POJÍZDNÝ NAVÍJECÍ BUBEN

Transkript

1

2 Pod názvem Jarní sborník pro kutily se vám před 21 lety dostala poprvé do rukou publikace, určená pouze šikovným mužům. Jednotlivé svazky ediční řady dosáhly úctyhodného čísla 85 a otištěné konstrukce se počítají do tisíců. Sborníkem listují desítky tisíc lidí, kteří se chtějí podělit, nebo naopak napodobit to, co se nejvíc podařilo nebo osvědčilo. Obsah jednotlivých sborníků přesně kopíruje potřeby a přání, vypovídá o nedostatcích na našem trhu, o výši cen a tudíž nedostupnosti. Není pochyb, že nabídka obchodních organizací bude v dohledné době o mnoho pestřejší, otázkou však zůstává, jak hluboko budeme mít do kapsy. A tak šikovný kutil bude ještě dlouho hýčkán a obdivován svým okolím. Aby sborník byl i nadále dobrým pomocníkem úzce souvisí se srozumitelností návodů a pečlivým zpracováním dokumentace. Ideální je souhra autorského a redakčního kolektivu. V případě sborníku však autorský kolektiv není uzavřenou skupinou lidí. Naopak, co konstrukce, to nový autor. Proto i výchozí popis a výkresová dokumentace zaslaných návodů mají většinou tytéž, stále se opakující nedostatky, které mnohdy nelze sebepečlivějším zpracováním odstranit. Je důležité uvědomit si je. Textová část (popis výroby) musí být co nejpodrobnější. Kdo konstrukci stavěl, prošel mnoha úskalími, předělával, upravoval. Není nutné, aby se ostatní potýkali s týmiž problémy. Mnohé z použitých materiálů nebo součástek nejsou běžně k dostání po celém území republiky. Proto víte-li kde co sehnat, uveďte pramen. Není důležité, zda text napíšete na stroji, nebo rukou. List papíru by však měl být popsán jen po jedné straně a ne hustěji, než 30 řádků. Výkresovou dokumentaci stačí vyhotovit v tužce. Musí však obsahovat všechny potřebné kóty a nutné detaily. Mnozí si konstrukci upraví podle svého, avšak ne každý to dokáže. Fotografie jsou neodmyslitelnou součástí každého návodu. Dobrá fotografie vypoví o konstrukci víc, než sebedelší povídání. Měla by mít formát alespoň 9 x 13 cm. Fotografovaný předmět musíte umístit v klidném prostředí - na světlé ploše stolu nebo podlahy, zbavené okolních předmětů, nebo před jednobarevnou stěnou. Stálým prohřeškem jsou koberce s geometrickými vzory, nápadné závěsy, ve kterých se fotografovaný předmět ztrácí, nepořádek v okolí konstrukce. Raději se nezmiňujeme o dětech, usmívajících se u cirkulárky, ze sedačky traktoru a pod. Záběr volte tak, aby předmět (event. osoby ho obsluhující) měl kolem sebe prostor ve vodorovném i svislém směru. Uvědomte si, že prezentujete konstrukci, nikoli členy rodiny. Některé konstrukce představujeme na obálce sborníku. Pracujeme s barevnou fotografií nebo diapozitivem. Autory vytypovaných konstrukcí vyzveme jednotlivě. Těšíme se na vaše dobré nápady. Napište nám, které typy konstrukcí chcete ve sborníku najít častěji. REDAKCE USS ia redakce sborníku Udělej-Urob si sám Melantrichova 20, Praha 1 telefon Ach esa expedic- :>!>.:> r niku Udělej-Urob si sám Hájkova 1, Praha 3 telefon Na tuto adresu si můžete napsat o starší čísla sborníků, nebo objednat předplatné. Sborník zašleme okamžitě po vytištění.

3

4 Nedílnou součástí nejrůznějších elektrických strojů je přívodní kabel. Ne vždy se však můžeme s prací rozložit blízko domovní přípojky a například kabel k elektrické sekačce trávy bývá až 50 m dlouhý. Jeho hmotnost ztěžuje manipulaci s ním; nabízíme proto jednoduchou konstrukci ze dřeva. Jedinou podmínkou je úprava původního pevného spojení kabelu u stroje na možnost odpojení. VÝROBA STOJANU Kostru stojanu zhotovíme z lišt 1 až 4 z měkkého dřeva. Rozměry stojanu udané na výkresu vycházejí z rozměrů bubnu, určeného pro navinutí 45 až 50 m dlouhého kabelu 3 x 1,5 mm 2. Kabely jiných průměrů a délky vyžadují odpovídající úpravu rozměru bubnu, popřípadě i stojanu. Lišty kostry spojíme mělkým přeplátováním, spoje zaklížíme lepidlem, popřípadě zajistíme vratovými šrouby. Kolečka až 80 mm použijeme buď hotová, nebo je vyřízneme z tvrdého dřeva. Osu koleček můžeme vyrobit z hranolku tvr- POJÍZDNÝ NAVÍJECÍ BUBEN dého dřeva 30 x 30 mm, do jehož konců zašroubujeme šrouby, na které předtím navlékneme kolečka s podložkami. Hranolek pak přišroubujeme pomocí úhelníků 7 ke stojanu. Máme-li možnost svařovat, privaríme osu 17 z kruhové oceli k úhelníku a na vyčnívající konce osy pak nasadíme kolečka 5 s podložkami 18 a zajistíme závlačkami 19. Buben tvoří dvě kruhové postranice mm z překližky 10 mm tlusté, mezi ně upevníme klec. Klec bubnu se skládá ze dvou kruhových boků 9, spojených čtyřmi příčkami 10. Příčky zapustíme do boků mm z laťovky 15 mm tlusté tak, aby alespoň jednou mezerou prošla zásuvka prodlužovacího kabelu, jejíž průměr bývat asi 44 mm. Mezi tyto dvě příčlf upevníme plechovou zábranu 11, která zabraňuje vypadnutí zásuvky při zpětném navíjení kabelu. Klec i s bubnem se otáčí na hřídeli 12, kterou tvoří nosník 0 12 mm. Hřídel uložíme do duralové trubky 13, jejíž konce zalisujeme do postranic bubnu 8. Na jednu z postranic bubnu přišroubujeme šrouby se zapuštěnou hlavou, hranolky 14 z tvrdého dřeva. Budou tvořit zuby" ráčny, do nichž zapadá závěs 15, který při konečné montáži upevníme na spodní příčku 4 stojanu. Důležité je, aby závěs měl velmi lehký chod otáčení. Hřídel bubnu upevníme na stojan dvěma držáky 16, ohnutými z plechu a zajistíme maticemi M12. 2

5 3

6 POKLÁDÁNI KABELU Při pokládání kabelu postupujeme tak, že vidlici prodlužovaclho kabelu zapojíme do sítě, stojánek mírně zakloníme a jedeme s ním na pracoviště. Kabel se při tom odvíjí z bubnu a pokládá na zem, protože ráčna je automaticky vypnuta tím, že se závěs vlastní hmotností otočí dolů. Po odvinutí kabelu připojíme jeho zásuvku k vidlici spotřebiče. NAVÍJENÍ KABELU Po ukončení práce otočíme stojánek kolečky vzhůru a opřeme ho o vhodný předmět. Zásuvku prodlužovacího kabelu strčíme do klece bubnu za plechovou zábranu (takže nepřekáží a nezabírá místo) a pak začneme kabel navíjet tak, že jednou rukou otáčíme bubnem a druhou si kabel přisouváme, přičemž ho zároveň hadříkem otíráme od nečistot. V této obrácené poloze spadne závěs tvořící západku dolů a začne zapadat do zubů" ráčny; tím je zajištěno, že se buben neotáčí zpět. Po navinutí kabelu zavěsíme vidlici na háček pomocí pryžového kroužku, jaký se používá k zavařovacím lahvím. Mírným natočením zapadne volný konec závěsu do dalšího zubu ráčny a tím zabrání otáčení bubnu i odvíjení kabelu. Pak stojánek obrátíme opět kolečky dolů a odvezeme ho na místo uloženi. Uložíme ho ve svislé poloze, která je stabilní, protože konce rámu přesahují přes kolečko. VILÉM GRESL STAVITELNÝ PODVOZEK K SEKAČCE U nás vyráběné sekačky nemají možnost plynulé a především rychlé a snadné volby výšky nože nad terénem. V lepším případě mají vertikálně vyvrtané tři díry, z nichž v jedné je uchyceno kolečko. Jeho přešroubováním lze částečně nastavit výšku, fiešení je dost nepraktické. Vyrobil jsem podvozek, jehož výšku lze za několik sekund seřídit do deseti poloh. Výhodný je především pro ty, kteří chtějí postavit sekačku sami. Zvolí-li větší průměr žacích nožů, mohou upravit prostřední část podvozku, přičemž funkční zdvihací část zůstává nezměněna. Konstrukce podvozku je jednoduchá, pořizovací náklady nepřesáhnou 300 korun včetně soustružnických prací. 4

7 5

8 6

9 Podle obr. 1 naohýbáme nosnou část podvozku 1.1 z plechu. Nemáme-li k dispozici ohýbačku, ohneme plech mezi dvěma úhelníky, které upneme do svěráku a jejich kraje stáhneme důkladně svorkami. Ohýbáme mírným tlakem na plech a poklepáváme dřevěnou nebo gumovou paličkou co nejblíže k ohybu. Na rovné podložce překontrolujeme, zda všechny čtyři strany přesně dosedají, případně plech doohneme. Pak vyřízneme další díly podvozku 1.3, 1.4, 1.5 a 1.6, přičemž ich jednotlivé rozměry zkontrolujeme a upravíme podle již naohýbané nosné části 1.1, ke které je privaríme (obr. 2). Na spodní část plechu 1.1 vepíšeme maximální kružnici a podle ní vytvarujeme vnitřní kruh 17. Podvozek položíme na rovnou plochu spodní částí nahoru a kruh 17 pomocí dvou dřevěných latěk a stolařských šroubů k němu přitáhneme tak, aby seděl po celé délce. Svařujeme střídavě proti sobě do kříže zevnitř kruhu. Nesvařujeme souvisle, ale jen svary 30 mm dlouhými s odstupem asi 50 mm od sebe. Nakonec privaríme svislou část kruhu po celé délce 80 mm. Dále vyrobíme čtyři segmenty 2, při jejichž výrobě dbáme na to, aby byly všechny čtyři zcela shodné. Rozteč otvorů na kružnici poloměru R95 není 20 mm, ale míra na obvodu R105, ze které se vychází. Pokud máme stojanovou vrtačku, vyvrtáme otvory ve všech segmentech najednou, jinak si musíme jeden segment předvrtat tenčím vrtákem (např. 0 3 mm) a podle něj předvrtat i ostatní tři segmenty. Do rohových dílů 1.3 a 1.4 vyvrtáme otvory 0 20 mm pro hřídele 7. Těmito otvory provlékneme pomocné trubky 0 20 mm a na ně nasadíme seřizovači segmenty a privaríme. Všechny segmenty musí mít shodnou polohu. Toho dosáhneme tím, že krajními otvory v jednom páru segmentů (směrem od středu podvozku) provlékneme pomocnou tyčku 0 10 mm tak, aby se opírala o plochu podvozku, segmenty přitáhneme stolařskou svěrkou na podvozek a můžeme je přivařit. Druhý pár ustavíme a privaríme stejně. Z plechu vyřízneme držáky 3 rukojetí a privaríme je na nosný díl 1.1 podvozku. Podle obr. 3 vyrobíme čtyři ramena 4 a seřizovači páky 5, které musíme vyříznout z pružného plechu max. 1,5 mm tlustého (např, z pásové pily). Dále zhotovíme hřídele 6 pro kolečka 19. Pokud použijeme kolečka jiná než GOPP 160 x 44 mm, hřídele patřičně upravíme, vnější průměr koleček 160 mm však musíme dodržet. Pokračujeme výrobou hřídelí 7 (obr. 1), vymezovacích podložek 8, podložek 9 pro zajištění koleček, pojistných kolíků 10, matic 11 a vložek 13. šrouby 18 buď vyrobíme podle obr. 3, nebo můžeme použít i normalizované šrouby M10 x 50 mm se závitem až k hlavě, které sice mají menší průměr hlavy a tedy v trubce 7 nepatrně větší vůli. To však není na závadu. Pak již můžeme začít s montáží. Do dvou hřídelí 7 zapájíme mosazí matice 11, do druhých dvou zapájíme vložky 13. Na opačné konce hřídelí 7 privaríme ramena 4 a to 7

10 -' SI- 8

11 tak, aby byla dvě provedení levá a dvě pravá s tím, že stejná ramena připájíme na hřídele s vložkami 13 a druhou stejnou dvojici ramen na hřídele s maticemi 11. Pro lepší pájení můžeme do ramen propilovat trojhranným pilníkem rýhy. Do ramen nasadíme hřídelky 6 koleček a ze zadní strany privaríme. Přiložíme seřizovači páky 5, snýtujeme je s rameny a pak páky vytvarujeme podle podsestavy na obr. 3. Madlo 12 páky odlijeme z přibarveného dentacrylu přímo na páce: Můžeme samozřejmě zvolit i jednodušší řešení, např. nalisovánf madla. Na hřídele 7 navlékneme vymezovací podložky 8, zasuneme do podvozku 1 a oba hřídele sešroubujeme šroubem 18, který provlékneme z jedné strany podvozku skrz hřídel 7 s vložkou 13 až na druhou stranu do závitu v matici 11. Přes «or v segmentech 2 vyvrtáme or v páce 5 pro zajišfovací kolík 10, který k páce přišroubujeme maticí 27. Zkontrolujeme, zda kolíky na všech segmentech volně zapadají do všech otvorů, popřípadě otvor v segmentu propilujeme. Zátkou nakonec zasiepíme otvor v hřídeli 7 a tím j spojovací šroub 18. Nasadíme kolečka 19 a přišroubujeme je šroubem 22 přes podložku 9. Z tenkostenné ocelové trubky ohneme obě rukojeti 14 a 15. Hotové rukojeti nalakujeme a poté na horní část 14 nasadíme madlo 20 z PVC hadice. Rukojeť potřeme naftou, hadici dáme na chvíli zmoknout do vařící vody a pak ji v rukavicích navlečeme na rukojeť. Obě části rukojetí spojíme vratovými šrouby 23 s křídlatými maticemi 25. Stejnými šrouby s maticemi přišroubujeme rukojeti k podvozku 1. Pro snadné přenášení celé sekačky si vyrobíme ještě držadlo 16. Ohneme je ze stejné trubky jako rukojeti a k podvozku je přišroubujeme dvěma šrouby 24 s maticemi 26. Na volný konec držadla navlékneme rukojeť z řídítek kola. Při nastavování výšky sekané trávy stačí postupně jen stlačit všechny čtyři seřizovači páky směrem ke kolečkům, vysunout zajišťovací kolíky z otvoru segmentu a páky přesunout do potřebného otvoru. KAREL CINKL PROHAZOVAČKA NA ELEKTRICKÝ POHON Každý majitel rodinného domku, chalupy či zahrady potřebuje čas od času prosít písek nebo kompost. Obchodní síť nabízí pro tyto účely pouze ruční prohazovačku s operou. Různé návody pro kutily #u náročné na pohon a prostor»uskladnění. Proto jsem si navramatérsky vyrobil a odzkoušel řešení, které splňuje mou představu. Základem je jednoduchá konstrukce, umožňující kmitavý pohyb ruční prohazovačky v nakloněné rovině, poháněná vrtačkou Narex EV 508D. Kombinace prohazovačky se stojanem se stává výborným pomocníkem při ne příliš příjemné práci. Uskladnění je jednoduché, neboť rám stačí opřít o stěnu. Konstrukčním materiálem je převážně dřevo. U spojů, vyžadujících časté povolení nebo dotažení, jsou použity křídlaté matice, za kluzná ložiska poslouží trubka. K úpravě lze použít prohazovačku různé velikosti, proto je výkresová dokumentace zpracována pouze pro horní (pohonnou) část, tj. hnací a hnaný hřídel, včetně uložení a upevnění k rámu. Ze spodní části jsou nakresleny jen podstatné části, z nichž pomocí textu a fotografií zcela vyplývá jejich konstrukce. Alternativním pohonem může být samostatný elektromotor s výkonem alespoň 100 W. Vyžaduje to však (při jeho větších otáčkách) rozšíření převodů o další hřídel, jehož konstrukce by byla analogická hnacímu hřídeli s vrtačkou, a proto jej dále nepopisujeme. VÝPOČET PŘEVODU Zjistil jsem, že optimální počet kmitů (otáček) prohazovačky je n 2 = IOO-s-130 min" 1. Podle použitého průměru řemenice di na hnacím hřídeli vypočteme potřebný průměr d 2 řemenice na hnané hřídeli ze vztahu ni di = n 2 d 2 Použitá vrtačka má otáčky n, = 800 min \ Na prototypu jsem použil plechovou řemenici z pračky 0 d 2 = 160 mm. Zvolíme-li počet x kmitů prohazovačky n 2 = 110 min" 1, vychází průměr řemenice na hnacím hřídeli Pokud nemáme k dispozici takovou řemenici, nahradíme ji kolem, složeným z trubky a dvou čel z tlustšího plechu. HNACÍ HŘÍDEL Výroba a sestavení hřídele jsou zřejmé z obr. 1 a z výrobních výkresů na obr. 2. Mezi stojany 1 a 2 s nalisovanými pouzdry 3 se na hřídeli 6 otáčí malá řemenice 7 a setrvačník 10 (lze ho vytvořit z jednoho až tří odlitků klínové řemenice 0 cca 70 mm). Na vyčnívajícím konci hřídele jsou dvě tělesa spojky 14 (trojúhelníkového tvaru z umělé hmoty) používaná u čerpadel, s vložkou 15. Oba díly se vyrábějí pro různé průměry hřídele a jsou ke koupi v prodejnách s čerpadly. Do tělesa zhotovíme otvor se závitem pro pojistný šroub 16. Čep 17 umožňuje připojit druhé těleso spojky k vrtačce. Průměr čepu vychází z největšího možného průměru ve sklíčidle a otvoru ve spojce. Vrtačku usadíme válcovou plochou do stojanu 18 a utáhneme páskem 19. Tělo vrtačky leží na podložce 26, boky jsou zafixovány opěrkou 22 a při- 9

12 10

13 taženy přítlačnou destičkou 23. Napínání klínového řemenu 35 je vyřešeno posuvem základní desky 27, na který je celý pohon upevněn. Deska 27 se posouvá po dvou šikmých deskách 28 a v potřebné poloze desku fixujeme přítlačnou lištou 29 a napínacím šroubem 31 a 32. Pro lepší ustavení základní desky 27 přišroubujeme zespodu lišty 33. Aby byl klínový řemen pro malé průměry řemenic poddajnější, odstraníme z něj vrstvu plátna. HNANÝ HŘÍDEL je upevněn na druhé základní desce 27 (obr. 3). Klikový hřídel 36 je uložen ve dvou stojanech 39 a 38 s nalisovanými pouzdry 3 (obr. 2). Osa hřídele musí být ve větší výšce od desky 27 než je průměr použité řemenice 40. Dále je potřeba, aby osa klikového hřídele byla v ose 11

14 12

15 Obr. 3 Osa řemene Osa prohazovačky prohazovačky. Na klikovém hřídeli je nasazeno otočné pouzdro 37. HAZOVAČKA zakoupené prohazovačky 45 (v prototypu rozměru 800 x 1000 mm) nejdříve odstraníme vzpěru. Na té kratší straně rámu, na které není svar, rozebereme pletivo a tím vytvoříme prostor pro nasazení volně otočného pouzdra 41. Pouzdro vyrobíme z trubky, kterou rozřízneme a po nasazení na rám opět svaříme. Na pouzdro upneme táhlo 42, které na druhé straně připevníme na pouzdro 37 volně otočné na klikovém hřídeli 36 (obr. 4). Při stavbě je třeba dodržet, aby řemenice na obou hřídelích byly souosé a dále aby bylo souosé táhlo s prohazovačkou. Hnanou řemenici můžeme seřídit vzájemným posunutím matic 8 a opětným utažením. Souosost táhla s prohazovačkou lze upravit posunutím hnaného hřídele i se základní deskou 27. Nosný rám prohazovačky zhotovíme z prken tak, aby bylo možné libovolně nastavit jeho sklon. Sklopné stojiny slouží kromě nastavování sklonu i k výškovému vyrovnání v terénu. Kmitavý pohyb 13

16 14

17 prohazovačky umožňuje osm nábytkových koleček upevněných na nosném rámu (obr. 5). čtyři větší kolečka 43 nesou hmotnost prohazovačky i s prosívaným materiálem, čtyři menší 44 vedou prohazovačku stranově. Při ověřování funkce se ukázala nutnost utlumit pohybovou energii v dolní i horní úvrati a zklidnit tak chod prohazovačky. Proto je zařízení nahoře i dole doplněno jednoduchým odpružením (obr. 6). Jako víčka pro uložení pružin poslouží lahvové zátky. OBSLUHA PROHAZOVAČKY Před zahájením práce překontrolujeme šroubové spoje, připojení vrtačky, pevné usazení rámu v terénu pomocí výsuvných oper. Kluzká ložiska namažeme vazelínou. Zásadní vliv na řádné prosévání zpracovávané hmoty má sklon prohazovačky. Pro suchý písek volíme větší sklon (až 45 ), pro vlhkou zeminu menší (asi 30 ). Sklon prohazovačky přizpůsobíme pro každý materiál zvlášť, aby posuv zpracovávané hmoty byl pozvolný. Prosátý materiál pod pletivem a také nepropadlý materiál odebíráme průběžně. Vrtačka má aretační knoflík pro plynulý chod, což komplikuje zapínání a vypínání. Proto jsem mezi vidlicí na kabelu vrtačky a zásuvkou na přívodním kabelu zhotovil mezičlánek z 30 cm kabelu CYSY 2x1 mm 2, kabelové vidlice, kabelové zásuvky a kolébkové vypínače. Tato úprava se osvědčila. Elektrické zapojení nepodceňujeme, musí odpovídat ČSN. ING. FRANTIŠEK LEHNER ROZEBÍRATELNÉ STOJANY 5 ři řadě prací v domácnosti a na chatách (např. při lakování oken a dveří, při rozřezávání desek velkého formátu apod.) potřebujeme vhodné podepření. Zhotovil jsem si proto stojany, jejichž hlavní výhodou je to, že je lze pohodlně rozebrat. Rozložené stojany zabírají jen malý prostor, takže je můžeme snadno uskladnit nebo převézt v zavazadlovém prostoru automobilu. Protože jsou vyrobeny z tenkostenných profilů Jäkl, je na ně možné snadno upevnit další prvky, například VYROVNÁNÍ NEROVNOSTI TERÉNU 15

18 svorky. Způsob uchycení noh umožňuje vyrovnat nerovnosti terénu. Nejdříve zhotovíme úchyty noh 3. Horní konce odřízneme pod úhlem 75 a k vyvrtaným otvorům privaríme matice 4 (při svařování máme v matici zašroubovaný šroub). Hotové úchyty 3 privaríme k příčníkům 2 a příčníky pak k páteři stojanu 1. Spodní konce noh 7 odřízneme opět pod úhlem 75 a privaríme k nim patky 8 z plechu 2 mm tlustého. Potřebnou výšku noh nastavíme stavecím šroubem 5, na který po odříznutí hlavy privaríme křídlatou matici 6. Po začištění svarů opatříme stojany ochranným nátěrem. Jlftí VRZBA ÚPRAVA FÚRIKA Pri stavebných alebo záhradníckych prácach je fúrik nevyhnutným pomocníkom. Keďže výrobca dosiaľ nevyriešil klzné uloženie kolesa, často sa stáva, že sa fúrik na hriadeli zadŕha. Práca s takýmto fúrikom je namáhavá a navyše ju sprevádza nepríjemné píska-' nie. Zhotovil som preto klzné uloženie kolesa, ktoré netreba primazávať. Úprava nie je náročná; treba len zhotoviť dve puzdra zasunuté do rúrok, ktoré pomocou platní privaríme na rám fúrika. Puzdra vysústružíme zo silonu. Ich vonkajší 40mm priemer upravíme tak, aby sa dali zasunúť s vôľou do rúrok 1 1/2". Priemer vnútorného slepeného otvor volíme podľa priemeru hriadeľa, vôľa má byť asi 0,1 mm, prípadne väčšia, podľa výrobných možností. Keďže puzdro musí prenášať aj bočné (axiálne) sily, je dôležité, aby dno otvoru bolo rovné. Telesá puzdra odrežeme z rúrky 1 1/2". Hore na ne privaríme platne z plochej ocele 45 x 5 mm. Slúžia na privarenie telies na rám fúrika. Aby sa zachovala súososť obidvoch puzdier, pri zváraní nasunieme obidve telesá na pomocnú rúrku 1 1/4". Pri montáži nasunieme najprv koleso s hriadeľom do privarených telies. Potom zasunieme do telies silonové puzdra a vy středíme ich tak, aby sa čelá hriadeľa opierali o dná slepého otvoru. Navŕtame otvory 0 5 mm a danú polohu zabezpečíme závlačkami. Koleso sa má otáčať rovnomerne. Ak sa v niektorom mieste kríži, zväčšíme vôľu v otvore alebo na povrchu puzdra. IVAN MEDZIHRADSKÝ 16

19 je vlastné upravená sprchová konvka, která umožňuje přímo ládat množství vody prstem ruky, v níž hubici držíme. To je výhodné zejména u zahradních sprch, které poskytují většinou jen omezené množství teplé vody. Hubice se skládá ze sprchové koncovky, tělesa koncovky s ventilem a z rukojeti. POSTUP PRÁCE Jednotlivé díly vyrobíme podle výkresu, nejlépe z mosazi, která se dobře pájí cínem a nekoroduje. Sprchovou koncovku 1 použijeme hotovou, vhodná je například koncovka z pevné" sprchy. Těleso koncovky získáme spájením tří dílů: Tělesa koncovky 2, 17

20 jehož závit přizpůsobíme použité sprchové koncovce, tělesa ventilu 3 s přepouštěcími otvory a š roubení 4 se závitem M20 x 1,5 mm. Po spájení a začištění namontujeme zespodu do tělesa ventilu táhlo 5, na kterém z obou stran vyřízneme závit M3. Na spodní konec táhla upevníme dvěma matičkami M3 gumovou kuželku 6 tvořící vlastní ventil. Shora navlékneme na táhlo ventilu těsnicí kroužek 7 z měkké gumy s otvorem 0 2,5 mm, pak kovovou podložku 8 a pružinu 9. Na volný konec táhla našroubujeme tlačítko 10. Rukojeť sprchy zhotovíme tak, že k šroubení 11 připájíme přívodní trubku 12, na jejíž spodní konec připájíme koncovku 13 podle přívodní hadice. Trubku 12 se šroubením 11 spájíme tak, aby po našroubování rukojeti na šroubení 4 ventilu zůstal zachován prostor pro těsnicí kroužek 14. Rukojeť opatříme krytem 15 z řídítek kola. ING. KAREL DVOŘÁČEK Rodinný dům zásobujeme vodou z vlastní studny. Protože poslední dva roky byly skoupé na vláhu, voda ve studni poklesla a tím došlo k havárii čerpadla. Abych tomu napříště zabránil, umístil jsem do studny zařízení, které při poklesu hladiny vody přeruší elektrický obvod čerpadla a při zvýšení hladiny jej znovu spíná. Použijeme k tomu v prodeji běžně dostupný plovákový spínač VP5D, který s minimálními náklady upravíme tak, aby se při sepnutí elektrického obvodu a při dalším vzestupu hladiny lanko nepovolilo, což by vedlo k jeho vypadnutí z vedení kladky, popřípadě k namotání na sací či výtlačné potrubí. Při úpravě spínače jsem místo horní zapínací zarážky použil pomocné zapínací závaží. Úprava a činnost spínače je zřejmá z výkresu. Pomocné závaží 5 (zapínací) HLIDAC HLADINY 0 hmotnosti asi 200 g zhotovíme ze silonu, připevníme je ocelovým lankem 4 k ovládací páčce 8 spínače 1. Vzdálenost mezi závažím 5 a páčkou 8 musí být minimál4fc ně 10 cm. Od plováku snímajícího^^ výšku hladiny vedeme původní lanko 3 přes kladku 2 otvorem v ovládací páčce 8 spínače 1 a dále otvorem v zapínacím pomocném závaží 5 až k původnímu závaží 7. Mezi závaží 5 a 7 umístíme vypínací doraz 6. Místo ocelového lanka, které ve vlhkém prostředí poměrně rychle koroduje, můžeme použít silonový vlasec, používaný k výpletu badmintonových raket. Při nastavování vypínacího bodu musíme pak vzít v úvahu pružné prodloužení vlasce. Aby nebylo příliš velké, je vhodné nahradit původní závaží 7 závažím o hmotnosti dostačující k tomu, aby vlasec byl napnutý. Při poklesu hladiny vody se zvedá doraz 6, který současně zved 1 závaží 5, které v určitém nasta ném okamžiku pomocí ovládací páčky 8 vypíná elektrický obvod. Při zvedání hladiny se plovák zvedá a doraz 6 klesá dolů i s pomocným závažím 5. Jakmile se napne lanko 4 připevňující pomocné závaží 5, spínač opět sepne. I při dalším zvedání hladiny klesá napínací závaží 7 stále níž, a udržuje tak lanko 3 stále napnuté. Nemůže proto vypadnout z vedení kladky a namotat se na potrubí. Spínač musíme umístit tak, aby nemohl být zaplaven vodou. Vzdálenost vodní hladiny a kladek může být maximálně 20 metrů. ING. ZDENĚK ČECHAL 18

21 DETSKÁ HOUPAČKA Z vyřazených pružin zadní nápravy Škoda 100, Avie i jiných vozů se dá pro děti zhotovit houpačka, kterou můžeme zdokonalit o podobu koně, kohouta nebo jiných oblíbených zvířátek. Děti si na ní určitě do sytá vyhrají. Houpačka je vhodná pro děti do osmi let. POSTUP PRÁCE Pružiny 1 svaříme na horním i dolním konci vzájemně k sobě a nahoru privaríme dva ocelové pásky 3, do kterých vyvrtáme po čtyřech otvorech 0 6,5 mm pro upevňovací vruty. Do dolní části Rozpiska materiálu pružin zasuneme trubky 2, které mají stejný průměr jako vnitřní průměr pružin a privaríme je k nim. Tělo koně uděláme z dřevěného trámu 4. Vpředu bude svislý výřez pro zasazení šíje 5, vzadu pro ohon 6. šíji i ohon vyřežeme z prkna 3 cm tlustého (hlavu k šíji přilepíme na tupo nebo pomocí kolíků) a boční strany hlavy i šíje můžeme ještě zesílit přeplátováním 2 cm tlustými prkny po obou stranách. Okraje přidaných prken opracujeme na koňské šíji do oválného průřezu. Na tvaru hlavy si můžeme ještě vyzkoušet své řezbářské umění. Uši 8 vyřízneme s hlavou vcelku nebo je zhotovíme ze silnější chromované kůže a přibijeme hřebíčky. Šíji a čelo ozdobíme třepením 9 z proužků kůže nebo z rozpletené temovacf šňůry. Tělo koně opracujeme, aby všechny hrany i rohy byly zaoblené. Do výřezů zasadíme šíji a ohon, spoje zalepíme lepidlem Herkules nebo Ěpoxy 1200 a spoj hlavy s tělem ještě zpevníme dlouhým vrutem 7. Hlavu s tělem natřeme dvakrát hnědým Luxolem a ohon dvakrát černým syntetickým lakem. Trubky 2 s pružinami musíme do země zabudovat důkladně, aby se podstavec při houpání nevyviklal. Nejlépe je trubky zabetonovat podobně jako sloupky k plotu. Na koně upevníme drždla a stupačky 10. Na jejich konce můžeme přidat návleky z řídítek. Hotové tělo upevníme na pásky stojanu vruty 0 6 x 35 mm tak, aby konec trupu byl od svislé osy pružin vzdálen asi 30 cm. Pokud by se při houpání houpačka více převažovala dopředu nebo dozadu, posuneme tělo na podstavci o 2 až 3 cm, a to v opačném směru. Podstavec můžeme natřít základní barvou na kovy a černým syntetickým lakem. MIROSLAV DIBLÍK 19

22 Obr. 2 Obr. 1 Obr. 3 20

23 SNEZNY ROLLOPED Výrobní družstvo Směr Praha vyrábí Rolloped, který se stal mezi nejmenšími dětmi velmi oblíbeným prostředkem zábavy a sportovního vyžití. Aby bylo možno tento populární výrobek využívat nejen v létě, ale i v zimě, zhotovil jsem lyže, které upevňuji místo koleček. Ú- prava je jednoduchá-a levná. POSTUP PRÁCE Lyže vyrobíme ze starých dřevěných dětských lyží, které upravíme na rozměry uvedené na. 1. šířka zadních lyží 55 mm r iyla zvolena podle šířky původních 'koleček. Vhodnější, ale i dražší by byly lyže z plastu, protože bychom je nemuseli mazat. Lyže uchytíme pomocí držáků, které ohneme z hliníkového plechu 2 mm tlustého. Ohýbat musíme opatrně, protože hliníkový plech je náchylný ke vzniku trhlin. Vhodnější je plech nerezový nebo mosazný. Výšku držáků jak předního (obr. 2), tak i obou zadních (obr. 3) zvolíme * tak, abychom zachovali původní výšku Rollopedu. Výška držáků lze upravit podle výšky dítěte. Otvory 0 6,2 mm odměříme a vyvrtáme až po ohnutí, protože při ohýbání se většinou nevyhneme nepřesnostem. Držáky upevníme k lyžím mosaznými šroubky M5 se zapuštěnou hlavou. Jejich délku volíme podle tloušťky použitých lyží. Shora je zajistíme okrasnými maticemi M5 z jízdních kol. Osy lze použít po menších úpravách původní, se závitem M6 na obou koncích. Lépe je však vyvrtat na obou koncích vnitřní závit M4. Při troše zručnosti to je možné i bez použití soustruhu. Polohu předního držáku (obr. 2) vymezíme na ose pryžovými kroužky z vodovodních baterií. Pod hlavu šroubků M4 vložíme chromované tvarové podložky, které lze zakoupit v Rempu. Mezi zadní držáky (obr. 3) vložíme původní distanční válečky z plastu. Před konečnou montáží nastříkáme držáky (nejsou-li z nerezového plechu) černou barvou a lyže žlutou barvou. Ing. PETR CAHA KORSO KOLKA Korsokolka je smyšlený název pro dopravní prostředek bez šlapadel. Je určen zejména pro děti od jednoho do tří roků. Lze jej používat jak venku, tak i v domácnosti, kde se osvědčuje zejména v zimním období. Provedením nepoškozuje koberce ani zařízení bytu. POSTUP PRÁCE Podle rozpisky si nejdříve seženeme potřebný materiál. Základem je dvojice balánčních koleček 16, používaných u dětských jízdních kol, která lze i s rameny 15 koupit 21

24 22

25 POHLED )_ _! ŠROUB S MATICÍ M8 -r

26 samostatně v prodejně Domácf potřeby. Přední kolečko 8 je dřevěné s gumovou obručí používané u starších typů kočárků pro panenky. Dřevěný hranol řídítek 3 a zadní hranol 11 mají stejný průřez 40 x 60 mm a lze je zhotovit nejen z tvrdého, ale i měkkého dřeva. Dbáme, aby dřevo bylo bez suků a podélných prasklin. Podélné hrany hranolů ohoblujeme a zaoblíme na poloměr r = 5 mm, aby se při pádu nemohlo dítě zranit. Zřejmě pracnější bude podélné navrtání hranolu 3 pro tyč řízení 2. Hranol však můžeme provrtat i z obou stran. Do hranolů 3 a 11 vyvrtáme slepé otvory 0 10 mm pro nosníky 10 a 14. Použijeme raději vrtáku 0 9,5 mm. Nosníky 10 a 14 postupně opatrně narazíme do dřevěných hranolů 3 a 11. (Jako nosníky 10 a 14 lze například použít hliníkový vodič 0 9,5 mm ze zbytku elektrického kabelu.) Nosníky 10 a 14 můžeme ještě v hranolech 3 a 11 zpevnit zaražením příčných ocelových kolíků V 3 mm, což není ve výkresech zakresleno. Sedadlo 12 zhotovíme ze dřeva bez suků a prasklin. Všechny horní hrany zaoblíme na poloměr r = 10 mm. Na přední straně sedadla vyřízneme zářez pro úhelník 18. Zespodu sedadla vyvrtáme otvory 0 10 mm pod úhlem asi 20 stupňů pro nosníky 14. Shora sedadla otvory 0 6 mm pro zasazení opěrky 13. Sedadlo, nosníky a opěrku sesadíme dohromady naražením. Tuhost sesazení můžeme ještě zlepšit zaražením ocelových kolíků 0 3 mm z boku styčných dílů. Přední část sedadla upevníme k hranolu 11 pomocí úhelníku 18, který přišroubujeme vruty 3,5 x 30 mm. K zadní části hranolu 11 připevníme dvojici balančních koleček šroubem 17 s maticí. Řídítka 1 vyrobíme z hranolu tvrdého dřeva. Na obou stranách upravíme hranol na kruhový průřez. Všechny hrany zaoblíme a na kohce řídítek přišroubujeme pryžové dorazy 19. Tyč řízení 2 jednostranně osadíme na 08 mm a vyřízneme závit M8. Lze použít 1 vhodnou trubku. Na prototypu byla použita ocelová trubka od osvětlovacího tělesa Penda". Tyč řízení 2 zasadíme do slepého otvoru 0 10 mm ve středu řídítek 1 a spojení zpevníme příčným ocelovým kolíkem 0 3 mm. Na tyč řízení pak nasadíme suvně rozpernou trubku 9, hranol 3, podložku 4, vidlici 6 předního kola a vše zajistíme maticí 5, kterou pevně utáhneme. Pokud se řídítka otáčejí ztuha, je nutno podložku 4 vyměnit za tenčí, slabší. Nakonec uložíme přední kola na čep 7. Matice M8 na čepu 7 řádně dotáhneme na obou stranách. Vidlice 6 se nesmí prohýbat dovnitř, kolo se musí volné otáčet. Boční vůli předního kola 8 na čepu 7 vymezíme běžnými podložkami různé šířky. Nakonec korsokolku doplníme zvonkem, bílou odrazkou vpředu a červenou odrazkou vzadu. OTAKAR HOŠEK PŘENOSNÝ KLOZET - GRAMOFON Pro děti ve věku od dvou do šesti let, zvláště pak pro děti nemocné, upoutané na lůžko, je určeno níže popsané sociální zařízení. V našich obchodech lze bez problémů koupit nočník, dokonce různých velikost! a tvarů, ale vždy skoro stejně vysoký. Pro děti starší dvou let je výška nevyhoyující. Dětská vložka z umělého materiálu, která se zasouvá do běžného sedadla na WC obvykle způsobuje malým dětem nesnáze. Pokusil jsem se tedy o vlastní řešení. POSTUP PRÁCE Sedací desku 3 vyřízneme z překližky 10 mm tlusté. Tvar otvoru v desce přizpůsobíme sedací záchodové vložce 12 z umělé hmoty, kterou zakoupíme hotovou jako dětskou vložku na WC. Přední okraj sedací desky 3 vyřízneme tak, aby se kryl s předním zaobleným okrajem vložky 12 a k okrajům a bočnicím ho vytvarujeme 24

27 VNĚJŠÍ OBVOD POZICE 13 25

28 podle výkresu. Tvar je volen se zřetelem na snadnější sezení. Hrany sedací desky zaoblíme radiusem 5 mm. Hotovou desku nastříkáme z obou stran bílou barvou, horní plochu raději dvakrát. Pokračujeme výrobou ostatních částí dřevěné konstrukce. Do bočnic 2 vyřízneme drážku 10 mm širokou pro zapuštění sedací desky. Drážku i postranní okraje sedací desky potřeme klihem, bočnice ztuha narazíme a necháme řádně zaschnout. Bočnice nezapomeneme předem natřít bezbarvým nitrolakem, stejně tak natřeme ještě před montáží všechny ostatní dřevěné díly. Poněkud složitější je výroba noh 1. Konce seřízneme pod úhlem 15 a vnější hrany zaoblíme radiusem 5 mm. Velikou pozornost musíme věnovat zhotovení otvorů 0 10 mm, které vrtáme pod úhlem 15. Horní otvory pro tyčky zábradlí jsou průchozí, dolní otvory pro vzpěru 7 jsou slepé. Vhodné je otvory předvrtat vrtákem 0 2,5 mm. Vždy dvě nohy spojíme tyčkou zábradlí 5 a vzpěrou 7 a proměříme rozteče nahoře i dole. Míry udané na výkresu nejsou kritické, ale musí být na obou dvojicích noh stejné. Zklížené dvojice noh ve tvaru písmene A přišroubujeme pak k bočnicím buď vruty 0 4 x 35 mm, nebo průchozími šrouby M5 x 40 tak, aby výška sedací desky byla 240 mm nad zemí. Tuhost konstrukce je dostatečná. Na zadní konce zábradlí nasadíme a zaklížíme zadní opěradlo 4. Přední část zábradlí opatříme koulí 6, kterou přilepíme. Slouží jako držadlo i opěradlo. Ze spodní strany upevníme k sedací desce 3 dva mosazné úhelníky 10, k nimž přišroubujeme dětskou sedací vložku 12 dvěma mosaznými šrouby 11 s velkou vroubkovanou hlavou. Nádoba 13, kterou pod stolici podkládáme, je pětilitrové vědro z umělé hmoty s kovovým obloukovitým držadlem a odnimatelným víkem. Držadlo i víko odstraníme. Nádobu uchytíme pomocí nábytkových kuličkových západek 9 přišroubovaných zespodu k sedací desce v ose kruhové nádoby 13 tak, aby kuličky zasahovaly pod její lem. Použijeme kuličkové západky, které se používají u dvířek kuchyňské linky. Protože kulička západky je pohyblivá v rozmezí asi 4 mm, zcela postačí k uchycení nádoby za lem. Abychom mohli vědro nasadit, musíme ještě v úrovni zarážek vyříznout část zapuštěného lemu sedací vložky 12 v délce, asi 3 cm. Tento výřez zároveň fixuje polohu nádoby. OTAKAR HOŠEK Rozpiska materiálu 26

29 POJÍZDNÁ SKŘÍŇKA NA DIAPROJEKTOR me diazásobníky. Při skládání je postup opačný. Do zásobníku se vejdou 53 diazásobníky, tj diapozitivů. Zásuvka v jeho horní části slouží k uložení dálkového ovladače, dokumentace k diapozitivům ap. Na promítačku ušijeme potah z koženky, který ji chrání před prachem. POSTUP PRÁCE Všechny plošné ddy nařežeme nástavcem okružní pily k vrtačce E 513 D. Dosáhneme tak přesných a kolmých řezů. Pro dýhování hran pak není nutné další opracování. Hrany dílů z laťovky dýhujeme nastříhanými pásky bukové dýhy, které potřeme lepidlem Herkules a žehličkou zažehlíme. Minihoblíkem začistíme hrany a dobrousíme. Tak si připravíme všechny díly. Spoje lepíme lepidlem Herkules, ty více namáhané pak Epoxy Vozík A. V zadním čele 1 vyfrázujeme drážky a ze spodní strany dna 7 zhotovíme plochými vrtáky závrty do hloubky 16 mm (obr. 2). Potom slepíme pomocí kolíků lať 3 s latí 5, V panelových domech jsou většinou malé místnosti a tak je třeba s místem velmi šetřit. Najít stabilní vyvýšené místo pro diapromítačku se většinou nepodaří a tak rozhodneme-li se promítat, trvá nějakou dobu, než přístroj vypodložíme, připravíme přívod proudu aťd. Uložení většího počtu zásobníků s diapozitivy je další problém. Mnozí mi jistě dají zapravdu, že jedno s druhým vede k tomu, že diapromítačku přestaneme používat. Konstrukcí, kterou předkládám, jsem se pokusil vyjmenované problémy řešit. Pojízdná skříňka se vším potřebným má stálé místo v nábytkové stěně (obr. 1). Použití je otázkou vteřin: zajedeme s ní před plochu, na kterou promítáme, vytáhneme věž a posuneme ji do zářezů. Vyjedeme se zásobníkem, zapneme prodlužovacf šňůru a z křesla přistaveného k boku skříňky pohotově ovládáme promítačku a vyměňujea to obě strany. Zde i při dalších spojích používáme kolíky 0 8 mm. Na vnitřní stranu latí 3 přilepíme výztuhy 6. Pak si položíme čelo 1 do vodorovné polohy a pomocí kolíků k němu přilepíme dno 7 a spojené lišty 3 a 5 těsně k vyfrézované drážce. Dbáme na dodržení kolmosti. Takto vyrobenou kostru necháme řádně zaschnout. Poté do kostry vlepíme natupo latě 4, do nichž předem zhotovíme výřezy pro aretaci věže ve vysunuté poloze. Do středních latí 4 ještě zhotovíme drážky 5 x 15 mm pro hlavu šroubu 37. Opěrky 8 vlepíme až po zhotovení zásobníku a uzpůsobíme je tak, aby se zásobník volně vysouval. To se týká i distančních podložek 10, které vlepíme na dno. Zespodu přišroubujeme do závrtů ve dně nábytková dvojkolečka 11. Otvory pro rukojeť 14 v horní desce 2 vyvložkujeme trubičkou 0 6 mm, aby se rukojeť v měkkém dřevě nevyviklala. Hliníkový pásek se prodává s rukojetí, ale kvůli vzhledu ho nemontujeme. Rukojeť přitáhneme matičkou přes podložku, ale až po povrchové úpravě. Horní desku 2 pak přilepíme pomocí kolíků k latím rámu 3 tak, aby lícovala s předním čelem vozíku. Bočnice & zatím nemontujeme. Zásobník B. Než se pustíme do výroby jednotlivých detailů, ověříme si vnitřní rozměry vozíku. Je-li to nutné, upravíme rozměry zásobníku. Připravíme si zadní čelo 15. Pokud se rozhodneme pro zápustnou rukojeť 16, odvrtáme materiál plochým vrtákem a rukojeť napevno uchytíme. Kdybychom použili rukojeť 14, pak otvory vyvložkujeme trubičkami, ale rukojeť zatím nepřipevňujeme. Nejprve vyrobíme odkládací zásuvku. Pomocí kolíků slepíme latě 23 a 24 a zespodu do drážek vlepíme a přitlučeme dno 21. Hotovou zásuvku spojíme latěmi 22 se dnem zásobníku 17 a tento celek připojíme k přednímu čelu 15. Spojujeme pomocí kolíků a styčné plochy potíráme lepidlem. Ještě před slepením je vhodné udělat ze spodní strany dna zapuštění pro kolečka 25. Ta by měla být zapuštěna ze dvou třetin. Při spojování dbáme na vzájemnou kolmost všech dílů, aby při zajíždění zásobníku do vozíku přední čelo těsnilo. Po zaschnutí vlepíme bok 20 natupo tak, aby lícoval s vnitřními hranami latí 22. Pak si uvnitř zásobníku rozkreslíme na všech čtyřech stranách rysky pro zářezy. Zářezy řežeme podle kovového příložníku špičkou pilky na dřevo (což odpovídá tloušťce 1,2 mm polic z umakartu) do hloubky 3 mm. Police 26 a 27 vyřežeme z umakartu (obr. 3). Zářezy v policích řežeme ruční pilkou na dřevo, šířka řezu musí odpovídat tloušťce umakartu. Při řezání dbáme, aby úhel mezi pilkou a umakartom byl co nejmenší, pak se umakart tak snadno nerozštípne. Po obroušení hran zasuneme do zásobníku nejprve vodorovné police 26 a pak do nich zasuneme svislé police 27. Zasouváme z té strany, ze které budeme zasouvat diazásobníky. Před zasouváním zářezy i všechny styčné plochy umakartu potřeme lepidlem Epoxy Nakonec zasuneme do krátkých zářezů pásky 28 a 29 potřené lepidlem a vše zajistíme v každém políčku proti pohybu kolíčky na prádlo. Po zaschnutí protáhneme otvory ve svislých policích drát s izolací z umělé hmoty. Slouží jako zarážka pro diazásobníky. Nakonec přilepíme do zářezu ve dně 17 podložku 18 s připevněným kolečkem 19 a ze spodní strany připevníme kolečka 25. Věž C. Nejprve zhotovíme v horní desce 30 zářezy pro bočnice, drážku pro zadní stěnu a dále otvor 0 18 mm se zářezem 12 mm širokým a 12 mm hlubokým pro síťovou a ovládací šňůru. Při výrobě desky se musíme držet kót 27

30 A B C VOZÍK ZÁSOBNÍK VĚŽ Obr. 1 28

31 ^'OCELOVÁ TRUBKA 06 Obr. 2 29

32 ZÁREZY PRO POLICE DÉLKA DIA ZASOBNÍKU(20S ZÁŘEZ PRO VODIČ OSVĚTLENÍ OTVORY PRO ZARÁŽKY ZÁŘEZY PRO PÁSKY POZ ŘEZ E-E 30

33 Rozpiska materiálu a rozměrů udaných v rozpisce, neboť tvar uvedený na obr. 3 neodpovídá skutečnosti. Na horní straně uděláme podle druhu diaprojektoru plochým vrtákem závrty pro nožky do hloubky asi 3 mm. Ze spodní strany vlepíme do vyvrtaných otvorů kolíky 33, které zajišťuj! polohu věže v zasunutém stavu. Otvory v lati 3, do kterých budou zajíždět, vyvrtáme až nakonec, abychom se vyhnuli nepřesnostem. Otvory pro rukojeti upravíme stejně, jako u desky 2. Na bočnice věže 31 nasuneme plechové patky 34 a 35 a v příslušné poloze je přilepíme lepidlem Epoxy Po zaschnutí patky i s bočnici provrtáme a vyřízneme závit M6. Uvnitř věže, u patek 35, otvory zahloubíme pro zapuštěnou hlavu šroubu 36. Pak bočnice vlepíme do drážek horní desky 30 a přitlučeme zadní stěnu 32. šrouby 37, jejichž hlavu upravíme na tloušťku 2 mm a v níž vyřízneme drážku pro šroubovák, zašroubujeme z vnější strany do bočnic věže tak, aby hlava byla úplně zasunuta. Pak věž částečně zasuneme do vozíku, šrouby 37 povolíme, zašroubujeme je do drážky v lati 4 a zevnitř zajistíme maticemi 38. Zevnitř zašroubujeme i oba šrouby 36. Zkontrolujeme, zda se věž lehce zasouvá a zda při úplném vysunutí zapadnou šrouby 36 a 37 do výřezů v latích 4, čímž je zajištěna horní poloha věže. Je-li vše v pořádku, věž opět demontujeme. Přilepíme opěrky 8 tak, aby zásobník volně zajížděl a teprve potom přilepíme bočnice 9 vozíku zasunutím do drážek zadního čela 1. Bočnice přitáhneme svěrkami a necháme zaschnout. Nyní dočistíme a obrousíme všechny vyrobené díly a začneme s povrchovou úpravou. Viditelné plochy namoríme a vše nalakujeme Celomatem. Po prvním nátěru celou skříňku zlehka (nesmíme strhnout mořidlo) obrousíme jemným smirkem a přidáme ještě dva nátěcy. Po zaschnutí přišroubujeme rukojeti 14. Elektrické připojení diaprojektoru vyřešíme tak, že do zadního čela přišroubujeme zásuvku 12. Do ní budeme připojovat prodlužovací šňůru s dvoupólovou vidlicí. Od zásuvky vedeme síťový vodič do rozvodné krabice 13 přišroubované zespodu dna 7. Odtud pak vedeme síťový a.ovládací vodič spodem dna 7, po lati 5 až na spodní část desky 2 a volně k hornf desce 30 věže. Otvorem 0 18 mm vodiče vyvedeme a ukončíme. Vodiče připevňujeme třmínky z tenkého plechu. Uprostřed zásobníku můžeme ještě udolat osvětlení, abychom se ve tmě snadněji orientovali. Použijeme žárovku typu Mignon 15 W (svíčku) s objímkou zasunutou do dřevěného hranolku s drážkou. Osvětlení vytahujeme ven tkanicí lyžinovým systémem. Otvor v lati 23 je určen pro vypínač. Vedení montujeme samozřejmě při vysunutém zásobníku a zvednuté věži. Aby zásobník z vozíku nevypadnul, přivážeme jej tkanicí k čelu 1, nebo fixujeme zarážkou. VLADIMÍR VANČURA 31

34 VÁLCOVÁNÍ ZÁVITŮ PAPRSKŮ KOL Dnes se vyrábí pláště kol různých rozměrů, takže pro vyplétání kol jsou potřeba dráty různé délky. Obvykle se stává, že právě ta délka, kterou bychom potřebovali, není k dostání. Zhotovil jsem si proto zařízení, kterým lze zhotovit závity na paprsky kol 0 1,8 a 2 mm. Díky tomu se dají použít i dráty delší, ty zkrátit na potřebnou míru a závity vyválcovat. Zařízení se skládá z držáku, do kterého se drát upevňuje, a z válcovací hlavice, vedené v ose drátu a opatřené klikou. Otáčením kliky ve směru hodinových ručiček se tvářením materiálu vytlačuje profil závitu, jehož průměr lze nastavit třemi šrouby M4. Válcováním se materiál plasticky za studena deformuje nad mezí kluzu, takže vlákna zůstávají neporušena. Dosáhne se tak vysoké pevnosti tvářeného závitu. Přípravek se uchycuje do čelistí svěráku. otvory 0 4H8 pod úhlem 4,6 se zahloubením 0 8 mm (viz řez G G). Brity 7 jsou náročné na výrobu i tepelné zpracování. Nejlépe je svěřit jejich zhotovení některému specializovanému pracovišti. Závity vyrobené těmito břity jsou pak k nerozeznání od originálních a navíc mají tu výhodu, že VÝROBA PŘÍPRAVKU Základem válcovacího přípravku je těleso 1, které vyfrázujeme nebo svaříme z oceli V pravé straně tělesa vystružíme otvor 0 8H9 pro vedení kliky 5. Uložení obou dílů lze zlepšit naražením mosazného pouzdra s tloušťkou stěny 2 mm. Není to však nutné, prototyp bez pouzdra slouží dobře již 10 let. Vyčnívající levá část tělesa tvoří pevnou čelist, k níž se šroubem 3 přitahuje pohyblivá čelist 2. Spodní plocha vybrání na tělese vedle pevné čelisti musí být o 1 mm níže, než je osa otvoru 0 8H9 mm. Pohyblivou čelist 2 zhotovíme také z oceli 11600; to proto, že na přímce sevření vzniká značný upínací tlak a méně kvalitní ocel by se otlačila. Aby se šroub 3 lépe utahoval, privaríme k jeho hlavě páku 4 z kruhové oceli. Kliku 5 ohneme z kruhové oceli; aby se s ní lépe otáčelo, můžeme ji opatřit silonovou rukojetí. Nejdůležitější částí je hlavice 6, kterou vysoustružíme z oceli Na dělicím přístroji hlavici navrtáme a částečně nařízneme (viz řez D D). Dále zhotovíme tři 32

35 Rozpis materiálu výběh závitu jde do ztracena, což u kupovaných drátů není. Vlivem technologického vrubu praskají dráty právě v tom místě, kde závit končí. Dostatečně přesné závity jde dělat i s břity zhotovenými v domácí dílně. Soustružíme je vidiovým nožem do profilu uvedeného na det. C. Použijeme nejlépe nástrojovou ocel 19436, postačí však i méně jakostní (19312). V takovém případě však musíme věnovat větší péči tepelnému zpracování. Výhodné je vyrobit břitů více a mít je do rezervy. Cepy 8 vyrobíme z oceli a zušlechtíme je na větší pevnost tak, že je nahřejeme do tmavočerveného žáru a ponoříme do oleje, a popřípadě je ještě popustíme, pakliže jsme je i zakalili. Do šikmých otvorů 0 4H8 v hlavici 6 vložíme čepy 8 s nasunutými břity 7. Pod hlavu čepů vložíme mosazné podložky 9; umožňují snazší otáčení břitu. Čepy s břity zajistíme šrouby 10. Do tělesa 1 nasuneme kliku 5, na jejíž vyčnívající část nasuneme hlavici 6 a spojení zajistíme červíkem 11. Pohyblivou čelist 2 přitáhneme k pevné šroubem 3. VÁLCOVÁNÍ ZÁVITŮ Přípravek upneme do svěráku. Povolením nebo utažením šroubů 10 si nastavíme potřebné rozevření břitů. Mezi čelisti 1 a 2 vložíme drát až těsně k břitúm a pákou 4 drát sevřeme. Kličkou 5 otáčíme ve směru hodinových ručiček tak dlouho, až se hlavy čepů dotknou čela vybrání v tělese. Získáme tak 11 m dlouhý závit. Zpětným otáčením sešroubujeme hlavice z drátu a ten pak z čelistí vyjmeme. První naválcovaný závit vyzkoušíme na novém šroubení, zda rozměrově vyhovuje. JOSEF MRŇÚSTÍK PÁDLO PRO KANOISTIKU Voda má mnoho příznivců a na cestu po ní se vydáváme s dražším, i docela levným vybavením. Jeden každý však musí držet (a nepustit) pádlo. Jejich nedostatek v obchodech přetrvává roky stejně tak, jako mizerná kvalita levnějších druhů, určených pro vodní turistiku, atřím do vodácké obce a proto sem se pokusil o vlastní výrobu, nejprve celodřevěného pádla. Práce je zdlouhavá a předpokládá dobře vybavenou truhlářskou dílnu. Proto jsem části pádla postupně nahrazoval umělou hmotou. Výsledkem je pádlo s kovovým dříkem a laminátovým listem. Pádlo se skládá ze tří částí: dřevěného nebo kovového dřfku, držadla (hlavičky) a listu pádla. Popisujeme také přípravek na lepení hranolků, výrobu licí formy pro hlavičku a formy pro list pádla. materiálů zhotovíme lišty o průřezu 35x12 mm, dlouhé 1200 až 1600 mm (podle výšky postavy). Ohoblované a obroušené lišty natřeme lepidlem odolným proti trvalému působeni vody (například Epoxy, Umakol B ap.) a zasuneme do lisu (obr. 7). Vlastní lis se skládá ze základní části a na kterou privaríme opěrné stojánky b. Lišty stlačujeme pomocí přítlačného pásu c stahovacími šrouby d a podlážkami e. Po zatvrdnutí dostaneme základní lať o rozměrech 36 x 35 mm v délce, odpovídající potřebám. Polotovar opracujeme podle obr. 1 na kuže- "lovitou dolní část s kruhovým průřezem, která vyčnívá z listu pádla a na horní část s elipsovitým průřezem zasunutým do listu. Elipsovitý průřez musí být kolmý na lišty, ze kterých je dřík slepen. Dbáme na zachování průřezu a základních rozměrů dříku. Tvar kontrolujeme pomocí předem zhotovených šablon s možností úpravy délkových rozměrů. Povrch dřlku ve vyčnívající části musí byt dokonale hladký. Kovový dřfk je výrobně jednodušší. Základem je duralový oštěp, který se prodává ve dvou hmotnostech 600 a 900 g. Z jednoho 900 g oštěpu určeného pro muže lze zhotovit dva dřiky, když do každého zasuneme dřevěný nástavec, kterým list vyztužíme. Nástavec má tvar části zasunuté do listu pádla (na obr. 1 tedy pouze část označená průřezy 1 až 12). Nástavec nemusíme lepit z více dílů, ale je vhodné použít pružnější dřevo. V místě zasunutí do duralové části pojistíme spojení zalepením kvalitním lepidlem. Použijeme-li lehcí, ale tenký oštěp, zploštíme část používanou jako výztuž listu (rozklepáním) do požadovaného tvaru. Horní část dříku upravíme tak, že do dutého dřlku nasuneme krátký DŔÍK Dřevěný dřík (obr. 1) slepíme z několika (nejlépe tří) částí. Dvě by měly být lehké (smrk), jedna těžší, ale pružnější (jasan). Z těchto 33

36 Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 34

37 Obr. 7 Obr. 5 Obr. 6 35

38 dřevěný váleček, který přilepíme podle obr. 2. DRŽADLO Hlavičku pádla můžeme zhotovit ze dřeva nebo umělé hmoty. Kdo chce pracovat se dřevem, může zvolit buď zcela jednoduchý a nenáročný tvár naznačený na obr. 3, nebo pracnější, ale mnohem kvalitnější úpravu (obr. 4), při níž musíme tvar dřevěného držadla stále porovnávat s plechovými šablonami. Umělá hmota je vhodná při výrobě většího množství držadel nebo v případech, kdy předpokládáme časté poškození právě této části. Používáme epoxidové nebo polyesterové materiály, které doplňujeme pilinami v řidší, těstovitou hmotu, kterou plníme licí formu. Forma na hlavičku (obr. 8). Z kvalitního dřeva zhotovíme pomocí plechových šablon (obr. 4) model držadla. Povrch modelu musí být dokonale hladký, čehož dosáhneme opakovaným nanášením nátěru a přebrušováním. Před, použitím povrch separujeme. Hotový model vložíme do plechové krabičky a seřizovacími šrouby ho ustavíme do správné podélné i příčné osy s okrajem. Model zalijeme řidším epoxidem smíchaným s plnidlem. Opatrně přiložíme naseparovaný dělicí plech s odtokovými otvory, který vytvoří dělicí rovinu. Po vytvrzení materiálu plech sejmeme a plochu dokonale začistíme a naseparujeme. Horní díl Obr. 8 Obr. 9 36

39 Potřebný materiál Dřfk dřevěný: lišta smrková 12 * mm (2 ks) lišta jasanová 12 x mm (1 ks) lepidlo ChS Epoxy Lis nosník a profil U 38 x mm (1 ks) opěrný stojánek b plech P3 x 30 x 166 mm (23 ks) přítlačný pás c pás 40 x mm (1 ks) -- stahovací šroub d M8 x 40 mm (23 ks) rukojeť šroubu mm (23 ks) podložka P8 x 30 x 35 mm (23 ks) Dřlk kovový: duralový oštěp mm (1 ks) nástavec dřevěný 36 x mm (1 ks) dřevěný konec mm (1 ks) Hlavička dřevěná jednoduchá smrkové dřevo mm (1 ks) tvarovaná jasanové dřevo 35 x mm (2 ks) Hlavička z umělé hmoty model jasanové dřevo 40 x mm (1 ks) krabička plech P 2 x 110 x 175 mm (2 ks) výztuha závitu plech P4x15x15 mm (3 ks) dělicí plech P 2 x 60 x 125 mm (1 ks) stavěči šroub M5 x 25 mm (3 ks) plastická hmota polyester ChS 104 0,1 kg List model smrkové dřevo 40 x 230 x 600 mm (1 ks) pomocný rám profil Jäkl 20 x (1 ks) spojovací šroub - M8 x 55 mm (15 ks) matice M8 (15 ks) laminátová forma polyester ChS 104 (1 kg) skelná tkanina různé hmotnosti (115 m 2 ) laminátový list polyester ChS 104 (0,5 kg) skleněná tkanina různé hmotnosti (0,7 m 2 ) ochranný plech pozinkovaný P 0,75 x 54 x 232 mm (1 ks) hliníkový nýt 0 2 x 15 mm (5 ks) krabičky (stejný, jako dfl spodní) naplníme hmotou a přitiskneme na ni dolní díl krabičky (přebytečný materiál odteče po dělicí rovině). Po zatvrdnutí svrtáme díry pro spojovací šrouby, formu rozdělíme, vyjmeme model, začistíme případné nerovnosti, celou vnitřní plochu zaseparujeme a můžeme odlít první držadlo pádla. Po naplnění hmotou formu sešroubujeme, zasuneme dřík tak, aby byl kolmý na hlavičku a aby osa hlavičky byla rovnoběžná s osami elipsovitých průřezů spodní části. Spoj po zatvrdnutí přebrousíme. Přes pracnost přípravy se výroba formy vyplatí už při odlévání více než tří držadel. LIST PÁDLA Formu na list pádla (obr. 9) zhotovíme obdobným způsobem jako formu pro hlavičku, nebo olaminujeme model s následným upevněním okopírované části do rámu. Druhý způsob považuji za výhodnější. Model zhotovíme ze dřeva, nebo jiného lehce opracovatelného materiálu. K okopírování poslouží i použité pádlo. Vytvoření modelu je obdobné, jako u hlavičky. Polotovar bude mít tvar listu pádla (obr. 5). Dle toho vytvoříme obrysový tvár a pomocí šablon (z plechu nebo umakartu), zhotovených podle jednotlivých řezů vytvoříme i celkové tvarování. Povrch dokonale vyhladíme a upravíme tvrdým lakem, nebo barvou v několika vrstvách. Jeho kvalita je důležitá pro dosažení dokonalé formy a tím následně i vlastního listu pádla. Před laminováním model separujeme tuhou pastou na parkety, kterou nanášíme nejméně ve dvou vrstvách (vždy po řádném ztvrdnutí a vyleštění předcházející vrstvy). Takto připravené plochy natřeme další vrstvou (fixtrax rozpuštěný v lihu, resistin rozpuštěný v benzínu), která dokonale oddělí laminát od modelu (formy). Teprve po zatvrdnutí (zaschnutí) poslední separační části můžeme začít laminovat dvoudílnou formou. Jednu stranu natřeme vrstvou vhodné, případně i přibarvené pryskyřice (Epoxy 1200, polyesterové pryskyřice ChS 104). První vrstvu necháme dokonale vytvrdnout. Sráží-li se pryskyřice, je nevhodně připraven poslední separační díl (např. mnoho lihu použitého při rozpouštění fixateru). Vytvrzenou plochu opatříme dalším nátěrem, do kterého okamžitě přidáme první celistvý připravený díl skelné tkaniny (350) a dokonale ho prosytíme. Při výrobě formy necháváme větší okraje, za něž později okopírovaný model připevníme do pomocného rámu. Při výrobě listů pádel naopak dbáme o co nejmenší okraje, snížíme tím spotřebu tkaniny. Po prosycení první vrstvy pokládáme další a to i ze zbytků (odstřižků) tak, že využíváme i možnosti přeložení-jednotlivých částí. U formy je nutno v prvním nátěru přidat do hmoty plnivo (cement, plavenou křídu) pro zajištění nestékavosti a vytvoření tlustší vrstvy (2 mm) k případnému přebroušení. Aby forma byla dokonale tuhá, nanášíme postupně nejméně pět vrstev skelné tkaniny. Takto připravený díl formy připevníme na pomocný rám (obr. 9) samořeznými šrouby. Pro pevnější spojení můžeme ještě dolaminovat vnitřní části rámu z vnější strany formy. Obdobným způsobem zhotovíme i druhý díl formy, který necháme přichycený k modelu a teprve po přiložení protikusu vyvrtáme otvory pro spojovací šrouby. Laminováni listu pádla se neliší od laminování formy. Je vhodné dodržet následující postup: První (gelovou) vrstvu necháme vytvrdit a do dalšího nátěru pryskyřicí vložíme díl skelné tkaniny (350). Tuto i všechny ostatní vrstvy tupováním prosycujeme. Kde není tkanina prosycená, natřeme ji dodatečně. Na první vrstvu stejným způsobem položíme další díl tkaniny s menší hmotností (200). Obdobným způsobem připravíme i druhou část formy. Po vytvrzení začistíme (přebrousíme) celou plochu a poté do okrajů a osy pokládáme pouze 2 až 3 cm široké pásky skelné tkaniny. Tyto pásky překryjeme ve spodní části ze dvou třetin celistvým dílem tkaniny (350), na kterou ve stejných místech pokládáme další pásky ustřižené skelné rohože. Dřík listu s již upevněnou hlavou natřeme v té části, která bude zalaminovaná pryskyřicí, vložíme do formy a srovnáme tak, aby dřík byl přesně v ose a hlavička byla rovnoběžná s listem pádla. Kolem dříku přidáme vytvarované polystyrénové vložky a obě části formy stáhneme spojovacími šrouby. Polotovar listu s formou a dříkem necháme ve svislé poloze hlavičkou dolů vytvrdit. Potom formu rozšroubujeme a polotovar pádla vyjmeme. Celý obvod listu řádně začistíme, místo přechodu dříku do listu případně vytmelíme. Spodní část opatříme ochranným plechem (obr. 6), který k listu přinýtujeme. Dřevěný dřík nalakujeme kvalitním lakem odolným proti vodě a list pádla očistíme nitroředidlem. Pádlo poškozené nárazem nebo dokonce proražené, okamžitě zalepíme běžným způsobem. JAROSLAV HUSÁK 37