Prevence drogových závislostí na středních školách

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky a psychologie Prevence drogových závislostí na středních školách Diplomová práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Kristýna Jelínková Učitelství pro střední školy Základy společenských věd Francouzský jazyk a literatura Mgr. Radka Skorunková, Ph.D. Hradec Králové 2017

2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové 26. března 2017 Kristýna Jelínková

4 Poděkování Chtěla bych poděkovat své vedoucí diplomové práce Mgr. Radce Skorunkové, Ph.D. za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.

5 Anotace JELÍNKOVÁ, Kristýna. Prevence drogových závislostí na středních školách. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové s. 79. Diplomová práce Diplomová práce se zabývá problematikou užívání drog v období adolescence, přičemž se zaměřuje na preventivní působení na středních školách. Na základě odborné literatury a dalších pramenů práce definuje pojmy týkající se drogové problematiky, vývojového období adolescence, rizikového chování a prevence. Dotazníkové šetření zjišťuje, jak žáci Akademie ve Světlé nad Sázavou nahlížejí na prevenci drogových závislostí a zda preventivní programy ovlivňují postoje žáků k užívání drog. Klíčová slova: adolescence, rizikové chování, drogové závislosti, prevence Annotation JELÍNKOVÁ, Kristýna. Prevention of drug addictions at higt schools. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové s. 79. Diploma thesis Diploma thesis deals with problem of drug abuse during adolescence, while its focus on prevention measures in high schools. On the basis of literature and other sources defines concepts of dealing with drug abuse, development period of adolescence, risk behaviour and prevention. Survey among pupils of Academy Světlá nad Sázavou discover their views on prevention of drug abuse and if prevention programs affect their attitude toward drug abuse. Keywords: adolescence, risk behaviour, drug abuse, prevention

6 Obsah Úvod Adolescence Vývojové změny v adolescenci Vývojové úkoly v adolescenci (12 18 let) dle Havighursta Fáze adolescence podle Macka Preventivní působení v období adolescence Rizikové chování v adolescenci Teorie rizikového chování Druhy rizikového chování Návykové látky Příčiny užívání návykových látek Vybrané skupiny drog Vývojové stupně užívání drog Prevence Školní drogová prevence Doporučené postupy škol při výskytu návykového chování dětí a mládeže dle Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních Příklady aktivit, které lze využít při výuce Výzkumná šetření v oblasti školní prevence Preventivní programy na Akademii ve Světlé nad Sázavou Empirická část Cíle empirické části Metodologie výzkumu Průběh výzkumného šetření a reprezentativní vzorek Výsledky výzkumného šetření... 50

7 7.1 Ověřování hypotézy č Ověřování hypotézy č Ověřování hypotézy č Ověřování hypotézy č Ověřování hypotézy č Diskuze Závěr Seznam použité literatury Elektronické zdroje Další zdroje Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh... 79

8 Úvod Diplomová práce navazuje na bakalářskou práci Postoje adolescentů k užívání drog, jejímž cílem bylo získat informace o postojích adolescentů k užívání drog, konkrétně se jednalo o žáky Akademie Světlá nad Sázavou. Výsledky výzkumného šetření bakalářské práce ukázaly, že žáci výučních oborů mají s návykovými látkami větší zkušenosti než jejich vrstevníci studující gymnázium či maturitní obory. Dále ze zmíněné práce rezultovalo, že žáci výučních oborů začínají s experimentováním s návykovými látkami v mnohých případech již před dvanáctým rokem života. Jedním z návrhů řešení této situace bylo zefektivnění či případné zavedení preventivních programů na škole. Proto diplomová práce klade důraz na prevenci a zjišťuje, zdali je na Akademii ve Světlé nad Sázavou věnován dostatečný prostor prevenci drogových závislostí. Cílem diplomové práce je zjistit, jak žáci nahlížejí na prevenci drogové problematiky a zda preventivní programy ovlivňují postoje žáků k užívání drog. Pro zpracování diplomové práce jsou zvoleny metody analýzy odborné literatury a kvantitativního výzkumu. Kvantitativní výzkum probíhá pomocí dotazníku, který je z důvodu citlivosti výzkumného šetření anonymní. Teoretická část práce definuje a specifikuje nejdůležitější termíny spjaté s daným tématem. Tyto odborné výrazy mají za úkol přiblížit problematiku každodenního života respondentů, tedy vývojové období adolescence. Dále objasňují problematiku návykových látek (legálních i nelegálních) a v neposlední řadě práce věnuje pozornost prevenci, zejména ve školním prostředí. Empirická část prezentuje výsledky získané z kvantitativního výzkumu realizovaného na Akademii ve Světlé nad Sázavou a porovnává žáky gymnázia, maturitních a výučních oborů. Zároveň prezentuje poznatky získané v rámci spolupráce s Centrem primární prevence ve Žďáru nad Sázavou, které je zaměřené na realizaci komplexních a dlouhodobých programů primární prevence užívání návykových látek a dalších forem rizikového chování v regionu. 8

9 1. Adolescence První kapitola diplomové práce pojednává o vývojovém období adolescence. Adolescence je obdobím nestability, hledání vlastní identity to vše jsou důvody, proč dospívající experimentují s návykovými látkami. Kapitola přináší informace týkajících se jednotlivých specifik tělesného vývoje, kognitivních změn a emocionality, formování identity a oblasti vztahů. Díky informacím obsaženým v této kapitole budeme moci snáze nahlédnout problematiku prevence drogových závislostí na středních školách. Adolescence je významnou životní etapou každého jedince. Je považována za most mezi dětstvím a dospělostí. Jedná se o období volby a rozhodování v důležitých oblastech života současného i budoucího. Události a zkušenosti, které se odehrají během této vývojové fáze, jsou bezesporu významné. Mezi základní atributy adolescence z ontogenetického hlediska patří fyzický a duševní rozvoj, pohlavní dozrávání a sociální učení v nejširším slova smyslu (Macek, 2003). Adolescence je vývojové období mezi pubertou a ranou dospělostí a bývá označována jako druhá fáze období dospívání zpravidla od 15 do 20 let. Trendem posledních let je její prodlužování z důvodu prodloužení délky profesní přípravy a doby závislosti jedince na původní rodině. Příkladem jsou vysokoškolští studenti, kdy Smolík (2010) mluví o tzv. kultu mládí. Termín adolescence pochází z latinského slovesa adolescere neboli dorůstat, dospívat či mohutnět. V českém jazyce je termín adolescent volně nahrazován označením mládež či dospívající (Macek, 2003). Období adolescence neexistovalo vždy, v každé době. Slovo adolescence označující určité vývojové období bylo poprvé použito v 15. století (Muuss, 1989 in Macek, 2003). Zároveň i dnes se setkáváme s kulturami, kde období adolescence neexistuje, což je způsobeno tím, že dosažení pohlavní zralosti jde ruku v ruce s dosažením zralosti sociální (Skorunková, 2011). Prvním autorem ucelené koncepce, která se snažila vysvětlit adolescenci jako vývojové období, byl G. S. Hall ( ). V jeho pojetí je adolescence popisována jako období nevyhnutelných a dramatických střetů protikladných tendencí v člověku. Teorie měla viditelné důsledky pro výchovu a postoj společnosti k adolescentům. Opravňovala k uznání dospívajících, k respektování jejich specifické kultury a stylu 9

10 života a vytvořila východisko uvažování o adolescenci jako o období tzv. psychosociálního moratoria (Macek, 2003). 1.1 Vývojové změny v adolescenci Tělesný vývoj Období adolescence je v biologickém smyslu spojováno s biologickým zráním, hormonálními změnami, schopností reprodukce a zrychlením tělesného růstu (Sobotková a kol., 2014). Tělesný růst je značný především u chlapců, jejich postava mužní a získává dospělé proporce. Dívčí postava se zaobluje a stává se zcela ženskou (Skorunková, 2011). Změny spojené s tělesným vývojem vnímají chlapci u sebe samých pozitivněji než dívky. Ty na změny nahlížejí jako na restriktivní zásah do svého života. Obdobně je tomu i u načasování změn. Časně dospívající dívky vykazují nižší sebehodnocení, mají více problémů ve škole a jsou náchylnější k rizikovému chování. Naopak časně vyspělí chlapci mají vyšší sebehodnocení než jejich vrstevníci (Macek, 2003). Fyzická atraktivita je pro adolescenty jedním z důležitých atributů. Podporuje jejich sebevědomí a ve skupině vrstevníků je ceněná (Skorunková, 2011). Pro dívky je významný vzhled jednotlivých partií těla, kdežto pro chlapce je významný především vzhled tváře a hodnocení postavy. Mnohými výzkumu jsou doložené korelace mezi spokojeností s vlastním tělem a celkovým sebehodnocením (Macek, 2003). Navíc nespokojenost s vlastním vzhledem může u určitých jedinců nabývat až bludného charakteru dysmorfofobie chorobného strachu z vlastní ošklivosti (Langmeier a Krejčířová, 2006). S tělesným vývojem souvisí také vývoj sexuálního chování. Ten je podmiňován rozvojem sexuálních emocí. Jde zde o schopnost sexuálního vzrušení, dosažení orgasmu a satisfakce, a také o rozvoj citu zamilovanosti jako erotické fascinace sexuálním objektem (Vašutová, Panáček a kol., 2013). Kognitivní změny a emocionalita Kognitivní vývoj je vývojem poznávacích funkcí - vnímání, pozornosti, paměti, představování, fantazii, schopnosti myšlení a usuzování (Sobotková a kol., 2014). Většina změn kognitivního vývoje probíhá v období pubescence a v adolescenci se završuje. Styl myšlení v adolescenci se zdokonaluje. Na vrcholu ve vývoji rozumových 10

11 schopností je fluidní inteligence. Adolescenti myšlenkově experimentují a používají nové způsoby řešení. Jejich nezatíženost zkušenostmi se mimo jiné projevuje tím, že často riskují, mají méně zábran a nepředvídají zcela důsledky svého jednání (Skorunková, 2011). Adolescenti jsou emočně stabilnější než pubescenti a odeznívá náladovost. Temperament se v adolescenci již nemění a jedinec zvládá ovládat své reakce. Důvodem je vyrovnávání hladiny hormonů a přizpůsobení organismu na pohlavní dospělost. U adolescentů se však často setkáváme s egocentrismem, radikalismem a nekompromisností pramenící z odmítání autorit (Macek, 2003). V průběhu tohoto vývojového stádia nabývají pro jedince na významu zkušenosti a potřeba být v určitém vztahovém rámci efektivní, stabilní a oceňovaný. Změny v kognitivních a emocionálních procesech souvisejí se změnami postojů a vztahů k sobě, druhým a světu. Je to často i období prvního vystřízlivění, které jedinec prožívá při konfrontaci reality se svými vysněnými představami a ideály (Macek, 2003). Formování identity Adolescenti často své myšlení obracejí do svého nitra a myšlení se stává introspektivním a sebekritickým. To souvisí se základním vývojovým úkolem - dosažení vlastní identity. Formování identity probíhá v různých oblastech života a způsoby dosažení identity, autonomie a zodpovědnosti jsou velmi individuální (Sobotková a kol., 2014). Nejznámější a nejvlivnější jsou v tomto směru myšlenky E. H. Eriksona, který považoval formování vlastní identity za základní vývojový úkol adolescence. Vychází z Freudovy psychoanalýzy, ale současně bere v úvahu i faktory psychosociální a kulturní. Podle Eriksona probíhá vývoj jedince v osmi fázích. V každé etapě jedinec plní určitý vývojový úkol. Období adolescence je pátým stádiem životního cyklu a vyznačuje se hledáním vlastní identity (ego identity), pochybnostmi o svém postavení ve společnosti, o sobě samém apod. (Macek, 2003) Hledání identity u adolescentů probíhá pomocí experimentů, kdy se jedinec snaží nalézt svou vlastní cestu. Součástí vlastní identity je také dosažení identity sexuální a vyrovnání se s mužskou či ženskou rolí. Jedinec se v této fázi usilovně snaží 11

12 být sám sebou, blížit se svému ideálu a vše zvoleným směrem formovat (Langmeier, Krejčířová, 2006). Podle Langmeiera a Krejčířové úspěšná individualizace v tomto období znamená dosažení: psychické diferenciace schopnost vnímat sebe samého jako psychicky odlišeného od svých rodičů a vrstevníků a psychické nezávislosti schopnost vnímat sebe sama jako jednajícího nezávisle na druhých i na jejich mínění bez nepříjemných pocitů úzkosti nebo viny (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 161). Toto období pro adolescenty nebývá jednoduché, a proto potíže vyplývající z budování vlastní identity bývají spojovány s pojmem tzv. adolescentní krize (Skorunková, 2011) Adolescenti, kteří dosáhli vlastní identity, mají zpravidla pozitivní sebeobraz, jsou flexibilnější a nezávislejší. Dosažení identity také souvisí s dobrými výsledky ve škole, s liberálním postojem k drogám a s odpovědným chováním (Macek, 2003). Oblast vztahů Jednou ze základních psychosociálních charakteristik adolescence je nová kvalita interpersonálních vztahů. Podle Langmeiera se období dospívání stává klíčové pro převzetí pozdějších dospělých rolí partnerských, rodinných, přátelských i profesních (1983, in Macek, 2003). Schopnost adolescentů obstát v interpersonálních vztazích se stává zdrojem jejich sebedůvěry, pocitu autonomie, vědomí vlastní účinnosti, a také kritériem samostatnosti při jejich rozhodování. Důležitým aspektem interpersonálních vztahů je také rozvoj komunikačních dovedností (Macek, 2003). Vztahy k rodičům a dalším autoritám mají zcela odlišný charakter než vztahy k vrstevníkům. V případě rodiny dominuje často snaha o zrovnoprávnění vlastní pozice, ve vztahu k vrstevníkům jde často především o vlastní zhodnocení. (Macek, 2003, s. 53) V období adolescence je důležitá partnerská komunikace mezi rodiči a dospívajícími. Záleží na postoji rodičů i na osobnosti adolescenta, jakým směrem se vztahy v rodině budou vyvíjet (Skorunková, 2011). Petersenová dokládá na řadě výzkumů, že vysoká míra konfliktů v rodině je charakteristická zejména pro adolescenty s tzv. rizikovým chováním (1988, in Macek, 2003). S tím souvisí i tvrzení Dekovice 12

13 a Meeuse, kteří říkají, že kvalita vztahu mezi rodičem a adolescentem souvisí s kvalitou vrstevnických vztahů, a že špatný vztah s rodiči zvyšuje počet kontaktů s vrstevníky (1993, in Macek, 2003). Vrstevnické vztahy představují unikátní a těžko zastupitelný typ vztahu v adolescenci. Zprostředkovávají vzájemné poskytování názorů, pocitů a vzorců chování. Pro adolescenty je velice důležité, že jsou vrstevníky viděni, slyšeni a oceňováni, neboť díky tomu získávají pocit významnosti a jsou posilovány jejich vlastní pozice. Chování vrstevníků se stává také zdrojem standardů chování ovlivňuje procesy rozhodování, je příležitostí pro osvojení si nových rolí a nápodobu, a též zrcadlí zpětnou vazbu vlastního chování. Ve vývoji osobnosti se jedná o novou kvalitu socializace (Macek, 2003). Projevy psychosexuálního vývoje adolescentů spočívají v navazování a rozvoji partnerských erotických vztahů. Psychosexuální vývoj neprobíhá izolovaně od uspokojování dalších potřeb potřeba blízkosti, bezpečí či intimity, které jsou založeny na porozumění a spolupráci. Adolescenti s rizikovým chováním začínají s pohlavním stykem dříve a jsou dle výzkumů více promiskuitní (Macek, 2003). Zajímavostí, kterou uvádí Richards a kolektiv je, že středoškoláci tráví přemýšlením o aktuálním, vysněném či potenciálním partnerovi 5 8 hodin týdně (1998, in Macek, 2006). 1.2 Vývojové úkoly v adolescenci (12 18 let) dle Havighursta R. J. Havighurst ( ) vytvořil koncept vývojových úkolů pro období adolescence, kde zohledňuje určitá očekávání společnosti od adolescentů, a též samotné potřeby a očekávání jedince. Úkoly v sobě zahrnují složku biologickou, psychologickou a kulturní. Mezi vývojové úkoly v adolescenci (12 18 let) Havighurst řadí (in Sobotková a kol., 2014): - dosažení nových a zralejších vztahů s vrstevníky obou pohlaví, - dosažení mužské nebo ženské sociální role, - akceptování své tělesné konstituce, - dosažení emoční nezávislosti od rodičů a jiných dospělých, - připravení se na manželství a rodinný život, - připravení se na ekonomickou nezávislost, - osvojení si určité hodnoty a etického systému, - dosažení společensky zodpovědného chování. 13

14 1.3 Fáze adolescence podle Macka Macek (2003) rozlišuje tři fáze adolescence, které nekorespondují se základním vymezením období adolescence: - časná adolescence 10 (11) 13 let, - střední adolescence let, - pozdní adolescence let. První fází, kterou Macek vymezuje je časná adolescence. Základní charakteristikou této fáze je pubertální změna. V období rané adolescence je nastartováno i ukončeno pohlavní dozrávání, které může u některých jedinců přetrvávat do střední adolescence. Pro fázi časné adolescence jsou signifikantními znaky zvýšený zájem o vrstevníky opačného pohlaví a vývoj kognitivních procesů. Následující fází je střední adolescence. Charakteristické pro tuto fázi je hledání osobní identity a vlastní dospívání se stává objektem úvah a hodnocení. Nejvýraznějším rysem tohoto období je potřeba odlišit se od svého okolí, ať stylem oblékaní, chováním, používáním různých specifických výrazových prostředků či preferováním nejrůznějších hudebních žánrů. Tyto zvláštnosti zvyšují skupinovou příslušnost k vrstevníkům. Poslední fází je pozdní adolescence, ta je fází směřování k dospělosti. Důležité pro toto období jsou sociální aspekty identity jako potřeba někam patřit, něco s druhými sdílet atd. Pro jedince jsou typické úvahy nad svou budoucností ať v profesním či v osobním životě. 1.4 Preventivní působení v období adolescence Dle preventistů je jedinec v období adolescence ovlivnitelný převážně vrstevníky. Mimoto má vlastní zkušenosti s návykovými látkami získané experimentováním, a proto možnost preventivního působení je omezená. Pokud bychom chtěli porovnat náročnost realizace preventivních programů pro žáky středních škol a žáky základních škol, preventisté se shodují na názoru, že realizace preventivních programů pro středoškoláky je náročnější. Své odpovědi odůvodňují zejména nutností zaujmout pozornost, orientovat se v současných trendech, mít pochopení pro jejich problémy, používat jazyk adolescentů a respektovat případný nezájem o program, neboť jsou založené na dobrovolnosti. 14

15 2. Rizikové chování v adolescenci Kapitola zabývající se rizikovým chováním v adolescenci přináší informace o jednotlivých formách rizikového chování. Mimoto nabízí přehledný výčet teorií pojednávajících o daném tématu. Teorie obsažená v kapitole tvoří nezbytný základ pro ucelené pojednání o prevenci drogových závislostí na středních školách. Rizikové chování je termín používaný v aktuálních dokumentech resortu ministerstva školství a nahradil dříve používaný pojem sociálně patologické jevy (Sobotková a kol., 2014). Dolejš (2010, s. 10) definuje rizikové chování jako: Chování jedince nebo skupiny, které zapříčiňuje prokazatelný nárůst sociálních, psychologických, zdravotních, vývojových, fyziologických a dalších rizik pro jedince, pro jeho okolí anebo pro společnost. Důležitým rysem rizikové chování je jeho spjatost s kulturním kontextem, společenským vnímáním, definováním normy a normality, neboť kultura prezentovaná skupinou norem, hodnot a pravidel ovlivňuje kognitivní, emoční a behaviorální stránky svých členů (Dolejš, 2010). Rizikové chování lze rozlišit do dvou kategorií. První kategorií je chování týkající se poškozování zdraví adolescentů, ať již tělesného nebo duševního. Druhou kategorií je chování, které je spjato s ohrožením společnosti (Macek, 2003). V adolescenci dochází k nárůstu rizikových faktorů, což dokládá Dryfoos, který uvádí, že až 50 % adolescentů má během dospívání zkušenost alespoň s jednou z forem rizikového chování (1990, in Sobotková a kol., 2014). Navíc Richard Jessor zjistil, že syndrom rizikového chování zastává jistou funkci v psychosociálním vývoji adolescentů přináší satisfakci ve vývojových obtížích, pomáhá řešit současnou nesnáz či nahrazuje něco důležitého (Kabíček, Csémy, Hamanová a kol., 2014). Z tohoto důvodu se rizikové chování v adolescenci stává zkoumaným pojmem nejenom vývojové a sociální psychologie, ale také kriminologie, sociální pedagogiky a dalších věd (Sobotková a kol., 2014). S rizikovým chováním souvisí převážná část úmrtí v adolescenci a důsledky rizikového chování dospívajících jsou ekonomickou zátěží pro celou společnost. Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje dospívající za rizikovou skupinu a stanovila syndrom rizikového chování v dospívání. Tento syndrom zahrnuje tři 15

16 oblasti, které se vzájemně kombinují (Hamanová a Kabíček, 2001, in Sobotková a kol., 2014). Složky syndromu rizikového chování podle Světové zdravotnické organizace jsou (Sobotková a kol., 2014) : - zneužívání návykových látek, - negativní jevy v oblasti psychosociálního vývoje, - rizikové chovní v oblasti reprodukční. 2.1 Teorie rizikového chování Odborná literatura nabízí rozsáhlé spektrum teorií vzniku rizikového chování. Obecně je lze rozdělit do tří skupin (Sobotková a kol., 2014; Dolejš, 2010): - Teorie biologicko-psychologické hledají vztah mezi tělesnou stavbou či genetikou, enzymy nebo hormony a chováním osobnosti, jakož i jejím charakterem. Mezi nejznámější biologicko-psychologické teorie patří např. teorie rozeného zločince (C. Lombroso, E. Ferri), oligofrenie jako příčina rizikového chování a delikvence (H. Goddard) nebo genetické a adopční teorie (S. A. Mednick, K. O. Christiansen). - Teorie sociálně-psychologické připisují příčiny rizikového chování zejména sociálnímu učení, temperamentovým a osobnostním rysům a kognitivním stylům jedince. Nejvýznamnější teorie v této oblasti jsou: teorie sociálního učení (J. Dollard, A. Bandura), teorie charakteru a temperamentu (H. J. Eysenck, C. R. Cloninger) a teorie odlišného kognitivního stylu (G. D. Walters, T. W. White). - Teorie sociologické se soustředí na společenské a kulturní kontexty vzniku rizikového chování. Mezi významné sociologické teorie jsou řazeny: teorie kulturního přenosu (E. H. Sutherland, W. Miller), teorie sociální kontroly (T. W. Hirsch), etiketizační teorie (H. Becker, K. Erikson), teorie anomie (E. Durkheim, R. K. Merton). Výše zmiňované teorie kladou důraz na jednu skupinu proměnných biologických, psychických či sociálních. Ovšem jak poznamenávají Hamanová a Hellerová (2000) problematika rizikového chování vyžaduje celostní přístup. K těmto skutečnostem nahlíží teorie Richarda Jessora, která definuje syndrom rizikového chování a zahrnuje příčiny bio-psycho-sociální povahy. Syndrom 16

17 rizikového chování nabízí široký vhled do dané problematiky a vyznačuje se vysokou systematičností a provázaností jednotlivých skupin proměnných. V současnosti je řazen k dominantním paradigmatům výzkumu v této oblasti (Dolejš, 2010). Dle Jessora je nutné sledovat při vzniku rizikového chování protektivní a rizikové faktory, jež je možné shrnout do několika oblastí (Hamanová a Hellerová, 2000; Kabíček, Csémy, Hamanová a kol., 2014): 1. Individuální faktory - Rizikové: zanedbávání a zneužívání v dětství, poruchy chování, genetická zátěž, malá sebedůvěra a sebeúcta, chronické onemocnění či handicap (např. ADHD), špatný školní prospěch, malá očekávání, příslušnost k menšinám, chudoba. - Protektivní: sebeúcta a sebedůvěra, schopnost sebekontroly, pozitivní perspektivy do budoucna, oceňování vzdělání a zdraví, duchovní orientace, empatie, netolerantnost vůči negativním jevům, pocit sounáležitosti v rodině, škole, sousedství. 2. Rodinné faktory - Rizikové: ztráta v rodině, dlouhodobý konflikt v rodině, chronicky nemocní rodiče včetně závislostního chování, nízký i značně vysoký socioekonomický status rodiny, autoritativní či naopak benevolentní a zanedbaná výchova, nedostatečná komunikace v rodině, rozpor mezi hodnotami rodiny a vrstevníků. - Protektivní: dobré vztahy v rodině, otevřená komunikace, podpora dospívajícího ze strany rodičů, nepřítomnost rozporů mezi hodnotami rodiny a vrstevníků, orientace rodiny i na jiné než konzumní hodnoty. 3. Společenské faktory - Rizikové: chudoba, nezaměstnanost, negativní vzory ve společnosti, příležitost k nelegálním aktivitám, dostupnost drog, zákony a normy 17

18 příznivé pro užívání drog či pro jiné rizikové chování, glorifikace rizikového a negativního chování v médiích, nízká úroveň vzdělání. - Protektivní: kvalitní vzdělání, pozitivní vzory ve společnosti, pozitivní poselství v médiích, vnímání silné sociální kontroly, příležitosti pro kreativitu mládeže. 2.2 Druhy rizikového chování Odborná literatura nabízí nespočet různých klasifikací druhů a forem rizikového chování. Nejčastěji autoři zmiňují abúzus legálních a nelegálních drog, šikanu, kriminalitu apod. Jiní zmiňují i okrajové formy rizikového chování graffiti nebo závislost na politickém extremismu. V problematice rizikového chování je ovšem důležitá propojenost jednotlivých druhů rizikového chování u jedinců ve stejném časovém rámci (užívání nelegálních drog spojené s rizikovým sexuálním chováním apod.). Mezi rizikové chování Sobotková a kolektiv (2014) řadí následující jevy: - záškoláctví, - lhaní, - agresivita a agresivní chování, - šikana, kyberšikana, násilné chování, - obecně kriminální jednání, především krádeže, - vandalismus, - závislostní chování, - rizikové chování na internetu, - rizikové sexuální chování, - rizikové chování v dopravě, - extrémně rizikové sporty a hazardní aktivity, - užívání anabolik a steroidů, - nezdravé stravovací návyky, - extremismus, - xenofobie, rasismus, intolerance a antisemitismus. Každá z uvedených forem rizikového chování má svůj specifický původ a je podmíněna mnoha faktory (Macek, 2003). Nejčastější formou rizikového chování v adolescenci je zneužívání návykových látek konzumace alkoholu, kouření cigaret 18

19 a zkušenosti s drogami, především s marihuanou. Zneužívání návykových látek adolescenty je spojováno se způsobem trávení volného času a typem vrstevníků (Sobotková a kol., 2014). Johnstone říká (1994, in Kyasová, 2003), že věk začátku užívání návykové látky je jedním z nejdůležitějších prediktorů pozdějšího úzu a má vztah k výskytu nežádoucích forem návykového chování. Mezi formy rizikového chování, na které se nejvíce zaměřují preventivní programy realizované Centrem primární prevence, patří: - agrese, - šikana a kyberšikana, - intolerance, - extremismus a rasismus, - závislostní chování, - rizikové sportovní aktivity, - rizikové sexuální chování. Americká agentura Bloomberg sestavila žebříček neřestí podle dat dostupných ze Světové zdravotnické organizace z roku Zkoumala 57 států z celého světa a porovnala kolik dospělí lidé (15 64 let) v jednotlivých státech průměrně spotřebují alkoholu, tabáku a drog. Česká republika se umístila na prvním místě ve spotřebě alkoholu, v užívání drog na druhém a v kouření cigaret na pátém místě (Sobotková a kol., 2014). Navíc Evropská komise vydala v roce 2010 zprávu o zdraví 15 24letých v EU, podle níž významná část trpí chudobou, rozpadem rodin, nedostatkem sociální podpory. Každoročně umírá asi 30,5 tisíce dospívajících v důsledku vnějších příčin úrazů, násilí, sebevražd a čtvrtina adolescentů a mladých dospělých trpí psychosomatickými obtížemi, 10 % v důsledku depresí. V souvislosti s těmito údaji doporučuje Evropská komise zaměřit se na zdraví mentální, na sociální a kulturní aspekty a na rizikové chování v rámci jednotlivých států (OECD, 2010). 19

20 3. Návykové látky Třetí kapitola diplomové práce pojednává o užívání návykových látek ve vývojovém období adolescence. Nabízí informace týkající se základní terminologie, dále přehled jednotlivých návykových látek, příčiny jejich užívání, informace z výzkumných šetření mapující situaci užívání návykových látek v ČR mezi adolescenty a v neposlední řadě se zabývá jednotlivými fázemi užívání návykových látek a jejich specifickými znaky. Poznatky zde obsažené mohou napomoci nejen metodikům prevence, ale i samotným učitelům v orientování se na poli drogové problematiky. Období adolescence se stává rizikovým obdobím pro vznik problémů se závislostí na různých látkách. Adolescenty zajímají zážitky a pocity, proto často ignorují zdravý rozum (Townsend, 2009). Označení droga se nejčastěji používá jako synonymum k označení nelegální návykové látky. Tímto pojmem lze označit jakoukoli látku, která ovlivňuje psychiku člověka a opakované užívání této látky je spojeno s rizikem vytvoření návyku a rozvoje závislosti. Účinky drog závisí na charakteru užité látky, její formě, množství a také způsobu užití (Radimecký a kol., 2007). Světová zdravotnická organizace považuje za drogu jakoukoli látku, která v případě, že je vpravena do těla, může pozměnit jednu či více funkcí (Matoušková, 2013). Termín droga prošel historickým vývojem a v mnoha publikacích se různí názory na jeho původ. Matoušková (2013) například uvádí, že termín droga pochází z arabského slova durana, jehož původním významem bylo léčivo. Oproti tomu Zábranský (2003) se přiklání k verzi, že má svůj původ ve francouzštině, kde bylo toto slovo používáno pro označení sušených nebo jinak konzervovaných orgánů rostlin a živočichů, které sloužily jako léčivo. Zároveň dodává, že v některých publikacích lze nalézt tvrzení, že termín droga pochází z holandského droog neboli suchý. V odborné literatuře nalezneme různá dělení návykových látek. Nejčastěji se však používají tyto tři typy klasifikace (Zábranský, 2003): - podle vzniku (přírodní, semisyntetické, syntetické), - podle typu působení a chemického složení (tlumivé látky, stimulancia, halucinogeny), - podle stupně společenské nebezpečnosti. 20

21 V závislosti na kontextu se používá také rozdělení na drogy legální a ilegální. Zábranský uvádí, že zákonný status jednotlivých látek závisí na (2003, s. 16): vyjádření společenské nebezpečnosti posuzované v kulturním kontextu (tradicí, převažujícím náboženství, mírou rozšíření apod.) konkrétní společnosti. 3.1 Příčiny užívání návykových látek Drogy jsou již po tisíciletí vyhledávány, díky jejich vlastnostem, rychlému užití a intenzivnímu zážitku. Drogy zprostředkovávají jedinci stav změněného vědomí, ale i rozkoš a slast. Rozkoš a slast patří k základním lidským potřebám, ačkoli se míra potřeby u jednotlivců liší. Existuje řada jiných způsobů, jak dosáhnout stavu změněného vědomí, ty jsou ale obvykle více náročné na vlastní aktivitu jedince, např.: tanec, sport, sex, zamilování se apod. (Zábranský, 2003) Existuje však celá řada příčin, proč některé děti a dospívající propadají drogám. Užívání návykových látek u dětí se vyznačuje jistými specifiky např. vyšší riziko otrav, rychlejší vznik závislosti, zaostávání psychosociálního vývoje, vyšší riziko nebezpečného jednání pod vlivem návykové látky apod. Návykové chování se u mládeže pojí také se selháváním v životních rolích a trestnou činností (Vašutová, 2005) 3.2 Vybrané skupiny drog Tabák Jde o sušené a dále zpracovávané rostliny označované jako tabák obecný nebo tabák selský. S tabákem se setkáváme ve formě cigaret, doutníků a dýmkového tabáku. Mimo tabáků určených ke kouření existují také tzv. bezdýmé tabáky. Mezi ně patří šňupací a orální tabák (Radimecký a kol., 2007). Při užívání tabáku nedochází k žádným mimořádným zážitkům. Co se týče účinků tabáku lze zmínit např. závrať, labilní náladu, bolest hlavy, nevolnost, zvracení atd. Tyto účinky jsou zejména u osob s nízkou tolerancí. Výrazné komplikace se objevují zpravidla jako následek dlouhodobého užívání (Radimecký a kol., 2007). Tabák spolu s alkoholem bývá první návykovou látkou, s níž se dítě setkává. Zde je důležité rozvíjet schopnosti dětí čelit vůči reklamě, neboť právě reklamy tabákových výrobků jsou zaměřovány na děti a dospívající. Dítě, které zvládne 21

22 odmítnout cigarety a alkohol, zvládá snadněji v pozdějších letech odmítnout i např. pervitin či heroin (Nešpor a Csémy, 2002). Tabulka 1 ESPAD užívání tabáků Rok Celoživotní prevalence ,6% % ,2% % Zdroj: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z let 2003, 2007, 2011, 2015 Největší celoevropská studie projekt ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) podává přehled o rozsahu užívání legálních a nelegální látek mezi mládeží. Je realizována každé 4 roky od roku Výsledky poslední studie z roku 2015, které se v České republice zúčastnilo téměř 3000 respondentů narozených v roce 1999, ukazuje, že alespoň jednou v životě kouřilo 66 % šestnáctiletých a kouření v posledních 30 dnech uvedlo 29,9 % respondentů. Alkohol Alkohol patří k nejčastěji užívaným návykovým látkám v České republice. Vzniká kvašením rostlinných cukrů pivo ze sladu, víno z hroznů a destiláty z nejrůznějších druhů plodů. Obsah alkoholu v pivě se diferencuje dle druhu a stupně piva, může být až 8%. Víno obsahuje % alkoholu. Nejvyšší obsah mají destiláty, některé druhy mohou obsahovat i více než 50 % alkoholu (Radimecký a kol., 2007). Alkohol je řazen z hlediska účinků mezi tlumivé látky. Malé dávky alkoholu vyvolávají pocit uvolnění a euforie. Snižuje se schopnost pohotově jednat a soustředit se. Alkohol tlumí vnímání bolesti, zvyšuje sebevědomí, ale snižuje sebekritičnost a sebekontrolu. V případě užití vyšších dávek se objevují potíže s koordinací pohybů a rovnováhou, a taktéž řeč se stává málo zřetelnou. Mohou se také projevovat různé depresivní stavy. Často se připojuje také ospalost, žaludeční nevolnost a zvracení (Radimecký a kol., 2007). Jak již je výše zmíněno, alkohol spolu s tabákem bývá první návykovou látkou, s níž se dítě setkává. Podobně jako u tabáku je i u alkoholu důležité rozvíjet schopnosti dětí čelit reklamě. Dospívající alkohol poměrně často kombinují s marihuanou a jinými 22

23 návykovými látkami. Účinky takových kombinací na jednání a myšlení bývají obtížně předvídatelné a zvyšuje se zde riziko nebezpečného chování (Nešpor a Csémy, 2002). Tabulka 2 ESPAD užívání alkoholu Rok Celoživotní prevalence ,4% ,4% ,9% % Zdroj: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z let 2003, 2007, 2011, 2015 Výsledky studie ESPAD z roku 2015 ukazují, že alkohol pilo téměř 96 % dotázaných a za pravidelné konzumenty lze považovat 42 % respondentů. Konopné látky Zdrojem konopných látek je rostlina nazývaná konopí seté a konopí indické. Účinnou látkou je THC (delta-9-trans-tetrahydrocannabinol). Konopné látky existují ve dvou primárních formách marihuana a hašiš. Marihuana je označení pro sušené květy samičí rostliny konopí. Obsah účinných látek je zde zhruba mezi 8 12 %. V případě hašiše se obsah účinných látek pohybuje kolem 40 %, neboť se jedná o pryskyřici z konopí. Konopné látky se užívají kouřením nebo perorálně (Radimecký a kol., 2007). Při užití konopných látek dochází zpravidla k pocitu euforie, častá je také bezdůvodná veselost provázená neutichajícím smíchem (Radimecký a kol., 2007). Typickými znaky intoxikace konopnými látkami jsou zarudlé oči, zrychlení tepu a poruchy paměti. Při dlouhodobějším užívání dochází k ztrátě zájmů, může docházet k pocitům úzkosti a deprese. U predisponovaných jedinců může intoxikace vyvolat schizofrenní onemocnění (Nešpor, 1997). Konopné látky patří u nás mezi nejčastěji užívané nelegální látky. U dětí a dospívajících je častá souběžná konzumace různých látek nebo jejich střídaní, a tak konopí vstupuje do vzájemného působení s různými návykovými látkami (Nešpor a Csémy, 2002). Oakley a Ksir (1996) upozorňují na fakt, že marihuana je mladými lidmi často považována za relaxační látku a jsou opomíjena rizika jejího užívání. 23

24 Tabulka 3: ESPAD užívání konopných látek Rok Celoživotní prevalence % ,1% ,3% ,8% Zdroj: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z let 2003, 2007, 2011, 2015 Výsledky studie ESPAD z roku 2015 ukazují, že zkušenosti s užíváním konopných látek má 36,8 % respondentů. Zároveň naznačují pokles užívání konopných látek mládeží. Halucinogeny Halucinogeny zastupují rozsáhlou skupinu přírodních i syntetických látek. Mezi nejznámější zástupce halucinogenů patří lysohlávky, mezkalin, durman či LSD. Jde o látky, pro které jsou příznačné kvalitativní změny vědomí. Po požití halucinogenů dochází ke změnám psychiky, hloubky a intenzity vnímání, zvyšuje se vnímavost a jasnost senzorických vjemů (Radimecký a kol., 2007). Pro intoxikaci halucinogeny jsou typické zrakové a sluchové halucinace, deformace času a prostoru. Přítomny jsou také změny nálad, stavy euforie a pocity štěstí. Stavy intoxikace se mohou rozvinout do nepříjemného stavu, pro který jsou charakteristické halucinace paranoidního typu, dezorientace a zmatenost. U predisponovaných jedinců může dojít k rozvoji psychiatrických onemocnění (Radimecký a kol., 2007). Tabulka 4 ESPAD užívání LSD a jiných halucinogenů Rok Celoživotní prevalence % ,9% ,1% % Zdroj: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z let 2003, 2007, 2011,

25 Výsledky studie ESPAD z roku 2015 ukazují, že zkušenosti s užíváním LSD a jiných halucinogenů má 5 % dotazovaných. Stimulační látky Stimulační látky představují skupinu látek jak přírodního, tak syntetického původu. Jedná se o látky se stimulačním neboli budivým účinkem. V této skupině jsou řazeny látky amfetaminového a kokainového typu. Na hranici mezi halucinogeny a stimulačními látkami je extáze (MDMA). Nejznámějším a u nás nejužívanějším představitelem stimulačních látek je pervitin. Jde o bílou krystalickou látku, která se nejčastěji aplikuje injekčně nebo šňupáním. Zdrojem pro výrobu pervitinu je efedrin nebo pseudoefedrin extrahovaný z dostupných léčiv Modafen, Nurofen Stopgrip, Rinopront apod. (Radimecký a kol., 2007). Jedovatost drogy zvyšují příměsi, které se používají při výrobě a bývají přítomné v konečném produktu jód, aceton, fosfor, kyselina fosforečná atd. (Nešpor a Csémy, 2002). Účinky stimulačních látek a jejich intenzita závisí zejména na množství látky, její čistotě a způsobu aplikace. Stimulační látky vyvolávají pocit euforie, spokojenosti, celkové povzbuzení, potlačení únavy a pocitu hladu, pocit psychické a fyzické síly, a též uvolnění zábran. Při užití vyšší dávky může však dojít k úzkosti, neklidu, podráždění, zmatenosti, paranoidnímu myšlení a halucinacím. V případě dlouhodobého užívání se u jedinců rozvíjí psychická porucha označována jako toxická psychóza, kdy jedinec prožívá pocity akutního ohrožení a pronásledování (Radimecký a kol., 2007). Stimulační látky mnohdy velmi rychle vyvolávají závislost a mohou vést k tělesnému chátrání a vážným duševním poruchám (Nešpor a Csémy, 2002). Tabulka 5: ESPAD užívání pervitinu Rok Celoživotní prevalence % ,5% % ,4% Zdroj: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z let 2003, 2007, 2011,

26 Tabulka 6: ESPAD užívání extáze Rok Celoživotní prevalence % ,5% ,3% ,7% Zdroj: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z let 2003, 2007, 2011, 2015 Výsledky studie ESPAD z roku 2015 ukazují, že zkušenosti s užitím pervitinu mají 1,4 % respondentů a s užitím extáze 2,7 % dotazovaných. Lze zde taktéž sledovat zřetelný pokles užívání návykových látek u české mládeže. Opiáty Opiáty jsou rozsáhlou skupinou látek, která zahrnuje alkaloidy získávané ze surového opia, jehož základním zdrojem je mák setý. Opiáty mají tlumivý účinek, působí proti bolesti, navozují pocit euforie a zklidnění. Mohou však také vyvolávat negativní účinky jako je nevolnost, zvracení či neschopnost koncentrace (Radimecký a kol., 2007). Díky schopnosti tišit bolest jsou opiáty užívány v medicíně (Illes, 2002). Nejznámějším a u nás nejužívanějším představitelem opiátů je heroin. Jedná se o velmi jemný bílý prášek, který se aplikuje nejčastěji injekčně, šňupáním či inhalací (Radimecký a kol., 2007). Na trhu se objevuje heroin různé koncentrace (Nešpor a Csémy, 2002). Po aplikaci heroinu přichází výrazná euforie a pocit subjektivní blaženosti. Dalšími příznaky intoxikace jsou nevolnost, hučení v uších, pocit tepla v obličeji a svědění po celém těle. Dále také nastupuje apatie, neschopnost se soustředit, pocity těžkých víček a poruchy vidění. Rizika užívání souvisejí také s životním stylem uživatelů. U uživatelů heroinu se objevují rizika jako podvýživa, snížená odolnost organismu, kožní a pohlavní choroby, celková tělesná sešlost, vyčerpání organismu a poškození životně důležitých orgánů (Radimecký a kol., 2007). 26

27 Tabulka 7 ESPAD užívání heroinu Rok Celoživotní prevalence % % ,1% % Zdroj: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z let 2003, 2007, 2011, 2015 Výsledky studie ESPAD z roku 2015 ukazují, že heroin či jiné opiáty užilo 1 % respondentů. Těkavé látky Těkavé látky jsou vyráběny nejčastěji z nafty nebo zemního plynu. Mají schopnost uvolňovat se do okolí a rozpouštět látky organického původu. Výpary se nejčastěji inhalují z kusů látky nebo z igelitových sáčků. Příkladem těkavých látek jsou toluen, benzín, aceton apod. Těkavé látky jsou řazeny mezi tlumivé látky (Radimecký a kol., 2007). Těkavé látky vyvolávají pocit euforie, prostorovou dezorientaci a halucinace. Intoxikace se projevuje nezřetelnou řečí, nekoordinovaností pohybů a svalovou ochablostí. U uživatelů těkavých látek se mohou vyskytovat agresivní projevy vůči okolí. Opakované užívání těkavých látek vede k poškození centrální i periferní nerovové soustavy, srdečního svalu a dýchacích cest (Radimecký a kol., 2007). Těkavé látky často slouží jako náhražkové drogy v situaci, kdy není jiná droga dostupná a poměrně často dochází ke zneužívání těchto látek v partách dětí a mládeže (Nešpor a Csémy, 2002). Tabulka 8 ESPAD užívání těkavých látek Rok Celoživotní prevalence % % ,8% ,7% Zdroj: Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách z let 2003, 2007, 2011,

28 Výsledky studie ESPAD z roku 2015 ukazují, že k čichání rozpouštědel se přiznalo 5,7 % dotazovaných. Nové psychoaktivní látky Chomynová a Grohmannová (2015) upozorňují také na výskyt nových psychoaktivních látek v České republice, který je patrný od roku Jde o látky syntetické a rostlinné substance s různým účinkem, nejčastěji se stimulačním či halucinogenním. Mravčík (2015) uvádí, že bývají na trhu distribuovány jako legální alternativa omamných a psychotropních látek. Nejčastěji jsou dováženy z Číny a Indie. V Evropě jsou dostupné prostřednictvím internetových obchodů, ale i černého trhu. Zároveň varuje před jejich účinky, jež bývají leckdy rizikovější než účinky drog, které mají napodobit. V České republice jsou nejrozšířenější tzv. katinony a fenetylaminy, které představují látky sloužící jako náhražky extáze, pervitinu či kokainu (Chomynová a Grohmannová, 2015). 3.3 Vývojové stupně užívání drog Stav v oblasti užívání nelegálních drog v České republice se od druhé poloviny devadesátých let vyznačuje nárůstem užívání všech typů nelegálních návykových látek. Ti, kteří mají zkušenosti s užíváním drog, dělíme na experimentátory, rekreační uživatele, osoby užívající škodlivě, dále problémové a závislé uživatele návykových látek (Radimecký a kol., 2007). Dětí a dospívajících se týkají především první dvě stádia (Vašutová, 2005). K první zkušenosti s návykovou látkou dochází obvykle v období adolescence ve skupině vrstevníků. Většina dětí a adolescentů osobní zkušenost s návykovou látkou po ojedinělém experimentu skončí (Marádová, 2006). Experimentování První fází vývojového stupně užívání drog je experimentování. Experimentováním je myšleno nepravidelné užívání většinou různých návykových látek. Za experimentátora bývá označována osoba, která má více než jednu zkušenost s užitím drog (Radimecký a kol., 2007). Experimentátor bere drogy s přáteli a poznává euforické zážitky. V emocionální sféře převládá zvědavost. V případě experimentování nejsou zdraví, pracovní způsobilost, výkonnost ani finance narušeny (Zábranský, 2003). Dospívajícím droga v této fázi pomáhá uniknout z reality a experimentování má za cíl 28

29 hledání prožitku sounáležitosti s určitou skupinou nebo kulturou života. Jejich občasný experiment zpravidla dovedou utajit před rodiči a blízkými (Marádová, 2006). Rekreační užívání Další fází je rekreační užívání návykových látek. O rekreačním užívání se nejčastěji mluví v kontextu nočních zábavních podniků. V tomto prostředí jsou rozšířené především stimulační drogy. Motivací bývá u mladých lidí touha bavit se. Nejrozšířenější a rekreačně nejužívanější psychoaktivní látkou je však alkohol (Radimecký a kol., 2007). V emocionální sféře převládá touha po slasti. Zdraví v této fázi nebývá narušeno, avšak pracovní výkonnost a finance bývají leckdy dotčeny (Zábranský, 2003). Dospívající vnímá často toto období jako nejhezčí období svého života. Je spokojený, cítí se dobře a svým okolím je taktéž vnímán. Délka této fáze se u jednotlivců různí (Marádová, 2006). Škodlivé užívání Po fázi rekreačního užívání návykových látek následuje fáze škodlivého užívání. Fáze škodlivého užívání nastává v případě, jestliže bylo prokázáno, že fyzické nebo psychické poškození je zaviněno užitím nebo opakovaným užíváním návykové látky či látek (Radimecký a kol., 2007). V této fázi narůstá spotřeba drog, často dochází k tzv. instrumentalizaci drog a objevuje se zde hrozba patologického stavu (Zábranský, 2003). Problémové užívání Dalším vývojovým stupněm užívání drog je problémové užívání. Za problémové užívání je označováno injekční užívání drog nebo dlouhodobé užívání opiátů a amfetaminů. Převážnou část problémových uživatelů drog tvoří osoby užívající pervitin a heroin (Radimecký a kol., 2007). V této fázi se snižuje kontrola jedince nad drogou, stále si však udržuje iluzi, že je schopen kontrolovat své jednání (Zábranský, 2003). U adolescentů se hromadí dlouho neřešené obtíže, prohlubují se konflikty v rodině a ve škole. V této fázi potřebuje dospívající podporu a volba abstinence pro něj znamená odvykací léčbu (Marádová, 2006). 29

30 Závislostní užívání Poslední fází je závislostní užívání. Z celé škály uživatelů návykových látek se závislými stává jen určitá část uživatelů. Mezinárodní klasifikace nemocí definuje závislost návykových látek jako nemoc (Radimecký a kol., 2007). Diagnóza se obvykle stanovuje v případě, kdy během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů (Nešpor, 2003): - silná touha nebo pocit puzení užívat látky, - potíže v sebeovládání při užívání látky, - somatický odvykací stav, - růst tolerance jako vyžadování vyšších dávek látek, - zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky, - pokračování v užívání přes jasné důkazy škodlivých následků. 30

31 4. Prevence Nezbytnou a stěžejní část teoretické části diplomové práce tvoří čtvrtá kapitola, jež pojednává o prevenci. V úvodu je charakterizována problematika prevence a následně je pozornost věnována zejména školní prevenci. Kapitola upozorňuje na parametry, které musí být naplněny během účinné školní prevence. Mimoto v kapitole nalezneme informace týkající se výzkumných šetření realizovaných v oblasti školní prevence. Slovo prevence pochází z latinského praeventus, což znamená zákrok předem. V širším slova smyslu prevence znamená předcházení nežádoucího jevu a ochranu před ním. Označuje veškeré aktivity, jejichž cílem je potírání výskytu a zabraňování rozvoji negativních jevů ve společnosti. V užším slova smyslu je chápána jako prevence jednotlivých negativních jevů prevence delikvence, prevence šikany, prevence závislosti apod. (Štáblová, 1997) Cílem prevence je snižování škod působených návykovými látkami, jako je vznik závislosti na návykových látka, intoxikace, úrazy, četná zdravotní rizika apod. Účinná prevence by měla ovlivnit především chování ve smyslu podpory zdraví (Nešpor a Csémy, 1996). Základním dělením prevence je (Zábranský, 2003): - Primární prevence cílem je předejít zneužívání drog a oddálit první setkání dětí a dospívajících s drogami. - Sekundární prevence cílem je prostřednictvím dostupných a kvalitních programů léčby a resocializace pomoci problémovým uživatelům drog a drogově závislým vést smysluplný a spokojený život. - Terciární prevence je zaměřena na uživatele drog, kteří nejsou schopni nebo ochotni se užívání drog vzdát, cílem je předcházet následkům poškození či zhoršení jejich zdravotního stavu či jejich sociální situace. 4.1 Školní drogová prevence Školní prevence se zaměřuje na všechny legální i nelegální návykové látky. Školní prostředí a vzdělávání je obecně považováno za efektivní formu pro drogové prevence a to z důvodu, že školy navštěvuje většina dětí a dospívajících. Díky tomu mají dnes školy unikátní pozici v prevenci drog (Richter, 2005). 31

32 Před rokem 1989 primární prevence drogových závislostí na školách téměř neexistovala (Kalina a kol., 2003). Tematicky oblast prevence spadala do působnosti Ministerstva zdravotnictví a jeho Ústavu zdravotní výchovy, garanta vzdělávání a výchovy v oblastech zaměřených na ochranu zdraví a prevence obecně. Ovšem neexistoval žádný dokument, který by definoval preventivní systém na národní úrovni. Vyjma dokumentu nesoucí název Boj proti negativním jevům mládeže, jež byl více moralizující a ideologický než odborný a neprezentoval žádná konkrétní opatření. Sporadicky se také konaly aktivity s nahodilou realizací různých informačních kampaní zaměřených zejména na tabák a alkohol, které však byly založeny na principu odstrašování (Miovský, 2010). Po roce 1989 začaly vznikat první samostatné akce zaměřené na prevenci drogových závislostí. Tyto preventivní akce realizovalo jediné zařízení specializované na léčbu drogových závislostí DROP-IN. V těchto začátcích se ovšem jednalo pouze o jednorázové besedy na školách (Kalina a kol., 2003). V souvislosti s různými mezinárodními projekty, které měly nastartovat preventivní práci v České republice, začalo přibývat odborníků a institucí, které se začaly zabývat drogovou prevencí jak teoreticky, tak i prakticky (Kalina a kol., 2003). Zároveň byly v roce 1993 Vládou ČR položeny základy národní protidrogové politiky zřízením Mezirezortní protidrogovou komisí. Ta byla v roce 2002 přejmenována na Radu vlády pro koordinaci protidrogové politiky. Jejími hlavními činnostmi je vytváření národní strategie protidrogové politiky a akčních plánů a zároveň koordinace aktivit na meziresortní a mezioborové úrovni (2016, [online]). Kiššová (2011) zdůrazňuje, že protidrogová politika ČR vychází ze dvou základních konceptů, jimiž jsou ochrana veřejného zdraví a ochrana bezpečnosti jednotlivců a společnosti. Národní strategie klade důraz na spolupráci mezi zástupci veřejné správy na všech úrovních, členy odborných společností a zástupců občanské společnosti. Z hlediska primární prevence zdůrazňuje Národní strategie úlohu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Od roku 2004 mají školy zákonnou povinnost realizovat prevenci. Základním legislativním dokumentem, který upravuje oblast primární prevence rizikového chování ve školách a školských zařízeních je zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, který ukládá povinnost vytvářet podmínky 32

33 pro zdravý vývoj dětí, žáků a studentů a pro předcházení vzniku rizikového chování. Zákonná povinnost škol je také definována ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Kiššová (2011) uvádí, že v protidrogové politice odpovídá MŠMT za primární prevenci užívání všech typů drog dětmi a mladistvými, realizaci preventivních programů ve školách a školských zařízeních, financování preventivních programů a zároveň za profesní přípravu pedagogických pracovníků. Mimoto také odpovídá za včasnou intervenci a léčebně-výchovnou péči dětí a mladistvých. Na období klade Národní strategie protidrogové politiky v rámci primární prevence důraz na (Kiššová, 2011): - motivaci ke zdravému životnímu stylu, - motivaci k návratu ke zdravému životnímu stylu, - oddálení experimentování/užívání drog, - snižování rizik vyplývajících s užíváním drog. Zároveň MŠMT v návaznosti na schválené vládní dokumenty z oblasti primární prevence rizikového chování žáků metodicky zpracovává koncepční materiály na dané období. Mezi nejdůležitější patří v současnosti: - Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období hlavním cílem je minimalizovat vznik a snížit míru rizikového chování u dětí a mládeže. - Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních vymezuje aktuální terminologii, popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka, definuje minimální preventivní program a doporučuje postupy škol a školských zařízení při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeže. Školní metodik prevence Školním metodikem prevence je pověřená osoba ve škole, jejíž povinnosti jsou uvedeny ve vyhlášce č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních. Činnosti, které školní metodik prevence vykonává, jsou 33

34 metodické, koordinační, informační a poradenské. O těchto činnostech vede písemnou dokumentaci. Mezi hlavní povinnosti školního metodika prevence patří (Miovský a kol., 2010): - koordinace tvorby a kontrola realizace minimálního preventivního programu, - zajištění spoluprací s odbornými pracovišti v případě zjištění rizikového chování, - vedení dokumentace týkající se poradenské činnosti a preventivních aktivit, - získávání a předávání nových informací o rizikovém chování a preventivních programech, - prezentace výsledků preventivní práce školy, - vedení databáze možné spolupráce v oblasti prevence, orgánů státní správy a poskytovatelů preventivních programů, - poskytování poradenství, - podílení se na zachycování varovných signálů rizikového chování a na přípravě podmínek pro integraci žáků s poruchami chování, odlišných etnik apod. Kvalifikačním předpokladem pro výkon činnosti školního metodika prevence je statut pedagogického pracovníka a absolvování studia k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů. Studium zahrnuje nejméně 250 hodin výuky, obhajobu závěrečné práce a závěrečnou zkoušku před komisí, po jejímž úspěšném složení získává absolvent osvědčení (Miovský a kol., 2010). Minimální preventivní program ve školách Minimální preventivní program je základním nástrojem prevence v resortu školství a vychází ze současné školní legislativy. Je závazným opatřením pro realizaci protidrogové politiky ve školách a školských zařízeních (Kalina a kol., 2003). Minimální preventivní program představuje poměrně složitou a komplexní intervenci. Jde o konkrétní dokument školy, který je zaměřený na výchovu žáků ke zdravému 34

35 životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností (Miovský a kol., 2012). Minimální preventivní program je součástí školního vzdělávacího programu a vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu. Musí obsahovat jasně vymezené krátkodobé a dlouhodobé cíle, které vycházejí z podmínek školy. Je sestavován na konkrétní školní rok, je pravidelně evaluován a jeho vyhodnocení je součástí výroční zprávy o činnosti školy. Navíc podléhá kontrole České školní inspekce (Kikalová a Kopecký, 2014). Minimální preventivní program je koncipován na podpoře vlastní aktivity žáků a studentů, zapojení celého pedagogického sboru a kooperaci se zákonnými zástupci žáků a studentů. Zodpovídá za něj školní metodik prevence, na tvorbě a realizaci se však podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Dle potřeby má školní metodik prevence možnost spolupracovat s metodikem prevence příslušné pedagogickopsychologické poradny (Miovský a kol., 2012). Každá škola by měla mít ve svém archivu veškeré aktuální verze dokumentů, které tvoří rámec pro realizaci Minimálního preventivního programu. Těmito dokumenty jsou (Miovský a kol., 2012): - platné školské dokumenty pro oblast primární prevence, - koncepce primární prevence na úrovni celonárodní, kraje a obce, - standardy odborné způsobilosti poskytovatelů primární prevence užívání návykových látek, - dlouhodobá preventivní strategie školy, - řád školy, - krizový plán a postup školy při výskytu rizikových forem chování dětí a mládeže, - sankční řád. Pro vypracování efektivního preventivního programu je zapotřebí spolupráce všech pedagogických i nepedagogických pracovníků školy na všech úrovních. Zde jsou vymezeny základní úkoly a role všech zúčastněných stran na minimálním preventivním programu (Miovský a kol., 2012): - Ředitel školy je zodpovědný za podporu, vytváření a realizaci programu. - Školní metodik prevence koordinuje přípravy a uskutečnění programu. 35

36 - Pedagogičtí pracovníci začleňují preventivní témata do výuky svých předmětů. - Třídní učitelé monitorují rizikové chování ve svých třídách a podílejí se na realizaci preventivního programu a jeho vyhodnocení. - Žáci aktivně kooperují na přípravě a realizaci preventivního programu. - Metodik prevence pedagogicko-psychologické poradny zajišťuje odbornou a metodickou pomoc pro školní metodiky prevence a je garantem kvality programů v daném regionu. - Krajský školní koordinátor řídí primární prevenci realizovanou v rámci krajské koncepce primární prevence. - Kooperace školy s jinými organizacemi, které poskytují preventivní programy v daném regionu. Kritéria efektivního preventivního programu ve školách Hlavním cílem každého preventivního programu je pozitivní změna postojů dospívajících k drogám (Orosová a Salonna, 2003). Efektivita konkrétního preventivního programu ve škole závisí na mnoho kritériích. Pro dosažení cíle, je nutné během preventivního programu respektovat a naplnit následující body (Nešpor a Csémy, 1998, in Kalina a kol., 2003): - odpovídá věku, - je malý a interaktivní, - zahrnuje značnou část žáků, - zahrnuje získávání důležitých sociálních dovedností a dovedností potřebných k životu, - bere v úvahu místní specifika, - využívá pozitivní modely, - zahrnuje legální a nelegální návykové látky, - zahrnuje snižování dostupnosti návykových látek, - je soustavný a dlouhodobý, - je prezentován kvalifikovaně a důvěryhodně, - je komplexní a využívá více strategií, - počítá s komplikacemi a nabízí dobré možnosti, jak je zvládat. 36

37 Hlavní pedagogické principy primární prevence ve výuce V rámci primární prevence ve výuce je vymezeno šest základních pedagogických principů. Tyto principy je důležité dodržovat pro získání vysoké efektivnosti. Mezi ně patří (Kalina a kol., 2003): - Požadavek na stanovení cílů primární prevence tento princip předpokládá zřejmé vymezení a formulaci cílů primární prevence, tak aby se shodovaly s protidrogovou strategií školského zařízení. - Soustavnost a dlouhodobost tento princip předpokládá, že veškeré informace a aktivity primární prevence jsou uspořádány do funkčního systému, neboť akce nahodilé či jednorázové nelze považovat za efektivní. - Požadavek přiměřenosti pro tento princip je důležité, aby obsah, forma a metody protidrogového prevence respektovaly věk, míru rizikovosti, úroveň vědomostí, sociokulturní zázemí a postoje dané skupiny ke zneužívání návykových látek. - Obecný pedagogický princip názornosti tento princip předpokládá, že v primární prevenci jsou využívány především pozitivní modely, s nimiž se cílová skupina ztotožňuje a jejichž způsoby lze uplatnit v situacích každodenního života. - Princip aktivnosti tento princip předpokládá, že program primární prevence je malý a interaktivní, tak aby program aktivizoval poznávací, citové a volní procesy účastníků. - Princip uvědomělosti tento princip předpokládá, že žáci a studenti chápou úlohu a význam získaných vědomostí a dovedností a dovedou je uplatit v každodenním životě. 4.2 Doporučené postupy škol při výskytu návykového chování dětí a mládeže dle Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních 1. Tabák Dle Metodického doporučení je vhodné v pravidelných cyklech mapovat situaci v daném školním prevalence kouření, postoje a znalosti žáků. Doporučuje žáky 37

38 informovat o rizicích kouření a zapojení problematiky do výuky v jednotlivých hodinách v přírodopisu případně biologii výklad o poškození zdraví, výpočet výdajů za cigarety v hodinách matematiky, výtvarné projekty na téma kouření, práce s protikuřáckými webovými stránkami v hodinách informatiky atd. Navíc navrhuje pořádání celoškolních akcí ke Světovému dni bez tabáku nebo mezinárodnímu nekuřáckému dni vyhlašování školních soutěží (výtvarná, literární soutěž na téma kouření, soutěž o nejlepší protikuřácký videoklip apod.) a pořádání sportovních dní. Preventivní působení by mělo být zaměřeno na celé třídní kolektivy a informace by neměly být omezeny jen na kouření cigaret, ale měly by zahrnovat i další formy užívání tabáku, zejména kouření vodních dýmek. Důležitá je podle Metodického doporučení volba správných argumentů zmiňovat to, co je pro dospívající relevantní (zhoršení kvality pleti, zápach z úst, zhoršení sexuálních funkcí, vrásky, stárnutí pleti, finanční stránka kouření zhoršení fyzické kondice, vysvětlení principu tabákového byznysu atd.). Učitelé by se neměli stavět do role expertů. Je však žádoucí, aby informace, které šíří, byly ověřené, věcné a odpovídaly stavu poznání o tématu. V rámci preventivního působení je mimoto nezbytná, co nejširší spolupráce včetně rodiny. Samozřejmostí je nekuřácké prostředí. 2. Alkohol Preventivní působení v oblasti alkoholu je obdobné s prevencí tabakismu. Metodické doporučení upozorňuje, že v prevenci je nutné vyhnout se prezentování příkrých hodnotících soudů, která jsou v praxi neefektivní a mnohdy kontraproduktivní. Vhodnější je konstatování faktů: Alkohol působí na vyvíjející se nervovou soustavu a může ohrozit zdravý vývoj psychiky. Lékaři i společnost chtějí chránit zdraví mladých lidí, proto ze zákona není dovoleno alkohol podávat nezletilým. namísto Je špatné, když děti pijí alkohol. Dle Metodického doporučení pedagog může mnohdy odhalit problém v jeho počátcích, kdy stačí rozumné usměrnění žáka, který je následně schopen korigovat své jednání. V případech, kdy je problém závažnější, by měl být pedagog nápomocen při zajištění vhodné odborné péče a zároveň by měl informovat zákonné zástupce žáka. Vždy je vhodné informovat dětského lékaře. Zároveň v případech, kdy spolupráce 38

39 s rodiči není efektivní a dítě je ohroženo, má škola povinnost obrátit se na OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) s upozorněním na možné ohrožení výchovy dítěte. 3. Nelegální návykové látky Metodické doporučení radí postupovat v prevenci nelegálních návykových látek obdobně jako u tabáku či alkoholu. Upozorňuje však na závažnost užívání nelegálních návykových látek a věnuje pozornost zejména postupům školy v případě užití nelegální návykové látky žákem. Veškerá opatření a postupy by měla mít škola zapracována ve školním řádu a rozpracována v dalších materiálech. Opatření, která škola zapracuje do školního řádu a uplatňuje jejich realizaci, musí být prioritně v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Připomíná, že při řešení případů užívání nelegálních návykových látek nebo jejich distribuce je nutné spolupracovat s dalšími zainteresovanými institucemi a orgány. Zároveň v případech, které stanoví zákon, je nezbytné, aby škola plnila ohlašovací povinnost směrem k orgánům činným v trestním řízení, orgánům sociálněprávní ochrany dětí a zákonným zástupcům nezletilého žáka. 4.3 Příklady aktivit, které lze využít při výuce Existuje mnoho aktivit, které lze využít během realizace preventivního protidrogového programu při výuce. Za vhodné aktivity jsou považovány ty, které u žáků a studentů posilují vlastní sebevědomí a pozitivní sebehodnocení, aktivity podporující uvědomění si vlastního systému hodnot a neměly by chybět ani aktivity týkající se drog a drogové problematiky obecně (Špaleková a kol., 2011). Aktivita 1 Moje klady Cíle aktivity: Zaměřit se na pozitivní sebehodnocení a hodnocení druhých. Rozsah: minut Pomůcky: papír a tužka Klíčové kompetence: komunikativní, sociální a personální Popis aktivity: Každý student napíše na papír co nejvíce svých kladných vlastností a schopností. Následně si své klady sečte a řekne, kolik jich sepsal. Další fází aktivity je vytváření přehledu skupinových kladů a jejich třídění (intelektuální, pohybové, umělecké apod.). Na závěr je vhodné zařazení takové 39

40 diskuze, díky níž by učitel vedl studenty k zamyšlení nad svými pozitivy (Hermochová, 1994). Aktivita 2 Čemu věřím Cíle aktivity: Uvědomění si svých hodnot a jejich obhajoba. Rozsah: 35 minut Pomůcky: papír a tužka Kompetence: komunikativní, sociální a personální Popis aktivity: Učitel zadá studentům tři následující skupiny otázek: 1) Zapiš věci, kterým skutečně věříš. Proč jsou pro tebe důležité? 2) Na co nemáš pevný názor? Co je příčinou tvé nerozhodnosti? 3) Rozhodl ses někdy v životě tak, že to ostatní překvapilo? Čeho se tvé rozhodnutí týkalo? V čem jsou klady takového způsobu jednání? Jaké problémy může takové chování přinášet? Na zodpovězení otázek mají studenti zhruba minut. Následně učitel se studenty diskutuje a rozebírá s nimi jejich odpovědi (Hermochová, 1994). Aktivita 3 - Změny Cíle aktivity: Uvědomění si neustálého řetězce změn a srovnání vlastního pohledu s pozorováním druhých. Rozsah: 40 minut Pomůcky: papír a tužka Kompetence: komunikativní, sociální a personální Popis aktivity: Učitel dá studentům prostor k zamyšlení, jakým vývojem prošli v minulém roce jak se změnili, čemu se naučili, co vidí jinak dnes než před rokem apod. Poté se studenti rozdělí do skupin, kde porovnávají své poznatky s poznatky ostatních členů skupiny. Následně probíhá diskuze v celé třídě (Hermochová, 1994). Aktivita 4 Osobnostní poker Cíle aktivity: Poznání sebe samého své kladné i záporné stránky osobnosti a nácvik schopnosti sebenáhledu a zpětné vazby. Rozsah: 40 minut Pomůcky: kartičky s různými lidskými vlastnostmi 40

41 Kompetence: komunikativní, sociální a personální Popis aktivity: Žáci si sednou do kruhu. Každý z nich si vylosuje pět kartiček s vlastnostmi. Úkolem žáků je, aby se jeden po druhém zamysleli nad tím, která z vlastností se k nim nejméně hodí a vystihuje lépe jejich spolužáka. Žáci mohou dávat druhým také vlastnosti, které by měli zlepšit. Vybranou kartičku předají spolužákovi se slovy Dávám ti tuto vlastnost, protože si myslím, že tě nejlépe vystihuje, zůstaň takový jaký si/dávám ti tuto vlastnost, protože si myslím, že bys na ní měl zapracovat atd. Poté si žáci vybírají opět kartičku s vlastnostmi. Do aktivity učitel příliš nezasahuje a žáci takto hovoří stále dokola. Zhruba po 30 minutách je učitel zastaví a dá prostor žákům aktivitu reflektovat. Učitel by měl žáky vyzvat, aby se zamysleli nad vlastnostmi, které obdrželi od svých spolužáků. Aktivita 5 Čtyři plakáty Cíle aktivity: Doplnit a korigovat vědomosti žáků o drogách a závislostech. Rozsah: 45 minut Pomůcky: papír a tužka Kompetence: komunikativní, sociální a personální, k řešení problémů, k učení Popis aktivity: Studenti se rozdělí do čtyř skupin. V první skupině studenti napíší, co je podle nich droga a jaké znají. Druhá skupina napíše, proč lidé užívají drogy. Studenti ve třetí skupině mají za úkol vypsat vše, co dle nich drogy způsobují. Poslední skupina se pokusí zamyslet, jaký preventivní program je nejúčinnější a z jakého důvodu. Následně skupiny prezentují své návrhy a učitel doplňuje a koriguje jejich vědomosti (Špaleková a kol., 2011). 4.4 Výzkumná šetření v oblasti školní prevence Jedním z řady výzkumných šetření zabývajících se realizací preventivních programů je Analýza realizace Minimálních preventivních programů (MŠMT, 2002), kterou uskutečnila Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2001 na 857 školách v České republice. Z celkového počtu 857 škol uvedlo v dotazníkovém šetření 475 škol (55,4 %), že provádí hodnocení účinnosti preventivních programů. Školy, které hodnocení účinnosti preventivních programů neprovádí, jako důvody uváděly: absenci metodiky, nedostatek finančních prostředků a nepřipravenost pedagogických pracovníků pro tuto činnost či jejich zaneprázdněnost. Na dotaz týkající 41

42 se samotné účinnosti odpovědělo 395 škol (83,15 %) z počtu škol, které uvedly, že hodnocení účinnosti provádějí. Z toho 160 škol (40,5 %) uvedlo, že preventivní aktivity, které realizují v rámci Minimálních preventivních programů, vykazují dobrou účinnost. Cíle preventivních programů byly nejčastěji formulovány ze strany škol jako boj proti zneužívání návykových látek, rozvíjení osobnostních kvalit žáků, vytvoření prostoru pro smysluplné využívání volného času, výchova k zodpovědnosti za své zdraví a zdravý životní styl a snížení výskytu sociálně patologických jevů v chování žáků. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že téměř 84 % škol uvádí, že finanční prostředky vynakládané na realizaci minimálních preventivních programů jsou nedostatečné nebo zcela nedostačující. Další výzkumné šetření zaměřené na poskytování primární prevence rizikového chování ve školách bylo realizováno Pražským centrem primární prevence v roce 2013 (2014, [online]). Šetření se zúčastnilo 190 škol, přičemž se ukázalo, že všechny školy realizují primární prevenci pro žáky. Zároveň 180 škol (82 %) primární prevenci pojímá jako dlouhodobý kontinuální proces. Mimoto takřka všechny školy (96 %) realizují v oblasti prevence rizikového chování vzdělávací aktivity pro učitele a 57 % škol realizuje akce určené pro rodiče žáků. Zajímavým zjištěním je, že školní metodici prevence více než na polovině škol (54 %) doposud nezahájili specializační studium. Zároveň dle výzkumného šetření školní metodik prevence, který studuje či vystudoval specializační studium, věnuje školní prevenci v průměru více času než ten, který dosud nezačal studovat (3 hodiny týdně proti 2 hodinám u těch, kteří nezačali studovat). 42

43 5. Preventivní programy na Akademii ve Světlé nad Sázavou V kapitole jsou popsány preventivní programy realizované na přelomu září a října roku 2016 na Akademii ve Světlé nad Sázavou, kterých jsem měla možnost zúčastnit se. Preventivní program 29. září 2016 Lektorky: Mgr. Petra Nováčková, Bc. Aneta Simonidesová Třída: II.V Počet žáků: 17 Místo konání: Akademie ve Světlé nad Sázavou Cíl programu Prevence zneužívání návykových látek, rozvoj komunikace a spolupráce. Posílení schopnosti zaujmout zodpovědný postoj při setkání se sociálně nežádoucími jevy a předsudky a umět je vhodnou formou odmítat. Realizované techniky - Úvod, pravidla programu - Jsem dobrý v představení se kolektivu, ocenění sebe samého - Drákula technika, jejímž cílem je odreagovat se a dokázat si v různých situacích v životě říci si o pomoc a pomoci ostatním. - Duše dokázat se vžít do role jiné osoby (senior, nevidomý, neslyšící ) - Pavučina ocenění kolektivu - Závěr, zpětná vazba Průběh preventivního programu Program proběhl dle preventistů standardním způsobem a cíle programu byly naplněny. Během programu bylo však nutné žáky aktivizovat ke spolupráci a komunikaci, neboť často byli velmi pasivní. Úvodem byly žáky a lektory nastolena pravidla, která byla nutná k zahájení programu. Stěžejní technikou byla podle lektorek aktivita Duše. Při této aktivitě byla skupina rozdělena do 5 skupin, ve kterých měli žáci za úkol vžít se do osoby seniora, Roma, 43

44 homosexuála, nevidomého či neslyšícího. Aktivita vyvolala mezi žáky diskuzi, byť hlavní slovo v ní mělo pouze pár žáků a zbytek skupiny opět zůstalo pasivní. V závěru programu byla zařazena technika Pavučina, při které se žáci navzájem oceňovali. Na základě preventivního programu lektorky doporučují s žáky nadále diskutovat nad tématy, která je zajímají a hledat možná řešení vzájemné komunikace s různými skupina ve společnosti. Dle mého názoru však preventivní program nenaplňoval kritéria efektivnosti a žáky příliš nezaujal, což lze odvozovat i s reakcí žáků: Nelíbí se mi vnucování Vašich názorů, a že náš neberete jako rovnocenný společníky. Nemáte vždy pravdu Ovšem ne všechny reakce byly negativní: Odnáším si celkem dost věcí. Asi jsem trošku lépe poznala svoji třídu, jinak byl program zábavný a naučný. Hlavní problém nalézám v tom, že lektorky během preventivního programu nenalezly k žákům cestu a program měl zejména direktivní charakter. Obrázek 1: Preventivní program Obrázek 2: Preventivní program Preventivní program 4. října 2016 Lektorky: Mgr. Helena Ficková, Barbora Fialová Třída: II.E Počet žáků: 10 Místo konání: Žďár nad Sázavou Spektrum 44

45 Cíl programu Prevence zneužívání návykových látek, rozvoj komunikace a spolupráce. Posílení schopnosti zaujmout zodpovědný postoj při setkání se sociálně nežádoucími jevy a předsudky a umět je vhodnou formou odmítat. Realizované techniky - Představení, nastavení pravidel programu - Čerstovský Mariáš technika zaměřená na práci s životními hodnotami a zamyšlení se natím, jak závislost mění život. - Abstrakce výtvarná technika, abstraktní znázornění závislosti - Co si myslí uvědomění si postojů ostatních lidí, skupinová práce - Závěr, zpětná vazba Průběh preventivního programu Program realizovaný 4. října 2016 proběhl standardním způsobem. Cíle programu byly dle lektorek naplněny. Žáci byli po počátečním ostychu velmi komunikativní a otevření. Téma je zajímalo a přinášeli mnoho vlastních myšlenek i zkušeností. Díky tomu program probíhal v přátelské atmosféře. V úvodu programu byla připomenuta činnost Spektra spojená s exkurzí zařízení. Dále navázala technika Čertovský Mariáš. Úkolem žáků bylo napsat na pět kartiček jednu z nejdůležitějších životních hodnot. Jedna z nich musela znázorňovat drogu. Následně museli jednu hodnotu vzít a zahodit dle vlastního uvážení tu, která pro ně měla nejmenší váhu, vyjma kartičky s nápisem droga. Poté jedna z lektorek vždy všechny obešla a jednu kartičku jim vzala. Všem nakonec zbyla jen jedna životní hodnota a úkolem bylo zamyslet se, zda by se na této jedné hodnotě dal založit spokojený život. Během techniky bylo patrné, že žáci se některých hodnot nevzdávali lehce. Těm, kterým zbyla jako jediná hodnota droga, se vyjadřovali, že to pro není vůbec příjemné, což bylo cílem aktivity. Následovala technika Abstrakce, v níž měli žáci abstraktně znázornit, jak na ně působí droga. Poté ze svých výtvorů ztvárnili cestu drogy. Dále proběhla diskuze o tom, zda se závislý člověk může vyléčit. Většina žáků se shodlo, že ano, pokud bude mít silnou podporu ve svém okolí. Přičemž někteří žáci uváděli příklady ze svého okolí. 45

46 Poslední technika Co si myslí byla zaměřená na zjišťování postojů k drogám. Úkolem žáků bylo vcítit se do role rodičů a vyjádřit se k tomu, co by si o drogách mysleli, kdyby byli rodičem. Žáci se vyjádřili k drogám odmítavě. Dodávali však, že by u nich záleželo na typu drogy. Také hovořili o vlastních zkušenostech s reakcí jejich rodičů. Během programu bylo zřejmé, že žáci jsou nebo byli ve styku s návykovými látkami, či se v jejich okolí nachází takové osoby. Proto lektorky doporučují tomuto tématu se i nadále věnovat. Dle mého názoru byl preventivní program velmi zajímavý a naplňoval jednotlivá kritéria účinnosti. Zároveň preventivní program probíhal v přátelské atmosféře. Také žáci jej vnímali velmi pozitivně: Bylo to zajímavé, líbilo se mi to. Odnáším si plno užitečný informací. Dalo mi to motivaci a uvědomění. Obrázek 3: Preventivní program Obrázek 4: Preventivní program

47 6. Empirická část V empirické části diplomové práce jsou prezentovány výsledky vlastního výzkumného šetření na Akademii Světlá nad Sázavou. 6.1 Cíle empirické části Hlavním cílem práce bylo zjistit, jak žáci Akademie ve Světlé nad Sázavou nahlížejí na prevenci drogových závislostí a zda preventivní programy ovlivňují postoje žáků k užívání drog. K tomu byly stanoveny následující dílčí cíle: 1. Zjistit, jak žáci nahlížejí na celkovou informovanost o drogách. 2. Zjistit, jak žáci vnímají přístup školy k drogové problematice. 3. Zjistit, zdali se žáci zúčastnili během vyučování preventivní akce zaměřené na drogy. 4. Zjistit, jak žáci hodnotí preventivní program, kterého se zúčastnili. 5. Zjistit, zda preventivní program ovlivnil nahlížení žáků na drogy. Dále jsou zjišťovány rozdíly mezi studenty gymnázia, maturitních a výučních oborů. Na základě výše uvedených cílů byly formulovány tyto hypotézy: H1 Předpokládám, že většina dotazovaných považuje za důležité být informována o drogové problematice v rámci školy. Drogové problematice jsem se věnovala již v teoretické části práce. Zde jsou definovány základní pojmy spjaté s danou tématikou, dále je zde uveden přehled jednotlivých návykových látek. Zároveň nejsou opomenuty příčiny jejich užívání a též informace z výzkumných šetření mapujících situaci v ČR mezi adolescenty. Daná hypotéza je formulovaná na základě spolupráce s Centrem primární prevence ve Žďáru nad Sázavou, které je zaměřené na realizaci komplexních a dlouhodobých programů primární prevence užívání návykových látek a dalších forem rizikového chování v regionu. Z rozhovorů s pracovníky Centra primární prevence vyplynulo, že střední školy preferují programy zaměřené na drogovou problematiku a postoje žáků k nim bývají zpravidla pozitivní. H2 Více jak polovina dotazovaných hodnotí přístup školy k drogové problematice jako otevřený. Tato hypotéza vychází z pouhé domněnky, je však podpořena vlastními zkušenostmi. V průběhu souvislé pedagogické praxe na Akademii ve Světlé nad 47

48 Sázavou jsem měla možnost poznat klima školy, které se jeví jako velmi otevřené. Tudíž předpokládám, že jej budou obdobně vnímat i žáci. H3 Preventivní akce na drogovou problematiku jsou zaměřeny zejména na žáky výučních oborů. Tématu preventivního působení věnuji 4. kapitolu diplomové práce. V kapitole je charakterizována problematika prevence a následně je pozornost věnována školní prevenci. Kapitola zvláště upozorňuje na parametry, které musí být naplněny, abychom mohli hovořit o účinné školní prevenci. Mimoto zde připojuji informace týkající se výzkumných šetření realizovaných v dané oblasti. Hypotéza je formulována na základě výsledků výzkumného šetření realizovaného v mé bakalářské práci Postoje adolescentů k užívání drog. Výsledky ukázaly, že studenti výučních oborů mají s návykovými látkami větší zkušenosti než jejich vrstevníci studující gymnázium či maturitní obory. Z tohoto důvodu předpokládám, že preventivní akce zaměřené na drogovou problematiku by měly být směřovány k žákům výučních oborů. H4 Preventivní program, kterého se dotazovaní zúčastnili, hodnotí více jak polovina pozitivně. Hypotéza je formulována na základě výše zmíněné spolupráce s Centrem primární prevence. Dle preventistů žáci během preventivních programů vykazují vstřícné reakce, jsou komunikativní a zaujatí tématem i technikami. Zároveň po každém preventivním programu vyplňují žáci krátké dotazníky, ve kterých hodnotí daný program. Hodnocení jsou zpravidla pozitivní. H5 Preventivní program ovlivnil nahlížení na drogy více jak čtvrtiny dotázaných. Daná hypotéza je formulována na základě výzkumných šetření realizovaných ve školách. V nich 40,5 % škol uvedlo, že preventivní aktivity, které realizují v Minimálních preventivních programech, vykazují dobrou účinnost. 6.2 Metodologie výzkumu Pro shromáždění potřebného množství informací, na základě kterého by bylo možné potvrdit, nebo vyvrátit výše formulované hypotézy, byl z používaných výzkumných technik zvolen dotazník. Výhodou této techniky je získání velkého 48

49 množství informací, a to v relativně krátkém čase. Konkrétní data jsou získaná z písemných odpovědí žáků na soubor stanovených otázek. V úvodu dotazníku jsou uvedeny identifikační otázky týkající se pohlaví a studovaného oboru. Dále jsou v dotazníku využity uzavřené a polouzavřené otázky, v nichž byl možný výběr jedné odpovědi. První skupina otázek měla za cíl zjistit, jak žáci nahlížejí na celkovou informovanost o drogách. V následujících otázkách je zjišťováno, jak žáci vnímají přístup školy k drogové problematice. Další otázky směřují k preventivním programům realizovaným na Akademii ve Světlé nad Sázavou. 6.3 Průběh výzkumného šetření a reprezentativní vzorek Výzkumné šetření probíhalo v měsíci listopadu roku 2016 vždy na začátku vyučovací hodiny tak, aby po ukončení nenarušovalo vlastní vzdělávací proces. Pro své výzkumné šetření jsem si vybrala za respondenty žáky Akademie Světlá nad Sázavou. Tato škola byla zvolena záměrně, neboť zde jsem realizovala výzkumné šetření bakalářské práce Postoje adolescentů k užívání drog, na které nyní navazuji. Výzkumného šetření se zúčastnilo přes 200 studentů, avšak některé dotazníky musely být vyřazeny pro nesprávné vyplnění. Analýza výsledků byla provedena ze 167 dotazníků, z toho 44 respondentů studovalo gymnázium, 80 maturitní obory a 43 výuční obory. Charakteristiku reprezentativního vzorku popisuje níže uvedený graf. Graf 1: Charakteristika reprezentativního vzorku 26% 48% 26% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory 49

50 7. Výsledky výzkumného šetření Výsledky výzkumného šetření studentů Akademie Světlá nad Sázavou jsou prezentovány v následujících tabulkách a jejich grafických vyjádřeních následně doplněných o komentáře. 7.1 Ověřování hypotézy č. 1 H1 Předpokládám, že většina dotazovaných považuje za důležité být informována o drogové problematice v rámci školy. Tuto hypotézu sytily položky č. 4 a č. 9 z dotazníku a dále ji doplňovala položka č. 5. Výsledky zjištění jsou prezentovány níže. Tabulka 9: Postoje žáků k informovanosti o drogách Celková informovanost o drogách včetně alkoholu a cigaret je dle Vašeho názoru: Gymnázium Maturitní obory Výuční Obory Důležitá 86,36% 86,25% 67,44% Zbytečná 13,64% 12,50% 30,23% Mám za to, že by se o nich nemělo mluvit vůbec. 0,00% 1,25% 2,33% Graf 2: Postoje žáků k informovanosti o drogách 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% Důležitá Zbytečná Mám za to, že by se o nich nemělo mluvit vůbec. Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Tato otázka zjišťuje postoje žáků k informovanosti o drogách. Na výběr měli respondenti 3 možnosti. Nejčastěji volenou odpovědí byla možnost, že celková informovanost o drogách včetně alkoholu a cigaret je dle jejich názoru důležitá, zvolilo ji 86,36 % žáků gymnázia, 86,25 % žáků maturitních oborů a 67,44 % žáků výučních oborů. Následovala odpověď, že celková informovanost o drogách včetně alkoholu a cigaret je dle názoru respondentů zbytečná; tuto možnost označili žáci gymnázia 50

51 v 13,64 %, žáci maturitních oborů v 12,50 % a žáci výučních oborů v 30,23 %. Odpověď Mám za to, že by se o nich nemělo mluvit vůbec. nevybral žádný žák gymnázia a pouze 1,25 % žáků maturitních oborů a 2,33 % žáků výučních oborů. Tato otázka neukazuje výrazné rozdíly mezi sledovanými skupinami. Lze zde rozpoznat, že jednotlivé skupiny se takřka shodují. Jediná odchylka je zaznamená u odpovědi Mám za to, že by se o nich nemělo mluvit vůbec. Dle rozboru odpovědí všichni žáci vnímají rizika užívání návykových látek legálních i nelegálních bez rozdílu jejich studijního zaměření. Zároveň považují za důležité být i nadále informování, přestože stěžejní informace jim byly předány, případně měly být předány již na základních školách. Tabulka 10: Zájem žáků o přednášku týkající se drogové prevence Uvítal(a) byste přednášku v rámci vyučování o drogové prevenci a o drogách od odborníka, který je specializovaný na dané téma? Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Rozhodně ano 31,82% 28,75% 46,51% Spíše ano 36,36% 38,75% 30,23% Nevím 13,64% 15,00% 13,95% Spíše ne 18,18% 13,75% 9,30% Rozhodně ne 0,00% 3,75% 0,00% Graf 3: Zájem žáků o přednášku týkající se drogové prevence 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory 0,00% Rozhodně ano Spíše ano Nevím Spíše ne Rozhodně ne Na otázku zjišťující, zdali mají respondenti zájem o přednášku od odborníka na téma drogové prevence, využila většina respondentů odpověď Spíše ano (žáci gymnázia v 36,36 %, žáci maturitních oborů v 38,75 % a výučních oborů v 30,23 %) anebo odpověď Rozhodně ano (žáci gymnázia v 31,82 %, žáci maturitních oborů v 28,75 % a výučních oborů v 46,51 %). Nevím zvolilo 13,64 % respondentů 51

52 z gymnázia, 15 % respondentů z maturitních oborů a 13,95 % respondentů z výučních oborů. Odpověď Spíše ne vybrali žáci gymnázia v 18,18 %, žáci maturitních oborů v 13,75 % a výučních oborů v 9,30 %. Možnost odpovědi Rozhodně ne využilo pouze 3,75 % respondentů maturitních oborů. Z celkového počtu respondentů odpovědělo kladně 70,06 % všech dotázaných (konkrétně 68,18 % žáků gymnázia, 67,50 % žáků maturitních oborů a 76,74 % výučních oborů). Ti byli dále tázáni, od jakého odborníka by je přednáška nejvíce zajímala. Tabulka 11: Zájem žáků o přednášku od odborníka Pokud jste odpověděli kladně od jakého odborníka? Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Od policisty 6,67% 9,26% 39,39% Od lékaře 33,33% 14,81% 30,30% Od pracovníka drogového centra 46,67% 51,85% 15,15% Od psychologa 13,33% 14,81% 15,15% Od jiného odborníka 0,00% 9,26% 0,00% Graf 4: Zájem žáků o přednášku od odborníka 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% Gymnázium 20,00% Maturitní obory 10,00% 0,00% Od policisty Od lékaře Od pracovníka drogového centra Od psychologa Od jiného odborníka Výuční obory Tato otázka zjišťuje, od jakého odborníka by žáci nejvíce žádali přednášku o drogové problematice. Největší odchylky se vyskytují u odpovědi Od policisty, kterou vybralo 6,67 % žáků gymnázia, 9,26 % žáků maturitních oborů a 39,39 % výučních oborů. Taktéž u odpovědi Od pracovníka drogového centra jsou zaznamenány výrazné odchylky. Tuto možnost zvolilo 46,67 % respondentů studujících gymnázium, 51,58 % respondentů studujících maturitní obory a pouze 15,15 % respondentů výučních oborů. Odpověď Od lékaře zvolilo 33,33 % gymnazistů, 52

53 14,81 % žáků maturitních oborů a 30,30 % žáků výučních oborů. Možnost Od psychologa označili žáci gymnázia v 13,33 %, žáci maturitních oborů v 14,81 % a výučních oborů v 15,15 %. Možnost jiné zvolilo pouze 9,26 % žáků maturitních oborů. Tato otázka ukazuje, že jednotlivé skupiny respondentů se liší ve svých odpovědích. Nejvýraznější odchylky jsou zaznamenány u odpovědí Od policisty, kterou volili nejvíce žáci výučních oborů oproti gymnazistům a žákům maturitních oborů. Ti naopak nejvíce volili odpověď Od pracovníka drogového centra. Zde se potvrzuje fakt, že v průběhu preventivních programů je nutné přihlížet k zájmům žáků a jednotlivé programy přizpůsobovat cílovým skupinám. Tabulka 12: Kde žáci získávají informace o drogách O nebezpečí drog jste se nejvíce dozvěděl(a): Gymnázium Maturitní Výuční obory obory Od rodičů 4,55% 7,50% 34,88% Z výuky ve škole 13,64% 28,75% 11,63% Od spolužáků 9,09% 2,50% 16,28% Od sourozenců 0,00% 1,25% 6,98% Z televize 18,18% 6,25% 6,98% Z přednášky odborníka v rámci 40,91% 30,00% 16,28% výuky Jiné 13,64% 23,75% 6,98% Graf 5: Kde žáci získávají informace o drogách 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Tento graf nám ukazuje, že sledované skupiny respondentů nevyužívají k získávání informací o drogách stejných zdrojů. Nejmarkantnější odlišnosti se vyskytují u žáků výučních oborů, kteří uvedli, že nejvíce informací o drogách se 53

54 dozvěděli Od rodičů (34,88 %), Od spolužáků a Z přednášky odborníka v rámci výuky shodně(16,28 %), Z výuky ve škole (11,36 %), Od sourozenců, Z televize a Jiné shodně (6,98 %). Oproti této skupině dotazovaných nejsou odpovědi respondentů gymnázia a maturitních oborů výrazně odlišné. Nejvíce žáků maturitních oborů (30,00 %) a gymnázia (40,91 %) se shodlo na odpovědi Z přednášky odborníka v rámci výuky. Žáci gymnázia následně zvolili v 18,18 % odpověď Z televize, v 13,64 % Z výuky ve škole a Jiné, v 9,09 % Od spolužáků a 5,88 % zvolilo odpověď Od rodičů. Odpověď Od sourozenců nebyla žáky gymnázia zvolena. Žáci maturitních oborů vybrali oproti žákům gymnázia jako druhou nejčastější možnost Z výuky ve škole (28,75 %), následovala odpověď Jiné (23,75 %), Od rodičů (7,50 %), Z televize (6,25 %), Od spolužáků (2,50 %) a Od sourozenců (1,25%). Z této otázky vyplývá, že jednotlivé skupiny respondentů jsou ovlivňovány a informovány jinými zdroji. Nicméně v popředí u všech skupin respondentů zůstává školní prostředí, jakožto jedna z forem drogové prevence. platnou. Závěr k H1: Na základě zjištěných údajů přijímám první hypotézu jako 7.2 Ověřování hypotézy č. 2 H2 Více jak polovina dotazovaných hodnotí přístup školy k drogové problematice jako otevřený. Tuto hypotézu sytila položka č. 6 z dotazníku a dále ji doplňovala položka č. 7. Výsledky zjištění jsou prezentovány níže. Tabulka 13: Názor žáků na atmosféru mezi studenty a učiteli Myslíte si, že je ve Vaší škole dostatečně svobodná atmosféra (mezi studenty a učiteli), aby se dalo diskutovat o tématu drog? Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Rozhodně ano 9,09% 27,50% 30,23% Spíše ano 59,09% 41,25% 34,88% Nevím 31,82% 16,25% 32,56% Spíše ne 0,00% 15,00% 2,33% Rozhodně ne 0,00% 0,00% 0,00% 54

55 Graf 6: Názor žáků na atmosféru mezi studenty a učiteli 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Rozhodně ano Spíše ano Nevím Spíše ne Rozhodně ne Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Tato otázka zjišťuje názor žáků na atmosféru mezi studenty a učiteli. Výsledky ukázaly, že 113 žáků ze 167 se ztotožňuje s názorem, že je v jejich škole dostatečně svobodná atmosféra mezi studenty a učiteli, aby se dalo diskutovat na téma drogy. Konkrétně odpověď Rozhodně ano zvolilo 9,09 % gymnazistů, 27,50 % žáků maturitních oborů a 30,23 % žáků výučních oborů. Odpověď Spíše ano byla vybrána žáky gymnázia v 59,09 %, žáky maturitních oborů v 41,25 % a žáky výučních oborů v 34,88 %. Odpověď Nevím následně zvolilo 31,82 % žáků gymnázia, 16,25 % žáků maturitních oborů a 32,56 % žáků oborů výučních. S názorem, že je ve škole dostatečně svobodná atmosféra mezi studenty a učiteli, aby se dalo diskutovat o tématu drogy, se neztotožnilo pouze 13 žáků ze všech dotazovaných (15 % žáků maturitních oborů a 2,33 % žáků výučních oborů). Z odpovědí vyplývá, že žáci Akademie ve Světlé nad Sázavou vnímají klima školy jako otevřené, že v něm převládá důvěra mezi žáky a učiteli a umožňuje diskuzi i na tak závažné téma jako jsou drogy legální i nelegální. Tabulka 14: Názor žáků na to, zdali škola věnuje dostatečný prostor drogové prevenci Myslíte si, že je na Vaší škole věnovaná dostatečná pozornost drogové prevenci? Maturitní Výuční Gymnázium obory obory Rozhodně ano 13,64% 7,50% 32,56% Spíše ano 18,18% 38,75% 27,91% Nevím 18,18% 27,50% 34,88% Spíše ne 45,45% 20,00% 4,65% Rozhodně ne 4,55% 6,25% 0,00% 55

56 Graf 7: Názor žáků na to, zdali škola věnuje dostatečný prostor drogové prevenci 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory 0,00% Rozhodně ano Spíše ano Nevím Spíše ne Rozhodně ne Otázka zjišťující názor žáků, zda škola věnuje dostatečný prostor drogové prevenci, naznačila značné odchylky u jednotlivých skupin respondentů. Nicméně 77 žáků (46,11 % všech dotazovaných) zastává názor, že je v jejich škole věnován dostatečný prostor drogové prevenci, oproti 45 žákům (26,95 % všech dotazovaných), kteří si myslí, že tomu tak není. Největší odchylka je zaznamenána u odpovědí gymnazistů, kteří v 45,45 % zvolili odpověď Spíše ne, v 18,18 % zvolili shodně odpovědi Spíše ano a Nevím, v 13,64 % odpověď Rozhodně ano a v 4,55 % odpověď Rozhodně ne. Žáci maturitních oborů zvolili v 38,75 % odpověď Spíše ano, v 27,50 % odpověď Nevím, v 20 % odpověď Spíše ne, v 7,5 % odpověď Rozhodně ano a v 6,25 % odpověď Rozhodně ne. Nejčetnější odpovědí u žáků výučních oborů byla odpověď Nevím, kterou zvolilo 34,88 %. Dále v 32,56 % volili odpověď Rozhodně ano, v 27,91 % odpověď Spíše ano a v 4,56 % odpověď Spíše ne. Odpověď Rozhodně ne nebyla žáky výučních oborů označena. Závěr k H2: Na základě zjištěných údajů přijímám druhou hypotézu jako platnou. 7.3 Ověřování hypotézy č. 3 H3 Preventivní akce zaměřené na drogovou problematiku jsou zaměřeny zejména na žáky výučních oborů. Tuto hypotézu sytila položka č. 10 z dotazníku a dále ji doplňovala položka č. 8. Výsledky zjištění jsou prezentovány níže. 56

57 Tabulka 15: Účast žáků na preventivním programu Měli jste v rámci výuky na Vaší střední škole přednášku nějakého odborníka na drogy? Maturitní Výuční Gymnázium obory obory Ano 59,09% 90,00% 48,84% Ne 40,91% 10,00% 51,16% Graf 8: Účast žáků na preventivním programu 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% Ano Ne 20,00% 0,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Tato otázka zjišťovala, zdali se žáci v průběhu vyučování zúčastnili preventivního programu zaměřeného na drogovou problematiku. Dle odpovědí se preventivního programu zúčastnilo 59,09 % žáků gymnázia, 90% žáků maturitních oborů a 48,84 % žáků výučních oborů. Ze zjištěných odpovědí vyplývá, že preventivní programy na Akademii ve Světlé nad Sázavou jsou zaměřeny zejména na žáky maturitních oborů. Ovšem musíme přihlížet také k okolnostem, kdy například žáci gymnázia či výučních oborů nebyli přítomni ve škole během jejich konání apod. Tabulka 16: Názor žáků na to, v jaké míře se vyskytuje téma drogové prevence v hodinách V jaké míře se téma drogová prevence vyskytuje v hodinách? Maturitní Výuční Gymnázium obory obory Vůbec 59,09% 23,75% 30,23% Málo 31,82% 36,25% 30,23% Akorát 0,00% 38,75% 18,60% Zbytečně moc 9,09% 1,25% 20,93% 57

58 Graf 9: Názor žáků na to, v jaké míře se vyskytuje téma drogové prevence v hodinách 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Vůbec Málo Akorát Zbytečně moc Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Otázka zjišťující názor žáků na to, v jaké míře se vyskytuje téma drogové prevence v hodinách, ukázala jisté odchylky. Ovšem takřka shodné odpovědi měly dotazované skupiny respondentů u odpovědi Málo (30,23 % 36,25 %). Poté se již četnost odpovědí lišila. Odpověď Vůbec zvolilo 59,09 % respondentů studující gymnázium, 23,75 % respondentů studující maturitní obory, 30,23 % respondentů studující výuční obory. Odpověď Akorát nebyla žáky gymnázia zvolena, žáky maturitních oborů byla vybrána v 38,75 % a žáky výučních oborů v 18,60 %. Možnost odpovědi Zbytečně moc využilo 9,09 % gymnazistů, 1,25 % žáků maturitních oborů a 20,93 % žáků výučních oborů. Odpovědi respondentů ukázaly výrazné odchylky v mínění žáků. Z odpovědí lze vyvozovat, že ve výuce se nejčastěji téma drogové problematiky vyskytuje u žáků výučních oborů, a tím je kompenzována absence preventivních programů. Nicméně tyto závěry vychází z pouhé domněnky, a proto je nelze zobecnit. Závěr k H3: Preventivního programu zaměřeného na drogovou problematiku se zúčastnilo 59,09 % gymnazistů, 90 % žáků maturitních oborů a pouze 48,84 % žáků výučních oborů. Hypotézu č. 3 tedy nepřijímám, neboť preventivní programy konané na Akademii ve Světlé nad Sázavou nejsou zaměřeny především na žáky výučních oborů. 58

59 7.4 Ověřování hypotézy č. 4 H4 Preventivní program, kterého se dotazovaní zúčastnili, hodnotí více jak polovina pozitivně. Tuto hypotézu sytila položka č. 11 z dotazníku. Položku č. 11 v dotazníku prezentuje bipolární škála, na níž respondenti určovali, do jakého stupně se posuzovaná vlastnost přibližuje k jedné, nebo druhé krajní poloze. Výsledky zjištění jsou prezentovány níže. Tabulka 17: Hodnocení preventivního programu: zajímavý/nezajímavý Z Vašeho pohledu byl preventivní program zajímavý/nezajímavý? Maturitní Výuční Gymnázium obory Obory 1 46,15% 34,72% 76,19% 2 30,77% 30,56% 23,81% 3 7,69% 19,44% 0,00% 4 15,38% 11,11% 0,00% 5 0,00% 4,17% 0,00% Graf 10: Hodnocení preventivního programu: zajímavý/nezajímavý 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Tato otázka neukazuje výrazné rozdíly mezi sledovanými skupinami. Můžeme zde rozpoznat, že jednotlivé skupiny se ve většině případů shodují. Nejvíce zajímavý se preventivní program jevil žákům výučních oborů (76,19 %), následně žákům gymnázia (46,15 %) a žákům maturitních oborů (34,72 %). Preventivní program, kterého se žáci zúčastnili, hodnotí celkově jako zajímavý 76,92 % žáků gymnázia, 65,28 % žáků maturitních oborů a 100 % žáků výučních oborů. 59

60 Tabulka 18: Hodnocení preventivního programu: zábavný/nudný Z Vašeho pohledu byl preventivní program zábavný/nudný? Gymnázium Maturitní obory Výuční obory 1 15,38% 20,83% 38,10% 2 15,38% 29,17% 47,62% 3 46,15% 23,61% 14,29% 4 15,38% 20,83% 0,00% 5 7,69% 5,56% 0,00% Graf 11: Hodnocení preventivního programu: zábavný/nudný 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory 0,00% Otázka ukazuje, že preventivní program, jehož se žáci zúčastnili, hodnotí gymnazisté v 30,76 %, žáci maturitních oborů v 50 % a žáci výučních oborů v 85,72 % jako zábavný. Z odpovědí vyplývá, že preventivní program se jako zábavný nejvíce jevil žákům výučních oborů. Oproti tomu 23,07 % žáků gymnázia a 26,39 % žáků maturitních oborů považuje preventivní program jako spíše nudný či nudný, přičemž tuto možnost nezvolil žádný žák výučních oborů. Zde můžeme nalézt korelace s tvrzením preventistů, kteří zmiňují, že žáci výučních oborů bývají při preventivních programech více aktivní než jejich vrstevníci studující gymnázium a maturitní obory. 60

61 Tabulka 19: Hodnocení preventivního programu: přehledný/nepřehledný Z Vašeho pohledu byl preventivní program přehledný/nepřehledný? Maturitní Výuční Gymnázium obory obory 1 15,38% 30,56% 61,90% 2 46,15% 34,72% 33,33% 3 38,46% 23,61% 0,00% 4 0,00% 6,94% 4,76% 5 0,00% 4,17% 0,00% Graf 12: Hodnocení preventivního programu: přehledný/nepřehledný 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Preventivní program, kterého se žáci zúčastnili, hodnotili gymnazisté v 61,53 %, žáci maturitních oborů v 65,28 % a výučních oborů v 95,23 % jako přehledný. Oproti tomu jako spíše nepřehledný či nepřehledný ho vnímalo 11,11 % žáků maturitních oborů a 4,77 % žáků výučních oborů. Tato otázka opět ukazuje příznivější hodnocení preventivního programu žáky výučních oborů než gymnazisty či žáky maturitních oborů. Tabulka 20: Hodnocení preventivního programu: užitečný/zbytečný Z Vašeho pohledu byl preventivní program užitečný/zbytečný? Maturitní Výuční Gymnázium obory obory 1 30,77% 34,72% 28,57% 2 38,46% 23,61% 66,67% 3 23,08% 22,22% 0,00% 4 7,69% 13,89% 4,76% 5 0,00% 5,56% 0,00% 61

62 Graf 13: Hodnocení preventivního programu: užitečný/zbytečný 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Dle analýzy odpovědí se preventivní program jevil jako nejvíce užitečný žákům výučních oborů (95,24 %). Následovali žáci gymnázia (69,23 %) a žáci maturitních oborů (58,33 %). Nabízenou možnost, že preventivní program byl spíše zbytečný či zbytečný využilo 19,45 % žáků maturitních oborů, 7,69 % gymnazistů a pouze 4,76 % žáků výučních oborů. Opět zde můžeme nalézt shodu s předchozími odpověďmi, ve kterých žáci výučních oborů vykazují pozitivnější zpětnou vazbu než žáci gymnázia a maturitních oborů. Tabulka 21: Hodnocení preventivního programu: přinesl/nepřinesl nové informace Z Vašeho pohledu přinesl/nepřinesl preventivní program nové informace? Gymnázium Maturitní Výuční obory obory 1 15,38% 8,33% 14,29% 2 23,08% 15,28% 28,57% 3 61,54% 34,72% 9,52% 4 0,00% 30,56% 14,29% 5 0,00% 11,11% 33,33% 62

63 Graf 14: Hodnocení preventivního programu: přinesl/nepřinesl nové informace 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Dle žáků, bez ohledu na jejich studijní zaměření, preventivní program, kterého se zúčastnili, nenabídl mnoho nových informací. Z odpovědí vyplynulo, že nové informace přinesl gymnazistům v 38,46 %, žákům maturitních oborů v 23,61 % a žákům výučních oborů v 42,86 %. Odpovědi naznačily korelace s tvrzením preventistů. Dle nich v rámci programů prevence užívání návykových látek na středních školách nelze hovořit o primární prevenci a poskytování cenných informací žákům, neboť ty již získali v průběhu základního vzdělávání. Tabulka 22: Hodnocení preventivního programu: z informací si vezmu/nevezmu ponaučení Z informací, které zazněly během preventivního programu si vezmu/nevezmu ponauční? Maturitní Výuční Gymnázium obory obory 1 46,15% 25,00% 47,62% 2 30,77% 25,00% 38,10% 3 23,08% 36,11% 14,29% 4 0,00% 4,17% 0,00% 5 0,00% 9,72% 0,00% 63

64 Graf 15: Hodnocení preventivního programu: z informací si vezmu/nevezmu ponaučení 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory 0,00% Dle odpovědí si více jak polovina žáků vezme z preventivního programu ponaučení. Výběr této možnosti zvolilo 76,92 % gymnazistů, 50 % žáků maturitních oborů a 85,72 % žáků výučních oborů. Oproti tomu pouze 13,89 % žáků maturitních oborů zvolilo možnost, že si spíše nevezme či nevezme ponaučení z preventivního programu. Odpovědi na otázku zjišťující, zdali si žáci vezmou z preventivního programu ponaučení, naznačily vysokou účinnost preventivních programů realizovaných na Akademii ve Světlé nad Sázavou. platnou. dotázaných. Závěr k H4: Na základě zjištěných údajů přijímám čtvrtou hypotézu jako 7.5 Ověřování hypotézy č. 5 H5 Preventivní program ovlivnil nahlížení na drogy více jak čtvrtiny Tuto hypotézu sytily položky č. 12, č. 13, č. 14 z dotazníku. Výsledky zjištění jsou prezentovány níže. Tabulka 23: Zkušenosti respondentů s drogami Před preventivním programem jsem měl zkušenosti s drogami: Maturitní Výuční Gymnázium obory obory Ano 53,85% 80,56% 80,95% Ne 46,15% 19,44% 19,05% 64

65 Graf 16: Zkušenosti respondentů s drogami 100,00% 80,00% 60,00% 40,00% Ano Ne 20,00% 0,00% Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Tento graf procentuálně zobrazuje zkušenosti respondentů s užíváním drog před preventivním programem. Takové zkušenosti přiznalo 80,95 % žáků výučních oborů, 80,56 % žáků maturitních oborů a 53,85 % gymnazistů. Mezi žáky výučních a maturitních oborů nejsou zaznamenány výrazné odchylky a procentuálně se takřka shodují. Nejpříznivější situace se dle analýzy odpovědí jeví u žáků gymnázia, kteří mají nejmenší zkušenosti s drogami, v porovnání se svými vrstevníky studujícími maturitní a výuční obory. Zde můžeme nalézt korelace s mnohými výzkumnými šetřeními, která ukazují, že rizikovou skupinou středoškolských žáků v experimentování s drogami a jejich užívání jsou zejména žáci výučních oborů. Tabulka 24: Postoje respondentů k drogám Ovlivnil preventivní program Vaše nahlížení na danou drogu, případně drogy? Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Rozhodně ano 14,29% 15,52% 11,76% Spíše ano 28,57% 17,24% 11,76% Nevím 0,00% 0,00% 0,00% Spíše ne 57,14% 44,83% 64,71% Rozhodně ne 0,00% 22,41% 11,76% 65

66 Graf 17: Postoje respondentů k drogám 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Rozhodně ano Spíše ano Nevím Spíše ne Rozhodně ne Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Tento graf zobrazuje respondenty, kteří v předchozí odpovědi uvedli, že mají zkušenosti s drogami. Analýza odpovědí na otázku zjišťující, zda preventivní program ovlivnil nahlížení žáků na drogu, případně drogy, potvrdila tvrzení preventistů, kteří zastávají názor, že na středních školách již nelze hovořit o primární prevenci a zároveň že preventivní působení je výrazně omezené. Preventivní program ovlivnil nahlížení na drogu 32,58 % všech dotazovaných žáků (konkrétně u žáků gymnázia v 42,86 %, u žáků maturitních oborů v 32,76 % a žáků výučních oborů v 23,52 %). Nicméně zde můžeme nalézt rozpory s odpověďmi na otázku zjišťující, zdali si žáci vezmou z preventivního programu ponaučení, která naznačila vysokou účinnost programů. Kladně totiž odpovědělo 76,92 % gymnazistů, 50 % žáků maturitních oborů a 85,72 % žáků výučních oborů. Oproti tomu analýza odpovědí na otázku zjišťující, jestli preventivní program ovlivnil nahlížení žáků na drogu, případně drogy ukázala podstatně nižší účinnost programů. Tabulka 25: Změny postojů u respondentů Pokud jste byl pravidelným uživatelem nějaké drogy před preventivním programem, pokračuje v užívání dané drogy i nadále? Maturitní Výuční Gymnázium obory obory Ano 14,29% 29,31% 23,53% Ne 14,29% 12,07% 11,76% Nebyl(a) jsem pravidelným uživatelem 71,43% 58,62% 64,71% 66

67 Graf 18: Změny postojů u respondentů 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Ano Ne Nebyl(a) jsem pravidelným uživatelem Gymnázium Maturitní obory Výuční obory Na otázku zjišťující, jestli byli respondenti pravidelnými uživateli nějaké drogy před preventivním programem a pokračují v užívání dané drogy i nadále, využila většina respondentů odpověď Nebyl(a) jsem pravidelným uživatelem. (žáci gymnázia v 71,43 %, žáci maturitních oborů v 58,62 % a výučních oborů v 64,71 %). Jako druhou nejčastější odpověď volili respondenti možnost Ano (žáci gymnázia v 14,29 %, žáci maturitních oborů v 29,31% a výučních oborů v 23,53 %). Odpověď Ne vybrali žáci gymnázia v 14,29 %, žáci maturitních oborů v 12,07 % a žáci výučních oborů v 11,76 %. platnou. Závěr k H5: Na základě zjištěných údajů přijímám pátou hypotézu jako 67