VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ V JIHLAVĚ KATEDRA CESTOVNÍHO RUCHU

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ V JIHLAVĚ KATEDRA CESTOVNÍHO RUCHU Kuba a ČR znalosti obyvatel o druhé zemi a jejich názory na tamější život Bakalářská práce Autor: Aneta Ksandrová Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, PhD. Jihlava 2012

2 COPYRIGHT 2012 Aneta Ksandrová 1

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala zcela samostatně a všechny pouţité odborné, informační a literární zdroje jsem uvedla v seznamu pouţité literatury. V Jihlavě dne 20. dubna Aneta Ksandrová 2

4 Poděkování Tímto bych chtěla velice poděkovat především vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. Martině Černé, PhD. za její zájem, odborné rady, pomoc a připomínky k obsahu a zpracování dotazníku. Také děkuji všem, kteří byli ochotni vyplnit můj dotazník a přispěli tak ke zpracování praktické části. Mé díky patří také panu Prof. PhDr. Petru Chalupovi, CSc. za jeho pomoc při zpracování dotazníku a poskytnutí cenných informací, které jsem vyuţila v teoretické části. 3

5 Abstrakt Ksandrová, Aneta: Kuba a ČR, znalosti obyvatel o druhé zemi a jejich názory na tamější ţivot. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Martina Černá, PhD. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava Cílem bakalářské práce Kuba a ČR - znalosti obyvatel o druhé zemi a jejich názory na tamější ţivot je zjistit, co Češi vědí o Kubě a Kubánci o ČR, její kultuře, politice, historii nebo geografii, nebo zda by například chtěli navštívit tento krásný ostrov. V teoretické části se zabývám historickými, geografickými, kulturními a politickými fakty. Na základě těchto informací bych chtěla porovnat skutečnost se znalostmi a názory obyvatel na druhou zemi. V první kapitole zmiňuji několik autorů, kteří se jiţ zabývali podobným tématem a to z hlediska interkulturní komunikace. Také představuji ostrovní stát Kuba. V praktické části se zabývám vyhodnocováním dotazníkového šetření. Dotazníky jsem zvolila dva, jeden pro Čechy a druhý pro Kubánce. Klíčová slova: Kuba, dotazníkové šetření, znalosti, názory, interkulturní komunikace Abstract The target of the thesis called Cuba and CR-knowledges of inhabitants about the second country and their opinions on the local life is to find out, what do Czechs know about Cuba and what do Cubans know about the Czech republic, its culture, politic, history or geography, or if they would like to visit this beautiful island. In the theoretical part I deal with historic, geographical, cultural and politics facts. On base of these information I would like to compare a reality with knowledges and opinions of inhabitants on the second country. At the beginning I mention a couple of authors, who has already dealed with the similar theme from the view of intercultural communication. Also I represent the island state Cuba. In the practical part I deal with the questionnaire searching evaluating. I voted two questionnaires, one of them for the Czechs and the second one for the Cubans. Key words: Cuba, questionnaire searching, knowledges, opinions, intercultural communication 4

6 Obsah 1 Dosavadní zpracování problematiky v literatuře Obecné informace o Kubě Geografie Podnebí Flora a Fauna Historie Kuby První kolonie Kubánská republika Kubánská revoluce a období socialismu Invaze v Zátoce sviní Exodus z přístavu Mariel Kuba po pádu SSSR Ernesto Guevara Politický systém na Kubě Volební systém Hospodářství Kuby Kuba, cukřenka světa Cestovní ruch a jeho předpoklady Cestovní ruch a jeho organizace Měna a platby Platy a sociální politika Zemědělství Kultura Hudba Náboženství

7 8.3 Charakteristika Kubánců Školství Vztahy Kuby s Československem a ČR Vyhodnocení dotazníku pro ČR Vyhodnocení dotazníku pro Kubu Použité zdroje a citace

8 Úvod Téma mé bakalářské práce Kuba a ČR - znalosti obyvatel o druhé zemi a jejich názory na tamější ţivot jsem si nevybrala náhodně. Zvolila jsem ho na základě své lásky k cestování, poznávání cizích zemí, kultur a zvyků. Téma zaměřené na interkulturní komunikaci mi připadalo jako dobrý nápad. Dalším podmětem byla má účast na měsíční poznávací expedici na Kubu pořádané Vysokou školou polytechnickou. Během expedice bylo hned jasné, ţe téma bude zaměřené konkrétně na tuto zemi. Chopila jsem se příleţitosti a přímo na Kubě začala shánět podklady pro mou bakalářskou práci. Dělala jsem si poznámky, pořizovala jsem fotografie, povídala si s místními obyvateli o tamějších poměrech, jejich tradicích a zvycích. Dokonce jsem měla moţnost nahlédnout do jejich skromných obydlí a udělat si tak obrázek o tom, jak na Kubě ţijí obyčejní lidé. Díky Prof. PhDr. Petru Chalupovi, CSc., který nám během cestování po Kubě poskytoval cenné informace o tamějších poměrech, historii, geografii apod. jsem nasbírala mnoho důleţitých poznatků. Vedle přírodních krás a měst s koloniální architekturou jsme při našich cestách navštívili spoustu zajímavých historických památníků, jako například Mausoleum Ernesta Che Guevary, o kterém se v práci také zmiňuji. Cílem mé práce je porovnat skutečnost se znalostmi a názory obyvatel druhé země. V teoretické části se budu zabývat zejména historickými, geografickými a politickými fakty. V úvodu teoretické části zmíním několik autorů, kteří se jiţ ve své tvorbě zabývali podobným tématem z hlediska interkulturní komunikace. Také vymezím pojem interkulturní komunikace. Dále bych chtěla nastínit stav hospodářství, zemědělství či například školství. Praktická část se bude odvíjet hlavně od vyplněných dotazníků. Pro svou práci jsem zvolila metodu dotazníkového šetření. Dotazníky jsem vypracovala dva. Jeden je určen pro české občany, kteří nikdy nenavštívili Kubu, a druhý dotazník je určen pro samotné občany Kuby. Dotazník pro Čechy jsem zadala na české webové stránky Za dva týdny mi na dotazník odpovědělo 191 respondentů. Rozhodla jsem se, ţe v tomto dotazníkovém šetření nebudu brát zřetel na věk, pohlaví či vzdělání respondentů. Otázky jsou poloţeny takovým způsobem, ţe na těchto třech údajích podle mého názoru nezáleţí. Je zkoncipován obecně na český národ. V dotazníku pro Kubánce budu brát ohled pouze na věk, a to jen v případě, kdyţ to bude otázka vyloţeně vyţadovat. 7

9 Teoretická část 1 Dosavadní zpracování problematiky v literatuře 1. PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Praha 7: Grada, ISBN Tato kniha autora Jana Průchy se zabývá interkulturní komunikací z hlediska kaţdodenní realizace v mezinárodních obchodních, politických, diplomatických, vzdělávacích a turistických kontaktů. Tvrdí, ţe pomocí interkulturní komunikace se dorozumívají, vzájemně poznávají, spolupracují lidé různých zemí, národů či kulturních společenství. Tento fenomén můţe ale také ublíţit a to nesprávným vedením a interpretací. Můţe to vést ke konfliktům a v nejhorším případě i k válečným střetům. 2. BOUZEK, Jan. Jak se domluvit s jinými. Praha: Triton, ISBN Kniha autora Jana Bouzka ukazuje moţnosti domluvy s lidmi naprosto rozdílné kultury a původu. Pokud si dáme pozor na své vlastní chování, je moţná domluva všude po světě. Pokud v interkulturní komunikaci chceme být úspěšní, je třeba důvěry, upřímnosti, schopnosti naslouchat a snahy přizpůsobit se konkrétní kultuře, jejím zvykům a tradicím. Při tom všem se však musíme snaţit být sami sebou a nesnaţit se předstírat, ţe jsme někým jiným. 3. GERT, Jan a HOFSTEDE. Kultury a organizace. Praha: Lince, ISBN X. Kniha otce a syna Hofstedeových přináší ucelený a dnes již důkladně ověřený systém, který nám může pomoci pochopit odlišnosti národních kultur a na základě takto dosaženého porozumění dospět k účinnějším postupům vzájemné komunikace. Autoři se zaměřují především na svět průmyslu, obchodu a organizací, avšak neponechávají stranou ani jiné aspekty rozdílů mezi národy, jak se projevují např. ve škole a ve vzdělání, v rodině, v myšlení lidí či v politice. [1] 8

10 Interkulturní komunikace Interkulturní komunikace je obor, disciplína, která má v zahraniční již dlouhou tradici. U nás jí však bylo až dosud věnováno jen málo pozornosti, a to i přesto, že se problematika, jejímž studiem se interkulturní komunikace zabývá, již řadu let dotýká každého z nás, a to nejen v profesním životě, ale i v běžné každodenní praxi. Interkulturní komunikace jakožto vědecká disciplína vznikla v šedesátých letech 20. století ve Spojených státech amerických a v Kanadě. Vlastním impulzem pro její vznik byly problémy existující v severoamerickém kontextu, způsobené imigrací a potřebou formování multikulturní společnosti. Základem interkulturní komunikace byla tehdy zejména psychologie, sociologie a pedagogika. Obecně lze interkulturní komunikaci vymezit jako obor, který studuje souvislosti mezi jazykem a kulturou, způsob verbálního chování/jednání příslušníků různých kultur, a tedy i způsob vnímání a chápání světa u různých etnických skupin. To je úkol v aktuální fázi světové globalizace a zejména v současné spojující se multikulturní Evropě velmi aktuální a na jeho řešení by se měla podílet i donedávna monokulturní Česká republika. Na otázku, co může nejvýznamněji přispět k usnadnění interkulturní komunikace, se na prvním místě nabízí odpověď, že je to znalost cizího jazyka. Ovládání jazyka komunikačního partnera nebo nějaké společné třetí řeči je bezesporu potřebný předpoklad dorozumění. Přesto však bývá role cizojazyčné kompetence přeceňována, uvědomíme-li si, že komunikace se realizuje z velké části rovněž nonverbálně a že její významnou složku představuje kontext. Jestliže totiž mluvčí perfektně ovládá cizí jazyk, může u jeho partnera vzniknout dojem, že má také dostatečné znalosti kulturního zázemí dané země, a eliminuje proto nejrůznější, mnohdy ale potřebná vysvětlení. [2] 9

11 2 Obecné informace o Kubě Kuba je největším ostrovním státem leţící v Karibském moři. Je součástí souostroví Velké Antily. Tento ostrov má na délku přibliţně 1200 km a v některých místech je široký aţ 190 km. Kuba sousedí na západě s Haiti, na severu s Bahamami a na jihu s Jamajkou. K americkému pobřeţí na Floridu je to zhruba pouhých 160 km severně. Hlavním městem Kuby je Havana (španělsky San Cristóbal de la Habana) leţící na severovýchodě ostrova. Toto město je někdy také přezdívané Paříţ Karibiku. Ve městě ţije přibliţně 2,2 mil obyvatel a je tak největší na Kubě. Země se dělí na 15 provincií a Havana je jednou z nich. Toto krásné město plné fascinujících architektonických a historických památek je na seznamu světového dědictví UNESCO [3]. Na Kubě se nachází spousta přírodních a historických památek, které byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zde uvádím jejich výčet. Stará Havana a její opevnění Údolí Viňales Trinidad a Údolí cukrovarů Historické centrum Cienfuegos Historické centrum Camagüey Národní park Alejandro de Humboldt Národní park Desembarco del Granma Archeologická krajina prvních kávových plantáţí Jihovýchodní Kuby Hrad San Pedro de la Roca v Santiagu de Cuba [4] 10

12 3 Geografie Kuba je převáţně níţinatá, horské masivy jsou pouze na západě, ve středu a na východě ostrova. V těchto místech se pak vyskytují nádherné zajímavé krasové útvary. Nejvyšší pohoří Sierra Maestra se táhne podél pobřeţí na jihovýchodě ostrova. Zde se nachází i nejvyšší hora Kuby Pico Turquino vysoká 1974 m.n.m.. Na poloostrově Zapata se nacházejí baţinaté oblasti. Na pobřeţí se nachází spousta atolů a korálových útesů. Kubánskou republiku tvoří včetně hlavního ostrova a ostrova Isla de la Juventud (ostrov Mládeţe) nacházející se na jihozápadě ostrova ještě kolem 4 tisíc malých ostrůvku. Ostrovy, které mají přírodní zdroj pitné vody se nazývají Isla, a ty, které ho nemají, se nazývají Caya. Obr. 1 Pico Turquino, Sierra Maestra autor: Radová Kuba je členěna na 16 provincií. 15 z nich se nachází na hlavním ostrově a šestnáctá provincie zvaná Isla de la Juventud leţí jihozápadně od ostrova. Kaţdá provincie má své hlavní město. 1. Pinar del Río 2. Artemisa 3. La Habana 4. Mayabeque 5. Matanzas 6. Cienfuegos 7. Villa Clara 8. Sancti Spiritus 9. Ciego de Ávila 10.Camagüey 11.Las Tunas 12.Granma 13.Holguín 14.Santiago de Cuba 15.Guantanámo 16.Isla de la Juventud [3] 11

13 3.1 Podnebí Kuba se nachází v tropickém podnebném pásu, proto je celoročně ovlivňována pravidelnými větry, které jsou nazývány pasáty. Největší sráţky jsou zde v květnu, říjnu, a listopadu. V níţinách spadne ročně asi mm sráţek, ale v horách tyto hodnoty mohou být aţ dvojnásobné. Na konci léta a také na podzim se v této oblasti vyskytují četné cyklony, proto není vhodné zemi navštěvovat právě v tomto období. Nejlepší období pro návštěvu Kuby je od prosince do jara, kdy je v oblasti mnoţství sráţek minimální. Průměrná teplota vzduchu na území Kuby je kolem 25 C a teplota vzduchu téměř nikdy neklesá pod 24 C, coţ je pro koupání ideální [3]. 3.2 Flora a Fauna Kuba je plná nádherných ţivočichů a rostlin. Jelikoţ je Kuba izolovaná od pevniny, ţije tam mnoho endemitických druhů ţivočichů a rostlin. Výhodou je, ţe na ostrově neţijí například jedovaté druhy hadů a pavouků. Ty byly v minulosti vyhubeny nebo přemístěny jinam. Ze zvířectva tam můţeme spatřit třeba kondora krocanovitého kubánského, který vypadá jako sup, jutii, coţ je hlodavec podobný nutrii a podle které je pojmenován také malý ostrůvek. Jmenuje se Cayo Jutias. Dále můţeme vidět barevného ptáčka tocororo, který se stal dokonce jedním ze symbolů Kuby pro jeho zbarvení kubánské vlajky. Obr. 2 Mariposa (motýlek) autor: Ksandrová Kuba se také můţe pochlubit nejmenším ptáčkem na světe, kterým je kolibřík. Dech beroucí faunu nabízí zejména podmořský svět. Vyskytují se tu překrásné mořské ţelvy, manáti neboli mořské krávy, ţraloci velrybí, rejnoci, barakudy, delfíni a mnoho dalších druhů ryb ţijících v korálových útesech. 12

14 Z flory stojí za připomenutí zejména palma královská, která roste naprosto všude, nebo bílá silně vonící květina mariposa (motýlek) jsou jedním z národních kubánských symbolů. Dále na ostrově hojně rostou bugantilie, krotony, vodní hyacint, strom aboriginců seiba, bromélie rostoucí na drátech elektrického vedení, prehistorický jehličnan araukárie rostoucí zejména v patagonii. Mimo jiné se zde pěstují bananas, platanas (menší banány vhodné zejména na smaţení), rýţe, mango, frutta bomba (papaya), juka, cukrová třtina, kukuřice nebo pomeranče. 13

15 4 Historie Kuby Kuba má velice bohatou historii. Do konce 15. století byl tento ostrovní stát naprosto izolovaný od evropských vlivů. Od roku 1492 se její postavení začalo zásadně měnit. Její historický vývoj za posledních 500 let popisuji níţe. 4.1 První kolonie Téměř do roku 1492 neměla Kuba s Evropou ţádný kontakt. Do této doby na ostrově ţily indiánské kmeny Sibonejů, Tainů a Karibů. Kmeny Karibů přišly z Venezuely. V období španělské kolonizace byly, ale tyto všechny kmeny prakticky vyhubeny dnes na ostrově původní populace jiţ neexistují. Na Kubě se začala provádět christianizace obyvatelstva a s tím spojená likvidace. V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus, který přistál ve městě Baracoa na východním břehu Kuby. Prozkoumal také pobřeţí ostrova, které pojmenoval Juana. V roce 1511 se usadila první španělská kolonie na východním pobřeţí ostrova v čele s Diegem Velasquezem. Po dalších 400 let zůstala Kuba pod nadvládou Španělska, španělskou kolonií. Od roku 1527 začali Španělé na Kubu vozit černé otroky. Takto se dostalo na ostrov cca 1 milion černošských otroků a v 19. století jiţ ţilo na Kubě 85 % černochů. Černochům, kteří se bouřili proti otroctví, se říkalo Simarónes. Do roku 1886 ţili černošští obyvatelé ostrova v otroctví. Společnost byla rozdělena na 2 části. Kriolos, coţ byli původní obyvatelé Kuby, ti co měli na ostrově své kořeny a na úředníky neboli peninsuales. Do poloviny 18. století byla Kuba ohroţována pirátskými útoky. Těmto pirátům se říkalo bukanýři. V roce 1791 připluli na Kubu Francouzi. Ti přinesli na Kubu pěstování cukrové třtiny a tabáku, divadlo a kulturu. Francouzi přivezli na Kubu otroků ze Sierra Leone, Angoly, Zambie, Mosambicu, Ghany a Nigerie. V 19. století přišly první myšlenky na osvobození. Jedním z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost na Španělsku byl venezuelský generál a politik Simon Bolívar. 1. válku za národní osvobození vyhlásil Carlos Manuel Cespédéz, známý také jako otec vlasti, v roce Propustil otroky a obsadil Bayamo. Tak vypukla válka mezi Kriolos a Peninsuales. Nezávislost Kuby byla vyhlášena 10. října Tento krok ale vedl k několikaleté válce a Kuba se stala zcela nezávislou aţ o několik let později. 14

16 V roce 1895 se na Kubě vylodil José Martí. José Martí byl kubánský národní hrdina a vůdčí osobnost kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Byl také politickým teoretikem, novinářem, básníkem a spisovatelem. José Martí se dostal do vězení uţ v 16 letech. Psal novinové články na podporu povstání. Po dvouletém věznění byl nucen opustit Kubu. Odjel do Madridu, kde vystudoval práva a filozofii. Poté se usadil v Mexiku a následně odjel do amerického exilu do New Yorku, odkud se několik let snaţil sjednotit kubánské politiky usilující o nezávislost své země. Měl odpor k USA, volal po rovnosti ras a dával velký důraz na vzdělání kubánského lidu. Tyto jeho názory byly klíčové pro další boj za nezávislost ostrova a pro další vývoj Kuby. V roce 1895 zahynul při sráţce povstaleckých oddílů se španělskou armádou. V roce 1898 byl potopen americký křiţník Main a propukla Španělsko-americká válka, ve které Španělsko úplně ztratilo vládu nad Kubou, Španělskou východní Indií a Portorikem. Několik let byla Kuba pod vedením USA. Byl vydán Platův dodatek a vznikl protektorát. Platův dodatek obsahoval toto: půda, nerostné bohatství, dovozní a vývozní clo, zdravotní zařízení, likvidace nemocí a hadů, Guantanámo bude patřit USA po 91 let. Platův dodatek měl platit v jakémkoli reţimu. Kuba se stala zcela nezávislou aţ 20. května USA ale měla podmínku, za kterou stáhne svá vojska ze země. Nechala si pronájmu vojenskou základnu Guantanámo a zátoku Bahía Honda na druhé straně ostrova. Pro rozšíření základny v Guantanámu se brzy zátoky vzdali [3]. 4.2 Kubánská republika Do čela se dostal Fulgencio Batista y Zaldívar v roce V roce 1952 proběhly volby. Zvolen měl být socialista a na scénu znovu vstoupil Batista. Vypukl puč a nastala diktatura, ale také fyzická likvidace. V tomto období záhadně zmizelo asi 30 tis. lidí. V jeho vládě se však objevovala korupce, policejní brutalita. Havana se stala centrem prostituce, gamblerů a americké mafie. V této době se v zemi objevovala různá hnutí, která směřovala ke svrţení reţimu a poţadovala svobodné volby. V roce 1952 se na scéně objevil Fidel Castro a kolem něj skupina obyvatel, nesouhlasující s tamním reţimem. 26. července 1953 zaútočil na kasárna Moncada v Santiago de Cuba. Po tomto útoku byl ale Fidel zatčen, odsouzen a spolu s bratrem Raúlem a dalšími členy hnutí uvězněn na Isla de los pinos, nyní Isla de la Juventud. 15

17 I kdyţ se tento útok nepovedl, Fidela zmedializoval. Své hnutí později pojmenoval jako Hnutí 26. července, podle data útoku. Toto hnutí bylo základem pro vznik Komunistické strany Kuby. Bratři Castrovi byli po hlasování v kubánském parlamentu o amnestii v roce 1956 propuštěni na svobodu. Po propuštění odjel Fidel Castro do Mexika, neboť se obával o svůj ţivot. Tam také cvičil jednotku, která se měla později vylodit na Kubě. K útoku na Moncadu se připravovali na místě zvaném Granjita Siboney. Dnes je to národní památník, muzeum spojené s 26. červencem. Dům byl postaven v roce 1945 rodinou ze Santiaga. V dubnu 1953 si ho pronajal Fidel Castro. U domu měli také drůbeţárny, kde revolucionáři ukrývali své zbraně. 23. a 24. července se k nim přidaly také 2 zdravotní sestřičky. Dohromady se tu shromáţdilo 129 lidí rozdělených do 3 skupin. Malá skupina se ukryla v horách. V noci do domu vtrhli vojáci a hodně povstalců postříleli. Mrtvé poházeli podél cesty a domy rozstříleli. Dům byl zdemolován, ale po revoluci dostal původní podobu a dnes slouţí jako muzeum, vzpomínka na tuto událost. Podél cesty stojí 26 pomníčků v místech, kde byli pohozeni mrtví. Dnes se koná kaţdoroční pochod kolem pomníků na výročí útoku. Přestoţe Batista byl ke konci své vlády uţ velice nenáviděným politikem, Kuba byla v této době jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky. Gramotnost obyvatelstva dosahovala v této době 80 % a byla tedy vyšší neţ ve Španělsku [3]. 4.3 Kubánská revoluce a období socialismu 2. prosince 1952 tedy připlul Fidel Castro na Kubu na jachtě Granma. Chtěl vyvolat revoluci proti reţimu diktátora Fulgencia Batisty. Se svou jednotkou se vylodil na východě ostrova, části zvané Oriente a v zemi vypukla Kubánská revoluce, která trvala do ledna 1959 vítězstvím revolucionářů. 8. ledna 1959 vstoupil Castro vítězoslavně do Havany a sliboval brzké svobodné volby. Slib však nesplnil a volby se jiţ nikdy nekonaly. Fidelovi spolubojovníci Ernesto Che Guevara a bratr Raúl Castro zastávali marxismus. Raúl byl přitom členem levého křídla místní strany PSP, původní komunistické strany Kuby. Proto hned v roce 1959 se na Kubě začínají probouzet první projevy odporu proti vlivu komunismu. Fulgencio Batista uprchl ze země dne 31. prosince

18 Po revoluci začal náhlý a rychlý únik obyvatel ze země, který trval aţ do 60. let, zatýkání a masové popravy. Tisícovky Kubánců zahájily proti castrovská povstání v pohoří Sierra Escambray. Na to však Castro reagoval tak, ţe nechal masově vystěhovat obyvatelstvo do oblasti Pinar del Río, aby tak zablokoval jejich podporu povstalcům. Po revoluci následovalo zatčení 100 tisíc obyvatel do vězení. Ta však nestačila, takţe jako vězení slouţily také některé stadiony [3]. 4.4 Invaze v Zátoce sviní Castro se chtěl vymanit ze závislosti na USA, hlavně v oblasti výroby cukru (USA v této době kontrolovala 40 % výroby cukru). Také sledovala těţbu veškerého nerostného bohatství na Kubě. Nakonec bylo ale výsledkem jeho politiky naprostý opak. Kuba se stala naprosto závislou na produkci cukru, dolech a RVHP. V USA byla velice špatně vnímána podpora Kuby ze strany Československa a Sovětského svazu. Kuba měla dohodu se SSSR. To znamenalo přísun subvencovaného zboţí na Kubu, coţ se týkalo také ropy. Tu ale rafinérie USA nechtěly na ostrově zpracovávat. Castro tuto situaci řešil jejich znárodněním. Tento krok se týkal později i bank, podniků a jiných sektorů. V říjnu 1960 na to Amerika reagovala tak, ţe vyhlásila embargo na vývoz amerických výrobků na Kubu. V dubnu 1961 došlo k vylodění exilových Kubánců v Zátoce sviní, které také neprospělo vztahům mezi USA a Kubou. Nejprve počítali s přislíbenou pomocí amerického prezidenta Eisenhowera. Mezitím se ale v USA konaly nové volby a prezidentem byl zvolen Kennedy, který naopak pomoc exilovým Kubáncům odmítl. Invaze na Kubu se tak konala bez slíbené podpory letectva. Při střetu ale Kubánská vojska byla vyzbrojena sovětskými a československými zbraněmi a invazi tak během několika dnů přemohla. Svrţení reţimu na Kubě byl tedy neúspěšný. V muzeu na pláţi Girón jsou ještě dnes k vidění československé zbraně z té doby [3]. 4.5 Exodus z přístavu Mariel Na konci 70. let se na Kubě výrazně zhoršila ekonomická situace, která v dubnu 1980 vedla k vysokému počtu ţádostí Kubánců o politický azyl na peruánském velvyslanectvív Havaně. 17

19 Téměř ţádajících Kubánců obývalo všechny volné prostory ambasády. Castro tedy umoţnil exodus všem, kteří o něj zaţádali. Prostřednictvím přístavu Mariel tak emigrovalo z ostrova více neţ obyvatel [3]. 4.6 Kuba po pádu SSSR Na začátku 90. let zanikl SSSR a Kuba se tak dostala do obrovské ekonomické krize, jelikoţ uţ nebyla podporována v rámci RVHP. Kuba tak musela začít spolupracovat s Čínou a Venezuelou. Po zdravotních komplikacích po odoperování části tlustého střeva se musel Fidel Castro vzdát své funkce a do čela země se postavil jeho bratr Raúl Castro. Fidel Castro však zastával funkci 1. tajemníka ÚV KSK. V roce 2010 se Fidel Castro vzdal i funkce 1. tajemníka a tím jeho bratr zastával všechny hlavní funkce státu. Byl prezidentem, premiérem i předsedou komunistické strany, tzn. 1. tajemníkem [3]. 4.7 Ernesto Guevara Ernesto Guevara de la Serna se narodil 14. června 1928 v Rosariu v Argentině v rodině plantážníka. Od raného dětství byl vážně nemocen - trpěl astmatem. I přesto se ale věnoval sportu. Také hodně cestoval po mnoha zemích Ameriky, studoval medicínu a pak začal pracovat v Buenos Aires. V roce 1952 studia dokončil. Potom odjel do Guatemaly, kde se setkal se svou budoucí manželkou Peruánkou Hildou Gadea. Ta ho seznámila s některými Kubánci, účastníky útoku na kasárna Moncada. Po porážce Guatemalského lidu americkými žoldáky uprchl Che do Mexika, kde pracoval jako lékař a byl v kontaktu s kubánskými vystěhovalci. Obr. 3 Ernesto Che Guevara autor: Ksandrová 18

20 Když v roce 1955 přijel do Mexika Fidel Castro, připojil se Che k výcviku a školení o historii, vojenství a ekonomii, kde přednášel španělský republikánský generál Alberto Bayo. V roce 1956 však byli na ranči odhaleni a Ernesto byl na dva měsíce uvězněn. 25. listopadu 1956 se účastnil s dalšími 81 druhy akce na lodi Granma, utrpěli ale neúspěch kvůli počasí, přetížení lodi i předčasnému povstání v Santiagu de Cuba. Che Guevara byl raněn. Mužů přežilo jen 12, za podpory rolníků se ale již připravovala agrární reforma. V roce 1957 se stal velitelem oddílu, v srpnu 1958 stál v čele oddílu, který opustil hory Sierra Maestra a přešel z východní části ostrova do střední části, do hor Sierra Escambray. V prosinci začala ofenzíva, která vyvrcholila 31. prosince dobytím Santa Clary a 2. ledna 1959 Havany, kam brzy přijel i Fidel Castro. V roce 1959 také odjel do několika států v Evropě i v Asii. Po návratu se stal vedoucím industrializace při Institutu pro agrární reformu a prezidentem Národní banky. V roce 1960 se setkal s delegacemi z několika socialistických zemí. Navštívil Sovětský svaz, Čínu, KLDR, NDR a ČSSR. V Československu byl vyznamenán Řádem bílého lva. Intenzivně se vzdělával i v ekonomii, studoval Kapitál Karla Marxe a další významná díla. Stal se ministrem průmyslu na Kubě, věnoval se ale i nadále vojenským úkolům. Při vylodění na Playa Girón velel revolučním silám v Pinar del Rio, kdy se pod jeho velením podařilo zlikvidovat diverzní akce USA. V listopadu 1966 odjel do Bolívie. Od března do října 1967 bojoval v partyzánské válce proti bolívijské armádě, vedené instruktory USA. Po několika srážkách získali partyzáni zbraně a přidalo se k nim i několik desítek Bolívijců. Jednou však tábor navštívil francouzský novinář Debray, který informoval veřejnost o přítomnosti Guevary v Bolívii. Tamní vláda ihned nasadila speciální jednotky a došlo k obklíčení partyzánů. Zbývala možnost úniku přes hory, která ale byla neschůdná pro raněné. Che raněné neopustil, ve svém posledním boji kryl jejich evakuaci a ústup svých spolubojovníků. Byl obklíčen, zraněn a zatčen. V noci z 8. na 9. října 1967 byl Ernesto Che Guevara v Bolívii zavražděn. Tak zemřel jeden z největších revolucionářů všech dob, statečný člověk, humanista, hrdina, bojovník za lepší a spravedlivější svět. 19

21 Zemřel za svobodu národů Ameriky, ale i celého světa a stal se tak symbolem pro všechny revolucionáře. I když byl z bohaté rodiny, nikdy nevyhledával osobní pohodlí a prospěch, ale naopak i riskoval pro obyčejného porobeného člověka. Vzepřel se bezpráví a vykořisťování. Byl člověkem, u kterého se shodovaly slova s činy. V boji za lepší svět prokázal bezmeznou odvahu. Kdo by dokázal odejít z důležitých státních funkcí a odjet do pralesa do téměř ztraceného boje? Che Guevaru zavraždili kapitalisté, protože představoval překážku pro jejich moc a honbu za ziskem. Vraždou ale nezabili revoluci. Vrahové se dokonce snažili ukrýt jeho tělo v džungli, aby se jeho hrob nestal poutním místem. Později byly jeho ostatky objeveny a odvezeny na Kubu. Na Ernesta Guevaru se samozřejmě snesla spousta lží, které se ale jako celek minuly svým cílem. Nepodařilo se ho vymazat z mysli lidí jako revolucionáře, lidé nezapomněli na jeho odkaz. [5] 20

22 5 Politický systém na Kubě Kuba je v rukou pouze jedné jediné politické strany, a to Komunistické strany Kuby. V čele státu stojí Raúl Castro, který zastává jak funkci prezidenta, tak také premiéra a předsedy komunistické strany. Fidel Castro jiţ loni nekandidoval na funkci 1. tajemníka KSK. Přes 70 % obyvatel Kuby je členem jiţ zmiňované komunistické strany. Do politického dění je moţné se zapojit v 18 letech a stát se členem Svazu mladých komunistů. Zde lze působit do 30 let. Pokud jsou ve svazu úspěšní, mohou být dále navrţeni do komunistické strany. V zemi je několik pravicových stran. K vytvoření politické strany je potřeba nasbírat podpisů. Dvě z nich mají podpisů. Ty nové jsou ve spojení s Miami a za podpory americké vlády se snaţí svrhnout současný kubánský reţim. Členy těchto stran jsou lidé, kteří museli Kubu po roce 1959 opustit. Kdyby se to povedlo a reţim by byl svrţen, Kuba by se nejspíše dostala na ekonomickou a hospodářskou úroveň ostatních karibských států. 5.1 Volební systém Kandidáti jsou v místních volbách voleni otevřeně. Kaţdý Výbor na obranu revoluce (CDR) si navrhne 2 kandidáty. Poté, co jsou všichni kandidáti vybráni, konají se pětikolové volby. Na celostátní úrovni náleţí zákonodárná moc Národnímu shromáţdění lidové moci Kubánské republiky (parlamentu). Parlament je jednokomorový a má 180 členů, kteří volí členy Státní rady Kubánské republiky a na návrh svého předsedy schvalují sloţení Rady ministrů (vlády), které náleţí moc výkonná. Na začátku března Státní rada schválila reformu vlády, v rámci které se vyměnilo 10 ministrů. Na Kubě působí tito ministři. - Ministr vlády - Revize a kontroly - Pro zahraniční obchod a investice - Cestovního ruchu - Dopravy 21

23 - Práce a sociálních věcí - Zdravotnictví - Zahraničních věcí - Spravedlnosti - Lehkého průmyslu - Základního průmyslu - Potravinářského průmyslu - Revoluční armády - Financí a cen - Hospodářství a plánování - Školství; vysokého školství - Kultury - Stavebnictví - Informatiky a spojů - Vnitřního obchodu - Vědy, technologie a ţivotního prostředí - Vnitra - Strojírenství - Rybolovu - Zemědělství - Ministr cukru 22

24 6 Hospodářství Kuby Kuba je převáţně zemědělskou oblastí. Jejími hlavními produkty jsou tabák, cukrová třtina, ovoce a zelenina. Na Kubě funguje ale také průmysl, a to zejména ropný a těţební. 6.1 Kuba, cukřenka světa Takto byla ještě donedávna Kuba nazývána. Cukrová třtina a výroba cukru bývala dříve hlavní oporou kubánské ekonomiky. Nyní je ale kvůli špatné organizaci práce a následné mobilizace obyvatelstva v dobách sklizní výroba cukru na ústupu. Cukr se občas musí dokonce dováţet. Dnes je tedy hlavními zdroji kubánské ekonomiky zpracování a export niklu, někdy kobaltu a také těţba [3]. Na ostrově se také těţí ropa, například nedaleko turistického střediska Varadero na severu ostrova. Zde jsou ropné rafinérie, které jsou cítit uţ při příjezdu k poloostrovu Hicacos, coţ je písečná kosa, na které se Varadero nachází. 6.2 Cestovní ruch a jeho předpoklady Dalším velice důleţitým zdrojem ekonomiky je cestovní ruch. Na Kubu ročně přijíţdí zhruba 2 miliony turistů. V odvětví cestovního ruchu v současnosti pracuje obyvatel a v hlavní sezóně je toto číslo ještě vyšší. Klienti přijíţdějící na Kubu mají specifické poţadavky a představy a z toho se také odvíjí nabídka CR. Lidé do země přijíţdějí za různým účelem. Kvůli krásným bílým písečným pláţím, za zdravotnictvím nebo historickými památkami. Pro rozvoj CR na Kubě je nejzákladnějším předpokladem právě čisté bílé pláţe, přístup do moře a návaznost na hory. Úţasné pláţe jsou v celém Karibiku, ale nikde jinde nemůţeme obdivovat tak pestrou a zajímavou historii, jako právě na Kubě. Evropany přijíţdějící na ostrov zajímají právě příroda, hory a historie. Na Kubě se turisté nemusí bát ţádného okradení nebo přepadení na ulici. Například za znásilnění je zde doţivotní odnětí svobody, takţe si Kubánci nic nedovolí a určitě netouţí po pobytu v kubánské věznici. 23

25 Kuba je také oblíbena z toho důvodu, ţe zde není riziko onemocnění závaţnými tropickými nemocemi. Nevyskytuje se tu malárie, ţlutá zimnice ani například spavá nemoc. Proto není potřeba ţádné očkování jako například při cestě na Haiti nebo do Dominikánské republiky. Díky příjemnému a stálému mikroklimatu jsou na Kubě zřizovány tzv. klimatické lázně, hotely v horách, kde se léčí koţní a dýchací obtíţe. Jedny z takových lázní se nachází v NP Cristal na východě ostrova. V lázních pracuje samozřejmě velice kvalitní a kvalifikovaný personál a také ubytování je na výborné úrovni. Léčebné pobyty mohou vyuţívat jak Kubánci, tak i cizinci a lidé z celého Karibiku. 57 % návštěvníků jezdí na Kubu za účelem ozdravného pobytu. Na tom staví Kuba svou budoucnost. Do roku 1989 jezdili na Kubu turisté z tzv. tábora socialismu hlavně kvůli pláţím, poté uţ i kvůli lázním. Nejvíce turistů přijíţdějí do země z Kanady, Velké Británie, Německa, Francie, Španělska a Číny. Co se týče českých turistů, tak zájem podle cestovních kanceláří stále roste. Důvodem je nyní hlavně to, ţe lidé chtějí vidět Kubu ještě za ţivota Fidela Castra. Počet turistů na Kubě by se ještě zněkolikanásobil, kdyby bylo zrušeno embargo USA vůči Kubě, kvůli kterému mají Američané velice znesnadněnou cestu do země. Z ţádného amerického letiště nejsou přímé lety na Kubu. Nejvíce turistů přijíţdí mezi listopadem a dubnem, kdy je na Kubě nejpřijatelnější klima. Naprosto se nedoporučuje cestovat do země v září a říjnu, kdy je Kuba ohroţována četnými hurikány. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi C. Teplota vody téměř nikdy neklesne pod 23 C. Kuba patří do společnosti ALBA (Bolívarský svaz pro lid naší Ameriky), coţ je mezinárodní organizace zaloţená v roce 2004 Venezuelou a Kubou za účelem ekonomické, sociální a politické integrace Latinské Ameriky a Karibiku. Patří do něj právě Kuba, Ekvádor, Brazílie, Dominika, Venezuela, Bolívie, Nikaragua, Honduras, Antigua a Barbuda, Sv. Vincent a Grenadiny. Pouţívají společnou měnu SUCRE. Lidé těchto zemí mají ozdravné pobyty zdarma. Platí jim je totiţ vlády jejich země v měně CUC (konvertabilní peso). Kubánci platí své pobyty v měně CUP (národní peso) a platí si vše sami. Ozdravné pobyty trvají zpravidla 2-3 měsíce [6]. 24

26 6.3 Cestovní ruch a jeho organizace Na Kubě jsou organizovány okruţní cesty pro cizince i pro Kubánce. Studenti ze zemí ALBA vyuţívají organizované studijní poznávací pobyty, které jim platí vláda jejich země. Tyto studijní pobyty organizuje hlavně Latinsko-americká lékařská škola na Kubě, kde je tak jako na všech univerzitách studium zdarma. Centrální organizací CR na Kubě je Cubanacan. Jeho činnost řídí ministerstvo cestovního ruchu. Cubanacan se specializuje jak na přímořské pobyty, tak i pobyty ve městech. Součástí Cubanacanu je CK Havanatur, která má filiálku i v zahraničí. Vlastní některé hotely na pláţi, méně potom ve městech. Dále je zde CK Gaviota (patří armádě), vlastnící hotely v menších městech a v horách. CK Isla Zur se specializuje spíše na oblasti se slabším turismem. Ceny jsou u všech CK stejné. 6.4 Měna a platby Kuba je také zvláštní tím, ţe pouţívá dvě různé měny. Peso Convertible a Peso Nacionale. Peso convertible, neboli konvertibilní peso CUC, se pouţívá jakoţto turistická měna a dostaneme ji při rozměňování v bance nebo směnárně. Tuto měnu ale mohou pouţívat i Kubánci, pokud si ji vymění za Peso Nacionale. To je měna, ve které Kubánci dostávají své platy. Následně za ně nakupují potraviny na lístky. CUC je přibliţně 24,50 Pesa Nacionále a při současném kurzu asi 15,80 Kč. Nejvýhodnější je směňovat si peníze buď přímo na letišti, v bance či směnárně. 6.5 Platy a sociální politika. Minimální plat je na Kubě 150 CUP/měsíc. Lidé pracující v továrnách mají 250 CUP. Nejvyšší platy mají studovaní lidé, lékaři, učitelé apod. Jejich platy se pohybují od 600 do 1000 CUP. Co se týče mateřské dovolené, je to tak, ţe ţena jde v 6. měsíci na mateřskou na jeden a čtvrt roku. V této době pobírá plný plat. Poté své dítě dá do jeslí, za které platí 40 CUP/měsíc. Poté dítě nastoupí do mateřské školy, kam chodí do svých 5 let. 25

27 Po základní či střední škole nastupují do zaměstnání. Pokud zaměstnanec onemocní, pobírá po celou dobu 70 % platu. V případě pracovního úrazu pobírá 100 % platu. Lidé v důchodu pobírají 40 % z posledního pětiletého platu, vyšší profese pobírají 70 %. Ţeny chodí do důchodu v 60 letech, muţi v 65 letech. 26

28 7 Zemědělství Kuba je převáţně zemědělská oblast. Zemědělstvím se ţiví téměř 60 % obyvatel. Pěstuje se zde spousta druhů zeleniny a ovoce. Hlavní zemědělskou plodinou na ostrově je cukrová třtina a tabák. Cukrová třtina se pěstuje na plantáţích. Kdyţ je čas sklizně, opálí se spodní suché listy, aby byl ke stéblům lepší a jednodušší přístup. Poté následuje sekání stébel stroji. Kde je špatná dostupnost pro stroje, sekají stébla rolníci ručně mačetami. Po sklizni se osekaná stébla odvezou do cukrovarů a tam se lisují. Z vylisované šťávy se vyrábí cukr. Při výrobě vznikají také vedlejší produkty jako je melasa a bagasa. Z melasy se vyrábí rum nebo se uţívá jako krmivo pro hospodářská zvířata. Begasa, zbytky stébel po vylisování, se pouţívají například na výrobu papíru, lepenek apod. Také se pouţívají jako topivo v cukrovarech [7]. Obr. 4 Cukrová třtina autor: A. Ksandrová Na Kubě se pěstují dva druhy tabáku. Jedna z odrůd se jmenuje corojo, která se pěstuje pod sítěmi. Ty chrání rostliny před slunečními paprsky a zajišťují tak ohebnost a hladkost listů. Druhou odrůdou je tabák, který se pouţívá pro vytvoření výplně doutníku. Vystavuje se přímo na slunci. Listy pak vylučují olej, který chrání před sluncem a dodává jim specifickou vůni. Během zrání potřebuje co nejvíce slunce a nejméně deště. Nejlepší období pro pěstování tabáku je mezi říjnem a lednem. Zasazují se do směsi písku a popelu a zakryjí se slámou, která se po vyklíčení odstraní. Po 45 dnech se rostlinky přesadí na pole. Jejich pěstitelé, kterým se říká vegueros na ně dokonce mluví, aby lépe rostly. Kdyţ rostliny dosáhnou výšky 1,5 m, poupě se utrhne, aby vyrostly co největší listy. 27

29 V období od ledna do března se rostliny sklízí. Sváţou se dohromady a pověsí se do sušáren. Tam schnou 60 dní. Poté se sundají a v třídírnách probíhá jejich fermentace. Při tomto procesu se sníţí obsah nikotinu a pryskyřice. V továrně se potom naopak navlhčí a leţí 60 dní. Následuje druhá fermentace, při které se odstraní amoniak a nečistoty. Uloţí se do ţoků a obalí se palmovou kúrou, která jim zajistí stálou vlhkost. Takto uloţené listy zrají aţ 4 roky neţ se z nich mohou vyrábět doutníky. Cukrová třtina a tabák nejsou ale jediné důleţité plodiny na Kubě. Na ostrově se také pěstuje mnoho druhů ovoce a zeleniny. Například banány, platanas (malinké banány určené ke smaţení), frutta bomba (papaja), mango, ananas, kokosové palmy, pomeranče nebo guajáva. Ze zeleniny jsou to třeba malanga nebo juka podobné našim bramborám. Velice kvalitní a známá je také kubánská káva či kakao. 28

30 8 Kultura Co se asi kaţdému vybaví, kdyţ se řekne Kuba? Rum, doutníky, cukr, ale hlavně salsa. Tanec, který umí perfektně tančit snad kaţdý Kubánec. Kdyţ běţný turista prochází kubánskými ulicemi, můţe mu připadat, ţe kouření doutníků, klábosení a vrtění se do rytmu salsy je jejich ţivotním posláním. Lidé tancují snad při všem a všude. Tančí na ulici, při práci, při vaření, 8.1 Hudba Hudba je prostě slyšet ze všech stran. A je pravda, ţe to dává kubánským městům tu pravou karibskou atmosféru. Tato krásná země má nejen zajímavou historii, ale také pestrou kulturu. Ta se odráţí jak v literatuře, tak ve filmu nebo ve fotografii, ale hlavně v hudbě. Prostřednictvím hudby se dá totiţ vyjádřit spousta důleţitých myšlenek, idejí, touhy, nesouhlasu, protestu. Kubánská hudba je plná vášně a slunce. Vyvinula se do různých stylů pocházejících z africké a evropské kultury. Tradičními kubánskými styly jsou především: kubánský jazz, habanera, danzón, son, trova, timba (kubánská salsa), rumba a často vyťukávaný rytmus nazývaný clave (klíč). Asi nejúspěšnější kubánskou zpěvačkou je určitě Gloria Estefan, zpěvačka salsy Celia Cruz nebo zpěvák salsy a merengue Willy Chirino. Tito všichni slavní zpěváci však ţijí v exilu. Mezi známé kubánské zpěváky, kteří stále ţijí na ostrově, patří například Pablo Milanés, Silvio Rodriguéz, Omara Portuondo, a také slavná kapela Buena Vista Social Club o níţ byl dokonce natočen film. Mezi nejznámější punkrockové kapely dnes patří kapela s názvem Porno para Ricardo. Její hlavní člen Gorki Áquila byl v minulosti po 2 roky dokonce vězněn za příliš hlasitou hudbu. Naštěstí zafungoval tlak ze zahraničí a Áquila byl propuštěn. Musel zaplatit pouze pokutu za veřejné pohoršování [3]. V současnosti se na Kubě velmi rozvíjí hip-hop. Mladí lidé a hip-hop jsou průkopníky revoluce. Hip-hopoví umělci provokují společenské a kulturní struktury, aby je změnili k lepšímu. Hlas mladých a hip-hopu promlouvá z jiné perspektivy. Tento hlas se nesnaží revoluci zastavit, hovoří společně s ní. 29

31 Hip-hopoví lidé, tedy zejména černá mládež jsou častěji terčem kontrolních systémů. Pro mladého člověka tmavé pleti je velmi těžké sehnat práci v turistické ekonomice, což znamená, že nemůžou získat dolary, a to zase znamená, že jsou znevýhodněni. Jim se to samozřejmě zdá nespravedlivé. Chtějí pracovat jako součást celého systému. Existuje povrchně atraktivní synkopovaný kubánský hip-hop, jehož jedinou ideologickou snahou je přimět třináctileté dívky k nadšenému jekotu, ale pak je tady kubánský rap, který je prakticky k nerozeznání od severoamerického gangsterského rapu s jeho rytmy, gesty a postoji. Kubánský hip-hop je odvozený od severoamerického rapu. Patrně první hip-hopová deska, která se dostala na Kubu, byla Rapper s Delight. Kubánci měli smysl pro rap, ještě než rap vůbec začal existovat. Spontánní rýmování se objevuje již ve španělské tradici decimy, desetiřádkového rýmového vzorce, jenž je jedním ze základů kubánské lidové hudby, staré téměř tři sta let. Improvizace v rapu je charakteristickým znakem kubánské hudby, zejména sonu. Jenž je základním pramenem kubánské hudby. Proud rapového přednesu má předchůdce v rytmu rumby, původní kubánské hudbě. Nebyl přímo původcem rapu, ale tento hudební koncept již zněl v hlavách Kubánců, když hip-hop/rap zrozený z jamajského soundsystému na ulicích Brooklynu-vpadl na hudební trh. [8] 8.2 Náboženství Na Kubě převládá náboţenství katolické, i kdyţ značný vliv má i afrokubánská Santerie z kultů západoafrického etnika Yoruba. Ortodoxní vyznavači Santérie nosí bílý oděv a barevné korálky. Katolická církev je vedená kardinálem Ortegou, který udává, ţe se k ní hlásí téměř 60 % věřících na ostrově. Katolicismus a sangrie se vzájemně překrývají, neboť k Santérii se různou měrou hlásí zhruba 80 % obyvatelstva. Přibliţně 6 % obyvatel vyznává různé protestantské církve. Jako pozůstatek sovětského bloku je zde pravoslavný kostel, který nechal postavit Raúl Castro pro desetitisíce Rusů, kteří zde v té době ţili. Na ostrově je také ţidovská obec a v čínské čtvrti v Havaně dominují buddhisté. Katolickou patronkou Kuby je Panna Marie z Cobre. Kostel El Cobre leţí nedaleko Santiaga de Cuba je nejvýznamnějším poutním místem na Kubě [3]. 30

32 8.3 Charakteristika Kubánců Kubánci zastávají vysoké morální hodnoty, jsou velice štědří, důvěřiví, otevření, milují humor a dvojsmyslné naráţky. Velmi dbají na svou tělesnou čistotu. Téměř všichni vykonávají manuální práci, k níţ vedou i své děti, které pracují s rodiči na poli. Tím si vytvářejí zdravý vztah k práci. Jsou také vzdělaní. Index HDI, coţ je vzdělanostní index, mají nejvyšší na západní polokouli. Věřím, ţe pro někoho tento fakt můţe být poněkud dosti překvapivý. Kubánci mají také zákaz bití dětí, dokonce i jen na zadek. Na ulici dodrţování tohoto zákona hlídají policisté. Také v kaţdé čtvrti večer obchází policisté a hlídají, zda se v nějakém domě neděje například domácí násilí. 31

33 9 Školství Mohlo by se zdát, ţe na Kubě je školství na velice špatné úrovni. Ale opak je pravdou. Na Kubě je povinná školní docházka, moţnost středního i vysokého vzdělání a na výběr tam opravdu je. Děti od státu zdarma dostávají základní školní potřeby, jako batoh, psací potřeby, penál apod. a za směšnou částku asi čtyř pesos si musí koupit školní uniformu. Díky této uniformě hned poznáte, zda je to žák prvního nebo druhého stupně anebo středoškolák. Děti navštěvující mateřskou školu, tj. do 5 let, a žáčci prvního stupně nosí červenou uniformu, chlapci kraťasy a dívky sukénky a bílou košilku. Kolem krku nosí od druhé třídy uvázaný červený nebo modrý šátek na znamení pionýrů. Žáci druhého stupně si oblékají dlouhé béžové kalhoty, děvčata krátkou sukni a bílou košili. Středoškoláka poznáte podle tmavomodré sukně anebo kalhot a světle modré košile. Studenti zemědělské školy nosí celou uniformu ve světle hnědé barvě. Vysokoškolští studenti mohou chodit oblečeni, jak chtějí, s výjimkou studentů lékařské fakulty. Ty potkáte i na ulici pouze v bílém plášti. Uniformu však děti nenosí pouze do školy, ale používají ji také jako slavnostní oblečeni. Obr. 5 Základní škola Santo Domingo autor: A. Ksandrová 32

34 Každý nový školní den začíná stejně. Když se děti sejdou ve škole, u sochy Jose Martiho se vztyčí kubánská vlajka a všichni si společně zazpívají hymnu. Poté se žáci rozprchnou do svých tříd. Ve školách, obzvláště pak na prvním stupni, se velmi dbá na hygienu, proto si děti po každém jídle musí vyčistit zuby. Vysokoškolské vzdělání má na Kubě více jak 20 % obyvatelstva. Aby taky ne, když studenti vysokých škol mají kompletně zdarma ubytování na kolejích, stravu a ještě k tomu dostávají 100 CUP měsíčně, tedy skoro polovinu minimální mzdy. Toho někteří studenti využívají tak, že i když žijí třeba pár kilometrů od školy, bydlí na kolejích. Bohužel si někteří bezplatného bydlení neváží. Na kolejích pak mnohdy nešetří vodou a elektřinou, a to tam zdarma bydlí a stravují se. Nejen mladí lidé, ale také ty v pokročilejším věku mají možnost trénovat své mozkové buňky a rozšiřovat si znalosti na univerzitách třetího věku. Před revoluci bylo totiž nemožné studovat, a proto si teď spousta lidí dodělává vzdělání. Podmínky mají úplně stejné jako jejich o dvě generace mladší spolužáci, takže studentů univerzity třetího věku má Kuba poměrně hodně. Možné je samozřejmě studovat také dálkově. Studenti a jejich učitelé dojíždějí do škol o víkendech ve svém volnu. Kuba se může pyšnit několika významnými vysokými školami, kde největší z nich je univerzita v Havaně a univerzita Marty Abreu ve městě Santa Clara. Tato univerzita vzdělává asi studentů na 15 fakultách a dokonce na ni studovali mnozí současní nejpřednější politici Kuby. Důležitá univerzita je také v Santiagu de Cuba univerzita Oriente. Například zemědělské školy se dají poznat na první pohled. Tyto školy vždy stojí osamoceně v krajině a okolo ní se rozprostírají malá políčka, na kterých si studenti sami pěstují většinu plodin. Brambory, juku, zeleninu a dokonce si chovají i slepice a prasata. Mají tam tedy vyvinutý jakýsi samozásobitelský systém. [9] 33

35 10 Vztahy Kuby s Československem a ČR Mezi Kubou a bývalou ČSSR bylo uzavřeno přes 50 smluv, z nichž mnohé jsou stále v platnosti. Na přelomu let 1996 a 1997 byla kubánské straně předána nóta ohledně sukcese ČR do dvoustranných smluv uzavřených mezi ČSSR (ČSFR) a Kubou. V současnosti diplomatickou cestou probíhají jednání o jejich revizi, sukcesi a vypovězení některých z nich. Po roce 1989 bylo výměnou nót 29. dubna 1992 sjednáno "Ujednání o zrušení vízové povinnosti pro držitele platných cestovních dokladů" - byla vypovězena k Dne 10. prosince 1996 byla dále v Singapuru resortními ministry obou zemí podepsána Dohoda o obchodně-ekonomické spolupráci mezi ČR a Kubou, která vstoupila v platnost v roce V souvislosti se vstupem do Evropské unie jedná ČR s Kubou o úpravě této smlouvy tak, aby vyhovovala novým podmínkám. Dohoda o ochraně a podpoře investic byla v roce 2003 znovu na expertní úrovni připravována k podpisu. Vzhledem k novému zhoršení politických vztahů mezi Kubou a Evropskou unií na podzim 2003 pozastavila kubánská strana veškerá jednání o výše zmíněných smlouvách. Zatím se nerýsuje možnost brzkého uzavření těchto dohod. ČR měla na Kubě solidní ekonomickou základnu. Například značná část energetických zařízení na ostrově pochází z bývalého Československa. Tato skutečnost vytváří příznivé předpoklady pro rozšíření hospodářských styků, které po propadu na přelomu 80. a 90. let a následné stagnaci vykázaly v letech oživení a od roku 2003 vykazovaly každoroční nárůst o cca 30 %. Od r došlo nicméně opět ke stagnaci, především zásluhou kubánské platební neschopnosti. Údaje za rok 2010 a 2011 však naznačují opětné oživení naší vzájemné obchodní výměny. [10] 34

36 Praktická část 11 Vyhodnocení dotazníku pro ČR Dotazníkové šetření jsem dělala dvojí. Jedno bylo určeno pouze pro české občany a provedla jsem ho pomocí webové stránky Mého šetření se zúčastnilo 191 respondentů různého věku i pohlaví. Dotazník obsahuje 12 otázek na různé téma. Druhé bylo určeno pro Kubánce, kteří odpovídali na 10 otázek. Dotazníky byly Kubáncům rozdány přímo v jejich zemi. 1. Kde leží Kuba? Graf č % respondentů zodpovědělo tuto otázku správně. Tedy v Karibiku, Střední Americe nebo v Karibském moři apod. 54 % zodpovědělo otázku nesprávně, tedy v USA, Jiţní Americe, Mexickém zálivu. Z ostatních odpovědí odpovědělo správně 68 % a špatně nebo velice nepřesně 32 %. 35

37 2. Zajímáte se nebo zajímali jste se někdy o politickou situaci na Kubě? Graf č. 2 Touto otázkou jsem chtěla zjistit, v jaké míře se čeští občané zajímají o politickou situaci na Kubě. Z uvedených výsledků jsem zjistila, ţe 73 % z dotazovaných respondentů se o tuto situaci zajímá jen velice zřídka, ale mají určité povědomí, co se na Kubě děje. 33 % respondentů se o situaci nezajímají vůbec. Respondentů, kteří se ve velké míře zajímají o politickou situaci na Kubě, je pouhých 9 %. 36

38 3. Víte, kdo byl Ernesto Guevara? Graf č. 3 Jméno Ernesto Guevara uţ někdy slyšelo 71 % dotazovaných. 20 % se velice o tuto osobnost zajímá, coţ mě překvapilo. Tak vysoký podíl jsem nečekala. Necelých 9 % o Guevarovi v ţivotě neslyšelo. 37

39 4. Myslíte si, že jsou Kubánci hodně utlačovaní režimem? Graf č. 4 Více jak polovina respondentů, tedy 56 % si myslí, ţe Kubánci jsou zčásti utlačováni reţimem. Tak jak jsem očekávala. Necelých 40 % si myslí, ţe nemají ţádnou svobodu. Ţe vládne na Kubě maximální svoboda, si myslí pouhá 4 % respondentů. 38

40 5. Chtěli byste někdy navštívit Kubu? Graf č. 5 Na otázku, zda by rádi někdy navštívili Kubu, odpovědělo 164 respondentů, tedy téměř 86 %. To jsem také očekávala. Nechtělo by ho navštívit pouze 14 %, tedy 27 osob. 39

41 6. Za jakým účelem byste Kubu navštívili? Graf č. 6 Zde se potvrdilo mé osobní očekávání, a to takové, ţe nejvíce osob, tedy 83 % by chtělo navštívit moře a pláţe. Téměř 65 % by rádo navštívilo hlavně kulturní a historické památky. 35 % by chtělo navštívit zejména města a zhruba 19 % spíše venkov. Za kulturními a společenskými akcemi by rádo vycestovalo na Kubu 18 %. Hory lákají necelých 15 % respondentů a léčebný pobyt by si ráda uţila necelá 3 % osob. 40

42 7. Myslíte si, že je na Kubě velký problém s kriminalitou? Graf č. 7 Téměř 66 % se domnívá, ţe se na Kubě kriminalita vyskytuje v normální míře. Zhruba 26 % si myslí, ţe je to na Kubě velice nebezpečné. Toto číslo je však vyšší neţ počet osob, které by Kubu navštívit nechtělo. To znamená, ţe lidé by na Kubu jeli s myšlenkou, ţe tam mohou být okradeni. Zhruba 8 % si myslí, ţe si tam nikdo nic nedovolí, proto by se kriminality nebál. 41

43 8. Znáte nějakou kubánskou osobnost? Graf č. 8 Na otázku, zda znají nějakou kubánskou osobnost, téměř 85 % odpovědělo, ţe ano. Jen 15 % ţádnou kubánskou osobnost nezná. 42

44 9. Kterou kubánskou osobnost znáte? Graf č. 9 Velká část respondentů, tedy 76 % osob odpovědělo, ţe zná Fidela Castra a jeho bratra Raúla Castra. Zároveň 12 % zná také Ernesta Che Guevaru. 43

45 10. Zajímá vás kubánská kultura? Graf č. 10 Kubánská kultura zajímá 48 % dotazovaných, tedy 92 osob. Na druhou stranu o této kultuře nic neví téměř 52 % respondentů. 44

46 11. Myslíte si, že je na Kubě školství na dobré úrovni? Graf č. 11 Většina respondentů, tedy 78 % si myslí, ţe je školství na špatné úrovni, škol je tam velice málo a volba dalšího studia je malá. 35 osob, tedy 18 % si myslí, ţe je to podobné jako u nás. To, ţe je na Kubě školství na výborné úrovni si myslí jen necelá 4 %, tedy 7 osob. 45

47 12. Myslíte, že komunistický režim na Kubě je srovnatelný s režimem, který býval u nás? Graf č. 12 Na otázku, zda je podle respondentů komunistický reţim na Kubě srovnatelný s reţimem, který býval u nás, si pouze necelých 7 % myslí, ţe je srovnatelný. Spíše souhlasí 24 %, tedy 47 osob. Reţim nedokáţe posoudit také 24 %. Spíše nesouhlasí 35 % a téměř 9 % si myslí, ţe komunistický reţim na Kubě a u nás je rozdílný. 46

48 12 Vyhodnocení dotazníku pro Kubu Druhé dotazníkové šetření bylo cíleno pro Kubánské obyvatele. Cílem bylo zjistit, jak jsou Kubánci informováni o České republice, co vědí o naší kultuře, politických vztazích s Kubou, nebo co by například ukázali českému turistovi při návštěvě Kuby. Dotazníky byly rozdány osobně při její návštěvě. Průzkumu se zúčastnilo 100 respondentů obojího pohlaví a různých věkových kategorií, kteří odpovídali na 10 otázek na různé téma. 1. Kde leží Česká republika? Graf č. 13 Zdroj: vlastní Většina respondentů, tedy 56 % odpovědělo, ţe Česká republika leţí v Evropě. 23 % polohu ČR specifikovalo blíţe, tedy ve střední Evropě. 15 % respondentů je přesvědčeno, ţe ČR leţí někde poblíţ Ruska a 6 % neví. 47

49 2. Co se vám vybaví, když se řekne Česká republika? Graf č. 14 Zdroj: vlastní Na tuto otázku nejvíce respondentů odpovědědělo, ţe se jim vybaví socialismus. Takto odpovědělo 28 %. 25 % odpovědělo, ţe se jim vybaví Praha. Velká část také ví, ţe Česká republika leţí v Evropě, tedy 18 %. Určitá část, tedy 10 % bere Českou republiku jako přítele Kuby. Dále se jim také vybaví pivo, fotbal a 12 % ví, ţe Česká republika je bývalé Československo. 48

50 3. Znáte nějakou českou osobnost nebo český výrobek? Graf č. 15 Zdroj: vlastní Nejvíce respondentů, tedy 31 % zná českého nejslavnějšího zpěvák Karla Gotta. Velká část, tedy 25 % zná našeho bývalého presidenta Václava Havla. V odpovědích se také vyskytovalo pivo, brankář Petr Čech, Škoda Auto či například Gustav Husák nebo Baťa. 49

51 4. Chtěli byste poznat českou kulturu? Graf č. 16 Zdroj: vlastní Většina respondentů má zájem poznat českou kulturu, tzn. 69 %. Zájem poznat naši kulturu nemá 31 %. 50

52 5. Byl jste vy nebo někdo z rodiny ČR? Graf č. 17 Zdroj: vlastní Na otázku, zda někdy sami nebo někdo z jejich rodiny navštívili Českou republiku, odpovědělo 25 % kladně. Z odpovědí také vyplývá, ţe nejvíce respondentů takto odpovědělo ve věkové kategorii let, a to téměř 80 %. Záporně odpověděli respondenti nejvíce let, tedy 70 % ze všech záporných odpovědí. 51

53 6. Jaké jsou podle Vás ekonomické, kulturní a politické vztahy mezi Českou republikou a Kubou? Graf č. 18 Zdroj: vlastní Na otázku, jaké jsou podle Kubánců ekonomické, kulturní a politické vztahy, odpovědělo pouhých 8 %, ţe jsou dobré. Většina, tedy 72 % odpovědělo záporně. 20 % respondentů nemá přehled o těchto vztazích, a tak odpovědělo, ţe neví. 52

54 7. Co by podle Vás měli vědět občané České republiky o Kubě? Graf č. 19 Zdroj: vlastní Nejvíce respondentů, tedy 45 % si myslí, ţe by občané měli znát kubánskou kulturu, coţ zahrnuje rum, tabák či doutníky a salsu. 23 % tvrdí, ţe by Češi měli mít ponětí o kubánské přírodě. 10 % si myslí, ţe by měli znát cestovní ruch na Kubě. 53

55 8. Co byste ukázali návštěvníkovi z České republiky na Kubě? Graf č. 20 Zdroj: vlastní Nejvíce kubánských respondentů, tedy 56 % by českému turistovi na Kubě ukázalo zejména salsu, přírodu, moře a pláţe. Velká část, 35 % by samozřejmě nezapomnělo českému turistovi ukázat jejich tradiční rum, doutníky a kulturu obecně. Pouhých 9 % by se pochlubilo bohatou historií. 54

56 9. Co byste chtěli vidět v České republice? Graf č. 21 Zdroj: vlastní Největší podíl kubánských respondentů by chtěl vidět při návštěvě České republiky Prahu, a to 35 %. 28 % by zajímala česká kultura a 18 % by si dopřálo výlety do přírody. Další respondenty zajímá historie, ale jen pouhých 5 %. Vše by chtělo vidět 8 %. Zbylá část neví nebo by do ČR ani nejelo. 55

57 10. Věk Graf č. 22 Zdroj: vlastní Na dotazník odpovědělo 46 % respondentů ve věku let. 24 % osob je ve věkové kategorii do 20 let, 23 % se vešlo do kategorie let. Pouhých 7 % je ve věku 60 a více let. 56