Využití asijských zelenin v racionální výživě

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Využití asijských zelenin v racionální výživě Bakalářská práce Vedoucí Bakalářské práce: Doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D. Vypracoval: Tomáš Páviš Lednice 2010

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití asijských zelenin v racionální výživě vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, a také aby byla zpřístupněna ke studijním účelům. dne. podpis

4 PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych poděkovat vedoucímu mojí bakalářské práce Doc. Ing. Robertovi Pokludovi, Ph.D., za odborné vedení a za doporučení, se kterými mě vedl při vypracovávání předložené bakalářské práce.

5 OBSAH 1. Úvod Cíl práce Charakteristika vybraných zelenin ASTERACEAE Kopretina věncová BORAGINACEAE Brutnák lékařský BRASSICACEAE Čínská brokolice Hořčice čínská Komatsuna Mizuna Ředkev čínská Ředkev japonská Zelí čínské CONVOLVULACEAE Kangkong CUCURBITACEAE Hadí tykev Lagenarie Lufa ostrohranná FABACEAE Lablab Psofokarpus LAMIACEAE Čistec hliznatý LILIACEAE Čínská pažitka Perlovka MALVACEAE Ibišek jedlý

6 3.10 NELUMBONACEAE Lotos indický POACEAE Ovsucha širokolistá POLYGONACEAE Reveň PORTULACACEAE Talinum Pěstební nároky zelenin dle jednotlivých skupin Nároky na půdu Nároky na světlo Nároky na teplotu Nároky na vodu Zhodnocení nutričního přínosu vybraných zelenin Závěr Souhrn Resumé Seznam použité literatury

7 1 ÚVOD Pokud se hovoří o zdravé, či racionální výživě, pak se na prvním místě objevuje především zelenina. Od počátku minulého století se v potravinářství objevuje velmi mnoho denaturovaných potravin, chemizace a konzervy, které ovlivňují nejen fyzický stav, zdraví, ale i psychiku lidstva, proto je zvyšování obsahu čerstvé zeleniny v jídelníčku více než žádoucí. Průměrná spotřeba zeleniny na člověka v ČR se zvyšuje, v současné době se pohybuje okolo 80,2 kg na osobu za rok. V Evropské unii se toto množství pohybuje až okolo 130 kg zeleniny na osobu za rok. Podle lékařů je však vhodná spotřeba 145 kg zeleniny na osobu za rok. Důležitá je také rozmanitost zeleniny a té dosáhneme použitím různých druhů a odrůd. V ČR se průměrně spotřebuje jen asi 30 druhů zeleniny, což je oproti Číně, kde se spotřebuje více jak 80 druhů zeleniny, velmi malé množství. Do popředí zájmu pěstitelů, šlechtitelů, zpracovatelů a obchodníků se dostává nutriční hodnota zeleniny. Zelenina se pozitivně hodnotí pro nízký obsah energie, vysoký obsah vitamínů a minerálních látek a také pro další látky, které mohou mít blahodárný vliv na lidský organismus. Jejich obsah je ovlivněn jak místem pěstování, tak agrotechnikou, záleží však na každém faktoru při pěstování (půda, hnojení, závlaha a tak dále). V poslední době se v Evropě prosazuje zelenina pocházející z tropů a subtropů z oblasti Asie. Díky dovozu a zvyšující se životní úrovni se tropické a subtropické plodiny začínají stále více prosazovat do každodenního jídelníčku. Tato zelenina je pro Evropany exotická, nicméně některé druhy mohou být velmi hodnotné z hlediska výživy a při zajištění podmínek se mohou pěstovat i v našem klimatickém prostředí. Asijská zelenina je velmi rozmanitá, jak z hlediska chutí, možnostech úprav a zpracování, tak z hlediska obsahu nutričních látek. Jejich přizpůsobivost je sice omezená, ale díky novým technologiím a šlechtitelství se mohou rozšiřovat a konzumovat stále ve větší míře. 7

8 2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je charakterizovat alespoň 20 druhů zeleniny rozšířené v Asii, která je u nás méně známá. Zaměřit se na jejich popis, obsah nutričních látek a uplatnění, ale také na způsoby pěstování. Dále je cílem vyhodnotit možnosti využití vybraných zelenin ve výživě. Dle jednotlivých čeledí stanovit nároky na pěstování a zhodnotit zda se mohou pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Na konec stanovit podíl příjmu živin ve výživě člověka a doporučit nutričně hodnotné druhy a jejich možné uplatnění. 8

9 3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH ZELENIN 3.1 ASTERACEAE Kopretina věncová Glebionis coronaria (L.) Cass. ex Spach Původ a rozšíření Původem je z oblasti Středozemního moře. Po staletí se však pěstuje ve východní a jihovýchodní Asii (HLAVA a kol., 1998). Dnes je pěstována především v Číně, kde je brána jako výborná zelenina (HUTTON, 1996). Může se pěstovat v jakémkoliv klimatu a na nejrůznějších půdách, a to díky její velké životaschopnosti (HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Je to jednoletá, lysá bylina bujného vzrůstu, která má bohatě odnožující lodyhu vysokou asi 0,6 1 m. Listy jsou laločnaté, masité a vonné, květy jsou zpravidla sytě žluté někdy na koncích bělavé (Obr. 1). Plodem je zploštělá nažka (HLAVA a kol., 1998). Obr. 1 Květ Glebionis coronaria 9

10 Pěstování a sběr Kopretina je rostlina nenáročná na pěstování, na zahradě se dá pěstovat v jakékoli vlhčí půdě, lze ji vysévat kdykoli, a to rozhozem, nebo i do řádků. Rostlina po odříznutí výhonů silně odnožuje. Sklizeň probíhá asi 70 dnů po výsevu a sklízejí se celé rostliny, které dosahují výšky 0,15 0,25 m (HLAVA a kol., 1998). Tab. 1 Látkové složení výhonků Glebionis coronaria Energie (kj.kg -1 ) 990 b Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 914 b 16,7 b 8 a 33,6 b 0 a 5,6 b 20 a 30,2 b 30 b Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn 690 a 22,9 b Množství 1170 b 37,4 a 1180 b 180 a 320 b 540 b 5690 a 7,1 b 9,43 b Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 1,16 b 0,21 a 1,3 b 1,44 b 1,6 a 5,31 b 1,76 b 14 b 239 a * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a HLAVA a kol., 1998; b USDA, 2009a Uplatnění Tato neobvyklá zelenina se vyznačuje příjemnou chutí a vůní, proto se upravuje jako salát, výborná je jako příloha k masům a lze ji také smažit. Hodí se i jako rostlina okrasná (HLAVA a kol., 1998). 3.2 BORAGINACEAE Brutnák lékařský Borago officinalis L. Původ a rozšíření Pravlastí brutnáku je Malá Asie. Divoce rostoucí forma se vyskytuje ve Středomoří a v Severní Americe. Pěstuje se jako léčivá, okrasná, medonosná rostlina i jako zelenina (DUDA, STŘELEC, 1986). 10

11 Botanický popis Brutnák lékařský je jednoletá rostlina, která vytváří rozvětvený stonek, dorůstající do výšky 0,8 1 m. Listy jsou dužinaté, vejcovitého tvaru, květy modré (Obr. 2), bílé až červené. Celá rostlina je pokryta chlupy (DUDA, STŘELEC, 1986). Obr. 2 Květ Borago officinalis Pěstování a sběr Brutnák se rozmnožuje semeny, vyžaduje slunný záhon a vlhkou, propustnou, půdu s velkým obsahem humusu. Lehko se vysemeňuje, takže se v zahradě objevuje každý rok na stejném místě. Výsev na jaře probíhá v březnu až dubnu, letní výsev v září do řádků širokých 0,30 m. Na 1 m 2 je potřeba 7 8 g semen. V letních měsících se zalévá dvakrát týdně, protože za teplého počasí se zhoršuje kvalita listů a rostliny vybíhají do květu. Když se vytvoří listová růžice, může začít sběr. Mladé rostliny se sbírají odlamováním, nebo odřezáváním. Z 1 m 2 je výtěžek 2,5 5 kg zelené hmoty (DUDA, STŘELEC, 1986). Tab. 2 Látkové složení listů Borago officinalis Energie (kj.kg -1 ) 880 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství , ,6 0 Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství ,49 11

12 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 2,1 0,6 1,5 9 0, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a Uplatnění Listy, které mají velmi podobnou chuť jako okurky, se jedí syrové, nebo vařené, mohou se také používat do různých nápojů, jemně rozsekané mladé listy aromatizují saláty, obložené chlebíčky, bylinkové máslo a tvarohové pomazánky. Květy, které mají velmi příjemnou, nasládlou chuť se používají jako dekorace do salátů, nebo nápojů (DUDA, STŘELEC, 1986; WWW 1). 3.3 BRASSICACEAE Čínská brokolice Brassica alboglabra L. H. Bailey Původ a rozšíření Jedná se o brokolici pocházející z Číny, kde se již od pradávna pěstuje na konzum, v dnešní době se rozšiřuje do Evropy (HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Brokolice čínská je mělce kořenící rostlina. V místech původního rozšíření je tato brokolice jedno- až dvouletá. Listy jsou světle i temně zelené a připomínají listy kedlubny (Obr. 3). Na rozdíl od většiny brukví kvete převážně bíle a jen výjimečně žlutě. Je pravděpodobné, že žlutě kvetoucí rostliny vznikly křížením s jinými druhy rodu Brassica (HLAVA a kol., 1998). 12

13 Obr. 3 Listy Brassica alboglabra Pěstování a sběr Pěstování je jednoduché a vhodné i v našich klimatických podmínkách. Vyžaduje připravenou, dobře vyhnojenou půdu s pravidelnou zálivkou. Výsev probíhá na jaře, nebo koncem léta do řádků a rozhozem na záhony. Rostliny, které dosáhly výšky 150 mm, se protrhávají a slouží přímo ke konzumu. Doba od výsevu po první sklizeň je asi 3 měsíce. Sklízí se mladé listy, výhonky a květní lodyhy s poupaty. Brokolice po odřezání rychle odnožuje a poskytuje další sklizně (HLAVA a kol., 1998; WWW 2). Tab. 3 Látkové složení listů Brassica alboglabra Energie (kj.kg -1 ) 2080 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 844,6 15, Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství ,4 7,74 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 7,69 1,1 1,3 10 2, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a 13

14 Uplatnění Pro potravinářské účely se dá použít v podstatě celá rostlina. Mladé kvetoucí výhonky a drobné lístky se konzumují syrové, nebo vařené, konzumují se také květenství (HLAVA a kol., 1998; WWW 2) Hořčice čínská Sinapis chinensis syn. Brassica juncea (L.) Czern. Původ a rozšíření Pochází pravděpodobně z jižního Tibetu (HLAVA a kol., 1998). Odtud se dále rozšířila do Indie, střední Asie, na Kavkaz, do Číny, Barmy, Japonska (PEKÁRKOVÁ, 2002; POKLUDA, 2005). V dnešní době jsou desítky jejích odrůd rozšířeny po USA a v západoevropských zemích (POKLUDA, 2007). Botanický popis Hořčice čínská (hořčice sareptská) je jednoletá rostlina, má světlé, nebo tmavě zelené lesklé listy, které mohou být hladké, nebo kadeřavé, občas mohou být zbarvené do purpurově červeně (Obr. 4). Listy dosahují délky od několika centimetrů, až po téměř čtvrt metru (POKLUDA, 2007). Jejich řapíky jsou často zdužnatělé, rostlina vytváří hroznovitá květenství ze žlutých květů. Lodyha má květenství složené ze žlutých květů (HLAVA a kol., 1998). Hořčice čínská má popsaných 12 listových variet, z nichž je nejrozšířenější B. juncea var. rugosa, která má jarní a podzimní formu. Dále je v Číně velmi oblíbená B. juncea var. tumida (strumata), tzv. tsai-tsai, která se pěstuje hlavně v provincii Sečuan, konzumní část u této variety tvoří ztloustlé listové řapíky. Kořenovou formu čínské hořčice tvoří B. juncea var. magarrhiza, jejíž kořeny dosahují hmotnosti 1 2 kg (VALÍČEK, POKLUDA, 2004). 14

15 Obr. 4 Listy Sinapis chinensis Pěstování a sběr Je to rostlina nenáročná na pěstování. Výsev probíhá do řádků i volně na záhony, a to pravidelně v několika obdobích na jaře i na podzim a v létě se vysévá jen s dobrou zálivkou. Půdu vyžaduje dobře vyhnojenou bez plevelů (HLAVA a kol., 1998). Délka vegetační doby se pohybuje v závislosti na odrůdě a pěstebním období mezi dny (LARKCOM, 2007; POKLUDA, 2007). Tab. 4 Látkové složení listů Sinapis chinensis Energie (kj.kg -1 ) 1090 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství , ,8 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 5,25 0,8 1,1 8 1, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a 15

16 Uplatnění Používá se v potravinářství i jako léčivá rostlina. Semena, která se používají k výrobě oleje a stolní hořčice (u nás kremžská hořčice), obsahují až 35 % oleje (HLAVA a kol., 1998). Konzumní částí hořčice jsou listy, které zvýrazňují čerstvé saláty a mohou být využity i pouze jako ozdoba pokrmu (POKLUDA, 2007). Konzumují se jak syrové, tak i tepelně upravené, starší listy se nejčastěji dusí, čímž se sníží jejich peprná chuť, mladé listy jsou jemnější, a proto se hodí čerstvé do salátů (RUBATZKY, YAMAGUCHI, 1999). Z této hořčice se také vyrábí med (LARKCOM, 2007) Komatsuna Brassica rapa var. perviridis L. H. Bailey Původ a rozšíření Komatsuna pravděpodobně pochází z Japonska, kde byla šlechtěna již od starověku (LARKCOM, 1991). Patří mezi mnoho druhů z čeledi brukvovitých, které se pěstují od pradávna na východě. Donedávna byla jedinou zástupkyní asijských listových zelenin v Evropě pouze hořčice čínská, v poslední době se do Evropy dostává i komatsuna (PEKÁRKOVÁ, 2002). Botanický popis Může být jednoletou, nebo dvouletou rostlinou, a to v závislosti na době výsevu. Je to velmi variabilní druh, z našich plodin je botanicky nejblíže příbuzná řepce olejné a vodnici. Rostlina komatsuny je robustní, vytváří růžici listů (Obr. 5), které jsou tmavě lesklé, hladké a dorůstají do délky 0,3 m a šířky 0,15 m (PEKÁRKOVÁ, 2002; LARKCOM, 2007). 16

17 Obr. 5 Listy rostliny Brassica rapa var. perviridis Pěstování a sběr Komatsuna je rostlina na půdu nenáročná, nejlépe však roste na hlinité a vlhké půdě. Výsev probíhá na jaře, nebo na podzim, protože optimální pěstování je při krátkém dni. Vysévá se do hloubky asi 20 mm a porost se jednotí do vzdálenosti 200 mm, po zakořenění vyžaduje pravidelnou zálivku. Délka kultury trvá asi 35 dní. Sklízí se průběžně listy velké 20 mm, tyto listy dorůstají (LARKCOM, 2007). Tab. 5 Látkové složení listů Brassica rapa var. perviridis Energie (kj.kg -1 ) 920 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství ,7 4,07 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 4,95 0,68 0,93 6,78 1, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a 17

18 Uplatnění Mladé listy se skvěle hodí do syrových salátů, dorostlé se zpracovávají jako špenát, jejich chuť připomíná zelí a hořčici s příchutí špenátu. Obzvláště v asijské kuchyni má široké uplatnění, mimo salátů se konzervuje solením, sušením, nebo se nakládá do sojového nálevu (PEKÁRKOVÁ, 2002; LARKCOM, 2007) Mizuna Brassica rapa subsp. nipposinica (L. H. Bailey) Hanelt Původ a rozšíření Mizuna pochází z Japonska, kde se pěstuje od starověku, později se rozšířila do Číny, kde je velmi oblíbenou zeleninou. V posledních letech se dostává i na evropský trh, jako další z asijských listových zelenin. (LARKCOM, DOUGLASS, 1991; PEKÁRKOVÁ, 2002). Botanický popis Mizuna je listovým typem vodnice, což je kořenová zelenina. Je to jednoletá rostlina, která však při správných podmínkách může přezimovat a v následujícím roce kvést. Listy (Obr. 6) mohou dosáhnout délky 0,09 0,23 m a šířky 0,18 0,45 m (LARKCOM, DOUGLASS, 1991; PEKÁRKOVÁ, 2002). Obr. 6 Listy Brassica rapa subsp.nipposinica 18

19 Pěstování a sběr Mizuna je velmi nenáročnou rostlinou, dá se pěstovat po celý rok. Je odolná vůči nízkým teplotám, a to až do -10 C, nesnáší teploty nad 32 C. Při sušším počasí potřebuje závlahu, aby její listy nebyly vysušené. Výsev probíhá přímo na stanoviště do řádků vzdálených 0,1 0,5 m od sebe. Sklizeň mladých listů probíhá průběžně, asi za 2 3 týdny po výsevu, na jedné rostlině se dá sklízet až pětkrát za sezónu (LARKCOM, DOUGLASS, 1991; COURTIER, 1996). Tab. 6 Látkové složení listů Brassica rapa subsp. nipposinica Energie (kj.kg -1 ) 920 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství ,7 4,07 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 4,95 0,68 0,93 6,78 1, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a Uplatnění Má v podstatě stejné využití jako komatsuna. Tvoří mnoho výhonků velmi jemné chuti vhodných do salátů nebo použitelných jako špenát. V kuchyni se využívají buď jednotlivé listy, které se odlamováním oddělují od růžice, nebo se sklízí celé růžice najednou. Listy i mladá květenství se uplatňují do čerstvých syrových salátů, nebo jako přílohy k pokrmům. Listy jsou hodnotné především pro vysoký obsah vitaminu C, draslíku a vápníku. Nízký obsah cukrů předurčuje tuto zeleninu jako vítané zpestření pokrmů pro diabetickou i redukční dietu (SIMON, 2001; WWW 3) Ředkev čínská Raphanus sativus var. major Původ a rozšíření Tato varieta ředkve má domovinu v jižní Asii a v některých částech Evropy. Bylo zjištěno, že ředkve se pěstovali v Egyptě již za vlády faraonů (NORMAN, 1992). 19

20 Botanický popis Jde o jednoletou, nebo dvouletou rostlinu s tlustým, masitým kořenem, který může být červený, růžový, nebo bílý (Obr. 7). Ředkev čínská má také velmi dekorativní nadzemní část (NORMAN, 1992; POKLUDA, 2007). Obr. 7 Bílý kořen Raphanus sativus var. major Pěstování a sběr Její agronomické nároky jsou velmi podobné jako u našich ředkví, jsou jen náchylnější k vybíhání do květu. Proto jsou optimálnější podzimní kultury, kde již není riziko dlouhého dne (POKLUDA, 2007). Ředkev se nejlépe daří pěstovat v lehčích humózních, písčitohlinitých půdách, které udržují dostatek vláhy. Nesnáší přímé organické hnojení. Není náročná na teplo, může se pěstovat i v chladných polohách. Semena se zasévají přímo na stanoviště, asi 13 mm hluboko v řádcích 0,15 m vzdálených. Kořeny se sklízejí, když dosáhnou délky mm, sběr začíná dní od výsevu, v závislosti na podmínkách (NORMAN, 1992; SMITH, 1996). Tab. 7 Látkové složení bulev Raphanus sativus var. major Energie (kj.kg -1 ) - Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství

21 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství - 0,3 0, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: NORMAN, 1992 Uplatnění Skvěle se hodí jako přízdobová zelenina do různých pokrmů, a to díky své barvě. Červeně vybarvené bulvy se tepelně upravují (vaření, dušení). Formy s bílou dužninou jsou nejvíce podobné našim ředkvím a jsou určeny pro přímý konzum (POKLUDA, 2007) Ředkev japonská Raphanus sativus var. longipinnatus L. H. Bailey Původ a rozšíření Ředkve mají mnoho variet a druhů. Většina jich pochází ze Středozemního moře a Asie. V dnešní době se pěstuje prakticky všude v subtropech a mírném pásmu (HLAVA a kol., 1998). V poslední době je velmi oblíbená a rozšířená v Japonsku (HUTTON, 1996). Botanický popis Ředkev japonská, neboli daikon je jednoletá, nebo dvouletá rostlina, s řepovitým kořenem a 0,2 1 m vysokou lodyhou. Listy jsou v přízemní růžici (Obr. 8). Květenstvím je řídký hrozen tvořený fialovými až bílými, tmavě žilkovanými květy a plodem je struk. Ředkev vytváří bulvy (Obr. 8), které v původních oblastech v Asii dosahují délky 0,5 0,6 m a hmotnosti několika kilogramů (HLAVA a kol., 1998). V našich podmínkách dosahuje nejčastěji délek mm (HUTTON, 1996). 21

22 Obr. 8 Bulva a listová růžice Raphanus sativus var. longipinnatus Pěstování a sběr V našich podmínkách probíhá výsev od poloviny července. Vysévá se do řádků vzdálených 300 mm. Rostlina se protrhává na mm. Za 55 dní od výsevů začíná první sběr. V období vegetace vyžaduje dostatek vláhy (SMITH, 1996; HLAVA a kol., 1998) Tab. 8 Látkové složení bulev Raphanus sativus var. longipinnatus Energie (kj.kg -1 ) 760 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 946,2 5, Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství ,5 0,38 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0 0,2 0,2 2 0, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a 22

23 Uplatnění Nejčastěji se konzumují v čerstvém stavu (HLAVA a kol., 1998). V čínských restauracích jsou velmi oblíbené saláty z ředkve a papaye (HUTTON, 1996). V Japonsku se upravují i tepelně, a to usmažené společně se zázvorem, přelité sojovou omáčkou (SMITH, 1996) Zelí čínské Brassica rapa subsp. chinensis (L.) Hanelt Původ a rozšíření Pochází z jižní Číny, kde se vedle zelí pekingského pěstuje od 5. století. V poslední době se rozšiřuje také do západních zemí (HLAVA a kol., 1998). Stále zde však představuje spíše neznámou zeleninu (MALÝ, 1998). Botanický popis Brukev čínská je jednoletá, dlouhodenní bylina (HLAVA a kol., 1998). Je cizosprašná a nevytváří hlávku, pouze růžici listů (Obr. 9), která může být přízemní, nebo i vyššího vzrůstu. (RUBATZKY, YAMAGUCHI, 1999). Listy má tmavě zelené, s dlouhým, výrazným řapíkem. Malé druhy, které mají listy dlouhé do 120 mm, jsou zbarvené světle zeleně (HUTTON, 1996). Obr. 9 Růžice listů Brassica rapa subsp. chinensis 23

24 Pěstování a sběr Pro pěstování jsou nejvhodnější lehké, nebo středně těžké půdy. Čínské zelí má velmi krátkou vegetační dobu (60 80 dní) a může se pěstovat po celý rok. Vysévá se na začátku července, výsev probíhá do hloubky okolo 50 mm a ve vzdálenosti 0,15 0,6 m od sebe. V průběhu vegetace vyžaduje častou a průběžnou zálivku. Sklízejí se celé rostliny silně řapíkaté listy, sklizeň začíná 5 6 týdnů po výsevu. Po sběru je doporučena okamžitá konzumace, protože velmi rychle uvadá (HLAVA a kol., 1998; SIMON, 2001; PETŘÍKOVÁ a kol., 2004). Tab. 9 Látkové složení listů Brassica rapa subsp. chinensis Energie (kj.kg -1 ) 550 b Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 920 a 953,2 b 8 b 80 a 15 b 20 a 2 b 21,8 b 40 a 10 b Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn 92 a Množství 1050 b 0,5 a 8 b 650 b 14 a 190 b 370 b 230 a 2520 b 1,9 b 1,59 b Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 2,23 b 0,4 b 0,8 a 0,7 b 1,1 a 5 b 1,94 b 450 b 610 a * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a HLAVA a kol., 1998; b USDA, 2009a Uplatnění Čerstvé listy se upravují do salátů, polévek, mohou se konzervovat solením, kvašením, či sušením (HLAVA a kol., 1998). V asijské kuchyni jsou listy obvykle nakládány do solného nálevu a přidávány do polévek a na dušené maso (HUTTON, 1996). Vhodnou přípravou je také dušení, nebo povaření, v Asii je také rozšířena úprava smažením (NORMAN, 1992). 24

25 3.4 CONVOLVULACEAE Kangkong Ipomoea aquatica Forssk. Původ a rozšíření Pochází z východní Asie, kde se pěstuje ve vodních nádržích po mnoho staletí. Odtud se rozšířily i do dalších tropických oblastí (HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Vodní batáty jsou jednoletou bylinou a mají dutou a plazivou lodyhu. Listy (Obr. 10) mohou mít různý tvar, od kopinatých, až po srdčité. V období krátkého dne se objevují bílé, nebo bledě modré květy (HLAVA a kol., 1998). Obr. 10 Mladé výhonky Ipomoea aquatica Pěstování a sběr Je to rostlina, které je velmi náročná na světlo. 0,3 0,35 m dlouhé odnože batátů se vysazují na vodní hladinu, která musí mít teplotu C. Pro upevnění řízků se používá bambusových rámů. Řízky velmi rychle vytvářejí mohutný kořenový systém. Sběr se provádí po několika měsících a to každých dní po dobu nejméně 4 měsíců (HLAVA a kol., 1998). 25

26 Tab. 10 Látkové složení natě Ipomoea aquatica Energie (kj.kg -1 ) 790 b Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 924,7 b 16 b 20 a 26 b 2 b 6 a 31,4 b 33 a 12 b 21 a Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství 770 b 16,7 b 1130 b 710 b 390 b 3120 b 1,8 b 1,6 b Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 3,15 b 0,3 b 1 b 9 b 0,96 b 280 a 550 b * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a HLAVA a kol., 1998; b USDA, 2009a Uplatnění Ke konzumaci se používají jemné mladé výhonky (Obr. 10) a listy v čerstvém stavu. Připravují se z nich saláty a jsou také vhodné do polévek (HLAVA a kol., 1998). Výhonky, které jsou velmi křehké, se v Thajsku konzumují syrové, v dalších zemích Asie preferují úpravu smažením, nebo dušením (HUTTON, 1996). 3.5 CUCURBITACEAE Hadí tykev Trichosanthes anguina L. Původ a rozšíření Tato rostlina pravděpodobně pochází z tropů jižní a jihovýchodní Asie. Má asi 40 druhů, které se pěstují hlavně v Indii. Dnes je rozšířena také do tropů v Africe, Oceánii a Brazílii (HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Hadí tykev je jednoletá popínavá bylina z čeledi Cucurbitaceae (tykvovité). Její listy jsou pěti- až sedmilaločnaté, tmavě zelené barvy. Plodem je světle zelená, nebo zelená bobule (Obr. 11), která v období zralosti přechází až do barvy oranžové. Jedna bobule může být až 0,18 m dlouhá a 0,05 0,06 m široká, často různě zakřivená (HLAVA a kol., 1998). 26

27 Obr. 11 Bobule Trichosanthes anguina Pěstování a sběr Ve své domovině v se vysazují na začátku období dešťů do kvalitních půd, často podpořené bambusovými konstrukcemi. Ke konzumaci se sbírají mladé plody, které jsou asi 20 dnů po odkvětu bohatým zdrojem nutričních látek (HLAVA a kol., 1998). Tab. 11 Látkové složení plodů Trichosanthes anguina Energie (kj.kg -1 ) 753 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství a Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,04 b 0,4 0, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a RAHMAN et al., 2008; b CINE, 2010 Uplatnění Mladé plody jsou velmi chutné, mohou se konzumovat jako zelenina a upravovat kvašením na alkoholické nápoje. Jako léčivo se využívá šťáva z plodů, nebo listy. Semena tykve obsahují až 30 % velmi kvalitního oleje. V neposlední řadě se tykve využívá jako krmivo pro hospodářská zvířata (HLAVA a kol., 1998). 27

28 3.5.2 Lagenarie Lagenaria siceraria (Molina) Standl. Původ a rozšíření Nejvýznamnější druh pochází z jižní a jihovýchodní Asie. Je rozšířen v tropech a subtropech na všech kontinentech. Je situována hlavně do východní a západní Indie, pěstuje se také v Africe (LAMBERTS, 1992; HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Lagenarie, neboli kalabasa patří mezi jednoleté byliny, je ochlupená, má popínavou lodyhu (Obr. 12) a srdčité, nebo ledvinovité listy. Plodem je bobule, která může mít nejrůznější tvar. Semena jsou šedá s vykrajovaným okrajem (HLAVA a kol., 1998). Obr. 12 Plod Lagenaria siceraria Pěstování a sběr Vyžaduje bohaté a dobře hnojené půdy. V našich podmínkách jsou k pěstování nejvhodnější fóliovníky, kam se vysévá v polovině května. Výsev probíhá do sponu 1 x 1 m k opoře (HLAVA a kol., 1998). Pro potravinářské účely se sklízí štíhlé, bledě 28

29 zelené tykve, které jsou nedospělé a slouží jako čerstvá zelenina (LAMBERTS, 1992; HUTTON, 1996). Tab. 12 Látkové složení plodů Lagenaria siceraria Energie (kj.kg -1 ) Uplatnění 590 c Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 950 a 955,4 c 4,3 c 50 6,2 c 0,2 c 30 33,9 c - Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn 260 c Množství 1500 b 2 c 2,8 20 c 110 c 130 c 1500 c 4 7 c 0,66 c 3900 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,01 c 0,29 c 0,4 0,22 c 0,6 3,2 c 0,4 c c * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a HLAVA a kol., 1998; b OJIAKO, 2007; c USDA, 2009a Z jejich plodů se dají připravovat pokrmy a saláty. Obvykle se vaří, nebo zapékají, můžou se také nakládat do octu, nebo soli a také se zavařují (HLAVA a kol., 1998). Jestliže tykev dosáhne zralosti, vysušuje se a může být použita jako úložný prostor, jako láhev, nebo jako dekorace. Také se může vytvarovat jako lopatka, nebo hudební nástroj (HUTTON, 1996) Lufa ostrohranná Luffa acutangula (L.) Roxb. Původ a rozšíření Pochází z jihovýchodní Asie. Dnes se pěstuje v tropech, subtropech a nejteplejších místech mírného pásu. V Evropě pak nejvíce v Řecku, Bulharsku a Rusku, dále je rozšířena v Afganistanu, Indii, Iránu a severní Americe (HLAVA A KOL., 1998). Botanický popis Lufa je jednoletá, jednodomá bylina, která má popínavé lodyhy a jednopohlavné květy světle žluté barvy (Obr. 13). Semena jsou černá, bez lesku (HLAVA a kol., 1998). 29

30 Obr. 13 Květy Luffa acutangula Pěstování a sběr Lufa je rostlina náročná na teplo. Vyžaduje teploty okolo C, půdu bohatě hnojenou organickými hnojivy a není náročná na vodu (VALÍČEK, POKLUDA, 2004). Výsev probíhá v dubnu, a to přímo na stanoviště do vyhřáté půdy (HLAVA a kol., 1998). Pěstuje se výhradně na oporách. Průběžně se odstraňují postranní výhony, což podporuje tvorbu plodů (VALÍČEK, POKLUDA, 2004). Tab. 13 Látkové složení plodů Luffa acutangula Energie (kj.kg -1 ) 712 b Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 930 a 952 b 3 b 70 a 5 b 15 a 1 b 34 b 50 a 5 b Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství 88 a 180 b 0,56 a 4 b b 568 a - - Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,014 b 0,2 a 0,1 b 0,2 a 2 b - 30 a * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a HLAVA a kol., 1998; b CINE, 2010 Uplatnění Lufa má mnohostranné využití. Může být využita jako zelenina, olejnina, textilní rostlina i rostlina léčivá (VALÍČEK a kol., 2002). V botanické zralosti se plody po vyschnutí používají jako vynikající přírodní mycí žínky (HLAVA a kol., 1998). Její 30

31 plody se mohou konzervovat mléčným kvašením, naložením v octu, nebo soli. Její semena obsahují až 20 % oleje (VALÍČEK a kol., 2002). 3.6 FABACEAE Lablab Lablab purpureus (L.) Sweet Původ a rozšíření Lablab pochází pravděpodobně z Indie a Číny, kde se pěstuje již po staletí a stále je velmi oblíbenou plodinou. V současné době se pěstuje v západní Africe, Indii a Indočíně (HLAVA a kol., 1998; LARKCOM, 2007). Botanický popis Je to jednoletá rostlina s ovíjivou lodyhou o délce až 4 metry. Listy jsou střídavé, trojčetné. Květy (Obr. 14) jsou uspořádány do bílých, nebo červených hroznů. Plodem je až 0,1 m dlouhý lusk zakončený zobáčkem (Obr. 14). Lusk obsahuje oválná, bílá, červenohnědá, nebo černá semena. Typickým znakem je bílý vypouklý pupek, který přesahuje 1/3 obvodu semene (HLAVA a kol., 1998). Obr. 14 Květy a lusky Lablab purpureus Pěstování a sběr V našich klimatických podmínkách ho lze pěstovat ve fóliovnících. Při pěstování ve skleníku je nutno přidat k rostlině oporu. Přímý výsev se provádí v první polovině 31

32 května, protože lablab nesnáší teploty pod 9 C a nad 30 C. Sběr probíhá průběžně, sbírají se mladé zelené lusky (HLAVA a kol., 1998; LARKCOM, 2007). Tab. 14 Látkové složení semen Lablab purpurem Energie (kj.kg -1 ) 1920 b Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 878,7 b 6,4 b 21 b 223 a 2 b 12 a 91,9 b 590 a - Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství 500 b 7,4 b 20 b 400 b 490 b 2520 b 3,7 b 2,05 b Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,05 b 0,77 b 0,92 b 5,2 b 0,24 b 129 b * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a HLAVA a kol., 1998; b USDA, 2009a Uplatnění Zelené lusky a nezralá semena se konzumují jako zelenina. Zralá semena se jedí vařená, nebo pražená, musí se však tepelně upravit, neboť obsahují toxiny. Mohou se také umlít na mouku. Celá nadzemní část se zkrmuje, také se suší a používá se jako kvalitní seno (HLAVA a kol., 1998; LARKCOM, 2007) Psofokarpus Psophocarpus tetragonolobus (L.) DC. Původ a rozšíření Pochází pravděpodobně z Asie a Oceánie, odtud se rozšířil do dalších zemí ležících v tropickém pásu (HLAVA a kol., 1998). Mezi jeho hlavní pěstitele v dnešní době patří Indie a Nová Guinea (HUTTON, 1996). Botanický popis Tato vytrvalá rostlina dosahuje v tropech délky 3 4 m a vytváří velké množství biomasy (HLAVA a kol., 1998). Listy má trojčetné, květy jsou modré, nebo bílé. Plodem je lusk (Obr. 15) dlouhý mm a obsahuje asi 20 semen, které mohou mít různou barvu (NORMAN, 1992). 32

33 Obr. 15 Lusky Psophocarpus tetragonolobus Pěstování a sběr Psofokarpus vyžaduje pro úspěšné pěstování vysoké teploty. Je to rostlina výrazně krátkodenní (NORMAN, 1992). V našich podmínkách je pěstování náročné a nákladné, neboť se musí využít vytápěného skleníku (HLAVA a kol., 1998). Rostliny jsou vyvazovány na podpůrné tyče a rostou vzhůru a to do výšky až 4 metrů. Lusky dozrávají na vrcholu, díky tomu se psofokarpus velmi obtížně sklízí. Sklizeň zelených lusků probíhá asi 2 týdny po oplodnění (NORMAN, 1992). Tab. 15 Látkové složení semen Psophocarpus tetragonolobus Energie (kj.kg -1 ) 2050 c Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství ,4 c 8,3 c 69,5 c c 420 a 43,1 c Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn 840 c Množství 4400 b 15 c c 340 c 370 c 2230 c 3,9 c 2,18 c Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,06 c 1,4 c 10 1 c 4,5 9 c 1,13 c 183 c * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a NORMAN, 1992; b GRUBBEN, 2004; c USDA, 2009a 33

34 Uplatnění Velmi populární jsou v Thajsku, a to jako součást salátů, na okrasu se do jídel přidávají i jejich barevné květy (HUTTON, 1996). Většinou se konzumují semena, ale psofokarpus může být použit také jako zelenina listová. Zralá semena se mohou vařit, smažit, napařovat v páře, nebo jsou zkvašována na mléko. Možné je také konzum hlíz, které jsou smaženy, nebo vařeny (NORMAN, 1992) 3.7 LAMIACEAE Čistec hlíznatý Stachys sieboldii Miq. Původ a rozšíření Tato prastará kulturní rostlina pochází pravděpodobně z tropických, nebo subtropických oblastí Číny. Koncem minulého století se rozšířil i do řady evropských zemí, např. Francie, Anglie, ale také do USA a Brazílie. V těchto zemích se mu říká čínský artyčok, nebo japonské brambory (HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Jde o vytrvalou rostlinu, která má větevnaté, čtyřhranné lodyhy. Listy jsou vstřícné, temně zelené. Hlízy (Obr. 16) jsou 0,03 0,07 m dlouhé a 0,01 0,02 m tlusté. Jejich barva je bílá, nebo perleťová (HLAVA a kol., 1998). Obr. 16 Hlízy Stachys sieboldii 34

35 Pěstování a sběr Je to rostlina nenáročná, vůči chladu odolná, rostoucí prakticky na jakýchkoliv půdách. Půda pro výsadbu musí být vyhnojená a připravená. Rozmnožuje se menšími hlízami. Hlízy se sází brzy na jaře a sklízí se koncem října až listopadu. Sbírají se kyjovité, k oběma koncům zúžené a pravidelně růžencovitě zaškrcované hlízy (STEINBACH, 1997; HLAVA a kol., 1998). Tab. 16 Látkové složení hlíz Stachys sieboldii Energie (kj.kg -1 ) 7570 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: NAHRWERTTABELLE, 2008 Uplatnění Používá se při léčbě tuberkulózy, při snižování krevního tlaku, a má uklidňující vliv na centrální nervovou soustavu. Z listů a mladých výhonků se připravují saláty. Hlízy se vaří ve vodě, smaží, dají se použít jak do polévek, tak jako příloha k masům (HLAVA A KOL., 1998). 3.8 LILIACEAE Čínská pažitka Allium tuberosum Rottler ex Spreng. Původ a rozšíření Zřejmě pochází z horských oblastí Číny a je také hojně rozšířená v Mongolsku a severovýchodní Indii (HLAVA a kol., 1998). 35

36 Botanický popis Patří mezi víceleté byliny. Lodyha je oblá a nahoře hranatá. Má 2 různé varianty a to čínskou a mongolskou. Čínská dorůstá do výšky 0,35 0,45 m, mongolská 0,5 0,6 m. Listy (Obr. 17) jsou úzce čárkovité, široké asi 1 6 mm (HLAVA a kol., 1998). Květy jsou bílé a oboupohlavní, opylovány hmyzem (WWW 4). Obr. 17 Listy Allium tuberosum Pěstování a sběr Tento druh pažitky se rozmnožuje snadno semeny. Pěstuje se venku, nebo i v bytech, či balkonech (HLAVA a kol., 1998). Vyžaduje dobře odvodněné, hlinité, nebo písčité půdy. První rok se vysazuje do skleníků, kde přezimuje, poté se na jaře vysazuje na stanoviště, může se kdykoli oddělovat a přesazovat. Sběr probíhá průběžně, listy dorůstají (WWW 4). 36

37 Tab. 17 Látkové složení natě Allium tuberosum Energie (kj.kg -1 ) 2550 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství , ,5 18 Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství ,2 4,81 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,83 0,6 0,3 4 2, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a Uplatnění Pro lidský organismus má blahodárné účinky, přidává se jemně nasekaná do polévek, salátů, do pomazánek, karbanátků a mletých mas (HLAVA a kol., 1998). Při pravidelné konzumaci pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Listy obsahují sloučeniny síry, saponiny a hořké látky, které mají antibakteriální vlastnosti. Ve Vietnamu se využívají k léčbě krvácení z nosu, astma, nebo úplavice (WWW 4) Perlovka Allium ampeloprasum var. holmense Asch. & Graebn. Původ a rozšíření Tato rostlina pochází ze střední Asie, v dnešní době se hojně rozšířila do Evropy. Roste planě ve středomoří i na pobřeží Černé hory, jako vytrvalá rostlina (MALÝ, 2003). Botanický popis Perlovka patří do čeledi Liliaceae (liliovité) a je botanicky příbuzná s pórem. Její drobné cibulky jsou kulaté, bílé se šupinami a rostou ve shlucích (Obr. 18). Listy jsou rovné, ploché, asi 15 mm dlouhé a tvarem připomínají listy póru (MALÝ, 2003). 37

38 Obr. 18 Cibulky Allium ampeloprasum Pěstování a sběr Je to zelenina nenáročná na půdní podmínky, daří se jí velmi dobře téměř všude, výjimku tvoří studené, drsné oblasti, kde se nevyskytuje. Vysazuje se buď v červenci a srpnu, nebo i v září a říjnu. Do řádků se vysazují středně velké cibulky, které raší za 4 týdny. Sklizeň probíhá v době, když nať začíná žloutnout a usychat. Perlovka má poměrně malou údržnost, po sklizni vydrží skladem asi 2 měsíce (MALÝ, 2003). Tab. 18 Látkové složení cibule Allium ampeloprasum var. holmense Energie (kj.kg -1 ) 2550 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství , ,5 18 Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství ,2 4,81 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,83 0,6 0,3 4 2, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a 38

39 Uplatnění Perlovka se konzumuje prakticky jen nakládaná ve sladkokyselém nálevu. Nakládá se jak cibulka, tak nať (HLAVA a kol., 1998). 3.9 MALVACEAE Ibišek jedlý Abelmoschus esculentus (L.) Moench Původ a rozšíření Tato teplomilná, plodová zelenina pochází z východní Indie, rozšířila se nejen v tropech, ale i v jižní Evropě. V současnosti se hojně pěstuje v Africe, jižní Americe a na západě Asie. V zemích západní Evropy rostlině nevyhovují klimatické podmínky (DUDA, STŘELEC, 1986; WWW 5). Botanický popis Ibišek jedlý, nebo též okra, je jednoletá rostlina. Kořeny nerostou do velké hloubky, jsou středně rozvětvené. Výška stonku je 0,25 0,30 m. Listy jsou různé: spodní jsou velmi široké, střední mají pět částí a horní jsou rozřezané (DUDA, STŘELEC, 1986). Květy jsou světle žluté, nebo zeleno žluté, oboupohlavné. Plod je kuželovitá, podélně brázditá tobolka, dlouhá mm (Obr. 19). V pěti pouzdrech je kulovitých šedých semen (HLAVA a kol., 1998). Obr. 19 Tobolka Abelmoschus esculentus 39

40 Pěstování a sběr Rostlina je velmi náročná na teplotu, už při 15 C klíčí velmi pomalu, anebo nevyklíčí vůbec. Z tohoto důvodu je vhodná jen pro pěstování v teplých oblastech (DUDA, STŘELEC, 1986). Dostatečné množství živin a teploty nad 20 C podporují dobrý růst (NOWAK, SCHULZOVA, 2002). Osivo se seje poměrně pozdě, až koncem května a začátkem června. Půda musí mít teplotu asi 20 C. První semena začínají klíčit asi za 8 15 dní (DUDA, STŘELEC, 1986). Sklizeň začíná asi sedm týdnů po výsevu. Při teplotě kolem 15 C lze plody skladovat až 10 dnů. Teploty pod 5 C plody poškozují (NOWAK, SCHULZOVA, 2002). Tab. 19 Látkové složení plodů Abelmoschus esculentus Energie (kj.kg -1 ) Základní složky (g.kg -1 ) 1290 b 1300 c Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 866 c 901,7 b 7 b 880 a 20 b 28 c 1 b 10 c 30 c 76 a 32 b 40 c Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn 10 a Množství 1600 c 8 b 11 c 80 b 500 a 590 c 200 a 710 c 630 b 3300 c 6 b 9,9 b Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,19 b 2 b 0,6 b 10 b 2,15 b 211 b * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a DUDA, STŘELEC, 1986; b USDA, 2009a; c KOPEC, 1998 Uplatnění Mladé listy ibišku se dají zpracovávat jako dušená zelenina, ale hlavní využití se týká plodu. (MAYHEW, PENNY, 1988). Konzumní částí jsou 3 až 5 dnů staré plody. Ve střední Asii se plody okry připravují podobně jako u nás papriky. Zavařují se a připravují se z nich různé saláty (DUDA, STŘELEC, 1986). Mohou se vařit jako zeleninové pokrmy, nebo použít k zahuštění polévek a dušených zeleninových omáček. Plody obsahují hustou lepkavou šťávu a po zahřátí rosolují, takže se pokrmy ibiškem nemusí zahušťovat (MAYHEW, PENNY, 1988). Ibišek je zelenina chránící sliznici zažívacího ústrojí svými slizovými látkami (LÁNSKÁ, 1993). 40

41 3.10 NELUMBONACEAE Lotos indický Nelumbo nucifera Gaertn. Původ a rozšíření Tato prastará rostlina pochází pravděpodobně ze starověké Indie a Íránu, také byla rozšířena v Egyptě. V Číně je pěstována už od 12 století. Dnes se lotos vyskytuje od jižní až po východní Asii, dále v Malajsii a v severovýchodní Austrálii (HUTTON, 1996; HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Tato vytrvalá oddenková bylina má štítnaté listy a dlouhé oddenkové řapíky. Čepele mohou být až 0,5 m velké a jsou zdviženy vysoko nad vodní hladinu. Bíle nebo růžově zbarveny květy, které vyrůstají na dlouhých stopkách, dosahují velikosti až 0,2 m (Obr. 20). V masitém květním lůžku, které má tvar obráceného kužele, jsou uloženy pestíky. Po oplození se v každém semeníku vyvíjí tmavohnědý oříšek (HLAVA a kol., 1998). Obr. 20 Květ Nelumbo nucifera Pěstování a sběr Lotos je značne vytrvalou rostlinou, na stanovišti vydrží až 40 let. Množí se především oddenky, někdy semeny. Semena se vysévají do sponu 1,5 x 1 m, vodní nádrž by měla být asi 0,15 0,45 m hluboká (HLAVA a kol., 1998). Sklízí se mladé oddenky, výborné chuti. Výtěžek z 1 hektaru je až 15 tun (HUTTON, 1996). 41

42 Tab. 20 Látkové složení oddenků Nelumbo nucifera Energie (kj.kg -1 ) 3110 Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 791 9, ,3 49 Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství , ,9 2,61 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0 1,6 2,2 4 2, * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009a Uplatnění K jídlu se používají hlavně válcovitě ztlustlé, dužnaté oddenky. Mohou se konzumovat také semena, která se mohou vařit, péct, nebo kandovat. Oddenky se mohou krmit také hospodářská zvířata. Dále slouží v tradiční medicíně jako tonikum, afrodiziakum a k léčení nespavosti (HLAVA a kol., 1998). V neposlední řadě se dá využít jako okrasná rostlina díky jeho květům, které jsou v květu od června do srpna (HUTTON, 1996; WWW 6) POACEAE Ovsucha širokolistá Zizania latifolia (Griseb.) Turcz. ex Stapf Původ a rozšíření Tato vodní bylina pochází z jihovýchodní Asie, odtud se rozšířila dále na východ Asie, a to hlavně do Japonska a východní Číny. V těchto oblastech se vyskytuje při vodních nádržích, okolo řek a podobně (HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Tato vytrvalá vodní bylina se řadí do čeledi Poaceae (lipnicovité). Ovsucha tvoří velké a široké trsy (Obr. 21) připomínající rákos a mohou dosáhnout délky až 2 m. Tyto trsy jsou zakončené štíhlým klasem. Plodem ovsuchy je tobolka (HLAVA a kol., 1998). 42

43 Obr. 21 Trsy Zizania latifolia Pěstování a sběr Tato bylina se pěstuje na hladině vody. Hladina vody by měla být ve výši asi 0,3 0,4 m, do ní se vysazují trsy rostlin do sponu 1 x 0,4 m (HLAVA a kol., 1998). Tab. 21 Látkové složení stébel Zizania latifolia Energie (kj.kg -1 ) Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 77,6 15,3 147,3 10, Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství , ,6 13,29 Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,01 1,15 2,62 67,33 3,91 0 * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: USDA, 2009c Uplatnění Jako zelenina se používají spodní části stébel, a také listové pochvy napadené snětí Ustilago esculenta. V důsledků této nemoci vytvářejí rostliny zduřeniny, které jsou podobné palicím kukuřice. Tyto zduřeniny jsou bílé, sladké a šťavnaté a mohou se konzumovat jak syrové, tak vařené jako příloha k masům. Je také pěstována okrasná rostlina v zahradních rybníčkách (HLAVA a kol., 1998). 43

44 3.12 POLYGONACEAE Reveň Rheum rhabarbarum L. Původ a rozšíření Domovinou rebarbory je Sibiř a severní Mongolsko. Jako zelenina se začala pěstovat v Evropě a Americe na konci 1. století. Její pěstování bylo velmi rozšířené v Anglii, odkud byla dovezena do dalších evropských zemí. U nás se rebarbora pěstuje poměrně zřídka, pouze v domácích zahrádkách, nebo na okraji políček (DUDA, STŘELEC, 1986; CUNNINGHAM, 1998). Botanický popis Rebarbora (Obr. 22) je vytrvalá rostlina, která se může na jednom místě pěstovat let. Má dužnaté, řídce rozvětvené kořeny se širokým vrcholem. Kořeny dorůstají do délky 2 m a postupně po několika letech odumírají. Listy jsou velké, dlaňovité. Až 0,4 m dlouhé řapíky mohou mít zelenou, načervenalou nebo sytě červenou barvu. Rostliny s červenými řapíky bývají kvalitnější, než se zelenými řapíky (DUDA, STŘELEC, 1986; CUNNINGHAM, 1998). Obr. 22 Rostlina Rheum rhabarbarum 44

45 Pěstování a sběr Rebarbora je náročná na podnebí a polohu. Při pěstování na slunečném stanovišti probíhá sběr dříve než na stinném stanovišti. Rebarbora se může rozmnožovat dvěma způsoby: dělením a semeny. Jednodušší způsob je rozmnožování dělením, kdy se mateřské rostliny nařežou na části tak, aby každá měla alespoň jeden vegetační vrchol. Sazenice se vysazují na jaře, či v létě na předem připravený pozemek ve vzdálenostech 1,2 2 m od sebe, tak hluboko, aby vrchol sazenice byl 50 mm pod povrchem půdy. Při generativním rozmnožování semeny se vysévá ihned po jejich sběru a to v dubnu, nebo v srpnu. Vzchází velmi brzo a rostliny narostou do takové velikosti, že jsou schopny přezimovat. Na jaře následujícího roku se rostliny rozsadí do sponu 0,30 x 0,10 m, zavlažují se a přihnojují. Sběr začíná ve 3 roku po vysazení a probíhá od dubna do června v ranních hodinách. Vylamují se listové řapíky dlouhé 0,30 0,40 m. Z jedné rostliny se sesbírá až 7 kg dužnatých listových řapíků (DUDA, STŘELEC, 1986; CUNNINGHAM, 1998) Tab. 22 Látkové složení řapíků Rheum rhabarbarum Energie (kj.kg -1 ) 840 a 880 b Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství 936,1 b 950 a 7,6 b 50 a 9 b 13 a 1 a 2 b 36 a 45,4 b 14 a 18 b Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství 510 a 19,1 a 147 a 211 a 277 a 2500 a 3,9 a 1,3 a Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství 0,05 b 0,17 a 0,30 a 1 a 0,35 a 108 a * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: a KOPEC, 1998; b USDA, 2009b Uplatnění Pro potravinářské účely se používá řapík, zbavený listových čepelí, který se nejvíce konzumuje vařený, nebo dušený na mnoho způsobů. Nejhodnotnější jsou mladé, jarní řapíky, které mají ještě nízký obsah kyseliny šťavelové. Lze z nich připravit kompoty, studené ovocné polévky, sladké omáčky, džemy. V Anglii se rebarbora nejčastěji přidává jako náplň do koláčů. Dá se také použít při výrobě vína (DUDA, STŘELEC, 1986; CUNNINGHAM, 1998; KOPEC, 2010). 45

46 3.13 PORTULACACEAE Talinum Talinum paniculatum (Jacq.) Gaertn. Původ a rozšíření Rod pochází z tropů v jižní a střední Americe. Odtud se rozšířil do Afriky a Asie, kde se pěstuje jako zelenina, nebo roste zplaněle (HLAVA a kol., 1998). Botanický popis Rod Talinum zahrnuje více druhů vytrvalých bylin, z nichž jsou nejvýznamnější Talinum triangulare (ceylonský špenát) a Talinum cofrum (HLAVA a kol., 1998). Tato rostlina (Obr. 23) dosahuje výšky 0,25 0,5 m (NORMAN, 1992). Listy jsou střídavé, dužnaté a lesklé, květenství tvoří velký počet růžově červených, drobných kvítků (HLAVA a kol., 1998). Plodem je malá tobolka s černými, lesklými semeny, která se otevírá při sklizni (NORMAN, 1992). Obr. 23 Rostlina Talinum paniculatum Pěstování a sběr Talinum se množí řízky, nebo semeny, přičemž množení semeny je rozšířenější (NORMAN, 1992). Doporučuje se rostlinu předpěstovat a v druhé polovině května vysadit na stanoviště. Vhodné je použití sponu 0,3 x 0,2 m, s tím že se vegetace musí pravidelně okopávat a zalévat (HLAVA a kol., 1998). Sklizeň začíná asi 5 8 týdnů po 46

47 výsadbě, když rostliny dosahují délky asi 0,2 m a sklízí se průběžně až do začátků prvních mrazíků, které velmi rychle spalují nadzemní část rostlin. Výtěžek se pohybuje okolo t/ha (NORMAN, 1992). Tab. 23 Látkové složení listů Talinum paniculatum Energie (kj.kg -1 ) - Základní složky (g.kg -1 ) Složka Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Vláknina Množství Minerální látky (mg.kg -1 ) Složka Ca Fe Na Mg P K Zn Mn Množství Vitamíny (mg.kg -1 ) Složka A (RAE*) B1 B2 B3 B6 C Množství * RAE Retinol Activity Equivalents Zdroj: SOARES, 2005 Uplatnění Dužnaté listy jsou oblíbenou zeleninou, v syrovém stavu mají nakyslou chuť a jsou vhodné na saláty. Mohou se také sušit a tím uchovat pro pozdější použití (GRUBBEN, 2004). Další možností je jejich povaření a upravení jako špenát. V Číně a dalších asijských zemích se používá dužnatý kořen ve formě odvaru jako lék (HLAVA a kol., 1998). 47