dům byt chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

Transkript

1 88 dům byt chata zahrada stroje nástroje auto moto koníčky

2 NEPŘEHLÉDNĚTE Do rukou dostáváte poslední, čtvrté číslo letošního ročníku řady UDĚLEJ UROB SI SÁM". Letos tedy vyšla čísla 85, 86, 87 a 88. Ti z Vás, kteří sborník odebírají prostřednictvím střediska EXPEDICE při redakci sborníku, mají ve výtisku vloženu složenku na úhradu předplatného pro příští rok. Byli bychom rádi, kdybyste platbu poukázali co nejdříve, abychom měli dost času na zpracování dat a také na správné stanovení nákladu. Pečlivě si přečtěte adresu, případné změny vepište do zprávy pro příjemce. Mnozí z Vás hradí předplatné ze sporožirového účtu. Znovu Vás prosíme, abyste učinili výjimku a zašli na poštu. Spořitelny ve své většině pečlivě uvedou číslo Vašeho účtu (které my neznáme), neuvedou však variabilní symbol, za nímž je skryta Vaše adresa. Výsledek: Dostaneme platbu, ale nevíme od koho. Zato víme, že v březnu, po vyjití prvního čísla, dostaneme rozzlobený dopis. Zvláštní situace nastala pro předplatitele ze Slovenska. Vloženou složenku mohou uhradit pouze z území České republiky, což - jak vyplývá z korespondence-není nepřekonatelný problém. Druhou možností je úhrada prostřednictvím banky nebo spořitelny. Potřebné údaje jsou na poukázce uvedeny. I v tomto případě platí, že musíte pečlivě vyplnit variabilní symbol. Částka je uvedena v korunách českých. Pracovníky banky nebo spořitelny musíte proto požádat o zaslání částky v platném přepočtu. Těm, kteří by se předplatiteli stát chtěli, variabilní symbol rádi sdělíme, stačí napsat do redakce. Využíváme této příležitosti také k omluvě. V říjnu redakci navštívili zloději. Nejsme si zcela jisti, zda nám nevypadla data u těch z Vás, kteří žádali o změnu adresy v období od září letošního roku. Sborník v tom případě dojde na starou adresu. Všechny Vás prosíme, abyste nám dali vědět, dostanete-li na svou adresu nabídku, zaměřenou na využití volného času nebo vybavení dílny či domácnosti. Nedovedeme si totiž srovnat v hlavě komu stálo naše - v současné době již zastaralé - vybavení za riziko, spojené s krádeží. Sborník vychází bezmála čtvrt století. Po celou dobu byl zrcadlem Vašich potřeb a ve velké míře i nedostatků na našem trhu. O nedostatku se již mluvit nedá, na první místo se dostaly ceny. Platí tedy to samé, co před lety. Víc hlav víc ví - nenechávejte si svoje nápady jen pro sebe, poraďte ostatním, oni zase poradí Vám. Na Vaše dobré nápady se těšíme a připomínáme, že v č. 86 byla vypsána kutilská soutěž, jejímž prostřednictvím lze nápad zúročit dvakrát. Příspěvky do soutěže přijímáme do 31. ledna Děkujeme za dosavadní přízeň a připojujeme se k těm, kteří Vám zanedlouho budou přát hezké vánoce a šťastné vykročení do nového roku Kolektiv redakce sborníku Udělej-Urob si sám Sborník Udělej-Urob si sám" rozšiřují v síti svých prodejen společnosti PNS - První novinová společnost, MORAVA PRINT s. r. o. Brno, ABO s. r. o. Plzeň, R.E.T. Olomouc, POZPO RX s. r. o. Ostrava, TISK SERVIS B +B Zatec a mnohá malá knihkupectví v okresních městech. Poštou až do bytu Vám sborník zašle Expedice USS (Hájkova 1, Praha 3). Ze starších sborníků můžeme dodat -USSč. 72 až 76 (á 15-Kč) - USS č. 81 až 84 (á 22- Kč) - USS č (v omezeném množství, á 24,- Kč) KTE - magazín elektroniky je časopis, zaměřený na praktické aplikace a samostatnou konstrukční činnost v obom. Přináší čtenářům každý měsíc D schémata zapojení, popis činnosti, pokyny k oživování i ke stavbě nejrůznějších praktických elektronických zařízení, využitelných jak pro zájmovou činnost, tak v profesionální praxi. Nabídka je velmi široká jak co do oblastí využitelnosti, tak ve stupni složitosti zařízení. Výhodou pro zájemce je, že si mohou u zásilkové služby obchodního podniku i jednotlivě objednávat stavebnice, popř. sady elektronických součástek, potřebných pro stavbu popisovaných zařízení. D v pravidelné rubrice katalogové údaje moderních polovodičových součástek a integrovaných obvodů pro elektroniku D v rovněž pravidelně publikovaných delších článcích souhrnné základní informace z určité specializované oblasti elektroniky, z technologie apod. D v rubrice Novinky, zajímavosti, informace formou krátkých článků zprávy o různých aktuálních akcích (výstavách, prezentacích nových firem aj.), o nových elektronických výrobcích, součástkách, přístrojích, o nových trendech a zajímavostech v tomto oboru. Časopis je od svého vzniku (první číslo vyšlo v dubnu 1993) velmi úspěšný. Čtou jej nejen lidé, věnující se elektronice jako zájmové činnosti, ale i profesionálové z oboru. Zvláštní skupinu odběratelů tvoří odborná učiliště, školy a další instituce.

3 88 obsah Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 88 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala TVORBA s.r.o. Železná 8, Praha 1 ve spolupráci s T.C.A. s.r.o. Bolivarova 18, Praha 6 v prosinci 1993 jako svou 12. publikaci Adresa redakce a expedice Hájkova 1, Praha 3 telefon Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s.p. Vlastina 23, Praha 6 1. vydání 64 strany, 94 obrázky; 10,65 AA, 10,92 VA TVORBA Doporučená cena 25 Kč Předplatné 24 Kč ISBN (TVORBA Praha) ISSN Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. 1150/92-NP ze dne g2 DO CHATY A ZAHRADY Elektrická rotační sekačka Ruční krouhač zelí Sušárna se slunečním kolektorem Vykurovanie chát Když komín netáhne DO DOMU A BYTU Elegantní sekretář Psací pultík Pojízdný stolek Zavěšovací sušák prádla Prosévačka písku Obehové čerpadlo Úprava kotle PRO SVÉ KONÍČKY Netradiční HI-FI věž Filtr pro akvária Skříňka pro počítač Turistický ministatív PRO AUTO A MOTO Na broušení ventilů Spací a jídelní kout Garážování nákladního přívěsu Trubkový dopravní rošt K úpravě palivového čerpadla STROJE A NÁSTROJE Přípravek na výrobu čepů Ohybný hriadeľ k vŕtačke Vodítko k přímočaré pilce Zásobník z plastikových láhví Spínání ss motorků Opäť predlžovacie šnúry oprava zlomeného vrtáku

4 , í^v-~ 5 -* ELEKTRICKÁ ROTAČNÍ SEKAČKA Návodů na výrobu elektrických rotačních sekaček již byla ve^sbornících zveřejněna celá řada. Žádný t nich však nesplňoval moje nároky. Při řešení konstrukce, kterou předkládám, jsem se zaměřil na tyto základní požadavky: - sekačka je určena pro menší plochy, musí být lehká a snadno ovladatelná; - musí mít zařízení na sběr posekané trávy, protože dodatečný úklid z posekaného trávníku je téměř neproveditelný; - konstrukce musí být maximálně jednoduchá a snadno vyrobitelná. Toto hledisko je pro domácího kutila často rozhodující, proto je použit minimální sortiment materiálů a kromě základních technologií (řezání, vrtání ap.) jen svařování; - motor z vyřazené pračky Perobot lze snadno sehnat, jeho výkon je pro danou velikost sekačky a průměr hřídele dostatečný, umožňuje použít unašeč a nůž, které jsou v prodeji. Základem sekačky je rám svařený z úhelníků, ke kterému je připevněn elektucký motor, kolečka i držadlo. Rotační nůž se otáčí v šikmo umístěném válcovém krytu. Šikmé umístění vytváří příznivé podmínky pro vyhazování pokosené trávy do sběracího koše, který je jednoduše zavěšen na základním rámu. Držadlo je demontovatelné a je na něm umístěn vypínač. Ne každý použije stejný motor. Proto uvádíme výkresy jak pro sekačku s motorem z pračky (varianta A, obr. 1), tak pro sekačku s jiným běžným elektrickým motorem s výkonem 350 W, otáčkami 2880 min- 1 (varianta B, obr. 2). U varianty B se poněkud liší základní rám a deska motoru, protože motor zasahuje do desky. Postup práce je u obou variant shodný. POSTUP PRÁCE Celý základní rám 1 (obr. 3 a 4) vyrobíme z úhelníků 20 x 20 x 3 mm. Je konstruován tak, aby svařování bylo maximálně jednoduché. Důležité je jen dbát na to, aby držáky motoru 1.6 byly kolmé na spojnici přední a zadní osy. Nejlépe je přivařit držáky již s namontovaným motorem a tím zajistit jeho správnou polohu. Jako hřídele 1.7 pro kolečka použijeme šrouby M8, ze kterých odřízneme závitovou část. Průměr zbývající válcové části 7 mm vyhovuje pro kolečka 9, prodávaná jako náhradní díl k pojízdným nákupním taškám. Pra zjednodušení výroby není možné přestavovat výšku sekání, která je zvolena 3 cm. Je samozřejmě možné zvolit jinou výšku a příslušné rozměry upravit. Matice 11 sloužící pro přišroubování držadla zatím nepři varujeme. Kryt má tvar šikmo seříznutého válce. Skládá se z desky 3, kterou vyřízneme z překližky 10 mm tlusté (nebo podobného materiálu) a pláš- 2

5 obr. 1 3

6 4 Obr. 2

7 Rozpiska materiálu tě 2 z plechu 0,8 mm tlustého, z důvodu koroze nejlépe pozinkovaného (obr. 5). Nátěr na plášti totiž při sekání dlouho nevydrží, zejména na vnitřní straně pláště. Plášť přišroubujeme k desce vruty 24, přičemž styčné plochy předem natřeme lepidlem Epoxy. Případné skuliny zalijeme také tímto lepidlem a povrch zarovnáme. Šroubování vrutů do hran překližky může činit potíže, protože překližka se ráda štípe. Můžeme tedy připojit plášť k desce pomocí plechových úhelníčků, které k plášti přinýtujeme a k desce shora přišroubujeme pomocí šroubů zajištěných podložkami a maticemi (det. D na obr. 6). Použijeme-li motor podle varianty B, musíme ještě navíc zhotovit kryt 10 podle obr. 3. Základem je plechovka od barvy 10.1 vhodného průměru (asi 155 mm) k níž připájíme přírubu 10.2 a úchyty Kryt 10 přišroubujeme k desce 3 vruty 24. Hotový kryt přišroubujeme k základnímu rámu čtyřmi vratovými šrouby 15. Příslušné otvory v desce 3 vyvrtáme podle otvorů v rámu. Držadlo 4 tvoří rám 4.1, který svaříme z trubek 0 18 mm podle obr. 5. K rámu privaríme držáky 4.2 sloužící pro připevnění k rámu. Případnou úpravou držáků můžeme změnit sklon držadla a tím i výšku pro uchopení. Pokud nechceme mít držadlo demontovatelné, držáky k rámu privaríme. Jinak držáky s rámem svrtáme a ke spojení použijeme šrouby 14 s podložkami 13. Zajišťovací matice 11 privaríme k základnímu rámu. Možnost odpojit držadlo je výhodou při přepravě nebo při zimním uložení. Na držadlo připevníme i pákový spínač 4.3, který je v prodeji.- Má význam pro bezpečnost práce se sekačkou. Jakmile spínač pustíme, motor se vypne. Na přívodní kabel navlékneme kousek pryžové nebo plastové hadice vhodného průměru a plechovou objímkou ho upevníme k držadlu. Omezíme tím nebezpečí, že se kabel poškodí častým ohýbáním v místě upevnění. Přívod od spínače k motoru můžeme provlék- 5

8 6 Obr 3

9 POHLED B Obr. 4 7

10 8 Obr. 5

11 Otir. 6 nout trubkou 4.1 rámu, hrany otvorů však musíme pečlivě zaoblit. Pokud bude držadlo demontovatelné, je nutné odpojovat kabel od motoru, a to buď přímo na svorkovnici motoru, nebo poblíž motoru kabel přerušíme a namontujeme prodlužovací zásuvku a vidlici. Unašeč 7 i nůž 8 zakoupíme jako náhradní díl k rotační elektrické sekačce. Unašeč případně upravíme podle hřídele použitého motoru. K noži 8.1 přinýtujeme plechová křidélka 8.2, která přispívají k vyhazování trávy do sběracího koše mimo jiné i tím, že nůž působí jako ventilátor. Při nýtování křidélek i vytváření ostří na náběžné hrany musíme mít na paměti směr otáčení. Sběrací koš 5 volně zavěšujeme dvěma háčky na základní rám. Kostru 5.1 svaříme z tažného drátu 0 4 mm podle obr. 6. Dno 5.3 a zadní stěnu 5.4 vyřízneme z umakartu, který přinýtujeme k plechovým patkám 5.2 privareným ke kostře. Boční stěny a stěnu horní potáhneme umělohmotnou sítí 5.5, která se prodává jako síť proti hmyzu. Celou sekáčku natřeme vhodnou barvou; zejména překližkovou desku 3 musíme chránit proti působení vlhkosti. A ještě důležité upozornění na závěr: Celou elektrickou instalaci svěříme odborníkovi, pokud jím sami nejsme. Sekačka musí být zapojena podle všech platných norem. Při práci nepodceňujeme bezpečnostní pravidla, o kterých jsme 1 ve sborníku psali již několikrát. ING. MIROSLAV MIKULKA 9

12 RUCNI KROUHAČ ZELÍ Abych si usnadnil práci při krouhání zelí, vyrobil jsem si ruční krouhač se čtyřmi rotujícími noži. Mohu říci, že strojek mi tuto práci usnadnil a zrychlil. Základem krouhače je ložiskové těleso 1 s vrtulkou 2, které získáme ze staré vířivé pračky. Získat ho tedy není vůbec žádný problém. Výhodou je, že ložiska tohoto tělesa jsou dokonale utěsněna proti vnikání nečistot. Rozpiska materiálu vrtulku 2 ustavíme kotouč 3, vystředíme ho podle osy a na vrtulku si označíme podle kotouče středy otvorů. Vrtulku demontujeme z tělesa a v označených místech zhotovíme čtyři otvory se závitem M8. Na konci hřídelky, kde byla řemenice, vypilujeme čtyřhran pro nasazení kliky a z čela vyvrtáme otvor a vyřízneme závit M6 pro upevnění kliky. Opěrku 5 zhotovíme z nerezavějícího plechu, popřípadě i z plastu, a vyvrtáme čtyři otvory 0 3,5 mm se zahloubením pro zápustné vruty. Kryt 9 vyrobíme z velkého podnosu z plastické hmoty. Spodní část POSTUP PRÁCE Nože 4 vyrobíme pokud možno z nerezavějící oceli. Vyvrtáme tři otvory 0 3,5 mm se zahloubením a naostříme podle obr. 1. Z laťovky polepené z jedné strany umakartem vyřízneme kotouč mm. Odvrtáme a propilujeme drážky podle řezu A-A a vyvrtáme otvory 0 8,5 mm se zahloubením na straně umakartu. Na drážky ustavíme postupně nože a podle děr v nožích vyvrtáme otvory pro vruty 14. Ložiskové těleso 1 s vrtulkou 2 upneme do svěráku vrtulkou nahoru tak, aby osa byla svisle. Na 10

13 11

14 VYBRÁNÍ A OTVORY DLE LOŽISK.TĚLESA Obr. 2 12

15 okraje odřízneme, aby mohlo nakrouhané zelí propadávat dolů. Kryt položíme na stůl, ustavíme na něj ložiskové těleso, vystředímeje proti sobě, narýsujeme potřebné otvory a vyvrtáme. Z tvrdého dřeva vyřízneme oba nosníky 6 a 8 i vložky 7. Nosníky spojíme a vyvrtáme v nich čtyři otvory 0 8,5 mm. Poté v nosníku 8 ještě vyvrtáme čtyři otvory 0 5 mm, do nichž vyřízneme závity M6 sadovými závitníky bez mazání olejem. Mezi oba nosníky 6 a 8 vložíme vložky 7, stáhneme svěrkami a svrtáme. Po uvolnění vyřežeme do vložek závity M8 stejným způsobem jako u nosníku 8. Do vložek ještě zhotovíme výřezy pro okraje krytu. Podle krytu 9 smontovaného s ložiskovým tělesem orýsujeme nosník 6 a zhotovíme potřebný výřez a otvory. Pokud se nám podaří sehnat hotovou kliku 10 z nějakého vyřazeného kuchyňského strojku, nemusíme ji vyrábět. Jinak kliku zhotovíme podle obr. 2. V páce 10.2 zhotovíme otvor se závitem M8 a půlkruhový výřez R 12,5 mm, ustavíme s nábojem 10.1 a privaríme. V náboji 10.1 vyvrtáme otvor 010 mm a vypilujeme stejný čtyřhran jako na hřídeli vrtulky. V ose rukojeti 10.4, kterou vyrobíme z násady na pilník, vyvrtáme otvor 0 8,5 mm. Šroub 10.5 prostrčíme otvorem rukojeti, zašroubujeme do páky a zajistíme maticí Z ploché oceli 20 x 6 mm ohneme dvě upínky 11a zhotovíme do nich otvor se závitem M10 a po dvou otvorech 0 6,5 mm. Jako upínací šrouby 12 použijeme křídlaté šrouby. Nemáme-li je po ruce, prořízneme v hlavě šroubu drážku 2 mm širokou do hloubky 10 mm, do níž vsuneme kus plechu se sraženými hranami a svaříme. Svary včetně zbytku hlavy přebrousíme. Pak již můžeme začít s montáží. Na kotouč 3 přišroubujeme nože 4, smontujeme ložiskové těleso 1 s krytem 9 a nasadíme vrtulku 2 s přišroubovaným kotoučem 3. Nosník 6 s nosníkem 8 sešroubujeme prostřednictvím vložek 7 osmi šrouby 15. Opěrku 5 ustavíme na nosník 8 tak, aby mezi ní a noži byla co nejmenší mezera, ale aby o nože nedřela. Opěrku s nosníkem svrtáme a sešroubujeme. Na nosník 8 přišroubujeme obě upínky 11. Na hřídel vrtulky nasadíme kliku a zajistíme ji šroubem 19, pod kterou vložíme plechovou podložku 20. Krouhač přichytíme pomocí upí- 'nek k desce stolu, pod něj postavíme nádobu a můžeme začít krouhat. VÁCLAV PAVLAS SUŠÁRNA SE SLUNEČNÍM KOLEKTOREM Chceme-li léčivé byliny usušit tak, aby neztratily na kvalitě, měl by tento proces probíhat v proudu teplého, suchého a čistého vzduchu. Sušení na půdě (máme-li ji vůbec k dispozici) probíhá pomalu, byliny se snadno znečistí prachem nebo pavučinami, sušení v elektrické troubě je jednak neekonomické, jednak bez dostatečného dozoru i riskantní. Sušárna s uzavřeným cirkulačním okruhem sušicího vzduchu, ohřívaného slunečním zářením, tyto nedostatky odstraňuje. Schéma sušicího zařízení je nahoře na obr. 1. Zařízení se skládá ze slunečního kolektoru pro ohřev vzduchu 4, sušicí komory 2 s lískami 5 pro ukládání sušeného materiálu, chladiče 3, zajišťujícího vysrážení vody z vlhkého vzduchu a odvaděče vysrážené vody 5, který odvádí vodu mimo prostor sušárny. Vzduch cirkulující v sušárně je oddělen od okolního prostředí. ČINNOST ZAŘÍZENÍ Ohříváním vzduchu ve slunečním kolektoru 4 se snižuje jeho relativní vlhkost a specifická hmotnost. Vzduch vystupující z kolektoru vstupuje do horní části sušicí komory 2, kde se nasycuje vlhkostí ze sušeného materiálu. Se stoupající absolutní i relativní vlhkostí klesá teplota vzduchu a stoupá jeho specifická hmotnost. Rozdíl hmotností vzduchových sloupců v komoře a v kolektoru zajišťuje cirkulaci vzduchu sušicím zařízením. Vzduch odcházející z komory 2 s vysokou absolutní i relativní vlhkostí vstupuje do chladiče 3, kde se ochladí pod rosný bod, takže voda odebraná sušenému materiálu z něho vykondenzuje. Z chladiče vystupuje vzduch s nízkou teplotou, nízkou absolutní, ale vysokou relativní vlhkostí a vrací se do kolektoru 4, aby se zde opět ohřál. Celý tento proces se nepřetržitě opakuje, pokud je rozdíl teplot na vstupu a výstupu vzduchu komory 2. Vykondenzovaná voda se odvádí z prostoru chladiče 3 odvaděčem 1, pracujícím na principu sifonového uzávěru. Tím je celý vnitřní prostor sušicího zařízení oddělen od okolí. Do sušicí komory nemůže vniknout ani prach ani hmyz. Nejjednodušším chladičem pro ochlazení vzduchu pod rosný bod jsou stěny nádržky naplněné vodou. Teplo předané do chladicí vody kondenzací vody ze sušicího vzduchu se eliminuje v noci samovolným chladnutím a během slunečního záření volným odparem vody z otevřené hladiny v nádržce. Teoreticky by se mělo odpařit jen tolik vody z nádržky, kolik jí vykondenzuje ze sušicího vzduchu. Odpar je však vždy větší vlivem povětrnostních podmínek, a proto je nutno obsah nádržky chladiče čas od času doplňovat. Jinou obsluhu sušárna nevyžaduje. Sušicí proces probíhá i při malém ohřátí vzduchu v kolektoru, ovšem pomaleji. Přehřát se sušený materiál nemůže, protože teplota vzduchu na výstupu z kolektoru nepřestoupí zpravidla 50 C. Výkon sušárny závisí na dvou parametrech: -za prvé na ploše slunečního kolektoru (čím větší je plocha, tím větší je množství ohřátého vzduchu a tím i větší množství vody odňaté sušenému materiálu) - za druhé na celkové výšce sušárny (při větší výšce je rozdíl hmotnosti vzduchových sloupců v komoře a kolektoru větší, a tedy i rychlost cirkulace vzduchu větší). Uvedené rozměry sušárny je proto možné přizpůsobit potřebám a možnostem uživatele. Pouze je 13

16 14 Obr. 1

17 Rozpiska materiálu třeba zachovat sklon kolektoru přibližně (90 - A) od svislé roviny, přičemž A je zeměpisná šířka v místě instalace sušárny. Je samozřejmé, že sušárnu instalujeme na ' místě co nejdéle ozářeném sluncem tak, aby osa kolektoru směřo-, vála k jihu. Materiál k sušení ukládáme na lísky ve slabých vrstvách. Lísky ukládáme do sušicí komory tak, aby vzduch, který neprojde lískami, procházel jednou mezerou za lískou a podruhé mezerou před lískou. Z tohoto důvodu jsou lísky úmyslně o něco kratší než sušicí komora. VÝROBA JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ Odvaděč vody (obr. 2) je základní prvek sušárny, na kterém jsou upevněny ostatní díly. Z latí 30 x 50 mm sestavíme oba rámy - přední 1.2 i zadní 1.1. Latě spojíme v rozích přeplátováním nebo čepováním. Na oba rámy přišroubujeme postranice 1.3, na které předem přibijeme latě 1.11 podle det. na obr. 1 tak, aby byly z vnitřní strany. Na spodní příčku předního rámu 1.2 přibijeme dva klínky 1.13 a střed příčky upravíme tak, aby se podle sklonu klínků snížil o 10 mm. Na horní příčku rámu 1.1 a dolní příčku rámu 1.2 přibijeme nebo přišroubujeme prkna 1.4, která vytvoří podlážku odvaděče. Ve středním prknu 1.4 vyvrtáme ve vzdálenosti asi 30 mm od rámu otvor 010 mm podle det. C na obr. 1 pro montáž odtokové trubky. Podlážku pokryjeme podlahovou krytinou z PVC 1.6. Kratší strany přichytíme lištami 1.10 přibitými na horní příčky rámů 1.1 a 1.2, delší strany pak přichytíme tak, že lišty 1.11 přitiskneme na lišty 1.11 již upevněné na postranicích a horní lišty 1.11 opět přitlučeme k postranicím. V krytu 1.6 vyřízneme otvor 010 mm a prostor mezi krytinou a dřevem vyplníme částečně silikonovým nebo sklenárskym tmelem. Z hliníkové nebo měděné trubky zhotovíme odtokovou trubku 1.9 tak, že jeden konec rozklepeme do trychtýřku na průměr asi 20 mm. Trubku zasuneme do otvoru a zajistíme příložkou 1.12 tak, aby okraj trychtýřku byl v úrovni krytiny a byl zároveň nejnižším bodem podlážky (det. D na obr. 3). Z vnější strany navlékneme na trubku gumovou hadičku, pod kterou položíme nádobku 1.8, do níž bude stékat voda. Rám chladiče 1.7 zhotovíme z prken, která v rozích spojíme ozuby. Abychom mohli rám chladiče připevnit na postranice 1.3, vyvrtáme v něm otvory 0 4,5 mm se zahloubením mm do hloubky 70 mm. K upevnění nám pak postačí vruty 4 x 60 mm. Výplňové prkno 1.5 a operu 1.14 upevníme až při montáži celého zařízení. Sušicí komoru 2 vyrobíme podle obr. 4. Přední a zadní rám 2.1 a 2.2 a oba boční rámy 2.3 zhotovíme z latí 30 x 50 mm, které v rozích spojíme čepováním. Styčná místa natřeme lepidlem odolným proti vodě a spojení pojistíme hřebíkem. Na rámy 2.1 a 2.2 přitlučeme lišty 2.4 a výztuhu 2.5, na boční rámy 2.3 pak lišty 2.6. Přední a zadní rám spojíme (pomocí vrutů) jedním z bočních rámů 2.3. Druhý boční rám (odnímací, slouží jako dvířka) nahradíme příčkou 2.7. Hotovou kostru komory usadíme na odvaděč vody a přišroubujeme vruty se zapuštěnou hlavou. Z pěnového polystyrénu nařežeme výplně 2.9 až 2.12 a ještě před montáží je natřeme vhodným odstínem 15

18 Obr. 2 Balakrylu. Nesmíme použít barvu obsahující organická rozpouštědla, která rozpouštějí polystyren. Balakryl lze ředit vodou, pe-zaschnutí se však vodou nerozpouští. Zasadíme výplně 2.9,2.10 a 2.11 a přichytíme je lištami 2.8, které přišroubujeme vruty. Z ocelového drátu 0 4 mm ohneme háčky 2.13 a přišroubujeme je vruty 6 x 35 mm s půlkulatou hla^ vou po stranách rámů 2.1 a 2.2. Budou sloužit k upevnění dvířek. Vruty utáhneme tak, aby se háčky dalo otáčet. Na postranici 1.3 odvaděče přišroubujeme lištu 2.14 asi 5 mm pod okraj. Přiložíme dvířka a na hrany přišroubujeme vruty 6 x 35 mm tak, aby se konce háčků mohly zaklesnout za vyčnívající dříky vrutů (det. E na obr. 4). Chladič 3 vyrobíme z pozinkovaného plechu 0,7 mm tlustého. Podle obr. 5 vystřihneme rozvinutý tvar nádoby 3.1 a žeber 3.2. Nádobu ohneme a v rozích snýtujeme měděnými nýtky 3.3 a týmiž nýtky přinýtujeme na dno nádoby i ohnutá žebra 3.2. Nádobu ještě v rozích spájíme cínovou pájkou a zároveň i přecínujeme všechny nýtky ve dně nádoby. Vyzkoušíme, zda je nádoba nepropustná, a je-li vše v pořádku, vložíme chladič (bez povrchové úpravy) do rámu 1.7 na odvaděči. Mezi obrubu chladiče a hranu rámu vložíme molitanové těsnění 3.4 nebo sklenársky tmel a chladič přišroubujeme vruty 4 x 40 mm. Sluneční kolektor 4 zhotovíme podle obr. 6. Nejprve připravíme obě postranice 4.1 tak, aby jedna byla levá, druhá pravá. Drážky prořízneme na kotoučové pile s tlouškou listu 2 mm. Do připravených zářezů vložíme příčky 4.2 až 4.5 a přišroubujeme je. V rozích vyztužíme rám plechovými úhelníky 4.10 používanými při výrobě oken (det. F na obr. 5). Zespodu přišroubujeme příčné výztuhy 4.7,4.8 a 4.9. Izolační vrstvu 4.11 uřízneme z pěnového polystyrénu, který před upevněním natřeme ze všech stran Balakrylem. Polystyrén zajistíme v rámu lištami 4.12, které přibijeme na postranice. Pak celý vnitřek rámu natřeme tmavým odstínem Balakrylu. Do drážky v postranicích zasuneme plech 4.13, který na osvětlené straně zdrsníme smirkovým papírem a natřeme černým matným nátěrem. Aby se plech neposouval, zvlníme na jednom konci oba okraje v délce asi 50 mm (det. G na obr. 5). Poté připevníme podélnou výztuhu 4.6. Horní stranu rámu potáhneme tlustší polyetylénovou fólií 4.14, kterou uprostřed a po obvodě přichytíme lištami Místo fólie můžeme použít dvě tabule skla, které uložíme do ' sklenárskeho tmelu a přichytíme lištami, do nichž však musíme vyříznout polodrážku podle tloušťky skla. V tom případě lišty nepřibijeme hřebíčky, ale přitáhneme vruty. Lísek 5 vyrobíme sedm. Rám 5.1 vyztužíme v rozích plechovými úhelníky 5.2 přibitými krátkými hřebíčky. Silonové pletivo 5.3 (raději 16

19 Obr. 3 17

20 2. Obr. 4 ODNÍMATEĽNÁ BOČNICE 18

21 Obr. 5 19

22 20 Obr. 6

23 s většími oky 2 až 4 mm) přichytíme pomocí lišt 5.4 přibitých hřebíčky. SESTAVENÍ SUŠÁRNY Na přední rám odvaděče přišroubujeme operu 1.14 (det. B na obr. 1) a osadíme kolektor 4. Zkontrolujeme, zda kolektor dosedá svými šikmými plochami na odvaděč a sušicí komoru 2. Dosedací plochy případně upravíme a pak na ně po celém obvodu přilepíme samolepicí molitanovou pásku 4.16 používanou k těsnění oken či dveří. Upravíme šířku výplňového prkna 1.5 a prkno přibijeme. Kolektor nahoře připevníme několika vruty se zapuštěnou hlavou přišroubovanými zevnitř sušicí komory do příček 4.2 a 4.4 kolektoru. Sušicí komoru uzavřeme shora výplní 2.12 a přichytíme lištami 2.8. Celou sušárnu natřeme vhodným odstínem Balakrylu. STANISLAV VESELÝ OSVEDČENÉ RADY PRE VYKUROVANIE CHÁT Mojím koníčkom je stavba krbov, pecí, ohnísk, atď., a predovšetkým ich netradičné riešenie v rekreačných chatách a chalupách. Krb s otvoreným ohniskom je síce pôsobivý, ale málo účinný. Osbbne som volil kombináciu krbu a pece. Tento celok nazval môj priateľ krbopecou. Účinnosť tohto výhrevného zariadenia môžeme zvýšiť tým, že teplé spaliny v prieduchu komína usmerníme pomocou klapky do dvoch výmeníkov tepla (např. zn. GAJO), ktoré temperujú časť podkrovia (obr. 1). Konštrukciu pece si pochopiteľne upraví aj majiteľ väčšieho objektu - resp. takého, v ktorom je potrebné vykúriť viac miestností. Do konštrukcie pece zabudujeme nádrž so systémom špirál, ktorá slúži ako tepelná vložka napojená na jednoduchý rozvodný systém ústredného kúrenia (obr. 2). Z jedného miesta tak vykurujeme celý dom. To je nepochybné veľmi príjemné, pretože máme nielen menej práce pri obsluhe pece, ale hlavne pri následnom upratovaní. Upozorniť však. musím na jeden nedostatok. Pretože tepelná vložka je v priamom styku s ohňom, chtiacnechtiac vykurujeme yždy celý rozvod ústredného kúrenia. To je nevýhodné v prípade, keď chceme prikúriť len v jednej miestnosti. Navrhol som preto takú konštrukciu pece, ktorá tento nedostatok odstraňuje. Vtip spočívá v tom, že rošt môže byť umiestnený vo dvoch úrovniach (obr. 3) V chladnejších letných dňoch kúrime potom na hornom rošte, takže tepelnú vložku (obr. 4) neohrievame. V zime preložíme rošt do nižšej polohy. V prvom prípade je klapka 16 zavretá a klapka 17 otvorená. V druhom klapku 17 zavrieme a klapku 16 otvoríme. Vďaka tomuto usporiadaniu je piecka využívaná celoročne s maximálnym možným úžitkom. Stavba kameninovej piecky a krbu bola v zborníku podrobne popísaná (USS č. 63 a 64). Preto len niekoľko poznámok. Pec staviame zo šamotových tehiel, spájaných šamotovou maltou. V krajnom prípade použijeme maltu vápennú. Pri murovaní platí zásada, že vrstva malty má byť čo najtenšia (3-5 mm), avšak tehla musí 21

24 Obr. 1 22

25 Legenda k obr. na str ohnisko 2 - tepelná vložka 3 - klapka regulujúca ťah 4 - litinová platňa 5 - teplonosné médium 6 - násypné dvierka 7 - popolové dvierka 8 - šamotová vymurovka 9 - úroveň roštu pre letný režim 10 - úroveň roštu pre zimný režim 11 -teplomer 12 - expanzná nádrž 13 - rozvod ústredného kúrenia 14 - prestup trubky cez Šamotové murivo (utesniť skrčeným alobalom) 15 - medzera potrebná k napojeniu tepelnej vložky na systém ÚK 16 - klapka regulácie ťahu č klapka regulaci ťahu č sopúch 125/125 mm vedúci do komína 19 - komín 20 - napojenie na krb celou plochou ležať v maltovom lôžku. Liatinové pláty ukladáme buď do rámu vymurovaného z tehiel alebo do rámu oceľového. Úplne nevhodné je ukončenie kachli betónovým rámom, pretože ten vplyvom teplotných rozdielov veľmi rýchlo praská. MARIAN FILO KDYŽ KOMÍN NETÁHNE U mnoha malých chat, kde je třeba šetřit místem, bývá komínové těleso postaveno zvlášť, mimo objekt. Kamínka jsou napojena dvěma koleny do trubky, procházející stěnou chaty. Za nepříznivého počasí, když je komín studený, se stává, že při zapalování jde kouř dovnitř, i když má komín jinak dobrý tah. Pak nezbývá, než vyběhnout ven, otevřít komínová dvířka a v komíně zapálit papír, aby se ohřál a vznikl dobrý tah. Když prší, padá sníh nebo mrzne, není taková akce ničím příjemným. Pomoc je přitom docela snadná. Horní koleno kouřovodu stačí doplnit ejekční vložkou, do ní několikrát fouknout a tah se otočí. Protože foukáme na začátku topení, kdy je koleno ještě studené, můžeme foukat ústy, aniž bychom se popálili. Jakmile kamínka správně hoří, zakryjeme otvor (po vyjmutí trysky) vložky zátkou. Hlavní součástí vložky je tvarovka - koleno 90, kterou upevníme do otvoru X v horním kolenu kouřovodu. Do vyčnívajícího konce tvarovky vložíme trubku nebo plech 1 mm tlustý, stočený do tvaru trubky a na' konci stepaný kladívkem tak, aby vznikla úzká štěrbinka působící jako tryska. Foukaný vzduch proudí štěrbinou zvýšenou rychlostí a strhává sebou okolní vzduch (kouř) správným směrem. Rozměry nejsou kritické, vše upravíme podle toho, jakou tvarovku seženeme. V daném případě to bylo koleno 5/8" a zátkou je šroub M8 x 25 mm. V.K. 23

26 ELEGANTNÍ SEKRETÁŘ Pěkný sekretář jako po babičce by už zase chtěl mít téměř každý. Málo platné, móda se vrací. Ne každý však takový kus nábytku zdědil a koupit nový, je nad možnosti většiny z nás. Máte-li však chuť do práce, můžete se do jeho výroby pustit sami za předpokladu, že nebudete šetřit na materiálu, aby výsledek stál za vynaloženou námahu. Sekretář zhotovíme z ušlechtilého dubového dřeva, ať již plného nebo z dubové laťovky či dubové překližky. Vhodné mosazné kování v současné době není problémem, i když nejlevnější také není. Získáme cenný kus nábytku srovnatelného s nábytkem továrně vyrobeným. Kvalitní vnější vzhled není podmíněn náročným dílenským vybavením. Postačí okružní pila, stojanová vrtačka, hoblice, svěrky a běžné nářadí. Předpokladem je jistá zběhlost v obrábění dřeva, například spojování dílů kolíky, drážkování pomocí okružní pily, čisté lepení, začišťování vnějších hran a podobně. Máme-li dostatečně velkou a vhodnou okružní pilu s přesným nastavováním hloubky řezu a s přesným podélným i příčným vedením řeziva s dodržením kolmosti, pak materiál na skříň nařežeme sami. Výhodnější je však nechat si materiál rozřezat v odborné dílně podle materiálové rozpisky. Ušetříme na prořezu, získáme přesné pravoúhlé tvary a navíc můžeme ihned začít s montáží skříně. POSTUP PRÁCE Základ sekretáře tvoří kostra, která se skládá ze dvou bočnic 2, dna 3 s podstavci 1, dalších dvou podlah 3 a stropu 5. Vše spojujeme pomocí kolíků 0 8 mm, přičemž styčné plochy natíráme epoxidovým lepidlem. U všech nařezaných dílů 2,3 a 5 musíme nejdříve začistit čelní hrany dubovou dýhou. U zadních hran bočnic 2 a stropu 5 nesmíme zapomenout zhotovit osazení pro zapuštění zad 11. Do všech dílů kostry vyvrtáme otvory pro kolíky. Aby na sebe díly přesně navazovaly, použijeme při vrtání otvorů vhodný přípravek. Nejprve spojíme dno 3 s předním a zadním podstavcem 1 a to tak, aby oba podstavce byly zasunuty o 10 mm. Poté si položíme jednu bočnici na rovnou plochu a postupně k ní připevníme dno s podstavci, dále další dvě podlahy 3 a nakonec strop 5. Nasadíme a přilepíme druhou bočnici 2. Do osazení vložíme záda 11. Jejich zalepením a přibitím zajistíme pravoúhlost celé skříně. Obvodové díly velkých zásuvek 7,8 a 9 spojíme navzájem na drážku a pero, a to tak, aby čela zásuvek přečnívala bočnice z každé strany o 20 mm. Dno 19 vsadíme rovněž do drážek. Styčná místa potřeme lepidlem. Drážky vyřízneme na vhodnou šířku a hloubku (podle per) na stavěči okružní pile. Pokud ji nemáme, můžeme, obvodové díly zásuvek spojit natupo pomocí kolíků a dno pak přilepit a přibít zespodu. V tom případě pak musíme snížit obvodové díly o tloušťku překližky dna. Vodicí lišty 18 přilepíme a zespodu přišroubujeme. Místo dvou prostředních lišt můžeme vyříznout jednu v dvojité šíři, tedy 40 x 20 mm. Třecí plochy lišt navoskujeme k usnadnění kluzného pohybu. Do dolního prostoru, který se bude zavírat dveřmi, vyvrtáme ve vhodné výšce otvory pro stavěči nábytkové čepy, nejlépe mosazné, na které ppložíme polici 4. Místo těchto čepů můžeme.přišroubovat dvě podpěrné lišty. U dveří 6 nejprve olepíme všechny hrany dubovou dýhou. Pak přilepíme na vnější plochy ozdobné profilové lišty 26. Při této práci postupujeme velmi pečlivě, neboť z velké části právě na ní bude záležet konečný výsledek. Lišty seříznuté pod úhlem 45 musíme v rozích přesně 24

27 25

28 Rozplska materiálu slícovat. Mosazné nábytkové závěsy a zámek čistě zapustíme do dveří i skříně. Přihrádkovou skříňku, která je v horní části zabudována do sekretáře, zhotovíme z překližky 10 mm tlusté. Protože velmi pěkně působí kombinace různých dřev, může být tato vnitřní část z překližky jiného dřeva, například mahagonového. Záleží na tom, co seženeme. Pro pěkný vzhled musíme i tady viditelné hrany opatřit dýhou. Protože přihrádková skříň musí přesně lícovat (pouze s milimetrovou vůlí) do vnitřní volné prostory, stačí jen slepení na tupo. Předem však pečlivě proměříme volný prostor a podle skutečnosti rozměry jednotlivých dílů případně upravíme. Nejprve slepíme dno 12 s oběma bočnicemi 14 a dvěma malými svislými přihrádkami 17. Poté přilepíme polici 13 a na ni pak zbylé dvě malé přihrádky 17, velké příhrady 16 a nakonec strop 12. Při této práci neustále kontrolujeme přesnost lícování. Hotovou skříňku upevníme dvěma vruty do bočnic 2 sekretáře. Zásuvky do skříňky zhotovíme tak, že čela 20, bočnice 22 a záda 23 slepíme na tupo, přičemž spojení zajistíme kolíčky. Dno 24 přilepíme zespodu a nakonec přilepíme krycí čelo 21. Poklop 10 tvoří po otevření psací desku. Proto musíme spodní hranu šikmo zkosit a do horní hrany vytvořit šikmé osazení tak, aby celý poklop přesně zapadl do horního dílu sekretáře. Všechny takto vzniklé hrany musíme opatřit dubovou dýhou. S její tloušťkou musíme tedy počítat při lícování poklopu. Vnější plochu poklopu ozdobíme stejně jako dveře přilepením profilových lišt. Dbáme, aby byly stejně vzdáleny od okrajů jako u dvířek. Do zkosené dolní hrany zapustíme dva mosazné nábytkové závěsy a do horní hrany upevníme zámek. Ve vodorovné psací poloze drží desku dva mosazné řetízky přišroubované tak, aby nebránily priklopení desky. Musíme je upevnit důkladně, protože při opřených loktech budou dost zatíženy. Pro konečnou povrchovou úpravu se nabízejí dva způsoby. Prvním je napuštění včelím voskem s následným přeleštěním, druhým dva nátěry matným bezbarvým lakem. Na čela zásuvek připevníme vhodná mosazná kování. JAN DEJMEK PSACÍ PULTÍK Psací pulty bývaly kdysi nepostradatelnou součástí vybavení úředních místností. Stáli u nich písaři, a na nich spočívaly objemné folianty s úředními záznamy. Psací pultík však má své kouzlo, folianty mohou nahradit zlaté stránky bezmála téže hmotnosti a na záznamy postačí poznámkový blok vedle telefonního přístroje. Pultík umístěný ve vhodné výši, oproštěný o zbytečné nohy, poslouží stejně dobře, jako před sto lety. S jeho pomocí se vyhneme dobře známým provizoriím známým třeba z předsíní panelových domů. Na jeho rovnou plo- 26

29 chu se bez problémů vejde telefonní přístroj, ale i kalendář, psací potřeby, případně i elektrická lampa. Na šikmé odklopné ploše lze pohodlně listovat v telefonním seznamu, dělat si výpisky či zapisovat vzkazy. Vše, co bezprostředně nepotřebujeme, uklidíme do schránky pod psací deskou, takže kolem telefonního přístroje se na židlích, botnících a podobně nic nepovaluje. Pultík vyrobíme ze dřeva a jeho vzhled přizpůsobíme ostatnímu vybavení. Má-li dřevu zůstat přírodní odstín, volíme borovici, smrk nebo jasan, budeme-li ho natírat, použijeme laťovku asi 20 mm tlustou. >>'*/<>.. Podle rozpisky materiálu si nařežeme všechny potřebné díly. Pří- Rozpiska materiálu V'A slušné hrany čela 2 i desky 4 náležitě zkosíme. Do obou bočnic 1, čela 2 i zad 3 zhotovíme drážky 8 mm široké do hloubky 5 mm. Díly sestavíme, vložíme dno 7 vyříznuté z překližky 8 mm tlusté, přičemž všechny styčné plochy natřeme lepidlem a spojení ještě zajistíme kolárskymi hřebíky nebo vruty se zapuštěnou hlavou. Přilepíme a přibijeme horní desku 4. Hlavy vrutů či hřebíků zakytujeme. K přední hraně odklopné desky 5 přilepíme lištu 6 a pak desku připevníme buď dvěma menšími závěsy nebo závěsem klavírovým. Hotovou, povrchově upravenou skříňku přišroubujeme dvěma nebo třemi vruty do hmoždinek vsazených do zdi. Výška uvedená na výkresu vyhovuje postavě 175 cm vysoké. JAN HUDEC POJÍZDNÝ STOLEK NA BALKON ČI TERASU Věřte nebo nevěřte, takový stolek velmi zpříjemní odpolední siestu, ale i běžně stolování. Nezabírá příliš místa, ale vejde se na něj mnoho věcí, které chceme mít po ruce. Kolečkový pojezd umožňuje Rozpiska materiálu 27

30 snadný přesun do místa potřeby. Dá se využít i na umístění květin - třeba právě těch, které na balkoně či terase přezimovat nemohou. Jeho výroba je jednoduchá. Začneme sestavením obou bočních trojúhelníkových rámů. Skládají se ze dvou stojin 1 spojených dole příčkou 2 a nahoře úkosem 4, v němž je vyvrtán otvor pro tyč. Uprostřed stojin ještě připevníme podložky 5. Hotové boční rámy spojíme tyčí 3 a dvěma policemi 6 a 7, které vyřízneme z laťovky nebo tlusté překližky. Všechny spoje jsou šroubované a navíc slepené. Na spodní konce stojin upevníme vhodná pojezdová kolečka 8. Povrchové úpravě musíme věnovat pozornost, protože stolek bude vystaven i nepřízni počasí. Proto ho důkladně nalakujeme ať již bezbarvým lakem nebo vhodnou barvou. Povrch polic můžeme na ochranu před vodou polepit umakartem. Z.N. ZAVĚŠOVACÍ SUŠÁK PRÁDLA Osvědčil se mi sušák prádla, který lze zavěsit na hák upevněný ve stropě lodžie nebo na větev stromu na zahradě. Volně zavěšený sušák se ve větru otáčí a tak se prádlo - i když hustě navěšené - rychle usuší. Sušák působí velice subtilně, ale jeho nosnost je dobrá. Najednou usušíme asi 25 plenek. Jeho výroba je jednoduchá a materiál běžně dostupný. Složený sušák snadno uskladníme. Základem sušáku je svislá tyč 2, na jejímž horním konci je provlečena upevňovací šňůra 1. Na dolním konci tyče 2 je upevněna hlava 3 se třemi klouby 4, v nichž jsou připevněna ramena 5. Sušicí šňůra 7 spojující ramena v šesti řadách je v napnutém stavu udržována vzpěrami 6. Poloha ramena je ještě jištěna pridržovači šňůrou 8. POSTUP PRÁCE Zakoupíme dvě dřevěné násady ke smetáku dlouhé alespoň 170 cm a tři dřevěné tyčky k praporkům, dlouhé 70 cm. Snažíme se vybrat dřevo rbvné a bez suků. Obě násady přepůlíme, vzniknou nám čtyři tyče, z nichž dvě již mají konec opracovaný do půlkulata. U zbývajících dvou konec opracujeme pilníkem. Získáme tak svislou tyč 2 a tři ramena 5. Do svislé tyče 2 vyvrtáme ve vzdálenosti 50 mm od zaobleného konce otvory 0 7 mm. Jím provlékneme šňůru 1, za kterou budeme sušák věšet. Zbývající tři otvory 0 7 mm vrtáme pod vzájemným úhlem 120 (řez Á-A). Nezaoblený konec opracujeme do čepu 0 16 mm. 28

31 29

32 Hlavu sušáku 3 vyřízneme z vodorovné překližky 16jnm tlusté. Ve středu vyvrtáme otvor 0 16 mm a v rozích vyřízneme zářezy 3 mm široké a 35 mm hluboké. Klouby 4 zhotovíme z nerezavějícího plechu, například duralu 3 mm tlustého. Jeden z rohů kloubu zaoblíme a v tomto rohu vyvrtáme otvor 0 3,5 mm. Pak klouby vlepíme do zářezů v hlavě sušáku. Postupujeme při tom následovně: Nejprve zářezy v hlavě podlepíme z jedné strany papírovou lepicí páskou a polepenou stranou pak položíme hlavu na stůl. Do zářezů zasuneme odmaštěné klouby tak, aby zaoblený roh vyčníval nahoru i do strany. Proužky lepicí pásky ještě slepíme klouby s bočními hranami hlavy. Vzniklé mezery naplníme epoxidem. Stejným způsobem zalepíme i svislou tyč 2 do středového otvoru. Po zaschnutí lepidla odstraníme lepicí pásku a pilníkem zbrousíme přeteklé lepidlo. Do ramen 5 musíme vyvrtat otvory 0 7 mm. Do dvou ramen 5.1 vrtáme po jednom otvoru v rozteči 100 mm, do jednoho ramena 5.2 vrtáme po dvou otvorech. Kolmo na tyto otvory vyvrtáme do všech tří ramen nahoře otvory pro pridržovači šňůru a dole zhotovíme zářez pro zasunutí kloubu (řez B-B). Nakonec ještě vyvrtáme ve vzdálenosti 380 mm od zakulaceného konce dva záchytné otvory pro vzpěry. Vrtáme plochým vrtákem 0 16 mm pod úhlem asi 30 vůči vyvrtaným otvorům do hloubky asi 5 mm (řez C-C). Vzpěry 6 zbrousíme na konci pilníkem do břitu podle výkresu. Hotové díly natřeme bezbarvým lakem a po zaschnutí můžeme sušák sestavit. Ramena nasadíme zářezy na klouby a do otvorů předvrtaných kolmo na zářezy vsuneme mosazné vruty 3 x 25 mm. Vruty dotáhneme tak, aby se ramena na kloubech volně otáčela. Připravíme si bavlněnou šňůru na prádlo dlouhou 30 metrů. Na jednom konci uděláme uzel, druhý konec stáhneme nití, aby se netřepil. Sušicí šňůru 7 protáhneme otvory v ramenech nejblíže kloubům; začínáme ramenem 5.2, končíme stejným ramenem, ale již druhým otvorem. V další fázi budeme potřebovat pomocníka, který přidrží ramena rozevřená tak, abychom mohli do záchytných otvorů v ramenech vsunout vzpěry. Šňůru stáhneme tak, aby vzpěry nevypadly a pak ji protáhneme třetím otvorem v rameni 5.2 a v opačném směru rameny 5.1, čímž vytvoříme druhou řadu sušicí šňůry. Obdobně, vytvoříme další řady. Konec poslední šňůry stáhneme uzlem. Dbáme, aby sušicí šňůry byly řádně vypnuty. Pridržovači šňůry 8 protahujeme horními otvory v ramenech a v příslušných otvorech svislé tyče 2, oba konce zauzlujeme. Tyto šňůry nemusejí být příliš vypnuty, slouží jen pro udržení svislé tyče přibližně ve středu sušáku. Zbytek šňůry použijeme jako upevňovací šňůru 1. Protáhneme ji- nejvyšším otvorem ve svislé tyči a za ni sušák pověsíme. Při skládání sušáku vyjmeme vzpěry a ramena priklopíme ke svislé tyči, při rozkládání sušáku stačí jen zasunout vzpěry do záchytných otvorů. Jsou-li sušicí šňůry správně napnuty, vyžaduje vyjímání vzpěr i jejich zasouvání určité násilí. Je třeba počítat s tím, že šňůra se prověšuje a proto je zpočátku třeba všechny šňůry občas znovu napnout. IGORLUHAN JEDNODUCHÁ PROSÉVAČKA PÍSKU Neodmyslitelným pomocníkem při stavbě, ale i při běžných opravách domku je prosévačka písku. Ruční prosévání je namáhavé a zdlouhavé, na druhé straně vyrábět poměrně složitou a přitom jednoúčelovou konstrukci (USS č. 77) se vyplatí jen při větší stavbě a nebo v případě, podílí-li se na využití stroje více uživatelů. Zcela jinak budeme uvažovat v případě, že výroba prosévačky je jednoduchá a netrvá déle než jedno odpoledne. Řešení není nikdy jen jedno jediné. I my jsme vybrali dva náměty. Oba využívají stejného principu: chvění síta. Dosáhneme ho tím, že na hřídel motoru upevněného na sítu excentricky přišroubujeme závaží. Přestože tímto uspořádáním ložiska motoru ucela jistě trpí, pracují prosévačky již několik let zcela bezporuchově. Výrobu nepopisujeme podrobně a i uvedené rozměry jsou jen informativní, neboť každý využije to, co má doma. Pro obě uvedené varianty však platí, že při zapojování elektrických motorů musíme dbát na dodržení bezpečnostních předpisů. VARIANTA 1 má kovový rám, který svaříme z úhelníků a pásové oceli (obr. 1). Na horní stranu rámu přišroubujeme desku, na níž pevně přichytíme motor (například ze staré pračky). Na řemenici motoru, popřípadě přírubu, upevníme závaží, kterým může být kus úhelníku nebo jiné profilové oceli. Po stranách rámu přivaííme oka pro upevnění řetízků. Na dolní stranu dřevěné desky upevníme úchyty, za které uchytíme síto, aby při chvění nesjíždělo. Síto upevníme mezi dva dřevěné rámy. Toto uspořádání umožňuje snadnou výměnu sít s různě velikými oky. Rám prosévačky zavěsíme na čtyři řetízky upevněné buď na čtyřech kůlech nebo mezi stavební kozy, popřípadě na jinou vhodnou konstrukci. Povolením dolních řetízků upravíme patřičně sklon síta. STANISLAV MUSIL 30

33 KRYT L PROFIL' Obr. 1 VARIANTA 2 je výrobně ještě jednodušší (obr. 2). Na dvě střešní latě asi 1 m dlouhé přibijeme přiměřeně jemné síto a pak zespodu přibijeme dvě příčné latě dlouhé asi 0,5 m. Z plechu vytvarujeme výsypku, která slouží k odpadávaní kamínků. Připevníme ji na spodní příčnou lať pod síto. Na horní stranu latí upevníme zhruba ve středu širší prkno, na které připevníme vhodný elektrický motor, například motorek na 380 V s výkonem 320 W a otáčkami 1400 min- 1. Na hřídel motorku upevníme excentricky závaží (pásová ocel 25 x 15 mm v délce asi 80 mm). Není-li chvění dostatečné, privaríme na delší stranu závaží ještě kus oceli. Abychom nemuseli házet písek lopatou přímo na síto, můžeme si vyrobit z plechu či překližky násypku. Prosévačku pověsíme (stejně jako u předchozí varianty) buď pod dvě zednické kozy nebo svaříme z profilu Jäkl 15x10 mm jednoduchý stojan. JIŘÍ MAXERA ZÁVĚSNÁ KONSTRUKCE ÚPRAVA MOTORU ZÁVAŽÍ Obr. 2 31

34 OBEHOVÉ ČERPADLO K ÚSTREDNÉMU KÚRENIU Nutnosť dodatočného namontovania obehového čerpadla do systému ústredného kúrenia vyplynula pre mňa z jednoduchého dôvodu - chcel som vykúriť aj dielňu, ktorá sa nachádza v suteréne. Radiátor je v nej umiestnený pod oknom, pričom jeho vrchná časť je prakticky na úrovni kotla, takže pri kúrení hriala práve len táto vrchná časť, a to aj napriek tomu, že prívod k radiátoru som viedol pod stropom ako pri etážovom kúrení. Radiátor hrial slabo a pri väčších vonkajších mrazoch miestnosť nevykúril. Jediným riešením bolo zaviesť do systému tohoto radiátora obehové čerpadlo. Obehové čerpadlá, ktoré dostať bežne v obchodnej sieti, sú na tento účel výkonovo predimenzované (ostatné radiátory totiž vystačia so samocirkuláciou). Najväčšou nevýhodou uvedených čerpadiel je však skutočnosť, že ak nie sú zapnuté, majú príliš veľký odpor - čiže v takom prípade by nehnala ani horná časť radiátora. Problém by sa síce dal riešiť aj obchvatom, znamenalo by to však náročnejšiu obsluhu. Z týchto dôvodov som skonštruoval a vyrobil jednoduché obehové čerpadlo na princípe Archimedovej skrutky. Používam ho od r a som s ním úplne spokojný. Oproti bežnému má takéto čerpadlo niekoľko výhod. Spočívajú hlavne v tom, ža aj pri odstavení je jeho odpor pre vykurovacie médium veľmi malý. Ďalej zmenou zmyslu obrátok sa mení aj smer pohybu čerpaného média, čo má výhodu v tom, že čerpadlo môžeme do obehu zapojiť podľa účelnosti a zase zmenou obrátok sa dá plynule meniť jeho výkon. V neposlednom rade je treba medzi jeho prednosti zaradiť aj to, že ide o zariadenie veľmi jednoduché, nevyžadujúce žiadnu špeciálnu údržbu; možno ho veľmi ľahko zhotoviť a je aj pomerne lacné. Motor predstavuje samostatnú časť čerpadla, takže pri jeho poruche nie je nutné vypúšťať vodu zo systému ústredného kúrenia. POSTUP VÝROBY Pred začatím výroby sa musíme rozhodnúť, aký matéria] použijeme - v závislosti od jeho dostupnosti. Nesmie to byť např. kov, ktorý príliš koroduje. Prototyp som zhotovil z mosadze (ako je to uvedené aj v rozpise materiálu), nejde však o podmienku. Nejvhodnejšie by bolo použitie nehrdzavejúcej ocele triedy 17, ale tá je zrejme pre väčšinu domácich majstrov nedostupná. Kdo si však môže zohnať tento materiál, mal by ho použiť aspoň pre rotor 2. Na výrobu ostatných kovových dielov môžeme použiť dural, avšak musíme počítať s tým, že nástavec by sme na telo čerpadla 1 museli privariť v ochrannej atmosfére. Ložiská 6 zhotovíme z teflonu, ktorý je samomazný, pričom táto jeho vlastnosť sa vo vodnom prostredí ešte zvyšuje. Keďže čerpadlo je nízkoobrátkové, ložiská majú takmer neobmedzenú životnosť. Redukciu 8 upravíme podľa použitého motora a plstenú prachovku 9 pred vsunutím do drážky dôkladne naimpregnujeme v hustejšom oleji. Pri výrobe rotora 2 dbá- 32

35 me, aby klzné stykové plochy boli urobené čo nejstarostlivejšie a aby boli dokonale vyleštené. Podľa zásad o používaní gufera by mal byť hriadeľ v mieste styku čo najtvrdší - pre naše podmienky to však nie je nutné, pretože obvodové rýchlosti sú v tomto prípade veľmi nízke, okolo 0,04-0,05 m/s. Do hriadeľa rotora navŕtame slepý otvor mm, ktorý slúži na prenos obrátok od motora a upravíme ho dodatečné podľa hriadeľa použitého motora. Montáž čerpadla je veľmi jednoduchá. Začneme nalisováním ložiska 6 do vložky 5, pričom toto ložisko sa vo vložke nesmie otáčať. Závit v spodnej prírube 3 a tele čerpadla 1 natrieme fermežovým tmelom (např. usadeninou z fermežovej farby O 2025), na telo vložíme kompletnú vložku 5, 6 a dôkladne zaskrutkujeme. Prebytočný tmel poutierame. Do hornej príruby 4 zatlačíme ložisko 6 a gufero 7, ktoré pre- 33

36 trieme vazelínou, natrieme oba závity fermežovým tmelom a celok zaskrutkujeme. Celú zostavu vyskúšame, pričom rotor sa musí otáčat zľahka a nesmie mať axiálnu vôľu. Ak tieto podmienky naše dielo nespĺňa, čerpadlo rozeberieme a závadu odstránime. Po úprave redukcie 8 podľa použitého motorčeka (a prípadnej úpravy hriadeľa) ju naskrutkujeme na hornú prírubu a zaistíme skutkou 10. POHON ČERPADLA Pre pohon čerpadla sa hodí elektrický motor, ktorý má obrátok za minútu a výkon W. Je dosť ťažké predpísať konkrétny typ motora, pretože vhodný motor sa v bežnom predaji nevyskytuje. V zásobách domácich majstrov sa však vyskytujú rôzne motorčeky, častokrát nevyužité, ktoré sa po jednoduchom prispôsobení dajú na pohon čerpadla využiť. Pre tých, ktorí by takýto motor predsa len nevlastnili, je snáď nejvnoď nejšie použiť asynchrónny motor 3 APJS 63-4s na 220 V, príp. 4 APS 63-^s na 380 V v tvare IM Tieto motory majú závitovkový prevod a výkon 120 W, čo je pre náš účel veľa a 116 obrátok za minútu čo je zase dosť málo, ale v krajnom prípade postačia. (V malom ich dodáva např. firma Moravec, Hoštejn 4, Zábřeh.) Môžeme však použiť i rozličné servomotorčeky so závitovkovým prevodom, ktoré sa v priemysle používajú na ovládanie ventilov - např. motorček so závitovkovým prevodom CJC62E vo vyhotovení IP 20/ a 220 V/30 W. Má tichý chod, je zhotovený ako prírubový a má dostatočný výkon. Takto môžeme použiť aj iné elektrické motorčeky so závitovkovým prevodom a ak by sa nedal urobiť náhon priamo na rotor čerpadla, môžeme ho poháňať prostredníctvom remenice s použitím klinového remienka např. zo šiacieho stroja, príp. O-krúžku. Použitím vhodného priemeru remenice si takto môžeme nastaviť nejvhodnejšie obrátky čerpadla. V neposlednom rade je možné použiť aj rôzne univerzálne motorčeky, ktoré napájame cez regulátor obrátok, pričom je výhodnejšie použiť motorčeky s menšími menovitými obrátkami. Pri použití motorčekov na 220 V musíme dbať na ich dôkladné krytie a kvalitné uzemnenie. V mojom prípade používam jednosmerný prírubový elektrický motorček 24 V/80 W, 1400 obr./min. z ventilátora nákladného auta, ktorý napájam jednosmerným prúdom 12 V, čím sa podstatne znížia obrátky. Motorček má priemer výstupku hriadeľa len 6 mm, takže náhon je riešený priamo tým spôsobom, že do hriadeľa motorčeka som navŕtal otvor o 0 3 mm a nalisoyal kolík o 0 3 x 20 mm. V hriadeli rotora je priečna drážka 3,2 mm, do ktorej zapadá kolík. Výhoda tohoto systému tkvie vtom, že napätím môžeme regulovať obrátky v širokom rozmedzí, pričom malé napätie je úplne bezpečné. Nevýhoda je len v tom, že potrebujeme transformátor, najlepšie s regulovatelným napätím na sekundári, ako aj dvojcestný usmerňovač. Ten však môžeme výhodno využiť aj na pohon iných strojčekov, ktoré sú poháňané motorčekmi s nízkym napätím. ING. PAVEL ŠOLTIS ÚPRAVA KOTLE Již deset let vytápíme rodinný domek kotlem Dakon U 18. Protože nic nevydrží věčně, propálila se ve spodní části kotle přepážka s uzávěrem čištění. Důvodem je zřejmě koroze, protože studený kotel se při zatápění orosí. Účinnost vytápění se díky tomu podstatně zhoršila. Závadu lze odstranit velmi jednoduše. Listem pilky na kov odřežeme svary tak, abychom odstranili pásky, které držely přepážku. Nosné pásky dole po stranách ponecháme. Podle staré přepážky vyrobíme novou, ale bez čisticího otvoru, nejlépe z nerezavějícího plechu. Přepážku nalícujeme tak, aby kolem nepronikal falešný vzduch. Při čištění kotle pak vytáhneme celou přepážku dvířky ven a po vyčištění ji stejným způsobem vrátíme. Účinnost kotle se značně zlepší a navíc se kotel lépe čistí. VÁCLAV ANDRŠ 34