Konference EUROPARC 2007 Česká republika Český Krumlov, září 2007

Transkript

1 Konference EUROPARC 2007 Česká republika Český Krumlov, září 2007 (volný překlad Konferenční zprávy, zpracované společností EUROPARC Consulting GmbH)

2 Obsah Hranice překročeny, mosty vybudovány 3 Plenární zasedání 4 Klíčoví řečníci plenárního zasedání 5 Zprávy ze seminářů 13 Seminář Wilderness v EU 29 EUROPARC Consulting 37 Valné shromáždění Federace EUROPARC 38 Charta, medaile a stipendia 40 Junior Rangers 42 Doprovodná jednání pracovních skupin 43 Postkonferenční exkurze 55 21

3 Hranice překročeny, mosty vybudovány Uprostřed horských lesů se tyčí úsek ostnatého drátěného plotu. Je tam domov divoké zvěře včetně rysa, čápa černého a vydry. Průzračné potoky napájí rašeliniště obklopená borůvčím. Cyklisté a turisté se tam těší z čerstvého vzduchu a klidu. Tady vládne příroda, ale v okamžiku, kdy míjíte ploty, procházíte historií. Poblíže je hranice České republiky a Německa ostnatý drát je vše co tu zbylo po železné oponě, která halila Evropu po velkou část minulého století do stínu. Dnes tady existují ve vzájemně harmonickém vztahu dvě chráněná území, která tvoří tak výjimečně cenný divoký prostor český Národní pak Šumava a německý Národní park Bavorský les. Hranice mizí v dějinách, pohraniční hlídky již nestráží ve svých hláskách, neboť brzo dojde k očekávanému otevření hranic. Přestože to bylo nepřirozené hraniční pásmo, příroda v něm svým způsobem prosperovala. Toto komplexní, produktivní, fascinující a důležité téma bylo klíčovým tématem EUROPARC 2008 výročního shromáždění a konference Federace EUROPARC. Konference pořádaná v srdci Evropy měla název Nature Bridging Borders a její pořadatelé uvítali přes 300 delegátů z 24 zemí v okouzlujícím historickém českém městě, Českém Krumlově. Hostitelské organizace, Ministerstvo životního prostředí ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Federace EUROPARC a správy rakouských, německých a českých zvláště chráněných území, vřele uvítaly všechny hosty. Konference nabízela bohatý program jednání, diskusí a závěrů. V případě přeshraničního styku se teprve začínáme učit od přírody. Příroda vytyčuje cestu, podporuje lidstvo a dodává mu odvahu spolupracovat přes hranice. Po celou dobu konání konference zaznívala slova o společném sdílení bohatství přírody na pozadí kulturních a politických hranic, které je nezbytné pro život a budoucnost Země. Účastníci diskutovali o nejrůznějších formách spolupráce a zabývali se současnými výzvami v podobě klimatických změn a globalizace. Federace EUROPARC se úspěšně zhostila konference a ukázala, jak má široké základy a hluboké kořeny. Přednášející a delegáti se zúčastnili naplno se svými živými prezentacemi a debatami. Objevily se zde příspěvky od nejzkušenějších ochránců veteránů i od nejmladší generace zastoupené účastníky projektu Mladých strážců (Junior rangers). Konference byla ukázkou, čeho lze dosáhnout spoluprací a byla výzvou pro budoucí aktivity v rámci přeshraniční a mezinárodní spolupráce napříč Evropou. 31

4 Plenární zasedání (27. září 2007) Uvítací proslovy Prezidentka Federace EUROPARC Erika Stanciu (R) zahájila konferenci s tím, že hlavním tématem je udržení potřeby spolupráce v Evropě a budování kontinentu bez umělých a nesmyslných hranic. Poukázala na to, že téma bylo pečlivě vybráno jako velmi důležité a aktuální pro členy Federace EUROPARC a jejich práci, a přemostění hranic reflektuje základní principy této zastřešující organizace. Není to jen o pochopení, že hranice jsou irelevantní pro přírodu, ale že jsou důležité v lidském chápání a interpretaci. Musíme s přírodou zacházet opatrně, protože jsme na ní závislí; máme tu čest učit se ji spravovat, a to dříve, než nás vnější okolnosti a vývoj přírody donutí se to učit. Federace poskytuje na tomto poli silný rámec pro spolupráci. Poté starosta Českého Krumlova Luboš Jedlička (CZ) přivítal delegáty ve městě, které právě slaví 15. výročí zařazení na seznam Světového dědictví UNESCO. Toto město se pyšní bohatými historickými památkami a přitahuje pozornost celého světa. Zájem Českého Krumlova o ochranu životního prostředí zdůrazňuje i skutečnost, že letos, stejně jako každý rok, se tady koná mezinárodní filmový festival EKO- FILM, který následuje krátce po konferenci. Jan Zahradník (CZ), hejtman Jihočeského kraje uvedl, že příroda je velice cenná pro tento kraj a jeho občany. Hranice, hlavní téma konference, jsou nesmírně důležité pro obyvatele kraje, protože železná opona, která rozdělila Evropu, obklopovala kraj po dobu 40 let. Tato hranice bude brzy otevřena. Martin Bursík (CZ), místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR uvítal tuto živou diskusi mezi profesionály na téma ochrana přírodních oblastí, konající se pod zvyšujícím se tlakem globalizace a klimatických změn. Je to veliká čest a potěšení vás uvítat v jednom z nejkrásnějších míst v ČR. Je mnoho důležitých námětů pro diskusi jedním z nich je rostoucí tlak na přírodní území vyplývající z globalizace a jejich ochrana, přičemž bude zachována možnost nabídnout veřejnosti volný přístup na toto území, umožnit jim poznat je a užívat. Další námět, který je stále důležitější je adaptace na klimatické změny jak se přizpůsobovat a připravit. 41

5 Klíčoví řečníci plenárního zasedání Téma: Pozitivní myšlení o hranicích v přírodě, krajině a v naší mysli 1.1. Poselství Václav Havel (CZ) ve svém poselství (nemohl se zahájení konference z důvodu onemocnění osobně zúčastnit) projevil delegátům podporu v jejich práci pro ochranu přírody: Vážení přátelé, chtěl bych vás upřímně přivítat v Českém Krumlově. Jsem potěšen, že pracujete na ochraně přírodní rozmanitosti vzácných druhů, které nyní čelí většímu nebezpečí, než kdykoliv předtím. Bylo by báječné, kdyby váš vliv překonal hranice vašich chráněných území, abychom pomohli přírodě. 1.2 Fenomén hranic v přírodě a krajině Jan Pokorný (CZ), Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR Biologické vrstvy a hladiny jsou nezbytné pro život, aby se dále udržela rozdíly a hranice vnitřního a vnějšího prostředí. Existují funkční hranice ve všech úrovních života a uvědomil jsem si, že opravdu máme stejné principy na všech úrovních od živočišných a rostlinných buněk výše. Jsou miliardy spojitostí mezi stromem nebo tělem živočicha a životním prostředím, které je obklopuje. Hranice je definována jako vnější kraj něčeho. Pokud používáme slovo hranice jako synonymum, je obvyklé ho chápat jako nějaký politický, kulturní nebo společenský rys, který označí rozdílnost a rozlišuje jedno území nebo prostor od jiného. Bariéra je fyzický nebo biologický faktor, který omezuje migraci, křížení či volný pohyb a výskyt jednotlivců nebo populací. Biologické membrány jsou funkční hranice, ne bariéry. Jsou to pro život nezbytné dvojité vrstvy složené z tuků, bílkovin a uhlohydrátů. Udržují diferenciaci vnitřního prostředí od vnějšího prostředí buňky nebo organely. Jsou selektivně propustné umožňují kontrolovanou výměnu hmoty a energie. Umožňují autonomii (uzavřený systém) a komunikaci s prostředím. Jsou nezbytné pro získávání energie při fotosyntéze a dýchání. Ekoton (přechodová zóna) funkční hranice v krajině je habitat vytvořený na rozhraní výrazně rozdílných stanovišť a tyto hranice představují území s největší biodiverzitou. Na takových stanovištích vytvořených na rozhraní dvou nebo více typů ekosystému, můžeme očekávat: 51

6 vysokou biodiverzitu tvořenou z druhů obou jednotlivých ekosystémů a druhů Klíčoví řečníci plenárního zasedání typických pro ekoton Téma: Pozitivní myšlení o hranicích v přírodě, krajině a v naší mysli zónu plnou napětí a konkurence útočiště pro organismy, bio-koridor, ochranu půdy, ochranné (nárazníkové) pásmo mikroklima, specifickou hydrologii hranice s vysokou ekologickou stabilitou. Živé organismy a ekosystémy obsahují bezpočet reakcí a procesů. Tyto procesy jsou řízeny sluneční energií. Narušení ekosystémů a stanovišť způsobuje nejen snížení biodiverzity, ale také omezuje zásoby množství látek a energie. Nepřítomnost takových rozptýlených struktur je spojená s uvolňováním značného tepla a vytvářením teplotních potenciálů. Pokud ekonomický vývoj vytvoří hranice, které nefungují, nastanou problémy; odvodňování a destrukce živých systémů vede k problémům s nadbytkem sluneční energie a uhlíkem. Nemůžeme se vrátit k panenským deštným pralesům, ale je to dobrý model pro udržitelný rozvoj prostředí, kde jsou živiny recyklovány. Je to také dobrý model pro nás, máme možnost vidět průběh všech procesů a platnost všech principů na jednom místě. Je nezbytné, abychom studovali vzájemné interakce všech živých organismů, zvlášť vegetace a klimatu. Zásoba energie, která je tak důležitá pro fungování naší planety, je podstatně ovlivněna charakterem zemského povrchu. Proudění energie je velice proměnlivé, podle přítomnosti vody a vegetace v krajině. Velice záleží na podobě krajiny a na jejím fungování. Krajina funguje prostřednictvím membrán (volně hranic), které mohou fungovat i v krajině vytvořené člověkem. Živými hranicemi mohou být koridory. Voda je prostředek, který překročí všechny hranice a meze; spojuje a propojuje organismy a ekosystémy, umožňuje překonávání přírodních hranic a bariér. Prostřednictvím vody máme možnost překonat i hranice (membrány, bariéry) v buňce. Na závěr, údržba a propagace všech typů fungující krajiny, je nezbytností pro udržitelný rozvoj. Chráněná území nesmějí být izolovanými stanovišti přírody. Potřebujeme propojenou komunikující strukturu fungující kulturní krajiny. Pokud se hranice nestanou bariérami, jsou nositeli, udržují životní funkce. Odkazy:

7 1.3. Příspěvek Federace EUROPARC k přemostění hranic v evropských chráněných územích Lassi Karivalo (FIN) Natural Heritage Services, Metsähallitus, Finsko, člen přeshraniční řídící a hodnotící komise Federace EUROPARC Evropu tvoří 45 zemí. Mnoho biologicky cenných ekosystémů se vyskytuje v hraničních regionech těchto států a jsou rozděleny státními hranicemi. Proto je přeshraniční spolupráce velice důležitá pro zachování biologicky bohatých hraničních regionů. Vývoj evropské ekologické sítě by nebyl možný bez přeshraniční spolupráce, která má vysokou úroveň. Podle IUCN/WCPA je přeshraniční chráněné území plocha na pevnině nebo na moři, která se rozkládá přes jednu nebo více hranic mezi státy, nebo přes území jednotek jako jsou provincie, regiony, autonomní oblasti nebo území za hranicemi národní svrchovanosti nebo jurisdikce, jejichž části jsou zvláště věnovány ochraně a údržbě biodiverzity, přírodním a kulturním zdrojům, které spadají do společné péče prováděné právními nebo jinými účinnými metodami. Podle této definice přeshraniční spolupráce znamená spolupráci překračující jakékoliv administrativní hranice. Je to také základní téma tohoto projevu. Dějiny a vývoj přeshraniční spolupráce v Evropě Přeshraniční spolupráce se stala důležitou částí ochrany přírody v Evropě v 90. letech 20. století. Proces propukl kolapsem Sovětského svazu a pádem železné opony, která do té doby Evropu rozdělovala. Bylo zjištěno, že v hraničních pásmech se bohatě rozvíjela biodiverzita mezi východní a západní částí, které byly přísně chráněné od lidské aktivity. Ihned byly realizovány kroky (vyhlášení chráněných území) k ochraně bohaté biodiverzity v těchto zónách. Nicméně, železná opona mezi východem a západem, nebyla jediné ekologicky cenným hraničním územím, které bylo nutné chránit. Hraniční regiony mezi jednotlivými východoevropskými socialistickými zeměmi se staly cennými také, protože byly dlouhou dobu nepřístupné pro veřejnost. Během krátké doby byla založena nová chráněná území podél těchto hranic. V ostatních částech Evropy, chráněná území v blízkosti hranic již byla založena nebo tento proces právě probíhal. Pokud jednotlivý stát založí nové chráněné území jednostranně, je to často neúčinný proces z hlediska ekologie, zatímco soustředěné úsilí dvou a více partnerů může přinést významný úspěch v ochraně biodiverzity v hraničních regionech. Po pádu železné opony se začala aktivně rozvíjet mezinárodní spolupráce v managementu chráněných území. Ale přeshraniční spolupráce není jen nový fenomén způsobený evropskými politickými změnami na počátku 90. let. Přeshraniční spolupráce v Evropě začala v r v Karpatech myšlenkou založit Bilaterální přírodní 7

8 rezervaci v Pieninách na polsko československé hranici, a když byl tento plán realizován, v r se vytvořilo první evropské přeshraniční chráněné území. V Evropě bylo po 2. světové válce během desetiletí založeno mnoho takových území. Jsou to např. území v Alpách a v Pyrenejích. V severní Evropě bylo mezníkem pro současnou přeshraniční spolupráci založení Friendship Protected Area na hranici Finska a Sovětského svazu v r Tento klíčový krok odstartoval pokračující přeshraniční spolupráci v ochraně bohaté biodiverzity v hraničních zónách mezi Finskem a bývalým Sovětským svazem. Později se tato zóna přejmenovala na Fennoscandian Green Belt. Opravdový začátek nastal v 90. letech. Větší počet chráněných území byl založen podél státních hranic, proto se úroveň přeshraniční spolupráce zvýšila. Studie Roberta Brunnera z r Přeshraniční chráněná území v Evropě zmiňuje celkem 89 aktivních přeshraničních spoluprací, mezi 198 chráněnými územími přiléhajícím ke státním hranicím. Brunnerova studie je první, která předkládá souvislý obraz. Ačkoli neexistují žádná přesná data o situaci v současné době, můžeme s jistotou říci, že počet přeshraničních chráněných území v Evropě je nyní mnohem vyšší, než tomu bylo dříve. Role Federace EUROPARC v přeshraniční spolupráci Je jen přirozené, že všechny hlavní evropské organizace v oblasti ochrany přírody, projevily zájem o přeshraniční spolupráci poté, co se zvýšil počet těchto území. Tento trend byl zahájen v r v souvislosti s Parks for Life Action Plan, který uvádí přeshraniční spolupráci jako jednu z hlavních priorit v práci IUCN i Federace EURO- PARC. Doporučení z IUCN/WCPA European Regional Working Session (Evropská regionální pracovní schůze), která se konala v r definuje cíle IUCN a Federace EUROPARC v rozvoji přeshraniční spolupráce. Již dříve zmíněný Parks for Life Action Plan, související studie Roberta Brunnera a seminář Basic Standards for Transboundary Cooperation between European Protected Areas (Základní standardy pro přeshraniční spolupráci v evropských chráněných územích), který byl pořádán v Rakousku ve městě Retz v roce 2000, tvoří základ pro práci Federace EUROPARC v rozvoji pohraniční spolupráce. Strategickým záměrem bylo vytvořit funkční a praktický Tool Box for Developing Good Transboundary Cooperation (Sadu nástrojů k rozvoji dobré přeshraniční spolupráce), aby se zvýšila úroveň a kvalita spolupráce mezi přeshraničními evropskými chráněnými územími a podpořily se osvědčené postupy v této oblasti. V rámci sítě Federace EUROPARC působí Přeshraniční pracovní skupina, které předsedá Roland Stein. Skupina začala vyvíjet základní standardy pro přeshraniční spolupráci v Evropě. Dělo se tak na základě předběžného dokumentu Hodnocení kvality přeshraniční spolupráce mezi chráněnými územími v Evropě, který připravil Roland Stein. Naposledy zveřejnila Federace EUROPARC základní standardy na 5. Světový kongres parků pořádaném IUCN v Durbanu v Jihoafrické republice v r. 2003, a to v projektu s názvem Transboundary Parks Following Nature s Design. 8

9 Tento projekt Federace EUROPARC je tvořen inovačním a unikátním systémem základních standardů pro přeshraniční spolupráci. Tyto představují praktické prostředky, které správci přeshraničních chráněných území mohou používat ke zdokonalení úrovně jejich spolupráce a takto umožňují jejich každodenní práci, která nakonec přispívá k péči o společně spravovanou krajinu a ekosystémy. Základní standardy jsou nastavené na vysokou úroveň. Chráněná území, která je splňují, mají možnost požádat Federaci EUROPARC o Certificate of excellence. Je třeba však poznamenat, že získat toto ocenění není hlavním cílem základních standardů Federace EUROPARC. Smyslem je lépe poznávat silné a slabé stránky vlastního území, získat návod ke zlepšení přeshraniční spolupráce v budoucnosti, v kterých oblastech a jakým způsobem účinně spolupracovat. Mnoho evropských přeshraničních chráněných území již projevilo zájem tyto normy využívat. Doposud získali zmíněný certifikát tři území: Neusiedler See (A) / Fertö-Hansag (H) Krkonoše (CZ) / Karkonosze (PL) Oulanka (FIN) / Paanajärvi (RUS) Již mohu oznámit, že skupina oceněná certifikátem přeshraničních chráněných území se během této konference EUROPARC rozšíří a Federace bude posuzovat další možné kandidáty v blízké budoucnosti. Výzvy k přeshraniční spolupráci pro Federaci EUROPARC 1. Revize základních standardů 2. Rozšíření sítě certifikovaných přeshraničních chráněných území 3. Založení regionálních přeshraničních programů v rámci Federace EUROPARC. Výzvy k přeshraniční spolupráci pro Federace EUROPARC ve spolupráci s ostatními organizacemi Ve spolupráci s IUCN, programem UNESCO Člověk a biosféra, EUROSITE, Euronatur, European Green Belt Initiative jsou důležité tyto kroky: 1. Vybudovat komplexní a všem přístupné databáze všech přeshraničních chráněných území. 2. Rozvíjet společnou strategii pro péči o evropská přeshraniční chráněná území. Závěr Mezi evropskými institucemi ochrany přírody je Federace EUROPARC vůdčí institucí při řešení praktických problémů a opatření spojených s managementem přeshraničních chráněných území a tato činnost přináší členům Federace řadu pozitiv. Program Transboundary Parks Following Nature s Design je toho dobrým příkladem, dokládajícím, že Federace EUROPARC úspěšně přispívá k ochraně přírody v Evropě bez ohledu na státní a politické hranice. Věřme, že tomu tak bude i do budoucna. 9

10 1.4 Příroda, hranice a Evropská Unie Ladislav Miko, DG Environment, Evropská komise Pokud mluvíme o hranicích, musíme pochopit, že mohou být přirozené nebo vytvořené lidmi. Silné a přísné hranice jsou v přírodě relativně vzácné, ale existují v místech s vysokou konkurencí například mezi koloniemi lišejníků. Avšak hraniční pásma se běžně vyskytují v různých měřítkách, počínaje kontinenty, přes hranice mezi mořem a pevninou, hranice mezi klimatickými oblastmi, mezi řekami, pohořími, hranice nad zemským povrchem i pod zemí, mezi lesy a nezalesněným územím, mezi různými populacemi. Existuje soubor hranic vytvořených lidstvem jako důsledky smluv (dohod), politiky a systémů. Nejběžnější hranice vytvořené lidstvem národní a regionální, mají roli bezpečnostní, obranou a politickou, jsou dány rozdíly v legislativě, tradici a ekonomice vše má své důvody a hodnoty, ale jiné organismy kromě nás je nepochopí. Lidé také budují hranice pro druhy a ekosystémy, které nejsou primárně určeny jako hranice mezi státy nýbrž jsou bariérami (např. silnice a železnice). Jejich funkce bariér je náhodná nebo druhotná. Občas se antropogenní bariéry částečně kryjí s přírodními hranicemi; geologické rysy, jako jsou řeky a hory, jsou často využívány jako národní hranice. Bývalá železná opona je dobrý příklad. Kvůli charakteru této mezinárodní hranice patří nyní tato území mezi nejzachovalejší přírodní oblasti. Snadno porozumíme naší potřebě přemostit hranici vytvořenou řekou, prorazit tunel skrz pohoří, přeplout trajektem přes mořské úžiny. Tvoříme mosty přes některé hranice vytvořené námi prostřednictvím hraničního povolení. Naše důvody jsou většinou antropocentrické, naše způsoby většinou technické a často velice cenné (hezký most jako symbol lidského pokroku). Ale příroda obvykle nemá lineární hranice a rozhodně nepřijímá tyto hranice na mapách, které zakreslují lidé. Příroda neuznává hranice. Místo toho v přírodních podmínkách nalezneme hraniční území, pásma nebo prvky se specifickými společenstvy a přizpůsobenými druhy (ekotony). Dokonce kolem těchto přirozených hranic najdeme některé z nejzajímavějších, specifických a často bohatých přírodních společenstev. Přírodní hranice se rozvíjejí a mění v delším časovém horizontu. Čas umožňuje druhům aby se v rámci evoluce adaptovaly na překročení přírodních hranic nebo aby snesly rozdílné podmínky ve svém okolí (druhy, které žijí ve vodě, ale rozmnožují se mimo ni anebo naopak v pobřežních společenstvech, druhy žijící část svého životního cyklu pod zemí atd.). Na druhé straně, hranice tvořená lidstvem se často objeví náhle a druhy nemají čas na adaptaci. Jak jsem již zmínil dříve, druhy a společenstva neuznávají lidské lineární hranice. Účinky bariér mohou být rozdílné pro různé skupiny druhů. Existuje zajímavý roz- 10

11 díl v propustnosti bariér; co je zamýšleno aby zastavilo lidi, málokdy zastaví druhy (národní hranice), kdežto druhotné hranice nebo bariéry tvořené lidmi z jiných důvodů vytváří reálné fyzické hranice pro druhy. Evropská Unie je příkladem, jak prolomení hranic může mít pozitivní vliv. Hlavními principy jsou komunikace, spolupráce a volný pohyb skrz hraniční linie, které byly dříve považovány za přísné, striktní. Jak můžeme tento princip přenést do řešení přeshraničních problémů v přírodě? Zakládáme opatření ve vědě a respektujeme přírodní fenomény s biogeografickým přístupem. Tyto věci jsou zakotveny v evropské legislativě, jako např. v Rámcové směrnici o vodě a ve Směrnicích o ptácích a o stanovištích (Natura 2000). Ve schvalovacím procesu pro lokality v síti Natura 2000 jsou vyhlašovány přeshraniční lokality Natura 2000, a to vezmeme-li v úvahu přírodu na obou stranách hranic (národních, regionálních). Děje se tak po diskuzích na tzv. biogeografických seminářích, bilaterálních nebo trilaterálních jednání atd. Stejný princip funguje na vnější hranici EU na bilaterální nebo multilaterální bázi (např. Emerald network a Natura 2000). Také plány managementu pro konkrétní druhy jsou holistické a neberou zřetel na hranice (velcí masožravci na základě populace v rámci celé EU atd.). Abychom napomohli překonávání druhotných hranic nebo bariér (dopravní infrastruktura, městská aglomerace), musíme budovat prvky, které zlepší konektivitu, jako biokoridory, ekodukty, ekologické sítě a v některých případech jsou nutné i záchranné transfery. Toto je v rámci celé EU chybějící prvek, většinou se tento proces odehrává na místní, regionální a národní úrovni. Problémy (a jejich řešení) jsou: rozdílné právní základy (unifikované na úrovni EU směrnicemi); různé managementové praktiky (spolupráce, EU rada, Natura 2000). Izolace je také problém Natura 2000 je často považována za mozaiku místo skutečné sítě. Abychom vyřešili tento problém, měli bychom uvažovat o vytvoření matrix (matice) krajiny, která podporuje chráněná nebo vysoce cenná přírodní území. Bez takové reprezentativní sítě chráněných území není možné podpořit nezbytné funkce a procesy na úrovni celé krajiny. Na tento problém bychom se měli zaměřit a zvyšovat konektivitu, např. přes integraci prvků biodiverzity v péči o krajiny (např. programy na obnovu venkova). Musí být vytvořena nová, širší vize k doplnění stávajících názorů, která by zabezpečila, že systém chráněných území (Natura 2000) bude fungovat jako skutečná síť na základě vědecky podložených dat. Tato myšlenka byla již zpracována ve Sdělení Evropské komise k biodiverzitě - Biodiversity Communication z května 2006, které obsahuje některé nové prvky: fungování rozlehlejších suchozemských i mořských území koncepce ekosystémových služeb (především pro druhy a habitaty) myšlenka širší funkční ekologické sítě (zelená infrastruktura) širší integrace těchto sítí a služeb do ostatních politických sfér (doprava, energie, zemědělství, rybolov, zahraniční pomoc atd.). 11

12 K péči o funkční sítě je zapotřebí sada nástrojů. Situace není nikdy jednoznačná a neexistují univerzální řešení problémů musíme je vytvářet pro každou konkrétní lokalitu. Pokud je dán rozsah nutných opatření a omezení zdrojů, musíme zajistit, pokud je to možné, využívání přírodní procesů a snižovat jejich závislost na lidských zásazích. Výzva pro management je obrovská a jsme nuceni uvažovat o celé řadě přístupů, od velice intenzivního managementu až po bezzásahovost podle priorit v konkrétních lokalitách (fáze sukcese a přirozených procesů). Měli bychom zahájit širokou diskusi se všemi zúčastněnými o způsobech a podmínkách tohoto přístupu. Co nejvíce vrátit přírodu přírodě, aby byla méně závislá na lidských zásazích a umožnit využití zdrojů v oblastech, kde by takový přístup nebyl možný. Je důležité uvědomit si, že také tvoříme bariéry a hranice skrz vyhlášená chráněná území s rozdílnými právními režimy a prioritami v managementu. Ale je nutné ujistit veřejnost, že se nejedná o naše nebo jejich území, protože příroda neuznává tyto hranice. Je nezbytné, abychom pochopili kontinuitu krajiny, interakci, vzájemnou podporu (vliv ochranných pásem, metapopulace, genové základny atd.). Integrace by měla fungovat ve dvou směrech: musíme se sami sebe zeptat, jak moc chceme přispět umělému hraničnímu efektu. Je nutné porozumět kontinuitě krajiny na obou stranách hranic, chráněná území fungují nejen jako útočiště, ale také jako zdroje, fondy druhů, které pomáhají obnovovat ekosystém v celé širší krajině. Nejedná se jen o fyzickou hranici, klíčovou roli často hraje hranice duševní. Vývoj je velice omezený bez vzájemného pochopení, nese s sebou zvýšené napětí. Měli bychom používat praktický přístup místo současného defenzivního/reaktivního, přemýšlet o tom, jak docílit stavu, kde všichni budou spokojeni. Pochopit potřeby partnerů, co vyžadují a proč, abychom našli řešení i pro ně, pokud je to možné. Lze k tomu využít komunikaci, přijmout jiné priority, zajistit širší spolupráci a systematičtěji využívat prostorové plánování. A na závěr. Přemostění hranic není je záležitost technického managementu, jde o způsob myšlení, kultury, přístupu a pozitivního myšlení. Mechanismy většinou existují na úrovni EU (viz Akční plán na ochrany biodiverzity z r. 2006), ovšem ty nejsou tak často realizovány jak by měly. Musí být vyvinuta (a prodiskutována) širší vize týkající se biodiverzity s několika důležitými prvky: flexibilní soustředění se na druhy a stanoviště, kde fungují chráněná území (EVL soustavy Natura 2000) jako základní prvky a ne jako izolované body. Využití plné škály managementu nástrojů od intenzivního až po bezzásahovost, šití na míru pro každé jednotlivé území, uznání prostoru přírodě je nutností, stejně jako prostor pro jiné zájmy. Jde o funkční celky, nejen o druhy a stanoviště. Příroda nemůže přežít na izolovaných prostorách, obzvlášť pokud se tak rychle mění klima. Zabezpečení prostoru pro přírodu a přirozené procesy znamená zabezpečení základní podpory našeho života. 12

13 Zprávy ze seminářů a klíčová doporučení (27. a ) Jednotliví delegáti se zúčastnili některého z jedenácti seminářů, jejichž témata rozvíjela hlavní obsahové zadání a myšlenky konference. Předsedové seminářů na závěrečném plenárním zasedání shrnuli průběh jednání svých skupin a přednesli klíčová doporučení těchto jednání. K potěšení všech delegátů byla zařazena improvizovaná pěvecká soutěž na podporu porozumění mezi národy (gratulujeme vítězi, Estonsku)! 1. Evropské přírodní mosty (biokoridory) Předseda: Jan Plesník (CZ) Shrnutí semináře: Krajinná konektivita je stupněm ve struktuře krajiny, která napomáhá nebo ztěžuje pohyb živočišných druhů. Správným způsobem propojená krajina napomáhá organismům (nebo přírodním procesům) pohybovat se nebo fungovat dlouhodobě mezi jednotlivými stanovišti. Nicméně, konektivita je specifická pro druhy a krajinu. Ekologická síť má tři různé úrovně: (1) biologická/ekologická/environmentální infrastruktura (2) péče o prvky ekologické sítě, (3) účast podílníků (stakeholders). Ekologická síť je systémem typických jádrových území, koridorů a ochranných pásem, které jsou zřízeny a spravovány tak, aby byla chráněna biodiverzita, aby byly obnoveny ekosystémové služby a umožněno využívat udržitelných přírodních zdrojů díky interkonektivitě mezi fyzickými složkami v krajině a stávajícími společenskými/institucionálními strukturami (Úmluva o ochraně biologické rozmanitosti, 2003). Jako případová studie byla prezentována československá koncepce Územní systém ekologické stability krajiny. Do oblasti fyzických složek ekologické sítě patří: (a) jádrová území, (b) ochranná pásma, (c) biologické/ekologické koridory (lineární, půdní a vegetační bloky, krajinné koridory), (d) další interaktivní složky. Některé studie ukázaly, že se rostliny a živočichové častěji vyskytují a pohybují podél koridorů než v základních stanovištích. Ale přibližně stejný počet studií nevykazuje žádný zjistitelný efekt koridorů. Z tohoto důvodu je naléhavě nutný další výzkum s kvalitnější metodologií, který by prostudoval roli koridorů v konektivitě krajiny na různých časových a prostorových úrovních. Protože viditelný koridor není vždy funkční, měly by být rozvíjeny patřičné nástroje, tj. indikátory k měření jejich efektivity. V tomto ohledu by měly být identifikovány prioritní přírodní druhy či skupiny druhů a společenstva. Ke zvyšování zájmu a vědomostí veřejnosti můžeme propagovat a používat některé druhy jako vlajkové (s klíčovým posláním). Současný výzkum naznačuje, že na podporu migrace a rozptýlení přirozených druhů v rámci vyrovnání se s klimatickými změnami a přizpůsobení se jim, je mnohem vhodnější založit a udržovat specifické půdněvegetační bloky, než rozvíjet lineární koridory. 13

14 Koncepce ekologických sítí se rozvíjí na celém světě od 70. let 20. století a v současnosti na světě existuje nebo je vytvářeno na 150 sítí na úrovni celé krajiny nebo regionů. V Evropě již funguje nebo je ve fázi vývoje 42 regionálních nebo národních ekologických sítí. Čtyři země zahrnuly koncepci ekologické sítě do své národní legislativy. Od r je rozvíjena Panevropská ekologická síť (PEEN) v rámci Panevropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti. Při vytváření ekologických sítí na různých úrovních (panevropské, národní, subnárodní, včetně lokální) má být kladen větší důraz na travnatá habitaty a půdně-vegetační bloky. Klíčová sdělení: Koncepce ekologických sítí musí být podporována a prosazována v rámci ochrany přírody a krajiny v celé Evropě, je to dobrá společná platforma pro ochránce přírody, územní plánovače, města a obce a další podílníky (stakeholderů). Ačkoli je to z určitého pohledu kontroverzní, je to příležitost do budoucnosti, neboť přírodní stanoviště jsou fragmentována, ničena a ztrácena bezprecedentním tempem. Dobře koncipovaná biologická/ekologická infrastruktura poskytuje lidem různé produkty a ekosystémové služby, např. zmírnění nebo zamezení záplav. 2. Jak překonat fragmentaci evropské krajiny Předsedové: José de Lucio Fernandez a Carles Castell de Puig (E) Shrnutí semináře: Úvod Fragmentace krajiny a následný nedostatek konektivity je jedna z nejvážnějších příčin úbytku biodiverzity v Evropě. Aby se zastavil a zvrátil tento trend, je zásadní, abychom na jedné straně vytvářeli udržitelné sítě velkých chráněných území a na straně druhé musí územní plánování zajistit udržení široké škály stanovišť a ekologických procesů, nezbytných pro ochranu přírody na úrovni krajiny. Hlavní otázka, na kterou hledáme odpověď je jak mohou správci chráněných území spolupracovat, aby zajistily koordinovaný management druhů a stanovišť a udržení konektivity v evropské krajině. Hlavní body diskuse: Rozvoj sítě, k udržení konektivity mezi chráněnými územími a okolní krajinou. Vytvoření velkých chráněných území pro ochranu široké škály stanovišť nebo celých ekosystémů. Přeshraniční a mezinárodní spolupráce za účelem udržení konektivity v celých biogeografických regionech. Přeshraniční a mezinárodní spolupráce v péči o stanoviště, která by zajišťovala plnění norem a tak příznivý stav z hlediska ochrany pro druhy, populace a ekosystémy. 14

15 Dopad klimatických a globálních změn na přírodní území. Důležitost propojenosti sítí chráněných území. Území s divočinou a konektivita. Pojmy použité v debatě, dříve odsouhlasené účastníky: Krajina: Území (obvykle velké a na regionální úrovni), ve kterých se v obdobné formě opakují skupiny místních ekosystémů. Konektivita: Jak prostorové uspořádání a kvalita prvků v krajině předurčí pohyb organismů mezi stanovišti. Fragmentace: Změny v krajině, které snižují konektivitu. Lidské zásahy, jako jsou silnice, urbanizace, zemědělství a odlesnění způsobují fragmentaci. Bylo prezentováno pět případových studií: Chráněná území a územní plánování v regionu Barcelona, Španělsko (Carles Castell de Puig) Územní plánování ve Finsku (Rauno Vaisanen). Dopravní infrastruktura a fragmentace stanovišť: od obecné úrovně ke konkrétním příkladům v České republice (Václav Hlaváč) Ekologické koridory a územní plánování v Asturias, Španělsko (Reyes Álvarez) Přeshraniční spolupráce v péči o stanoviště na velšsko-anglické hranici, Velká Británie (Chris Gledhill) Tradiční role chráněných území jako chráněných ostrovů je postupně překonávána. Nyní jsou považovány za klíčové prvky v krajinné dynamice. Stávající chráněná území mají klíčovou roli v zajištění konektivity v krajině. Kromě toho poskytují příklady dobré praxe v plánování a managementu ekosystémové biodiverzity a environmentálních služeb. Z těchto důvodů by územní plánování mělo řešit souvislý systém chráněných území jako základní pilíře v území. Přímé zkušenosti z terénu s managementem chráněných území poskytují dobré příklady jak společně směřovat k minimalizaci dopadů fragmentace krajiny v přeshraničních oblastech a jiných administrativních hranicích. Některé zkušenosti prezentované na semináři poskytly příklady, jak je možné spojit chráněná území, vytvořit systémy chráněných území v širším měřítku krajiny a celých ekosystémů, včetně udržení území s divokou přírodou a rovněž jak čelit globálním změnám. Případové studie na toto téma byly z Finska, České republiky, Velké Británie a Španělska. Klíčová sdělení Udržování funkcí evropské krajiny prostřednictvím podpory konektivity pomáhá snížit dopady klimatických změn a změn ve využívání krajiny. Zkušenosti z evropských chráněných území (sítí chráněných území, přeshraniční spolupráce, územního plánování a managementu) mohou poskytovat velice dobré příklady. Katalánská deklarace, Federace EUROPARC, říjen 2004, vysvětluje, že zdraví a různorodá krajina přináší výhody pro všechny. Federace EUROPARC potřebuje ukázat těm, kteří mají rozhodovací pravomoci, proč a jak pracovat na aplikaci této deklarace. 15

16 3. Překonávání politických, společenských a kulturních hranic Předseda: Bernard Guihéneuf (F) Shrnutí semináře: Jeden z hlavních způsobů, jak se lidé setkávají a nacházejí způsoby k překonání bariér, je vytváření partnerství, za účelem výměny znalostí a dosažení kladných výsledků v ochraně přírody. V tomto semináři se účastníci z Itálie, Francie, Velké Británie a Nizozemí podělili o řadu zkušeností spojených se setkáváním a překonáváním bariér. První příklad bylo simultánní tlumočení našeho semináře a tak umožnění spoluúčasti všech přítomných. Objevili jsme jak faktory, které by mohly napomoci překonat bariéry, tak rovněž faktory podkopávající nebo oslabující naše snahy k jejich překonání. Řada faktorů obou typů se točí kolem dvou hlavních témat. Prvním je poznání styčné plochy a správných lidí, s kterými bychom vybudovali partnerství. Druhým tématem je komunikace. Poznání styčných bodů bylo velmi důležité v mnoha z našich sdílených zkušeností, protože všichni účastníci vidí v partnerství výhody, a to je silná nebo dokonce nezbytná motivace k překonání bariér. Cítili jsme, že Federace EUROPARC by mohla pomáhat lidem k nalezení styčných bodů několika způsoby. Jedním jasným příkladem je on-line adresář, naplánovaný v rámci programu Working for Nature Nature for Working. Adresář by mohl být snadno rozšířen, a měl by obsahovat informace o každém parku nebo jiném chráněném území, aby pomohl členům k jasné identifikaci typu parku, jeho hlavnímu zaměření, řešených projektech + klíčové kontakty. Vícenásobné kontakty jsou důležité aby se v partnerství ne příliš spoléhalo pouze na jednu až dvě osoby. Pokud by takové osoby změnily práci, partnerství může rychle zaniknout. Také jsme poznamenali, že poté, co budou vyčerpány výhody ze spolupráce na společné půdě, je přirozené a často lepší ukončit takovou konkrétní spolupráci, než ji udržovat, není-li na tom není společný zájem. Workshop se zabýval i další problematikou, která je nyní diskutována ve Francii. Vztahuje se to k programu stáží a jeho přínosům pro mezinárodní výměny. Z řady důvodů lze očekávat v blízké budoucnosti nedostatek lidí v klíčových oborech v ochraně přírody. Chráněná území tak mohou brzy mít problémy s náborem pracovníků na klíčová místa, které jsou potřeba pro efektivní management v chráněném území. Francouzský výzkum vytváří přehled spektra pracovních míst v chráněném území. Začíná monitorovat změny, včetně nedostatku klíčových odborností a schopností. Pokud rozšíříme tuto práci na evropskou úroveň, mohlo by to podstatně více napomoci chráněným územím napříč kontinentem najít lidi s tou správnou odborností, které správa území potřebuje. Adresář by mohl být snadno rozšířen tak, aby obsahoval údaje o zaměstnání a odbornosti. Vedlejším produktem by mohl být přehled ekonomických (zaměstnaneckých) výhod ochrany přírody na evropské úrovni. 16

17 Komunikace byla nejběžnějším tématem ve zkušenostech všech účastníků, ačkoliv k ní existuje mnoho přístupů. Obtížnost komunikace v cizím jazyce, jež přímo způsobila konec spolupráce přes hranice, i když zde byly silné společné zájmy. Bylo mnohokrát zmíněno, jak je důležité naslouchat lidem, a to jak v souvislosti s přeshraniční prací, tak v souvislosti s budováním partnerství s obyvateli a investory v chráněných územích. Kulturní bariéry existují uvnitř i vně hranice a naslouchání je prvním krokem k porozumění a překonání takové bariéry. Překonávání bariér je časově a finančně náročné a proto vyžaduje vhodnou podporu ze strany institucí. Tam, kde je taková podpora poskytnuta a kde je dispozici jak čas, tak peníze, významné bariéry mohou být a jsou překonávány a je tak dosaženo přínosu pro chráněná území. Klíčová sdělení: Rozvíjet plánované stážové programy Working for Nature Nature for Working a ve formě miniadresáře parků (typ parku, stručný popis, tři hlavní témata nebo činnosti) podporovat výměny. Rozvíjet tréninkové programy a výměn, které jsou zaměřeny na jazykovou podporu pro práci v partnerství. 4. Natura 2000 Management společných (sdílených) stanovišť (a druhů) Předseda: Gábor Szilágyi (HU) Shrnutí semináře: Různé členské státy EU jsou v různých fázích implementace dvou evropských směrnic o přírodě (o stanovištích a o ptácích). I když existují příklady nejlepší praxe ve vytváření přeshraničních lokalit Natura 2000 (Nizozemí, Česká republika, Finsko) na evropské úrovni, ekologické sítě těchto lokalit jsou spíše mozaikou mezi a uvnitř členských států. Lokality Natura 2000, které leží na státních hranicích, nemusí nutně pokračovat do sousedních zemí. I když lokality hranice překračují, nemusí být vždy určeny pro ochranu (příznivý stav z hlediska ochrany) stejných druhů nebo typů stanovišť. Dosud nejlepší příklady z přeshraniční spolupráce v lokalitách Natura 2000 byly měly být zveřejněny. Vzhledem k různorodosti administrativních struktur v ochraně přírody v různých evropských zemí se praktický přeshraniční management těchto lokalit zdá být velmi obtížný. Federace EUROPARC má k dispozici již mnoho informací o vyhlašování a managementu přeshraničních chráněných území. Je zřejmé, že použití těchto znalostí a zkušeností prostřednictvím sdílené nejkvalitnější praxe v terénu, bude nejlepší způsob, jak přeměnit stávající mozaiku Natura 2000 lokalit ve skutečnou ekologickou síť. Toto by mohlo zjednodušit budoucím členským státům EU proces dosažení stejné úrovně implementace směrnic, jako mají současné členské státy. Přeshraniční spolupráce by neměla být omezena v takových aktivitách, které přesahují fyzické hranice zemí. Péče o stejné typy habitatů nebo druhů, v rámci stejných biogeografických regionů v EU, může být dobrým počátkem takové spolupráce, která může 17

18 spojit lokality v rámci Natura 2000 a jejich správce z různých zemí, které nemají mezi sebou žádné administrativní hranice. Nedávno uvedený program LIFE+ nabízí výborné finanční nástroje pro implementaci takových programů. Uvědomme si, že někdy je nesmírně obtížné začít s přeshraniční spoluprací, nejen kvůli dříve zmíněným rozdílům v organizační struktuře v ochraně přírody. V mnoha případech je nezbytné nejdříve prolomit historické, kulturní nebo např. jazykové bariéry. Souhlasíme s myšlenkou, že pokud zahájíme přeshraniční spolupráci, musíme nejdříve vybudovat důvěru a přátelství. Formální záležitosti pak půjdou hladce. Je nesmírně důležité od prvopočátku zapojit přirozené představitele místních komunit, nemusí to být jen představitelé političtí. Moudré je začít s neformální diskusí, zdůraznit výhody plynoucí z přeshraniční spolupráce. Je to lepší přístup než když ochránci a obce dávají dohromady nekonečný seznam problémů, na které hledají řešení. Klíčová sdělení: Vědomosti, které jsme již získali při vyhlašování a managementu přeshraničních chráněných území a lokalit Natura 2000, jsou nejlepším nástrojem k přeměně současné mozaiky ve skutečnou síť. Pokud zahájíme přeshraniční spolupráci, nejdříve musíme vybudovat důvěru a přátelství, nechat partnery sžít se procesem spolupráce a po té mohou následovat formální záležitosti. 5. Vojenské výcvikové prostory: význam a příležitosti Předseda: Wolfgang Mattes (A) Shrnutí semináře: Prezentace od Wolfganga Mattese, Federální agentura pro životní prostředí, Rakousko Celkový cíl ve vojenských výcvikových prostorách (VVP) je sladění vojenského výcviku a ochrany přírody. VVP a ochrana přírody mají mnohem víc společného, než se na první pohled zdá. VVP mají zvláštní hodnotu pro ochránce přírody. Ideální kombinací jsou velká území na chudých půdách bez intenzivního zemědělství, většinou málo ovlivněná přítomností vojáků, s nízkým počtem obyvatel (nebo bez obyvatel), s menší infrastrukturou a bez přístupu veřejnosti. Tato území mají často vysokou druhovou a stanovištní diverzitu, včetně vzácných druhů a biotopů. Uvnitř VVP jsou přísná pravidla, která určují formu cvičení, bezpečnostní podmínky a prevenci nehod. Po opuštění těchto prostor armádou jsou často vyhlášené jako jádrové zóny národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo jako lokality v systému Natura Ve VVP je nutné rozlišovat plně využité zóny a zóny s omezeným využitím. Kromě toho, v jiných chráněných územích jsou nezbytné drahé managementové zásahy, tady jsou výsledkem běžných cvičení nebo střelby. Ochrana přírody a potřebný management je tak vykonáván prostřednictvím zbraní a stop od tanků. 18

19 Vojenské výcvikové prostory jsou charakterizovány těmito zvláštními aspekty: 1) velká celistvá území 2) státní vlastnictví 3) minimum zásahů 4) chudé půdy (žádná hnojiva), bez intenzivního zemědělství nebo lesnictví 5) vysoká druhová diverzita 6) vysoká stanovištní diverzita 7) stanoviště jsou seřazené v mozaice pečovaných a nepečovaných stanovišť, které jsou typické pro VVP Ad 3 7): Tyto aspekty se rozvíjí skrz vojenské využití, jsou závislé na vojenském využití. Vojenské využití rozbíjí monotónní struktury = tvorba nových stanovišť, např. malé rybníčky v kráterech po dopadu granátů ( disturbance ecology ). Typická stanoviště ve vojenských výcvikových prostorách: louky/pastviny (často vlhké) rákosiny lesnaté území meze otevřené trávníky nepozměněné vodní toky, rybníky ruiny (trosky) bývalých vesnic Přístupy v péči o krajinu ve vojenských výcvikových prostorách: pastva (skot) pálení (management prostřednictvím pálení) disturbance ecology Jedním z hlavních problémů jak sladit vojenský výcvik a aktivity ochránců přírody může být alergie na uniformy ze strany vědců a naopak. Skepse a předsudky mohou být překonány jen díky komunikaci a otevřené diskusi. Úkoly do budoucna: Integrace vojenského využití a záležitostí ochrany přírody a vytvoření zvláštních plánů péče, které obsahují oba tyto zájmy. Osvětový program pro důstojnictvo a vojáky (jak se šetrně chovat k přírodě formou cvičení). Prezentace Zdeňky Křenové, Národní park Šumava (CZ) Prezentace Vojenského výcvikového prostoru Boletice, Česká republika rozloha 219 km 2 situovaný na Šumavě lokalita zařazena v soustavě Natura 2000, polovina území je ptačí oblast a součást chráněné krajinné oblasti; dvě chráněná území hraničí s VVP Boletice dříve hustě obydlený prostor nyní jen ruiny budov 19

20 v současnosti cca 250 obyvatel na území hlavními stanovištními typy jsou trávníky, rašeliniště a lesy divočina druhé generace volná sukcese přítomnost vzácných nebo chráněných druhů typickým zástupcem je Iris sibirica Vojenské výcvikové prostory v České republice, které již nejsou využívané, jsou posledními územími, které ještě nebyly privatizovány. Proto stále více narůstá počet firem, které mají komerční zájem o tyto prostory. Než aby tyto pozemky vláda prodala soukromým majitelům, jsou částečně přístupné veřejnosti k účelu zvyšování povědomosti o jejich přírodních hodnotách a propagaci jejich budoucího využití pro ochranu přírody. Klíčové sdělení: Je třeba si uvědomit různé ekonomické zájmy v bývalých VVP: VVP neměly by být privatizovány a měly by zůstat pod veřejnou správou měly by být chráněny jako součásti vhodně strukturovaných biotopů a spravovány orgánem ochrany přírody ve spolupráci s vojenskou správou. 6. Přeshraniční spolupráce jako příležitost k přizpůsobení managementu chráněných území klimatickým změnám Předseda: Keith Buchanan (UK) Shrnutí semináře: 12 delegátů ze 7 zemí zúčastněných na semináři 20 minutová prezentace Keitha Buchanana diskuse zaměřená více na adaptaci než na mitigaci Hlavní dopady klimatických změn: budou vítězové a poražení objeví se nové skupiny druhů zvýší se tlak na půdu pro produkci potravin a biopaliv extrémní stanoviště (tj. studené/horké) budou více trpět změny budou nepředvídatelné a podstatné extrémní události záplavy, požáry v lesích a na vřesovištích nepřímé hrozby vyplývající z našich reakcí na klimatické změny, např. z budování nových údolních nádrží Jak reagovat na klimatické změny? vytvořit větší různorodost stanovišť, aby tak nabízely druhům více šancí na adaptaci robustnější koridory nebo ekologické sítě ke zlepšení konektivity mezi stanovišti chráněná území musí pokrývat různé biotopy, aby umožnily druhům migraci je nezbytné, aby se v plánování našich reakcí více angažovala veřejnost důležitá je integrace rámcových systémů územního plánování vytvářet větší chráněná území k umožnění fungování přírodních procesů 20

21 dovolit přírodním procesům dominovat (převládnout) v chráněných územích zlepšení stavu současných stanovišť a habitatů plánování na úrovni celé krajiny např. celá povodí Jaké překážky je třeba řešit? složitá témata a nedostatek základních informací slabý monitoring předešlých projektů pevně stanovené cíle a hranice chráněných území musí být flexibilnější integrace národních strategií s místní realizací ochrana druhů potřebuje politické rozhodnutí fragmentace stanovišť nejasnosti týkající se faktického dopadu klimatických změn některé druhy jsou vázány na kulturní krajinu a změny v zemědělství a lesnictví by mohly mít nepříznivé následky Klíčová sdělení: Chráněná území se musí adaptovat na klimatické změny a současně přispívat ke snížení skleníkových plynů (mitigace). Ve více přírodních parcích může adaptace znamenat hlavně ochranu většího území, kde necháme fungovat přírodní procesy. Ve více fragmentovaných krajinách to znamená aktivní zásahy. Můžeme přispívat ke snížení dopadů, např. management uhlíku v rašelině, kde to není v rozporu s dalšími cíly. Klimatické změny budou v mnoha případech vyžadovat novou formu přeshraniční spolupráce. Správci chráněných území budou muset více spolupracovat se správci pozemků mimo chráněná území aby zvýšili konektivitu a umožnili efektivnější adaptaci na klimatické změny. Abychom realizovali oba tyto cíle, budeme potřebovat nové finance a mechanismy. 7. Strážci a jejich role v budování mostů vně i uvnitř chráněného území Předseda: Martin Šolar (SLO) Shrnutí semináře: Strážci jsou velice důležitou součástí správ chráněných území. Tvoří živé spojení mezi samotným chráněným územím, místními lidmi, návštěvníky a správou chráněného území. Na základě hlavních cílů a záměrů se mají chráněná území snažit zaměstnat vhodný počet profesionálních strážců přírody. Pracovní úkoly pro strážce jsou obecně velice široké. Práce s lidmi, zvláště dobrovolníky k vybudování mostů vně a uvnitř je velice důležitá. K úspěšné práci strážců je zapotřebí systém a dobře proškolené a odhodlané lidi. Pokud je máme k dispozici, můžeme rozvíjet strážní službu pod heslem: Od ostrahy k pomoci a usnadňování. 1) Strážce musí být rozeznatelný. Je mostem mezi veřejností a správou národního parku nebo přírodního území. Je pomocnou rukou pro návštěvníky a jeho pracovním rajonem jsou cesty, návštěv- 21

22 ní body atd. Strážci musí být snadno rozeznatelní díky uniformám, s logem NP (reklama pro NP). Dosavadní zelené uniformy, které nosí většina strážců, pocházejí z jejich obvyklého původu v lesnictví, ale pohyb v lese mimo cesty je role pro lesníky. Skutečná role pro strážce je práce jen po cestách, setkávání se s lidmi, na rozdíl od role lesníků, kteří mohou být němí. Image strážce má být kladná (tlumočník, který pomáhá) a ne záporná (policista). Návštěvníci by měli od strážců získat pomoc nebo radu, neměli by se jich bát. Auta strážců mají být také viditelná. Strážce je průvodce. 2) Strážní služba je služba speciální. Strážce poskytuje široké spektrum služeb, jak pro návštěvníky, tak také pro další oddělení národního parku. Většina z nich je zaměřená na komunikaci s návštěvníky (včetně budování pěšin a cest, zařízení v terénu, osobní informační práce v terénu atd.). Školení pro strážce by mělo být zaměřeno na komunikaci, interpretaci, první pomoc, péči o přírodu atd. Strážní služba může mít zodpovědnost za některé činnosti v terénu (obnova horských cest, sečení louky atd.). Tyto činnosti mají být vykonávány jinými firmami (externí kontrakt) pod dohledem strážní služby. Strážci se věnují hlavně lidem. Klíčová sdělení: Strážci jsou velice důležitou součástí správ chráněných území. Tvoří živé spojení mezi samotným chráněným územím, místními lidmi, návštěvníky a správou chráněného území. Na základě hlavních cílů a záměrů se mají chráněná území snažit zaměstnat vhodný počet profesionálních strážců přírody. Pracovní úkoly pro strážce jsou obecně velice široké. Práce s lidmi, zvláště dobrovolníky k vybudování mostů vně a uvnitř je velice důležitá. K úspěšné práci strážců je zapotřebí systém a dobře proškolené a odhodlané lidi. Pokud je máme k dispozici, můžeme rozvíjet strážní službu pod heslem: Od ostrahy k pomoci a usnadňování. 8. Přeshraniční chráněná území projekt Following Nature s design Předseda: Zbigniew Newiadomski (PL) Shrnutí semináře: Na semináři bylo přítomno 20 účastníků z 11 zemí (ČR, Estonsko, Finsko, Německo, Itálie, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rumunsko, Ruská Federace, Velká Británie). Před příjezdem na konferenci EUROPARC 2007 obdrželi zaregistrovaní účastníci předem připravené materiály, abychom byl efektivněji využit omezený časový limit semináře. Předseda semináře zahájil krátkou prezentací na téma důvody pro vyhlašování přeshraničních chráněných území, jejich důležitost pro implementaci ekosystémového přístupu k ochraně přírody a udržitelný rozvoj v hraničních regionech, hlavní překážky přeshraniční spolupráce, příklady potenciálních oblastí spolupráce, spo- 22