INOVACE, INOVAČNÍ PODNIKÁNÍ, VĚDECKOTECHNICKÉ PARKY A KONKURENCESCHOPNOST #

Transkript

1 INOVACE, INOVAČNÍ PODNIKÁNÍ, VĚDECKOTECHNICKÉ PARKY A KONKURENCESCHOPNOST # INNOVATIONS, INNOVATIVE ENTREPRENEURSHIP ACTIVITIES, THE SCIENCE AND TECHNOLOGY PARKS AND COMPETITIVENESS ŠTÍPEK, Vladimír Abstract Innovation is a central element for improving effectiveness of organization. Innovative entrepreneurship means efficient exhibition of entrepreneurial thinking of top management. The aim of article is to analyse, to describe and to evaluate utilization of methods of management in process of innovations, in subjects with significant influence in the area of regional development. This article is also focused on problems of innovative activities in the area of the Science and Technology Parks. These subjects are organizations concerned with innovations, new technologies and research. They utilise their know-how for establishing presumptions for dynamic development of innovations firms, for transfer of technologies and education for co-workers of innovations entrepreneurships. The Science and Technology Parks represent generally respected way to the fasted overcame of technological backwardness and acquirement of market competitiveness. Next task is creation of new perspective work opportunities in an active employment policy. The Science and Technology Parks are also aimed for help and support for small and medium sized firms. Key words: innovative entrepreneurship, Science and Technology Park, innovation firm, transfer of technology, research and education. Abstrakt Inovace je ústřední prvek pro zlepšení efektivity organizace. Inovační podnikání znamená účelný projev podnikatelského myšlení vedení organizace. Cílem článku je analyzovat, popsat a zhodnotit využití manažerských metod v procesu inovací v subjektech s významným vlivem v oblasti regionálního rozvoje. Článek je rovněž zaměřen na problematiku inovačních aktivit v oblasti vědeckotechnických parků. Tyto subjekty se zabývají inovacemi, novými technologiemi a výzkumem. Používají své know-how k vytvoření předpokladů pro dynamický rozvoj inovačních firem, k transferu technologií a vzdělávání spolupracovníků inovačních podniků. Vědeckotechnické parky představují obecně respektovaný způsob rychlého překonání technologické zaostalosti a získání tržní konkurenceschopnosti. Dalším úkolem je vytváření nových pracovních příležitostí v oblasti aktivní zaměstnanecké politiky. Vědeckotechnické parky se také zaměřují na pomoc malým a středním podnikům. # Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Národního programu výzkumu II MŠMT 2E06044 Manažerský audit jako nástroj podpory trvale udržitelného rozvoje malého a středního podnikání. 648

2 Klíčová slova: inovační podnikání, vědeckotechnický park, inovační firma, transfer technologie, výzkum a vzdělávání. Úvod Současné pojetí inovací znamená nový způsob využití existujících zdrojů organizace k získání nových podnikatelských příležitostí, zvýšení efektivity podnikatelských aktivit. Pro účely získání podpory pro rozvoj inovačního podnikání je zapotřebí vyhledat vhodné strategické partnery. Významnou pomoc v této oblasti představují vědeckotechnické parky. Důsledkem systému podmínek a předpokladů, v jejichž rámci jsou tyto subjekty připravovány a provozovány, je fakt, že prakticky všechny plní podobné úkoly a mají v podstatě shodné cíle. Vědeckotechnické parky vznikly ve Spojených státech amerických v podobě inkubátorů, odkud se v různých podobách a modifikacích šířily do dalších zemí. V současnosti nesou tyto subjekty názvy jako např. vědecký park, inovační centrum, technologické centrum, zakladatelské centrum, inkubátor, technopolis. Literární přehled Klasickým představitelem teorie inovací je Joseph Alois Schumpeter ( ), významný rakouský národohospodář, narozený na Moravě, pro něhož se inovace staly východiskem pro zkoumání hospodářských cyklů. Jeho zásluha spočívá v klasifikaci absolutních inovací (světově prvotních novinek). V oblasti teorie inovací o podstatě, struktuře a zákonitostech inovačních procesů dosáhl mezinárodního uznání prof. Ing. František Valenta, DrSc. ( ). Pro Valentu, na rozdíl od Schumpetera, je inovací jakákoli změna ve vnitřní struktuře výrobního organismu. Inovace představuje neoddělitelný řetěz spojující lidskou aktivitu s vyvolanými změnami, vyúsťující do žádoucích pozitivních efektů ve výrobním organismu (Vlček, 2002). Managementem inovačních aktivit se zabývá Pitra (2006). Uvádí na pravou míru mýty o managementu inovací, mj. že inovace jsou riskantní, nákladné a jsou pouze výsledkem souhry příznivých okolností. Současně připomíná, že sdružení partnerů reaguje na změny ve svém okolí podobně, jako reagují biologické ekosystémy na změnu přírodních podmínek. Problematiku inovací řeší rovněž Pošvář, Tomšík, Žufan (2004), Svoboda (2005). Aktuální situaci v oblasti vědeckotechnických parků zkoumá Švejda a kol. (2006). Na základě dosavadních zkušeností jsou vytyčeny hlavní cíle vědeckotechnických parků a vysvětleny základní pojmy, k nimž patří typy vědeckotechnických parků a uvedeny druhy vědeckotechnických parků. Zdůrazněn je rovněž význam těchto subjektů pro rozvoj regionů a pro uskutečňování strukturálních změn a připomenuty vývojové etapy činnosti Společnosti vědeckotechnických parků České republiky, která zajišťuje zakládání a rozvoj vědeckotechnických parků, jejich akreditaci a sleduje plnění hlavních funkcí. Zmíněna je i náročnost kritérií pro vstup vědeckotechnických parků do Národní sítě vědeckotechnických parků v České republice. Ve výše uvedených souvislostech zkoumá problematiku vědeckotechnických parků Štípek (2006). Významná je v této oblasti i mezinárodní spolupráce. Lednický, Vaněk (2004) rozebírá formu spolupráce mezi vědeckovýzkumnými pracovišti a podnikatelskou sférou, kterou představují inovační centra, vytvářející mezi těmito subjekty spojovací síť. Významným posláním inovačních center s inkubátorem je výchova malých a středních podnikatelů, jejich všestranná příprava pro úspěšný start a další rozvoj zejména inovačního podnikání a klasifikaci inovačních center. Zvláštní pozornost je třeba věnovat financování inovačních center. Publikace Lednický, 649

3 Vaněk, Stelmach (2005) navazuje na předchozí problematiku a zabývá se řešením problematiky inovací, nových technologií, regionálního a vědeckotechnického rozvoje. Pitra (1997) vidí ve spolupráci vědeckovýzkumných institucí s vysokými školami efektivní zdroj inovačních námětů, jejichž představitelé jsou zainteresováni na komercializaci výsledků výzkumných činností, chybí jim však příležitost k uvedení nápadů do praxe. Soustava kontaktů, vytvořená v rámci inovačních center, je pro obě strany výhodná. Problémy, jejichž řešení je prostřednictvím vědy a výzkumu hledáno, jsou stále složitější a komplexnější. Proto se na něm musí podílet týmy špičkových odborníků z různých vědních disciplín. Materiál a metodika Cílem výzkumné práce a příspěvku je představení inovace jako organické součásti podnikatelských aktivit, analýza vývoje metodických přístupů rozvoje vědeckotechnických parků v České republice, zjištění současného stavu v této oblasti a upřesnění používané terminologie. Pro potřeby zjištění aktuálního stavu problematiky vědeckotechnických parků byl realizován řízený rozhovor s vedoucím pracovníkem Společnosti vědeckotechnických parků České republiky. Bylo využito osobních poznámek autora ze semináře, zaměřeného na problematiku inovačního podnikání a vědeckotechnických parků a souborné publikace Společnosti vědeckotechnických parků a ostatních literární pramenů časopiseckých a knižních. Byl zmíněn vliv vývoje vědeckotechnických parků v České republice na úroveň regionálního rozvoje. Výsledky Inovace znamená v obecné rovině progresivní změnu v procesu či v jeho elementárních prvcích. Tato změna je považována za přechod k novému stavu struktury a zpravidla k její nové kvalitě. Inovace jsou reakcí organizací na změny v jejich okolí. Tyto změny lze chápat jako hrozbu i jako příležitost k dalšímu rozvoji. Inovace lze využít k úspěšnému rozvoji inovačního podnikání a tím k dosažení výnosů a zisku. Při volbě inovační strategie je zapotřebí stanovit konkrétní cíle a podmínky, za nichž jsou cíle skutečně dosažitelné, uvažovat s reálnými možnostmi. Podnikatelské subjekty musí být strategicky flexibilní, aby dokázaly měnit model podnikání a vytvářet tak podmínky pro realizaci strategických záměrů. Pro účely získání potřebné podpory pro rozvoj inovačního podnikání je nezbytné vyhledat vhodné strategické partnery. Efektivní rozvoj inovačního podnikání může podnikatelský subjekt zajistit v případě, dokáže-li se začlenit do určitého podnikatelského ekosystému. Inovační záměr není v podmínkách působení podnikatelského ekosystému realizován výlučně jeho tvůrcem. Inovační řešení je výstupem z procesů celé aliance. Z této skutečnosti vyplývá význam budování institucí, jako jsou vědeckotechnické parky. Z terminologického hlediska je název vědeckotechnický park používán od založení Společnosti vědeckotechnických parků České republiky v roce 1990 jako nadřazený pojem. Vědeckotechnický park (vědecký park nebo centrum, technologický park podnikatelské a inovační centrum) je charakterizován jako instituce orientovaná do oblasti vědy, technologie a inovačního podnikání, která vlastní knowhow využívá k vytváření podmínek pro rozvoj činnosti inovačních firem, pro zabezpečení transferu technologií a výchovu k inovačnímu podnikání, přičemž základní funkce jsou inkubační a inovační (Švejda a kol., 2006). V podmínkách České republiky jsou rozlišovány tři hlavní druhy vědeckotechnických parků: 650

4 1. Vědecký park (centrum) působí v praxi pod různými názvy v závislosti na rozsahu jeho předmětu činnosti, např. vědeckovýzkumné parky, vědeckotechnologické parky a vědeckovýrobní parky. 2. Technologický park působí v praxi zejména ve formě technologického centra, technologického parku, techno-centra, technopolis apod., jehož hlavním posláním je zejména podpora technologického transferu a rozvoje high-tech, tj. špičkové technologie mikroelektroniky, komunikační techniky, biotechnologie, ekotechnologie, nových materiálů. 3. Podnikatelské a inovační centrum má podporovat začínající podnikatele při tvorbě inovačních projektů, zahájení činnosti firmy a dalším podnikání, pomáhat při tvorbě inovačních příležitostí, podporovat kooperaci mezi inovačními firmami, zprostředkovat firmám přístup na mezinárodní trhy, kontakty s firmami v tuzemsku i v zahraničí, zabezpečit propagaci, účast na výstavách, organizaci odborných seminářů, kurzů, setkání firem, nabídky a poptávky technologií apod. Zakladateli vědeckotechnických parků v podmínkách regionů České republiky jsou především regionální instituce, orgány státní správy, vysoké školy, Akademie věd České republiky, výzkumné a vývojové organizace, obchodní společnosti, obchodní, průmyslové a živnostenské komory, banky a jiné peněžní ústavy, zahraniční firmy, asociace a instituce, soukromý sektor apod. V jihočeském kraji působí z výše zkoumaných subjektů Akademické a univerzitní centrum Nové Hrady, Třeboňské informační centrum (TIC) Třeboň, VTP Agrien, s. r. o., České Budějovice. Diskuse Dosavadní zkušenosti s přípravou a provozováním vědeckotechnických parků naznačily, že hlavní cíle vědeckotechnických parků budou převážně směřovat do oblasti participace na realizaci hospodářského programu rozvoje regionu, participace na vytváření inovační infrastruktury a realizaci strukturálních změn. K dalším úkolům patří podpora zakládání malých a středních inovačních firem, těsnější spolupráce s regionálními podniky, využití výzkumného a vývojového potenciálu, zvyšování konkurenceschopnosti firem a zajištění transferu technologií. Význam má i výchova k inovačnímu podnikání, využívání moderních manažerských metod, jako např. koučování. V neposlední řadě jde o zajišťování rekvalifikačních procesů, vytváření nových pracovních příležitostí a spolupráci s regionálními informačními a poradenskými centry. V období od roku 1990 do současné doby byla v České republice připravena více než stovka návrhů projektů vědeckotechnických parků. Nároky na ustavení vědeckotechnického parku jsou však natolik náročné, že se většina těchto projektů ukázala jako nereálná. Důslednost a nezbytnost řešení vztahu zakladatel majitel provozovatel eliminovala počet vědeckotechnických parků a společně s uplatněním dalších základních kritérií ovlivnila počet akreditovaných, provozovaných a připravovaných vědeckotechnických parků. Závěr Strategie inovačního podnikání je determinována charakterem přístupu k realizaci inovačních záměrů. Úspěch inovačního podnikání je v rozhodující míře závislý na schopnosti subjektu stát se součástí účelové aliance, vytvářející vhodné podmínky pro inovační podnikání. Vědeckotechnický park je považován za mezinárodně uznávaný prostředek k rychlejšímu překonávání technického zaostávání, k dosažení konkurenční schopnosti 651

5 v tržním prostředí a k výraznému rozvoji malých a středních inovačních firem, uznávaných jako nositele pokroku. Vědeckotechnické parky napomáhají vytvářet nové pracovní příležitosti v souvislosti s aktivní politikou zaměstnanosti a umožňují realizaci strukturálních změn v regionech. Literatura [1] LEDNICKÝ, V., VANĚK, J. Kooperační struktury malých a středních podniků. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, s. ISBN [2] LEDNICKÝ, V., VANĚK, J., STELMACH, K. Vybrané aspekty strategie rozvoje MSP v marginálních příhraničních oblastech. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, s. ISBN [3] PITRA, Z. Inovační strategie. Praha : Grada Publishing, s. r. o., s. ISBN [4] PITRA, Z. Management inovačních aktivit. Praha: Professional Publishing, 1. vydání s. ISBN X [5] POŠVÁŘ, Z., TOMŠÍK, P., ŽUFAN, P. Management II. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. ISBN [6] SVOBODA, E. Moderní přístupy ve strategickém rozhodování podnikového managementu. Firma a konkurenční prostředí. Brno: MZLU v Brně, PEF, s (ISBN X). (ISBN soubor) [7] ŠTÍPEK, V. Vybrané aspekty rozvoje vědeckotechnických parků. Acta Universitatis Bohemiae Meridionales. Vědecký časopis pro ekonomiku, řízení a obchod. Ročník IX. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2006, s ISSN [8] ŠVEJDA, P. a kol. Vědeckotechnické parky v České republice. Praha: Společnost vědeckotechnických parků ČR, vydání první, s. ISBN [9] VLČEK, R. Hodnota pro zákazníka. 1. vydání. Praha : Management Press, s. ISBN Adresa autora: Ing. Vladimír Štípek, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Ekonomická fakulta, katedra řízení Studentská České Budějovice, Česká republika Telefon: stipek@ef.jcu.cz 652