Průvodce "Děčín" Panská skála (Varhany) GPS poloha:

Transkript

1 Panská skála (Varhany) Přírodní památka 50 46'33.31"N 14 28'4.22"E Čedičový vrch výrazně vystupující z náhorní plošiny u Práchně na východním okraji Kamenického Šenova je nejznámější geologickou rezervací u nás. Již v 18. století zde byl v činnosti lom, v němž byla postupnou těžbou odhalena jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče u nás. Pěti až šestiboké pravidelné čedičové sloupce jsou téměř svislé, až 12 m dlouhé a mají cm v průměru. Celý útvar připomíná píšťaly varhan, a proto je často nazýván Varhany. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo v jámě po vytěžení horniny a je plněno srážkovou vodou. Na východním úpatí vrchu stojí starý kamenný sloup Panny Marie. Ze snadno dostupného vrcholu je pěkný rozhled k severu a západu na Kamenický Šenov a okolní kopce. Již před koncem 19. století se snažil českolipský Exkurzní klub zachránit tento jedinečný skalní útvar před zničením. Jeho snaha však byla dlouho neúspěšná, protože zákony na ochranu přírody ještě neexistovaly a na vykoupení lomu nebyly peníze. V roce 1902 vzniklo v Děčíně občanské sdružení, kterému se podařilo za shromážděné peníze dosáhnout alespoň zastavení těžby na vlastním vrcholku skály, takže těžba se zaměřila do hloubky. V roce 1906 byla s majitelkou lomu uzavřena dohoda o pronájmu hlavní stěny lomu na 6 let, po jejímž uplynutí však byla těžba opět zahájena a majitelka požadovala za další pronájem dvojnásobnou cenu, na kterou již shromážděný kapitál nestačil. Teprve po opakovaných intervencích byla v roce 1913 další těžba okresním hejtmanstvím v Děčíně zakázána. Pak ale přišla 1. světová válka, lámání kamene bylo přes četné protesty opět obnoveno a pokračovalo až do roku 1948, kdy bylo konečně definitivně zakázáno. Narušená skalní stěna pak byla zakonzervována a od roku 1953 je skála chráněnou přírodní památkou. Díky tomu zůstala zachována dodnes a pro svůj impozantní zjev i snadnou přístupnost je nejnavštěvovanějším vulkanickým útvarem u nás, známým i geologům v zahraničí. Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 1

2 označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary. Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Již před koncem 18. století na něm jeden z prácheňských sedláků lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Pravidelně vyvinuté čtyř- až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany. Další informace najdete zde: Studenec Kopec 50 49'39.05"N 14 27'18.60"E Studenec (736 m) je výrazný, široce kuželovitý čedičový vrch, ležící asi 4 km severovýchodně od České Kamenice mezi osadami Studený a Líska. Hora je nejzápadnější dominantou Lužických hor a podobně jako několik dalších míst v okolí byla údajně pojmenována podle pramene neobvykle chladné vody na severovýchodním svahu. Z tohoto pramene vyvěrá Studený potok, který protéká hlubokým skalnatým údolím mezi Studencem a Bukovinou přes osadu Studený do Chřibské Kamenice. Jižní a jihovýchodní úbočí zčásti pokrývají poměrně rozlehlá suťová pole, ale izolované ostrůvky sutě jsou i na východním a severním svahu. Kopec pokrývaly již v 19. století suťové lesy s mohutnými stromy, z nichž byla nejznámější Knížecí jedle, rostoucí na severovýchodním svahu hory. Když musela být v roce 1858 poražena, měla 380 let, její výška dosahovala téměř 56 m a průměr kmene byl 2,5 m. Prales na jižním svahu byl chráněn od roku 1906 a v roce 1965 byla zřízena rozsáhlá přírodní rezervace "Studený vrch" na celém vrcholovém kuželu hory. Předmětem ochrany jsou původní listnaté a smíšené lesní porosty, charakteristické pro Lužické hory, jejichž druhová skladba nebyla člověkem výrazněji ovlivněna. Vrcholek se suťovými poli pokrývá řídká vzrostlá bučina, v nižších polohách s vtroušeným javorem klenem, na vlhčích místech roste též jasan, vzácněji jilm a javor mléč. V bylinném podrostu se na severních svazích vyskytují kapraďorosty, na jižních roste například bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá i cibulkonosná, měsíčnice vytrvalá a náprstníky. Hojná je netýkavka a mařinka vonná, vzácněji tu můžeme najít samorostlík klasnatý nebo lilii zlatohlávek. Zjara zde rozkvétají lýkovce. Na Studenci a v jeho okolí žijí také kamzíci, kteří zde byli uměle vysazeni na počátku 20. století. Byli sem přivezeni z Alp a zdejším podmínkám se velmi dobře přizpůsobili, takže dnes je můžeme potkat i na řadě dalších kopců Lužických hor. Z nižších živočichů jsou pozoruhodné nálezy některých druhů měkkýšů, hmyzu a pavouků, které se obvykle vyskytují ve vyšších nadmořských výškách a na Studenci jsou proto neobvyklé. Další informace najdete zde: Řeka Tichá soutěska 50 52'17.30"N 14 15'24.95"E Dříve nazývaná Edmundova nebo Dolní, skalnatý kaňon řeky Kamenice, poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, VJV od Hřenska. Jeho stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů, s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu. Původně zcela nepřístupná, koncem 19. Stol. Začaly z příkazu knížete Edmunda Clary- Aldringena nákladné úpravy, na kterých se podílelo 200 dělníků pod vedením italských odborníků. Dne byla soutěska slavnostně otevřena. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje cestu plavba na člunech. Přístup z horního okraje Hřenska od mostu pěšinou zprvu po levém, pak po pravém břehu Kamenice pod skalními převisy s třemi tunely ke splavu, nad nímž je dolní přístaviště člunů. Po vodě je možné urazit další úsek 960 m, na který navazuje pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupit po schodech do Mezné. Nad soutěskou vystupuje řada skal se zajímavými útvary, např. Skalní rodina či Strážce. Další informace najdete zde: Zlatý vrch Kopec 50 49'11.55"N 14 27'55.96"E Čedičová kupa (657 m) východně od Lísky. Na východním a jižním úbočí kopce byla v 60. letech 20. století těžbou kamene (používaného pro jeho odolnost i při stavbě mořských hrází, například v Holandsku) odkryta vnitřní struktura tělesa s velmi pravidelnou sloupcovitou odlučností. Až 30 m Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 2

3 vysoké sloupce olivinického čediče jsou ve středu útvaru svislé, směrem k okrajům tělesa se jejich sklon zmenšuje až do polohy horizontální. Vytváří se tak jakýsi obrovský vějíř, jehož stěna je místy převislá. Vrchol kupy překrývá mladší čedičový příkrov bez sloupcové odlučnosti. Po vyhlášení chráněného území byla těžba zastavena a hlavní lomová stěna zůstala zachována. V okolí se přechodně zdržují kamzíci. Jihozápadně od Zlatého vrchu je nižší Stříbrný vrch, podobného geologického složení, na jehož svahu je také velký lom, ale čedičové sloupce jsou zde jen krátké a nedokonale vyvinuté. Poblíž Rozcestí na silničce od Lísky stojí kamenný pomník z roku 1906, připomínající boje pruského a rakouského vojska, k nimž zde došlo července Další informace najdete zde: Tiské stěny Skalní útvar 50 47'15.97"N 14 1'39.62"E Velice zajímavý skalní útvar známý jako Malé a Velké Tiské stěny, které se táhnou nad vesnicí Tisá (západně od Děčína) po celé její délce. Jedná se o skalní město z kvádrových pískovců s četnými věžemi, stěnami a soutěskami. Spadají do chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Mají Naučnou stezku a přístup k nim je po červené značce od kostela obce Tisá. Další informace najdete zde: Střekov Zřícenina 50 38'7.53"N 14 3'18.73"E Zřícenina hradu Střekov stojí na strmé 100 metrů vysoké skále nad pravým břehem řeky Labe. Střekov, který se nachází v Ústeckém kraji, je i dnes vyhledávaným romantickým cílem. Návštěvníci si mohou prohlédnout celý areál se 17 metrů vysokou hláskou, část gotického paláce s kaplí, rytířskou síň a hradby se zbytky bašt. Je zde stálá muzejní expozice a galerie. Atraktivní jsou večerní prohlídky v dobových kostýmech při slavnostním osvětlení. Historie Hrad, jehož hlavním úkolem bylo střežit plavbu na řece Labi a zajišťovat vybírání celních poplatků, postavil z pověření krále Jana Lucemburského na začátku 14. století Pešík z Veitmile. Poté se zde vystřídali Vartemberkové a Vchyničtí. Na přelomu 15. a 16. století byl hrad pozdně goticky přebudován a rozšířen. Od roku 1563 vlastnili Střekov Lobkovicové, za kterých byl hrad kolem roku 1570 renesančně rozšířen. Protože však měli honosnější sídla, ztráceli o Střekov zájem. Za třicetileté války hrad ohrožovala císařská, saská i švédská vojska. Potom byl Střekov opuštěn. Válečná pohroma se opakovala za sedmileté války? v roce 1757 ohrožovala zbytky hradu dělostřelecká střelba. Střekov zachránilo období romantismu v 19. století. Půvabní poloha Střekova Na Skále lákala stále více návštěvníků. Uskutečnilo se několik záchranných akcí včetně rekonstrukce v nedávných letech. Nyní Střekov opět patří rodině Lobkoviců a je přístupný veřejnosti. Další informace najdete zde: Šaunštejn Zřícenina 50 52'7.51"N 14 21'10.04"E Zbytky skalního hradu Šaunštejn, nazývaného také Loupežnický hrad, stojí na mohutném pískovcovém bloku v Jetřichovických stěnách nedaleko Vysoké Lípy na Děčínsku v Ústeckém kraji. Vrcholovou plošinu hradu, dlouhou asi 70 metrů a širokou metrů, tvoří několik bloků, které jsou dnes spojené můstky. V severní části je do skály vyhloubena spodní část hlavní věže, malá místnost se sedátkem a Hluboká prostora džbánovitého tvaru, která je považována za cisternu či hladomornu, zřejmě však sloužila jako skladiště. Další dutina ve skalním bloku byla pravděpodobně stájí nebo vrátnicí. Z dřevěných objektů se nic nedochovalo. Výstup na horní plošinu vede úzkou štěrbinou po schodech a ke konci po kovovém žebříku. Z okraje plošiny se otvírá pěkný výhled. Šaunštejn je volně přístupný. Historie Hrad byl vybudován zřejmě na konci 14. nebo na počátku 15. století na ochranu České cesty. V roce 1431, kdy byl hrad majetkem Berků z Dubé, jej marně obléhalo drážďanské vojsko a v roce 1444 vojsko lužického Šestiměstí. Později však hrad ztratil význam. Poslední zmínka o hradu je z roku 1490, pak byl Šaunštejn opuštěn a zpustl. Po třicetileté válce se zde usadili zběhové a lupiči. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 3

4 Autor článku: Jan Malík Další informace najdete zde: Hřensko - soutěsky Soutěska Hřensko - soutěsky '17.82"N 14 15'39.39"E Českosaské Švýcarsko je pojem, který turisté dobře znají. My dnes obrazně řečeno - míříme přímo do jeho srdce - do soutěsek na malebné říčce Kamenici. Bohužel ještě předtím, než se ponoříme do stínu strmých srázů a začneme postupovat proti proudu Kamenice, musíme začít počítat. Parkovné za osobní auto na dobu delší než 3 hodiny 120,- Kč! Bum! Vstupné do údolí, kterým se míří k plavebním úsekům kaňonu 40,- Kč! Bum! Když se trochu vzpamatujete z této připomínky tržního hospodářství, můžete se začít pomalu rozhlížet kolem sebe. Líně proudící říčka pod námi si užívá svobody, se kterou pokojně plyne na své pouti do Labe a ještě mnohem dále. Žádné pokladny ji nezajímají a nám jen připomíná chvíle, kdy příroda nesloužila jen jako zdroj zisku. Strmé pískovcové stěny, které vymezují údolí, zde zůstaly jako připomínka dob, kdy vše kolem nás bylo dnem prehistorického moře a ve kterém horotvorné procesy a především erozní činnost vody vytvarovaly údolí do dnešní podoby. Až do konce 19. století představovaly zdejší soutěsky velkou překážku pro obyvatele Mezní Louky i Hřenska, v jejichž katastrech se nacházejí. Jak už to tak bývá, myšlenka na proplutí soutěsek vznikla roku 1877 v jedné z hřenských hospůdek. Znáte to. V ovíněných hlavách se zrodí lecjaké ztřeštěnosti, ale kupodivu pár dní na to, na 4 metrovém dřevěném voru několik zdejších chasníků soutěsky proplulo a otevřelo tak cestu k poznávání dosud málo prozkoumané oblasti. Významnou roli v historii soutěsek sehrál kníže Clary Aldringen, na jehož náklady dorazili k říčce Kamenici italští odborníci, pod jejichž vedením začalo na dvě stě dělníků s budováním lávek, tunelů, můstků, stavidel a jezů, jenž umožnily 4. května 1890 ve spolupráci s Horským spolkem pro Českosaské Švýcarsko, otevřít Edmundovu soutěsku veřejnosti. O osm let později, v roce 1898 se rozevřela opona i nad Divokou soutěskou a plavba s celkovým počtem 21 pramic, mohla být zahájena v plném rozsahu. Pokud dnes přicházíte ve směru od Hřenska, jak první se Vám do cesty postaví Edmundova soutěska. Z vašich peněženek se vykutálí obnos 75,- Kč za osobu a Vy můžete zasednout do na první pohled vratké pramice, která se sice pěkně kýve, ale do cíle vás doveze bezpečně. Strmé skalní stěny kvádrového pískovce se tu přibližují natolik, že padají kolmo do vody a činí z pramic jediný dopravní prostředek, kterým se dá tento úsek překonat. Převozník a průvodce v jedné osobě pohání pramici bidlem a přitom upozorňuje na skalní útvary tu na pravém a zase hned na levém břehu. A tak jednou z bezprostřední blízkosti, tu zase vysoko ze skalní stěny na nás hledí drak, had, delfín, lev či velbloud. A když se pak na pokyn převozníka ohlédneme, tu spatříme vysoko nad údolím skupinu skal zpodobňujících rodinku či postavu strážce. Stačí jen trocha fantazie. Za bezesporu největší atrakci lze považovat umělý vodopád, který je uváděn do chodu převozníkem, jenž přes táhlo umístěné nad vodou, otevírá stavidlo umístěné vysoko ve stráni. Po 960 metrech plavba končí. Stezka pokračuje přes Mezní můstek zhruba o půl kilometru dále. Tady z dalšího přístaviště pokračuje cesta 450 metrů dlouhým plavebním úsekem Divoké soutěsky. Nejdříve ale ulevíme naší peněžence o další padesátikorunu. Navzdory názvu soutěsky, tato zde už nepůsobí až tak divoce a i skalních útvarů je tu méně. Snad by této soutěsce více slušel název Opuštěná. S přicházejícím večerem tady dole rychle houstne šero a okolní stráně, jako kdyby se už také ukládaly ke spánku. Nikde ani pípnutí a tak ticho ruší jen šplouchání vody a občasný výklad převozníka v českém i německém jazyce. Při pohledu do líně plynoucí vody docela věříme tomu, že se zde dříve proháněly hejna pstruhů a lososů. Trošku hůře si tu už však představujeme plavbu dřeva, která sloužila v dřívějších dobách jako jeden ze zdrojů obživy tehdejších obyvatel okolních vesnic. Při plavbě dokonce nacházíme místa, kde zalesněný svah sestupuje až ke břehu, čehož v dřívějších dobách využívali pašeráci přecházeli zde z jednoho břehu Kamenice na druhý i s jejich kontrabandem. Brzy se přiblíží i konec Divoké soutěsky a my se chystáme na zpáteční cestu. Závěrem lze snad říci ještě dvě věci. Soutěsky se každoročně otevírají o velikonočních svátcích a provozní doba je sympatická. Začíná se o sedmé hodině ranní a jezdí se až do tmy. A ta druhá věc je spíše upozornění. Pokud navštívíte soutěsku s přítelkyní či s přítelem a budete si chtít projet soutěsky oběma směry, vyčleňte si na to minimálně 600,- Kč. Ve jménu Unie, ve jménu služby vlasti, vybudujem pokladny, navýšíme zisky! Autor článku: Pavel Kolátor Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 4

5 Rozhledna Tanečnice Rozhledna 50 58'0.19"N 14 19'17.07"E Pokud se budete chtít vypravit za nejsevernější rozhlednou celých Čech, z Mikulášovic vás povede modře značená turistická značka na vrch Tanečnice. Zdaleka viditelný žulový kopec se nalézá u samých hranic se SRN, asi 3 kilometry západně od Mikulášovic. Vrch byl pojmenován podle pradávné pověsti, která pravila, že na tento vrch chodívala tančit a tak svádět myslivce, překrásná mladá dívka - tanečnice. Tato pověst však není nikde písemně doložena. Na vrcholu Tanečnice je pramen pitné vody a proto zde byla vykopána 25 m hluboká studna. Podle starých pramenů stála už ve 30. letech 19. století na vrcholu 597 m n. m. vysoké Tanečnice dřevěná vyměřovací věž. Starší obyvatelé Mikulášovic, pamatující výhled z ní, podnítili své spoluobčany k založení Okrašlovacího a horského spolku, který si jako hlavní úkol vytkl vybudování nové rozhledny. Spolek vznikl v roce 1885 a už napřesrok se začalo s výstavbou. Šlo pouze o dřevěnou věž, její důmyslně vyztužená trámová konstrukce kotvená navíc čtyřmi silnými dráty, a také její úctyhodná výška (26 m) ji předurčovaly stát se turistickou atrakcí jak pro obyvatele Mikulášovic, tak i pro výletníky z nedaleké saské Sebnitz. Na vyhlídkovou plošinu vedlo celkem 128 schodů a ve čtvrtém celkem ze sedmi pater byla zřízena obvodová galerie. První návštěvníci na věž zavítali již na podzim roku 1886, slavnostní vysvěcení se však konalo až v květnu následujícího roku. Už během stavby rozhledny byla v jejím těsném sousedství postavena malá chatka, které se říkalo \\\\\\"Chaloupka strýčka Toma\\\\\\". Tento název se přenesl i na výletní restauraci, kterou si na vrcholu tanečnice zbudoval hostinský Wenzel Pilz. Dřevěná věž sloužila 17 let a na jaře roku 1903 byla silně poničena bouří. Rozhledna musela být uzavřena a brzy nato rozebrána. Vrchol tanečnice bez věže, to si obyvatelé sousedních obcí a především členové mikulášovického spolku neuměli představit. Vedení spolku okamžitě vyhlásilo architektonickou soutěž, z níž vítězně vyšel návrh místního stavitele Josefa Scholze. Jakmile se daly dohromady nezbytné prostředky, začalo se se stavebními pracemi. Rozhledna by postavena za peněžní podpory hraběte Františka Václava Salma Reifferscheidta. Základní kámen byl položen 10. července 1904 a za necelý rok, 28. května 1905, byla rozhledna slavnostně předána veřejnosti. Při otevíracím ceremoniálu byla věž zároveň pokřtěna jménem bývalého německého kancléře Bismarcka. Výška druhé stavby se přesně shoduje s výškou původní dřevěné rozhledny, provedení je však odlišné. Na masívní žulové podezdívce spočívá 16 m vysoká osmiboká konstrukce z cihel. Stylové provedení dnes narušují ocelové pásy, jimiž byla věž opásána při generální opravě provedené v 70. letech. Na vrchol věže vede 138 schodů. V letech 1978 až 1979 se vedle rozhledny postavila koliba restauračního typu, obě stavby stojí dodnes. Z rozhledny je překrásný kruhový rozhled do SRN, za pěkného počasí spatříme i Krkonoše a celé Českosaské Švýcarsko. Na Tanečnici se snadno dostaneme jak ze středních Mikulášovic (po zmíněné modré turistické trase), tak i z dolních Mikulášovic. Existuje však ještě další, strmější cesta, které se dříve říkalo \\\\\\"Bartmannova cesta\\\\\\", podle pana učitele Bartmanna, který učil na průmyslové škole v Mikulášovicích. Jak dokazují jeho zápisky, na Tanečnici chodil denně, za každého počasí a roční doby právě zmíněnou cestou. Učitel Bartmann napsal mnoho básní i povídek s různorodými tématy, od lyrických přírodních přes dějepisná až k beletrii ve spisovné němčině, ale i v místním nářečí. Třebaže pan učitel pocházel z Krkonoš, cítil se být zdejším. Další informace najdete zde: Děčínský Sněžník Vrchol 50 47'20.83"N 14 6'16.81"E Zveme vás k výšlapu na vrchol jménem Děčínský Sněžník, na němž stojí kamenná Rozhledna Vysoká 33 metrů. Budete tak mít možnost porozhlédnout se po okolním kraji a mimo to se také občerstvit v restauraci, která byla pod rozhlednou postavena teprve nedávno. Na vrchol se můžete dostat z Děčína městskou hromadnou dopravou až k rozcestí, ale dále už musíte po svých. Pokud byste chtěli absolvovat trasu delší, vyjděte z Jílového. Další informace najdete zde: Chřibský hrádek Zřícenina 50 52'31.99"N 14 26'49.59"E Romantické zbytky skalního hradu Chřibský hrádek se ukrývají na strmém pískovcovém bloku nad Doubickým potokem nedaleko Chřibské na Děčínsku v Ústeckém kraji. Na Předhradí stával dřevěný objekt. Vlastní skalisko dodnes odděluje zřetelný příkop a val. Na temeni skály bylo vytesáno čtvercové podvalí, nad ním stávala věž. Na dně prostory je jáma neznámého původu. Ještě v 19. století vypadala hradní skála trochu jinak? v roce 1850 se však část pískovce odtrhla a zřítila do údolí. Chřibský hrádek je volně přístupný. Historie Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 5

6 Hrad vznikl zřejmě v polovině 13. století a plnil strážní funkci při Lužické stezce. Na počátku 14. století přestal být Chřibský hrádek obýván a postupně zanikl. Další informace najdete zde: ZOO ZOO Děčín 50 46'46.56"N 14 11'49.99"E Děčínská ZOO se nachází za Pastýřskou stěnou. Je mnoho druhů zvířat, nejen původních z Českého Švýcarska. Je zde hezké dětské hřiště. Otevírací doba: březen - duben květen - srpen září - říjen listopad - únor Zoo je otevřena denně po celý rok! Do zoo není povolen vstup se psy. Vstupné: Hlavní sezóna (květen - srpen): dospělí Kč 90,-- děti (3-15 let) Kč 50,-- důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 50,-- Mimo sezónu (listopad - duben, září): dospělí Kč 70,-- děti (3 15 let) Kč 40,-- důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 40,-- Speciální sleva na vstupném (listopad): dospělí Kč 50,-- děti (3-15 let) Kč 30,-- důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 30,-- Parkovné jednotná cena Kč 20,--/auto/den (parkoviště je placené po celou otevírací dobu zoo, platí se na recepci zoo) Slevy držitelé průkazek ZTP 50 % držitelé průkazek ZTP/P zdarma (vč. doprovodu) skupinová sleva (min. 10 osob) 20 % rodinné vstupné (min. 2 dospělí a 2 děti) 10 % po předložení vstupenky z Rajských ostrovů se doplácí jen rozdíl v ceně. Pozor! Vstupenka platí pouze pro daný Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 6

7 kalendářní rok! Zoologická zahrada Děčín - Pastýřská stěna, p. o. Žižkova 1286/ Děčín 4 Česká republika Tel./ fax: info(@)zoodecin.cz Expozice Rajské ostrovy Teplická Děčín 4 Česká republika Tel.: tic@zoodecin.cz O ZOO: Zoologická zahrada byla otevřena na jaře roku Založena však byla již o rok dříve. Vznikla z iniciativy skupiny milovníků zvířat, kterou kolem sebe soustředil podmokelský obchodník a zoolog Ludvík Grác. Vybralo se pro ni úžasné místo v překrásném prostředí lesoparku na Pastýřské stěně, kde v letech provozovala podmokelská Pilzova divadelní společnost lesní divadlo, a kde v roce 1936 vystavěl Horský spolek pro České Švýcarsko mládežnickou ubytovnu. Ta se později stala sídlem správy zoo i několika teplomilných druhů zvířat. Zřízení zoo předcházelo podání návrhu na městský národní výbor. Návrh byl přijat a děčínští občané se s nadšením pustili do budování. Vše se stavělo převážně brigádnicky, mnohdy ale chyběly finanční prostředky a také zkušenosti. V době vzniku děčínské zoo totiž byly v Československu jen čtyři zoologické zahrady, pouze dvě z nich pak byly založeny už před válkou. Prvními stavbami byly těsně vedle sebe umístěné volné voliéry s přední stěnou z pletiva určené pro drobné exotické ptactvo a naproti nim podobné pro dravce. Postavila se stáj pro koně a se zvyšujícím se počtem zvěře postupně vznikaly další klece, ohrady a rybník pro vodní ptactvo. Ve správní budově, která byla jedinou vytápěnou stavbou v zoo, vznikla terária a akvária a také prostory pro opice. I když byl rozvoj v prvních letech existence zoo poměrně rychlý, vždy vadil nedostatek budov a ubikací pro přezimování zvířat. Nově získaná zvířata byla velmi často umisťována pouze provizorně, což se projevovalo na úmrtnosti i nízkých odchovech. Pro zoo byla původně vyměřena plocha zhruba 8 ha, při vzniku ale byly využity jen 2 ha. V prvých letech existence zoo bylo chováno přibližně 50 druhů zvířat. Nejpočetněji bylo zastoupeno ptactvo a drobní savci převážně z fauny Československa. Postupně se ale skladba chovaných zvířat rozšiřovala. Z nejvýznamnějších zvířat v počátcích historie zoo můžeme jmenovat například medvědy malajské, v té době jediné v naší republice, opice rhesus, paviány, medvědy hnědé, karpatské vlky, kteří se pravidelně rozmnožovali, thajvanského jelena siku z přímého importu, muflony, daňky, supa bělohlavého, bažanty, čápy, volavky a další. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: ZOO Zoo Ústí nad Labem 50 39'51.16"N 14 3'40.79"E Pro náš další výlet jsme se rozhodovali mezi Zoo děčín a Zoo Ústí, nakonec vyhrála Ústecká, i když už je celkem chladné počasí, tak návštěva stála za to, kdo má raději volné cesty i přístupy k výběhům zvířat tak si jistě přijde na své, těch pár lidí co tam bylo určitě nepřekáží. I přes to že některá zvířata jsou uložena v zimovištích, tak je tu stále na co se dívat. Zvířata která jsme v létě neviděli vůbec, nebo jen spala, tak teď konečně ožívají. Ústeckou Zoo najdete bez problémů ať už přijedete z kteréhokoli směru, na všech hlavních tazích jsou informační cedule. Parkoviště u spodní brány je sicemalé, ale v těchto chladných dnech postačující Autor článku: František Kníže Další informace najdete zde: ZOO ZOO Ústí nad Labem 50 39'50.90"N 14 3'42.42"E Zoologická zahrada vznikla z původně soukromé ptačí rezervace, kterou založil na svahu Mariánské skály Heinrich Lumpe,uznávaný ornitolog.nazývala se Lumpepark. Postupně místo zveleboval a dodal mu podobu udržované zahrady.po válce park přešel do vlastnictví státu a stává se z něho zookoutek. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 7

8 Postupně byly budovány nové klece a výběhy. Největší rozmach nastal v 70. letech, kdy se zahrada rozrostla na dnešních téměř 30 ha. Zoologická zahrada je celoročně otevřená.má dva vchody - hlavní v Drážďanské ulici a horní ve Výstupní ulici. Kromě výběhů se zvířaty jsou zde i atrakce pro děti - laminátové makety zvířat a komplex tobogánů,naučná stezka dinosaurů a dětská zoo s domácími zvířaty,kde s nimi děti přijdou do přímého kontaktu. Autor článku: Daniela Endrštová Další informace najdete zde: Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově Muzeum 50 46'33.31"N 14 28'4.22"E Zaměření - muzeum skla - Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově Stálá expozice muzea zahrnuje vývoj rytého a broušeného skla od 17. století do současnosti. Část expozice je věnována místní sklářské škole nejstarší škole svého druhu v Evropě, firmě J. & L. Lobmeyr a mezinárodním sympoziím rytého skla. Ke stálé expozici patří kolekce historizujících křišťálových ověskových lustrů a vrstvených svítidel, jejichž tradice výroby v této oblasti sahá do roku Muzeum nabízí návštěvníkům kromě prohlídky stálé expozice také krátkodobé výstavy z historie a současného sklářského umění - více informací na V prostorách muzea se nachází prodejna, kde si návštěvníci mohou zakoupit upomínkové předměty a publikace. Otevírací doba: duben říjen úterý neděle hod listopad pondělí pátek hod Po předchozí dohodě také mimo uvedený čas. Vstupné: dospělí 50,- Kč děti, studenti, senioři 25,- Kč rodinné vstupné (2 dospělí + max. 2 děti) 100,- Kč školní výpravy 15,- Kč/os. Děti do 6- ti let, studenti škol se zaměřením na sklářství, držitelé průkazů ZTP/ P, členové AMG, ICOMOS a pracovníci NPÚ zdarma. Kontakt: Sklářské muzeum Kamenický Šenov Osvobození Kamenický Šenov tel./fax: , Autor článku: Redakce Turistika.cz Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 8

9 Bratrský oltář Památník 50 48'25.42"N 14 25'42.47"E Na severovýchodním svahu Jehly je v závěru zalesněné boční strže ukrytý Bratrský oltář. Na malé plošince, přístupné po kamenných schodech, jsou v pískovcových skalách vytesané rámy a výklenky pro obrazy Křížové cesty a sochy světců. Podle lidové tradice se tu v letech , kdy kamenické panství patřilo protestantské šlechtě, tajně scházeli katolíci, zatímco po bitvě na Bílé hoře tu naopak měli tajné bohoslužby vykonávat protestanti. Podle některých vlastivědných autorů ale tyto pověsti vznikly až v 1. polovině 19. století a místo pobožnosti zde bylo zřízeno teprve v roce Při rekonstrukci roku 1887 zde bylo upraveno poutní místo s barokní výzdobou a pod skalním převisem byl vybudován bohatě zdobený oltář se sochami svatých a andělů. Další informace najdete zde: Zubrnická museální železnice Muzeum 50 38'49.77"N 14 13'3.40"E V bývalé nádražní budově najdete muzeum zrušené železniční trati Velké Březno - Úštěk. Na kolejích u nádražíčka na vás pak čekají různé staré motoráčky i vagóny. Nejunikátnější je sbírka různých kolejových vozítek drezín. Vedle osobní drezíny Tatra 1552 se můžete také seznámit s vývojem těchto zajímavých vozidel. Nově jsou otevřeny dvě tématické expozice Světlo na železnici kde uvidíte nejrůznější železniční lampy a lampičky a Zabezpečovací zařízení se souborem historického zabezpečovacího systému z železniční stanice Velké Březno. Autor článku: Kateřina Davidová Další informace najdete zde: Bobří soutěska Zajímavost 50 39'34.46"N 14 20'52.00"E Malebná chráněná část Bobřího potoka se nachází asi 4 km východně od Verneřic ve východní části Českého Středohoří. Bobří potok vytvořil hloubkovou erozí rokli, jejíž strmé stěny jsou až 30 m vysoké. Potok vytváří peřeje, v řečišti jsou vklíněny balvany a na malém přítoku zprava je asi 6 m Vysoký vodopád. Video z Bobří soutězky, autor Stanislav Drašner Další informace najdete zde: Tramvají do pískovcových skal Technická památka 50 55'33.53"N 14 9'58.25"E V druhé polovině 19. století se údolí říčky Křinice stává stále častějším a vyhledávanějším výletním cílem. Pro snadnější a pohodlnější přístup do údolí bylo navrženo zřízení koňské dráhy, zvítězil ale pozdější návrh na elektrickou dráhu. Ta byla postavena v roce Jednokolejná trať o rozchodu 1000mm, dlouhá 8 km vede po úzké silničce klikatící se podél říčky Křinice z Bad Schandau k Lichtenhainer Wasserfall. Při výstavbě se uvažovalo, že by se trať prodloužila a byla okružní. Pokračovala by přes Zadní Jetřichovice do Hřenska a podle Labe zpět do Bad Schandau. Škoda, že se to nerealizovalo. Původní konečná stanice na nábřeží v Bad Schandau byla v roce 1963 zrušena a byla posunuta směrem do údolí do městského parku. Po povodni není ještě opravený poslední úsek a tak tramvaj končí v předposlední stanici Bauthenfall. Trať tramvaje je jednokolejná a protijedoucí tramvaje se křižují na vystavěných vyhybkách. Není zde žádné signalizační a zabezpečovací zařízení a tak po srážce tramvají byl zaveden unikátní systém předávání barevných dřevěných kolíků. Tak na vyhybce řidiči vystoupí, předají si kolík pro daný úsek, informují se o stavu trati a teprve pak mohou tramvaje jet dál. Nádherný zážitek drkotající starou tramvají úzkým skalnatým údolím. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 9

10 Autor článku: Václav Hříbal Další informace najdete zde: Větruše Zámeček 50 39'29.52"N 14 2'52.65"E Výletní zámeček v Ústí nad Labem, obnovený r Nachází se zde restaurace, zrcadlové a venkovní bludiště a hřiště. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: Bývalý koncentrační tábor Rabštejn - Jánská Památník 50 48'46.37"N 14 23'21.62"E Dalším tipem na Váš výlet v okolí České Kamenice může být právě památník na místě, kde za II. světové války stál koncetrační tábor Rabštejn. V současnosti zde stojí památník zemřelým., na informační ceduli můžete též na fotografii vidět, jak tábor skutečně vypadal, včetně popisu jednotlivých budov, k čemu sloužili atd. Památník je volně přístupný bez vstupů, v bezprostředním okolí naleznete pozůstatky sklepení a základů budov. K památníku můžete dojít po žluté turistické značce z centra České Kamenice(2, 5km). Tip. Nedaleko pomníku je též muzeum v podzemní továrně, kde uvěznění pracovali na výrobě součástek na válečná letadla. Muzeum přístupné pouze na objednávku(při minimálním počtu 8osob)na čísle nebo Autor článku: Adam Horký Další informace najdete zde: Marschnerova louka Zajímavost 50 52'11.33"N 14 28'20.90"E Marschnerova louka se nachází asi 1 km severně od Dolní Chřibské pod samotou Liščí Bělidlo. Koncem roku 1995 zde byla vyhlášena přírodní rezervace, pojmenovaná podle vynikajícího amatérského botanika Šluknovského výběžku. Z botanického hlediska je Marschnerova louka unikátní. V mělkém údolí, protékaném třemi potůčky, jsou soustředěna pestrá společenstva rostlin. Najdeme zde slatinnou a vlhkou louku, porosty s dominujícími ostřicemi i sušší biotopy. V roce 1996 zde bylo nalezeno 234 druhů vyšších rostlin. Od jara do podzimu se zde objevuje bohatá škála kvetoucích druhů, z nichž jsou významné například vstavačovité rostliny: prstnatec májový, prstnatec fuchsův a kruštík bahenní. Z chráněných druhů zde rostou také suchopýry, vachta trojlistá a tuřice Davallova. Díky hojným srážkám jsou výrazně zastoupeny subatlantské druhy, např. sítina ostrokvětá nebo štírovník bažinný, ojediněle se vyskytují teplomilné druhy se středoevropským rozšířením (smolnička obecná). Na pestrou mozaiku stanovišť jsou svým výskytem vázány také nejrůznější druhy živočichů. Za všechny lze jmenovat kobylku horskou, sarančata a mandelinky, z ptáků byl zaznamenán strnad obecný nebo cvrčilka říční a z drobných savců například myška drobná. Zemědělské využívání okolních luk v 70. letech přispělo k zániku řady mokřadních druhů. Pozemky dnešní rezervace sice zůstaly z větší části nedotčeny, část lokality ale zarostla olšinou a začaly sem pronikat plevelné rostliny z okolí (pcháč, šťovík, kopřiva). V roce 1994 byla louka v souvislosti se záměrem vyhlášení rezervace pokosena a došlo k likvidaci olšiny, na jejímž místě se dnes opět šíří mokřadní vegetace. Protože náletové dřeviny a plevelné druhy se z okolních luk šíří velmi rychle, je pro udržení chráněných druhů i celkové pestrosti chráněného území nutné pravidelné kosení. V rezervaci se seče mozaikovitě, například v místech výskytu orchidejí se kosí v pozdním létě, aby stačila dozrát semena i později kvetoucích druhů. Další informace najdete zde: Historická budova soudu v Děčíně Dům, budova Historická budova soudu v Děčíně '3.23"N 14 12'43.88"E Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 10

11 Pseudogotická budova soudu z r.1842 je rohovou budovou Masarykova náměstí. Původně to byla ale kdysi Radnice.V r se v ní usídlil okresní soud a je tu dodnes. Je to nejkrásnější budova z celého Masarykova náměstí. V jejím průčelí pod balkonem se nachází znak města - český dvouocasý lev s korunkou v červeném poli, který drží tlapami stříbrnou parmu. Autor článku: Miloslava Rýznarová Další informace najdete zde: Kurort Rathen - zahradní železnice Zajímavost 50 56'28.43"N 14 7'40.85"E V Kurort Rathen nedaleko českých hranic byla v r.2007 otevřena zahradní železnice. Celková délka kolejí je cca. 4 km. Objevují se tu zmenšené stavby památek v okolí i názvy místních obcí. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: Den železnice v Děčíně Ostatní 50 47'18.85"N 14 13'8.62"E Den železnice, který se uskuteční v sobotu 24. září v Děčíně si pro své návštěvníky kromě zajímavých výstav, připravil i takové zajímavosti jako je salónní vůz prezidenta Masaryka, prezidenta Husáka či Františka Ferdinada d Este. Celá akce se uskuteční v depu kolejových vozidel a na děčínském Hlavním nádraží. Celý program je rozdělen do tří částí a uskuteční se v době od 10:00 do 17:00. Kromě bohatého programu pro dospělé, je zde i připraven program pro děti, které se mohou těšit na kinematovlak, divadlo, Vláček-Hraček a na spousty soutěží o ceny. Více informací o programu naleznete na v sekci Ústecký kraj. Pokud tedy ještě nemáte nic v plánu určitě vyražte na tuto zajímavou akci, která potěší nejen milovníky železnice, ale určitě všechny děti a dospělé. V rámci akce můžete také využít zvýhodněnou SONE+/více info zde/ nebo spoje Dopravního podniku města Děčína, kde bude po celý den platit jízdenka ČD. Autor článku: Žaneta Šebková Další informace najdete zde: Sokolí hnízdo Ostatní SOKOLÍ HNÍZDO A PRAVČICKÁ BRÁNA 50 53'4.41"N 14 16'53.86"E přírodní lokalita 5 km SV od Hřenska Další zajímavosti v nejbližším okolí či vmístě Mapa 12 C3 Sokolí hnízdo ( hostinec) První zmínka o objektu Jiný název objektu Prebišská brána Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 11

12 Vlastní popis objektu ve stručné formě Národní přírodní památka. Skalní brána s rozměry 21 m na výšku a rozpětím 30 m se řadí na první místo v evropském měřítku. Vznikla erozivním postupem v pískovcovém masivu. Dnes je její vyhlídková plošina již nepřístupná. Blízká občerstvovna nazývaná Sokolí hnízdo vznikla prvně již v roce 1826 a později v roce 1881 byla přestavěna pro ubytovací účely. K lokalitě je nejlepší přístup po červené TZN z Hřenska, nebo Mezní Louky. Autor článku: Roman Lazák Další informace najdete zde: rozcestí Pohovka Rozcestí 50 51'45.50"N 14 23'44.48"E Rozcestí Pohovka se nachází v Np České Švýcarsko. Leží na červené turistické značce, která směřuje buď na Rudolfův kámen, Purkratický les a Jetřihovice nebo opačným směrem na rozcestí Česká silnice, skalní hrádek Šaunštejn až do Mezní louky. Na rozcestí se nachází lavičky k odpočinku. Autor článku: Iva Klofandová Další informace najdete zde: Zrcadlové a přírodní bludiště na Větruši - Ústí nad Labem Ostatní 50 39'20.77"N 14 2'21.88"E Po zprovoznění lanovky na Větruši, se výletní zámeček Větruše stal velmi oblíbeným místem nejen Ústečanů, ale i turistů, kteří sem zavítají z okolí. Kromě příjemné restaurace, zde naleznete tenisové kurty, zrcadlové bludiště a přírodní bludiště. V přírodním bludišti, které je pro návštěvníky zcela zdarma, se pěkně zamotají nejen děti, ale i dospělí. Vaším cílem bude dojít od vchodu až k východu, který se nachází v těsné blízkosti. Ovšem vaše cesta nebude tak jednoduchá, nejdříve se musíte proplést řadou zatáček, slepých uliček apod., ale co vím zatím všichni zdárně dorazili do cíle. Druhým zajímavějším lákadlem je zrcadlové bludiště, které se nachází hned vedle. Kromě zvětšovací, změnšovacích, zeštíhlovacích a podobně tvarujících zrcadel zde naleznete i zrcadla, která vám mají stížit orientaci v prostoru. Vstupné do zrcadlového bludiště je pro děti a důchodce zdarma a pro dospělé vstup činí pouze 10 Kč. Otevírací doba je úterý-neděle, hod., hod., hod., hod. Autor článku: Žaneta Šebková Další informace najdete zde: Dolní Žleb Hraniční přechod 50 51'2.32"N 14 12'50.99"E Dolní Žleb je poslední obec v Čechách na levém břehu Labe, které zde vytvořilo 250 m hluboký kaňon a přes 100 m vysoké kolmé pískovcové stěny. Ves má převážně rekreační charakter, je hlavním východiskem horolezců, známé jsou především skalní věže Jeptiška a na pravém břehu Mnich. Za obcí je přechod do Německa pro pěší a cyklisty. Spojení obce s okolním světem zajišťuje železnice, přívoz a v posledních letech silnička podél Labe (cyklostezka). V obci stojí Kostel Nejsvětější Trojice, původně dřevěný kostel z roku 1747 byl zbourán a postaven v roce 1830 nový. Nedaleko obce stojí socha sv. Vojtěcha, patrona plavců, který hlídá místo které bylo až do 19. století postrachem plavců pro množství skalisek v řečišti. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 12

13 Autor článku: Josef Křenek Další informace najdete zde: Studánka U Rampy Studánka 50 49'56.64"N 14 12'9.29"E Upravená Lesní studánka U Rampy je v blízkosti křižovatky lesních cest 1,5 km od Dolního Žlebu. Dostaneme se k mí odbočením ze žlutě značené cesty vedoucí z Dolního Žlebu na Maxičky. Autor článku: Václav Hříbal Další informace najdete zde: U sloupu Rozcestí 50 52'20.21"N 14 26'28.25"E Rozcestí U sloupu leží u silnice z Doubice do Chřibské. Z hájovny je nyní infocentrum. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz str. 13