Symbiosa Komensalismus Mutualismus Parasitismus
|
|
- Marcela Kolářová
- před 6 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Patogenita Patogenita je schopnost patogena vyvolat infekční onemocnění organismu. Často je zaměňovaná za termín virulence, tento termín mnoho autorů ponechává k popisu relativního stupně poškození způsobeného patogenem. V medicině je virulence je schopnost mikroorganismu napadat krevní oběh.
2 Základní pojmy Symbiosa soužití dvou typů organismů Komensalismus jeden z partnerů má ze spojení určité výhody, ale druhý je neovlivněn. Propionibacterium sp. žije na povrchu kůže z kožního sekretu, ani neškodí, ani neprospívá Mutualismus prospívá oběma partnerům. E.coli a člověk vitamin K a některé vitaminy B, vstřebávají se v tlustém střevě, hostitel chrání životní prostředí Parasitismus jeden organismus získává výhody na úkor druhého. Všechny živé organismy mohou sloužit jako hostitelé dalším organismům. Hostitel makroskopický organismus, parasit mikroskopický.
3 Patogen mikroorganismus vyvolávající onemocněnní Patogenita schopnost vyvolávat onemocnění Patogen má schopnost průniku do hostitele a obsadit tam svou niku. Přitom často buď přímo nebo nepřímo poškodí buňky hostitele. Dovede prolomit ochranné bariéry hostitele a zaujmout specifická místa. Patogen je mikroorganismus, který přímou interakcí (infekcí) s jiným organismem, většinou vícebuněčným vyvolá onemocnění u tohoto organismu. Patogen tedy není jakýkoli mikroorganismus, který je náhodně spojen s onemocněním. Např. mikrob, který produkuje TOXIN, který vyvolá onemocnění v nepřítomnosti produkčního mikroorganismu nemůže být považován za patogena.
4 Claviceps purpurea může být považován za patogena skupiny obilovin, ale nemůže být označen jako patogen pro člověka, i když požití ergotových alkaloidů,vyvolává u člověka ergotimus. Oportunistický patogen je organismus, který je schopen samostatné existence, nebo který je normální součástí mikroflory člověka, ale může se za určitých podmínek stát patogenem. To nastává v případech, kdy normální obranný systém organismu je poškozen a je neúčinný.
5 Definice patogenity Jaké má patogen odlišné vlastnosti, které jej oddělují od komensálních typů? Některé základní determinanty patogenity jsou na mobilních genetických elementech bakteriofágy a plasmidy. Řada z nich uložena na chromosomu. Schopnost regulace exprese genů virulence je vitálně nezbytná k přežití bakterií když přecházejí mezi prostředími.
6 Trojúhelník onemocnění: kompatibilní interakce mezi patogenem a hostitelem končí nemocí při vhodných vnějších podmínkách. Nejsou-li všechny podmínky splněny, nemoc nepropukne.
7 Virulemce Virulence je individuální vlastnost patogena (např. bakterie nebo viru), která vyjadřuje stupeň patogenity určitého mikrobiálního kmene ve srovnání s ostatními kmeny daného druhu. Také se dá říci, že jednotlivé kmeny jsou různě virulentní. Virulence se určuje například podle schopnosti mikroba vyvolat onemocnění či v rámci něho usmrtit hostitele. Kmeny, které mají tak nízkou virulenci, které téměř nezpůsobují onemocnění, ačkoliv daný druh patogenní je, se nazývají avirulentní (a daná vlastnost avirulence).
8 Bakteriální virulence Virulence porovnatelný stupeň patogenity A. LD 50 míra virulence, počet mikroorganismů nezbytných k usmrcení 50% pokusných zvířat nebo buněk v kultuře. B. ID 50 - míra virulence, počet mikroorganismů nezbytných k vyvolání infekce u 50% pokusných zvířat nebo buněk v kultuře. C. LD 50 bakterie A u králíka je 1000 organismů, zatímco pro bakterii B 5000 organismů. Která bakterie je více virulentní?
9
10 Determinanty virulence bakterií 1. Adheze 2. mediátory aktivní invaze 3. mediátory pasivní invaze 4. bičíky 5. toxiny 6. přísun Fe 7. inhibice imunitní odpovědi 8. modulace imunitní odpovědi 9. ochrana před protilátkami 10. enzymy
11 Adheze Adheze Mnoho bakterií musí nejprve obsadit povrch buněk hostitele. Mnoho bakteriálních a hostitelských molekul, které jsou součástí mechanismu adheze již bylo identifikováno: a) Fimbriální adhesiny pili pilin 20 kda podjednotky b) Afimbriální adhesiny integriny α β hetrodimerické transmembránové proteiny, internaliny (L.monocytogenes) Často, jsou bakteriální receptory buněk hostitele nezbytnými proteiny pro další funkce.
12 Determinanty virulence bakterií A. adheziny proteiny bakterií, umožňují bakterii připevnění a kolonizaci hostitelských buněk 1. Pili (fimbrie)
13 pili Gonokoky virulentního typu mají pili, avirulentní kmeny nikoli. Enzymově odstraněné pili (trypsin) koky jsou pak neschopné nasednutí na buňky epitelu. EPEC mají svazky pili adherence. Připravené mutanty bez pili pokusy na dobrovolnících = slabší průjem než s původním kmenem.
14 Kolonizace Některé virulentní bakterie produkují speciální proteiny, které jim umožňují kolonizaci částí těla hostitele. Helicobacter pylori je schopen přežít v kyselém prostředí lidského žaludku tvorbou enzymu ureasa. Kolonizace žaludku pak vede k vředům. Virulence různých kmenů Helicobacter pylori značně koreluje se stupněm produkce ureasy.
15 Mediátory aktivní invaze Některé virulentní bakterie tvoří proteiny, které poškozují membrány hostitelských buněk nebo stimulují endocytosu do hostitelských buněk. Tyto virulenční faktory umožňují bakteriím vstup do hostitelských buněk a usnadňují tak vstup do těla přes povrchové vrstvy epithelu.
16 2. Mediátory aktivní invaze 1.invasiny - proteiny bakteriálního povrchu startující invazi do hostitelské buňky 2.indukovaná fagocytosa:l.monocytogenes produkuje internalin reagující s E-cadherinem hostitelské buňky 3.Invasin E. coli EPEC - Hp90 hostitelské buňky
17
18 3. Mediátory pasivní invaze Pouzdro, polysacharidy + proteiny, brání fagocytose Hyaluronová kys., sialová kys. Nejsou imunogenní, hostitel netvoří dostatek protilátek nutných pro opsonisaci povrchu pouzdra. Neisseria meningitidis Legionella pneumophila a Mycobacterium spp.obě se vážou na komplement C3b a fragmenty C3bi - alveolární makrofágy Produkce hyaluronidasy, proteás průnik do tkání
19 4. Bičíky lineární přívěsky delší nežli pili a) pohyb a průnik do tkání b) umožňují chemotaxi Nejvíce glykosylované bakteriální proteiny jsou flageliny Campylobacter jejuni a Campylobacter coli. fla geny Flagelin z kmene C. jejuni byl glykosylován na 19 serinových nebo threoninových zbytcích, a C. coli VC167 na přibližně 16 místech. Více glykosylované bičíky lepší průnik přes membránu hostitelské buňky.
20 Typická patogenní buňka
21 5.Toxiny Mnoho faktorů virulence jsou proteiny bakterií, které otravují hostitelské buňky a působí poškození tkáně. Na př.mnoho toxinů tvoří bakterie přenášené potravinami. Některé pak přetrvávají v potravině i po tepelné úpravě a vyvolávají po konzumaci onemocnění.některé bakteriální toxiny jsou však inaktivovány po záhřevu.
22 Typy toxinů Endotoxiny a exotoxiny. Endotoxin je lipopolysacharid (LPS), který je součástí vnější membrány Gramnegativních bakterií. Lipid A složka LPS má toxické vlastnosti. LPS je velmi účinným antigenem a stimuluje účinnou imunitní odpověď hostitele. Jako část této odpovědi jsou uvolňovány cytokiny, které vyvolávají horečku a další symptomy onemocnění. Je-li přítomna vysoká hladina LPS nastává septický šok (nebo endotoxický šok),může vyvolat i smrt.
23 5. Toxiny a) Endotoxiny - lipopolysacharidy G - - strukturální protektivní složky pouzdra - toxická aktivita Lipidu A b) Exotoxiny G - a G + c) Enterotoxiny Staphylococcus aureus
24 Toxiny mechanismus účinku Povrchově aktivní I. Teplotně stabilní enterotoxin E.coli Superantigeny Váží MHC proteiny třídy II na antigen presentující buňky s povrchovým receptorem T buněk Povrchově aktivní II. Membránu poškozující toxiny vykazují aktivitu hemolyzinu nebo cytolysinu in vitro. Rodina RTX toxinů hemolyzin A (HlyA) of E. coli. RTX je také v Legionella pneumophila. Intracelulární III. Liší se a) vstupem, b) mechanismem
25 Bakteriální superantigen Superantigen označení struktury, která je schopna polyklonální aktivace lymfocytů Neváže se na receptor do jeho vazebného místa jako klasický antigen, nýbrž jako intaktní molekula na molekulu HLA systému. Dochází k následné aktivaci lymfocytů s masivním vyplavením cytokinů (zejm. TNFalfa a IL-1), které mohou vést k těžkému celkovému šokovému stavu
26 Intracelulární toxiny AB toxiny 'B'-podjednotka (binding) nasedá na cílové oblasti membrán, 'A'- podjednotka (active) vstupuje přes membránu a má enzymovou funkci, která působí na vnitřní metabolismus. Ukázkou aktivity A- podjednotky je ADP-ribosylace, kdy A katalyzuje adici ADP-ribosy na specifická místa proteinu. Injikované toxiny sekrecí typu III do cílových buněk-yersinia Exotoxiny působící přímo na ribosomy, inhibují proteosyntézu. Typický je Shiga toxin. Další toxiny působí přímo na elongační faktor 2. Pseudomonas
27 6. Získání Fe 1. Siderofory - sekretované bakteriemi a) vysoká afinita k Fe b) komplex Fe-siderofor -internalizován c) některé bakterie užívají siderofory jiných druhů - hub 2. Některé bakterie vážou transferin a laktoferin přímo: Neisseria meningitidis Haemophilus influenzae
28 Získávání Fe V tělech teplokrevných živočichů (a lidí) je Fe vázané na transportní proteiny: transferin a laktoferin. Koncentrace volného Fe je zanedbatelná a k přežití patogena je nutné Fe získat. E. coli siderofory nízkomolekulární chelátory Fe, enterobaktin a aerobaktin. Yersinia yersiniabaktin, kódovaný HPI ( high pathogenity island) Nalezen u všech patogenních variant E. coli
29 Modelové zobrazení způsobu získávání železa u Proteus mirabilis Receptory na OM jsou červené Vstup hemu je zelený Údajný systém vstupu Fecitrátu je oranžový Proteiny účastnící se biosyntézy sideroforůmodré. Fialový je kolicinový receptor. Cytoplasmatické Fe proteiny-bílé, Hnědé -removal
30 Receptory na OM jsou červené Vstup hemu je zelený Údajný systém vstupu Fecitrátu je oranžový Proteiny účastnící se bio-syntézy sideroforůmodré. Fialový je kolicinový receptor. Cytoplasmatické Fe proteiny-bílé, Hnědé -removal
31 7. Inhibice imunitní odpovědi Mnoho bakterií produkuje faktory virulence, které inhibují hostitelův imunitní obranný systém. Na př. běžnou bakteriální strategií je tvorba proteinů, které se vážou na protilátky hostitele. Polysacharidové pouzdro Streptococcus pneumoniae inhibuje fagocytosu této bakterie buňkami imunitního systému.
32 Úloha pouzder Pouzdra, tvořená polysacharidy umístěná na vnějších strukturách mnoha bakterií včetně Neisseria meningitidis (příčinným faktorem meningitis). Pouzdra mají významnou roli při úniku působení imunitního systému,neboť inhibují fagocytosu a ochraňují bakterie mimo hostitele.
33 8. Složky modulující imunitní odpověď 1. Mnoho z nich je uvolňováno sekrecí III - po kontaktu s cílovou buňkou 2. Destrukce fagocytosy - injikované proteiny lyzují fagocyt: Yersinia spp., Shigella spp., Salmonella spp., 3. Injikovaný protein znemožní fagocytosu YopH Yersinia - defosforyluje proteiny fagocytu 4. Opsonizace je proces, při kterém jsou "označeny" buňky nebo částice určené k fagocytózef. Opsonizace usnadňuje (v některých případech umožňuje) fagocytózu. Látky, které zabezpečují opsonizaci, se označují opsoniny.
34
35 Inhibice fagocytosy 1. Schopnost pathogena vyhnout se fagocytu a) Zamezit kontaktu s fagocytem b) Inhibice pohlcení fagocytem c) Přežití uvnitř fagocytu
36 Virulence internalin Listeriolysin, lecitinasa Aktinová vlákna Faktory virulence jsou umístěny v lecithinasovém operonu a jejich transkripce ke regulována transkripčním aktivátorem PrfA.
37 8. Složky chránící před imunitní odpovědí 1. Pouzdro - polysacharid, nebo komplex polysacharidu s proteiny na povrchu bakterie 2. Chrání před aktivací komplementu a fagocytosou 3. Preventivní tvorba C3bBb na povrchu bakterie zmenšuje opsonizaci vyvolanou C3b 4. Lipopolysacharid -LPS znemožňuje tvorbu membrane attack complex MAC, délka řetězce O-antigenu je kritická
38 9. Složky mechanismu umožňující ochranu před protilátkami 1.Staphylococcus aureus - protein A a protein G Streptococcus pyogenes vážou Fe složku protilátky a znemožňují opsonizaci 2. Variace antigenu - proměnlivost povrchových složek :LPS, bičíky, pili, pouzdro, proteiny vnější membrány
39 10. Enzymy 1. IgA proteasa, štěpí IgA a) zabraňuje fagocytose působené Fc receptory protilátky b) nalezena u H. influenzae, N. meningitidis 2. Tkáň poškozující exotoxiny - penetrace 3. Ostatní exotoxiny
40
41 Geny determinant virulence jsou buď na chromosomu, plasmidu nebo fágu 1. Shigella a Salmonella spp. jak chromosom, tak plasmidy 2. Příklady fága: Corynebacterium diphtheriae - difterický toxin Vibrio cholerae - cholera toxin
42 Action of cholera toxin A, B (cholera toxin subunits); GM1 (GM1 ganglioside receptor); G s α (G protein); AC (adenylate cyclase); G i (G protein); camp (cyclic AMP); CFTR (cystic fibrosis transmembrane conductance
43 Vibrio cholerae gene expression patterns at different stages of the life cycle Cholera transmission: the host, pathogen and bacteriophage dynamic Eric J. Nelson, Jason B. Harris, J. Glenn Morris, Jr, Stephen B. Calderwood & Andrew Camilli Nature Reviews Microbiology 7, (October 2009) Training for SFDA Prague, 5-9 October 2015
44 Virulenční faktory Virulenční faktory bakterií jsou specifické proteiny nebo jiné molekuly, tvořené enzymovou činností. Tyto proteiny jsou kódované geny na chromosomální DNA, bakteriofágové DNA nebo na plasmidech. Bakterie užívají quorum sensing pro synchronizaci sekrece těchto molekul. Jsou bezprostředními příčinami úmrtnosti hostitele.
45
46 Váčky vnější membrány specifický sekreční systém Proteomika 151 proteinů, některé z OM, ale také CDT (cytoletální distendní toxin) heterotrimerní toxiny tvořené proteobakteriemi, mají Dnasovou aktivitu. Tyto toxiny spouští zástavu buněčného cyklu v G2/M fázi u specifických buněčných linií, která vede ke zvětšeným nebo oteklým buňkám, podle kterých byl toxin nazván. Postižené buňky odumírají apoptosou. Každý toxin sestává ze 3 rozdílných podjednotek, označených abecedně, v pořadí jak jsou kódující geny umístěny v cdt operonu. Cytoletální distendní toxiny náleží mezi AB toxiny. s aktivní ("A") podjednotkou, která přímo napadá DNA a vazebnou ("B") podjednotkou napomáhající toxinu připojení k cílové buňce. CdtB je aktivní podjednotka a homolog k savčí DNase1, CdtA a CdtC jsou vazebné podjednotky.
47 * *Genom Camp. jejuni nemá sekreční systémy *Jediný analog sekrece typu III jsou bičíky, zajišťují sekreci invazních antigenů. *Velikost nm průměr. Obsahují složky vnější membrány (proteiny, fosfolipidy, lipoologosacharidy, periplasmatické proteiny, a také β-laktamasy, alkalickou proteasu, hemolytickou fosfolipasu C.) *Kromě CDT (CdtA, CdtB a CdtC), vazebné proteiny fibronektinu, glykosylační proteiny.
48 *Geny podmiňující patogenitu jsou nápadně často součástí PAIS (Pathogenicity Islands) až 200 kb, často odchylný obsah GC párů, často ohraničeny IS elementy. * Přítomnost určitých genů naznačuje možnost horizontálního šíření. *Vibrio cholerae PAI kóduje pilus na který přisedá fág s choleratoxinem. S. aureus PAI kóduje toxin toxického šoku, může být přenesen do jiné buňky. *Geny s možností horizontálního přenosu mají tendenci poškozovat svého nositele, samy mohou včas opustit potápějící se loď.
49 *Úseky DNA, obklopené sekvencemi pro trna * % GC je relativně nízké při porovnání se zbytkem genomu *Obsahují sekvence, které jsou unikátní pro daný organismus *Jsou často značně velké (>20kb) *
50 * * Jsou zvláštní třídou genomických ostrovů, které jsou přenášeny horizontálním transferem. * Jsou včleněny do genomu pathogeních mikroorganismů, nejsou přítomny v nepathogenních organismech téhož nebo úzce příbuzného druhu.mohou být také na plasmidech. * Obvykle zabírají relativně velké úseky genomu od kb a kódují geny přispívající k virulenci pathogena. * Typické vlastnosti jsou adherenční faktory, toxiny, systém na vstup Fe, invazní faktory a sekreční systémy. * Ostrovy pathogenity jsou samostatné genetické jednotky obklopené repetitivními sekvencemi, inserčními sekvencemi nebo trna geny, které jsou místy pro rekombinace do DNA. * Vyskytuje se též geny kryptické mobility, které ukazují původ transdukce. * Analogní genomické struktury u rhizobií jsou označovány jako ostrovy symbiosy.
51 * *1. PAIs kódují jeden nebo více faktorů virulence: adheziny, toxiny, invasiny apod.,. *2. Jejich obsah GC se často liší od zbytku genomu. *3. Jsou obklopeny přímými repeticemi: Sekvence bazí na obou koncích jsou totožné. *4. PAIs jsou spojeny s geny pro trna, která tak určují cílová místa k integraci do DNA *5. PAIs nesou i další funkční geny např. integrasa, transposasa, nebo části inserčních sekvencí. *6. Representují nestabilní oblasti DNA. Mohou se pohybovat od jednoho trna lokusu ke druhému, nebo být deletovány. *7. Site-specific integrace PAIs bývá zprostředkovaná integrasou a rekombinasou. *8. Jsou přenositelné jako samostatné jednotky do nových buněk a tak vytvářet virulenci u původně neškodných kmenů.
52 *Jeden druh bakterie může obsahovat více než jeden PAI. (např. Salmonella má minimálně 5). * PAIs jsou umístěny převážně v Gram negativních buňkách, ale není to pravidlo. *Některé byly prokázány v Gram-pozitivních buňkách. *Jsou u pathogenů, které mají přenesené geny plasmidy, fágy nebo konjugativním transposomem. * *Jejich přenos je horizontální přenos genů.
53 Velké inserty DNA- pathogenicity islands (Pais) Tyto úseky DNA nejsou u nepatogenních mikroorganismů EPEC (enteropatogenní E.coli) kb Celá řada genů virulence Některé geny nalézané na Pais nápadná homologie Podobně geny na plasmidech virulence
54 Sekreční systém typu III Spouští se po kontaktu s hostitelskou buňkou Dopravuje účinné molekuly na povrch hostitelské buňky DNA složení Pais je odlišné od většiny genů na chromosomu Pais jedinečné sekvence přímá opakování a inserční sekvence IS
55 Sekrece typu III
56 Šíření Pais horizontální přenos Bakteriální populace mají charakter klonů Většina klonů má odlišné kombinace genů Vstup Pais neznamená vznik nového druhu patogenu Varianty stejného druhu patogenu jsou časté nadbytek serotypů Salmonella
57
58 Ostrovy pathogenity - symbiosis island Ostrovy pathogenity jsou samostatné genetické jednotky ohraničené přímými opakování sekvecí, inserčními sekvencemi nebo trna geny, které tvoří místa pro jejich rekombinaci s DNA. Geny pro kryptickou (skrytou) mobilitu mohou být také přítomny a ukazují tak na jejich původ a transdukci. Analogické genomové struktury u rhizobií jsou označovány jako ostrovy symbiosy - symbiosis island
59 Charakteristiky některých Pais u enterobakterií Uropatogenní PaiI není v normálním α-hemolysin I >170 kb E.coli E.coli pap adhezní fimbrie IS PaiII není v normálním α-hemolysin II 106 kb E.coli prs adhezní fimbrie cytotoxický nekrotický fak.i homolog OmpR Enteropatogenní locus of en- žádné IS tvoří AE lese 35 kb E.coli EPEC terocyte efface- sekrece III typu ment LEE S.Typhimurium Salmonella žádné IS sekrece typu III 40 kb pathogenicity invaze do buněk epitelu island SP 1
60 Obrana proti pathogenům Mimo zřejmý fakt, že virulentnější kmeny způsobí vážnější onemocnění, je důležitý také fakt, že z těch méně virulentních kmenů se vychází při přípravě živých očkovacích látek. Pro tento účel se uměle snižuje virulence určitých druhů a tento proces se nazývá atenuace. Atenuaci prováděl již Louis Pasteur (a to na viru vztekliny), později Calmette a Guérine (vakcína proti bakteriím Mycobacterium, původci TBC) či také Sabin (vakcína proti obrně).
61 Bakteriální antigeny V imunologii antigen je molekula schopná vyvolat imunitní odpověď v hostitelském organismu. Jinak antigen je jakákoli látka, která indukuje imunitní systém, aby tvořil protilátky. Každá protilátka je specificky produkovaná imunitním systémem tak, aby byla spojitelná s antigenem, poté co buňka s ním dostane do kontaktu; to umožňuje precisní identifikace antigenu a vznik přesně řízené odpovědi (tailored response). Protilátka odpovídá strukturně antigenu tak, že se na něj váže specifickou oblastí. Ve většině případů jedna protilátka se váže na jeden specifický antigen v některých případech se může protilátka vázat na více než jeden antigen.
62 Bakteriální superantigen Superantigen označení struktury, která je schopna polyklonální aktivace lymfocytů Neváže se na receptor do jeho vazebného místa jako klasický antigen, nýbrž jako intaktní molekula na molekulu HLA systému. Dochází k následné aktivaci lymfocytů s masivním vyplavením cytokinů (zejm. TNFalfa a IL-1), které mohou vést k těžkému celkovému šokovému stavu
63
64 Bekteriální superantigen Počet T lymfocytů, s nimiž mohou superantigeny přímo interagovat, je podstatné vyšší než v případě konvenčních antigenů Počet dosahuje asi 20-25% T lymfocytů. Po vazbě indukují celkovou obrannou reakci účinně a v širokém spektru Superantigeny působí polyklonální aktivaci, indukují cytotoxickou aktivitu a reagují rovněž s receptorem pro antigen na membráně lymfocytů.
65 Co mezi ně řadíme Solubilní bakteriální antigeny, a to zejména enterotoxiny a toxin toxického šoku Staphylococcus aureus, pyrogenní toxiny a další toxiny bez označení, tvořené Streptococcus pyogenes, superantigeny mykoplazmat, pseudomonád a enterotoxin Clostridium perfringens Některé antigeny vázané na bakteriální buňku: aktivita superantigenu byla zjištěna u M proteinu Streptociccus pyogenes, komponenta Mycobacterium tuberculosis, Yersinia enterocolitica a Yersinia pseudotuberculosis.
66 Charakteristika antigenů Na molekulární úrovni, lze antigen charakterizovat svou schopností vázat se na variabilní oblast protilátky- Fab oblast ( Fab : fragment antigen-binding, jedná se o úsek, kde se protilátka váže na antigen. Různé protilátky mají schopnost rozlišovat specifické epitopy přítomné na povrchu antigenu. Hapten je malá molekula schopná měnit strukturu antigenního epitopu. Aby byl schopný indukovat imunitní odpověď, musí být navázán na velkou molekulu nosič, obvykle protein. Antigeny jsou obvykle proteiny a polysacharidy, méně často lipidy. To jsou části bakterií (plášť, pouzdro, buněčná stěna, bičíky, fimbrie a toxiny), nebo virů a dalších mikroorganismů. Lipidy a nukleové kyseliny jsou antigenní pouze ve spojení s proteiny a polysacharidy.
67 Přežívání patogenů ve fagocytujících buňkách Salmonella, Mycobacterium spp.,legionella pneumophila, Francisella tularensis, Listeria monocytogenes Salmonella typhimurium do epitelu i makrofágů aktivací CDC-42 makropinocytosa U makrofágů indukuje apoptosu Geny pro vstup a apoptosu- na SpiI Uvnitř buňky jsou kyselém kompartmentu (ph 4,5)
68 Makrofág infikovaný S.tyhimurium značenou gfp v promotorové oblasti makrofágem indukovatelné chromosomální sekvence. Extracelulární mikroby jsou barveny protilátkou kojugovanou s fykoerytrinem (červené).
69 Problém nemocničních infekcí V USA tyto infekce patří mezi 10 nejčastějších příčin smrti. Infekce E. coli v nemocnici když epidemie zvládnuta do 1 týdne nepředstavuje riziko, když měsíc zemře až 10% dětí. Salmonelosa mimo nemocnici dnes není smrtelná, při nemocničních infekcích zemře až 1/7 nakažených. Klebsiela 2 smrtelnější v nemocnici.
70 Válka a virulence Evakuační nemocnice ve Francii za 1. světové války 360 lůžek pro pacienty s respiračními chorobami, za 3 měsíce tudy prošlo osob. Chřipka 3 měsíce před a 3 po konci války 10 větší úmrtnost, během 3 let se vrátila k normálu (0,1%). Celkem na španělskou chřipku zemřelo milionů lidí. Americká Občanská válka první rok umírala na průjmová onemocnění 3% pacientů, nakonec 20%. (Úmrtnost na malárii byla po celou dobu stejná.) Z Napoleonovy armády 0,5 mil. se vrátilo z Ruska 130 tisíc. Teprve ve 2. světové válce padlo více vojáků v boji než zemřelo na nemoci.
Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění
Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění Obranu proti infekci zajišťuje imunitní systém Při infekci dochází ke střetu dvou živých organismů mikroba a hostitele Mikroorganismy
Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií. Karel Holada
Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií Karel Holada khola@lf1.cuni.cz Klíčová slova Komenzalismus Mutualismus Parazitismus Normální flóra Patogenita Saprofyt Obligátní patogen Oportunní patogen
2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi
INFEKCE A IMUNITA 2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi 3) Normální rezistence k infekci Infekční onemocnění je nejčastější příčina smrti na světě 4) Faktory ovlivňující vážnost infekce 1. Patogenní faktory
IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
Vztahy mezi mikroorganismy. Definice pojmů Mikroflóra lidského těla Bakteriální mikrofilmy a jejich význam v medicíně
Vztahy mezi mikroorganismy Definice pojmů Mikroflóra lidského těla Bakteriální mikrofilmy a jejich význam v medicíně Mikrobiální biofilm Jak vzniká? Pohybující se (planktonické) buňky hladovějí, přichytí
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
Protinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
Úvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha
Humorální imunita Nespecifické složky M. Průcha Humorální imunita Výkonné složky součásti séra Komplement Proteiny akutní fáze (RAF) Vztah k zánětu rozdílná funkce zánětu Zánět jako fyziologický kompenzační
Bakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
Imunitní systém.
Imunitní systém Karel.Holada@LF1.cuni.cz Klíčová slova Imunitní systém Antigen, epitop Nespecifická, vrozená Specifická, adaptivní Buněčná a humorální Primární a sekundární lymfatické orgány Myeloidní
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK
Komplementový systém a nespecifická imunita Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK IMUNITA = OBRANA 1. Rozpoznání vlastní a cizí 2. Specifičnost imunitní odpovědi 3. Paměť zachování specifických
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom
Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví
Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět Veřejné zdravotnictví Doporučená literatura Jílek : Základy imunologie, Anyway s.r.o., 2002 Stites : Základní a klinická imunologie,
Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách
Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách Obecné principy reakce antigenprotilátka 1929 Kendall a Heidelberg Precipitační reakce Oblast nadbytku protilátky
Evoluce bakteriálních genomů
Evoluce bakteriálních genomů Charakteristické rysy: Rychlé a rozsáhlé změny ve struktuře a informačním obsahu genomu - Vnitřní přestavby - Získávání a ztráty genů a genetických elementů Vývoj kmenů v rámci
Transport a sekrece bakterií a kvasinek
Transport a sekrece bakterií a kvasinek Proteiny prokaryotních mikroorganismů určené k transportu obsahují na N- terminálním konci sekvence nazývané signální peptidy. Základní fosfolipidová molekula Základní
Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21
Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
Shody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce
Shody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové člověk patogen (virus) genetické
Lékařská mikrobiologie II
Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (https://www.lf2.cuni.cz) LF2 > Lékařská mikrobiologie II Lékařská mikrobiologie II Napsal uživatel Marie Havlová dne 8. Březen 2013-0:00. Sylabus praktických
nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů Variabilita
CZ.1.07/1.5.00/34.0527
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
Proč nemáme vakcínu proti HIV-1?
UAB THE UNIVERSITY OF ALABAMA AT BIRMINGHAM UAB Proč nemáme vakcínu proti HIV-1? Jiří Městecký Department of Microbiology University of Alabama at Birmingham USA Pandemie HIV/AIDS 1983 2004 2010 2020 Popsání
Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE
PROTILÁTKY Specifické rozpoznání v imunitním systému zprostředkují speciální proteinové molekuly jediné, které nejsou vytvářeny podle genetické matrice, ale nahodilým přeskupováním genových segmentů GENETICKÝ
Funkce imunitního systému
Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince
Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.
Základy imunologie Imunologie Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému. Funkce imunitního systému: obranyschopnost rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana organismu proti patogenním mikroorganismům
Enterotoxiny Staphylococcus aureus. Jana Kotschwarová Andrea Koťová
Enterotoxiny Staphylococcus aureus Jana Kotschwarová Andrea Koťová Obsah Charakteristika Staphylococcus aureus Vlastnosti Faktory virulence Enterotoxiny Patogeneze Výskyt Metody stanovení Prevence výskytu
Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek
Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají
Nové technologie v mikrobiologické laboratoři, aneb jak ovlivnit čas k získání klinicky relevantního výsledku
B I O M E D I C AL Nové technologie v mikrobiologické laboratoři, aneb jak ovlivnit čas k získání klinicky relevantního výsledku Jaroslav Hrabák CHARLES UNIVERSITY Obsah prezentace Historie, vývoj a trendy
Biologické příčiny nemocí z pitné vody nejběžnější a nejrozšířenější zdravotní riziko - asociované s pitnou vodou
Biologické příčiny nemocí z pitné vody nejběžnější a nejrozšířenější riziko - asociované s pitnou vodou Infekční nemoci jsou způsobeny patogenními mikroorganismy infekční agens: patogenní bakterie, viry,
Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57
Obsah Předmluva... 13 Nejdůležitější pojmy používané v textu publikace... 14 MIKROBIOLOGIE... 23 Mikroorganismy a lidský organismus... 24 Třídy patogenních mikroorganismů... 25 A. Viry... 25 B. Bakterie...
Mikrobiologické zkoumání potravin. Zákonitosti růstu mikroorganismů v přírodním prostředí, vliv fyzikálních faktorů na růst mikroorganismů
Mikrobiologické zkoumání potravin Zákonitosti růstu mikroorganismů v přírodním prostředí, vliv fyzikálních faktorů na růst mikroorganismů Potravinářská mikrobiologie - historie 3 miliardy let vývoj prvních
TEST:Mikrobiologiepodz2cz Varianta:originál Tisknuto:02/01/2017
TEST:Mikrobiologiepodz2cz Varianta:originál Tisknuto:02/01/2017 1. #Bacillus cereus se s oblibou pomnožuje v 1) 97% 0.10 10 * - tenkém střevu člověka 2) 89% 0.40 0 * + ve vařených těstovinách 3) 97% 0.13
Yersinia sp. Imunoenzymatické soupravy k diagnostice yersiniových infekcí
Yersinia sp. Imunoenzymatické soupravy k diagnostice yersiniových infekcí IMUNOBLOT soupravy jsou určeny ke stanovení specifických protilátek třídy IgA, IgG a IgM v lidském séru nebo plazmě ÚVOD Yersinie
ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY
Zdroj rozmanitosti mikrorganismů ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY Různé sekvence nukleotidů v DNA kódují různé proteiny Různé proteiny vedou k různým organismům s různými vlastnostmi Exprese genetické informace
Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol
Systém HLA a prezentace antigenu Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol Struktura a funkce HLA historie struktura HLA genů a molekul funkce HLA molekul nomenklatura HLA systému HLA asociace s nemocemi prezentace
Původce Metoda Cena [Kč]
Původce Metoda Cena [Kč] Gastrointestinální soustava Escherichia coli Kultivace 90 Stanovení patogenních faktorů Salmonella spp. Kultivace 70-270 Serotypizace 730 Clostridium perfringens Kultivace 130
Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky
Imunochemické metody na principu vazby antigenu a protilátky ANTIGEN (Ag) specifická látka (struktura) vyvolávající imunitní reakci a schopná vazby na protilátku PROTILÁTKA (Ab antibody) molekula bílkoviny
Viviana Fuchsová, Kamila Zdeňková, Martina Boháčová, Kateřina Demnerová
Viviana Fuchsová, Kamila Zdeňková, Martina Boháčová, Kateřina Demnerová penicilin Antibiotika = antimikrobiální látky různé struktury a původu látky přírodního původu - sekundární metabolity mikromycet
Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23
Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
Patogenita Toxiny L5/2015 (19. 3. 2015)
Patogenita Toxiny L5/2015 (19. 3. 2015) Termíny Infekce Růst parazitického organizmu v těle hostitele Patogenita Obecná schopnost bakterie vyvolat infekční onemocnění Virulence Stupeň patogenity (kvantitativní
Interpretace výsledků bakteriologických vyšetření
Interpretace výsledků bakteriologických vyšetření Veškeré nálezy vyšetření je nutno hodnotit vzhledem k diagnóze, věku, zánětlivým parametrům, klinickému stavu pacienta, ev. k dalším důležitým anamnestickým
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
Úvodní přednášky z předmětu TOXIKOLOGIE. VŠCHT Praha. Jedovatá stopa IV.
Úvodní přednášky z předmětu TOXIKOLOGIE VŠCHT Praha Jedovatá stopa IV. Bakteriální jedy Bakterie aktivně nebo při svém rozpadu uvolňují do okolí toxické látky, které poškozují hostitele a některé samy
III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda
IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol
IMUNITA PROTI INFEKCÍM Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol Brána vstupu Nástroje patogenicity Únikové mechanismy Množství Geny regulující imunitní reakce Aktuální kondice hostitele Epiteliální bariéry
OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc ZÁNĚT - osnova Obecná charakteristika zánětu Klasifikace zánětu: podle průběhu podle příčiny podle patologicko-anatomického obrazu Odpověď
Endotoxiny u krav Podceňova né riziko?
Endotoxiny u krav Podceňova né riziko? Simone Schaumberger Produktový manažer pro mykotoxiny Nicole Reisinger Projektový vedoucí pro endotoxiny Endotoxiny u krav Podceňova 2 Science & Solutions červen
VÝZNAM HORIZONTÁLNÍHO PŘENOSU GENETICKÉ INFORMACE PRO VZNIK ANTIBIOTICKÉ REZISTENCE. V. Bencko 1, P. Šíma 2
V. Bencko 1, P. Šíma 2 1 Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN, Praha 2 Laboratoř imunoterapie, Mikrobiologický ústav, v. v. i. AV ČR, Praha VÝZNAM HORIZONTÁLNÍHO PŘENOSU GENETICKÉ INFORMACE PRO
Nativní a rekombinantní Ag
Antigeny z hlediska diagnostiky a pro potřeby imunizace Nativní a rekombinantní Ag Ag schopna vyvolat I odpověď, komplexní, nekomplexní Ag, hapten, determinanty, nosič V laboratořích: Stanovení Ab proti:
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain Matthias J. Schnell, James P. McGettigan, Christoph Wirblich, Amy Papaneri Nikola Skoupá, Kristýna Kolaříková, Agáta Kubíčková Historie
Patogenita mikroorganismů. MUDr. Drahomíra Rottenbornová
Patogenita mikroorganismů MUDr. Drahomíra Rottenbornová 1 Dělení mikroorganismů dle působení na lidský mikroorganismus Nepatogenní nemají schopnost vyvolat onemocnění; mohou osidlovat povrchy lidského
INFEKČNÍCH CHOROB PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE VÝUKA PŘEDMĚTU DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PRAMENY
VÝUKA PŘEDMĚTU PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE Jednosemestrový povinně volitelný předmět zakončený zkouškou Vyučující Prof. MVDr.Miroslav Toman, CSc. MVDr. Martin Faldyna, PhD. Přednášky zaměřené na rozšíření
Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů
Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací
OBECNÉ MOŽNOSTI IMUNOPROFYLAXE INFEKČNÍCH CHOROB. navození resistence k onemocnění. proděláním infekčního onemocnění SPECIFICKÁ ANTIINFEKČNÍ IMUNITA
SPECIFICKÁ IMUNOPROFYLAXE INFEKČNÍCH CHOROB OBECNÉ MOŽNOSTI IMUNOPROFYLAXE INFEKČNÍCH CHOROB ZVYŠOVÁNÍ CELKOVÉ ODOLNOSTI posilování imunitního systému neimunologickou cestou, navození resistence k onemocnění
Příčiny úmrtí v ČR (1990 a 2009)
Bakteriální infekce Příčiny úmrtí v ČR (1990 a 2009) zdroj: ÚZIS http://www.uzis.cz Mortalita - infekční nemoci 2002 (celosvětově) Bakterie prokaryonta = nemají jadernou membránu, DNA volně v cytoplazmě
SYSTÉMY ZPROSTŘEDKOVANÉHO PŘENOSU DNA
SYSTÉMY ZPROSTŘEDKOVANÉHO PŘENOSU DNA A. Transdukce E. coli, S. typhimurium, Bacillus, Klebsiella, Staphylococcus, Streptococcus Nespecifická (P22, P1, SPβ, φ11) abortivní Specifická (fág lambda) Jsou
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité
Otázka: Charakteristické vlastnosti prvojaderných organismů Předmět: Biologie Přidal(a): Lenka Dolejšová Nebuněčné organismy, bakterie, sinice, význam Systém: Nadříše- Prokaryota Podříše - Nebuněční- viry
Molekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách
Molekulární biotechnologie č.8 Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách Eukaryontní buňky se využívají v případě, když Eukaryontní proteiny syntetizované v baktériích postrádají biologickou
prokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
Obecná mikrobiologie. Bakterie Viry Paraziti Houby
Obecná mikrobiologie Bakterie Viry Paraziti Houby Bakterie jednobuněčné mikroorganismy velikosti 0,5 40 x 10-6 m většinou viditelné po obarvení ve světelném mikroskopu patří mezi prokaryota mikroorganismy
Údaj v procentech - celková shoda posluchačů se zadavatelem testu. - p 1
TEST:mikro1cz Varianta:originál Tisknuto:03/11/2014 Položková analýza odpovědí testu. Údaj v procentech - celková shoda posluchačů se zadavatelem testu. Desetinné číslo - diskriminační síla odpovědi d
Základní vyšetření likvoru
Základní vyšetření likvoru 1. určení míry permeability hematolikvorové bariery stanovení koncentrace celkové bílkoviny v likvoru 2. určení energetických poměrů v likvorovém kompartmentu stanovení koncentrací
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY PROTINÁDOROVÁ IMUNITA - HISTORIE 1891 W. Coley - otec imunoterapie 1957 F.M. Burnet hypotéza imunitního dozoru 1976 A.W. Bruce
SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA
STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA MGR. IVA COUFALOVÁ SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA i když imunitní systém funguje jako
AKUTNÍ INFEKCE A PREPARÁTY JOALIS
www.kr-stredocesky.cz AKUTNÍ INFEKCE A PREPARÁTY JOALIS Mgr. Marie Vilánková www.andelskeorgonity.cz Akutní versus chronické onemocnění Akutní trvá kratší dobu Chronické trvají delší období nebo se periodicky
Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií. Karel Holada khola@lf1.cuni.cz
Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií Karel Holada khola@lf1.cuni.cz Klíčová slova Obligátní aeroby Obligátní anaeroby Aerotolerantní b. Fakultativní anaeroby Mikroaerofilní b. Kapnofilní bakterie
Rezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám. Martin Hruška Jan Dlouhý
Rezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám Martin Hruška Jan Dlouhý Pojmy Patogen (patogenní agens, choroboplodný zárodek nebo původce nemoci) je biologický faktor (organismus), který může zapřičinit
Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p
Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p Týden 8: Patogeneze infekce Ondřej Zahradníček zahradnicek@fnusa.cz Definice patogeneze Patogeneze: vysvětluje vznik a vývoj chorobných příznaků Co patří do patogeneze
Perorální bakteriální. u alergických pacientů. Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová
Perorální bakteriální imunomodulátory u alergických pacientů Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová Imunitní systém Fyziologické obranné bariéry Nemají imunologickou povahu První etáží imunitní reakce jsou:
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
CZ.1.07/1.5.00/
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
Rekombinantní protilátky, bakteriofágy, aptamery a peptidové scaffoldy pro analytické a terapeutické účely Luděk Eyer
Rekombinantní protilátky, bakteriofágy, aptamery a peptidové scaffoldy pro analytické a terapeutické účely Luděk Eyer Virologie a diagnostika Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i., Brno Alternativní
Základy bakteriální cytologie a morfologie
Základy bakteriální cytologie a morfologie Prezentace pro obor: Všeobecná sestra Jan Smíšek ÚLM 3. LF UK 2008 Bakteriální cytologie Prokaryotní buňka mám velmi jednoduchou stavbu Cytoplasma obsahuje: Bakteriáln
J06 Úvod do serologie, precipitace a aglutinace
VLLM0421c (jaro 2016) J06 Úvod do serologie, precipitace a aglutinace Osnova přímé a nepřímé metody antigen a protilátka precipitace, aglutinace, aglutinace na nosičích 2/45 Přímé vs. nepřímé metody přímé
ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB
ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB (ACD anemia of chronic disease) seminář Martin Vokurka 2007 neoficiální verze pro studenty 2007 1 Proč se jí zabýváme? VELMI ČASTÁ!!! U hospitalizovaných pacientů je po sideropenii
Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová
Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová Ústav klinické imunologie a alergologie FN u sv. Anny v Brně Aglutinace x precipitace Aglutinace Ag + Ab Ag-Ab aglutinogen aglutinin aglutinát makromolekulární korpuskulární
FAKTORY PATOGENITY A VIRULENCE
Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně Miroslav Votava FAKTORY PATOGENITY A VIRULENCE Přednáška pro II. r. LF 14. a 21.4.2005 Tři i složky patogenity a virulence Kontagiozita schopnost přenp
Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.
Imunitní systém Systém tkání buněk a molekul zajišťujících odolnost organismu vůči infekčním chorobám Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti
VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE
TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.
Úvod. Očkování bylo nejvýznamnějším. Virus vakcinie. Virus kravských neštovic Název z latinského vacca = kráva Odvozené termíny Vakcína Vakcinace
Imunizace Jan Smíšek ÚLM 3. LF UK Akademický rok 2008 2009 Úvod Očkování = aplikace očkovací látky za účelem vzniku imunitní odpovědi (u očkovaného) Očkování (imunizace) = nejvýznamnější možnost prevence
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie
Název: Viry Výukové materiály Autor: PaedDr. Pavel Svoboda Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Ročník: 2. (1. vyššího gymnázia) Tematický
Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha
Nespecifické složky buněčné imunity M.Průcha Nespecifická imunita Vzájemná provázanost nespecifické přirozené a adaptivní specifické imunity Lymfatické orgány a tkáně Imunokompetentní buňky Nespecifická
Mikroskopické vyšetření. Nativní preparát Fixovaný barvený preparát Gram Ziehl-Neelsen Burriho metoda
Otázky Organizace KHS Obory hygieny Vnitřní vlivy na člověka Vnější vlivy na člověka Obory klinické mikrobiologie Organely pohybu u bakterií Organely obsažené v cytoplasmě Otázky Virus je organismus intra