MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta Ampelografický rozbor vybraných moderních moštových odrůd Diplomová práce Vedoucí diplomové práce Ing. Radek Sotolář, Ph.D Vypracovala Bc. Andrea Karafiátová Lednice

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ampelografický rozbor vybraných moderních moštových odrůd vypracovala samostatně s použitím pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne 3. května 2013 Podpis 1

3 Děkuji všem, kteří mi pomohli cennými radami, připomínkami a odborným vedením, při vypracování této práce. Zvláštní poděkování patří především Ing. Radku Sotolářovi, Ph.D. za odborné vedení a ústavu Vinohradnictví a vinařství 2

4 Obsah 1. Úvod Cíl práce Literární přehled Interspecifické odrůdy Historie šlechtění interspecifických odrůd Šlechtění révy vinné na odolnost ve světě Šlechtění révy vinné na odolnost na českém území Odrůdy interspecifické Malverina Hibernal Laurot Cerason Sevar Kofranka Ampelografické metody Metody ampelografického popisu- klasifikátory Klasifikátor OIV a IBPGR Metodika Stanoviště Charakteristika stanoviště Typ výsadby Kvalitativní parametry Průměrná hmotnost hroznů Popisné deskriptory- morfologické znaky Výsledky Malverina Kvalitativní parametry Ampelografický popis dospělého listu Ampelografický popis hroznu Hibernal Kvalitativní parametry Ampelografický popis dospělého listu

5 5.2.3 Ampelografický popis hroznu Laurot Kvalitativní parametry Ampelografický popis dospělého listu Ampelografický popis hroznu Cerason Kvalitativní parametry Ampelografický popis dospělého listu Ampelografický popis hroznu Sevar Kvalitativní parametry Ampelografický popis dospělého listu Ampelografický popis hroznu Kofranka Ampelografický popis dospělého listu Ampelografický popis hroznu Statistické vyhodnocení odrůd Statistické vyhodnocení bílých odrůd Statistické vyhodnocení červených odrůd Diskuze Závěr Souhrn Summary Seznam použité literatury..69 4

6 Seznam obrázků: Obrázek č. 1: Malverina Obrázek č. 2: Hibernal Obrázek č. 3: Laurot Obrázek č. 4: Cerason Obrázek č. 5: Sevar Obrázek č. 6: Kofranka Obrázek č. 7: Příklad znaku: dospělý list Obrázek č. 8: Letorost révy Obrázek č. 9: Tvar čepele listů Obrázek č. 10: Listy udávající počet laloků Obrázek č. 11: Žilnatina listu Obrázek č. 12: List s popisem cév Obrázek č. 13: Profil čepele Obrázek č. 14: Tvary zoubků Obrázek č. 15: Otevření výkrojků Obrázek č. 16: Tvary výkrojků Obrázek č. 17: Zoubky v řapíkovém výkrojku Obrázek č. 18: Výkrojek ohraničený cévou Obrázek č. 19: Zoubky na vrchním výkrojku Obrázek č. 20: Plstnatost na spodní straně listu Obrázek č. 21: Hustota štětin na spodní straně listu Obrázek č. 22: Otevřený nebo překrytý řapíkový výkrojek Obrázek č. 23: Měření délky hroznu Obrázek č. 24: Tvar hroznu Obrázek č. 25: Počet křidélek na hroznu Obrázek č. 26: Hustota bobulí na hroznu Obrázek č. 27: Měření délky stopky Seznam tabulek: Tabulka č. 1: Hodnoty Malverina r Tabulka č. 2: Hodnoty Malverina r Tabulka č. 3: Hodnoty Hibernal r Tabulka č. 4: Hodnoty Hibernal r Tabulka č. 5: Hodnoty Laurot r Tabulka č. 6: Hodnoty Laurot r

7 Tabulka č. 7: Hodnoty Cerason r Tabulka č. 8: Hodnoty Cerason r Tabulka č. 9: Hodnoty Sevar r Tabulka č. 10: Hodnoty Sevar r Seznam grafů: Graf č. 1: Porovnání hmotnosti 100 bobulí- Malverina Graf č. 2: Porovnání cukernatosti- Malverina Graf č. 3: Porovnání cukernatosti - Hibernal Graf č. 4: Porovnání hmotnosti 100 bobulí - Hibernal Graf č. 5: Porovnání cukernatosti - Laurot Graf č. 6: Porovnání hmotnosti 100 bobulí - Laurot Graf č. 7: Porovnání cukernatosti - Cerason Graf č. 8: Porovnání hmotnosti 100 bobulí - Cerason Graf č. 9: Porovnání cukernatosti - Sevar Graf č. 10: Porovnání hmotnosti 100 bobulí - Sevar Graf č. 11: Statistika hmotnosti hroznu Graf č. 12: Statistika délky bobule Graf č. 13: Statistika velikosti hroznu Graf č. 14: Statistika hmotnosti hroznu Graf č. 15: Statistika hmotnosti bobule Graf č. 16: statistika velikosti hroznu Graf č. 17: Statistika délky bobule 6

8 1. ÚVOD Vinohradnictví a vinařství v České republice zaznamenává v posledních letech nebývalý rozvoj. Plochy vinic dosáhly téměř 18 tisíc hektarů. Vinice jsou vysázené a obdělávané moderním způsobem s využíváním nejnovějších mechanizačních prostředků, vinohradníci pečlivě dohlížejí na kvalitu hroznů a snaží se ve vinici dopěstovat hrozny, které budou základem výroby kvalitních vín. Dynamický rozvoj oboru je doplněný i významnou šlechtitelskou prací zaměřenou na vznik nových odrůd révy vinné. Česká republika patří mezi vinařské země, které mají velmi bohatý odrůdový sortiment, který se na jedné straně doplňuje zajímavými odrůdami ze zahraničí a na druhé straně i odrůdami, které byly vytvořené na šlechtitelských pracovištích v České republice. Popisem odrůd révy vinné se zabývá nauka, která se nazývá ampelografie. Ampelografie popisuje morfologické znaky jednotlivých odrůd, fenologická stádia, agrotechnické vlastnosti, až po možnosti technologie zpracování hroznů na víno. Ampelografie jako nauka má velmi hluboké kořeny, protože už ve starověku bylo třeba odrůdy révy vinné popisovat a navzájem od sebe odlišovat. Tato monografie má za cíl seznámit veřejnost, ale i milovníky pěstování révy vinné a dobrého vína se sortimentem odrůd, které se pěstují v České republice jako registrované odrůdy, novými odrůdami středoevropského regionu, ale i starými krajovými odrůdami, které patří mez velmi cenný materiál prošlechtění révy vinné, ale i výrobu speciálních vín. V ČR k 1. červenci 2011 bylo ve Státní odrůdové knize zapsáno 28 odrůd pro výrobu bílých vín a 20 odrůd pro výrobu červených vín. 7

9 2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo charakterizovat pojem interspecifická odrůda. Popsat 5 vybraných interspecifických odrůd podle současného klasifikátoru UPOV-TG/50/8, se zaměřením na list a hrozen. 8

10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Interspecifické odrůdy Interspecifické odrůdy révy vinné jsou odrůdy, které vznikly křížením druhu Vitis vinifera Linné. evropské révy s dalšími Vitiss sp., americkými nebo asijskými druhy (PAVLOUŠEK 2007). Křížením dvou rodičovských (parentálních) forem s rozdílnými znaky vzniká hybridní potomstvo a jeho jedinci jsou hybridy kříženci. V rámci jednoho druhu vznikají vnitrodruhové (intraspecifické) hybridy, křížením mezidruhových interspecifické hybridy. (POSPÍŠILOVÁ, KORPÁS, 1998) 3.2 Historie šlechtění interspecifických odrůd Šlechtění révy vinné na odolnost ve světě Na americkém kontinentu docházelo k přirozenému křížení jednotlivých druhů rév, protože se jich tam vyskytuje větší počet. Většinou šlo o křížence Vitis labrusca x Vitis riparia. V Evropě mohlo dojít pouze ke křížení révy lesní (Vitis vinifera ssp. Silvestris Gmel.) a kulturních odrůd (Vitis vinifera ssp. vinifera Hegi), tedy uvnitř jednoho druhu. (KRAUS a kol., 2004) Révové odrůdy, které vznikly vzájemným křížením, čili hybridizací amerických druhů rév mezi sebou nebo křížením amerických druhů rév s evropskými odrůdami révy vinné. Tito kříženci jsou označováni jako přímoplodící hybridy. Vznikaly buď samovolným křížením amerických rév mezi sebou v Americe nebo později cíleně v Evropě (s vyšším podílem V. vinifera). Nejznámější odrůdy jsou např. Isabella, Jacques, Delaware, Noah, Taylor, Clinton, Elvira aj. Anebo umělým a cílevědomým křížením amerických rév nebo importovaných starých přímoplodících hybridů s domácími odrůdami révy v Evropě. Křížení prováděli hlavně pěstitelé francouzští a němečtí (Couderc, Seibel, Castel, Bertille-Seyve, Oberlin, Baco, Maleque aj.). Snažili se vypěstovat révové odrůdy, které by jako pravokořenné vzdorovaly révokazu a přinášely kvalitní hrozny k výrobě vína. I když u některých hybridů bylo dosaženo velmi pozoruhodných výsledků, většina z nich se už nepoužívá. Po zavlečení a rozšíření révokazu (kolem roku 1860) byl zaveden nový způsob pěstování révy vinné, a to štěpování na podnože kříženců z amerických druhů rév. Tím 9

11 vzrostly výrobní náklady na zakládání vinic. Pěstitelé uvažovali, že by získáním kvalitních hybridů odpadlo štěpování, pěstování amerických rév v podnožových vinicích a kromě toho se předpokládala i vzdornost proti plísni révové a padlí révovému. Bylo sice dosaženo vcelku dobré odolnost proti révokazu, plísni révové, padlí révy i proti zimním mrazům, avšak největší závadou přímoplodících hybridů je podřadná jakost hroznů a vína. Hrozny přímoplodících hybridů mají příchuť připomínající maliny, jahody, příchuť muškátovou nebo černého rybízu. U některých kříženců se v době zralosti objevuje odpadávání bobulí od stopeček. Slupka bobulí je tuhá a silná, dužnina u některých rosolovitá, pecičky velké. Do vína vyrobeného z přímoplodících hybridů přechází příchuť z hroznů a mění se v tzv. liščinu, která činí víno podřadným. (MUSIL, MENŠÍK, 1970). Tyto hybridy byly nazývány jako tzv. francouzské přímoplodící hybridy první generace. Ani tyto hybridy nedosahovaly požadované kvality a proto se šlechtilo dále. Hybridy první generace se křížily s odrůdami Vitis vinifera L. a vznikaly tzv. francouzské přímoplodící hybridy druhé generace. Po druhé světové válce dochází k rozmachu šlechtění odolných interspecifických odrůd. Hlavně ve státech bývalého Sovětského svazu. Cílem bylo a je vyšlechtit odrůdy s odolností proti chorobám, škůdcům i abiotickým faktorům. Důležitá je také výborná jakost plodů moštových nebo stolních odrůd. Z ruského šlechtění vzešly odrůdy Cvetočnyj, Levokumskij ustojčivyj, Muromec, Vostorg, Saperavi severnyj, aj. V oblastech severního vinohradnictví v Rusku se mimo odolnosti k houbovým chorobám šlechtí i mrazová odolnost pomocí druhu Vitis amurensis. Rupr. Na Ukrajině a v Moldavsku kromě interspecifických moštových odrůd vyšlechtili i stolní odrůdy, které mají velký ohlas i v ČR, např. v roce 2001 registrovaná odrůda Arkadia. Z dalších odrůd jsou to Moldova, Ajvaz, Golubok, Olympia, Strašenskij, Jalovenskyj ustojčivyj, Kodrjanka, aj. V Německu vyšlechtili nové odrůdy, které jsou známé i u nás, např. Merzling, Hibernal, Phoenix, Orion, Regent, Rondo, aj., včetně dnes hojně využívaných podnoží jako Börner a Rici. Pochází z pracovišť ve Freiburgu, Geisenheimu, Geilweilerhofu a Naumburgu. 10

12 V Maďarsku výrazněji uspěly moštové odrůdy Zala Gyöngye a Bianca od šlechtiltelů J. Czizmazia a L. Bereznai. Ze stolních odrůd pak Aron, Prim a Nero. (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005) Šlechtění révy vinné na odolnost na českém území Začátkem 20. Století se vlna šlechtění na odolnost proti biotickým a abiotickým faktorům dostala i k nám. Nejprve se zkoušely již známé elity v našich podmínkách, např. přímoplodé hybridy v Mutěnicích. Naši vinařští odborníci pochopili, že bude třeba získat kvalitní a zdravotně vyhovující odrůdový a podnožový sadbový školkařský materiál révy. Byly proto konány různé pokusy a prováděna různá křížení za účelem získání nových, vyhovujících odrůd i podnoží. Z této doby je možné připomenout jména, jako F. Schwarzmann v Bzenci nebo R. Unger z Mikulova. Prvně jmenovaný získal z volného opylení podnože Vitis riparia výběrem semenáč, který se osvědčil a do praxe vstoupil pod označením Schwarzmann. Unger dosáhl jiných výsledků. Jako ředitel rolnické školy vinařsko-ovocnářské v Mikulově (od roku 1910) se při své práci zabýval šlechtěním. Z mnoha jeho křížení vznikly zejména Franko-americké hybridy a kultivar označovaný autorem Aw, údajně odolný vůči plísni révové (Plasmopara viticola Berl. a De Toni). (ŘEZNÍČEK a kol., 2002) Bezesporu nutno kladně zhodnotit významnou úlohu, kterou pro moravské vinohradnictví a vinařství vykonali: Prof. Franz Frimmel (od roku 1919 ředitel šlechtitelsko-výzkumného pracoviště Mendelea v Lednici na Moravě) a jeho pracovní úspěchy u polních plodin, nelze opomenout ani zásluhy o povznesení a rozvoj jihomoravského vinohradnictví. Spolupracoval s ředitelem tehdejší vinařsko-ovocnářské školy v Mikulově Albertem Stummerem (později působil ve Znojmě jako inspektor). Zvláště hodnotná byla jejich práce ve zdokonalení množení révy vinné a studia možnosti šlechtění na odolnost vůči škodlivým činitelům. Výchozí křížení bývala prováděna na vinařské stanici ve Znojmě a někdy také na škole v Mikulově. Získaná semena byla pak přenesena do laboratoří a množárenských skleníků vědecko-výzkumně-šlechtitelského pracoviště Mendelea v Lednici na Moravě. Tam se prováděly semenářské testy, výsevy a pozorování. Vypěstované sazenice schopné výsadby byly zpětně dopraveny do Znojma. Tam byly zakládány pokusné parcely a prováděna selekce. Na znojemském pracovišti provozní vinohradnické práce garantoval Cyril Míša, rodák z Polešovic. Míša přišel do Znojma 11

13 na výzkumnou stanici v roce Předtím pracoval na stanici v Mutěnicích. (LUŽNÝ, SALAŠ, 2008) Zájem získat vlastní šlechtitelský materiál, aby se nemusel dovážet cizí, byl zejména z Francie (známý jako přímoplodé hybridy). Frimmel a Stummer ve svých šlechtěních, zaměřených především na odolnost, hodně využívali zpětného křížení (backcross Bn) odolných druhů s evropskými odrůdami Vitis vinifera L. (ŘEZNÍČEK a kol., 2002) Jejich šlechtitelské představy byly blízké názorům tehdejšího vinařského odborníka, ředitele Zahradnického výzkumného ústavu ve Wadenswillu (Švýcarsko) Prof. Fritze Kobela. Ten se vyjadřoval ve směru, že pouze nejjakostnější evropské révy vinné a odolné americké druhy, případně frankoamerikány, jsou předpokladem k vytvoření nejvhodnějšího výchozího materiálu pro uvažovaná šlechtění na odolnost. I když v tomto směru dosáhli jistých výsledků, materiál se v důsledku válečných událostí ( ) nezachoval. Ve třicátých letech minulého století byli v úzkém kontaktu s Frimmelem známí vysokoškolští pedagogové a vědecko-výzkumní pracovníci z tehdejší Vysoké školy zemědělské v Brně, Doc. Karel Neoral a o něco později i Doc. Josef Bláha. A také s Karlem Votrubou, vynikajícím vinařským odborníkem a průkopníkem modernizace moravského vinařství. (LUŽNÝ, SALAŠ, 2008) V roce 1949 byla vydána vyhláška 384 Ministerstva zemědělství o zákazu pěstování amerických přímoplodých hybridů. V 60. letech 20. Století přišel na Mendeleum prof. Ing. Vilém Kraus, CSc., přední odborník, specialista na vinohradnictví a vinařství. Patří mezi špičkové odborníky ve vinohradnictví, kteří v období let minulého století koncipovali budování a rozvoj českého, moravského a slovenského vinohradnictví. Propracoval a pomáhal do praxe zavádět nové pokrokové technologické poznatky pěstování a ošetřování révy vinné. Hodně publikoval jak v odborných a vědeckých časopisech, tak v knižních publikacích a vysokoškolských učebních textech. Vynikl i jako šlechtitel. Je autorem modré odrůdy ušlechtilé révy vinné Neronet a spoluautorem podnožové odrůdy LE-K/1. Propracoval možnosti a metody šlechtění tzv. interspecifických odrůd, které mají za cíl dát praxi odolné odrůdy vůči abiotickým a biotickým činitelům a snížit chemické ošetřování. Provedl mezidruhové kombinace s Vitis amurensis Rupr. A přímoplodým hybridem S5279. Před svým nástupem na VŠ v roce 1965 pracoval 12

14 jako hlavní šlechtitel (v letech ) na ŠS Velké Žernoseky. (ŘEZNÍČEK a kol., 2002) V roce 1978 byla zahájena introdukce donorů rezistence a interspecifických odrůd z Německa a Maďarska. Následně pak v roce 1981 začalo šlechtění odolných odrůd na Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě. V 80. letech minulého století vzniklo Vědecko-výzkumné sdružení Resistant. Sdružení se zabývalo testováním na mrazuodolnost a odolnost k houbovým chorobám. V Břeclavi a v Lednici byly vytvořeny genobanky pro další sledování a šlechtění. Sdružení spolupracovalo i se zahraničím, např. Moldávie, Ukrajina a další. Po roce 1989 došlo k jeho rozpuštění. Na práci sdružení Resistant navázalo sdružení Vinselekt, které dále pokračuje ve šlechtitelské činnosti. (MICHLOVSKÝ, MUSILOVÁ, 2004) Současně je majitelem a provozovatelem specializované Šlechtitelské a vinařské stanice Vinselekt v Perné Doc. Ing. Miloš Michlovský, CSc. Je průkopníkem uvádění a rozšiřování moderních rezistentních interspecifických odrůd révy vinné do praxe. Je spolupracovníkem profesora V. Krause. Po ukončení specializovaného odborného vzdělání absolvoval tříletou zahraniční praxi ve šlechtění na Moldavském vinařském ústavu. V roce 1985 pracoval ve vědeckovýrobním sdružení Resistant Velké Bílovice. Z interspecifickým rezistentních odrůd jim vyšlechtěných lze vzpomenout ze stolních odrůd Jolanka, Rosela a další. Z moštových bílých pak Malverina, Klavora, Savilon, z červených Laurot, Sanlot a další. Dalšími osobnostmi šlechtění révy vinné jsou Ing. Alois Tománek a Ing. Václav Křivánek. Oba pracovali na ŠS Polešovice a podíleli se na vyšlechtění stolní odrůdy révy vinné Vitra a podnožové odrůdy Amos. Spolupracovali na klonové selekci a na pokusech odolnosti. Započali i s pokusy hybridizace odrůd evropské révy vinné s interspecifickými odrůdami. (ŘEZNÍČEK a kol., 2002) 13

15 3.3 Odrůdy interspecifické Nejstarší přistěhovalci na americký kontinent byli udiveni nejen tamní nádhernou přírodou, ale i druhovou rozmanitostí révovitých rostlin v amerických lesích. O mnohých druzích pěli chválu a byli okouzleni sladkostí plodů i jejich aromatickými látkami. Svoji pozornost zpočátku soustředili na druh Vitis labrusca L., jehož areál rozšíření byl značný a sahal od severovýchodu až po jihovýchod USA. Zde se nacházelo mnoho odlišných ekotypů tohoto druhu a jejich domestikací začínaly vznikat prvotní americké odrůdy révy vinné. V roce 1764 vysel zahradník jménem Alexander semena různých typů druhu Vitits labrusca a mezi semenáči vyselektoval pravděpodobně první americkou odrůdu révy vinné, která vznikla uvědomělou činností. Odrůda byla rozšiřována pod jménem Alexander a pravděpodobně to byl přirozený kříženec mezi Vitis labrusca a Vitis riparia. (SOTOLÁŘ, R., 2011b; Labrusky trochu jinak) Takových nahodilých kříženců mezi druhy americké révy byl nalezen větší počet. Byla to také pozdější odrůda Catawba, s většími hrozny a nápadně růžovofialovým zbarvením bobulí, kterou v roce 1802 rozšiřoval generál Lévy. V roce 1816 nalezla Isabelle Gibbs v Jižní Karolíně krásnou liánu s jahodovou příchutí modrých plodů. Pod názvem Isabella ji začal rozšiřovat vinař W. R. Princ. Odrůda se v roce 1820 dostala do Francie jako okrasná réva sloužící k popínání loubí. Po zavlečení oidia (padlí révové) do Evropy bylo zjištěno, že Isabella je proti oidiu odolná, a proto od roku 1853 začaly ve Francii vznikat vinice této odrůdy. Isabella se rozšířila po celé Evropě a dodnes zdobí mnohé zahrady i u nás. Slizká dužnina jejich bobulí a výrazné jahodové aroma je někomu potěšením a jinému zábranou, aby takové plody pojídal. Odolnost odrůdy proti oidiu, ale i proti zimním mrazům byly vlastnostmi, které podnítili další vyhledávání přirozených kříženců révy vinné v amerických lesích. (KRAUS a kol., 2005) V roce 1821 byl nalezen přirozený hybrid mezi Vitis labrusca a Vitis riparia, pojmenovaný Clinton. Vytváří mohutné keře a jeho modré bobule dávají červené víno s výbornou barevnou intenzitou, které má jen slabou nepříjemnou pachuť označovanou jako liščina (fox). Vína se užívalo k lepšímu zbarvení slabě barevných červených vín. 14

16 Nedaleko města Delaware (Ohio) byl v roce 1849 nalezen složitý hybrid druhů Vitis labrusca, Vitis vinifera a Vitis aestivalis, nazvaný podle místa původu Delaware. Je to odrůda pro výrobu bílých vín, která byla v době jejího rozšiřování pokládána za nejlepší ze všech amerických přirozených kříženců. Mnozí z amerických nadšenců pro zušlechťování tamních druhů révy si uvědomovali, že je nutné napomáhat přírodě uvědomělým křížením a nečekat jen na objevení kříženců v amerických lesích. Většinou započali svou šlechtitelskou činnost výsevem semen jedinců nalezených v přírodě nebo odrůd získaných jejich domestikací a vysázených v zahradách. Tak vznikly odrůdy Diana a nejznámější a nejrozšířenější z amerických odrůd Concord, kterou poprvé roku 1852 představitel E. W. Bull z města Concord v Massachusetts. Pak se objevila celá plejáda nových odrůd ze záměrného křížení, a to hlavně mezi druhy Vitis vinifera, Vitis labrusca a Vitis aestivalis. Tak roku 1859 vznikla odrůda Othello (Clinton x Frankenthal), vyšlechtěná v Ontariu Ch. Arnoldem, která se ale daleko více rozšířila v Evropě nežli v Americe. Roste bujně a řízky výborně zakořeňují. Po jarních mrazech rodí z podoček a je velmi plodná. Snáší vápenité půdy. Vína dává tmavě červená. Využívali ji hlavně drobní vinohradníci k výrobě domácího vína. Posloužila k překonání révokazové krize ve Francii až do doby, než se započalo s výsadbou sazenic štěpovaných na odolné podnože. (SOTOLÁŘ, R., 2011c; Labruskové odrůdy stolního typu 1.část) V roce 1869 představil Wasserzicher z Nauvoo (Illinois) novou odrůdu získanou výsevem semen z druhé filiální generace křížení Vitis labrusca a Vitis riparia, kterou nazval Noah. Odrůda se nejvíce rozšířila v Evropě. Ve Francii bylo její bílé, aromatické víno přidáváno do bílých vín a hlavně využíváno na pálení. Kvalita pálenky byla považována za vynikající. Vzhledem k výborné odolnosti proti houbovým chorobám a pravidelné plodnosti se odrůda udržela dodnes ve vinicích drobných pěstitelů pod různými synonymy. U nás ji známe pod názvem Chorvát. ( SOTOLÁŘ, R., 2011a; Charvát a ti druzí) Ale i v Evropě začaly hrát určitou roli ve šlechtění révy nové americké odrůdy. Hlavně byly využívány při šlechtění stolních odrůd odolných proti oidiu (padlí révové- Plasmopara viticola Berl. a De Toni. V Anglii vytvořil první mezidruhovým křížením 15

17 získanou stolní odrůdu A. Pearson v roce 1870 a nazval ji Ferdinand Lesseps (Chasselas de Fontainebleau x Isabella). Můžeme se s ní setkat i dnes v zahradách. Skupinu v oné době vzniklých odrůd uvádí L. H. Bailey (1934) pod souhrnným názvem Primary hybrids. U nás byla označena jako americké přímoplodné hybridy. Název přímoplodné byl použit proto, že je možné rozmnožovat je přímo pomocí řízků z jednoletého dřeva a není nutné používat štěpování na podnože. Jejich odolnost proti révokazu je dostatečná. Tyto prvotní americké odrůdy se dovážely do Evropy, hlavně do Anglie a Francie, spolu s americkými druhy révy, a to jako okrasné rostliny do parků a zahrad. Spolu s nimi však byla do Evropy zavlečena houbová choroba- padlí révové (Oidium Erysiphe necator Swein.), která zachvátila francouzské vinice takovou měrou, že se rapidně snížil jejich výnos. Ještě v roce 1850 byl průměrný výnos francouzských vinic 20,7 hektolitru vína z 1 hektaru a v roce 1854 již jen 4,9 hektolitru. Pokles sklizní byl pak zastaven objevením mleté síry jako účinného prostředku proti oidiu. Odolné americké odrůdy se staly středem zájmu nejen pro šlechtění, ale i pro využití ve vinicích. Tento zájem ještě stoupl, když se ve francouzských vinicích objevil v roce 1860 révokaz. Tato kořenová mšice stačila za 20 let zničit 1 milion hektarů francouzských vinic. Horečně se hledaly způsoby ochrany révy. Zpočátku byly uplatňovány tři hlavní způsoby. Bylo to zatopení vinice vodou na dobu 3 týdnů, což bylo možné jen na rovinách. Dále přímé ničení révokazu injekcemi sirouhlíku do půdy, což bylo nákladné a injekce se musely často opakovat. Od roku 1884 se ujalo a pak rychle rozšířilo štěpování evropských odrůd révy na podnože odolné proti révokazu. V roce 1902 již plocha štěpovaných vinic ve Francii přesáhla 1 milion hektarů. Byl to úctyhodný výkon francouzských vinařů. (Vinař sadař, sv. 2/2011, č. 2, s ISBN ) Při hledání vhodných amerických druhů, které by se mohly osvědčit jako podnože, však byla z Ameriky zavlečena další houbová choroba- plíseň révová (Peronospora Pasmopara viticola Berl. a De Toni). Ta se již v roce 1879 objevila ve francouzských vinicích ve velkém množství. K jejímu potírání byl roku 1885 nalezen 16

18 vhodný prostředek. Keře se začaly ošetřovat roztokem síranu měďnatého v podobě postřiku. Ochranné opatření je však nutné opakovat několikrát za vegetaci, a tím se značně zvýšily náklady na produkci hroznů. Před révokazovou kalamitou byla původní plocha francouzských vinic kolem 2,3 milionu hektarů a ta již nikdy obnovena nebyla. Velké množství francouzských vinařů, jimž révokaz a houbové choroby zničily vinice, se z Francie vystěhovalo právě do Ameriky. Mnozí přesídlili do Alžíru, kde révokaz nebyl, a tam zakládali nové vinice. V této pro francouzské vinařství těžké době se zrodily první myšlenky na vyšlechtění ideální révy, kterou by nebylo nutné ani štěpovat, ani ošetřovat proti houbovým chorobám. Mnozí spatřovali naplnění této myšlenky v pěstování amerických přímoplodých hybridů. Ale kvalita vín získávaných z jejich hroznů byla velmi nízká. Do roku 1900 bylo ve Francii vysazeno přes 50 tisíc hektarů těchto amerických odrůd. Když se zvýšily výnosy z vinic evropských odrůd štěpovaných na odolné americké podnože, vydala francouzská vláda zákaz pěstování amerických přímoplodých hybridů. Vinaři z oblastí, kde byly tyto odrůdy rozšířeny, však zákaz nerespektovali. Teprve velká krize v odbytu vína, způsobená nadúrodou hroznů a nadměrným množstvím vína dováženého do Francie z Alžíru, vyvolala přísnější postup proti americkým přímoplodým hybridům. Dne 18. Ledna 1935 vyšel zákon o zákazu pěstování amerických hybridů Noah, Isabella, Clinton, Othello, Jacques. Současně byli vinaři povinni hlásit množství vína vyrobeného z amerických hybridů. Za rok 1935 byla nahlášena výroba přes 3 miliony hektolitrů takového vína. V období válečných událostí se za víno z amerických hybridů platily zajímavé ceny, a tak tyto vinice zůstávaly. V roce 1949 byl zákaz pěstování obnoven a víno muselo být prodáno k povinné destilaci nebo na výrobu octa. Vinaři však pěstovali americké hybridy nadále a hlásili čím dál menší množství vyrobeného vína. (Víno Revue, sv. 10, č. 89, s ISSN ) Teprve v roce 1953, kdy byl sestaven katastr francouzských vinic, bylo zjištěno, že plocha amerických hybridů postupně stoupla až na 62,5 tisíce hektarů. Následoval nový zákaz a vinařům byla nabídnuta prémie 150 tisíc franků za vyklučení každého hektaru vinice osázeného americkými hybridy. Bylo vyklučeno asi 5tisíc hektarů těchto vinic. V roce 1959 vyšlo nové nařízení o vyklučení těchto vinic, které ukládalo pokutu 300 tisíc franků, jakož i ztrátu výsadbového práva. Sankce byly u několika desítek 17

19 vinařů uskutečněny a plocha vinic klesla na 30 tisíc hektarů. Během roku 1962 rozeslalo francouzské ministerstvo zemědělství přes 200 tisíc dopisů jednotlivým vinohradníkům a požádalo každého jednotlivce o vyklučení vinice s americkými hybridy. Zareagovalo přes 5 tisíc vinařů a vinice vyklučili. Všem vinařům starších 65 let bylo povoleno vinice pěstovat až do jejich smrti a víno vyrábět jen pro rodinnou potřebu. V roce 1968 stále ještě zůstávalo kolem 8 tisíc hektarů takových vinic, které teprve posléze rychle mizely. (KRAUS a kol., 2005) Z tohoto boje vlády a odborných institucí proti americkým přímoplodým hybridům je zřejmé, jak je těžké zbavovat se produkce nekvalitního vína, a to i v době, kdy je jakostních vín nadbytek a spotřeba vína stagnuje. Americké přímoplodé hybridy se ve Francii pěstovaly hlavně v nevinařských nebo v méně významných vinařských oblastech. Zemědělské obyvatelstvo se tam s hybridy sžilo, neboť to pro ně znamenalo přirozené hospodaření na vinicích tak, jak tomu byli zvyklí před révokazovou kalamitou a před příchodem houbových chorob. Ohlédneme-li od jakosti získávaných vín, musíme vyzvednout ekologický způsob hospodaření na vinicích, který prostého venkovského člověka přirozeně lákal. Tak skončila jedna epocha v historii francouzského vinohradnictví, která byla přímo závislá na dovozech odolných odrůd z Ameriky, jež měly sloužit k obraně proti révokazu a houbovým chorobám. Skončila naprostým nezdarem, a to nejen ve Francii, ale po celé Evropě. Také u nás byl vydán zákaz pěstování amerických přímoplodých hybridů vyhláškou ministerstva zemědělství č. 384 ze dne 28. února 1949, zveřejněnou v úřední listině z 8. Března 1949, s Ve Francii však byla celá řada vinařů, kteří se nechtěli vzdát přesvědčení, že vyšlechtění ideální révy je možné, ale že je pouze nutné vybírat z velkého množství semenáčů vzniklých vzájemných a několikanásobným křížením většího počtu amerických druhů a velkého počtu evropských odrůd. V posledních desetiletích 19. Století až do první čtvrtiny 20, století vznikalo hlavně v jižní Francii velké množství francouzských přímoplodých hybridů první generace. Jednalo se o mezidruhová křížení s použitím několika amerických druhů a několika jihofrancouzských odrůd evropské révy, většinou dávající vysoké výnosy, jako Aramon, Grenache, Gros Clairette, nebo s barvířkou Teinturier du Cher. (Víno Revue, sv. 10, č. 89, s ISSN ) 18

20 Nejznámějším ze šlechtitelů tohoto období byl Adalbert Seibel ( ), který plných 50 let křížil druhy révy vinné, až do svých 92 let. Vyšlechtěné elity prodával a v katalogu nabízel na svých hybridů. Mnohé z jeho hybridů- Plantet, Rayond or se pěstují v některých zemích dodnes. Nejrozšířenější byla kdysi jeho odrůda Chancelor (původní číslo S 7053), která se pěstovala ve Francii na ploše hektarů. Dnes se využívá jen ve šlechtění interspecifických odrůd. Dalšími význačnými šlechtiteli tohoto období byli Ganzin, Oberlin, Couderc a Baco, jehož odrůda Baco noir (lidově Bago) se pěstuje u nás dodnes a slouží k pokrytí loubí a rozsáhlých pergol nade dvory. Při vhodném způsobu zpracování hroznů dává jednoduché červené víno. Je to kříženec mezi francouzskou odrůdou jménem Folle blanche, užívanou dříve k výrobě Cognacu, a americkým druhem Vitis riparia. Odrůdu Baco noir využívají dodnes k výrobě biovína vinaři ve Švýcarsku i jinde. (Víno Revue, sv. 10, č. 89, s ISSN ) V první polovině 20. Století se ve Francii objevila nová vlna mezidruhových kříženců. Označují se jako francouzské přímoplodé hybridy druhé generace a hlavními představiteli šlechtitelů jsou Ravat, Landot, Burdin a nejúspěšnější z nich Seyve- Villard. Všichni čerpali z práce A. Seibela a křížili jeho hybridy mezi sebou, nebo k nim přidávali další evropské odrůdy, především odrůdy dávající kvalitní víno. Zatímco v odrůdách první generace nepřekračoval obsah podílu evropských odrůd polovinu genomu, byly již nové odrůdy vyšlechtěné Seyve - Villardem vybaveny % podílem odrůd Vitis vinifera. Nejvíce se rozšířily dvě odrůdy z jeho šlechtění Villard blanc (SV 12375) a Villard noir (SV 18315). Byly ve Francii vysázeny na ploše téměř hektarů. Dnes se využívají jen ke šlechtění na odolnost. V roce 1955 dostoupila plocha francouzských přímoplodých hybridů ve Francii vrcholu, asi hektarů (30,9 %) z celkové plochy vinic 1,3 milionu hektarů. To znamená, že z plochy pro výrobu stolních vín bylo 42,3 % osázeno přímoplodými hybridy. Potom začala prudce klesat plocha vinic a hybridy jen v nevinařských oblastech, kde jich bylo v roce 1990 jen 35 tisíc hektarů. Francouzské přímoplodé hybridy se rozšířily po celém světě a pěstují se hlavně v Kanadě, USA, Jižní Americe, Africe a Asii. Ani z francouzských přímoplodých hybridů nebyla dosažena taková kvalita vín, jakou dávají současné jakostní odrůdy evropské révy. Ale historie nekončí- snahy 19

21 zaměřené na vyšlechtění ideální odrůdy pokračují. Šlechtitelé se vzdali šlechtění na odolnost proti révokazu. Štěpované sazenice révy dávají lepší hospodářské výsledky nežli sazenice pravokořenné. Pomocí podnoží se získá větší přizpůsobivost k půdním podmínkám. (KRAUS a kol., 2005) Dlouholeté zkušenosti šlechtitelů révy ukázaly, že je možné využít některé francouzské hybridy, jmenovitě z kolekce Seyve-Villarda, k dalšímu křížení s evropskou révou a tak zvyšovat podíl evropské révy v nových hybridech při dostatečné toleranci, případně odolnosti vůči houbovým chorobám. V současné době je mnoho šlechtitelských pracovišť po celém světě, která se touto otázkou dále zabývají. Objevila se také řada hybridů, které shrnujeme pod název interspecifické odrůdy révy vinné. Od předchozích skupin se liší tím, že se musí většinou štěpovat na podnože odolné proti révokazu a že podíl evropské révy v jejich genomu stoupl nad 70 %. Kromě toho jsou v dalších stupních křížení používány nejjakostnější odrůdy evropské révy vinné. Současné interspecifické odrůdy stojí v popředí zájmu většiny vinařů zabývajících se alternativními způsoby pěstování a výrobou přírodního biovína. Takové hnutí se nejvíce rozšířilo ve Švýcarsku a v Německu. (Vinař sadař, sv. 2/2011, č. 2, s ISBN ) U nás proběhly první pokusy ve šlechtění již za první republiky, a to na zkušebních vinicích v Mutěnicích a ve Znojmě. Z těchto křížení se však nic nedochovalo a v 70. letech zkušební vinice zanikly. Poté roku 1981 přivezl první odolné révy z Německa profesor Vilém Kraus. To bylo impulzem pro vznik Šlechtitelského sdružení Resistant, jehož pokračovatelem je dnes Vinselekt v Perné u Mikulova. Ze šlechtitelské práce tohoto sdružení vznikly dvě naše interspecifické odrůdy, které prošly zkoušením na Odrůdové zkušebně ÚKZÚZ ve Znojmě-Oblekovicích a byly uznány jako vhodné pro naše vinařské oblasti. Ze zahraničních odrůd, které byly u nás v menším měřítku testovány, se pro dobrou kvalitu vína osvědčily tolerantní odrůdy. Pro bílá vína odrůda Merzling a pro vína červená odrůda Regent. Ani jedna z těchto odrůd se ale dále v našich podmínkách nezkouší. (KRAUS a kol., 2005) 20

22 3.3.1 MALVERINA Synonymum: BV Stáří a původ: mladá odrůda, Morava Byla vyšlechtěna skupinou šlechtitelů Resistant, dnes Vinselekt, v genobankách v Lednici, Břeclavi a Perné složitým křížením mezi odrůdami Veltlínské červené rané, Merlot a dalšími interspecifickými kultivary. Přesněji se jedná o křížení Rakiš (Villard blanc x Veltlínské červené rané) x Merlan (Merlot x Seibel ). Odrůda je právně chráněná. ( KRAUS a kol., 2005; SOTOLÁŘ, 2007). Keř: středního růstu, se středně hustým olistěním letorostů Listy: středně velké, pětiúhelníkové Hrozny: středně velké až velké, středně husté Bobule: malé, kulaté s šedočervenou slupkou Požadavky na stanoviště: Vyžaduje dobré polohy a živné, hlinité, vlhčí půdy. Odolnost: Křížením bylo dosaženo zvýšené odolnosti proti houbovým chorobám, a tudíž vhodnosti pro ekologické vinohradnictví s omezeným použitím chemikálií na ochranu révy. Mrazuodolnost je střední. Období sklizně: od první poloviny října Hrozny zrají v pozdních termínech. Výnosy hroznů jsou velmi dobré a pravidelné. K odpovídající jakosti hroznů je nutné volit snížené zatížení keřů plodnými očky, aby byla sklizeň úměrná růstu letorostů. 21

23 3.3.2 HIBERNAL Synonymum: Gm Stáří a původ: mladá odrůda, Německo Bílá moštová odrůda byla vyšlechtěna ve Výzkumném ústavu v Geisenheimu v Německu profesorem Dr. Helmutem Beckerem. Pochází z mezidruhového křížení: Seibel 7053 x Ryzlink rýnský, klon 239 Gm F-2 (KRAUS a kol., 2005). Keř: bujného růstu Listy: velké, málo dělené, tří- až pětilaločnaté, tmavě zelené s krabatým povrchem Hrozny: středně velké, husté, kónické, někdy křídlaté Bobule: malé až střední, kulaté, šedavě hnědorůžové s tuhou slupkou Požadavky na stanoviště: Odrůda vyžaduje výborné polohy. Snáší hlinité i chudší půdy, ale ne příliš suché. Odolnost: Odrůda je tolerantní ke všem houbovým chorobám a velmi dobře odolává mrazu. Období sklizně: Zraje pozdě, ale každoročně se docílí víno s přívlastkem. 22

24 3.3.3 LAUROT Synonymum: MI Stáří a původ: mladá odrůda, Morava Odrůda byla vyšlechtěna ve Vědeckovýrobním sdružení Resistant Velké Bílovice, šlechtiteli jsou doc. Ing. Miloš Michlovský, CSc., prof. Ing. Vilém Kraus, CSc., Lubomír Glos, Vlastimil Peřina a Ing. František Mádl. Pyl byl získán z výzkumného ústavu v Kišiněvu v Moldávii, vlastní křížení a selekce byly provedeny v Lednici na Moravě, Břeclavi a Perné. Jedná se o křížení Merlan (Merlot x Seibel 1366) x Fratava (Frankovka x Svatovavřinecké). Odrůda je právně chráněná (KRAUS a kol., 2005; SOTOLÁŘ, 2007). Keř: středně bujného růstu Listy: středně velké, pětilaločné, mírně zvlněné, tmavě zelené Hrozny: středně velké, velmi dlouhé, křídlaté, středně husté Bobule: malé, kulaté, černomodré Požadavky na stanoviště: Odrůda vyžaduje dobré polohy, hlinité půdy a nesnáší sucho Odolnost: Odolnost proti plísni šedé je střední. Odrůda je tolerantní k napadení houbovými chorobami. Období sklizně: středně pozdní 23

25 3.3.4 CERASON Synonymum: MI Stáří a původ: Cerason je modrá moštová interspecifická odrůda českého původu. Byla vyšlechtěna za spolupráce šlechtitelů VVS Resistant, kterými byli F. Mádle, M. Michlovský, V. Kraus, V. Peřina a L. Glos. Jedná se o křížence Merlan (Merlot x Seibel )x Fratava (Frankovka x Svatovavřinecké). Zapsána do státní odrůdové knihy v roce 2008 (PAVLOUŠEK, 2007). Keř: středně bujného vzrůstu Listy: středné velké, klínovitý, třílaločnatý Hrozny: středně velké, kuželovité Bobule: malé, kulaté, tmavomodrá až černá Požadavky na stanoviště: Odrůda vyžaduje střední požadavky na půdu, vhodné jsou i půdy suché. Naprosto nevhodné jsou půdy vlhké. Odolnost: Odolnost k zimním mrazům je dobrá, k plísni révy je velmi dobrá. Odolnost k šedé hnilobě je střední až dobrá. Období sklizně: Odrůda dozrává v první polovině října. 24

26 3.3.5 SEVAR Synonymum: Stáří a původ: Odrůda vznikla křížením mateřské rostliny Seyve-Villard12/58 F1 s otcovskou odrůdou Svatovavřinecké 116/55 F1. Toto hybridní křížení provedl už v roce 1964 šlechtitel Ing. Václav Křivánek. Byla zapsána do Státní odrůdové knihy v roce Keř: středně bujná odrůda Listy: malé až středně velké, okrouhlé, hladké Hrozny: malé až středně velké, středně husté, kuželovité Bobule: středně velká, kulatá, modročervená Požadavky na stanoviště: Odrůda je méně náročná na polohu a půdu. Odolnost: Odolnost k zimním mrazům je střední. Velmi dobře odolává plísni révy, padlí révy i plísni šedé. Období sklizně: plná zralost v 2. dekádě září 25

27 3.3.6 KOFRANKA Synonymum: MI-5-76 Stáří a původ: Odrůda je modrá moštová interspecifická odrůda českého původu. Byla vyšlechtěna za spolupráce šlechtitelů VVS Resistant, které tvořili F. Mádle, M. Michlovský, V. Kraus, V. Peřina a L. Glos. Jedná se o křížence Merlan (Merlot x Seibel ) x Fratava (Frankovka x Svatovavřinecké). Zapsána do Státní odrůdové knihy v roce Keř: bujná odrůda Listy: středně velké, mělce tří- až pětilaločnaté, povrch čepele je lesklý a hladký Hrozny: středně velké, kuželovité, u základu třapiny s křidélkem Bobule: středně velká, kulatá, tmavomodrá až černá, s voskovitým ojíněním Požadavky na stanoviště: Vhodné jsou svahovité pozemky s velmi dobrým osluněním. Není vhodné pěstování na suchých a výsušných půdách (PAVLOUŠEK, 2007). Odolnost: Odolnost k zimním mrazům dobrá, k plísni révy také. Odolnost k padlí révy je střední až dobrá, k šedé hnilobě je rovněž střední až dobrá. Období sklizně: pozdní až velmi pozdní odrůda 26

28 3.4 Ampelografické metody Ampelografie má řecký původ (ampelos =réva, grafein= psát), znamená teda popis révy vinné. Ampelografie, využívající morfologické charakteristiky, je klasická cesta použitelná pro identifikaci odrůd révy vinné (Medingolu, 2000) a lze ji rozdělit na dvě základní oblasti (Boursiquot a kol., 1989): 1. Ampelografie využívá vizuálního popisu jednotlivých orgánů a znaků každého genotypu Vitis L. 2. Ampleometrie - využívá kvantitativně měřených a úhlových metod k popisu každého genotypu révy vinné (používá se pouze hlavně u listu). Soubor morfologických, fenologických a uvologických znaků, sloužící k přesnému popisu a identifikaci odrůdy révy vinné. Využívá se mezinárodního klasifikátoru UPOV TG/50/8, ve kterém jsou uvedeny kódy jednotlivých znaků, popis, stupeň projevu, včetně vzorové odrůdy s typickým projevem znaku, termín sledování každého kroku. Celkem se hodnotí 50 znaků, z toho povinně se u všech odrůd sledují znaky: doba rašení oček, mladý letorost (otevření vrcholku, hustota a zabarvení chloupků na vrcholku), mladý list (barva vrchní strany čepele), letorost (zabarvení internodií), květ (typ), dospělý list (velikost a tvar čepele, počet laloků, tvar řapíkového výkrojku, velikost a tvar zoubků, poměr délky zoubků k jejich šířce, antokyanové zbarvení hlavních nervů na vrchní straně čepele, hustota chloupků a štětinek na spodní straně čepele), začátek zrání bobulí, hrozen (velikost a hustota, délka stopky), bobule (velikost, tvar, barva slupky a dužniny, chuť, počet semen). Další znaky se sledují jako doplňující. 27

29 Obr. č. 7: Příklad znaku: dospělý list Počet laloků- bodování 1-nedělený 3- pět L1- střední lalok 2- tři 4- sedm L2-L4- boční laloky Metody ampelografického popisu- klasifikátory V průběhu vývoje ampelografického vývoje popisu odrůd révy se vytvořilo více umělých systémů, které se navzájem velmi podobají a mají za cíl charakterizovat odrůdy na základě morfologie jejich orgánů, případně biologických vlastností. V našich podmínkách se 20 let používal systém Lazarevského (1963) a na jeho základě byl vypracován národní Klasifikátor rodu Vitis L. (POSPÍŠILOVÁ a kol. 1988), podle kterého se i většina odrůd této monografie charakterizovala. Princip klasifikátoru spočívá v tom, že se určitému znaku přidělí číselný znak, který ho podle dané metodiky charakterizuje. Základní bodová charakteristika znaků vychází ze stupnice (pro většinu opisovaných znaků), pro některé znaky je však bodová stupnice redukovaná na a nebo 1-2 body. Mezinárodní úřad pro révu a víno v Paříži- Office International du vin (OIV) ve snaze zjednodušit popis odrůd ve všech vinohradnických státech na světě, poskytl odborníkům elaborát kódu popisu odrůd a druhů rodu Vitis L., který je závazný pro členské státy OIV. Vzhledem k velkému rozsahu tohoto dokumentu (kódování 28

30 ampelometrických znaků) byl nejdříve vypracovaný záznam minimálně potřebných znaků na popis odrůdy. Mimo uvedených kódů OIV je pro 52 členských zemí UPOV (Union Internationale sur la Protection des Obtentions Végétales = Mezinárodní unie pro ochranu vyšlechtěných rostlin) používaný na popis odrůd kodex UPOV. Na jeho základě se odrůdám révy udělují právní ochrana a registrace. Kódovací stupnice se shoduje s kodexem OIV, jen čísla kódů jsou odlišné. Kodex UPOV obsahuje 50 deskriptorů (popisovaných znaků). V rámci organizace IBPGR (International Board for Plant Genetic Resourcers = Mezinárodní svaz pro genetické zdroje) existuje ještě další klasifikátor odrůd. V podstatě je shodný s uvedenými klasifikátory, ale má jiná čísla pro označované znaky Klasifikátor OIV a IBPGR Klasifikátor OIV slouží na jednotný popis odrůd a na porovnání výsledků studií na celém světě. Kromě znaků, které slouží na rozlišení odrůd, obsahuje i znaky vypovídající o jejich výkonnosti. Každý znak je označený číslem OIV, Znaky jsou rozdělené na kvalitativní a kvantitativní. Kvalitními znaky rozumíme takové znaky, které mají diskrétní, přerušovaný projev, bez toho, aby byly stupně směrem nahoru omezovány. Pro úplnost je vždy připojeno i číslo deskriptoru OIV. Klasifikátor zahrnuje 71 popisných znaků, které jsou doplněné o 4 znaky vztahující se k pokusným podmínkám hodnocení. Nedílnou součástí je i národní evidenční číslo (ECN) hodnoceného genetického zdroje (GZR) jako jeho jednoznačný identifikátor v rámci kolekce. Součástí klasifikátoru je přehled dalších druhů rodu Vitis L.a jejich kódování pro EVIGEZ (HUBÁČKOVÁ a FABEROVÁ, 1999) Příklad: Kód číslo 016- úponky: rozdělení na letorosty 1= přerušované (2 nebo méně) 2= nepřerušované (3 nebo více) 29

31 Kvantitativní znaky jsou ty, které jsou měřitelné na jednodimenzionální stupnici a kolísají od jednoho extrému k druhému (od 1 po 9). Při každém znaku klasifikátoru OIV podáváme i analogický deskriptor IBPGR. Mezitím se IBPGR přeměnila na ústav IPGRI (International Plant Genetic Resourcers Institute) a Mezinárodní úřad pro révu a víno na Mezinárodní organizaci pro révu a víno (Organisation internationale de la vigne et du vin- OIV). 30

32 4. METODIKA Pro ampelografický popis byly vybrány dvě bílé moštové odrůdy (Malverina a Hibernal) a čtyři modré interspecifické odrůdy (Laurot, Cerason, Sevar a Kofranka). Hrozny a listy byly odebrány z vinice MU v Brně, Mendeleum. 4.1 Stanoviště Charakteristika stanoviště Vinohrad je vysázen na pozemku v areálu Mendelea s nadmořskou výškou 176 m.n.m. Oblast je charakterizována jako teplá, podoblast suchá, okrsek opět teplý a suchý s mírnou zimou. Průměrná teplota podle dlouhodobého průměru dosahuje 9 C a průměrný roční úhrn srážek činí 516,6 mm. Poloha je otevřená, dobře osluněná. Pozemek je převážně rovinatý, mírně skloněný na jihozápad. Půda je hlinitopísčitá. Převažují severozápadní větry přicházející dolnomoravským úvalem. Pozemek je proti těmto větrům chráněn stromořadím, které lemuje po obou stranách silnici do Valtic. Alej sousedí na západní straně s pozemkem. Mendeleum je vědecko-výzkumné pracoviště ZF MZLU Brno, v Lednici na Moravě a patří k nejstarším geneticko-šlechtitelským pracovištím v České republice Typ výsadby Vedení je střední s jedním vodorovným tažněm, se zatížením 8-10 oček na tažeň. Odrůdy jsou vysazeny 1 m od sebe a šířka meziřadí činí 2,2 metry. (TARGOŠOVÁ, 2008) 4.2 Kvalitativní parametry Od každé z vybraných interspecifických odrůd bylo sklizeno v jednotlivých termínech 100 bobulí, z různých částí keře a hroznů. Hrozny byly vybírány z více výhonů a keřů. Postup: rozmačkáním bobulí a vylisováním byl získán vzorek moštu, ten byl přelit do připravené kádinky. Vzorek moštu byl přenesen pomocí skleněné tyčinky na stolní refraktometr a byla změřena cukernatost v refraktometrických stupních ( Rf). Hodnota 31

33 byla zaznamenána a převedena pomocí tabulky na stupně normalizačního moštoměru ( NM). Hodnota byla zapsána a uvedena v tabulkách a grafech Průměrná hmotnost bobulí Hmotnost bobulí je doplňkovým kvalitativním parametrem, sleduje se jím vývoj váhy reprezentativního vzorku bobulí v určitých termínech. Důsledkem dozrávání dochází k odparu vody z bobulí, tím se hmotnost bobulí snižuje. 4.3 Popisné deskriptory- morfologické znaky EVIGEZ OIV 051 č. deskr.11 pořad. č.1.4.a.1. Znak: Mladý list: barva vrchní strany (list 4) Stupnice: zelená žlutá bronzová měděná až načervenalá Indikace: Hodnocení v době kvetení. Barva 4. vrchního listu u 10 letorostů. Počítáno od prvního rozvinutého listu. Obr. č. 8: Letorost révy 32

34 EVIGEZ OIV 053 č. deskr.12 Pořad. č1.4.a.2. Znak: Mladý list: hustota plstnatosti mezi cévami na spodní straně listu Stupnice: žádná nebo slabá střední silná velmi silná velmi řídká Indikace: Hodnocení v době kvetení. Průměrná hodnota plstnatosti na spodní straně čtvrtého listu od vrcholu z 10 výhonů. EVIGEZ OIV 067 č. deskr.13 Pořad. č.1.4.a.3. Znak: Dospělý list: tvar čepele Stupnice: srdčitý klínovitý pětilaločný okrouhlý ledvinovitý Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání na 10 dospělých listech nad hroznem ve střední třetině letorostu. Obr. č. 9: Tvar čepele listů 33

35 EVIGEZ OIV 068 č. deskr.14 Pořad. č. 1.4.a.4. Znak: Dospělý list: počet laloků Stupnice: bez laloků tři pět sedm více než sedm Indikace: Definice výkrojku: Výkrojek listu má za následek přerušení sekvence zoubků. Výkrojky rozdělují čepel v laloky. Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání na 10 dospělých listech nad hroznem ve střední třetině letorostu. L1 = hlavní lalok, L2 - L4 = postranní laloky. Obr. č. 10: Počet laloků EVIGEZ OIV 070 č. deskr.15 Pořad č. 1.4.a.5. Znak: Dospělý list: antokyanové zbarvení hlavních cév na vrchní straně čepele 34

36 Stupnice: chybí červené v blízkosti červené až do prvního červené až do červené za druhým řapíku rozvětvení druhého rozvětvení rozvětvením Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání na 10 dospělých listech nad hroznem ve střední třetině letorostu. Hodnotí se antokyanové zbarvení hlavních nervů N1 - N3. Obr. č. 11: Žilnatina listu (N1, N2, N3) EVIGEZ OIV 072 č. deskr.16 Pořad. č. 1.4.a.6. Znak: Dospělý list: vlnitost čepele Stupnice: chybí nebo slabá střední silná velmi silná velmi slabá Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání. Vlnitost na vrchní straně listu se hodnotí mezi hlavními cévami na 10 dospělých listech nad hroznem ve střední třetině letorostu. 35

37 Obr. č. 12: Listy s popisem cév EVIGEZ OIV 074 č. deskr.17 Pořad. č. 1.4.a.7. Znak: Dospělý list: profil čepele Stupnice: rovný žlábkovitý s okraji ohnutými s okraji ohnutými zvlněný směrem nahoru směrem dolů Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání na 10 dospělých listech nad hroznem ve střední třetině letorostu. Měření podle příčného řezu listem přibližně v polovině čepele (N1 - N3 = hlavní cévy). 36

38 Obr. č. 13: Profil čepele EVIGEZ OIV 075 č. deskr.18 Pořad. č. 1.4.a.8. Znak: Dospělý list: puchýřovitost vrchní strany Stupnice: chybí nebo slabá střední silná velmi silná velmi slabá Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání. Puchýřovitost se oceňuje mezi cévami hlavního řádu. Průměrná hodnota 10 dospělých listů nad hroznem ve střední třetině letorostu (N1 - N3 = hlavní cévy). EVIGEZ OIV 076 č. deskr.19 Pořad. č. 1.4.a.9. Znak: Dospělý list: tvar zoubků Stupnice: obě strany vyduté obě strany směs mezi obě strany vyduté jedna strana vydutá (konkávní) rovné 2 a 4 (konvexní) a druhá vydutá 37

39 Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání. Sledování 10 dospělých listů nad hroznem ve střední třetině letorostu na okraji listu. Určení tvaru zoubků mezi N2 a N3. Obr. č. 14: Tvary zoubků na listu révy EVIGEZ OIV 079 č. deskr.20 Pořad. č. 1.4.a.10. Znak: Dospělý list: otevření řapíkového výkrojku Stupnice: velmi široce otevřený slabě otevřený mírně překrytý překrytý silně překrytý otevřený Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání. Průměrná hodnota z 10 dospělých listů nad hroznem ve střední třetině letorostu. List musí být pro ocenění vyrovnaný. 38

40 Obr. č. 15: Různé tvary výkrojků na listu révy EVIGEZ OIV 080 č. deskr.21 Pořad. č. 1.4.a.11. Znak: Dospělý list: tvar báze řapíkového výkrojku Stupnice: tvar U tvar { tvar V Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání. Průměrná hodnota z 10 dospělých listů nad hroznem ve střední třetině letorostu. Obr. č. 16: Tvary báze řapíkového výkrojku 39

41 EVIGEZ OIV č. deskr.22 Pořad. č. 1.4.a.12. Znak: Dospělý list: přítomnost zoubků v řapíkovém výkrojku Stupnice: 1 2 žádná výskyt 1 nebo 2 zoubků Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání. Sledování u 10 dospělých listů nad hroznem ve střední třetině letorostu. Ocenění stupněm 2: Výskyt jednou nebo vícekrát (nejméně 10 %). Obr. č. 17: Zoubky v řapíkovém výkrojku EVIGEZ OIV č. deskr.23 Pořad. č.1.4.a.13. Znak: Dospělý list: výkrojek řapíku ohraničený cévou Stupnice: není výskyt na jedné straně výskyt na obou stranách výkrojku řapíku výkrojku řapíku Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání. Ocenění stupněm 2 a 3: Výskyt jednou nebo vícekrát na 10 listech (nejméně 10 %). 40

42 Obr. č. 18: Výkrojek řapíku ohraničený cévou EVIGEZ OIV č. deskr.24 Pořad. č. 1.4.a.14. Znak: Dospělý list: přítomnost zoubků na vrchních výkrojcích Stupnice: 1 2 žádná nepravidelný výskyt Indikace: Hodnocení od nasazování bobulí do zaměkání. Sledování 10 dospělých listů nad hroznem ve střední třetině letorostu. Stupeň 2: Výskyt jednou nebo vícekrát na 10 listech (nejméně 10 %). Obr. č. 19: Přítomnost zoubků na vrchním výkrojku 41

43 EVIGEZ OIV 084 č. deskr.25 Pořad. č. 1.4.a.15. Znak: Dospělý list: hustota plstnatosti mezi hlavními cévami (spodní strana) Stupnice: žádná nebo slabá střední hustá velmi hustá velmi slabá Indikace: Hodnocení na suchých listech pod binokulárem. Ocenění celé spodní plochy listu. Hodnocení na 10 dospělých listech nad hroznem ve střední části letorostu. Obr. č. 20: Hustota plstnatosti na spodní straně listu EVIGEZ OIV 087 č. deskr.26 Pořad. č. 1.4.a.16. Znak: Dospělý list: hustota štětinatosti mezi hlavními cévami (spodní strana) Stupnice: žádná nebo slabá střední hustá velmi hustá velmi slabá Indikace: Hodnocení na suchých listech pod binokulárem. Ocenění celé spodní plochy listu. Hodnocení na 10 dospělých listech nad hroznem ve střední části letorostu. 42

44 Obr. č. 21: Hustota štětin na spodní straně listu EVIGEZ OIV č. deskr.27 Pořad. č. 1.4.b.19. Znak: Dospělý list: otevření/překrytí řapíkového výkrojku Stupnice: široce otevřený otevřený zavřený překrytý velmi překrytý < -35 mm -15 mm -5 mm 25 mm > 45 mm Indikace: Měření na 10 listech: 1. U listů se široce otevřeným řapíkovým výkrojkem měříme vzdálenost mezi čepelemi v polovině výšky. Hodnota je uvedena se záporným znaménkem. 5. U listů se zavřeným řapíkovým výkrojkem měříme nejkratší vzdálenost mezi čepelemi. Hodnota je uvedena se záporným znaménkem. 7. U listů se široce překrytými laloky měříme nejširší překrytí. Průměrnou hodnotu uvádíme s kladným znaménkem. Obr. č. 22: Otevřený nebo překrytý řapíkový výkrojek 43

45 EVIGEZ OIV 202 č. deskr.28 Pořad. č Znak: Hrozen: délka Stupnice: velmi krátký krátký střední dlouhý velmi dlouhý < 10 cm cm cm cm > 25 cm Indikace: Hodnocení v době zralosti. Průměrná hodnota všech hroznů z 10 letorostů. Měření: délka hroznu bez stopky. Obr. č. 23: Měření délky hroznu EVIGEZ OIV 208 č. deskr.29 Pořad. č Znak: Hrozen: tvar Stupnice: dlouze válcovitý, široce válcovitý úzce kuželovitý, široce kuželovitý trychtýřovitý Indikace: Hodnocení v době zralosti na středních a větších hroznech z 10 letorostů. Hodnocení hroznu ve 3/5 a 4/5 od vrcholu hroznu. Křídla ve vrchní části a vrchol se neberou v úvahu. 44

46 Obr. č. 24: Tvar hroznu EVIGEZ OIV 208 č. deskr.30 Pořad. č Znak: Hrozen: tvar Stupnice: dlouze válcovitý, široce válcovitý úzce kuželovitý, široce kuželovitý trychtýřovitý EVIGEZ OIV 209 č. deskr.31 Pořad. č Znak: Hrozen: počet křídel Stupnice: Indikace: chybí 1-3 křídla více než 3 křídla Hodnocení v době zralosti hroznů. Vyhodnocení všech hroznů z 10 letorostů. Obr. č. 25: Počet křidélek na hroznu 45

47 EVIGEZ OIV 204 č. deskr.32 Pořad. č Znak: Hrozen: kompaktnost (hustota) Stupnice: velmi řídký řídký středně hustý hustý velmi hustý Indikace: Hodnocení v době zralosti. Průměrná hodnota všech hroznů z 10 výhonů. 1 = bobule seskupené do útvaru, mnoho viditelných stopeček bobulí; 3 = jednotlivé bobule a několik viditelných stopeček bobulí; 5 = hustě seskupené bobule, stopečky bobulí nejsou viditelné, bobule jsou pohyblivé; 7 = bobule nejsou lehce pohyblivé; 9 = bobule jsou deformované stlačením. Obr. č. 26: Hustota bobulí na hroznu EVIGEZ OIV 206 č. deskr.33 Pořad č Znak: Hrozen: délka stopky Stupnice: velmi krátká krátká střední dlouhá velmi dlouhá Indikace: Hodnocení v době zralosti. Průměrná hodnota všech hroznů z 10 výhonů. Délka naměřená od její inverce po první rozvětvení primárního hroznu. 46

48 Obr. č. 27: Měření délky stopky EVIGEZ OIV 502 č. deskr.34 Pořad. č Znak: Hrozen: hmotnost jednoho hroznu Stupnice: velmi nízká nízká střední vysoká velmi vysoká 100 g 200 g 400 g 800 g > 1200 g Indikace: Hodnocení v době sklizně. Průměrná hodnota všech hroznů z 10 výhonů. 47

49 5. VÝSLEDKY 5.1 MALVERINA odrůda MALVERINA datum sklizně cukernatost 18,9 hmotnost 100 bobulí 225,6 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 232, , , , , , , , , , , , , , , , , ,2 14 průměr 319, ,61 13 Tabulka č. 1 Naměřené hodnoty r Malverina odrůda MALVERINA datum sklizně cukernatost 20,4 hmotnost 100 bobulí 199,4 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 218, , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,9 13 průměr 254,37 138, ,1 Tabulka č. 2: Naměřené hodnoty r Malverina 48

50 Následné tabulky ukazují naměřené uvologické hodnoty u bílé moštové odrůdy Malverína za sledované dvouleté období (roky 2011 a 2010) Průměrná hmotnost hroznu u odrůdy Malverina je 286,8 g Kvalitativní parametry Graf č. 1: Porovnání hmotnosti 100 bobulí z obou let Graf. č. 2: Porovnání cukernatosti z let 2011,2010 Na prvním grafu je porovnána hmotnost 100 bobulí ve dvou letech. V roce 2011 byla naměřena hodnota 225,6g a v roce 2010 hodnota 199,4g, což je rozdíl 26,2 g. V druhém grafu je porovnávána cukernatost. V roce 2011 byla naměřena cukernatost v moštu 18,9 NM a v roce 2010 činila cukernatost 20,4 NM. 49

51 5.1.2 Ampelografický popis dospělého listu OIV 067 Tvar čepele: pětilaločnatý OIV 068 Počet laloků: 3 OIV O76 Tvar zoubků: rovné, velké,široké OIV 079 Otevření řapíkového výkrojku: překrytý OIV 080 Tvar báze řapíkového výkrojku: tvar U Ampelografický popis hroznu OIV 204 Hustota hroznu: OIV 208 Tvar hroznu: OIV 209 Počet křidélek: 5 (středně hustý) válcovitě-kuželovitý 1 křidélko 5.2 HIBERNAL odrůda HIBERNAL datum sklizně cukernatost 23,2 hmotnost 100 bobulí 175,7 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) 50 hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 295, , , , , , , , , , , , , , , , , , průměr 262,3 143,2 2,2 14,6 Tabulka č. 3: Naměřené hodnoty Hibernal odrůda HIBERNAL datum sklizně cukernatost 22,9 hmotnost 100 bobulí 181,1

52 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 285, , , , , , , , , , , , , , , , , , průměr 280, ,21 14,6 Tabulka č. 4: Naměřené hodnoty r Hibernal U odrůdy Hibernal byla naměřena průměrná cukernatost 23,1 NM a průměrná hmotnost 100 bobulí činí 178,4 g Kvalitativní parametry Graf č. 3: Porovnání cukernatosti mezi roky 2011 a 2010 Grafy porovnávají jak cukernatost, tak i hmotnost 100 bobulí mezi roky 2011 a Cukernatost byla v roce 2011 nepatrně vyšší (23,2 ºNM) než v roce 2010 (22,9 ºNM). 51

53 Graf č. 4: Rozdíly hmotnosti 100 bobulí mezi roky Ampelografický popis dospělého listu OIV 067 Tvar čepele: klínovitý OIV 068 Počet laloků: 5 OIV O76 Tvar zoubků: OIV 079 Otevření řapíkového výkrojku: OIV 080 Tvar báze řapíkového výkrojku: rovné otevřený tvar V Ampelografický popis hroznu OIV 204 Hustota hroznu: OIV 208 Tvar hroznu: OIV 209 Počet křidélek: 7 (husté) široce válcovitý 1 křidélko 5.3 LAUROT odrůda LAUROT datum sklizně 29.10,2011 cukernatost 20,4 hmotnost 100 bobulí

54 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 246, , , , , , , , , , , , , , , , ,1 11 průměr 260,54 156,6 1,3 11,3 Tabulka č. 5: Naměřené hodnoty r Laurot odrůda LAUROT datum sklizně cukernatost 21,5 hmotnost 100 bobulí 117,2 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 445, , , , , , , , , , , , , , , , , průměr 293, ,23 9,8 Tabulka č. 6: Naměřené hodnoty r Laurot V tabulce jsou naměřené hodnoty z let 2011 a Uvádí průměrné hodnoty pro odrůdu Laurot. 53

55 5.3.1 Kvalitativní parametry Graf č. 5: Laurot: rozdíl v cukernatosti Graf č. 6: Laurot: rozdíl v hmotnosti 100 bobulí Grafy znázorňují rozdíly během dvou let v hodnotách cukernatosti a hmotnosti 100 bobulí u odrůdy Laurot. Cukernatost vychází u odrůdy Laurot v roce 2010 vyšší (21,5 ºNM) než v roce 2011 (20,4 º). Hmotnost bobulí vychází lépe v roce 2011 (122 g) Ampelografický popis dospělého listu OIV 067 Tvar čepele: OIV 068 Počet laloků: 5 OIV O76 Tvar zoubků: OIV 079 Otevření řapíkového výkrojku: pětilaločný rovné překrytý s průsvitem 54

56 OIV 080 Tvar báze řapíkového výkrojku: tvar V Ampelografický popis hroznu OIV 204 Hustota hroznu: OIV 208 Tvar hroznu: OIV 209 Počet křidélek: 3 (řídký) široce kuželovitý 3 (křídlatý) 5.4 CERASON odrůda CERASON datum sklizně cukernatost 19,9 hmotnost 100 bobulí 133,5 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) délka bobule (mm) hmotnost bobule (g) 1 165, , , , , , , , , , , , , , , , , , ,5 12 průměr 213, ,54 12 Tabulka č.7: Naměřené hodnoty r Cerason odrůda CERASON datum sklizně cukernatost 21,3 hmotnost 100 bobulí 140,6 55

57 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 245, , , , , , , , , , , , , , , , , , ,8 13 průměr 174, ,64 12,3 Tabulka č. 8: Naměřené hodnoty r Cerason Tabulky nesou naměřené hodnoty a jejich průměry u odrůdy Cerason Kvalitativní parametry Graf č. 7: Cerason: rozdíly v cukernatosti 56

58 Graf č. 8: Cerason: rozdíly v hmotnosti 100 bobulí Grafy ukazují rozdíly v cukernatosti a hmotnosti 100 bobulí v letech 2011 a Kde naměřená cukernatost byla v roce 2010 vyšší (21,3 ºNM) než v roce Ampelografický popis dospělého listu OIV 067 Tvar čepele: klínovitý OIV 068 Počet laloků: 3 OIV O76 Tvar zoubků: OIV 079 Otevření řapíkového výkrojku: OIV 080 Tvar báze řapíkového výkrojku: rovné mírně překrytý tvar V Ampelografický popis hroznu OIV 204 Hustota hroznu: OIV 208 Tvar hroznu: OIV 209 Počet křidélek: 5 (středně husté) kuželovitý 2 křidélka 5.5 SEVAR odrůda SEVAR datum sklizně cukernatost 18,9 hmotnost 100 bobulí 188,1 57

59 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 165, , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,3 14 průměr 117, ,2 12 Tabulka č. 9: Naměřené hodnoty r Sevar odrůda SEVAR datum sklizně cukernatost 19,1 hmotnost 100 bobulí 189,3 Hmotnost hroznu (g) velikost hroznu (mm) hmotnost bobule (g) délka bobule (mm) 1 165, , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,3 14 průměr 108,62 114,5 2,28 13,1 Tabulka č. 10: Naměřené hodnoty r Sevar Tabulka obsahuje naměřené hodnoty a jejich průměry u odrůdy Sevar. 58

60 5.5.1 Kvalitativní parametry Graf č. 9: Sevar: rozdíly v cukernatosti Graf č. 10: Sevar: rozdíl v hmotnosti 100 bobulí 1. graf znázorňuje rozdíly mezi cukernatostí v letech 2011 a 2010, kde rok 2010 byl přijatelnějším pro cukernatost, která byla 19,1 ºNM. Hmotnost bobulí byla v roce 2010 nepatrně větší (189,3 g) Ampelografický popis dospělého listu OIV 067 Tvar čepele: OIV 068 Počet laloků: 3 OIV O76 Tvar zoubků: OIV 079 Otevření řapíkového výkrojku: 59 okrouhlý rovné otevřený