PROMLUVY PAMTI Ze vzpomínek absolvent mstského koedukaního ústavu uitelského v Chrudimi z let

Transkript

1 PROMLUVY PAMTI Ze vzpomínek absolvent mstského koedukaního ústavu uitelského v Chrudimi z let Sestavil Antonín Mikolášek 7 JAK JSME PROŽÍVALI DJINY AM - Už v prvním roníku jsme plnili válený úkol noními hlídkami na steše uiteláku s úkolem podat ihned zprávu, kdyby se objevila nepátelská letadla, anebo aspo kdyby hoel dm kata Mydláe. Válené úsilí se takto zamilo i na studenty a my byli -jako ve všech školách naši kolegové studenti- vybráni, abychom plnili tento složitý pozorovací úkol. Byl oznaen za vysoce dležitý, kdoví, jestli jsme my studenti z východoeských Athén nebyli jediní, kdo zajišoval bezpenost lidu chrudimského ped angloamerickými bojovými svazy. Rychle jsme však pišli na to, že bychom stejn nic nezmohli a tak jsme radji spali. Hlídal vždy jen jeden, nikoli však letadla, ale co kdyby pišla kontrola. SM S kamarádem L.. jsme byli ureni ke strážní služb. Kolem 17. hodiny jsme se hlásili panu profesoru Marušníkovi, službu majícímu profesorovi. Již nás netrpliv oekával se slovy: Odložte si pouze své vci a nesvlékejte se. Povím vás nejdíve velmi dležitým úkolem. Pjdete se mnou do msta. A skuten jsme hned šli asi 20 minut, zvdavi ovšem o jaký úkol pjde. Zastavil nás u jednoho domu a abychom chvíli pokali. Pan profesor vešel do domu a vrátil se asi za 10 minut s jednou paní. (Pozdji jsme si domysleli, že jsme byli u jeho domu a ta paní byla jeho žena.) Pan profesor nesl velkou peinu, zabalenou v prostradle a paní polštáe v dece. Spolužák obdržel velkou peinu a já polštá s pokynem pana profesora: Já pjdu naped, vy s tou peinou 20 metr za mnou a vy s tím polštáem 20 metr za ním! A takto vybaveni jsme jako procesí kráeli zpt k ústavu a zajistili panu profesorovi klidnou hejivou noc. Zrána jsme absolvovali podobným zpsobem jako karavana cestu k domu pana profesora. AM V prvním roce studia jsem jezdil dom jen jednou za as, obvykle po 14 dnech i tech týdnech Cestování bylo složité, vlaky byly peplnny tak, že nejen na chodbikách i v kupé jsme stáli namakáni jako slaneci, ale byli jsme rádi, že vbec jedeme. Kolikrát jsme však v polích ekali než zane další drkotání vagón. Tehdy bhem dne zaali létat kotlái RAF, kteí postelovali kotle lokomotiv. Jezdíval jsem radji až k veeru a pes Moravany, když jsem se chtl vyhnout Pardubicím. V noci pilétaly létající pevnosti Amerian. V Chocni jsem byl takto díve než vbec dorazily a já už byl mimo ohroženou tra, by mi nezbylo, abych šel dom celých 12 kilometr. Žádný autobus nejel. Šel jsem rád, vždy budu zase doma. Cestou se mi v hlav rojily verše, pomalu jich bylo víc než hvzd nade mnou a tak mi cesta ubíhala.

2 JH(T) V roce 1943/44 nás v dubnu pekvapilo neoekávané volno. Den narození Adolfa Hitlera byl slaven jako státní svátek. Využila jsem ho k návštv v blízkých Sobtuchách. Cesta vedla kolem letišt, kde stála - kde se vzala, tu se vzala obrovská transportní letadla Giganti. Dnes už by jejich velikost nikoho neohromila, ale tehdy na mn psobila až strašideln. Mohu doplnit, že tam obrovská letadla zstala bez úhony do konce války a ješt dlouho po ní, než zmizela. Ve vzduchu jsem je nikdy nevidla. AM Nkterý den o prázdninách prvního roku na škole se u nás doma ve Sloupnici objevila vzácná návštva dvou milých dívek z roníku Jarka Tlustá a Jitka Pilná. Nalezly mn na lžku byly žn a já musil ležet po noních záchvatech astmatické dušnosti. Byl jsem alergický na obilný prach z fr, jezdících kolem našich oken. Moc si se mnou nepopovídaly, ale jejich návštva psychicky velice pomohla k zlepšení mého stavu. Odpoledne jsem uslyšel dunní míe na blízkém hišti za školou a já utekl mamince z postele a bžel hrát kopanou. Škoda, že dívky nevidly, jak umím sázet góly. * (Pidám poznámku: po sehraném zápase jsem byl sice zpocený, ale dýchalo se mi nádhern. Tehdy jsem to nevdl a ani mj tatínek-doktor to netušil, že pohybová aktivita je jedním ze stimul produkce adrenalinu. A ten pece rozšiuje spasmus prdušinek astmatik a dopává volný dech. Také v tlocvin v Chrudimi se mi pi košíkové zpoátku špatn dýchalo, ale po skonení tréninku zato nádhern. Tedy i Chrudim pispla k mému budoucímu postoji, aby astmatici sportovali ovšem i saunovali.) JH(T) Podzim 1944 byl dramatický. Fronta se blížila a letecké poplachy byly na denním poádku. Hlášení o výskytu nepátelských letadel znla v rádiu dosti asto. Poátení naivní radost, že se ulejeme se po náletu na Pardubice a na Chrudim, kde bomby zniily cukrovar, zmnila ve skutený strach. AM - Ve druhém roníku jsme si od vánoc už jen jezdili jednou za msíc pro úkoly. Dojíždní vlakem už bylo nebezpené. Jel jsem jednou do Chrudimi kolem Fantovky v Pardubicích, vidl ješt hoící zíceniny rafinerie a poítal krátery po vybuchlých bombách kolem trati. Jakmile však létající pevnosti bombardovaly i chrudimský cukrovar, už mn naši nechtli po vánocích do školy pustit. Ostatn konec války se blížil. Zstal jsem doma. S pidlovanými úkoly jsem si však hlavu nelámal. VB - Bylo však naízeno, že prázdná školní budova musí být stežena celých 24 hodin protipožárními hlídkami. I já jsem se jednou i dvakrát takové hlídky zúastnil. Byli jsme ubytováni v pízemním domku na školním dvoe. V malé uebn hudební výchovy jsme mli dv železné postele s pikrývkami, stl a dv židle, náhradní svtlo, venku hromadu písku s kbelíky a vdra s vodou. Studenou stravu jsme si museli pinést z domova. Do služební knihy jsme zapisovali jména konajících službu, dobu nástupu a ukonení služby a její

3 struný popis. Kontrolu provádl editel Piazza a profesoi, kteí v Chrudimi bydleli (Barták, Štrof, íha, Šmidrkal, Machytka). JH(T) V lednu l945 skonila jedna epocha našich studií. Dostali jsme ješt pololetní vysvdení, ale dál jsme pokraovali vlastn dálkov. Ve škole byl zízen polní lazaret a my zaali jezdit pro úkoly k samostatnému zpracování. VB V rádiu paní bytné jsem slyšel naposled hlas Adolfa Hitlera. Bylo to v úterý 30. ledna 1945 v 19,00 hodin veer, kdy ped veerními zprávami penášel pražský rozhlas vysílání berlínského rozhlasu s projevem Hitlera anlässlich des zwölften Jahrestages der Machtübernahme. Hitler vzpomínal a chválil, na to už si nepamatuji, ale pateticky zakonil: nur das deustsche Volk, nur die deutsche Nation! JH(K) V dálkovém studiu fungovala vzájemná spolupráce a výmna zkušeností. Za slohové práce a rozbory text jsem získávala vyešené matematické píklady a dokonce i zdailé výkresy. Korespondenní forma studia se mi nejeví jako úpln marná, nauili jsme se hledat v literatue a já jsem se ve stylistice hodn pocviila. VB Vzpomínám, jak jsem se vracel ze své druhé hlídky dom poledním vlakem. Stáli jsme nezvykle dlouho v Moravanech v úvozu ped vjezdem na hlavní tra. Vlak se sestával z malé dýmající parní lokomotivy, služebního voz, osobního vagónu a nkolika nákladních vagón. Zdálo se, že se v okolí nic nedje. Všude byl klid, jenom v oblacích bylo slyšet hluk letících letadel. Nic zlého netuše podíval jsem se z okna a tu chvíli jsme zkoprnl. Na západním obzoru jsem spatil obrovský sloup koue a v nm plameny ohn, vypadalo to, že ten ohe stoupí až do oblak. K tomu jsem zaslechl nkolik tlumených výbuch. Nevdl jsem, co se dje. Až po chvíli mn došlo, že jde o bombardování pardubického nádraží a pilehlé Fantovky, továrny na maziva. Zdálo se mi to docela blízko. AM Vlastík to vidl ze vzdálenosti pár kilometr, ale ten sloup dýmu jsme tehdy vidli i ve Sloupnici ze silnice na Litomyšl, i když Pardubice jsou od toho místa vzdáleny 52 km. Ten výhled ze silnice jsem vždy považoval za nešastný, pestože v míru za jasného poasí jsme se tšili z pohledu na Kuku, Kuntickou horu. Válka nám vzala i tuto nejmenší radost, že vidíme tak daleko a nahradila ji sloupcem dýmu. A navíc - ti roky ped tímto náletem na Pardubice byl totiž odtud vidt i sloup dýmu z vypálených Ležák na Vysoin. Od té doby se na této vyhlídce radji dívám na Kozlovský kopec na opané stran, tam maloval Švabinský. Co všechno lovka tak dlouho bolí! VB Výsledek náletu jsem spatil za nkolik dní, když jsem se jel podívat do Pardubic - staré nádraží bylo zcela zniené, zbyly jen ruiny zdí. Tžké kolejnice byla tlakem výbuch vyrvány z pražc a létaly prý vzduchem jako tísky.

4 VH Bylo to v beznu nebo v dubnu 1945, kdy již nebylo pravidelné vyuování a my si jezdili pouze pro úkoly. Z domku mého bytného jsem vidl, jak anglická stíhaka, která se odpoutala pi náletu na Pardubice od ostatních bombardér, piletla nad letišt a v nkolika sekundách stelbou nkteré z Gigant zapálila. VB Doma nastal všeobecný chaos. Pes vesnici procházely prvody sovtských zajatc, nepedstaviteln zubožených a hladových. Obden ráno nacházela babika vzadu na dvoe v devníku takové dva i ti bídáky, bosé a polonahé. Když je s maminkou vzaly do vyháté kuchyn a daly hrnek teplé bílé kávy z dobrého mléka od naší krávy, a k tomu krajíce chleba máslem nebo sádlem namazaným, zdálo se jim o ráji. Na pd jsme mli dva veliké koše plné starých obnošených bot. Ty všechny si šastní zajatci rozebrali. Podél trati z Chocn do Zámrsku však nacházeli železniní pochzkái a další zamstnanci desítky mrtvol lidí, které Nmci peváželi z koncentraních tábor a vznic na východ na západ. ZŠ(K) V evangelickém kostele jsme byli dvakrát pro úkoly, když už se v posledních msících války nevyuovalo. VB Válené události dostaly rychlý spád. V pololetí školního roku bylo vyuování perušeno. Nkteí spolužáci, nap. z Litomyšlska byli povoláni na kopání vojenských základ na Olomoucku. Vzpomínám si, jak maminka i babika se bály, abych nebyl povolán také. Naštstí se to okresu Vysoké Mýto zatím netýkalo. AM Protože jsem místo studia v Chrudimi od pololetí pracoval na statku hornosloupnického starosty, stal jsem se zemdlským eledínem a neušel jsem výnosu ministra zemdlství, že v pedjaí pjdou chasníci ze zemdlství protože v té dob toho nemají moc na práci a vlast je teba chránit ped bolševizmem - vykopávat protitankové píkopy u Olomouce. Asi dva týdny ped koncem války mi sdlil obecní policajt, že jsem v seznamu. Ale nešel jsem, asi to povolání skonilo v koši, starosta byl pítelem mého tatínka. Nmci už nemli sílu všechno kontrolovat, zstal jsem doma. Ostatn ped Olomoucí stejn už byli Rusové. VB - Za takové situace jsem pišel o kamaráda Jardu Tesae z Opona u Uherska. V té mimoádn chaotické dob koncem války neplatily žádné jízdní ády nebo grafikon dopravy. Tatínek mi vysvtlil, že strojvdci jezdí podle tak zvané zásady volného rozhledu rychlostí asi 20 km za hodinu. A z takového jednoho pomalu jedoucího vlaku vystelil nmecký voják na chlapce, hrajícího na louce vedle trat kopanou s nkolika svými kamarády a trefil se. VB 1. kvtna 1945 vyšly ern orámované noviny s portrétem Adolfa Hitlera s textem, že Vdce nmeckého národa vera hrdinn padl pi obran hlavního msta Berlína. A když jsem v sobotu. kvtna nesl tatínkovi na nádraží obd, dozvdl jsem se, že v Praze vypuklo povstání.

5 VH Konec války byl tu a my se zaali uit v náhradních prostorách, mezi jiným i v evangelickém kostele. Rychle jsme dokonili 2. roník. (Pokraováníí.)