CSc. Botanický ústav ČSAV, Průhonice 103

28 104