SMÍŠENÉ PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ AKT-EU

Transkript

1 SMÍŠENÉ PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ AKT-EU PŘEDSEDNICTVO ZPRÁVA o právu na potraviny Spoluzpravodajové: Zuzana ROITHOVÁ a Teshome TOGA (Etiopie) Místopředsedové odpovědní za lidská práva DV\ doc AP

2 Úvodní poznámky Dne 11. února 2009 se předsednictvo Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU v Bruselu rozhodlo ve spolupráci zemí AKT a EU vypracovat novou zprávu o lidských právech týkající se problematiky práva na potraviny. Toto téma, které bude představeno na zasedání předsednictva Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, je velmi aktuální a příhodně načasované. Právo na potraviny, resp. právo na dostatečnou výživu, je zásadní z hlediska možnosti uplatňovat všechna ostatní lidská práva zásadní. Trpí-li člověk chronickým hladem nebo podvýživou, nemůže smysluplně požívat ostatních nezadatelných životních práv. Proto patří právo na potraviny mezi lidská práva a je pevně a závazně zakotveno v mezinárodním právu. Je uznáno ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech i v rámci dalších nástrojů. Problém s potravinami a s nárůstem jejich cen sice v současnosti pociťuje obyvatelstvo celého světa, ale situace zemí AKT je zcela odlišná. Vzhledem k tomu, že se domníváme, že země AKT jsou více ohroženy potravinovou krizí, je v tomto dokumentu zdůrazněna především jejich situace. Kdykoli se totiž vyskytnou sociální a hospodářské potíže, země AKT jimi trpí jako první a jako poslední se z nich zotaví. Následující předběžná osnova a připojená odůvodnění by mohly posloužit jako úvodní příspěvek k diskutovanému tématu. Právo na potraviny 1. Celosvětové otázky týkající se práva na potraviny 2. Právní rámec: právo na potraviny jako základní právo 3. Situace zemí AKT Základní příčiny a hlavní úkoly Problémy s dostupností, přístupností a finanční dostupností Otázky související s politikou 4. Úloha partnerství AKT-EU při zajišťování práva na potraviny v rámci Dohody o partnerství z Cotonou v rámci Římské deklarace a jejích závazků v rámci usnesení AKT-EU o snižování chudoby a zajištění potravin 5. Odpovědnost vlád jednotlivých států 6. Povinnosti jednotlivců 7. Řešení problému AP /8 DV\ doc

3 Odůvodnění osnovy 1. Celosvětové otázky a nástroje týkající se práva na potraviny V rámci uvedení souvislostí je nezbytné zdůraznit celosvětovou situaci a velmi vysokou úroveň chudoby, která převažuje v mnoha zemích AKT. V tomto ohledu je dalším významným bodem Světový potravinový summit z roku 1996 Římská deklarace pro světovou potravinovou bezpečnost a její akční plán a závazky, který vyzývá země, aby náležitě podporovaly zajištění potravin a vymýcení chudoby. Poté následovaly roku 2000 rozvojové cíle tisíciletí OSN týkající se snižování chudoby je otázkou, zda lze těchto cílů dosáhnout. V roce 2000 Vysoký komisař OSN pro lidská práva jmenoval zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny. Úkolem tohoto zvláštního zpravodaje je získávat informace o případech porušování práva na potraviny a zjišťovat, jaké nové problémy se pojí s problematikou práva na potraviny, včetně práva na čistou pitnou vodu. Zvláštní zpravodaj navštěvuje jednotlivé země a každoročně podává zprávu Vysokému komisaři OSN pro lidská práva a Valnému shromáždění. Výzkumem a zprávami ho přitom podporuje výzkumné oddělení pro právo na potraviny. 2. Právní rámec: právo na potraviny jako základní právo Mezinárodní pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech zdůrazňuje: právo každého jednotlivce na dostatečnou výživu a základní právo každého člověka nehladovět. Další nástroje Mezinárodního paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech země také vyzývají ke spolupráci na základě svobodného souhlasu. Podobně Úmluva o právech dítěte stanovuje, že státy činí potřebná opatření k potírání nemocí a podvýživy poskytováním dostatečně výživné stravy. Právo na potraviny je uznáváno v různých ustanoveních mnoha dalších nástrojů. 3. Situace v zemích AKT Je třeba krátce připomenout situaci zemí AKT, pokud jde o právo na potraviny. Afrika je podle některých zdrojů jediným světadílem, ve kterém počet obyvatel trpících hladem stále narůstá. V Africe se nachází třicet tři ze čtyřiceti čtyř nejméně rozvinutých zemí. Afrika je tak kontinentem s nejméně spolehlivým zajištěním potravin. Pokud jde o otázky související s politikou, existují četné názory, že k porušování práva na potraviny přispívají následující okolnosti: DV\ doc 3/8 AP

4 chybějící řádné řízení státu a politická nestabilita nedostatečná cenová a tržní politika systém pronajímání půdy a vlastnická práva nepřítomnost spravedlivé distribuce produkce, což často ovlivňuje zajišťování potravin na úrovni domácností a jednotlivých států. Dostupnost, přístupnost a finanční dostupnost jsou klíčové podmínky pro zajištění práva na potraviny: O zabezpečení potravinami můžeme hovořit v případě, kdy mají všichni lidé kdykoli přístup k dostatečnému množství bezpečných a výživných potravin. Lidé by měli mít nejen přístup k potravinám, ale k tomu, aby mohli plnohodnotně žít dál, musejí pro ně být tyto potraviny finančně dostupné. Podle Římské deklarace je chudoba hlavní příčinou nedostatečného zabezpečení potravinami a trvalý pokrok při snižování chudoby je zásadní pro zlepšení přístupu k potravinám. Právo na potraviny je porušeno zejména v následujících případech: Hlad jde o stav, kdy daná osoba nemá přístup k dostatečnému množství potravin. Jestliže hlad přetrvává po delší období, vede ke smrti vyhladověním. Podvýživa způsobená hladem, špatnou kvalitou potravin a nemocí. Ačkoliv daná osoba konzumuje přiměřené množství kalorií denně, mohou v její stravě chybět nezbytné živiny. Podvýživa dětí je hlavní příčinou 53 % úmrtí dětí do pěti let věku na celém světě. Válka ozbrojený konflikt porušuje právo na potraviny tím, že ničí úrodu, zásoby potravin, dobytek a zemědělská zařízení. Bránění v přístupu k potravinám či půdě z důvodu rasy, pohlaví, jazyka, věku, náboženství či politického přesvědčení. Potraviny by také neměly být využívány k vyvíjení politického či hospodářského nátlaku, jako je např. embargo na potraviny či blokování humanitárních konvojů. 4. Úloha partnerství AKT-EU při zajišťování práva na potraviny Proběhla řada konzultací a Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU přijalo několik usnesení, aby se partnerství AKT-EU prohloubilo a aby mohlo účinně řešit problémy chudoby: usnesení o úloze Dohody o partnerství z Cotonou při řešení potravinové a finanční krize v zemích AKT přijaté dne 9. dubna 2009 v Praze 1 usnesení o otázkách zajišťování potravin v zemích AKT a o roli spolupráce AKT-EU přijaté dne 20. března 2008 v Lublani AP /8 DV\ doc

5 usnesení o snižování chudoby drobných zemědělců v zemích AKT, zejména v odvětvích produkce ovoce, zeleniny a květin, přijaté dne 28. června 2007 ve Wiesbadenu 1 Tato usnesení je nutno naplnit a provést. Také všechny ostatní zúčastněné strany a rozvojoví partneři, dárci, orgány OSN (především Organizace pro výživu a zemědělství FAO), nevládní organizace a soukromý sektor by měli vyvíjet maximální úsilí ke zmírnění chudoby a k tomu, aby byli lidé schopni se uživit. Pro diskuzi o právu na potraviny mohou být cenné následující body závazků posledních usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU. Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU vyzvalo partnery, aby: reagovali na naléhavé potřeby těch nejvíce ohrožených zvláště žen a dětí posílením trvalých potravinových intervencí a záchranných sítí a rozšířením systémů sociální ochrany; do přípravy svých koncepcí v oblasti zemědělství a využití půdy zapojili zemědělce a pastevce, z nichž velkou část tvoří ženy, a zajistili jim přístup k půdě, úvěrům a novým technologiím, které zvýší výnosy; při revizi Dohody z Cotonou zohlednili rozvojový cíl tisíciletí č. 1, podle něhož by se měl snížit podíl lidí trpících hladem do roku 2015 o polovinu; společně zajistili poskytování dostatečné podpory a veřejných finančních prostředků na zajištění potravin; beze zbytku uplatnili iniciativu pro transparentnost těžebního průmyslu; urychleně realizovali návrh potravinového nástroje EU ve výši 1 miliardy USD; navrhli komplexní a účinné strategie pro řešení mimořádných situací způsobených přírodními katastrofami v zemědělství. Vlády AKT a EU kromě toho v Maputské deklaraci hlav států a vlád AKT z června 2004 uvádějí, že společně zajistí poskytování dostatečné podpory a veřejných finančních prostředků na zajištění potravin. Předsednictvo AKT-EU také podpořilo opatření, k nimž se jejich vlády zavázaly v Deklaraci světového summitu organizace FAO o zajištění potravinami ze dne 18. listopadu 2009 v Římě. 5. Povinnost vlád jednotlivých států Tento bod má přímou souvislost s diskutovaným tématem z těchto důvodů: 1 DV\ doc 5/8 AP

6 Mezinárodní normy uznávají, že vlády mají odpovědnost za zajištění práva na dostatečnou výživu. Ne vždy to znamená, že vlády jsou povinné své občany doslova živit, s výjimkou mimořádných situací. Právo na potraviny není právem na potraviny zdarma. Představa, že právo na potraviny vyžaduje, aby stát své občany živil, je mylná. O to se nemusí jednat. Stát musí spíše respektovat a chránit právo jednotlivců na to, aby se uživili. Přímá potravinová pomoc je zapotřebí především v mimořádných situacích, jako jsou např. přírodní katastrofy nebo válka. Jestliže stát nemůže takovou potřebu uspokojit z vlastních zdrojů, musí požádat o mezinárodní pomoc. To však neznamená, že stát nemůže dopustit nebo způsobit situaci, jejímž důsledkem je hlad. Stát má povinnost přijmout takové zásady politiky, které respektují a naplňují základní právo na potraviny, přičemž pracuje na třech úrovních: 1. Povinnost respektovat volný přístup občanů k potravinám a nebránit mu. Stát nesmí zasahovat do živobytí jednotlivců. Jestliže se ukáže, že vnitrostátní právní předpisy vedou k této situaci, musejí být podniknuty okamžité kroky k nápravě. 2. Povinnost chránit vyžaduje předpisy proti špatnému jednání nestátních aktérů, které by lidem bránilo v získání dostatečného množství nezávadných potravin. Tyto předpisy se týkají hygieny potravin, norem pro jejich jakost a označování, pracovních podmínek a pronajímání půdy. Předpisy musejí chránit také proti nekalým tržním praktikám, jako je odmítání poskytování informací o ceně či vytváření monopolů. 3. Povinnost splnit svou povinnost vyžaduje, aby stát činil kroky k usnadnění přístupu obyvatel ke zdrojům a jejich využívání k zajištění živobytí, včetně zabezpečení potravinami, a současně aby rozpoznával ohrožené skupiny a vytvářel podmínky, které zlepší jejich přístup k potravinovým zdrojům nebo příjmu. Poslední možností může být nezbytnost přímé pomoci, aby bylo zajištěno alespoň to, že obyvatelé nebudou hladovět. Stát by měl také zajistit, aby jednotlivci nepřipravili ostatní občany o přístup k dostatečné výživě. 6. Povinnosti jednotlivců a jejich odpovědnost se živit Tento bod je zahrnut do osnovy, protože mnoho společností zdůrazňuje svá práva, aniž by zároveň zajistily svou odpovědnost a povinnost jednotlivců, zejména těch, kteří jsou toho schopni, vyrábět potraviny. Tyto povinnosti se netýkají dětí a zdravotně postižených osob. AP /8 DV\ doc

7 7. Řešení problému Neexistuje jeden jediný faktor, který by mohl pomoci vyřešit výše zmíněné problémy a úkoly a porušování práva na potraviny. Ke zmírnění chudoby a odstranění problémů s nedostatečným zabezpečením potravinami může vést současně mnoho faktorů. V řadě deklarací, mezinárodních právních nástrojích, římském akčním plánu a závazcích a v usneseních AKT-EU již byly uvedeny možnosti řešení tohoto problému. Nyní zbývá nalézt způsob, jak všechny tyto závazky a usnesení uskutečnit. 8. Navazující činnost Mělo by se věnovat více pozornosti pokroku v jednotlivých zemích, aby bylo možné vyžadovat praktická a cílená opatření; pravidelná hodnocení umožní plánovat strategie pro jednotlivé země více individuálně podle toho, jak konkrétně přispěly k prosazování práva na potraviny. Měli bychom rozlišovat objektivní důvody nedostatečného pokroku v oblasti práva na potraviny, v některých regionech, kde jeho příčiny mohou být nezávislé na vládě např. ekologické katastrofy atd. Proto je nutno provádět podrobnější analýzu místních a regionálních vývojových trendů a vyhodnocovat osvědčené postupy a ponaučení z probíhajících projektů rozvojové pomoci. Je nutné zdůraznit, že právo na potraviny je spojeno s právem na přístup k čisté pitné vodě. 9. Následné kroky jednotlivých zemí Aby bylo možné vytvořit cílená opatření pro země s nejsložitějším přístupem k potravinám, je třeba získat více informací o pokroku dosaženém v následujících státech, o nichž podaly zprávu mezinárodní organizace: Eritrea, Zimbabwe, Somálsko, Demokratická republika Kongo, Súdán, Čad, Niger, Mali, Burkina Faso, Keňa a Uganda. 10. Závěry: Země AKT by měly společně s Evropskou komisí a členskými státy EU navrhnout a financovat projekty na vybudování účinných sociálních záchranných sítí, vytvoření politik pronajímání půdy, poskytování podpory a veřejných finančních prostředků na zabezpečení potravinami, umožnění přístupu k půdě a úvěrům, navržení strategií, jak postupovat v mimořádných situacích. DV\ doc 7/8 AP

8 Delegace Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU by měly dále podávat zprávy o situaci ohledně práva na potraviny v zemích, které navštíví při misích. Právo na potraviny by mělo být zařazeno na pořad jednání regionálních shromáždění a Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU by mělo udržovat úzké kontakty se zástupci organizace FAO i se zvláštním zpravodajem OSN pro právo na potraviny. Osvědčené postupy by měly sloužit jako vzor. V této souvislosti je třeba zmínit projekt budování studní v afrických vesnicích, který financují jednotliví evropští dárci prostřednictvím evropských nevládních organizací a který představuje zajištění zdroje čisté pitné vody, a to nejen proto, že buduje mosty mezi jednotlivými občany Evropy a Afriky. AP /8 DV\ doc