Správní právo dálkové studium. VI. Správně právní odpovědnost správní trestání. A) pojem trestání

Transkript

1 Správní právo dálkové studium VI. Správně právní odpovědnost správní trestání A) pojem trestání trestání = rozhodování o vině a trestu za porušení práva - člení se na trestání soudní a správní - trestná jednání se pak člení na soudní delikty (trestné činy) a správní delikty - kritéria členění správních a soudních deliktů: a) objekt deliktů - u správních deliktů je objektem deliktu řádný výkon veřejné správy - u soudních deliktů je objektem deliktu ochrana osobnosti člověka, jeho práv a svobod b) závažnost deliktů - těžší delikty spadají do kategorie soudních deliktů, lehčí do správní pravomoci - kritériem měření závažnosti deliktu je např. druh a výše sankce, morální závadnost, charakter a rozsah způsobených následků apod. c) společenská difamace (společenské odsouzení) d) stupeň společenské nebezpečnosti B) Základní principy správního trestání - jsou odvozeny ze základních principů trestání soudního 1) princip zákonnosti (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 LPS) = státní moc může být uplatňována jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví - tento princip je naplňován zejména zásadou nullum crimen sine lege, nulla poena sina lege (není trestného činu správního deliktu bez zákona, není trestu bez zákona) - z této zásady pak vyplývají požadavky a) určité, jasné a přesné vyjádření skutkových podstat deliktů - skutkové podstaty správních deliktů jsou obsaženy ve velkém počtu zákonů (přes 200 právních předpisů), tzv. zvláštní část trestního práva správního (tj. ta část, která vymezuje skutkové podstaty správních deliktů) není kodifikována (tj. není obsažena v jednom jediném předpise) - správním deliktem není jakékoliv porušení práva, ale porušení práva určitým způsobem kvalifikované, protiprávní jednání musí mít určitou kvalitu a určitou minimální intenzitu - subjekty práva nemohou odpovídat za vše, za jakékoliv sebemenší porušení povinností - slouží rovněž k odlišení od skutkových podstat trestných činů b) zákaz retroaktivity (zpětné působnosti ) zákonů upravujících správní delikty - zajišťuje ochranu dřívějšího jednání jednotlivce a možnost předvídat právní důsledky jednání v budoucnosti - trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán (toto pravidlo se vztahuje i na všechny novelizace zákonů) - výjimka = odpovědnost za přestupky (podmínky vzniku odpovědnosti a ukládání trestu) se posuzuje podle pozdějšího zákona, je-li to pro pachatele příznivější - řízení o správním deliktu se provádí podle zákona účinného v době řízení, nikoliv v době činu c) vyloučena je analogie při správním trestání v neprospěch pachatele 1

2 - vyloučeno je zejména rozšiřování podmínek odpovědnosti za správní delikty, ukládání sankcí - nelze vyloučit použití analogie pokud je to ve prospěch pachatele deliktu d) uzavřený výčet sankcí včetně hledisek pro výběr druhu a výměry sankce v konkrétním případě - zákon má určit taxativní výčet možných druhů trestů a ochranných opatření a jednak relativně určit jejich sazbu (spodní a horní hranice sazby) 2) princip subsidiarity trestního postihu - trestání je omezeno pouze na případy, kdy je odůvodněno závažností a společenskou nebezpečností protiprávního jednání - trest by měl nastoupit subsidiárně tam, kde jiné prostředky nevedou k cíli nebo jsou nedostatečné 3) princip rovnosti před zákonem (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst.3 LPS) 4) princip řádného zákonného procesu = stíhání jen ze zákonných důvodů = proti nikomu nesmí být vedeno řízení o správním deliktu jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon 5) princip ne bis in idem = nikdo nemůže být stíhán a potrestán za tentýž skutek vícekrát na základě téhož zákonného ustanovení 6) princip presumpce neviny = každý se považuje za nevinného, doku nebyla vyslovena jeho vina pravomocným rozhodnutím C) Pojem správního deliktu = jeden z druhů právních deliktů - obecně není legálně definován (tj. žádný zákon obecně nevymezuje pojem správní delikt) - teorie správního práva používá pojem správního deliktu jako souhrnný pojem zahrnující jednotlivé druhy správních deliktů vyskytujících se v právní úpravě = protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní úřad trest stanovený normou správního práva obecné znaky správního deliktu jsou: 1) jednání - konání i opomenutí jednání, k němuž byla odpovědná osoba povinna, některé delikty mohou být spáchány pouze konáním některé pouze opomenutím - rozsah povinnosti jednat je dán zákonem nebo jiným právním předpisem (např. OZV kraje) - odpovědnost nelze uplatňovat tam, kde k protiprávnímu stavu došlo vlivem události (živelná pohroma) - za právnickou osobu jednají osoby, které plní úkoly právnické osoby (zaměstnanci, statutární orgány apod.), jednání těchto osob se přičítá právnické osobě a proto se považuje jednání těchto osob ze jednání právnické osoby 2) protiprávnost - jednání je v rozporu s právem, je porušena nebo nesplněna povinnost uložená právním předpisem - není-li naplněn pojmový znak protiprávnosti, nelze uplatňovat odpovědnost za jednání, které se po formální stránce podobá deliktu (deliktem je pouze jednání protiprávní) 2

3 - okolnost vylučující protiprávnost=způsobují, že jednání, které se znaky podobá deliktu, není protiprávní a tedy není deliktem - obecně se jedná o krajní nouzi, nutnou obranu, oprávněné použití zbraně, svolení poškozeného, výkon práva a povinnosti, dovolené riziko, dovolená svépomoc (přestupkový zákon výslovně upravuje nutnou obranu, krajní nouzi a jednání na příkaz) 3) trestnost - se spácháním deliktu zákon spojuje hrozbu trestem 4) odpovědná osoba - fyzická nebo právnická osoba je-li deliktně způsobilá - deliktní způsobilost=způsobilost k protiprávním úkonům=schopnost být subjektem povinností, které vzniknou v důsledku porušení povinností ale tak schopnost tyto povinnosti porušit - deliktní způsobilost fyzické osoby je obecně vázána na dosažení určité rozumové a volní vyspělosti odpovídající určitému věku a na zachování schopnosti ovládnout své jednání (volní složka) a schopnosti posoudit jeho následky (intelektuální složka) obě hlediska musí být naplněna současně v době spáchání deliktu - speciální subjekt některé správní delikty vyžadují zvláštní postavení pachatele či jeho způsobilost, např. správní delikt podnikatele, zaměstnance apod. - jestliže zvláštní zákon vyžaduje ke spáchání deliktu zvláštní způsobilost pachatele, pak jim může být pouze osoba, která tuto způsobilost má - deliktní způsobilost právnické osoba je spojena s její existencí 5) zavinění - je pojmovým znakem u správnách deliktů fyzických osob - jde o vnitřní psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání a jeho následku - má dvě složky vědění (intelektuální složka) a vůle (volní složka) - rozlišují se dvě formy zavinění úmysl a nedbalost - skutkové podstaty správních deliktů jsou založeny na zásadě, že k trestnosti deliktu postačuje zavinění ve formě nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslu (např. u trestných činů je to přesně naopak) - tzv. objektivní odpovědnost=odpovědnost za správní delikty se posuzuje zásadně bez ohledu na zavinění, a to u právnických osob a fyzických osob podnikatelů vždy, a poté u některých fyzických osob (zvláštní případy) 6) znaky deliktu - jsou stanoveny zákonem - jednání je deliktem pouze pokud takové jednání naplnilo znaky deliktu a konkrétní skutkové podstaty stanovené zákonem D) Druhy správních deliktů - správní delikty se navzájem odlišují zejména: - subjektem fyzická právnická osoba - postavením všeobecný subjekt (subjektem deliktu může být kdokoliv) speciální subjekt (subjektem může být pouze osoba se zvláštní způsobilostí) - charakterem porušených povinností porušena je hmotněprávní povinnost procesně právní povinnost - znakem zavinění zavinění je obligatorním znakem skutkové podstaty správního deliktu není - účel a záměr ukládané sankce primárním účelem sankce je potrestání primárním účelem je donutit pachatel ke splnění porušené povinnosti 3

4 - dnešní systém správních deliktů je nepřehledný a komplikovaný, právní úprava je roztříštěna (pouze u přestupků jsou upraveny obecné základy odpovědnosti za přestupek, a to v přestupkovém zákoně, u jiných správních deliktů je odpovědnost upravena v tom kterém zákoně) a postrádá koncepci - jediným, z hlediska členění správních deliktů, nepochybným druhem správního deliktu je přestupek, ostatní správní delikty nejsou legálně (tj. v zákoně) pojmenovány a bývají ve zvláštních předpisech označovány za jiné správní delikty systém správních deliktů tvoří: a) přestupky b) správní disciplinární delikty c) tzv. správní pořádkové delikty d) jiné správná delikty i) jiné správní delikty fyzických osob ii) správní delikty právnických osob iii) správní delikty podnikatelů (právnických osob a fyzických osob podnikajících) E) Odpovědnost za přestupky - základním pramenem přestupkového práva je zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích (PZ) - normy přestupkového práva jsou dále obsaženy be zvláštních předpisech mohou upravovat skutkové podstaty přestupků v jednotlivých věcných úsecích VS a sankce za ně Základy odpovědnosti za přestupek - 2 odst. PZ definuje přestupek jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejdeli o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin pojem přestupku kombinuje formální a materiální znaky a současně pozitivní a negativní vymezení materiální znak = jednání porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti formální znak = obecné zákonné znaky společné pro všechny přestupky (věk a příčetnost) a typové znaky (znaky skutkové podstaty přestupku) přestupek je potom jednání naplňující obecné znaky a znaky skutkové podstaty - přestupek = protiprávní, nedovolený čin chybí-li protiprávnost nejedná se o přestupek hovoříme o existenci okolností vylučujících protiprávnost (viz výše) = jednání již v době činu nevykazuje pojmové náležitosti přestupku (protiprávnost) - PZ zná výslovně tyto okolnosti jednání v nutné obraně, krajní nouzi a jednání na příkaz - dále může dojít k dodatečnému zániku trestnosti jednání = okolnosti způsobující zánik trestnosti, tyto důvody nastávají dodatečně (na rozdíl od okolností vylučujících protiprávnost) způsobují ztrátu oprávnění přestupek postihnout PZ zná výslovně uplynutí času a amnestii a dále smrt pachatele Skutková podstata přestupku = souhrn typových znaků přestupku určitého druhu = jednotlivé SP jsou charakterizovány čtyřmi skupinami znaků objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka tyto znaky má každá SP 1) objekt 4

5 = zájmy společnosti, které jsou chráněny zákonem a proti kterým je protiprávní jednání namířeno - rozlišuje se podle stupně obecnosti objekt obecný, druhový a individuální obecný objekt = ochrana řádného výkonu VS, ochrana dalších společenských vztahů a zájmů (osobnost člověka, majetek apod.) druhový objekt = objekt společný skupinám přestupků v určité oblasti = základem jsou společné druhové rysy individuálních objektů přestupků (např. přestupky proti majetku) - toto rozlišení je základem pro systematiku zvláštní části PZ individuální objekt = má každá SP přestupku = jednotlivý konkrétní zájem, k jehož ochraně je příslušné ustanovení určeno - fakultativním (nepovinným) znakem SP přestupku může být hmotný předmět útoku konkrétní věc, na kterou pachatel přímo útočí (kulturní památka, identifikační doklady aj.) - porušení hmotného předmětu útoku = účinek přestupku - účinek přestupku není častým znakem SP přestupků (tj. ne každé jednání, aby bylo kvalifikováno jako přestupek, vyžaduje existenci účinku) 2) objektivní stránka = jednání, následek a příčinná souvislost (kauzální nexus) jednání = projev lidské vůle v objektivní realitě podobě činnosti (konání) a nečinnosti (opomenutí) SP přestupků pak jednání blíže vymezují (např. kdo úmyslně způsobí škodu na cizím majetku) nebo stanoví, že přestupkem je porušení povinnosti následek = porušení nebo ohrožení zájmů, které jsou jeho objektem zpravidla je dán již samotným protiprávním jednáním členění přestupků podle toho, zda následek spočívá v porušení chráněných hodnot a zájmů nebo v jejich ohrožení na přestupky poruchové ohrožovací 3) subjekt (pachatel) = osoba, která svým jednáním uskutečnila všechny znaky přestupku - pachatelem přestupku může být pouze fyzická osoba, která je v době činu příčetná a dovršila 15 rok věku přestupkové jednání je založeno na osobní odpovědnosti je vyloučena odpovědnost právnické osoby za přestupek deliktní způsobilost (obecně viz výše) = vázána na dosažení určité rozumové a volní vyspělosti odpovídající určitému věku = PZ stanoví jako hranici odpovědnosti den, který následuje po dni patnáctých narozenin pachatele (mladistvý = osoba, která v den spáchání přestupku dovršila 15 rok věku a nepřekročila 18 rok věku, platí pro ně zvláštní ustanovení PZ) - odpovědnost je vyloučena, pokud osoba v době jeho spáchání nebyla příčetná - pachatelem může být každá fyzická osoba občan ČR, cizinec, osoba bez státní příslušnosti - výjimky z působnosti přestupkových zákonů jsou odůvodněny osobním postavením pachatele pro přestupky podle PZ nelze stíhat osoby požívající imunity a výsady podle zákona nebo mezinárodního práva 4) subjektivní stránka = zavinění = 3 PZ = k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslu 5

6 jednotlivé SP přestupků proto výslovně formu zavinění uvádějí pouze tam, kde se vyžaduje úmysl Sankce a ochranná opatření a) sankce = trest = právní následek přestupku - může být uložena pouze za spáchaný přestupek na základě zákona - zásada nulla poena sine lege (viz výše) pouze zákonem mohou být upraveny jednotlivé druhy a výše sankcí, podmínky a způsob jejich ukládání PZ výslovně upravuje tyto sankce: - napomenutí - pokuta - zákaz činnosti - propadnutí věci - jedná se o obecný systém = lze je uložit za přestupky dle PZ ale i dle zvláštních zákonů b) ochranná opatření = opatření státního donucení, které způsobuje určitou újmu osobě, které je ukládáno a současně chrání zájmy společnosti - způsobená újma není účelem (jako u sankcí), ale důsledkem jejich výchovného a preventivního zaměření PZ výslovně upravuje tato ochranná opatření: - omezující opatření - zabrání věci - při ukládání sankcí se uplatňují zejména tyto zásady: a) zákonnost = ukládat lze pouze takové sankce, které stanoví zákon (včetně daných kritérií pro vyměření sankce b) individualizace = zvolen má být takový druh sankce, který vyjadřuje všechny zvláštnosti činu a pachatele c) dále např. zásady spravedlnosti a přiměřenosti - sankce lze ukládat samostatně nebo více sankcí vedle sebe - výjimka=napomenutí nelze uložit s pokutou - při splnění zákonných podmínek lze upustit od uložení sankce v rozhodnutí je pak vyslovena pouze vina ale již se neukládá sankce Řízení o přestupcích - rozhodování o vině a sankci = součást výkonu VS - řízení o přestupcích je zvláštním typem správního řízení správní řád se uplatní subsidiárně ( 51 PZ) - současně procesní ustanovení PZ mají přednost před úpravou ve zvláštních předpisech 1) příslušnost správních orgánů a) věcná příslušnost = přestupek má projednávat ten orgán, v jehož oboru působnosti byl přestupek spáchán k projednávání přestupků jsou příslušné: 6

7 - obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí (obce mohou zřídit komisi k projednávání přestupků) - orgány Policie ČR - jiné správní orgány stanovené zvláštními právními předpisy (celní úřady, finanční a katastrální úřady a další) b)místní příslušnost = určena místem, kde byl přestupek spáchán - výjimečně např. místem trvalého pobytu - zvláštní předpisy upravují místní příslušnost jinak (např. celní přestupek projedná celní úřad v jehož obvodu byl přestupek zjištěn nikoliv spáchán) 2) účastníci přestupkového řízení - subjekty přestupkového řízení = správní orgán + účastníci - PZ taxativně vyjmenovává osoby, které mají postavení účastníka přestupkového řízení obecná definice účastníka řízení dle správního řádu nemůže být vůbec použita (ani subsidiárně) účastníkem přestupkového řízení je: a) obviněný z přestupku = obviněným se osoba stává, jakmile vůči ní správní orgán učiní první úkon - viz též zásada presumpce neviny - zásada zákazu sebeobviňování - obviněný nesmí být k přiznání donucován b) poškozený = osoba, které byla přestupkem způsobena majetková škoda, pokud výslovně uplatnila nárok na náhradu škody - tzv. adhezní řízení = část přestupkového řízení, ve které správní orgán projednává otázku náhrady škody - poškozený se může odvolat pouze proti výroku rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno o jeho nároku c) vlastník věci, která může být zabrána nebo již byla zabrána d) navrhovatel = osoba postižená přestupkem uvedeným v 68 odst. 1 PZ, která podala v zákonné lhůtě návrh na zahájení řízení 3) průběh řízení - povinnost součinnosti - státní orgány, Policie ČR mají povinnost oznámit správním orgánům přestupky, o nichž se dozví, pokud samy nejsou příslušné k jejich projednání - správní orgán je oprávněn obracet se na státní orgány se žádostí o provedení potřebných úkonů - každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení, odepřít lze pouze ze zákonných důvodů - zahájení zásadně z úřední povinnosti (zásada oficiality) - zásada legality = správní orgán musí stíhat všechny přestupky, o kterých se dozví - výjimka = přestupky taxativně uvedené v 68 odst. 1 PZ tyto lze projednat pouze na návrh postižené osoby (zásada dispoziční) - ústní jednání se nařizuje vždy - výjimka=blokové nebo příkazní jednání - k ústnímu jednání se vždy předvolá obviněný a u mladistvých zákonní zástupci a orgán sociálně-právní ochrany dětí 7

8 - je zásadně neveřejné - PZ uvádí výjimky, za jejich splnění není účast obviněného u ústního jednání nutná - Obviněný není povinen dokazovat žádné skutečnosti svědčící v jeho prospěch, není povinen vypovídat, nesmí být k výpovědi či doznání donucován - společné řízení - pokud se pachatel dopustil více přestupků nebo je-li pachatelů více, vždy za předpokladu, že správní orgán je příslušný k projednání všech přestupků - rozhodnutí o náhradě škody vždy, pokud jsou splněny podmínky - existence škody způsobené projednávaným přestupkem - škoda a její výše je spolehlivě zjištěna - obviněný škodu dobrovolně neuhradil - poškozený výslovně uplatnil nárok na náhradu škody - nejedná se o návrhový přestupek nejsou-li současně naplněny všechny tyto podmínky, je poškozená odkázán na řízení před soudem (žaloba na náhradu škody) - institut vydání a odnětí věci - jde o věc důležitou pro přestupkové řízení - každá osoba má povinnost na výzvu vydat takovou věc, pokud tuto povinnost dobrovolně nesplní, může správní orgán rozhodnout o jejím odnětí 4) přezkum rozhodnutí - zásadně se lze odvolat proti každému rozhodnutí (výjimky jsou stanoveny zákonem) - rozsah odvolacího práva je dán postavením účastníka řízení-obviněný může napadnout všechny výroky, poškozený pouze výrok o náhradě škody atd. - platí zásada zákazu reformacio in peius = odvolací správní orgán nemůže změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku 5) zkrácené řízení a jeho druhy - účel zkráceného řízení=bez formálního řízení rozhodnout o jednoduchých méně závažných přestupcích a) blokové řízení = rozhodnutí o uložení pokuty ihned po spolehlivém zjištění přestupku a její zaplacení pachatelem přímo na místě nebo ve lhůtě stanovené na blok podmínky pro blokové řízení dle PZ - přestupek je spolehlivě zjištěn - nestačí domluva - obviněný je ochoten pokutu zaplatit (souhlas s tím, že přestupek bude projednán v blokovém řízení, s právní kvalifikací skutku, s výší pokuty, s tím, že pokutu ihned zaplatí) - nejedná se o návrhový přestupek - sankcí může být výlučně pokuta, dle PZ do 1 000,- Kč, dle zvláštních zákonů i vyšší - nelze rozhodnout o náhradě škody - proti uložení blokové pokuty se nelze odvolat b) příkazní řízení = vydání rozhodnutí příkazu bez ústního jednání a dokazování - opravný prostředek je odpor podaným odporem se příkaz ex lege ruší a správní orgán pokračuje v přestupkovém prvoinstančním řízení - pokud odpor podán nebyl, má příkaz účinky pravomocného rozhodnutí podmínky pro vydání příkazu dle PZ (jsou stanoveny taxativně): - není pochybnost o tom, že obviněný se přestupku dopustil 8

9 - věc nebyla vyřízena v blokovém řízení - obviněný není zbaven způsobilosti k právním úkonům (ani mu nebyla omezena) - nejedná se o návrhový přestupek ani o přestupek mladistvého - lze uložit pouze napomenutí nebo pokutu do 4 000,- Kč - byl-li podán odpor je sprání orgán vázán zásadou zákazu reformacio in peius (viz výše) F) Jiné správní delikty fyzických osob - je-li naplněna SP jiného správního deliktu fyzických osob, je vyloučena odpovědnost za přestupek - jiným správním deliktem fyzických osob nebude jednání, které naplňuje znaky trestného činu - původně se jednalo např. o správní delikty zaměstnanců za porušení povinností, které tito zaměstnanci mají na některém úseku činnosti zaměstnavatele - pachatelem tak může být pouze zaměstnanec - objektem je porušení povinností, které tito zaměstnanci mají na daném úseku činnosti zaměstnavatele G) Správní delikty právnických osob = protiprávní jednání právnické osoby, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které správní orgán ukládá sankci stanovenou zákonem - odpovědným subjektem je právnická osoba jednající statutárními orgány či jinými zaměstnanci - deliktní způsobilost se váže výlučně na existenci právnické osoby - pramenem právní úpravy jsou jednotlivé zvláštní zákony - odpovědnost je objektivní, tj. bez ohledu na zavinění H) Správní delikty podnikatelů (právnických osob a fyzických osob podnikajících) - subjektem deliktu je pouze podnikatel-dopustit se ho může pouze v souvislosti se svou podnikatelskou činností - pramenem úpravy jsou zvláštní právní předpisy - odpovědnost je objektivní, tj. bez ohledu na zavinění CH) Správní disciplinární delikty = delikt fyzické osoby, která je ve zvláštním vztahu k určité instituci - subjektem nemůže být kdokoliv, ale pouze osoba příslušející k dané instituci - objektem deliktu může být vnitřní pořádek instituce, závazný řád, kázeň, etika, odbornost apod. - řízení je upraveno zákony, které zakládají disciplinární odpovědnost - zvláštní skupinou jsou delikty členů profesních komor (advokáti, lékaři, auditoři, daňový poradci apod.) I) Správní pořádkové delikty = odpovědný subjekt nesplnil procesní povinnost uloženou mu právním předpisem a právní orgán uložením pořádkové sankce nutí povinnou osobu k jejímu řádnému splnění - účelem tak je prosazení porušených nebo nesplněných povinností - jejich uložení není povinností správního orgánu ale jeho právem - správní orgán může odpovědný subjekt postihovat opakovaně za porušení či neplnění povinností (opakovaným ukládáním pořádkových pokut) - odpovědnost je na základě zavinění 9