Dříve, než začnete s editorem pracovat, bude vhodné seznámit se s jeho koncepcí.

Transkript

1 Textový editor vi Textový editor vi Editor vi je standardní součástí všech systémů UNIX již z tohoto důvodu by se s ním vážnější zájemci o tento systém měli alespoň seznámit. Přestože je poněkud poznamenán dobou svého vzniku, má editor vi řadu možností, které mnohé uživatelsky přátelštější editory postrádají. Občasným uživatelům se však může zdát příliš komplikovaný. Pro ně bude vhodnější některý z volně šířených textových editorů, jako GNU Emacs nebo joe. 1. Základní koncepce editoru vi Dříve, než začnete s editorem pracovat, bude vhodné seznámit se s jeho koncepcí Prostředí shellu Aby editor vi uměl spolupracovat s vaším terminálem nebo terminálovým programem, musí znát typ terminálu, který používáte nebo který váš terminálový program emuluje. Informaci o typu terminálu očekává editor v proměnné prostředí TERM, kterou systém pro pevně připojené terminály nastavuje automaticky. Při přihlašování prostřednictvím sítě se vás systém na typ terminálu obvykle zeptá. Pokud se vám po spuštění editoru objeví zpráva typu unknown terminal type", je zapotřebí správný typ terminálu zadat z příkazového řádku shellu, například takto: $ TERM=vt100; export TERM 1.2. Příkazy editoru vi Editor vi pracuje ve dvou režimech v příkazovém režimu a ve vkládacím (vstupním) režimu. V příkazovém režimu je možné opravovat text, pracovat se soubory atd. Vstupní režim (insert) umožňuje vkládat nový text. Po spuštění bude editor v příkazovém režimu. Do vkládacího režimu jej musíte přepnout příslušným příkazem. Z vkládacího režimu se lze vrátit zpět do příkazového režimu klávesou Esc a :. Základní příkazy editoru vi se skládají z jednoduchého malého nebo velkého písmene, některé příkazy se zadávají jako Ctrl-znak. V příkazech se rozlišují malá a velká písmena. 16/3/2012 Editor vi 1

2 Některé příkazy editoru začínají dvojtečkou, která se objeví na spodním okraji obrazovky. Tyto příkazy se ukončují klávesou Enter Příklad relace Nyní si ukážeme, jakým způsobem se s editorem pracuje. V tomto příkladu nejprve editorem vytvoříme nový soubor, který pak uložíme. Vytvoření souboru Spustíme editor vi s parametrem, který udává jméno editovaného souboru. $ vi text Na obrazovce se zobrazí: ~ ~ ~ "text" [New file] Znaky vlnka" (~ tilda) označují prázdné řádky. Zpráva na posledním řádku obrazovky oznamuje jméno souboru a indikuje, že soubor v okamžiku spuštění editoru ještě neexistoval. Pokud bychom editovali již existující soubor, editor by tento soubor načetl do vyrovnávací paměti a oznámil by počet přečtených řádek. Přepnutí editoru do režimu vkládání Abychom mohli vkládat text, musíme editor přepnout příkazem i (insert) do vkládacího režimu. Vkládání textu Vložíme následující text: Tohle je kus textu. A tohle taky. Při zadávání je možné vkládaný text rušit klávesou Backspace nebo Ctrl-h. Zrušené znaky však zůstanou na obrazovce, dokud je nepřepíšete nebo dokud neukončíte vkládací režim. Přepnutí do příkazového režimu Vkládání textu ukončíme klávesou Esc a : a editor se vrátí do příkazového režimu. Ukončení editoru s uložením textu do souboru Příkazem ZZ uložíme obsah vyrovnávací paměti do souboru a editor ukončíme. 16/3/2012 Editor vi 2

3 2. Základní příkazy editoru 2.1. Vkládání znaků Kromě již dříve uvedeného příkazu i je možné pro přepnutí do vkládacího režimu použít i dalších příkazů. Tyto příkazy se liší pouze místem, kam bude nový text vkládán. i vkládání textu před kurzor a vkládání textu za kurzor A vkládání textu za konec řádku I vkládání textu na začátek řádku o vkládání nového řádku pod kurzor O vkládání nového řádku nad kurzor Vkládací režim se ukončuje klávesou Esc. Pokud zadáte řádek delší, než je šířka obrazovky, jeho pokračování se zobrazí na následujícím řádku. Editor vi totiž neposouvá text stranou, jako to dělají jiné editory. Pokud chcete znát skutečné konce řádků, můžete zadat příkaz editoru :set list (příkazy začínající dvojtečkou se ukončují klávesou Enter). Tento příkaz zapne režim editoru, ve kterém budou všechny konce řádků na obrazovce indikovány znakem $ a tabulátory budou zobrazeny jako ^I. Tento režim zobrazování je možné vypnout příkazem :set nolist Přesuny kurzoru Editor vi byl navržen pro práci na mnoha naprosto odlišných typech terminálů. Jedním z důsledků je, že dává přednost univerzálním klávesám před těmi, které se vyskytují pouze na některých typech terminálů. Kromě tisknutelných znaků a kombinací Ctrl-znak používá editor pouze klávesy Esc a Backspace (Ctrl-h). Na mnoha typech terminálů však lze používat i další klávesy, například kurzorové šipky pro přesun kurzoru; písmenkové" příkazy jsou však použitelné univerzálně. Pro základní přesuny kurzoru se používají tyto příkazy: h nebo šipka vlevo ( ) přesouvá kurzor o znak vlevo j nebo šipka dolů ( ) přesouvá kurzor o znak dolů k nebo šipka nahoru ( ) přesouvá kurzor o znak nahoru 1 nebo šipka vpravo ( ) přesouvá kurzor o znak vpravo Pokud se budete snažit přesunout kurzor před začátek nebo za konec řádku (případně před začátek nebo za konec souboru), editor vás na nesmyslnost vaší snahy upozorní pípnutím. Příkazy j a k (nahoru a dolů) se snaží zachovávat při přesunech kurzor ve stejném sloupci. Pokud je řádka příliš krátká, kurzor přeskočí na její konec. Pokud sloupec nezměníte explicitně, kurzor se při nejbližší příležitosti do původního sloupce vrátí. 16/3/2012 Editor vi 3

4 2.3. Rušení znaků a řádků Znak pod kurzorem lze zrušit příkazem x. Tímto způsobem se však nedají rušit řádky; pro rušení řádek se používá příkaz dd. Znakem d začínají i další příkazy pro rušení textu. Proto pokud si nebudete jisti něčím, co jste zadali, stiskněte klávesu Esc a pak zadejte příkaz znovu Uložení souboru a ukončení editoru Editovaný text se ukládá příkazem :w. Po uložení souboru zobrazí editor na posledním (stavovém) řádku potvrzující zprávu. Soubor můžete také uložit pod novým jménem, které se zadává jako parametr příkazu :w. Uložení souboru pod jménem pokus.c tedy zadáte příkazem :w pokus.c Jestliže jste editovali nový soubor, jehož jméno jste neuvedli při spuštění editoru, musíte jeho jméno zadat při ukládání souboru. Editor se ukončuje příkazem : q. Jestliže byl soubor od posledního uložení modifikován, editor vás na tuto skutečnost upozorní a neskončí. Příkazem : q! k tomu můžete editor přinutit i bez uložení modifikovaného textu - veškeré změny textu pak budou ztraceny. Příkaz :wq je kombinací příkazů :w a :q. Tento příkaz způsobí zápis do souboru i tehdy, nebyly-li v něm provedeny žádné změny. Tuto vlastnost nemá příkaz :x, který se chová jako :wq, byl-li soubor modifikován, jinak editor pouze ukončí. Místo příkazu :x lze použít také ZZ, který má stejný efekt., ale je o jeden stisk klávesy kratší (příkaz :x se odesílá klávesou Enter) Spuštění editoru Spouštíte-li editor z příkazového řádku shellu, můžete jako parametr zadat jméno souboru, který chcete vytvořit nebo modifikovat. Příklad: $ vi soub.c Editor umožňuje také při spuštění určit, na který řádek se má nastavit kurzor. Řádek lze specifikovat bud' jeho číslem, nebo řetězcem, který obsahuje. Příklad: $ vi +56 soub.c nastaví kurzor na řádek 56 souboru soub.c, a $ vi +/mojefce soub.c nastaví kurzor na první výskyt řetězce mojefce v souboru soub.c. Editor vi můžete také spustit bez parametru. V tom případě budete vytvářet nepojmenovaný soubor, jehož jméno určíte až při ukládání souboru Přesuny v textu Kromě příkazů h, j, k a 1 (posouvají kurzor o znak) obsahuje editor příkazy pro posun po slovech, větách a odstavcích, a umisťování kurzoru na řádek určený číslem. 16/3/2012 Editor vi 4

5 Následující příkazy přesouvají kurzor v rámci řádku: $ na poslední znak na řádku 0 (nula) na začátek řádku ^ na konec řádku Přesuny kurzoru po slovech provádějí příkazy: b nebo B na první znak předchozího slova w nebo W na začátek následujícího slova e nebo E na konec slova Zatímco příkazy b, w a e považují za součást slova pouze písmena, číslice a podtržítko, jejich větší příbuzní B, W a E považují za součást slova všechny znaky kromě mezery, tabulátoru a znaku, nového řádku. To znamená, že například řetězec /home/uziv/soubor bude několik slov pro příkaz w, ale pouze jedno slovo pro příkaz W. Editor umožňuje přemisťovat kurzor i po větách a odstavcích: ( na začátek věty ) na konec věty { na začátek odstavce } na konec odstavce Příkazy ( a ) chápou jako konec věty znaky tečka, otazník a vykřičník, pokud jsou následovány buď koncem řádku nebo dvěma mezerami. Tato konvence se běžně používá v anglických textech; s českým textem (za koncem řádku je pouze jedna mezera) tyto příkazy pracovat neumí. Pro příkazy { a } je hranice odstavce definována jako nejbližší prázdný řádek, tj. takový, na kterém nejsou žádné znaky ani mezery. Před všemi výše uvedenými příkazy lze uvést číslo, které určuje, kolikrát se má zadaný příkaz provést. Například 20j posune kurzor dolů o 20 znaků, 2w posune kurzor o dvě slova vpravo, 3} posune kurzor o tři odstavce níže. Kurzor můžete také přesunout na řádek určený číslem: příkaz ng přesune kurzor na řádek n (například 120G přesune kurzor na řádek 120). Pokud nebude číslo řádku uvedeno, příkaz G přesune kurzor na poslední řádek souboru. 3. Modifikace textu 3.1. Rušení textu Pro rušení textu jsme si již uvedli příkazy x (pro rušení znaků pod kurzorem) a dd (pro rušení řádků). Kromě těchto příkazů existují ještě další, které začínají znakem d (jako delete). Například: dw zruší slovo, na kterém stojí kurzor 16/3/2012 Editor vi 5

6 d$ zruší text od pozice kurzoru do konce řádku. Tyto příkazy se tvoří tak, že se za příkazem d uvede přesun kurzoru, kterým se určí rozsah rušeného textu. K tomu lze použít všechny dosud uvedené příkazy pro přesun kurzoru, pokud se zadávají písmeny (ne kurzorové šipky). Příkaz G přesouvá kurzor na konec souboru, takže dg zruší text od pozice kurzoru do konce souboru. Před příkazem d lze uvést počet opakování. Pro zrušení následujících pěti slov tedy můžete použít příkaz 5dw (pětkrát zrušit slovo) nebo d5w (zrušit pět slov: pětka se vztahuje k následujícímu w). Příkaz D je zkrácená varianta příkazu d$ rušení clo konce řádku. V editoru vi existují zkrácené varianty i pro některé další často používané příkazy. Zrušený text se ukládá do implicitní oblasti, odkud jej lze později vyvolat Obnovení zrušeného textu Příkaz u (undo) odstraní změny v textu způsobené posledním příkazem pro modifikaci textu. Zadáte-li příkaz u podruhé, odstraní následky předchozího příkazu, tedy uvede text do stavu před zadáním příkazu u. Příkaz U zruší všechny změny provedené v aktuálním řádku od chvíle, kdy jste na něj přesunuli kurzor. Přesunete-li kurzor na jiný řádek, nebude mít U žádný efekt Vkládání zrušeného textu Příkaz p vloží poslední zrušený text na pozici kurzoru. Pokud tedy zrušíte příkazem dd celou řádku, uloží se do oblasti, odkud ji příkazem p můžete vyvolat. Řádka bude vložena za aktuální řádku. Příkaz P se chová podobně, ale vkládá text před pozici kurzoru Kopírování částí textu Příkaz y (yank) pracuje podobně jako d (pro rušení textu), až na to, že text nezruší, ale pouze zkopíruje do nepojmenované (implicitní) oblasti. Také formát, příkazu je obdobný, tj, y následované příkazem pro přesun kurzoru, který specifikuje rozsah kopírovaného textu. Podobně jako dd, yy zkopíruje do nepojmenované oblasti celý řádek. Y je zkrácená verze příkazu yy. Do textu lze její obsah opět vložit příkazem p nebo P. Obsah nepojmenované oblasti zůstává nezměněn do dalšího příkazu y nebo příkazu pro rušení textu Náhrada části textu Pro záměnu jednoho znaku textu se používá příkaz r (replace). Znak zadaný jako následující po příkazu r nahradí znak pod kurzorem. Po provedení příkazu editor zůstává v příkazovém režimu. 16/3/2012 Editor vi 6

7 Pokud potřebujete přepsat více než jeden znak, můžete použít příkaz R. Ten přepne editor do režimu přepisování textu, ze kterého se do příkazového režimu vrátíte klávesou Esc. Text, který jste nepřepsali, zůstane nezměněn. Příkaz c (change) vám dovolí zaměnit specifikovanou část textu novým textem, který zadáte z klávesnice. Velikost měněného úseku se zadává podobně, jako v příkazech d a y (např. cw pro záměnu slova, c$ je záměna do konce řádku apod.). Příkaz c označí konec měněného úseku textu znakem $, a pak přepne do vkládacího režimu. Do příkazového režimu se vrátíte klávesou Esc. Podobně jako dd, znamená cc záměnu celého řádku. Podobně jako je D zkrácená verze příkazu d$, je C zkrácená verze příkazu c$. 4. Orientace v souboru Nyní si uvedeme příkazy, které vám usnadní pohyb a orientaci v souboru. V příkazovém režimu můžete příkazem Ctrl-g kdykoli zjistit, na kterém řádku stojí kurzor. Po zadání příkazu se na stavovém řádku zobrazí jméno editovaného souboru, jeho stav, číslo řádku a umístění kurzoru v rámci souboru Stránkování a rolování V předchozím textu jste se setkali s příkazy pro přesun kurzoru. Nyní si uvedeme další příkazy, které vám pohyb v textu usnadní: Ctrl-h o obrazovku zpět (backward) Ctrl-f o obrazovku dopředu (forward) Ctrl-u o půl obrazovky nahoru (up) Ctrl-d o půl obrazovky dolů (down) Ctrl-e o řádek nahoru (expose) Ctrl-y o řádek dolů Tyto příkazy přesouvají kurzor pouze tehdy, pokud by jinak byl mimo obrazovku. Proto je nelze použít jako specifikaci rozsahu (například v příkazech d, y a c) Používání značek v textu V textu lze také umisťovat značky a později se na ně vracet. Značky lze používat i ve specifikacích rozsahu příkazů d, y a c. Příkazem m (mark) umístíte značku na aktuální pozici kurzoru. Značka se zadává jako znak následující za příkazem m, a může být v rozsahu a až z (malá písmena). Příkazem ma tedy označíte aktuální pozici kurzoru značkou a. Na značku se můžete vrátit příkazem ` (obrácený apostrof) následovaným písmenem, které určuje značku. Příkaz `a by tedy přesunul kurzor na značku a. Příkaz ' (apostrof) pracuje podobně, ale přesune kurzor na začátek řádku, který značku obsahuje. Oba příkazy se používají často ve spojitosti s kopírováním nebo rušením větších částí textu. Například d a zruší text od pozice kurzoru do začátku řádku, na kterém je umístěna značka. 16/3/2012 Editor vi 7

8 Příkazy `` a (dva obrácené nebo normální apostrofy) lze vrátit kurzor na řádek, na který byla naposledy nastavena značka, nebo kde byla provedena poslední modifikace textu. Pokud chcete opravovat text na dvou místech souboru, můžete se pomocí těchto příkazů snadno mezi těmito dvěma místy přepínat Srovnávání závorek Pokud umístíte kurzor na závorku a zadáte v příkazovém režimu znak %, kurzor je přemístěn na odpovídající párovou závorku. Opětovným zadáním příkazu se vrátíte na původní znak páru. Příkaz % umí vyhledat párové závorky pro ( ), [ ] a { }. Tento příkaz je užitečný při odhalování syntaktických chyb v programech. Pokud odpovídající závorka není nalezena, editor vás upozorní pípnutím. Pokud chcete, aby editor sám ukazoval odpovídající závorky již při vkládání vašeho programu, zapněte příslušný režim příkazem :set showmatch Vyhledávání Pro vyhledávání řetězců v editovaném textu se používá příkaz / (lomítko). Po zadání příkazu se lomítko zobrazí na poslední řádce obrazovky a editor čeká na zadání řetězce, který se má nalézt. Příkaz odešlete klávesou Enter. Příkazem n způsobíte vyhledání dalšího výskytu téhož řetězce. Hledání řetězce v opačném směru se zadává příkazem N. Chcete-li vyhledat řetězec směrem k začátku souboru, zadejte místo / příkaz? (otazník). Příkaz n pak bude vyhledávat další výskyt řetězce stejným a N opačným směrem. Když vyhledávání narazí na začátek nebo konec souboru, pokračuje pak od jeho opačného konce. Tomu můžete zabránit nastavením volby :nowrapscan, která způsobí, že se hledání zastaví, narazí-li se na začátek nebo konec souboru. Editor vi při vyhledávání implicitně používá tzv. regulární výrazy. To znamená, že znaky / \ ^. * [ ] mají v zadaném řetězci speciální význam. Tento speciální význam lze zrušit nastavením : set nomagic Regulární výrazy Regulární výrazy se využívají pro vyhledávání řetězců v textových souborech. V regulárních výrazech se interpretují následující jednoznakové a dvouznakové výrazy speciálním způsobem: ^ na začátku výrazu se srovná se začátkem řádku $ na konci výrazu se srovná s koncem řádku \< srovná se se začátkem slova \> srovná se s koncem slova. (tečka) srovná se s jedním libovolným znakem [ a ] srovnání s jedním znakem ze znaků uvnitř závorek 16/3/2012 Editor vi 8

9 \( a \) používáno k vytváření skupin * předchozí se může opakovat 0 nebo vícekrát + předchozí se může opakovat 1 nebo vícekrát? předchozí je volitelné \ odděluje dvě alternativy. Jakékoli další znaky musí odpovídat přesně. Před kterýmkoli speciálním řetězcem lze uvést zpětné lomítko (back-slash), aby ztratily svůj speciální význam. Příklad: Zadáte-li vyhledání řetězce, odpovídajícího regulárnímu výrazu do\(předu\ zadu\) budou nalezeny řetězce dopředu" nebo dozadu", a \<text\> najde text" ale nenajde kontext". Kromě editoru vi se regulární výrazy používají i v dalších systémových programech, například grep, awk a sed. 5. Práce se soubory 5.1 Spuštění příkazu systému Příkazem editoru :! příkaz-systému můžete z editoru spustit libovolný příkaz systému. Po jeho skončení se řízení vrátí editoru. Aby bylo možné si případný výstup příkazu prohlédnout, editor po vykonání příkazu čeká na stisk klávesy Enter. Pokud potřebujete provést více příkazů, je výhodnější odskočit si" do shellu příkazem : sh. Do editoru se opět vrátíte stisknutím Ctrl-d. V obou případech editor vypíše varování, nebyl-li text před zadáním příkazu uložen, příkaz však provede Zápis do souboru Zápis editovaného textu z vyrovnávací paměti do souboru se provádí příkazem :w (write). Tento příkaz má několik forem: :w Zapíše text zpět do souboru. :w soubor Zapíše text do nového souboru, určeného jménem. Editor vi nedovolí příkazem :w přepsat již existující soubor. Pokud byste chtěli soubor opravdu přepsat, můžete použít :w!. :w >> soubor Připojí text z vyrovnávací paměti k existujícímu souboru. 16/3/2012 Editor vi 9

10 : od, dow soubor Uloží pouze specifikovanou část textu. Od a do jsou čísla první a poslední řádky té části textu, kterou chcete do souboru zapsat Vkládání souborů Do editovaného textu je možné příkazem :r soubor načíst obsah dalšího souboru (read). Bude dobré si opět připomenout, že poslední načtený text lze zrušit příkazem u (undo) Vložení výstupu příkazu systému Příkazem : r! příkaz-systému můžete do textu vložit výstup příkazu systému. Pokud byste tento text chtěli zrušit, zadejte ihned u Zpracování části textu filtrem Jakákoli část editovaného textu může být zpracována (filtrována) příkazem systému. Tato možnost je jednou z nejsilnějších vlastností editoru vi, protože umožňuje využít možností jakýchkoli systémových nebo uživatelských programů. Formát příkazu je:! přesun příkaz-systému Příkaz zpracuje text od pozice kurzoru do místa, specifikovaného přesunem kurzoru, který se udává stejným způsobem, jako v příkazech d, c, a y. Podobně!! znamená zpracování aktuálního řádku. Příklad:! }sort Enter Jednotlivé části příkazu chápe editor takto:! Příkaz pro filtrování textu. } Bude se provádět od pozice kurzoru do konce odstavce. Na posledním řádku obrazovky se objeví znak! jako výzva a editor očekává zadání příkazu systému. sort Příkaz pro abecední seřazení řádek souboru. Enter Spustí příkaz. Na standardní vstup příkazu pošle editor specifikovanou část textu, původní text pak nahradí výstupem příkazu. Provedenou změnu můžete opět zrušit příkazem u. Při psaní textů se často používá filtr fmt, který umí zarovnat odstavec. Kurzor umístíte na první řádek odstavce, a zadáte! }fmt Enter. Odstavec můžete vrátit do původního tvaru příkazem u. 16/3/2012 Editor vi 10

11 6. Ostatní příkazy 6.1. Opakování posledního příkazu Příkaz. (tečka) opakuje poslední příkaz pro vložení, zrušení nebo modifikaci textu. Můžete ho použít například ve spojení s vyhledáváním. Zadáte příkaz pro vyhledávání řetězce /slovo a nalezené slovo pak zaměníte za nové příkazem cw. Poté můžete použít n pro vyhledání následujícího výskytu slova a. pro opětovné provedení stejné záměny Pojmenované oblasti Při kterémkoli rušení, kopírování nebo změně textu (například příkazy d, y a c) je ovlivněný text uložen do implicitní (nepojmenované) oblasti. Zde je přístupný pomocí příkazů p a P, dokud není provedena další změna, kterou bude text v nepojmenované oblasti přepsán. Kromě nepojmenované oblasti existuje ještě 26 dalších, pojmenovaných a až z. Obsah pojmenovaných oblastí zůstává zachován, dokud ho sami něčím nepřepíšete. Na pojmenované oblasti se lze odkazovat uvozovkou, následovanou jménem oblasti. Například příkaz "jdd by zrušil řádku a zrušenou řádku uložil do oblasti j. Vložení této řádky za kurzor zadáte příkazem "jp. Pokud chcete text k obsahu pojmenované oblasti připojit, zadáte pojmenovanou oblast velkým písmenem. Příkaz "BY by tedy připojil aktuální řádek na konec oblasti b. Pokud editujete více souborů, pro přesun mezi nimi je možné používat pouze pojmenované oblasti. Obsah nepojmenované oblasti je při přechodu na jiný soubor zrušen Záložní oblasti Někdy se stane, že příkazem u již nelze zrušený text obnovit, protože u vrací pouze bezprostředně předcházející změnu textu. V takovém případě můžete pro záchranu textu využít tzv. záložní oblasti. Kromě implicitní oblasti a 26 pojmenovaných oblastí (a-z) má vi ještě 9 záložních oblastí, očíslovaných 1 až 9. Kdykoli jsou nějaké řádky zrušeny a uloženy do implicitní oblasti, jsou také zkopírovány do záložní oblasti 1, řádky z oblasti 1 jsou přesunuty do oblasti 2 atd. Pokud však rušíte pouze části řádků (x, dw, D), do záložních oblastí se neukládají. Pro vložení textu z některé ze záložních oblastí se používá stejná forma příkazu, jako v případě pojmenovaných oblastí. Například vložení textu ze záložní oblasti 4 se zadá příkazem "4p. Pro systematické prohledání záložních oblastí lze použít následující sekvenci příkazů: "1pu.u.u.u.u.u.u.u. Každé u odčiní předcházející p, každá tečka vloží text z následující oblasti. 16/3/2012 Editor vi 11

12 6.4. Editování více souborů Pokud chcete v průběhu jedné relace editovat více souborů, můžete jména souborů zadat jako argumenty při spuštění editoru vi. Relace začne načtením prvního souboru. Poté, co jste soubor upravili a uložili (:w), můžete přejít na další příkazem :n. Pokud chcete přejít na další soubor bez uložení provedených změn (změny se ztratí), zadáte :n!. Editoru je také možné zadat, aby před přepnutím soubor automaticky uložil, a to volbou :set autowrite. Při přechodu na další se editovaný soubor uloží bez toho, že byste museli zadávat :w. Pokud chcete editovat soubor, který nebyl zadán jako argument při spuštění editoru, můžete zadat jméno souboru jako argument příkazu :n, tedy :n jméno-souboru. K souboru, který jste editovali jako předchozí, se můžete vrátit příkazem Ctrl-^ (znak ^ je obvykle nad šestkou). Volba autowrite je funkční i v tomto případě. Příkazu Ctrl-^ se často využívá, pokud potřebujete střídavě editovat dva soubory. Příkazem :arg si můžete vypsat seznam editovaných souborů. V tomto seznamu je aktuální editovaný soubor označen uzavřením v hranatých závorkách nebo zvýrazněním. Na první soubor seznamu se lze přepnout příkazem :rewind Odsazování Abyste zachovali odsazení programů, potřebujete často posunout část textu o několik znaků vlevo nebo vpravo. Editor vi vám k tomu poskytuje příkazy << a >> pro posun řádku vlevo a vpravo. Velikost posuvu je určena proměnnou shiftwidth. Její hodnota je implicitně nastavena na posun o 8 znaků; toto nastavení lze změnit příkazem :set shiftwidth=n. Podobně jako u většiny ostatních příkazů, lze před příkazy << a >> zadat počet opakování. Příkaz 4>> tedy znamená posun čtyř řádek vpravo. Zatímco příkazy << a >> pracují nad jedním řádkem, příkazy < a > následované specifikací rozsahu příkazu mohou posouvat větší úseky textu. Například příkaz >} posouvá celý odstavec o shiftwidth znaků vpravo. S odsazováním souvisí i volba :set autoindent. Pokud je tato volba nastavena, ve vkládacím režimu se kurzor po odřádkování nastaví na stejnou úroveň odsazení jako řádka předchozí. Pokud budete chtít zvýšit úroveň odsazení, stiskněte jako první znak nového řádku Ctrl-t, pro snížení úrovně odsazení použijte Ctrl-d Tabulátory Někdy se pro odsazování textu používají tabulátory (klávesa Tab nebo Ctrl-i). Obecně nelze používání tabulátorů doporučit. Další programy a některé tiskárny 16/3/2012 Editor vi 12

13 mohou chápat tabulátory odlišně, takže váš skvěle" zarovnaný program může po vytištění vypadat poněkud divně. Implicitní hodnota pro šířku tabulátoru je 8 znaků. To neznamená, že tabulátor je 8 mezer, ale že sloupec, na kterém bude znak následující za tabulátorem, začíná za nejbližší následující osmou pozicí. Kurzor tedy bude tabulátorem umístěn do sloupce 9, 17, 25 atd. Šířku tabulátoru určuje proměnná tabstop, jejíž hodnotu můžete změnit příkazem :set tabstop=n. Nejrozumnější je využití tabulátorů pro vytváření tabulek. Pokud budete chtít po vytvoření tabulky tabulátory zrušit, můžete k tomu použít filtr expand. Pokud byste chtěli naopak mezery nahradit tabulátory, můžete použít příkaz unexpand -a. Příkazy expand i unexpand používají, stejně jako vi, implicitní šířku tabulátoru 8 znaků. Je ještě zapotřebí upozornit na to, že i editor vi může vložit v některých případech do textu tabulátory, například pokud máte zapnutou volbu autoindent nebo pokud používáte příkazy << a >> pro posun textu. Zda váš soubor obsahuje tabulátory můžete zjistit dvěma způsoby. Jednou možností je zadat příkaz pro vyhledání tabulátoru / Ctrl-i Enter. Můžete také zadat volbu :set list, která způsobí, že vi bude zobrazovat tabulátory jako ^I. Příkazem :set holost tento způsob zobrazování opět vypnete Různé další příkazy Editor obsahuje ještě množinu příkazů, které se nedají zařadit do žádné z již probraných skupin. Proto je zde uveden pouze seznam těchto příkazů: J spojí řádku s následující řádkou (join) Ctrl-i překreslí obsah obrazovky ~(vlnka) zamění malé písmeno za velké a naopak 7. Nastavení parametrů editoru 7.1. Nastavení parametrů editoru V předchozím textu jsme se na několika místech setkali s možností ovlivnit chování editoru nastavením parametrů editoru. Nyní si dříve uvedené parametry můžeme shrnout: :set autoindent Zapne automatické odsazování. Kurzor bude po odřádkování umístěn do sloupce, ve kterém je první nemezerový znak na předchozím řádku. :set autowrite Zapne automatické ukládání souboru. Uloží modifikovaný soubor předtím, než začne editovat další (po příkazech :n a Ctrl-^). :set ignorecase Při vyhledávání se nebudou rozlišovat malá a velká písmena. 16/3/2012 Editor vi 13

14 :set list :set nomagic (/ a?). Bude zobrazovat konce řádků jako $ a tabulátory jako ^I. Vypne používání regulárních výrazů v příkazech pro vyhledávání :set nowrapscan Vyhledávání (/ nebo?) nebude po dosažení začátku nebo konce souboru pokračovat znovu od opačného konce souboru. :set showmatch V režimu vkládání bude zobrazovat párové závorky ke vkládaným závorkám ( ), { } a [ ]. :set showmode Zapne zobrazování režimu editoru. Na stavovém řádku editoru bude zobrazován režim, ve kterém editor právě je (obvykle nic pro příkazový režim, INPUT MODE pro režim vkládání, REPLACE MODE pro režim přepisování atd.) :set wrapmargin=n Nastaví okraj, na kterém se budou řádky zalamovat. Způsobí, že slovo které píšete bude přemístěno na novou řádku, pokud se kurzor ocitne n znaků od pravého okraje obrazovky. Například : set wrapmargin=2 bude zalamovat řádky 2 znaky před koncem obrazovky. Aktuální nastavení editoru lze vypsat, příkazem :set all. Parametry editoru jsou dvojího typu, a to logické a číselné. Logické hodnoty se zapínají zapsáním: : set volba a vypínají: :set novolba Například opakem voleb :set showmatch a :set nomagic jsou volby :set noshowmatch a :set magic. Číselné volby jsou typu :set proměnná=číslo, a mohou být změněny pouze nastavením na jinou hodnotu. Například vypnutí automatického zalamování řádek se zadá příkazem: :set wrapmargin= Automatické nastavení parametrů editoru Editor vi se pokusí při spuštění nalézt ve vašem domovském adresáři soubor.exrc a vykonat v něm uložené příkazy editoru. Toho se často využívá pro automatické nastavení voleb po spuštění editoru. 16/3/2012 Editor vi 14

15 Příklad souboru.exrc: " Příklad souboru $H0ME/.exrc set showmode set ignorecase set nowrapscan set wrapmargin=2 Příkazy se v souboru. exrc uvádějí bez počáteční dvojtečky. Řádek začínající uvozovkou je komentář Definování zkratek Pokud chcete definovat zkratku, která bude ve vkládacím režimu automaticky expandována, můžete jí zadat příkazem :ab zkratka rozšíření Kdykoli pak ve vkládacím režimu napíšete zkratka, bude tato posloupnost nahrazena rozšířením zkratky". Pokud v příkazovém režimu zadáte např. :ab xy Xabc Yohoo pak, pokud ve vkládacím režimu zadáte řetězec xy následovaný mezerou, se vloží text Xabc Yohoo " Přiřazení kláves příkazům Příkazy map a map! umožují nastavení vlastních přiřazení kláves příkazům. Příkaz map má dva argumenty. Prvním je nahrazovaná sekvence kláves, druhým argumentem je seznam příkazů editoru, který se má provést. Předpokládejme, že budete chtít přiřadit klávesu g příkazu 1G (jdi na první řádek, analogicky k G, které přesouvá na poslední řádek souboru). Toto přiřazení se provede příkazem: :map g 1G Podobným způsobem je možné vytvořit i víceklávesové příkazy. Pokud přijdou v určitém velmi krátkém časovém intervalu znaky uvedené jako první argument příkazu map, editor tuto sekvenci nahradí druhým parametrem příkazu. Příklad: :map \x d` b přiřadí dvouznakové sekvenci \x příkaz pro zrušení textu od pozice kurzoru do značky b. Pro přiřazení nových příkazů je dobré se omezit na klávesy, které editor vi nepoužívá: Ctrl- a Ctrl-i Ctrl-k Ctrl-n Ctrl-o Ctrl-p Ctrl-r Ctrl-v Ctrl-w Ctrl-x g K q v V = \ * # F1-F12 16/3/2012 Editor vi 15

16 Při vytváření víceznakových sekvencí používejte jako první znak výhradně některý z dosud nepoužitých znaků. Pokud chcete vložit nějaký řídící znak, který má být součástí posloupnosti kláves nebo příkazů (např. Ctrl-k, Enter nebo Esc), je zapotřebí ho uvést stisknutím Ctrl-v. Například příkazem :map Ctrl-v Ctrl-w :w Ctrl-v Enter přiřadíme příkaz pro uložení souboru klávese Ctrl-w. Aktuální přiřazení příkazů můžete zobrazit příkazem :map bez parametru. Pro definici kláves v režimu vkládání se používá příkaz map!. Ten pracuje podobně jako map, časový interval pro zadání posloupnosti kláves je však delší. Příkazem map! bez parametru si můžete vypsat aktuální nastavení. Pokud byste nadefinovali např. :map! #IN #include pak jestliže ve vkládacím režimu rychle napíšete #IN, editor tuto sekvenci okamžitě nahradí řetězcem #include a samozřejmě zůstane ve vkládacím režimu. Všechny požadované příkazy map a map! mohou být v souboru.exrc spolu s příkazy set. Pokud sekvence obsahuje řídící znaky, je tyto řídící znaky zapotřebí do souboru vložit pomocí Ctrl-v Více o přiřazování kláves V praxi je často vhodné přiřazovat příkazy klávesám, které editor jinak nepoužívá. K těmto klávesám patří například funkční klávesy terminálu. Pro přiřazení takové klávesy zapište :map Ctrl-v (funkční klávesa)..., kde (funkční klávesa) je stisknutí příslušné funkční klávesy. Uvození pomocí Ctrl-v zachytí posloupnost kódů, které klávesa generuje. Některé klávesy (je to závislé na typu terminálu) nemusí generovat kód; takovým klávesám není možné přiřazovat příkazy. Vyzkoušejte si, je-li možné přiřazovat příkazy funkčním klávesám vašeho terminálu (nezapomeňte uvození pomocí Ctrl-v): :map (Fl) Ctrl-g Aktuální přiřazení si zobrazíte příkazem map-bez parametru: :map g 1G \x d`b ^W :w^m ^ [ [ [A ^G Z tohoto příkladu je zřejmé, že Ctrl-g se zobrazuje jako ^G a že klávesa Enter generuje stejný kód jako Ctrl-m. 16/3/2012 Editor vi 16

17 Stejným způsobem je možné definovat řídící sekvence pro režim vkládání. Často používanou definicí jsou kurzorové šipky (mnohé verze editoru vi mají definice kurzorových šipek již zabudovány): :map! ( ) (Esc)ka :map! ( ) (Esc)ja :map! ( ) (Esc)ha :map! ( ) (Esc)la Po stisknutí klávesy je editor nejdříve přepnut do příkazového režimu ((Esc)), aby se mohl provést příslušný příkaz pro přesun kurzoru (h, j, k, 1) a pak se editor vrátí do vkládacího režimu příkazem a. Na závěr si uvedeme ještě jeden příklad souboru.exrc: " Příklad souboru $H0ME/.exrc " ^[ je klávesa Esc " ^M je klávesa Enter (Return) set nowrapscan set wrapmargin=2 " klávesa Delete (^?) by měla rušit znaky pod kurzorem " v příkazovém i ve vkládacím režimu map ^? x map! ^? ^ [ lxi " =b - zruší všechny koncové mezery map =b :% s/ *$//^MlG " =e zruší tabulátory map =e : %! expand^m " Ctrl-k - kopírování řádek " mb - označuje začátek a pozice kurzoru konec oblasti map ^K "py'b^m " Ctrl-x je to samé jako Ctrl-k, ale původní text zruší map ^X "py'b^m " \P a \p vloží text zkopírovaný Ctrl-x nebo Ctrl-k map \P "pp map \p "pp " Ctrl-w - uloží soubor map ^W :w! ^M " Ctrl-p - uloží soubor a spustí na něj kompilátor " znak % znamená jméno editovaného souboru map ^P :w^m:!cc %^M 8. Několik rad na závěr 8.1. Záchrana souboru po havárii Pokud systém havaruje (výpadkem napětí, chybou systému), je obvykle možné právě editovaný text ještě zachránit. Editor vi totiž uchovává relativně čerstvou kopii textu v jednom ze systémových adresářů. Tento soubor bude existovat i v případě výpadku a systém vám pošle elektronickou poštou zprávu, kde je soubor uchován. 16/3/2012 Editor vi 17

18 Uchované soubory je možné vypsat příkazem vi -r. Uchovaný soubor můžete načíst příkazem vi -r jméno-souboru. $ vi -r On Tue Mar 29 at 18:56 saved 365 lineš of file "earth.txt" $ vi -r earth.txt Pokud se vám povedlo soubor načíst, doporučuji okamžitě uložit, obsah do nového souboru a editor ukončit, například příkazem :wq nové-jméno-souboru Nezvyklé stavy editoru Pokud zjistíte, že vám relace zmrzla", možná jste omylem stiskli klávesu Ctrl-s, která pozastavuje výstup textu na terminál. Pozastavený výstup uvolníte Ctrl-q. Další klávesa, na kterou je třeba si dávat pozor je Ctrl-z, která často znamená pozastavení příkazu. Pokud stisknete Ctrl-z v příkazovém režimu, editor bude pozastaven a objeví se vám výzva shellu. V započaté relaci můžete pokračovat po zadání příkazu shellu fg (přesunutí práce na popředí). Když zjistíte, že se nemůžete dostat z výzvy :" na posledním řádku obrazovky, možná jste v příkazovém režimu omylem zadali příkaz Q, který způsobí přechod do řádkového editoru ex. Editor vi je totiž ve skutečnosti pouze nadstavba editoru ex, a má proto přístup ke všem jeho možnostem. Všechny příkazy začínající dvojtečkou jsou ve skutečnosti příkazy editoru ex (my jsme si uvedli pouze jejich malou část). Do obrazovkového režimu editoru vi se můžete vrátit odesláním příkazu vi (za dvojtečkou). Pokud jste napsali nějaký příkaz začínající : (příkazy editoru ex),! (zpracování části textu filtrem), / nebo? (vyhledávání), musíte ho ukončit stisknutím Enter. Pokud chcete takový příkaz zrušit, zrušte všechny zadané znaky klávesou Backspace nebo Ctrl-h. Klávesa Esc má totiž v tomto případě stejný efekt jako stisknutí Enter, což nemusí být právě to, co si přejete. 9. Shrnutí příkazů editoru vi Spuštění editoru vi soubor view soubor vi +ř soubor vi -r vi -r soubor edituje soubor prohlížení bez možnosti soubor měnit nastaví kurzor na daný řádek vypíše soubory uchované po havárii načte uchovaný soubor Ukončení editoru a uložení souboru :w uloží soubor, ale neskončí 16/3/2012 Editor vi 18

19 :x nebo ZZ skončí a pokud byl soubor měněn, uloží jej :q! skončí bez uložení souboru :w soubor zapíše vyrovnávací paměť do nového souboru :w >> soubor připojí vyrovnávací paměť k souboru Pohyby kurzorem h j k 1 přesouvá kurzor o znak vlevo, dolů, nahoru, vpravo Ctrl-f a Ctrl-b přesun kurzoru o stránku vpřed a vzad 0 $ umístí kurzor na začátek a konec řádku ^ přesun kurzoru na první nemezerový znak na řádku b w přesun na předcházející a následující slovo Přesuny v textu mc označí pozici písmenem c (možno a-z) c vrátí kurzor na místo označené znakem c Vkládání textu, ukončuje se klávesou Esc i vkládání textu na místě kurzoru a vkládání textu za kurzor I vkládání textu před začátek řádku A vkládání textu za konec řádku o 0 vložení řádku pod a nad kurzorem R režim přepisování Rušení textu x X D dd dg Modifikace textu Y p P u U ruší znak pod a před kurzorem zruší text do konce řádku zruší řádek zruší text do konce souboru zkopíruje řádek do vyrovnávací paměti vloží obsah vyrovnávací paměti za a před kurzor zruší efekt předchozího příkazu uvede aktuální řádek do původního stavu Vyhledávání a nahrazování v textu /vzorek hledá regulární výraz směrem ke konci souboru?vzorek hledá regulární výraz směrem k začátku souboru n N opakuje poslední hledání dopředu a dozadu :s / vzorl / vzor2 / nahradí první vzorl na řádku řetězcem vzor2 :s/vzorl /vzor2 /g nahradí všechny výskyty na řádku :% s/vzorl /vzor2 /g nahradí všechny výskyty v souboru 16/3/2012 Editor vi 19

20 :% s/vzor1 /vzor2 /gc zeptá se uživatele před každou záměnou Práce se soubory : r soubor vloží soubor do editovaného textu : r! příkaz vloží výstup příkazu systému : e soubor editování nového souboru :! příkaz spustí příkaz! } příkaz filtrace textu příkazem Nastavení prostředí shellu :map klávesa sekvence mapování kláves pro příkazový režim :map! mapování ve vkládacím režimu : ab zkracování příkazů : set list zobrazování konců řádek a tabulátorů : set all zobrazí nastavení všech parametrů editoru Ostatní Ctrl-g Ctrl-1 "add "Add "ap "ap ukáže jméno souboru a pozici kurzoru překreslí obrazovku zruší řádek a vloží do oblasti a (možno do a-z) zrušený řádek připojí k oblasti a vloží oblast a za kurzor vloží oblast a před kurzor Příkazy ve vkládacím režimu Esc přepíná do příkazového režimu Backspace ve vkládacím režimu zruší poslední znak Ctrl-v uvozuje následující řídící znak Použité zdroje informací: [1] PETRLÍK,L. Jemný úvod do systému UNIX. 1.vyd. České Budějovice, KOPP, s. ISBN [2] SIEVER,E. a kol.linux v kostce: Pohotová referenční příručka. 1.vyd. Praha, Computer Press, s. ISBN /3/2012 Editor vi 20