Euro a jeho přijetí jako domácí měny v České republice

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Euro a jeho přijetí jako domácí měny v České republice Diplomová práce Autor: Bc. Linda Alexandrovová Finance, Finanční obchody Vedoucí práce: PhDr. František Jirásek, CSc. Praha březen, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Praze dne Bc. Linda Alexandrovová 2

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat za cenné rady a informace PhDr. Františku Jiráskovi, CSc., který je vedoucím této práce. 3

4 Anotace práce: Tato diplomová práce informuje čtenáře o dopadech na subjekty a občany České republiky při přijetí měny euro. Na úvod seznamuje čtenáře s historií evropské integrace, o vzniku různých evropských společenství a sdruţení. Zde je mimo jiné i poprvé obsaţena zmínka o společné evropské měně. Dále se podrobně věnuje měně euro a Evropské centrální bance. Hlavním předpokladem moţného přijetí eura je splnění řady ekonomických kritérií, tzv. Maastrichtská kritéria, jejichţ aktuální analýza je také součástí této práce. V případě, ţe by bylo rozhodnuto o přijetí měny euro jako domácí měny, bude mít toto rozhodnutí významný vliv na tuzemské subjekty a občany České republiky. Součástí této práce je i popis kroků, které jednotlivé subjekty budou muset uskutečnit ještě před přijetím měny euro. Cílem této práce je predikovat moţné přijetí eura jako domácí měny, čemuţ je věnovaná závěrečná kapitola. Thesis annotation: The diploma thesis informs its readers about the acceptance of euro currency and impacts it will have on entities and citizens of the Czech Republic. In the introduction readers are acquainted with history of European integration, about establishment of European partnerships and associations. There is also mentioned the idea of united European currency. Then it brings information about euro currency and about European Central Bank. The main presumption of euro currency acceptance is to fulfill a lot of economic criteria, so-called Maastricht s criteria. Their up to date analysis is a part of this thesis as well. If it has been decided to accept euro as a domestic currency, this decision will have significant influence on subjects and citizens of the Czech Republic. Description of measures that are to be taken before the acceptance of euro currency are also apart of the thesis. The goal of the thesis is to predict possible acceptance of euro as a domestic currency, which is the main part of the last chapter. 4

5 Obsah: Úvod Ekonomická integrace v Evropě Marshallův plán Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci Rada vzájemné hospodářské pomoci Rada Evropy Evropské společenství uhlí a oceli Římské smlouvy Evropské sdruţení volného obchodu Měnová integrace Program jednotného trhu Evropský měnový systém Evropský hospodářský prostor Smlouva o Evropské unii Amsterodamská smlouva Smlouva z Nice Lisabonská smlouva Euro a Eurozóna Kritéria pro přijetí měny EUR v členské zemi EU Schodek veřejných financí a veřejný dluh Cenová stabilita Dlouhodobé úrokové sazby Stabilita měnového kurzu Dopady na tuzemské subjekty při přijetí měny EUR Vláda České republiky Finanční instituce Česká národní banka Obchodní banky Česká pošta Ostatní finanční instituce Podnikatelé a právnické osoby Fyzické osoby Predikce moţného přijetí měny EUR v závislosti na přijatých rozhodnutích vlády České republiky Závěr Seznam pouţité literatury Seznam pouţitých obrázků, grafů, tabulek, příloh Příloha č Příloha č Příloha č

6 Úvod Na úvod diplomové práce bych chtěla poukázat na to, proč jsem si zvolila právě téma Euro a jeho přijetí jako domácí měny v České republice. Jedná se o aktuální téma, se kterým přijde do styku kaţdý občan České republiky, a to především v současné době, v období zasaţené finanční krizí, kdy ekonomická situace České republiky není v nejlepší kondici. Kaţdý den média informují o rozhodnutích předních činovníků české politiky. Ať se jedná o předsedy politických stran, ministry současné úřednické vlády či poslance a senátory. Kaţdá politická strana nám předkládá moţné varianty, kdy by Česká republika mohla přijmout euro. A pokud daná politická strana vyhraje volby, jakým způsobem dosáhne toho, aby České republika splňovala tzv. konvergenční kritéria. Cílem této práce je predikovat moţné přijetí měny EUR v České republice a popsat dopady na tuzemské subjekty s přijetím měny EUR. V první kapitole je stručně popsána integrace v rámci Evropy v období po 2. světové válce. Jsou zde uvedeny informace o jednotlivých společenstvích a sdruţeních, která začala na území Evropy vznikat po 2. světové válce aţ do současné doby. Zmínka je zde i o nedávno přijaté Lisabonské smlouvě. Druhá kapitola popisuje měnu euro a tzv. eurozónu země, které jiţ euro jako domácí měnu přijaly. Jsou zde uvedeny velmi podrobné informace o eurobankovkách a euromincích a o měně euro jako takové, čím je euro pro země eurozóny, dále o členských státech tzv. eurozóny a informace o Evropské centrální bance, která je v eurozóně velmi důleţitou institucí. Třetí kapitola pojednává o maastrichtských kritériích, které musí jednotlivé členské země splnit před přijetím měny euro. Jednotlivá maastrichtská kritéria jsou v této kapitole rozepsána a zároveň je zde uvedeno srovnání s aktuálním plněním či neplněním jednotlivých kritérií Českou republikou resp. porovnání s aktuálním vývojem především v oblasti měnových kurzů a zejména se státy, které ještě euro jako domácí měnu nepřijaly, ale většina z nich se chystá euro v blízké budoucnosti přijmout. Čtvrtá kapitola ukazuje na moţná úskalí či činnosti, které před přijetím eura vzniknou. Kapitola je rozdělena na pět základních kapitol, kde jsou popsány činnosti jednotlivých subjektů, které s přijetím eura budou muset být zajištěny. 6

7 V páté kapitole je uvedeno závěrečné zhodnocení informací od vlády České republiky a od předních představitelů české politické scény o moţném přijetí eura. Informace o tzv. konvergenčním plánu, který vláda české republiky v únoru 2010 předloţila a kde popsala dvě varianty moţnosti přijmout euro. K tématu o sjednocování Evropy, měně euro či eurozóně existuje řada tištěných publikací, internetových portálů či aktuálních informací, které bylo moţné při tvorbě této diplomové práce vyuţít. Při psaní této práce jsem vycházela z řady odborných publikací, z informací nalezených na internetu a v periodikách či informacích získaných v praţském Eurocentru. Dalším významným informačním zdrojem byly mé osobní poznatky z aktuálního dění ohledně eura a aktuální politické informace, se kterými se denně setkávám. 7

8 1. Ekonomická integrace v Evropě Myšlenka sjednocení Evropy se v historii evropského kontinentu opakovaně objevovala v rozmanitých podobách. Její počátky jsou shledávány jiţ v antickém Řecku, římské říši či v integračních tendencích středověké svaté říše zaloţené na ideálu křesťanství. 1 Jiţ po první světové válce existovaly vize o spojené Evropě, avšak mnohem známější je pojem anglického premiéra Winstona Churchilla Společné evropské státy. Právě on byl přesvědčen, ţe jedině sjednocením celé Evropy můţe být zabezpečen mír. Avšak toto společenství nikdy nevstoupilo v platnost. První náznaky ekonomické integrace v novodobé historii se začaly objevovat po druhé světové válce. Druhá světová válka přinesla Evropě obrovské mnoţství ztrát na ţivotech, rozpad doposud fungujících ekonomik a hospodářství. Toto byly hlavní důvody, proč právě v tomto období tzn. koncem 40. let 20. století začíná Evropa usilovat o integraci. A dalším, neméně důleţitým důvodem bylo, jak se Evropa můţe vyhnout další válce. Druhá světová válka donutila Evropu, a to především díky pomoci Spojených států amerických, aby začala uvaţovat nad tím, ţe by evropské státy mohly vytvořit společné partnerství v klidu a míru, a do budoucna by díky této spolupráci mohly předejít dalším válečným konfliktům. Z historického pohledu byla Evropa místem věčných bojů a válek. Jiţ za starověkého Řecka a Říma či za dob Napoleona se zde bojovalo. Bojovalo se především o území, obchodní cesty a obchodní centra. Tyto konflikty s padesátými léty minulého století skončily. Evropa se rozhodla bojovat na papíře, bojovat o svobodu, mír a ekonomickou nezávislost. V období po druhé světové válce se Evropa rozdělila na dva odlišné tábory. Oblast východní Evropy 2, kde převzali moc komunisté, a která se podřizovala politice Sovětského svazu, a oblast západní Evropy, která se následně o integraci snaţila dále. Díky tomuto rozdělení na území jednoho světadílu začaly fungovat dvě myšlenkově rozdílné oblasti strana západní se svojí demokratickou vizí a strana východní s vizí 1 Evropská unie Petr Fiala, Markéta Pitrová 2 Východní Evropa hranice států, které oddělují západní Evropu (Východní Německo, Československo, Maďarsko, Jugoslávie) 8

9 socialistickou. V tomto období začíná mezi těmito dvěma oblastmi období tzv. studené války, jeţ trvá aţ do roku Marshallův plán Evropa těţce postiţená válečnými událostmi potřebovala naléhavě vylepšit svou hospodářskou situaci. Program organizovaný Hospodářskou komisí při Organizaci spojených národů (OSN) byl svým rozměrem nedostatečný. Výchozím bodem pro skutečnou hospodářskou obnovu Evropy se tak stalo aţ odsouhlasení tzv. Marshallovy 4 pomoci (Marshallova plánu), jejíţ koncepce byla výsledkem úsilí administrativy amerického prezidenta Harryho S. Trumana. Jednalo se o projekt postavený na distribuci finanční a materiální pomoci. Americký plán obnovy Evropy spočíval v poskytnutí příspěvku ve výši 12,5 mld. amerických dolarů v rozmezí let Cílem projektu bylo pomoci zahájení procesu hospodářské obnovy Evropy vedoucí následně k liberalizaci obchodu. Plán finanční obnovy a investic přirozeně nebyl ze strany USA pouze cílenou pomocí Evropě, ale představoval také moţnost, jak vybudovat na kontinentu nové obchodní vztahy a strategické vazby. Marshallův plán umoţňoval americkým podnikům vstoupit na evropský trh, zahájit dlouhodobou spolupráci a vytvořit podmínky pro rozvoj amerických investic. Součástí úsilí USA o hospodářskou obnovu evropského kontinentu byla rovněţ snaha vytvořit předpoklady pro spoluúčast evropských zemí na udrţování světové bezpečnosti, na které se mohla podílet pouze stabilní a ekonomicky silná Evropa. Marshallův plán proto překračoval rozměr ekonomického programu a svým politickým rozměrem se stal významným momentem studené války. Na Marshallově plánu obnovy odmítl svoji účast SSSR, v čemţ ho následovaly státy spadající jiţ do sféry jeho vlivu, včetně Československa a Polska Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci Úkolu distribuovat hospodářskou pomoc a vyřizovat s ní související agendu ve prospěch hospodářského rozvoje se ujala nově zaloţená Organizace pro evropskou hospodářskou 3 Ekonomie evropské integrace, Richard Baldwin, Charles Wyplosz 4 George Marshall americký ministr zahraničí 5 Evropská unie Petr Fiala, Markéta Pitrová 9

10 spolupráci (OEEC, Organisation for European Economic Cooperation). Představy evropských zemí o pravomocích a charakteru nové organizace se zásadně lišily, a proto vzniku organizační struktury OEEC předcházela diskuse srovnatelná se sporem probíhajícím na Evropském kongresu v Haagu. Rozdílné postoje se pokoušel sladit Výbor pro evropskou ekonomickou spolupráci, v němţ se postupně vydělila francouzská a britská představa o struktuře OEEC. Francie podporovaná USA usilovala o vznik spíše nadnárodně orientované organizace. Proti tomu stála koncepce Velké Británie, jeţ naopak usilovala o vznik seskupení sdruţujícího suverénní státy spolupracující na bázi mezinárodní dohody. Výsledná podoba OEEC, která byla zaloţená 16. dubna 1948, představovala kompromis a přinesla variantu přijatelnou pro všech 17 evropských zemí, jeţ se na práci OEEC od počátku podílely. Organizace byla postavena na mezivládním principu, přičemţ se setkání konala na úrovni stálých zástupců rozhodujících o většině otázek jednomyslným hlasováním. Vznik OEEC není moţné povaţovat přímo za zahájení evropského integračního procesu, ale za vytvoření širokého diskusního fóra, kde bylo moţné otázku sjednocení dále rozvíjet. Z hlediska USA se nicméně jednalo o zahájení spolupráce, která svou intenzitou neodpovídala americkým představám o ekonomickém sjednocení celého evropského kontinentu Rada vzájemné hospodářské pomoci Východní Evropa byla také přizvána, aby se zúčastnila jednání ohledně Marshallova plánu. Účast na tomto jednání odmítla a Marshallův plán nepřijala. V roce 1949 pak zakládá svoji vlastní organizaci Radu vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). RVHP byla obchodní organizace sdruţující v době studené války socialistické státy sovětského bloku. V podstatě se jednalo o mocenský nástroj pro centrální ovládání ekonomiky socialistických států Sovětským svazem o sovětský protipól Marshallova plánu a později EHS. 7 6 Evropská unie Petr Fiala, Markéta Pitrová 7 /

11 1.4 Rada Evropy Rada Evropy byla zaloţena v roce 1949, je nejstarší politickou organizací na kontinentu a má sídlo ve Štrasburku ve Francii. Sdruţuje 47 zemí, včetně 22 států střední a východní Evropy, odlišuje se od Evropské unie, která sdruţuje 27 států. Ţádná země dosud nevstoupila do Evropské unie, aniţ by předtím nebyla členem Rady Evropy. Rada Evropy byla zřízena k: - ochraně lidských práv, parlamentní demokracie a zákonnosti, - rozvoji celoevropských dohod ke standardizaci sociálních a právních postupů členských zemí - podpoře informovanosti o evropské identitě, jeţ je zaloţena na společných hodnotách a zahrnuje rozdílné kultury. K hlavním sloţkám Rady Evropy patří: - Výbor ministrů, jenţ je tvořen 47 ministry zahraničí nebo jejich zástupci a který sídlí ve Štrasburku (velvyslanci/stálí zástupci). Je to rozhodovací orgán Rady Evropy, - Parlamentní shromáţdění, sdruţující 636 členů (318 zástupců a 318 náhradníků) ze 47 národních parlamentů a delegace zvláštních hostů ze dvou kandidátských států. Současným předsedou Parlamentního shromáţdění je René Linden (Nizozemsko), - Kongres místních a regionálních samospráv, jenţ sestává z Komory místních samospráv a Komory regionů. Současným předsedou je Halvdan Skard z Norska, - Sekretariát, kde pracuje zaměstnanců. Od září 2004 jej vede generální tajemník Terry Davis (Velká Británie), bývalý místopředseda Parlamentního shromáţdění a bývalý předseda socialistické skupiny v Parlamentním shromáţdění Evropské společenství uhlí a oceli V roce 1952 představil Robert Schuman 9 plán na vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Na základě tohoto plánu byla následně podepsána tzv. Paříţská smlouva Robert Schuman francouzský ministr financí, premiér, ministr zahraničí 11

12 V té době byl uhelný a ocelářský průmysl tím nejdůleţitějším průmyslem celé ekonomiky a většina zemí odmítla do tohoto společenství vstoupit. Následně navrhl, aby byl francouzský a německý uhelný a ocelářský sektor pod kontrolou nadnárodního subjektu. Svoji vizi zdůvodňoval tím, ţe pokud tyto dva průmysly budou u Francie a Německa pod kontrolou, nedojde k dalšímu válečnému konfliktu mezi těmito dvěma zeměmi. K Německu a Francii se připojily ještě Belgie, Lucembursko, Nizozemí a Itálie a vznikla tzv. Šestka. O sdruţení těchto šesti státu se pak dále hovoří jako o státech, díky kterým se dala do pohybu následná evropská integrace. Tak jak v Evropě pokračoval integrační proces, tak probíhal i integrační proces mezi světadíly. V roce 1949 vzniká Severoatlantická aliance (NATO) 10 a východní blok odpovídá vznikem tzv. Varšavské smlouvy Římské smlouvy Na základě jednání tzv. Šestky došlo v roce 1957 k podpisu dvou důleţitých dohod v italském Římě. Díky těmto dohodám, které vstoupily v platnost v roce 1958, vznikla dvě nová společenství. - Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) - Evropské hospodářské společenství (EHS) Euratom vznikl proto, aby koordinoval jaderný výzkumný program členských států pro mírové vyuţití. 12 Prvním cílem EHS bylo vytvoření celní unie v rámci Šestky. Tento cíl byl splněn nečekaně rychle o 18 měsíců dříve, neţ bylo původně naplánováno. V roce 1965 pak došlo ke sloučení ESUO, EHS a Euratomu do Evropského společenství (ES). Římské smlouvy daly průchod i dalším postupům v evropské integraci jako byl volný pohyb pracovních sil, svobodný obchod se zboţím a sluţbami atd. Díky těmto smlouvám vznikly následně i další instituce např. Evropská komise, Evropské parlamentní shromáţdění nebo Evropský soudní dvůr. 10 Severoatlantická aliance (NATO) euroatlantická mezinárodní vojenská organizace, která sdruţuje řadu států z celého světa 11 Varšavská smlouva vojenský pakt států tzv. východního bloku, fungoval v letech

13 Římské smlouvy jsou velmi důleţité i z dnešního pohledu. Díky jejich ambiciózním cílům došla evropská integrace tak daleko. Právě Římské smlouvy stanovily řadu ujednání, kterými se dnešní Evropská unie řídí: - odstranění cel a mnoţstevních omezení dovozu a vývozu zboţí mezi členskými státy, jakoţ i všech ostatních opatření s rovnocenným účinkem, - vytvoření společného celního sazebníku a společné obchodní politiky vůči třetím zemím, - odstranění překáţek volného pohybu osob, sluţeb a kapitálu mezi členskými státy, - zavedení společné zemědělské politiky, - zavedení společné dopravní politiky, - vytvoření systému zajišťujícího, aby na vnitřním trhu nebyla narušována hospodářská soutěţ, - přijetí postupů, které umoţní koordinaci hospodářských politik členských států a odstranění nerovnováhy v jejich platebních bilancích, - sblíţení vnitrostátních právních předpisů v míře nezbytné pro fungování společného trhu, - vytvoření Evropského sociálního fondu pro zlepšení moţnosti zaměstnávání pracovníků a přispění ke zvýšení jejich ţivotní úrovně, - zaloţení Evropské investiční banky pro napomáhání hospodářskému růstu Společenství vytvářením nových zdrojů, - přidruţení zámořských zemí a území ke Společenství za účelem zvyšování vzájemného obchodu a společné podpory hospodářského a sociálního rozvoje Evropské sdružení volného obchodu Ostatním státům západní Evropy, které nebyly v EHS (jednalo se o 11 států), se nelíbilo, ţe Šestka usiluje pouze o odstranění celních překáţek mezi sebou. Proto se sedm z těchto jedenácti států rozhodlo, ţe zaloţí vlastní organizaci. V roce 1960 vzniká Evropské sdruţení volného obchodu (ESVO). Zakládajícím dokumentem byla tzv. Stockholmská konvence. Zavázala členy ESVO odstranit vzájemné obchodní celní tarify společně s programem EHS. Celý proces odstraňování cel se tak zrychlil. ESVO bylo zónou 13 Ekonomie evropské integrace, Richard Baldwin, Charles Wyplosz 13

14 volného obchodu, ne celní unií, takţe o vnější obchodní politice se nerozhodovalo společně kaţdý člen mohl dovozní cla ukládat podle svého uváţení. To bylo důleţité pro Velkou Británii, neboť neexistence společné celní politiky vůči třetím zemím v rámci ESVO ji umoţnila udrţet si zvýhodněná cla v rámci Britského společenství. Zemědělská produkce byla z procesu odstraňování cel v rámci ESVO vyňata. 14 Po vzniku ESVO existovala na území západní Evropy dvě společenství, která se zabývala odstraňováním celních překáţek ESVO a EHS. Celní překáţky však byly odstraňovány pouze mezi zeměmi v rámci kaţdého společenství. Tato skutečnost byla v té době nevýhodná pro Velkou Británii, která ve velkém obchodovala se členy EHS, a na tyto vývozy a dovozy se ţádná celní sleva nevztahovala. Díky tomu Velká Británie v roce 1961 poţádala o členství v EHS. Tento krok následně provedly i Irsko, Dánsko a Norsko. Ostatní země ESVO v tak velké míře neobchodovaly se zeměmi z EHS a v ESVO zůstaly. Krok Velké Británie se nelíbil především Francii, na druhou stranu Německo bylo velkým příznivcem jejího členství v EHS. Francie, a především její prezident Charles de Gaulle, dvakrát nepodpořila přijetí nových členů. Aţ po odchodu Charlese de Gaulla z pozice francouzského prezidenta, v roce 1973, byli noví členové přijati do ES. Po přijetí nových členů do ES začíná integrace v Evropě zvolna upadat (můţou za to především ekonomické šoky ze začátku 70. let), a k dalšímu rozšíření Evropa dospívá aţ v roce Měnová integrace Snaha o měnovou integraci vyvrcholila na konci 60. let, kdy Spojené státy americké tiskly bankovky amerických dolarů především proto, aby mohly financovat válku ve Vietnamu. V té době neexistoval směnný kurz, který by byl určován na základě nabídky a poptávky na trhu po dané měně, ale měny evropských států byly pevně fixovány na americký dolar tzv. brettenwoodský systém. Díky obrovské inflaci, která v letech byla v USA a také díky pevně fixovaným kurzům, se vysoká inflace přesunula i do západoevropských ekonomik. 14 Ekonomie evropské integrace, Richard Baldwin, Charles Wyplosz 15 Ekonomie evropské integrace, Richard Baldwin, Charles Wyplosz 14

15 V roce 1971 byl přijat návrh Wernerova 16 výboru, jehoţ cílem bylo vytvořit v Evropě úplnou měnovou unii do roku Bohuţel díky obrovskému růstu cen ropy (ropné šoky), vysoké inflaci a dalším ekonomickým krokům jednotlivých zemí došlo v tomto období k tzv. stagflaci (spolu s mírou inflace roste i míra nezaměstnanosti). Toto období nebylo právě vhodné pro zavedení úplné měnové unie, a tento první pokus skončil neúspěšně. 1.9 Program jednotného trhu I kdyţ v průběhu 60. a 70. let se Evropa snaţila minimalizovat celní bariéry, nemohlo se hovořit o volném obchodu mezi jednotlivými členskými státy Evropského společenství (ES). Existovala zde řada dalších bariér, které byly spojeny např. s technickými standardy, rozdíly v dani z přidané hodnoty atd. a to nejen v oblasti zboţí, ale také v oblasti sluţeb. Z těchto důvodů vznikl Program jednotného trhu, který posiloval tzv. čtyři svobody tj. volný pohyb zboţí, sluţeb, kapitálu a práce. Na Program jednotného trhu navázal ještě Jednotný evropský akt, který měl zajistit uţší ekonomickou spolupráci mezi členy EU Evropský měnový systém Sedmdesátá léta minulého století byla v zemích Evropského hospodářského společenství poznamenána rozpadem kurzových reţimů. Toto období se vyznačovalo značnou kurzovou nestabilitou, která vytvářela ohniska napětí ve vzájemném obchodu. Četné pokusy o obnovení uţší měnové spolupráce selhávaly. Teprve ke konci sedmdesátých let se díky iniciativě vrcholných politiků Francie a Německa podařilo dát společné kurzové politice nový mocný impuls tím, ţe byl ustaven Evropský měnový systém. Evropský měnový systém (European Monetary System) byl zaloţen v březnu 1979 zpětně k 1. lednu Vytkl si tyto cíle: - stabilizaci měnových kurzů - podporu sbliţování členských států 16 Pierre Werner lucemburský ministerský předseda 17 Ekonomie evropské integrace, Richard Baldwin, Charles Wyplosz 15

16 - do budoucna přispět k podpoře hlubší měnové integrace směrem k hospodářské a měnové unii. Pro Evropský měnový systém byly příznačné tři základní prvky: - Evropská měnová jednotka ECU (European Currency Unit) - Mechanizmus měnových kurzů ERM (Exchange Rate Mechanism) - Úvěrové nástroje Evropského fondu pro měnovou spolupráci. ECU byla uměle vytvořená měnová jednotka konstruovaná jako koš členských měn. Váhy jednotlivých měn v koši odráţely ekonomickou sílu členských států a upravovány byly v pětiletých intervalech. ECU plnila funkci zúčtovací jednotky Společenství a slouţila jako rezervní měna, kterou pouţívaly centrální banky v případě intervencí na devizovém trhu. Vedle tohoto oficiálního ECU existovalo také tzv. privátní ECU. Takto se nazývaly četné finanční instrumenty (bankovní vklady, obligace, aj.), které kopírovaly košovou strukturu oficiálního ECU. Tabulka č. 1: Sloţení ECU v době vzniku (13. března 1979) Měna Podíl národní měny v 1 ECU (%) Počet jednotek národní měny v 1 ECU Belgický a lucemburský frank 9,5 0,828 Britská libra 13,6 1,15 Dánská koruna 3,0 0,286 Francouzský frank 19,8 3,80 Irská libra 1,1 109,0 Italská lira 9,5 0,217 Německá marka 33 0,00759 Nizozemský gulden 10,5 0,0885 Zdroj:

17 Za jádro Evropského měnového systému lze označit intervenční mechanizmus. Kaţdá členská země ERM měla stanovenu centrální paritu 18 vůči ECU. Z těchto parit byly vypočítány vzájemné parity všech měnových párů, které byly uspořádány do tabulky nazývané paritní mříţka. Vzájemné kurzy se mohly pohybovat uvnitř pásma vytyčeného okolo centrální parity. Fluktuační pásma měla standardní šířku ± 2,25 %, jako dočasná výjimka byla povolena šířka ± 6 %. Pokud nějaký měnový kurz dosáhl okrajů pásma povolených fluktuací, centrální banky daných dvou zemí měly automatickou povinnost zahájit devizové intervence 19 s cílem udrţet kurz uvnitř pásma. Měnit centrální paritu bylo moţné pouze se souhlasem všech členů Evropského mechanismu směnných kurzů, dále jen ERM. Evropský měnový systém byl vybaven téţ indikátory pro sledování výkyvů, které měly upozorňovat na nadměrné vychylování kurzů od svých centrálních parit. Smyslem těchto indikátorů bylo vyslat včasný signál o nutnosti přijmout účinná opatření, která by zamezila dalším výkyvům a tím i minimalizovala potřebu devizových intervencí. Evropský měnový systém prodělal několik vývojových etap. Počáteční období se vyznačovalo poměrně častým přestavováním parit, které reagovalo na odlišný makroekonomický vývoj v členských zemích. Naopak od roku 1983 do září 1992 se neuskutečnilo ţádné přestavení parity. V té době se také rozšířil počet měn zapojených do ERM. Toto neobvykle dlouhé období kurzové stability bylo ukončeno měnovými turbulencemi a masivními spekulačními ataky. Nápor spekulace si nakonec vynutil rozšíření fluktuačních pásem v rozsahu ± 15 % od centrální parity. Jako hlavní příčiny hluboké krize jsou uváděny vysoké německé sazby po sjednocení Německa a odmítnutí Maastrichtské smlouvy v dánském referendu. 20 Dne 4. ledna 1999 byly měnové kurzy 11 zemí (Belgie, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko) neodvolatelně zafixovány. Staré měny se tak oficiálně staly součástí eura v poměru odráţejícím tento měnový kurz a pravomoc provádět měnovou politiku se přesunula z jednotlivých členských zemí na Evropský systém centrálních bank (ESCB) se sídlem v Frankfurtu. Občané eurozóny museli počkat další tři roky, do ledna 2002, aby se dotkli nového eura 18 Měnová parita - stav ekvivalence mezi veličinami základních peněţních jednotek dvou národních měn, v tomto případě stav mezi ECU a kaţdou jednotlivou měnou 19 Devizová intervence centrální banka zasahuje v případě vychýlenosti kurzu tak, aby se udrţel v daném pásmu. K tomuto účelu má různé nástroje, prostřednictvím kterých můţe devizovou intervenci provádět

18 bankovek a mincí, ale příslib, který se dlouho zdál být mimo dosah, či dokonce zcela nereálný, byl splněn. Evropa je prvním případem, kdy politicky nezávislé země sloučily své existující měny Evropský hospodářský prostor Na konci 80. let v Evropě stále existovala dvě společenství ES a ESVO. V tomto období řada zemí, která byla součástí ESVO, uvaţovala o vstupu do ES. V roce 1989 pak bylo Jacquesem Delorsem 22 prosazeno rozhodnutí o Evropském hospodářském prostoru (EHP) označuje se také jako Dohoda o Evropském hospodářském prostoru. Hlavním cílem bylo začlenit stávající členy ESVO do Programu jednotného trhu vyjma Společné zemědělské politiky a jednotného celního tarifu. EHP funguje do současnosti a jeho členy jsou: - členské státy Evropské unie - Island, Lichtenštejnsko a Norsko Na konci 80. let dochází k dalším důleţitým událostem. Státy západní Evropy se rozvíjejí mnohem rychleji neţ státy východní Evropy. Ţivotní úroveň jejich obyvatelstva je na mnohem vyšší úrovni a státy východní Evropy tomuto nemohou konkurovat. Sovětský svaz začíná zavádět protrţní reformy, uvolňuje se socialistické sevření, a centrálně plánovaná ekonomika společně se socialistickým smýšlením padá postupně ve všech státech tzv. východního bloku. Důleţitý zlom v evropské integraci přichází následně. Západní Německo, s vysokou ţivotní úrovní, s trţní ekonomikou a demokratickou vládou se spojuje s Východním Německem dne 3. října V Evropě tím vzniká stát, který má největší počet obyvatel cca (80 milionů). Do této doby na území západní Evropy existovaly čtyři státy s prakticky obdobným počtem obyvatel (Německo, Velká Británie, Francie, Itálie). Sjednocením Německa dochází k přesunu sil v rámci západoevropských integračních procesů. Řada evropských států díky tomuto sjednocení navrhla, aby začalo rozšiřování Evropské unie směrem na východ Ekonomie evropské integrace Richard Baldwin, Charles Wyplosz 22 Jacques Delors francouzský bankéř a politik, byl členem Evropského parlamentu a ministrem financí 23 Ekonomie evropské integrace, Richard Baldwin, Charles Wyplosz 18

19 1.12 Smlouva o Evropské unii Obecně je tato smlouva známa spíše pod jménem Maastrichtská smlouva či Maastrichtská dohoda dle místa jejího podepsání. Smlouva o Evropské unii byla podepsaná v Maastrichtu dne 7. února 1992 stávajícími členskými zeměmi Evropského společenství. Tato smlouva posunula evropskou integraci o kus dále. Nastavila poslání celé unie, kterým bylo vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie a provádění společných politik nebo dalšími činnostmi podporovat harmonický a vyváţený rozvoj hospodářských činností ve Společenství, trvalý a neinflační růst respektující ţivotní prostředí, vysoký stupeň konvergence hospodářské výkonnosti, vysokou úroveň nezaměstnanosti a sociální ochrany, zvyšování ţivotní úrovně a kvality ţivota, hospodářskou a sociální soudrţnost a solidaritu mezi členskými státy. 24 Nastavené úkoly mají zajišťovat v mezích působnosti, které jsou nastaveny Smlouvou o Evropské unii následující orgány: - Evropský parlament - Evropská rada - Evropská komise - Evropský soudní dvůr - Evropský účetní dvůr Maastrichtská smlouva jasně stanovila hranice mezi oblastmi nadnárodní spolupráce na jedné straně a oblastmi určenými pro mezivládní dohody na straně druhé tím, ţe unijní záleţitosti rozdělila do tří oblastí hovoří se o tzv. třípilířové organizační struktuře. Následující tři pilíře tvoří celek označovaný jako Evropská unie. 1. pilíř rozhodování na nadnárodním principu (Evropské společenství) 2. pilíř bez nadnárodního rozhodování (společná zahraniční a bezpečnostní politika) 3. pilíř bez nadnárodního rozhodování (spravedlnost a vnitřní věci) Maastrichtská smlouva doplňuje a pozměňuje zakládající smlouvy, zahrnuje v sobě smlouvu o hospodářské a měnové unii na straně jedné a smlouvu o politické unii na straně druhé. Zdůrazňuje hlavní cíle integrace: posílení ekonomické a sociální soudrţnosti členů Unie Smlouva o Evropské unii, hlava II

20 V Maastrichtské smlouvě jsou definována tzv. Maastrichtská kritéria (neboli kritéria konvergence): - dlouhodobě udrţitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek 26 tzn. výše maximálního schodku veřejných financí a výše maximálního veřejného dluhu - dosaţení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíţí míře inflace nejvýše tří členských států, jeţ dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků 27 tzn. stálá cenová stabilita a průměrná výše inflace - stálost konvergence dosaţené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráţí v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb 28 tzn. stálé dlouhodobé úrokové sazby - dodrţování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniţ by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu, 29 tzn. dodrţení stanoveného rozpětí pohybu měny v mechanismu směnných kurzů Smlouva o Evropské unii pozměnila zásadním způsobem cíle a závazky Evropského společenství. Ačkoliv se jednalo o změny všeobecného charakteru, je především nezbytné zdůraznit transformaci ES na EU jako výraz nové identity Společenství. Zastřešení stávajících smluv a tří existujících společenství novou Smlouvou o EU znamenalo z hlediska členských států přijetí další politické odpovědnosti v rámci dvou nových pilířů. Unie se také označila za subjekt mezinárodních vztahů, který má zájem o rozvíjení své zahraničněpolitické identity. Z tohoto hlediska byla ovšem zajímavá absence definice právní subjektivity nově vzniklého seskupení Amsterodamská smlouva Jakmile lídři EU jednou souhlasili s moţným vstupem zemí střední a východní Evropy do Evropské unie, začalo být stále jasnější, ţe instituce a procedury v EU by měly být reformovány. Struktura institucí byla vytvořena pro šest členů a uţ přestávala vyhovovat pod vahou patnácti. Přibrání dalších pěti aţ deseti členů by jistě vedlo k jejímu kolapsu. 26 Smlouva o Evropské unii, článek 109j 27 Smlouva o Evropské unii, článek 109j 28 Smlouva o Evropské unii, článek 109j 29 Smlouva o Evropské unii, článek 109j 20

21 Vědomi si této nutnosti reformy lídři EU zahájili mezivládní konferenci ( ), jejímţ úkolem bylo napsat novou smlouvu. Výsledkem se stala Amsterodamská smlouva. Mezivládní konference vytvořila dohodu, která byla nejlepší ideou, jak ozdravit Maastrichtskou smlouvu. Ke klíčové reformě související s rozšířením Unie nedošlo. Spíše se vytvořil seznam toho, co musí být vyřešeno před rozšířením a to na mezivládní konferenci v roce 2000 ve francouzském Nice Smlouva z Nice Evropští představitelé se v prosinci 2000 sešli na mezivládní konferenci ve francouzském Nice, aby dokončili novou smlouvu, která měla přizpůsobit instituce EU blíţícímu se rozšíření. Lídři oznámili politickou dohodu o nové smlouvě. Finální text smlouvy byl podepsán 26. února Dohoda z Nice nebyla úspěšná. Klíčové záleţitosti, které zůstaly otevřené z předchozího summitu v Amsterodamu velikost a sloţení Komise, zvětšení kvalifikované většiny při hlasování v Radě ministrů a reforma pravidel hlasování Rady nebyly dohodou z Nice vyřešeny. Reforma Komise byla přijata jako dočasná, provizorní řešení do doby, kdy přistoupí 27. člen EU. Co se týká změny kvalifikované většiny, v Nice došlo k velmi malým či téměř ţádným změnám. Dá se říci, ţe dohoda z Nice spíše zhoršila způsob přijímání rozhodnutí Radou Lisabonská smlouva Lisabonská smlouva byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, odtud tedy její název a vstoupila v platnost dne 1. prosince Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu ( Ústavy EU"), odmítnuté v referendech v Nizozemsku a Francii v roce 2005, má právě Lisabonská smlouva zajistit efektivní fungování EU a jejích institucí do budoucna. Na rozdíl od Ústavy EU (která měla zcela nahradit dosavadní smlouvy) je Lisabonská smlouva novelizací zakládajících smluv, které nadále zůstanou v platnosti. Základy Reformní smlouvy EU byly vypracovány za německého předsednictví EU v první polovině 2007, 30 Evropská unie Petr Fiala, Markéta Pitrová 31 Ekonomie evropské integrace Richard Baldwin, Charles Wyplosz 21

22 definitivně dohodnuty a schváleny pak byly na zasedání Evropské rady v Bruselu 21. aţ 23. června Lisabonská smlouva obsahuje články pozměňující: 1) Smlouvu o EU (Smlouvu o EU, Maastrichtská smlouva) 2) Smlouvu o zaloţení Evropského společenství (Smlouvu o ES, Římská smlouva) Dále Smlouva nově stanovuje, ţe na těchto dvou smlouvách je Evropská unie (EU) zaloţena, ţe nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho nástupkyní. Evropská unie by tak měla mít jednotnou právní subjektivitu, jak uţ navrhovala Ústava EU. Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva ţádnou zmínku o společných symbolech, jako jsou vlajka či hymna. 32 Lisabonská smlouva zároveň zavádí dvě nové funkce: - předsedu Evropské rady - ministr zahraničních věcí Evropské unie Prvním předsedou Evropské rady se stal Herman van Rompuy (Belgie), prvním ministrem zahraničních věcí Evropské unie se stala Catherine Margaret Ashton (Velká Británie)

23 2. Euro a Eurozóna Mnozí Evropané si myslí, ţe zavedení společné evropské měny v lednu 2002 bylo něčím jako malou revolucí v dějinách evropského peněţnictví, nebo dokonce evropské kultury. Ale jiţ od 16. století se po téměř celé propojené Evropě platilo pozdně středověkým dukátem. 33 Euro je tedy prakticky vyústěním spolupráce v oblasti hospodářské a měnové unie v Evropě na konci 80. let 20. století. Euro je pro země Eurozóny - zúčtovací jednotkou - prostředkem směny - uchovatelem hodnoty. Při označení měny euro se vyuţívá buď třímístné označení EUR nebo značka. Euro je společná měna Evropské unie, která je postupně zaváděná členskými zeměmi Unie. Euromince i eurobankovky byly do oběhu uvolněny 1. ledna Do současné doby euro zavedlo 16 členských států EU: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Euro dále uţívají čtyři evropské státy, které mají měnovou unii s členskými státy EU (Andorra, Monako, San Marino a Vatikán), a také Černá Hora a bývalá srbská provincie Kosovo. Euromince mají 8 nominálních hodnot: - 1 eurocent - 2 eurocenty - 5 eurocentů - 10 eurocentů - 20 eurocentů - 50 eurocentů - 1 euro - 2 eura 33 Mezinárodní politika, Prvních pět let společné evropské měny 23

24 Rub 1, 2 a 5 centů zobrazuje část zemského glóbu, na které se nachází evropský kontinent. Mince hodnoty 10, 20 a 50 centů, 1 a 2 eura zobrazují samotnou Evropu. Na všech mincích je rovněţ vyobrazeno 12 unijních hvězd. Zatímco rub mincí je jednotný pro všechny země pouţívající euro, druhá strana mincí je tzv. národní" - kaţdý stát vydává euromince s vlastní lícovou stranou, která je buď na všech mincích stejná (např. Belgie), nebo má kaţdá hodnota svůj vlastní motiv (např. Itálie). Monarchie mají zpravidla na lícní straně portrét panovníka, republiky na euromincích uţívají různé národní, kulturní či přírodní motivy nebo památky. Dne 3. června 2005 vydala Evropská komise doporučení ohledně vzhledu národních stran oběţných mincí. Text tohoto dokumentu říká: Národní strany všech nominálních hodnot euromincí určených k oběhu by měly obsahovat označení vydávajícího členského státu ve formě názvu členského státu nebo jeho zkratky. Na národní straně by neměla být znovu uvedena nominální hodnota, ani jakákoli její část, mince, ani název jednotné měny nebo její podjednotky, pokud takové označení nevychází z rozdílné abecedy. Vlis hrany mince v hodnotě dvou eur můţe nést označení nominální hodnoty za předpokladu, ţe je pouţita pouze číslice 2" a /nebo údaj euro". Výše uvedené nesplňovaly belgické, finské, německé, rakouské a řecké mince. Tyto státy musí proto vzhled svých mincí upravit tak, aby splňovaly určené poţadavky. Finsko (od 2007) a Belgie (od 2008) uţ vzhled mincí podle směrnic upravil. Staré mince přitom zůstávají v platnosti. Přestoţe nejsou členy Evropské unie, pouţívají Monako, San Marino a Vatikán (na rozdíl od Andorry) euromince s vlastní lícovou stranou, které ale běţně nekončí v oběhu a jsou velkým lákadlem pro sběratele. Andorra si zabezpečila právo razit mince se svou vlastní národní stranou před tím, neţ v roce 2005 vyjádřila souhlas s předpisy, které omezily její postavení daňového ráje. Úřad pro raţení mincí z urgellského biskupa ovšem přešel na andorrskou vládu. V roce 2004 začali maloobchodníci z celého Nizozemska poukazovat na to, ţe manipulace s jedno a dvoucenty je pro ně příliš finančně náročná a ţádali, aby byly pouţívány pouze mince s nominální hodnotou od 5 centů výše. I kdyţ jsou nyní v Nizozemsku mince nejniţší nominální hodnoty velmi málo pouţívané, nadále zůstávají oficiálním platidlem. 24

25 Také Finsko nepouţívá 1 a 2 centy, i kdyţ je stále razí a sběrately jsou tyto drobné mince ceněny - v dobrém stavu mohou mít pro sběratele cenu i tisíckrát větší, neţ je jejich nominální hodnota. Eurobankovky mají sedm nominálních hodnot, které se odlišují velikostí a barvou: - 5 eur - 10 eur - 20 eur - 50 eur eur eur eur Podoba eurobankovek vzešla z celoevropské soutěţe, která byla vyhlášena při zasedání Evropského měnového institutu v únoru Za vítězný byl vybrán návrh Roberta Kaliny z Österreichische Nationalbank. Za ústřední téma jednotlivých bankovek autor zvolil architektonické slohy, které utvářely a utvářejí ráz evropského kontinentu od antiky do současné doby. Z důvodů nestrannosti a nemoţnosti uvést příklady architektury ze všech členských států Unie dbal autor na to, aby jednotlivé ukázky architektury nepředstavovaly ţádnou konkrétní památku. Na přední straně jsou zobrazeny okenní kruţby a portály, které symbolizují evropského ducha otevřenosti. Mosty na rubové straně mají představovat spojení mezi evropskými národy a mezi Evropou a zbytkem světa. Vedle motivu evropské vlajky jsou na bankovkách rovněţ uvedeny iniciály Evropské centrální banky v pěti jazykových verzích (BCE, ECB, EZB, EKT, EKP), název EURO" v abecedách pouţívaných v EU (latinské a řecké), mapa Evropy na zadní straně, podpis prezidenta ECB a značka označující ochranu autorských práv. 34 Euro zavedlo 1. ledna 2002 dvanáct zemí Evropské unie. Výměna národních měn za nové mince a bankovky proběhla do konce února. Podle Maastrichtské smlouvy měla být jednotná měna zavedena ve třech etapách. V prvních dvou se slaďovaly přístupy hospodářské politiky a vytvářely institucionální a

26 právní předpoklady nutné pro přijetí eura. Jednotlivé země v neposlední řadě plnily tzv. maastrichtská kritéria konvergence, bez kterých nemohly společnou měnu přijmout. Vrcholné zasedání Evropské unie v Madridu v prosinci 1995 rozhodlo o jménu nové měny (euro) a na 1. leden 1999 stanovilo start třetí etapy Hospodářské a měnové unie. Třetí etapa probíhala ve dvou fázích. V letech existovala jednotná měna pouze v bezhotovostní podobě na účtech. Ostrý start nové evropské měny určily členské státy na 1. leden V listopadu 1999 se ministři financí zemí EU dohodli, ţe souběţné přechodné období eura a národních měn bude trvat maximálně dva měsíce. Vrcholné zasedání Evropské unie v květnu roku 1998 konstatovalo, ţe kvalifikační kritéria pro euro splnilo 11 zemí Evropské unie (Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Nizozemsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko). Kurzy měn těchto zemí k euru byly ke konci roku 1998 trvale fixovány ve formě přepočítacích koeficientů. Od roku 2001 se k těmto zemím přidalo také Řecko. Mimo Eurozónu zůstaly tři země EU 15 (Velká Británie, Dánsko a Švédsko). V polovině roku 1998 zahájila činnost Evropská centrální banka (ECB), která řídí měnovou politiku Eurozóny. ECB koordinovala zavedení jednotné měny euro, včetně přípravy oběţiva v nové měně. Evropská centrální banka a národní centrální banky všech 27 zemí Evropské unie, které s ní spolupracují, tvoří dohromady Evropský systém centrálních bank. Třináctým státem EU, který přijal euro pouhé tři roky po vstupu do Evropské unie, se stalo Slovinsko. První z nových členských států zavedl euro o půlnoci z 31. prosince 2006 na 1. ledna O rok později se eurozóna rozrostla o Maltu a řeckou část Kypru. Počet obyvatel eurozóny se prvním dnem roku 2008 zvýšil o 1,4 milionu na celkových 320 milionů. Od 1. ledna 2009 rozšířilo Slovensko počet členů Eurozóny na šestnáct. 35 Do budoucna se očekává, ţe by euro mohlo pouţívat aţ 470 miliónu obyvatel, coţ by oproti 280 milionům obyvatel USA, mohlo euro postavit do pozice rezervní měny (v současné době je rezervní měnou americký dolar USD). Toto však závisí na dalších okolnostech. Euro je nová, mladá měna a uvidí se, zda dokáţe obstát i v ekonomických otřesech. Při současné ekonomické krizi se zdá, ţe má euro silný základ. Výroba a zásoby bankovek

27 V dubnu 2001 rozhodla Rada guvernérů ECB, ţe po skončení počáteční výměny hotovosti bude potřeba výrobu eurobankovek decentralizovat a vyváţeně ji koordinovat. Od roku 2002 pak byly jednotlivé národní centrální banky v eurozóně pověřeny výrobou určeného podílu a určitých nominálních hodnot eurobankovek z celkového ročního objemu. Náklady na výrobu přiděleného podílu nese příslušná banka. V září 2002 rozhodla Rada guvernérů o zřízení Strategické zásoby Eurosystému (ESS). Tato zásoba má být pouţita ve výjimečných případech, kdy např. Eurosystém nemá dostatečné logistické zásoby k pokrytí neočekávaného růstu poptávky po bankovkách nebo v případě náhlého přerušení jejich dodávky. Logistické a strategické zásoby umoţňují, aby národní centrální banky mohly vţdy zareagovat na jakoukoli změnu v poptávce po bankovkách bez ohledu na to, zda poptávka vychází od členské země eurozóny nebo z vnějšku. Logistické zásoby pokrývají poptávku po bankovkách za běţných okolností a vyuţívají se v těchto situacích: - výměna poškozených (nezpůsobilých) bankovek staţených z oběhu, - uspokojení očekávaného zvýšení poptávky po bankovkách v oběhu, - pokrytí sezónních výkyvů v poptávce, - optimalizace přepravy bankovek mezi pobočkami národních centrálních bank. Druhá série eurobankovek V současné době pokračují přípravy na vydání druhé série eurobankovek. Budou obsahovat ochranné prvky, které lze snadno zkontrolovat, ale obtíţně padělat, tak jako u současné série. Zároveň však budou tyto prvky modernější a dokonalejší, aby si udrţely náskok před technologiemi tisku a reprodukce, kterých dnes mohou padělatelé vyuţít. Vydání prvních bankovek z druhé série eurobankovek se plánuje v několika dalších letech. Vydávání dalších bude probíhat po určitých obdobích, takţe stávající série bude nakonec zcela nahrazena. Tak jako u první série budou nové bankovky nadále vycházet z evropských epoch a uměleckých slohů, lidé je tedy opět snadno rozpoznají. 36 Právo vydávat eurobankovky má ECB i národní centrální banky členských zemí eurozóny. V praxi se ale o fyzické uvádění bankovek (a mincí) do oběhu a o jejich stahování z oběhu starají pouze národní centrální banky. ECB nemá k dispozici hotovostní přepáţky a neúčastní se ani ţádných pokladních operací. Pokud jde o euromince, jsou jejich zákonnými emitenty členské státy eurozóny. Činnosti týkající se mincí koordinuje na 27

28 úrovni eurozóny Evropská komise. Další informace získáte na internetových stránkách Evropské komise. 37 Evropská centrální banka ECB je centrální bankou pro evropskou jednotnou měnu euro. Hlavním cílem ECB je péče o kupní sílu eura, tedy o cenovou stabilitu v eurozóně. 38 Evropská rada v červnu 1988 potvrdila záměr postupně zavést Hospodářskou a měnovou unii (HMU) a pověřila výbor, jemuţ předsedal Jacques Delors, v té době předseda Evropské komise, aby navrhl konkrétní etapy směřující k této unii. Výbor sestával z guvernérů národních centrálních bank ES a jeho členy dále byli, Alexandre Lamfalussy, v té době generální ředitel Banky pro mezinárodní platby (BIS), Niels Thygesen, profesor ekonomie z Dánska, a Miguel Boyer, tehdejší prezident Banco Exterior de España. Výsledná zpráva, tzv. Delorsova zpráva, navrhla, aby bylo Hospodářské a měnové unie dosaţeno ve třech samostatných, avšak na sebe navazujících krocích. Na základě Delorsovy zprávy rozhodla Evropská rada v červnu 1989, ţe první etapa realizace Hospodářské a měnové unie by měla být zahájena 1. července K tomuto dni byla zrušena v podstatě veškerá omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy. Výbor guvernérů centrálních bank členských států Evropského hospodářského společenství, který hrál od svého vzniku v květnu 1964 stále významnější úlohu při spolupráci v měnové politice, byl pověřen dalšími úkoly, které stanovila Rada svým rozhodnutím z května K těmto novým úkolům patřily konzultace v oblasti měnových politik členských států a prosazování jejich koordinace, aby bylo dosaţeno cenové stability. Vzhledem k poměrně krátké době, která byla k dispozici, a k náročnosti úkolů zahájil také Výbor guvernérů přípravné práce na třetí etapě Hospodářské a měnové unie (HMU). První krok spočíval v určení otázek, které by měly být v počáteční etapě analyzovány, ve stanovení pracovního programu do konce roku 1993 a v odpovídajícím definování mandátů stávajících podvýborů a pracovních skupin, které byly za tímto účelem ustaveny. Realizace druhé a třetí etapy vyţadovala úpravu Smlouvy o zaloţení Evropského hospodářského společenství (Římská smlouva), aby bylo moţné zavést potřebnou

29 institucionální strukturu. Za tímto účelem byla svolána mezivládní konference o HMU, která proběhla v roce 1991 souběţně s mezivládní konferencí o politické unii. Jednání vyústila ve Smlouvu o Evropské unii, která byla sjednána v prosinci 1991 a podepsána v Maastrichtu 7. února Z důvodu opoţdění ratifikace tato smlouva (která upravila Smlouvu o zaloţení Evropského hospodářského společenství, změnila její název na Smlouvu o zaloţení Evropského společenství a zavedla mimo jiné tzv. protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky a protokol o statutu Evropského měnového institutu) nabyla účinnosti aţ 1. listopadu Zaloţení Evropského měnového institutu (EMI) 1. ledna 1994 znamenalo zahájení druhé etapy HMU, přičemţ došlo k ukončení činnosti Výboru guvernérů. Přechodná existence EMI rovněţ odráţela stav měnové integrace v rámci Společenství. Evropský měnový institut neodpovídal za provádění měnové politiky v Evropské unii tento úkol zůstal v působnosti národních orgánů ani neměl ţádné pověření k provádění devizových intervencí. Dvě hlavní úlohy EMI: posílení spolupráce mezi centrálními bankami a koordinace měnových politik a provádění příprav nezbytných k ustavení Evropského systému centrálních bank (ESCB), k provádění jednotné měnové politiky a ke vzniku jednotné měny ve třetí etapě. EMI za tímto účelem vytvářel prostor pro konzultace a výměnu názorů a informací o postupech a definoval regulatorní, organizační a logistický rámec, který byl nezbytný k tomu, aby ESCB splnila své úkoly ve třetí etapě. V prosinci 1995 souhlasila Evropská rada s pouţitím slova euro pro pojmenování evropské měnové jednotky, která měla být zavedena ve třetí etapě, a potvrdila, ţe třetí etapa HMU bude zahájena 1. ledna Předběţně byla oznámena časová posloupnost kroků pro přechod na euro. Tento scénář vycházel především z podrobných návrhů vypracovaných EMI. Ve stejné době byla Evropskému měnovému institutu svěřena úloha provádět přípravné práce na budoucích měnových a kurzových vztazích mezi státy eurozóny a ostatními členy EU. V prosinci 1996 předloţil EMI Evropské radě svou zprávu, která tvořila základ usnesení Evropské rady o zásadách a hlavních prvcích nového mechanismu směnných kurzů (ERM II). Usnesení bylo přijato v červnu

30 Evropský měnový institut také předloţil v prosinci 1996 Evropské radě, a následně veřejnosti, vybraný návrh série eurobankovek, které měly být uvedeny do oběhu 1. ledna Evropská rada hodlala doplnit a blíţe vymezit ta ustanovení Smlouvy, která se týkala HMU, a v červnu 1997 přijala Pakt stability a růstu, jehoţ součástí jsou dva předpisy. Jejich smyslem je zajistit rozpočtovou disciplínu ve vztahu k HMU. Pakt i příslušné závazky byly doplněny prohlášením Rady v květnu Dne 2. května 1998 Rada Evropské unie ve sloţení hlav států nebo vlád jednomyslně rozhodla, ţe jedenáct členských států splnilo podmínky nezbytné pro účast ve třetí etapě HMU a pro přijetí jednotné měny 1. ledna Počátečními účastníky byly Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko. Hlavy států nebo vlád rovněţ dosáhly politické shody ohledně osob, které by měly být doporučeny ke jmenování za členy Výkonné rady Evropské centrální banky (ECB). V květnu 1998 se ministři financí členských států, které přijímaly jednotnou měnu, dohodli společně s guvernéry národních centrálních bank těchto členských států, s Evropskou komisí a EMI, ţe při stanovení neodvolatelných směnných kurzů eura budou pouţity stávající bilaterální centrální kurzy měn v rámci ERM zúčastněných členských států. Dne 25. května 1998 jmenovaly vlády jedenácti zúčastněných členských států prezidenta, viceprezidenta a čtyři další členy Výkonné rady ECB. Jejich jmenování nabylo účinnosti 1. června 1998 a znamenalo ustavení ECB. ECB a národní centrální banky zúčastněných členských států tvoří Eurosystém, který formuluje a definuje jednotnou měnovou politiku ve třetí etapě HMU. Ustavením ECB 1. června 1998 završil EMI své poslání. Vznikem ECB vstoupil EMI podle článku 123 (bývalý článek 109l) Smlouvy o zaloţení Evropského společenství do likvidace. Veškeré přípravné práce, jimiţ byl EMI pověřen, byly včas dokončeny a po zbývající část roku 1998 se ECB věnovala závěrečným zkouškám systémů a postupů. Neodvolatelným stanovením směnných kurzů měn jedenácti členských států, které se jako první účastnily Měnové unie, a prováděním jednotné měnové politiky pod dohledem ECB začala 1. ledna 1999 třetí, závěrečná etapa HMU. Vstupem Řecka do třetí etapy HMU dne 1. ledna 2001 vzrostl počet zúčastněných členských států na dvanáct. Třináctým členem eurozóny se stalo 1. ledna 2007 Slovinsko, po němţ o rok později následovaly Kypr a Malta a k 1. lednu 2009 pak Slovensko. Dnem, 30

31 kdy tyto země vstoupily do eurozóny, se automaticky stala také jejich centrální banka součástí Eurosystému. 39 Povinnosti Evropské centrální banky a národních centrálních bank ECB odpovídá za dohled nad činností národních centrálních bank a zavádí opatření, kterými se hotovostní sluţby v eurozóně dále harmonizují. Národní centrální banky pak odpovídají za fungování příslušného národního systému distribuce peněz, dále uvádějí bankovky a mince do oběhu prostřednictvím bankovního systému a v menším rozsahu také prostřednictvím maloobchodu. ECB tyto operace provádět nemůţe, protoţe nemá své vlastní technické zázemí (distribuce, zpracování bankovek, úschova bankovek apod.). 40 Euro je v současné době druhou nejpouţívanější měnou v celosvětovém měřítku po americkém dolaru. Jednotná evropská měna je potenciálním nebezpečím pro americký dolar, který je dnes hlavní světovou rezervní měnou a nejvýznamnější zúčtovací jednotkou mezinárodních obchodních transakcí. 41 Je ale nutné ukázat na vývoj eura a amerického dolaru v posledních letech. Euro vůči americkému dolaru v prvních letech jeho zavedení (bezhotovostní forma v roce 1999) značně zaostávalo. Prolomení přišlo po září 2001, po teroristických útocích v USA, kdy dolar značně oslabil, čehoţ euro plně vyuţilo. Následovalo další oslabení amerického dolaru způsobené válečnými konflikty v Afghánistánu a Iráku. Poslední výrazný pokles zaţil americký dolar díky problémům na americkém hypotéčním trhu koncem roku V současné době americký dolar postupně posiluje. Eura se dotkla aţ finanční krize způsobená problémy na americkém hypotéčním trhu, která postoupila do celé Evropy. V současné době však euro čelí jiným problémům. Deficitům veřejných financí a veřejného dluhu členů eurozóny. Jedná se především o Řecko, které přiznalo dluh ve výši cca 112% HDP. Řecká ekonomika však patří mezi ty menší ekonomiky členů eurozóny, takţe kurz eura oslabil jen o několik bazických bodů Evropská integrace a bankovnictví, Miloš Drdla, Karel Rais 31

32 Nyní však nastává další otázka. V eurozóně jsou další státy, které překračují Maastrichtské kritérium v oblasti schodku veřejných financí a veřejného dluhu. Tyto ekonomiky jsou oproti Řecku pro eurozónu velmi významné. Jedná se především o Itálii a Španělsko. Navíc španělská ekonomika prochází obdobím obrovské nezaměstnanosti, která dosahuje aţ k 20% nezaměstnaných, coţ klade obrovské nároky na tak vysoké zadluţení Španělska. A pokud se španělská ekonomika dostane do obdobných problémů jako ta řecká, pak tato situace bude mít na vývoj kurzu eura výrazně vyšší dopad. 32

33 3. Kritéria pro přijetí měny EUR v členské zemi EU O Maastrichtských kritériích se hovoří jako o podmínkách, které musí stát splnit, pokud poţaduje vstoupit do eurozóny, tzn. pokud má zájem jako svoji domácí měnu přijmout měnu euro. Maastrichtská kritéria byla definována v tzv. Maastrichtské smlouvě, jejíţ úplný název zní Smlouva o Evropské Unii a název Maastrichtská smlouva získala dle místa jejího podepsání. Kritéria pro přijetí měny euro jsou definována v článku 109j. Maastrichtskými kritérii jsou definovány následující podmínky: - dlouhodobě udrţitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek 42 tzn. výše maximálního schodku veřejných financí a výše maximálního veřejného dluhu - dosaţení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíţí míře inflace nejvýše tří členských států, jeţ dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků 43 tzn. stálá cenová stabilita a průměrná výše inflace - stálost konvergence dosaţené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráţí v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb 44 tzn. stálé dlouhodobé úrokové sazby - dodrţování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniţ by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu 45 tzn. dodrţení stanoveného rozpětí pohybu měny v mechanismu směnných kurzů 3.1 Schodek veřejných financí a veřejný dluh Státní rozpočet se plánuje obvykle na jeden rok. Je ve formě zákona, který předkládá vláda a následně je schvalován parlamentem. Jedná se o odhady příjmů a výdajů pro následující kalendářní rok. Na straně příjmů se jedná především o daně, cla a poplatky, na straně 42 Smlouva o Evropské unii, článek 109j 43 Smlouva o Evropské unii, článek 109j 44 Smlouva o Evropské unii, článek 109j 45 Smlouva o Evropské unii, článek 109j 33

34 výdajů pak o transferové platby 46 neboli mandatorní výdaje 47 a dále výdaje, kterými vláda realizuje hospodářskou politiku. Státní rozpočet můţe nabývat následujících hodnot: - přebytkový (příjmy převyšují výdaje) - schodkový (výdaje převyšují příjmy) - vyrovnaný (příjmy a výdaje jsou ve stejné výši) V České republice je v posledních letech státní rozpočet schodkový a prostředky pro uhrazení těchto schodků jsou řešeny půjčkami od mezinárodních institucí a vydáváním státním dluhopisů. Maastrichtské kritérium pro přijetí měny euro říká, ţe schodek veřejných financí tzn. schodek státního rozpočtu nesmí přesáhnout tři procenta hrubého domácího produktu (HDP). V roce 2008 dosáhl schodek státního rozpočtu částky CZK 54,509 mld., deficit veřejných rozpočtů tak dosáhl 1,2% HDP, coţ je hodnota v rámci Maastrichtských kritérií. V roce 2009 však deficit veřejných financí dosáhl částky CZK 223,9 mld. (6,6 % HDP), coţ v porovnání s výší HDP znamená, ţe toto Maastrichtské kritérium Česká republika v roce 2009 nesplnila. Pokud hospodaření vlády České republiky půjde tímto směrem (a pro rok 2010 není předpokládaný deficit o nic lepší), pak s narůstajícím státním dluhem můţe Česká republika na delší dobu zapomenout na moţnost přijetí eura. Navíc jiţ nyní poţaduje Evropská unie po vládě České republiky plán, dle kterého bude jasné, ţe se hospodaření vlády bude zlepšovat a schodek veřejných financí se nebude nadále zvyšovat. Veřejný dluh je suma všech deficitů, které nebyly uhrazeny a na které si stát musel půjčit buď od mezinárodních institucí, nebo vydáním dlouhodobých státních dluhopisů. Veřejný dluh České republiky se rapidně zvyšuje, jak je vidět v níţe uvedeném grafu. 46 Transferové platby platby, které musí stát ze zákona hradit a nic za ně nezíská např. důchody 47 Mandatorní výdaje výdaje dané zákonem či ústavou 34

35 Dluh v mld. Kč Graf č. 1: Vývoj státního dluhu České republiky Vývoj státního dluhu ČR Vývoj státního dluhu ČR Roky Zdroj: Veřejný dluh je také zahrnut v Maastrichtských kritériích. Jeho hodnota nesmí překročit 60% HDP. Tuto kvótu prozatím Česká republika splňuje, ale pokud půjde hospodaření vlády České republiky stejným směrem jako doposud, pak bude tato hranice překročena velmi brzy. Problém s veřejným dluhem dnes řeší i země, které jiţ euro jako svoji domácí měnu mají, jedná se především o Řecko (řecký státní dluh činí 112% HDP). Řecko je téměř na hranici státního bankrotu a během následujících tří let musí sníţit deficit veřejných výdajů ze současných 13 % na 3 % HDP dle Maastrichtského kritéria. Dne se státy Evropské unie dohodly, ţe zadluţené řecké ekonomice pomohou. Zatím nejsou známy ţádné detailnější informace, ale na pokrytí rozpočtového deficitu a refinancování dluhů budou Athény potřebovat zhruba 54,5 miliard euro. 48 Řecké vládě se však nelíbí, ţe slíbená pomoc se pohybuje zatím pouze v obecné rovině a poţaduje přesnou definici pomoci od Evropské unie

36 Výše inflace v % 3.2 Cenová stabilita Cenovou stabilitou v rámci Maastrichtských kritérií se rozumí udrţet míru inflace takovou, aby po dobu jednoho roku nepřesáhla o více jak 1,5% míry tří členských zemí s nejniţší inflací. Cenová stabilita je hlavním úkolem České národní banky (ČNB), ke které vyuţívá řadu svých nástrojů. Míra inflace v České republice příliš nekolísá, výjimkou je rok 2009, kdy v říjnu inflaci nahradila deflace ve výši 0,2%. Jelikoţ se ale jedná o rok, který je spjat s finanční krizí, očekává se, ţe deflace ustoupí a míra inflace se v české ekonomice vrátí na své hodnoty před rokem Graf č. 2: Vývoj inflace v České republice Vývoj inflace v ČR Vývoj inflace Rok Zdroj: Významnými rysy cílování inflace je střednědobost této strategie, vyuţívání prognózy inflace a veřejné explicitní vyhlášení inflačního cíle či posloupnosti cílů. Bankovní rada ČNB při svém měnověpolitickém rozhodování posuzuje nejnovější prognózu ČNB a vyhodnocuje rizika nenaplnění této prognózy. Na základě těchto úvah pak Bankovní rada hlasuje o tom, zda a jak by se mělo změnit nastavení měnověpolitických nástrojů. Změnami těchto nástrojů se centrální banka snaţí kompenzovat excesivní inflační, resp. dezinflační tlaky, které vychylují budoucí inflaci mimo inflační cíl resp. toleranční pásmo 36

37 kolem tohoto cíle. Například zvýšení repo sazby vede prostřednictvím tzv. transmisního mechanismu obvykle k oslabení agregátní poptávky, které má za následek oslabení cenového růstu. Sníţení repo sazby má na inflaci obvykle opačný dopad. Pokud centrální banka očekává, ţe v budoucnosti budou převaţovat inflační vlivy vychylující inflaci nad cílovanou hodnotu, je to signál, ţe měnová politika by měla být restriktivnější, tj. ţe repo sazba by měla být zvýšena. Inflační vývoj, resp. očekávaný inflační vývoj můţe být ovšem důsledkem působení mimořádných šoků zpravidla na straně nabídky, jejichţ inflační resp. dezinflační projevy za určitou dobu odezní, takţe úsilí tyto projevy zcela eliminovat změnami nastavení měnověpolitických nástrojů by zbytečně krátkodobě rozkolísávalo ekonomiku. Pokud se prognóza inflace v důsledku zmíněných šoků pohybuje po jistou dobu mimo toleranční pásmo inflačního cíle, je to v reţimu cílování inflace obvykle povaţováno za výjimku z úkolu centrální banky zajistit vývoj inflace poblíţ inflačního cíle. ČNB - stejně jako řada jiných centrálních bank cílujících inflaci - uplatňuje tuto praxi a v odůvodněných situacích pracuje s tzv. výjimkami ze závazku plnit inflační cíl Dlouhodobé úrokové sazby Čtvrté Maastrichtské kritérium je zaloţeno na úrovni dlouhodobých úrokových sazeb. Toto kritérium stanoví, ţe splnění čtvrtého konvergenčního kritéria znamená, ţe průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba v průběhu jednoho roku před šetřením nepřekročí o více neţ 2 procentní body průměrnou úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby jsou měřeny na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů s ohledem na rozdíly v národních definicích"

38 Graf č. 3: Dlouhodobé úrokové sazby pro konvergenční účely (%) Zdroj: &p_sestuid=375&p_uka=1&p_strid=eba&p_od=200010&p_do=200910&p_lang=cs&p _format=4&p_decsep=%2c Pro stabilní vývoj úrokových sazeb jsou Českou národní bankou jako nástroj pouţívané tzv. Operace na volném trhu. Cílem operací na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny ve formě repo operací (na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu). Z hlediska cíle a pravidelnosti lze operace na volném trhu rozdělit následovně:

39 Hlavní měnový nástroj má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při repo operacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, ţe po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce, v níţ ČNB jako dluţník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál. Základní doba trvání těchto operací je stanovena na 14 dní, proto je z hlediska měnové politiky chápána jako klíčová dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba). V závislosti na predikci vývoje likvidity bankovního sektoru jsou čas od času prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratší neţ 14 dní. Vzhledem k systémovému přebytku likvidity v bankovním sektoru slouţí repo tendry především k odčerpávání likvidity. ČNB provádí repo tendry s tzv. variabilní sazbou. To znamená, ţe vyhlášená dvoutýdenní repo sazba slouţí jako maximální limitní sazba, za kterou mohou být banky v repo tendru uspokojovány. Nabídky bank jsou vypořádány podle americké aukční procedury, tj. ČNB přijme přednostně nabídky poţadující nejniţší úrokovou sazbu, a to aţ do výše predikovaného přebytku likvidity na daný den. V případě, ţe objem objednaný bankami přesáhne predikovaný přebytek likvidity, ČNB nabídky za nejvyšší sazby buď zcela odmítne, nebo proporcionálně zkrátí. Repo tendr je obvykle prováděn třikrát týdně s vyhlášením kolem 9:30 hod. Banky mají moţnost ve stanovené době předávat své objednávky, tj. objem a poţadovanou úrokovou sazbu. Minimální akceptovatelný objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč. Doplňkový měnový nástroj má podobu tříměsíčního repo tendru, v němţ ČNB přijímá likviditu na období tří měsíců. Tříměsíční repo tendr opět probíhá podle americké aukční procedury (viz dvoutýdenní repo tendr). ČNB nemá v úmyslu tímto nástrojem vysílat na trh signály, a proto tříměsíční repo sazba pouţívaná pro tento tendr není sazbou ČNB, nýbrţ jde o sazbu peněţního trhu aktuální v době vypsání tendru. V současnosti se tento nástroj nevyuţívá, poslední tříměsíční tendr byl vypsán v lednu Nástroje jemného ladění (devizové operace, operace s cennými papíry) pouţívá ČNB ad hoc zejména v případech nečekaných krátkodobých výkyvů v likviditě trhu, kdy je ohroţena stabilita vývoje úrokových sazeb. Pouţití těchto nástrojů je v praxi spíše výjimečné

40 3.4 Stabilita měnového kurzu Posledním kritériem je dodrţování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému (ERM) po dobu alespoň dvou let, aniţ by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu. Kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, znamená, ţe členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodrţoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniţ by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu. 52 ERM II 53 je název pro nástupnický reţim kurzového uspořádání ERM, který představoval hlavní pilíř Evropského měnového systému. Jeho pravidla byla schválena v prosinci 1996 na summitu Evropské rady v Dublinu na návrh vypracovaný Evropským měnovým institutem. ERM II byl uveden v činnost 1. ledna 1999, současně se vznikem eurozóny. Kurzové uspořádání ERM II se vyznačuje následujícími vlastnostmi: - účast v tomto reţimu je dobrovolná a nárokovatelná kaţdou členskou zemí EU, která není členem eurozóny; - mnohostranný charakter ERM zaloţený na bázi paritní mříţky byl převeden na dvoustranný vztah mezi ECB a národní centrální bankou; - v platnosti zůstala široká fluktuační pásma ± 15 %, přičemţ individuálně mohla být vyjednána uţší oscilační rozpětí; - centrální parity byly stanoveny jako kurzy národních měn vůči euru; - zachována byla intervenční povinnost na okrajích pásma, nicméně kaţdá ze stran dohody byla oprávněna odmítnout účast na intervencích, pokud by se domnívala, ţe intervencemi by byla ohroţena cenová stabilita; - potvrzena byla minimálně dvouletá účast v ERM II bez devalvace centrální parity jako nutný předpoklad ke vstupu do eurozóny. Česká republika není v současné době členem ERM II. O zapojení do tohoto kurzového reţimu rozhodne vláda na základě doporučení České národní banky a ministerstva financí. Přijatá Strategie přistoupení ČR k eurozóně pojímá členství v ERM II pouze jako vstupní Evropský mechanismus směnných kurzů II 40

41 bránu do eurozóny a nedoporučuje setrvávat v tomto mechanismu po dobu delší neţ nezbytnou z pohledu plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. 54 V posledních měsících se kurz české koruny oproti euru výrazně vychyluje. Lze si vzpomenout na kurz ze srpna 2008, kdy 1 EUR bylo moţné zakoupit za méně neţ 24 CZK nebo naopak na leden 2009, kdy 1 EUR stálo více jak 28 CZK. Značné výkyvy kurzu CZK pokračují i na podzim 2009, nejsou však jiţ tak výrazné. Graf č. 4: Vývoj kurzu EUR/CZK v roce 2009 Zdroj: %20kurzů%20II

42 Maastrichtským kritériem není pouze poměr kurzu EUR a CZK, ale kteréhokoli členského státu Evropské unie zapojeného v ERM II. Proto je zajímavé podívat se i na vývoj CZK vůči ostatním měnám. Zajímavými se mohou zdát měny GBP, PLN či HUF. GBP jako měna členského státu Evropské unie, který v současné době neuvaţuje o přijetí měny euro. Velká Británie je dlouhodobým členem Evropské unie resp. Evropského společenství. Vývoj kurzu GBP/CZK v roce 2009 Zdroj: Z výše uvedeného grafu je patrné, ţe kurz CZK vůči GBP se v minulém roce značně vychýlil. V období od února 2009, kdy byl kurz více jak 33 CZK za 1 GBP aţ po září, kdy naopak česká koruna posílila a oproti únorovému kurzu klesla cena za 1 GBP na částku niţší neţ 27,5 CZK za 1 GBP. 42

43 Dalšími zajímavými grafy jsou měny středoevropských států. Nejblíţe k České republice měla vţdy Slovenská republika. Ta ale přijala euro a tudíţ srovnání s původní měnou Slovenské republiky slovenskou korunou není dnes jiţ podstatné. V rámci středoevropské spolupráce jsou proto pro českou měnu zajímavé vývoje kurzů mezi českou korunou a polským zlotým nebo mezi českou korunou a maďarským forintem. Graf č. 5: Vývoj kurzu PLN/CZK v roce 2009 Zdroj: Z grafu je opět patrná značná rozkolísanost v minulém roce. Oproti lednu 2009, kdy se cena za 1 PLN pohybovala v hodnotách vyšších jak 6,55 CZK aţ oproti červnu 2009, kdy hodnota byla skoro o 1 CZK niţší na úrovni 5,75 CZK za 1 PLN. 43

44 I oproti další středoevropské měně maďarskému forintu (HUF) vykazuje česká měna vysokou rozkolísanost. Jak je vidět z níţe uvedeného grafu, v lednu 2009 vystoupila hodnota 100 HUF na úroveň 10,1 CZK, oproti březnu 2009, kdy hodnota 100 HUF klesla aţ k hodnotě 8,8 CZK za 100 HUF. Je nutné připomenout, ţe maďarská ekonomika prošla ze všech středoevropských zemí nejhůře ekonomickou krizí a vypomoci jí musel i Mezinárodní měnový fond. Následky této krize budou v maďarské ekonomice patrné i v dalších letech. Graf č. 6: Vývoj kurzu HUF/CZK v roce 2009 Zdroj: Ţádný z výše uvedených států není v současné době členem ERM II. Polsko však chce euro přijmout v nejbliţších letech, čímţ musí vstoupit do ERM II, a proto je určitě zajímavé polský zlotý zde zmínit. Aktuální ekonomická situace v Maďarsku 44

45 pravděpodobně nedovolí nahradit maďarský forint eurem dříve, neţ se k tomuto kroku odhodlá vláda České republiky. A s Velkou Británií jako členem eurozóny nyní nelze asi počítat. Právě Velká Británie je největším skeptikem pro přijetí eura. 45

46 4. Dopady na tuzemské subjekty při přijetí měny EUR Kdykoli se v tisku či v médiích hovoří o přijetí nové měny, řeší se přibliţné datum, od kdy by Česká republika mohla měnu eur přijmout za domácí. Avšak mnohem důleţitější bude období, které bude spjato s přípravou na přijetí měny eur. Ze zkušeností států, které jiţ euro přijaly je patrné, ţe tyto přípravy budou trvat řadu měsíců. Změny, které nastanou s plánováním a následným přijetím nové měny se dotknou všech subjektů v České republice. Lze je rozdělit do následujících skupin: - fyzické osoby - podnikatelé a právnické osoby - finanční instituce (finanční instituce jsou také právnické osoby, ale pro potřeby této kapitoly je potřeba je zmínit samostatně) - vláda. 4.1 Vláda České republiky Vláda České republiky bude tou první instancí, která se přijetím eura bude zabývat a v současné době se neustále spekuluje o roce, ve kterém by bylo moţné euro přijmout. Právě od vlády musí vzejít termín, kdy bude Česká republika schopna vstoupit do eurozóny a na základě jejích rozhodnutí se další subjekty budou připravovat na přijetí nové měny. Kromě tohoto velmi důleţitého rozhodnutí musí vláda České republiky provést řadu dalších změn. V současné době jiţ existuje Národní plán pro zavedení eura v České republice. Dne schválila vláda České republiky tzv. Konvergenční program. Materiál obsahuje mimo jiné i návrh kroků ke sniţování schodků veřejných rozpočtů pod tři procenta HDP v letech 2013 a Dalším neméně důleţitým úkolem bude nutnost přijmout řadu novelizací stávajících zákonů (např. zákon o účetnictví účtovací jednotkou jiţ nebude CZK, ale EUR, zákon o zaokrouhlování při změně měny) a samozřejmě i přijímání dalších nových zákonů, které bude nutné s novou měnou přijmout

47 Česká republika není v současné době členem ERM II. O zapojení do tohoto kurzového reţimu musí rozhodnout vláda na základě doporučení České národní banky a Ministerstva financí. Přijatá Strategie přistoupení ČR k eurozóně pojímá členství v ERM II pouze jako vstupní bránu do eurozóny a nedoporučuje setrvávat v tomto mechanismu po dobu delší neţ nezbytnou z pohledu plnění maastrichtských konvergenčních kritérií Finanční instituce Vyjma vlády České republiky budou finanční instituce hrát v přechodu na měnu euro nejdůleţitější roli. Právě na nich spočívá největší mnoţství práce. Zatěţkávací zkouškou si finanční instituce jiţ několikrát prošly. Poprvé v noci z na , kdy v bezhotovostní formě přestaly existovat měny jako německá marka, francouzský frank, španělské peseto apod., naposledy to pak bylo v noci z na , kdy v bezhotovostní formě přestala existovat slovenská koruna. Co finanční instituce čeká? Dle činností, které budou muset zajistit je dobré je rozdělit do tří skupin: - Česká národní banka - Obchodní banky - Česká pošta - Ostatní finanční instituce Česká národní banka Česká národní banka (dále jen ČNB) je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu s dalšími právními předpisy. Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů je hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu. Dosaţení a udrţení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udrţitelný hospodářský růst. V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává 56 %20kurzů%20II

48 dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, druţstevními záloţnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled. Jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní sluţby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizacím napojeným na státní rozpočet, kterými jsou: finanční a celní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, úřady práce, příspěvkové organizace, státní fondy, účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. 57 Na ČNB, jako na centrální banku, dopadne s přípravou přechodu na euro řada úkolů. Výběr námětů a výběr výtvarných návrhů národních stran českých mincí Kaţdá euromince stejné nominální hodnoty má různou rubovou stranu pro kaţdou členskou zemi. Tyto rubové strany vycházejí z výtvarných návrhů, které jednotlivé členské státy pro své euromince vyberou. V České republice má výhradní právo vydávat mince na území České republiky centrální banka tzn. Česká národní banka. Z tohoto výhradního práva vyplývá, ţe právě Česká národní banka bude mít odpovědnost za výběr výtvarného návrhu (mechanismus výběru námětů stanoví bankovní rada ČNB), který se na rubu euromincí objeví, a zároveň bude zodpovědná za zajištění výroby těchto mincí. Výroba euromincí je velkou výzvou pro mincovny a tak se uvidí, zda při výběrovém řízení vyhraje tuzemská mincovna v Jablonci nad Nisou, nebo jiná mincovna, pravděpodobně z členského státu Evropské unie, anebo se raţení mincí bude účastnit více jak jedna mincovna. Jelikoţ je pro výrobu mincí stanovena velmi krátká lhůta (výrobu mincí je moţné zahájit nejdříve cca 6 měsíců před samotným přijetím nové měny a to aţ po přijetí rozhodnutí o zrušení výjimky na zavedení eura), je velmi pravděpodobné, ţe raţby mincí se bude účastnit více mincoven, a kaţdá bude zajišťovat raţbu určité mince příslušné nominální hodnoty. Přípravné práce spojené s výrobou, následná výroba a distribuce euromincí bude časově velice náročná, a proto je nutné zahájit přípravné činnosti nejméně tři roky před předpokládaným vstupem do eurozóny. O mnoţství mincí, které budou v rámci zakázky poţadovány, co do objemu či struktury, rozhodne Česká národní banka v souvislosti s předpokládanou potřebou a na objem schválený Evropskou centrální bankou

49 Eurobankovky Zajištěním výroby eurobankovek je pověřena nejen Evropská centrální banka, ale také národní banky všech členů eurozóny. Plánem Evropské unie je další rozšiřování eurozóny. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, ţe před přijetím eura v další členské zemi, budou bankovky po dohodě s Evropskou centrální bankou této zemi zapůjčeny některými z národních centrálních bank zemí eurosystému. Z toho vyplývá, ţe Česká národní banka bude muset v dostatečném časovém předstihu připravit poţadavek na mnoţství bankovek, které budou za potřebí při přechodu na euro. Na základě tohoto poţadavku pak Česká národní banka uzavře s kaţdou národní bankou, která eurobankovky zapůjčí, smlouvu o zapůjčení bankovek. Následný převod bankovek na území České republiky bude moţné aţ po zrušení výjimky na zavedení eura. 58 Systém TARGET Všechny národní banky eurozóny mají za povinnost být zapojeny v systému TARGET (Trans-European Real Time Gross Settlement Express Transfer Systém). Prostřednictví tohoto systému se provádějí v eurozóně měnové operace. Zároveň je tento systém pouţitelný pro všechny další mezibankovní platby, zvláště velké a prioritní platby. Zároveň slouţí v řadě států eurozóny jako vypořádací systém k zúčtování peněţní části obchodů s cennými papíry. Systém TARGET (tj. Evropský automatizovaný expresní systém hrubého zúčtování plateb v reálném čase) jako decentralizovaný platební systém, který zůstal po národních RTGS systémech ( real-time gross settlement systems", tj. systém hrubého zúčtování v reálném čase) a z platebního mechanizmu Evropské centrální banky vznikl v roce Systémy byly navzájem propojené tzv. interlinkingem (mechanizmem přepojení), resp. bilaterální linkou tak, aby byla dosaţena společná platforma na zpracování přeshraničních plateb v EUR. Systém TARGET byl vyvinut za účelem poskytnutí bezpečného a spolehlivého mechanizmu pro zúčtování plateb v EUR na bázi RTGS, zvýšení výkonnosti přeshraničního platebního styku v rámci eurozóny a potřeb měnové politiky ECB. Byl navrţen tak, aby se docílilo zpracování přeshraničních plateb v měně euro stejně hladce, jako se zpracovávají domácí platby v euro. 49

50 TARGET zpracovával pouze platební příkazy na úhradu v EUR, a to mezibankovní a klientské. V systému nebyli stanovené ţádné limity na výši platby, které tento systém zúčtoval v reálném čase. Dne 24. října 2002 Rada guvernérů ECB rozhodla vzhledem k rozvoji evropského finančního trhu a vzhledem k potřebě rychlého přizpůsobení se na vývoj po rozšíření Evropské unie a Eurosystému o dlouhodobé strategii systému TARGET. V současnosti je tak TARGET nahrazený novou generací TARGET2, který je zaloţen na jednotné technické platformě. Nová generace systému TARGET (TARGET2) umoţňuje hrubé zúčtování plateb v reálném čase v eurech se zúčtováním v penězích centrální banky. Je vytvořený a funguje na základě Jednotné technické platformy SSP, přes kterou se technicky stejným způsobem zadávají a zpracovávají všechny platební příkazy, a stejně tak se přijímají platby. TARGET2 představuje z právního hlediska mnoţinu RTGS systémů (komponentů T2) a pracuje na následujících principech: - harmonizace základních sluţeb, které lépe odpovídají poţadavkům uţivatelů - generace nákladové efektivnosti a nákladové návratnosti - jednotná cena aplikovatelná pro tzv. základní sluţby - neexistuje ţádná konkurence mezi jednotlivými T2 komponenty TARGET2 byl uvedený do provozu dne V České republice se v současné době pouţívá pro mezibankovní převody v domácí měně (v CZK) systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system). CERTIS zahájil provoz v rámci zúčtovacího centra SBČS v bývalém Československu 8. března Po rozdělení Československa počátkem roku 1993 bylo na Slovensku vytvořeno nové zúčtovací centrum, zatímco bývalé federální zúčtovací centrum zůstalo v ČNB. Kaţdý účastník systému CERTIS je jednoznačně identifikován kódem banky, jeţ je povinnou součástí kaţdé bankovní transakce. V rámci platebního styku se pouţívají další číselné kódy (tzv. symboly plateb), které blíţe specifikují platbu. Vznik a provozování systému CERTIS, stejně jako práva a povinnosti účastníků, jsou stanoveny zákonem o platebním styku. Účty pro mezibankovní platební styk jsou vedeny v ČNB na základě smluv o účtech uzavřených s účastníky podle Obchodního zákoníku. Tyto

51 smlouvy stanoví pro všechny účastníky jednotné standardy i právní a technické podmínky pro vedení účtů a pro předávání a zpracování dat mezibankovního platebního styku. 60 Předzásobení bank eurobankovkami a euromincemi Česká národní banka bude ve spolupráci s tuzemskými bankami a bezpečnostními agenturami zajišťovat zapůjčení nové měny euro. U bank se jedná o tzv. frontloading, kdy protihodnota zapůjčených bankovek a mincí bude zajištěna kolaterálem v souladu s předpisy Evropské centrální banky. Tyto bankovky a mince nebudou moci tuzemské banky pouţít přede dnem přijetí eura. Banky však budou moci v rámci druhotného předzásobení tzv. subfrontloadingu poskytnout tyto eurobankovky a euromince tuzemským subjektům z nefinančního sektoru, kteří budou potřebovat novou měnu mezi prvními. Bude se jednat především o provozovatele bankomatů, obchody, čerpací stanice apod. Druhotné předzásobení veřejnosti nebude povoleno. Je však moţné, ţe Česká národní banka vyuţije stejnou moţnost, jako Národná banka Slovenska, která v prosinci 2008 prodávala balíček s euromincemi občanům, aby se s novou měnou a především s novými mincemi seznámili, a v prvních dnech mohli kovové mince vyuţít (čl. 17 odst. 2 obecných zásad ECB/2006/9). Předzásobení bank bude zahájeno tři měsíce před přijetím nové měny, druhotné předzásobení pak jeden měsíc před přijetím nové měny. Likvidace starých bankovek a mincí Česká národní banka bude do svých trezorů stahovat původní bankovky a mince. Stahování starých bankovek a mincí by nemělo být nijak sloţité. Česká národní banka si vyzkoušela po rozdělení České a Slovenské federativní republiky staţení federativních bankovek, jejich následnou kontrolu a likvidaci. V současné době jsou tyto činnosti v České národní bance zautomatizovány moderními přístroji, které kontrolují pravost bankovek, provedou drcení a následné slisování bankové drtě do briket

52 Úrokové sazby V období bezprostředně před přijetím eura musí dojít ke konvergenci korunových sazeb ve vztahu k euro sazbám. Tato konvergence bude tlačena finančním trhem, který nepřetrţitě hledá příleţitosti k tzv. arbitráţi (jedná se o kombinaci takových devizových operací, které umoţní dealerovi dosáhnout zisku na základě existujícího dočasného rozdílu mezi kótovanými kurzy jednoho měnového páru na různých místech devizového trhu). V okamţiku zafixování přepočítacího poměru mezi korunou a eurem je neudrţitelný úrokový diferenciál na forwardových sazbách po dni přijetí eura, protoţe představuje bezrizikový zisk. Konvergence tak bude postupovat od dlouhodobých sazeb směrem k sazbám krátkodobým s tím, jak se bude přibliţovat rozhodný den přijetí eura. Poslední obchodní den pro korunu pak bude znamenat, ţe s výjimkou sazby jednodenních peněz (tzv. O/N overnight sazby) uţ všechny ostatní korunové úrokové sazby splynou se sazbami eurovými. Potřebě jasně definovat odpovídající protějšek čelí jednak tři oficiální sazby vyhlašované ČNB (diskontní sazba, repo sazba a lombardní sazba), jednak soubor referenčních trţních sazeb CZEONIA a PRIBOR/PRIBID. Tyto jednotlivé sazby lze přiblíţit následovně: Diskontní sazba je sazba, za kterou si domácí banky mohou uloţit přebytečnou likviditu u ČNB se splatností tzv. přes noc (O/N); prakticky vytváří dno pro pohyb jednodenních sazeb na mezibankovním trhu Repo sazba je maximální sazba, za kterou ČNB stahuje v repo tendrech volnou likviditu z mezibankovního trhu se splatností dva týdny (2W); je povaţována za klíčovou měnově politickou sazbu ČNB Lombardní sazba je sazba uplatňovaná v rámci tzv. marginální zápujční facility, za kterou si banky mohou vypůjčit od ČNB potřebnou likviditu se splatností přes noc (O/N); zrcadlově k diskontní sazbě vytváří strop pro pohyb jednodenních sazeb na mezibankovním trhu CZEONIA (Czech Overnight Index Average) je váţený průměr úrokových sazeb všech jednodenních depozit (O/N) uloţených referenčními bankami na mezibankovním trhu za daný obchodní den PRIBOR (Prague Interbank Offered Rate) je refereční hodnota úrokových sazeb se splatnostmi 1 den (O/N), 1 a 2 týdny (1W, 2W), 1, 2, 3, 6 a 9 měsíců (1M, 2M, 3M, 6M a 9M) a 1 rok (1Y) fixovaná z kotací referenčních bank pro prodej depozit (offer) v 11:00 místního (praţského) času 52

53 PRIBID (Prague Interbank Bid Rate) je sazba počítaná podle stejných pravidel jako PRIBOR, pouze s tím rozdílem, ţe se vychází z kotací pro nákup depozit (bid); nepsaná uzance udrţuje rozpětí mezi sazbami PRIBOR a PRIBID se stejnou splatností na hodnotě 0,10 % p.a. Eurozóna a její úrokové sazby Hledání jednotlivých zrcadlových protějšků stávajících korunových sazeb nepředstavuje zásadní problém. ECB ve svém instrumentáriu pracuje se sazbami, které obsahově odpovídají oficiálním sazbám ČNB, tj. Deposit Facility Rate (česká diskontní sazba), Minimum Bid Rate in Refinancing Operations (česká repo sazba, byť v případě ECB jsou repo tendry vyhlašovány pro dodávání likvidity) a Marginal Lending Facility Rate (česká lombardní sazba). ECB zároveň počítá i sazbu EONIA ve stejné logice jako ČNB počítá CZEONIA sazbu. Stejně tak peněţní trh kotuje splatnosti, ze kterých EBF (Evropská bankovní federace) počítá refereční fixing EURIBOR. Oproti českému korunovému trhu existuje širší mnoţina splatností, pro které je fixing vyhlašován, a zároveň chybí jednodenní splatnost. K dispozici pak vůbec nejsou fixingy pro stranu nákup depozit (ekvivalent PRIBID fixingů). Pro lepší přehlednost lze problematiku moţné konverze sazeb shrnout do jednoduchého konverzního předpisu v následující tabulce: Tabulka č. 2: Změny sazeb STÁVAJÍCÍ CZK SAZBA diskontní sazba 2W repo sazba lombardní sazba CZEONIA PRIBOR O/N PRIBID O/N PRIBOR 1W 1Y PRIBID 1W 1Y OČEKÁVANÁ NÁSTUPNICKÁ EURO SAZBA Deposit Facility Rate Euro Base Rate Marginal Lending Facility Rate EONIA EONIA EONIA Euribor Euribor -10 bp p.a. Zdroj:

54 PRIBOR O/N nemá svůj přirozený protějšek, protoţe EURIBOR O/N není vůbec kotován. Nejbliţší vhodnou aproximací této jednodenní sazby je EONIA. Totéţ platí pro PRIBID O/N. I u něj by nástupnickou sazbou měla být sazba EONIA. Protoţe EONIA je průměrem skutečně uzavřených obchodů, nemá smysl rozlišovat stranu PRIBOR a PRIBID ve smyslu spreadu mezi nimi. EBF nedefinuje EURIBID. Protoţe však korunový trh standardně udrţuje konstantní spread 10 bp p.a. mezi sazbami PRIBID a PRIBOR, a protoţe protějškem sazby PRIBOR je sazba EURIBOR, nabízí se jednoduché řešení stanovit jako protějšek sazby PRIBID sazbu EURIBOR sníţenou o hodnotu etablovaného spreadu 10 bp p.a Obchodní banky V důsledku rozhodnutí o přijetí měny euro budou muset tuzemské banky začít pracovat na změnách, které nová měna přinese. Konverze bankovních produktů Jak jiţ bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, tuzemské obchodní banky se jiţ s činnostmi, které přišly v důsledku změny měny, setkaly. Jednalo se o povinnost provést konverzi cizoměnových účtů, jejichţ měny zanikly, na měnu euro. Konverze veškerých bankovních produktů z CZK na EUR však přinese mnohem větší změny. Nejen, ţe banky budou muset zajistit automatizovanou změnu měny účtu v řádech sta tisíců účtů a konverzi prostředků kurzem, který bude pevně stanoven, ale změna domácí měny přinese i změnu zúčtovací jednotky, ve které banky své účetnictví vedou. Banky se na tuto změnu budou muset připravovat řadu měsíců samozřejmě s podporou jejich dodavatelů softwaru, protoţe si nelze představit, ţe by konverze měny nebyla automatická. Hotovost na pobočkách bank S novou měnou přijde i poptávka po nových bankovkách. Výhodou je, ţe měna euro je jiţ zavedenou měnou, se kterou se setkává kaţdý Evropan a tak bude velmi pravděpodobné, 54

55 ţe všichni občané nějakou minimální zásobu nových bankovek či mincí (z jiných států eurozóny) mít budou. Nicméně je jasné, ţe občané a firmy budou mít moţnost vyměnit měnu CZK za EUR a to především na pobočkách tuzemských bank. Pro tuzemské banky to bude období, kdy budou na pokladny chodit i osoby, které standardně pokladní přepáţky nevyuţívají a samozřejmě dojde i k obrovskému mnoţství přesunu hotovostních peněz. Na jedné straně se bude jednat o české koruny, které se budou stahovat z oběhu a jejichţ likvidaci bude zajišťovat prostřednictvím vybrané společnosti Česká národní banka, na druhé straně budou muset mít banky zásoby obrovského mnoţství nového oběţiva, tedy měny euro, aby byly schopny vyměnit poţadované mnoţství hotovostního oběţiva. U pokladen tuzemských bank se tak budou pravděpodobně tvořit dlouhé fronty a banky budou muset posílit pokladní přepáţky o další pracovníky. Všem fyzickým a právnickým osobám by se v posledních týdnech před přijetím nové měny mělo doporučit, aby v českých korunách drţeli jen minimální mnoţství hotovosti, které utratí v prvních týdnech, kdy nová měna bude platit, a tuzemské obchody budou přijímat, jak měnu starou tzn. českou korunu, tak měnu novou tzn. euro. Platební karty a POS terminály Mezinárodní karetní společnosti (VISA, MasterCard) si jiţ několikrát vyzkoušely přechod na novou měnu a tak v období konverze na novou měnu se bude vycházet především z jejich zkušeností a doporučení. Také terminály, prostřednictvím kterých se denně provádí tisíce bezhotovostních transakcí, budou muset podstoupit změnu. Bude se jednat především o změnu softwaru pro komunikaci s autorizačními a zúčtovacími centry. Bankomaty U bankomatů bude muset být změna pravděpodobně nejrychlejší tak jak tomu bylo například i v sousedním Slovensku, majitelé platebních karet, chtěli hned po půlnoci z na vybrat z bankomatů novou měnu. V kaţdém bankomatu však budou muset být vyměněny kazety s bankovkami, nahrán nový software, bude nutné

56 zajistit duální zobrazení vybírané hotovosti případně duální zobrazení částek při jiných typech operací (platby faktur, dobití předplacených kreditů u mobilních operátorů apod.) a zajištění duálního tisku na stvrzence z bankomatu. Bankomaty jsou ve většině případů obsluhovány servisními organizacemi a bezpečnostními agenturami. Tyto společnosti se tak budou muset v příslušný den zajistit výměnu hotovostí ve všech bankomatech v České republice (v současné době je jich více jak 3.000). Navíc bude nutné zajistit změnu velikosti zásuvek pro měnu euro, protoţe stávající rozměr bankovek tuzemské domácí měny českých korun se neshoduje s velikostí bankovek měny euro. Korespondenční vztahy Zahraniční resp. přeshraniční platební styk probíhá v současné době na základě tzv. korespondentských vztahů a prostřednictvím telekomunikačního systému SWIFT (The Society for Worldwide Interbank Financial Telecomunication). Banky mají mezi sebou otevřené nostro a loro 63 účty, na základě kterých následně probíhá platební styk. Je velmi pravděpodobné, ţe většina loro a nostro účtů vedených v měně euro bude po zavedení eura v České republice uzavřena a to z toho důvodu, ţe přeshraniční platební styk mezi bankami bude probíhat prostřednictvím systému TARGET 2. Duální zobrazení cen I banky budou muset po určitou dobu, která bude pevně stanovena, zobrazovat ceny za sluţby ve dvou měnách, v CZK a EUR. Pro banky to bude znamenat např. přizpůsobení přímého bankovnictví, aby v něm bylo moţné zobrazovat ceny za sluţby duálně či změny při tisku výpisů z účtů apod Česká pošta Česká pošta, a.s. je další z institucí, která zajišťuje kromě dalších sluţeb i sluţby finanční. Z toho důvodu bude nutné, aby byl informační systém České pošty, a.s. připraven na přechod na novou měnu. Nevýhodou pro Českou poštu je fakt, ţe na rozdíl od bankovních 63 nostro účet účet tuzemské banky v zahraničí, loro účet účet zahraniční banky v tuzemsku 56

57 domů si prozatím ţádnou konverzí neprošla, neboť poskytuje sluţby výhradně v českých korunách. Mimo to bude nutné nahradit řadu předtištěných formulářů, které se denně na pobočkách České pošty vyuţívají, ať uţ se jedná o poštovní poukázky či podací lístky atd. Další oblíbenou sluţbou České pošty je SIPO soustředěné inkaso plateb obyvatelstva. SIPO je obstaravatelská činnost České pošty, s. p., spočívající v inkasování plateb od fyzických osob ve prospěch právnických a dalších osob, které s poštou uzavřely smlouvu o obstarávání SIPO. SIPO slouţí k úhradě např. nájemného, elektřiny, plynu, vody, rozhlasových a televizních poplatků, kabelové televize, předplatného tisku, ale i stavebního spoření, ţivotních i jiných pojistek atd. 65 I SIPO tedy bude muset přejít konverzí na novou měnu. V jedné věci má Česká pošta výhradní postavení. Zajišťuje potisk poštovních známek, hradí náklady na jejich tisk a uvádí poštovní známky do oběhu. Poštovní známky a kolky budou muset být po přechodu na měnu euro také vyměněny, neboť jejich nominální hodnota je v současné době v CZK. Obrázek č. 1: Ukázka jedné ze současných českých poštovních známek Zdroj: alfred-sisley id28557/ Ostatní finanční instituce Nejen Česká národní banka a obchodní banky budou muset provést řadu změn v oblasti finančního sektoru. Přijetí eura bude mít za následek i změny v oblasti investování do cenných papírů, kolektivního investování či pojištění

58 Cenné papíry Stejně jako banky, které budou muset převést své produkty na měnu euro, bude nutné přepočítat i hodnoty cenných papírů vydaných v měně CZK. Pro tento přepočet bude vyuţit pevně stanovený konverzní kurz. Nominální hodnoty Nominální hodnoty všech korunových dluhopisů všech emitentů budou k datu zavedení eura přepočítány konverzním kurzem. U přepočtu bude nutné nové hodnoty zaokrouhlit na nejbliţší cent směrem dolů (bude řešeno zákonem). U akcií bude tento postup trochu obtíţnější. Nominální hodnoty akcií budou také přepočítány konverzním kurzem, zároveň však při zaokrouhlování nesmí být zapomínáno na to, ţe suma akcií tvoří základní kapitál společnosti, který se nesmí změnit. Z tohoto důvodu je nutné, aby hodnota byla co nejvíce si rovna součtu nominálních hodnot jednotlivých akcií tzn. je velmi pravděpodobné, ţe se hodnota akcií bude zaokrouhlovat na více jak dvě desetinná místa. 66 Metody přepočtu nominálních hodnot akcií A) Metoda TOP-DOWN (metoda zaokrouhlení výsledné částky) Metoda TOP-DOWN představuje postup, kdy je nejprve přepočtena hodnota základního kapitálu z CZK na EUR, tato částka je následně s určitou přesností zaokrouhlena a tato částka je rozdělena na jednotlivé cenné papíry. Výhodou je, ţe nedochází ke změně základního kapitálu (emitent nemusí svolávat valnou hromadu a absolvovat proceduru změny základního kapitálu, jedná se o jednoduchou formu převodu základního kapitálu, nemění se poměr majetkových práv. Nevýhodou je velký počet desetinných míst u jednotlivých cenných papírů, administrativní a technologická manipulace a náročnost

59 Tabulka č. 3: Modelový příklad přepočtu základního kapitálu a jmenovité hodnoty akcií metodou TOP DOWN Základní kapitál společnosti 67 v Kč Kč Počet akcií Jmenovitá hodnota akcie v Kč 100 Kč Základní kapitál společnosti v EUR (bez zaokrouhlení) ,2391 Základní kapitál společnosti v EUR po zaokrouhlení na 2 desetinná místa ,24 Jmenovitá hodnota akcie v EUR (nezaokrouhluje se) 4, Počet desetinných míst jmenovité hodnoty akcie po přepočtu na EUR 14 Zdroj: Na Slovensku byla pro přepočet jmenovitých hodnot akcií nakonec zvolena metoda BOTTOM-UP. V analytickém materiálu Ministerstva spravodlivosti SR Analýza moţností redenominácie základného imania vypracovaném před přijetím konečného řešení se v rámci popisu a hodnocení metody TOP DOWN uvaţovalo o moţnosti měnit hodnotu celé emise (základního kapitálu) tak, aby se zamezilo velkému mnoţství desetinných míst u jednotlivých CP. Takový postup je de facto určitou skrytou formou metody BOTTOM-UP. B) Metoda BOTTOM-UP (metoda zaokrouhlení po poloţkách) Tato metoda představuje postup, kdy je nejprve přepočtena nominální hodnota z CZK na EUR u kaţdého cenného papíru, následně je kaţdá hodnota zaokrouhlena s určitou přesností a kaţdá částka vzniklá v předchozím kroku je sečtena a výsledný součet odpovídá hodnotě základního kapitálu. Výhodou je, ţe se nemění poměr majetkových práv. Nevýhodou, ţe dochází ke změně hodnoty základního kapitálu. 67 Základní kapitál společnosti ČEZ, a.s. 59

60 Modelové varianty přepočtu investice do akcií metodou BOTTOM-UP Varianta A Extrémní varianta s velkým počtem malých jednotek (jmenovitých hodnot akcií) V níţe uvedené modelové variantě je jmenovitá hodnota akcie stanovena na 1,- Kč a základní kapitál společnosti na ,- Kč. Jmenovitá hodnota akcie 1,00 Kč ( 0, ) Základní kapitál ,00 Kč ( , ) Počet akcií Tabulka č. 4: Modelové varianty přepočtu investice do akcií metodou BOTTOM-UP Základní Max. možný rozdíl Max. možný Počet Jmenovitá Rekonverze kapitál Rozdíl v hodnotě zákl. rozdíl v zákl. deset. hodnota zákl. kapitálu Rozdíl v % v EUR po absolutně kapitálu +/- kapitálu +/- míst 25 akcie v EUR na Kč přepočtu (v abs.) (v %.) 2 0, , , ,00 Kč -1,732000% ,0000Kč 12,283500% 3 0, , , ,00 Kč 0,724700% ,0000 Kč 1,228350% 4 0, , , ,00 Kč -0,012310% ,5000 Kč 0,122835% 5 0, , , ,70 Kč 0,012257% 1 228,3500 Kč 0,012284% 6 0, , ,35-2,65 Kč -0,000027% 122,8350 Kč 0,001228% Zdroj: Varianta B Varianta se středně velkou jednotkou (jmenovité hodnoty akcie) V níţe uvedené modelové variantě je jmenovitá hodnota akcie stanovena na 1 000,- Kč a základní kapitál společnosti na Kč. Jmenovitá hodnota akcie 1 000,00 Kč ( 40, ) Základní kapitál ,00 Kč ( , ) Počet akcií

61 Tabulka č. 5: Modelové varianty přepočtu investice do akcií metodou BOTTOM-UP Max. Max. možný možný Počet Jmenovitá Základní Rekonverze zákl. Rozdíl rozdíl v zákl. rozdíl deset. hodnota akcie kapitál v EUR Rozdíl v % kapitálu na Kč absolutně kapitálu +/- v zákl. míst 25 v EUR po přepočtu (v abs.) kapitálu +/- (v %.) 2 40, , , ,70 Kč 0,012257% 1 228,3500 Kč 0,012284% 3 40, , ,35-2,65 Kč -0,000027% 122,8350 Kč 0,001228% 4 40, , ,35-2,65 Kč -0,000027% 12,2835 Kč 0,000123% 5 40, , ,81-0,19 Kč -0,000002% 1,2284 Kč 0,000012% 6 40, , ,05 0,05 Kč 0,000001% 0,1228 Kč 0,000001% Zdroj: Varianta A zobrazuje případ s extrémně malou velikostí jednotky jmenovité hodnoty akcie ve výši 1 Kč, coţ je samo o sobě spíše raritou. V tomto extrémním případě je aktuální rozdíl při přepočtu jmenovité hodnoty akcí s přesností na 4 desetinná místa zhruba Kč, coţ představuje zhruba 0,0123 % základního kapitálu společnosti (maximální rozdíl činí cca 0,1228 %; ,5 Kč). V drtivé většině případů by byl rozdíl v základním kapitálu při přepočtu a zaokrouhlování s přesností na 4 desetinná místa daleko menší (viz maximální rozdíl varianty B 12,28 Kč). Při zaokrouhlování na 6 desetinných míst je i v případě varianty A maximální rozdíl v základním kapitálu menší neţ 123 Kč (0,0012 %) a v případě varianty B (středně velké hodnoty akcie) zhruba 12 haléřů. C) Metoda NO PAR VALUE V zásadě se jedná o metodu vzdání se jmenovité hodnoty CP. Přestala by se pouţívat jmenovitá hodnota a nadále by se pracovalo pouze s trţní cenou akcie. Výhodou je, ţe není třeba přizpůsobovat výši základního kapitálu. Nevýhodou je velká legislativní náročnost vyplývající ze změny celého systému, nutná úprava všech právních předpisů odkazujících se na jmenovitou hodnotu cenných papírů

62 Trţní hodnoty Trţní hodnota kaţdého cenného papíru se řídí aktuální nabídkou a poptávkou po něm. Tím pádem nemá přepočítací kurz prakticky ţádný význam pro trţní cenu cenného papíru. Přepočítací kurz tak bude mít vliv pouze na objednávky, které budou vloţeny do systému Burzy cenných papírů Praha či jiných systémů v době platnosti měny CZK a jejich vypořádání bude aţ po přechodu na měnu euro. 4.3 Podnikatelé a právnické osoby Obdobně jako finanční instituce by i podnikatelé a právnické osoby měli přistoupit k přípravám na přechod měny zodpovědně. Z jejich pohledu se jedná především o změny v účetních softwarech, kde bude potřeba zajistit hladký průběh přechodu na novou měnu. Změna zúčtovací jednotky Změní se zákon o účetnictví a bude nutno vést účetnictví v nové měně euro. To se dotkne nejen všech typů dokumentů (výkaz zisku a ztrát, rozvaha atd.), kde je v hlavičkách uvedena měna Kč, ale také účetních systémů, které jako hlavní měnu v současné době pouţívají měnu CZK. Podnikatelé a právnické osoby budou muset se svými dodavateli zajistit změnu software a tím i změnu dle nové legislativy. Hotovostní operace Jak jiţ bylo řečeno, banky budou druhotně předzásobovat i další právnické osoby či podnikatele. Dotkne se to především obchodů, čerpacích stanic, restaurací či bezpečnostních agentur, které zajišťují výměnu bankovek v bankomatech. Povinností všech právnických osob bude v prvních týdnech přijímat obě měny avšak vracet pouze v měně euro. To bude mít za následek poţadavek na obrovské mnoţství nízkých nominálních hodnot eurobankovek a samozřejmě euromincí. 62

63 Duální zobrazení cen Po zákonem stanovenou dobu budou mít všichni obchodníci či poskytovatelé sluţeb za povinnost uvádět cenu zboţí či sluţeb v jak nové měně EUR, tak i v původní měně v CZK. Je to především z toho důvodu, ţe si občané České republiky budou muset zvyknout na nové ceny v nové měně. Pro toto porovnání jim bude slouţit právě uvedená cena v původní měně v CZK. Zaokrouhlování Cena zboţí nesmí být z důvodu přechodu na novou domácí měnu ţádným způsobem zvýšena. Z toho vyplývá, ţe všechny přepočty budou zaokrouhleny ve prospěch spotřebitele. V tomto případě nebude pouţito standardní matematické zaokrouhlování, ale zaokrouhlování stanovené zákonem pro přijetí nové měny. 4.4 Fyzické osoby Také fyzické osoby si projdou řadou změn. Dalším důleţitým krokem českého státu před přechodem na měnu euro bude to, aby seznámil české občany s novou měnou s bankovkami a mincemi. Velkou výhodou je, ţe řada občanů měnu euro zná, neboť ji vyuţívá při cestování především po zemích Evropské unie. Díky tomu, ţe v řadě sousedních států měna euro jiţ platí (Německo, Rakousko, Slovensko), mají občané České republiky moţnost tuto měnu postupně poznávat. Samozřejmě zde bude existovat řada skupin, pro které bude nutné zajistit výukový materiál, vysvětlit změnu hodnoty nové měny oproti té stávající a s novými eurobankovkami a euromincemi seznámit např. zrakově postiţené občany (informovat je o rozlišení jednotlivých bankovek tzv. hlubotisk apod.). Duální zobrazení cen Duální zobrazení cen bude slouţit především fyzickým osobám. Asi nikdo si nedokáţe představit, ţe by občané České republiky chodili s kalkulačkou po obchodě a přepočítávali eurové hodnoty na cenových štítcích přepočítacím kurzem, aby zjistili, zda je daný 63

64 výrobek draţší či levnější. Duální zobrazení cen právě pro ně přinese výhodu porovnání ceny v nové měně, na kterou si budou muset zvykat, a zobrazení v původní měně českých korunách na které zvyklí jsou, a na základě kterých můţou porovnávat ceny jednotlivých produktů. Pak uţ je jen otázkou schopnosti jednotlivých občanů, za jak dlouho budou schopni vyuţít nově nabytých zkušeností při porovnání cen pouze v měně euro. Balíčky s mincemi Stejně tak, jak bylo moţné zaregistrovat v sousední Slovenské republice, je velmi pravděpodobné, ţe těsně před zavedením nové měny, bude moţné zakoupit od České národní banky, pravděpodobně prostřednictvím obchodních bank, balíčky s novými mincemi. Je to z toho důvodu, aby si občané na nové mince zvykli, naučili se rozeznávat jejich hodnotu a byli schopni je okamţitě po přijetí měny pouţívat. Tyto mince budou do doby přijetí eura v České republice v ostatních zemích eurozóny neplatné. 64

65 5. Predikce možného přijetí měny EUR v závislosti na přijatých rozhodnutích vlády České republiky V posledních týdnech a měsících se média zaměřují na předvolební kampaň jednotlivých politických stran před volbami do Poslanecké sněmovny v květnu Také díky aktuální ekonomické situaci se všechny politické strany snaţí občany České republiky informovat o tom, v jakém roce se podaří sníţit vysoký dluh a deficit veřejných financí České republiky, jakým způsobem, a kdy tedy bude Česká republika připravena na přijetí eura. V současné ekonomické situaci však prakticky není reálné stanovit přesný rok pro přijetí eura. V první řadě závisí vývoj českého schodku veřejných financí a tím navázaný i celkový dluh České republiky na ekonomickém vývoji, růstu HDP a především sniţování výdajů ze státního rozpočtu. Dle českých ekonomů jsou příjmy státního rozpočtu v dostatečné výši a schodek veřejných financí se zvyšuje díky neefektivnímu spravování veřejných financí, nesmyslným ústupkům vlády před odborovými svazy a v současné době také předvolebními gesty politických stran. Dne přijal kabinet Jana Fischera tzv. Konvergenční program. V tomto Konvergenčním programu jsou nastíněny dvě varianty pro přijetí eura. Varianta 1 tzv. rychlejší varianta s moţností přijmout euro v roce 2016 Varianta 2 tzv. pomalejší varianta s moţností přijmout euro v roce 2017 Hlavní problém pro přijetí eura činí vysoký schodek veřejných financí a státní dluh. Schodek veřejných financí činil v roce ,6% HDP, coţ překračuje stanovenou hranici Maastrichtského kritéria ve výši 3% HDP. Jinak tomu nebude ani dle plánovaných příjmů a výdajů v roce Dle předpokladů vlády Jana Fischera by se schodek veřejných financí měl dostat pod 3% HDP v letech 2013 či Pokud příští vláda sloţená z členů politických stran nastaví taková pravidla, která nebudou prohlubovat schodek veřejných financí a následně státní dluh, ale naopak výdaje státního rozpočtu usměrní, pak je moţné, ţe euro bude Česká republika schopna přijmout jiţ v letech 2016 či 2017, jak je navrţeno v Konvergenčním programu schváleném kabinetem Jana Fischera. Jestli ale bude pokračovat nadále rozhazování peněz do přehnaných sociálních dávek, nevyřeší se v blízké době důchodová reforma, která kaţdoročně odebírá ze státního rozpočtu obrovské mnoţství peněţních prostředků, které by mohly být vyuţity jinak, či reforma zdravotnictví, pak se eura asi jen tak Česká republika nedočká. 65

66 Nebylo by asi od věci, kdyby například jednotliví ministři byli odměňováni za to, jakým způsobem jejich ministerstvo hospodařilo, jestli ušetřili nějaké prostředky ze svého rozpočtu, ale zároveň zda dosáhli všeho, co bylo pro daný fiskální rok plánováno. Proč by zaměstnanci veřejného sektoru nemohli být odměňováni obdobně, jako manaţeři v privátním sektoru, kteří jsou také nucení neustále stlačovat náklady a to především v období finanční krize. V současné době je navíc patrné, ţe i velké ekonomiky eurozóny mají s plněním Maastrichtských kritérií problémy. Jedná se především o schodek veřejných financí a státní dluh. Nyní je dosti otevřené téma řeckého dluhu a jeho dopad na kurz eura. Po informacích o řeckém dluhu, který dosahuje výše cca 112% HDP, kurz eura příliš neoslabil, jak se očekávalo. Je to především z toho důvodu, ţe řecká ekonomika nepatří mezi největší ekonomiky eurozóny a ţe investoři euru nadále důvěřují. Problémy se ale ukazují i v jiných státech eurozóny jako je Itálie či Španělsko. Kromě schodku veřejných financí a dluhu převyšujícího Maastrichtské kritérium ve výši 60% HDP je dalším velkým problémem vysoká nezaměstnanost ve španělské ekonomice, která dosahuje téměř 20%. Takto vysoká nezaměstnanost je dosti alarmující, neboť prakticky pětina ekonomicky aktivního obyvatelstva schopného práce nepracuje. To značně zatěţuje jiţ tak namáhaný státní rozpočet Španělska a to především v podpoře nezaměstnaných. Přechod na euro ve Slovenské republice proběhl úspěšně a prakticky bez potíţí. Slovenská koruna byla zafixovaná k euru v období, kdy finanční krize Evropu prakticky ještě nezasáhla (červenec 2008, kurz byl zafixován na 30,126 EUR/SKK). S tímto optimistickým kurzem se mohla slovenská ekonomika zdát jako úspěšně se rozvíjející, avšak opak je pravdou. I nyní, více jak rok po přechodu Slovenské republiky na novou měnu, je pro občany Slovenské republiky výhodnější přejet hranice a nakoupit zboţí v sousedních zemích (Maďarsko, Polsko, Česká republika), kde je zboţí levnější neţ na slovenském trhu. Občané Slovenska se s průměrnou měsíční mzdou ve výši EUR 744,50 69 stali v eurozóně tak trochu chudými příbuznými. Predikovat moţné přijetí eura je v současné politické a finanční situaci velmi náročné. Lze jen věřit, ţe ekonomická situace se v nejbliţší době zlepší a česká ekonomika se postupně

67 přiblíţí těm západoevropským do takové míry, aby se mohla v budoucnu stát v eurozóně silným partnerem. 67

68 Závěr Před krizí se zdálo, ţe zavedení eura v České republice je jen otázkou určitého času, splnění víceméně formálních kritérií a politické vůle. Nyní je zřejmé, ţe otázka eura je mnohem sloţitější. Je evidentní, ţe euro nesplnilo svůj hlavní cíl, jímţ je sníţení úrovně rizika na finančních trzích. Otázka jiţ nezní: Kdy euro?, ale zda by česká ekonomika měla vůbec o euru uvaţovat. Kdyţ se v roce 1999 zrodila společná evropská měna, očekávání byla vysoká. Od eura se očekávalo posílení hospodářského růstu, zaměstnanosti a celkové prosperity. A zpočátku se zdálo, ţe budoucnost plná prosperity a sociálních jistot se stává skutečností. Uplynulo více jak deset let a nic není realitě vzdálenější neţ stabilní a zdravý makroekonomický rámec v rámci eurozóny. Euro neposkytlo stabilitu. Naopak, stalo se samo zdrojem nestability. Státy eurozóny sklízejí důsledky ukvapeného politického rozhodnutí: přijmeme euro a ekonomiky se uţ nějak přizpůsobí. Kdyby bylo euro zaváděno s ohledem na ekonomickou teorii, státy jako Irsko, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Litva, Lotyšsko nebo Estonsko by neměly na společnou měnu ani pomyslet, Slovensko a Českou republiku z toho nevyjímaje. Pokud ekonomika utrpí externí šok například výpadek zahraniční poptávky můţe se za normálních okolností adaptovat cestou oslabení měny. Levnější koruna znamená levnější české zboţí v cizině, coţ pomůţe překonat výpadek poptávky. Odpadne-li moţnost oslabení kurzu, nelze neţ sníţit mzdy či propustit zaměstnance. I toto je cena za euro. Střídání recese a expanze se před zavedením eura projevovaly s odlišným časováním. Jednou mělo recesi Německo, jindy Itálie, jindy Španělsko. Kdyţ během devadesátých let probíhaly přípravy na přijetí eura, tvrdilo se, jak velkou výhodou bude synchronizace hospodářského cyklu. Tvrdilo se, ţe eurozóna jako celek bude solidnější, bezpečnější a odolnější. Trh tomu věřil. Věřilo se, ţe nuceně zavedená tvrdá měna si vynutí dodrţování tvrdé finanční disciplíny. Věřilo se zkrátka iluzím. Věřilo se, protoţe se věřit chtělo. 70 Je potřeba se podívat na to, jak prošla finanční krizí Česká republika. Řada ekonomů tvrdí, ţe nás zachránila od ještě horších dopadů česká koruna. Nelze jednoznačně říci, kde bychom byli, pokud bychom v období krize jiţ pouţívali euro jako domácí měnu. Ale můţeme se podívat na země v eurozóně. Trápí je mnohem vyšší nezaměstnanost neţ Českou republiku, i kdyţ nezaměstnanost v České republice dosáhla nejvyšší úrovně 68

69 v české historii. Trápí je předluţení a to v tom, ţe neplní Maastrichtská kritéria především ve schodku veřejných financí a veřejném dluhu. Ano, Česká republika také neplní výši schodku veřejných financí, ale v současné době není vázána přístupovými podmínkami pro euro, aby tuto hranici dodrţovat musela. Ceny nemovitostí se v západní Evropě rapidně propadly, zatímco v České republice se propadly jen mírně, coţ překvapilo i odborníky. Je tedy nutné euro přijímat? Zaručí nám bezstarostnou budoucnost bez ekonomických výkyvů? Určitě nezaručí. Moţná aţ velmi rychle prakticky během deseti let se evropské ekonomiky přijímající euro jako první museli přetransformovat, aby splnily podmínky dané Maastrichtskými kritérii. Moţná byl tento krok učiněn velmi rychle, a ekonomiky na něj nebyly připraveny. Těch moţná můţou být stovky. V současné době není Česká republika schopna euro přijmout, protoţe neplní jedno z Maastrichtských kritérií schodek veřejných financí do výše 3% HDP. Navíc přijetí eura bude spíše politickým neţ ekonomickým rozhodnutím, i kdyţ je pravděpodobné, ţe si politická scéna nechá před moţným rozhodnutím pro přijetí eura vypracovat ekonomickou analýzu. Je jisté, ţe kdyby ekonomická krize nepřišla, a nezasáhla by Evropu v takové míře, kdy ji prakticky posunula o 10 let v ekonomickém vývoji zpět, a zároveň by naše politická scéna byla stabilní, pak by bylo pravděpodobně o moţném přijetí eura v České republice jiţ rozhodnuto. Co říci závěrem. Dle vlastního přesvědčení, také díky literatuře, kterou jsem v poslední době nastudovala k vytvoření této práce, se domnívám, ţe by Česká republika neměla v příštích deseti letech euro přijímat. Bylo by dobré, počkat do doby, kdy se naše ekonomika přiblíţí těm západoevropským a náš veřejný dluh bude v niţších řádech. 70 Finance po krizi Pavel Kohout 69

70 Seznam použité literatury Tištěné monografie 1.BALDWIN, Richard; WYPLOSZ, Charles. Ekonomie Evropské integrace. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., s., ISBN DRDLA Miloš; RAIS Karel. Evropská integrace a bankovnictví. 1. vydání. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Computer Press, s. ISBN Dresdner Bank AG, Economic Research Department. European Mostary Union Implication for Central and Eastern Europe. Frankfurt/Main: Dresdner Bank AG, BR EKONOM, Týdeník vydavatelství Economia. Praha, Economia, a.s., Ročník LIV, Číslo 7, ISSN FIALA Petr; PITROVÁ Markéta. Evropská unie. 2. doplněné a aktualizované vydání. Příbram: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. ISBN KOHOUT Pavel. Finance po krizi. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., s. ISBN MEZINÁRODNÍ POLITIKA, Praha: Ústav mezinárodních vztahů, v.v.l., Ročník XXXI, číslo 3/2007. ISSN SIMON Sear; překlad NOVOTNÁ Jana. EURO: Jak se vyrovnat s důsledky zavedení jednotné evropské měny. 1. vydání. Praha: Management Press, ISBN ZAHRADNÍK Petr. Vstup do Evropské unie. Přínosy a náklady konvergence.1.vydání. Praha: C.H.BECK, s. ISBN

71 Internetové zdroje %C3%A9_pomoci/ c.html

72 = nismus%20měnových%20kurzů%20ii Legislativní zdroje 72

73 34. Smlouva o Evropské unii 73

74 Seznam použitých obrázků, grafů, tabulek, příloh Obrázek č. 1: Ukázka jedné ze současných českých poštovních známek Graf č. 1: Vývoj státního dluhu České republiky Graf č. 2: Vývoj inflace v České republice Graf č. 3: Dlouhodobé úrokové sazby pro konvergenční účely (%) Graf č. 4: Vývoj kurzu EUR/CZK v roce 2009 Graf č. 5: Vývoj kurzu PLN/CZK v roce 2009 Graf č. 6: Vývoj kurzu HUF/CZK v roce 2009 Tabulka č. 1: Sloţení ECU v době vzniku (13. března 1979) Tabulka č. 2: Změny sazeb Tabulka č. 3: Modelový příklad přepočtu základního kapitálu a jmenovité hodnoty akcií metodou TOP DOWN Tabulka č. 4: Modelové varianty přepočtu investice do akcií metodou BOTTOM-UP Tabulka č. 5: Modelové varianty přepočtu investice do akcií metodou BOTTOM-U Příloha č. 1: Eurobankovky Příloha č. 2: Euromince Příloha č. 3: Evropský systém centrálních bank 74

75 Příloha č. 1 Eurobankovky Zdroj:

76 Příloha č. 2 Euromince Zdroj:

77 Příloha č. 3 Evropský systém centrálních bank Zdroj: