MODERNÍ DOPLŇKY V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY. Lednice 2013

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta MODERNÍ DOPLŇKY V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY Lednice 2013 Vedoucí diplomové práce doc. Ing. MILOŠ PEJCHAL, CSc. Vypracovala Bc. HELENA GÁLOVÁ

2

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Moderní doplňky v památkách zahradní a krajinářské architektury vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. Ve Ždánicích, Bc. Helena Gálová

4 ...věnováno tetě Chtěla bych poděkovat svojí rodině, příteli a nejbližším přátelům za velkou podporu a toleranci při vypracování této práce. Velké díky patří také panu doc. Ing. Miloši Pejchalovi, CSc. za vedení této práce, cenné rady a neobyčejnou ochotu. V neposlední řadě děkuji také všem, kteří mi poskytli cenné rady a vyšli mi vstříc.

5 OBSAH

6 OBSAH 1. ÚVOD Kabinettsgarten v Mnichově CÍL PRÁCE Kláštěrní zahrady na ostrově Reichenau v Německu METODIKA PRÁCE STUDIE OBNOVY MODELOVÉHO OBJEKTU S VYUŽITÍM Metodika literární části práce 12 MODERNÍCH DOPLŇKŮ 3.2. Metodika rozboru použití moderních doplňků v památkách ANALÝZA MODELOVÉHO OBJEKTU 81 zahradní a krajinářské architektury Lokalizace, širší vztahy a vymezení modelového objektu Metodika studie obnovy modelového objektu s využitím moderních doplňků Historie objektu zámeckých jízdáren LITERÁRNÍ ČÁST Historie vegetačních úprav v modelového objektu DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ Památkový záměr obnovy zámeckého parku v Lednici Vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury Současný stav modelového objektu Vymezení pojmu moderní doplněk Multifunkční centrum zámek Lednice Vymezení ostatních dílčích pojmů STUDIE OBNOVY VENKOVNÍCH PROSTORŮ JÍZDÁREN ZÁMKU VÝVOJ PŘÍSTUPŮ PAMÁTKOVÉ PÉČE A JEJÍ VZTAH K PAMÁTKÁM 26 LEDNICE A JEJICH OKOLÍ S VYUŽITÍM MODERNÍCH DOPLŇKŮ ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY Cíl návrhu Vznik a vývoj památkové péče Popis navrhovaného řešení Vývoj péče o památky zahradní a krajinářské architektury DISKUZE MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY O OCHRANĚ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ DISKUZE K LITERÁRNÍ ČÁSTI PRÁCE 102 VE VZTAHU K PAMÁTKÁM ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ 7.2 DISKUZE K ROZBORU POUŽITÍ MODERNÍCH DOPLŇKŮ 102 ARCHITEKTURY V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY Přehled mezinárodních dokumentů o ochraně kulturního dědictví DISKUZE KE STUDII MODELOVÉHO OBJEKTU S VYUŽITÍ Názorové proudy týkající se mezinárodních dokumentů 37 MODERNÍCH DOPLŇKŮ 4.4 CÍLE A PRINCIPY SOUČASNÉ PÉČE O PAMÁTKY ZAHRADNÍ A ZÁVĚR 104 KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY V ČESKÉ REPUBLICE 9. ABSTRAKT MODERNÍ DOPLŇKY V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A OSTATNÍCH ZDROJŮ 107 ARCHITEKTURY 10.1 LITERÁRNÍ ZDROJE Kreativita v péči o památky zahradní a krajinářské architektury INTERNETOVÉ ZDROJE Možnosti a omezení moderních doplňků v památkách zahradní ÚSTNÍ PODÁNÍ INFORMACÍ 109 a krajinářské architektury 10.4 OSTATNÍ ROZBOR POUŽITÍ MODERNÍCH DOPLŇKŮ V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ 51 A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY 11. SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH Česká republika PŘÍLOHY Zámek Troja v Praze Zahraničí Liechtensteinpark ve Vídni Blumengarten v Herrenhausen v Hannoveru Herrengarten v Bad Muskau Rechberggarten v Curychu 70

7 ÚVOD

8 1. ÚVOD Jestliže si dovolí špičkový odborník na závěr zdařilé akce utrousit poznámku neuškodili jsme tak moc, sděluje tím svým kolegům v krátkém bonmotu poselství památkové péče: jsme si vědomi marnosti našeho boje s nepřemožitelným časem, nicméně si současně uvědomujeme důležitost tohoto zápasu v rámci polidštění člověka. (Kroupa, 2004) Historie zahradního umění je stará jako lidstvo samo. Příroda již odpradávna doprovázela člověka na každém kroku zpočátku jako nespoutaný živel rozhodující o jeho životě. V průběhu tisíciletí však s rostoucí lidskou nadvládou krotla a role se začaly pomalu obracet. A tak se z neprostupných lesů staly lovecké obory, posvátné háje a především ono magické místo zahrada. Ať už si to připustíme nebo ne, zahrada a její formy vždy byly a dodnes jsou jakýmsi privátním rájem, ve kterém se člověk dokáže oprostit od každodenních starostí a utéct zpět tam, kde začínají lidské dějiny do přírody. Hlavním posláním památkové péče je zachovávat dědictví našich předků a předávat ho generacím následujícím. Nejedná se však pouze o historické stavby, ty bezpochyby vždy chránila přednostně, ale postupem času se začala orientovat i na jiné projevy tvůrčí lidské činnosti - na památky zahradního umění. I ony představují naše dědictví nevyčíslitelné hodnoty, a proto je důležité na ně pohlížet rovnocenně. Jelikož tomu tak vždy nebylo, velká část těchto památek se dodnes zachovala pouze ve fragmentech či zcela zanikla. Co pak v takové situaci předáme dál? Pravě z tohoto důvodu je nezbytně nutné pokusit se o jejich záchranu. Dostatečné množství informací o původní podobě a historickém vývoji často umožňuje jejich přesnou rekonstrukci. Co když ale chceme do historie těchto památek přidat nový doplňující článek? Co když objekt, jehož je historická zahrada součástí, získává nové funkční využití spojené s konkrétními požadavky? V takových případech se pak naskýtá příležitost k diskuzi o projevech současné tvorby zahradní a krajinářské architektury v památkách zahradního umění - přichází čas moderních doplňků. 8

9 CÍL PRÁCE

10 2. CÍL PRÁCE Diplomová práce si klade za cíl rozbor problematiky týkající se možností a omezení moderních doplňků při nahrazování nedochovaných kompozičních prvků či celých partií v památkách zahradní a krajinářské architektury. Cílem literární části práce je přehledné uspořádání a kritickém zhodnocení tuzemských i zahraničních literárních pramenů z hlediska jejich kvality a četnosti, které se týkají moderních doplňků, ale také celkového vývoje péče o památky za hradní a krajinářské architektury. Rozbor použití moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury si klade za cíl zhodnocení vybraných objektů s použitím moderních doplňků, a to jak v České republice, tak v zahraničí. Aplikace získaných poznatků v podobě studie obnovy modelového objektu s využitím moderních doplňků představuje cíl návrhové části práce. 10

11 METODIKA

12 3. METODIKA PRÁCE 3.1 Metodika literární části práce Literární část práce bude zpracována v podobě rešerše s maximálním využitím získaných infmací ze všech dostupných zdrojů. Vždy budou upřednostněni čeští autoři, na druhou stranu, vzhledem k zaměření této práce se předpokládá značně čerpání ze zdrojů zahraničních. Pokud se k problematice dané kapitoly vyjadřuje více autorů, budou vždy uvedeny a konfrontovány všechny dostupné názory. Pro přehlednost práce bude vždy na začátku každé kapitoly uveden její stručný úvod, na konci pak krátké shrnutí, které usnadní orientaci v probírané problematice a zhodnotí dostupnost, četnost a kvalitu literárních a ostatních zdrojů, vztahujících se k problematice dané kapitoly. Autorka této práce pak v textu doplní získané informace vlastními názory a úvahami. Literární část práce bude doplněna obrázky, které se vztahují k probírané problematice jednotlivých kapitol. Součástí práce budou přílohy s odkazem uvedeným na začátku konkrétní kapitoly. Přehled aspektů hodnocených u jednotlivých historických objektů s použitím moderních doplňků: Lokalizace Uveden stát a město (popř. ulice), ve kterém se historický objekt (celek) s uplatněným MD nachází. Historický celek Název a stanovení historického celku, který je doplňován, resp. název historického objektu, ve kterém se MD nachází. Moderní doplněk Název části historického objektu (celku), kterou MD představuje (nahrazuje). Autor Jméno autora současné podoby MD 3.2. Metodika rozboru použití moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury Období realizace Termín realizace MD Za účelem doplnění získaných informací v textové části práce bude proveden rozbor vybraných historických objektů s použitím moderních doplňků. Z hlediska kategorizace moderních doplňků (viz kap Vymezení pojmu moderní doplněk) budou zvoleny pouze ty objekty, kde moderní doplňky nahrazují nedochované prvky nebo celé historické části památek zahradního umění. Jelikož v České republice existuje pouze malé množství vhodných příkladů, budou zvoleny příklady především zahraniční (Rakousko, Německo, Švýcarsko). Výběr konkrétních objektů bude nastaven tak, aby čtenáři představil co nejširší škálu možností v přístupech k nedochovaným částem památek zahradní a krajinářské architektury za pomoci moderních doplňků. U každého objektu budou hodnoceny níže uvedené aspekty. Pokud se k některému nepodaří získat dostatečné množství potřebných informací, nebude uveden. Pro označení moderního doplňku bude u jednotlivých aspektů používána zkratka MD. Historie vývoje každého objektu bude uvedena co nejpřehledněji a v takovém rozsahu, jaký tato práce vyžaduje. Text bude doplněn obrázky, v situačním plánu každého objektu bude moderní doplněk barevně vyznačen. Investor Investor realizace MD Význam MD v rámci celku Určení významnosti MD v rámci celého historického objektu (celku), tj. zda-li má MD ve vztahu ke kompozici celku celoobjektový či pouze dílčí význam. uvedeno hodnocení: celoobjektový - dílčí Historický vývoj Popis historického vývoje celého objektu (celku), včetně části, která je nahrazena MD Charakteristika MD Popis podoby MD, včetně informací o příkladech použitých rostlinných taxonů, barevnosti, tvarosloví a ostatních materiálech. Respektování původních struktur na místě MD Zhodnocení, do jaké míry je respektováno původní historické utváření části, kterou v současnosti MD 12

13 nahrazuje. uvedeno hodnocení: úplné MD respektuje lokalizaci, četnost, velikost a charakter původního prvku částečné MD respektuje lokalizaci a charakter původního prvku, odlišná je však jeho četnost a velikost zcela nově vytvořená struktura MD představuje zcela nový prvek 3.3 Metodika studie obnovy modelového objektu s využitím moderních doplňků Pro vypracování návrhu obnovy s využitím moderních doplňků bude zvolen objekt, jehož historická část se nedochovala, popřípadě je objektu zároveň přiřazena nová funkční náplň spojená s konkrétními požadavky. Stylizace MD Určení míry stylizace MD ve vztahu k původní podobě a charakteru historické části, kterou MD n ahrazuje uvedeno hodnocení: výrazná vazba na vzhled původního prvku částečná vazba na vzhled původního prvku zcela nově vytvořený prvek Jako první bude proveden analytický rozbor řešeného území, jehož výsledek bude představovat ucelený soubor informací týkajících se historického vývoje a současného stavu objektu. Na základě získaných poznatků budou stanoveny cíle navrhovaného řešení. Samotný návrh obnovy s využitím moderních doplňků bude řešen na úrovni studie - podrobně popsán a doplněn potřebným počtem grafických výstupů, které budou uvedeny jako přílohy této práce. Respektování zachovaných struktur navazujících na MD Zhodnocení, do jaké míry MD respektuje na něho navazující historické části objektu. uvedeno hodnocení: úplné MD svým charakterem plně respektuje zachované části částečné MD svým charakterem částečně zasahuje do podoby zachovaných částí Vyjádření autora k projektu Informace týkající se cílů projektu, popřípadě průběhu realizace a jejích nákladů. Reakce veřejnosti Informace týkající se vyjádření odborné i laické veřejnosti k MD. Současný stav a způsob využití MD Zhodnocení současného stavu MD, včetně údržby a způsob jeho využití a přístupnost v rámci celku. Celkový dojem Uvedení vlastních poznatků autorky práce, které zahrnují celkový dojem z řešeného objektu a MD. Součastí analýz bude i inventarizace stávajících dřevinných vegetačních prvků objektu. Za tímto účelem bude použito metodiky dle Šimka (Šimek, 2006), která bude dle potřeb částečně upravena. Výstup bude představovat grafická (výkres inventarizace dřevinných vegetačních prvků a odstraňovaných dřevin) a tabulková část - uvedeny v přílohách této práce. Vzhledek ke zvolenému modelovému objektu - venkovních prostory jízdáren zámku Lednice a jejich okolí, bude v inventarizaci čerpáno z výzkumu Vyhodnocení dendrologického potenciálu v zámeckém parku v Lednici na Moravě (Pejchal, Šimek, 1996). Z toho důvodu bude přejato číslování jednotlivých úseků, oddělení a jednotlivých stromů. Každému stromu bude v inventarizační tabulce a k ní příslušné mapě přiřazeno číslo úseku a oddělení, zkratka (S) a pořadové číslo (např. S1) - vzhledem k přejatému číslování a odstranění některých jedinců nebude číselná řada průběžná. Nově vymezen bude úsek 2, oddělení 12 (2-12), jelikož tato část není součástí uvedené výzkumné práce, stejně jako číslování jednotlivých stromů v této části. Dále bude inventarizační tabulka obsahovat název taxonu, jeho pěstební tvar (VR - volně rostlý, T - tvarovaný), výšku jedince uváděnou v celých metrech, šířku koruny uváděnou v celých metrech jako kolmý průmět koruny k zemi a výčetní tloušťku kmene určovanou ve výšce 1,3 m od země v celých centimetrech kolmo na kmen (u mnohokmenů uvedena průměrná šířka). V případě více možností při hodnocení jednotlivých atributů bude autorkou práce vždy vybráno ta, které dle jejího názoru převažuje. Určení věkového stádia bude vycházet z následujícího přehledu: 1 - nová výsadba (převládají znaky a projevy ujímání) 2 - odrostlá výsadba (ujatá výsadba doposud nestabilizovaná, znaky intenzitní péče nebo její absence, 13

14 zakládání architektury koruny) 3 - stabilizovaný, dospívající jedinec (dotváření typických charakteristik pro daný taxon - habitus, borka, výrazný prodlužovací růst, často začátek plodnosti) 4 - dospělý jedinec (vyvinutý jedinec s charakteristickými znaky taxonu) 5 - veterán (rozpad struktury jedince s doprovodnými projevy - úbytek kosterních větví, nástup přirozených patogenů) Dále bude u každého stromu určena vitalita, kdy dílčí charakteristiku hodnocení budou představovat především tvarové změny větví (malformace). Zdravotní stav bude hodnocen jako výsledek dílčích charakteristik - poškození kmene, poškození koruny, výskyt hnilob a dutin a výskyt suchých větví. Stupně hodnocení vitality a zdravotního stavu jsou následující: vitalita: stupeň 1 - stromy plně vitální stupeň 2 - stromy s mírně sníženou vitalitou, projevy snížení vitality mohou být dočasné stupeň 3 - stromy se středně sníženou vitalitou, při omezení vnějších negativních vlivů lze očekávat dílčí zlepšení stupeň 4 - stromy se silně sníženou vitalitou nelze zpravidla očekávat dílčí zlepšení stupeň 5 - stromy bez projevů fyziologické vitality zdravotní stav: stupeň 1 - stromy bez poškození nebo stromy mírně poškozené, předpoklad dlouhodobé existence stupeň 2 - stromy výrazně poškozené, existence není bezprostředně ohrožena stupeň 3 - stromy velmi silně poškozené, existence bezprostředně (nebo během poměrně krátkého období) ohrožena dílčí charakteristiky zdravotního stavu: poškození kmene: stupeň 1 - oděrky, nebo drobná již zahojená poškození, nezahojené jizvy po odstraněných větvích stupeň 2 - větší poranění, pravděpodobně se zahojí nebo větší množství menších ran stupeň 3 - poškození velkého rozsahu, včetně velkých ran např. po odstranění dvojáku, terminálu apod. stupeň 3 - poškození kosterních větví velkého rozsahu, ohrožující jedince výskyt hnilob a dutin: stupeň 1 - počáteční stadia tvorby dutin, mokvání stupeň 2 - kmenové dutiny (tvrdá hniloba) neohrožující jedince, četné dutiny v koruně, velmi četný výskyt drobných dutin, mokvání ve vidlicích stupeň 3 - kmenové dutiny (měkká hniloba, plodnice) ohrožující jedince, velké dutiny v koruně nebo při větvení v náběhu, mokvání ve vidlicích výskyt suchých větví: stupeň 1 - četné slabší větve, zanedbaná péče stupeň 2 - část kosterních větví nebo odumírající terminál stupeň 3 - výpadek kosterních větví nad 50 %, suchý terminál Pro vyjádření celkové hodnoty jedince z pohledu zahradní a krajinářské tvorby bude v inventarizační tabulce uvedena sadovnická hodnota (SH) jako výslednice hodnocení několika vlastností taxonu, vývojového stádia, vitality a zdravotního stavu. sadovnická hodnota: 1 - velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný 2 - nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním a kompozičním potřebám, převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu, výjimečně i strom 3. věkového stadia 3 - průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně využitelný, všechny stromy 1. a 2. (3.) věkového stadia - plně vitální, zdravé s typickými znaky taxonu 4 - podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem poměrně krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec 5 - velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci poškození koruny: stupeň 1 - nepodstatné zlomy nebo pahýly v koruně, velké množství starých, částečně zahojených ran stupeň 2 - ojedinělé poškození většího rozsahu, popř. podstatná část kosterních větví slabě poškozena Ve výkresové části budou jednotlivé stupně sadovnické hodnoty barevně vyjádřeny, a to následovně: 1 červená 3 zelená 5 - žlutá 2 modrá 4 hnědá 14

15 U solitérních keřů bude v inventarizační tabulce uvedena jejich zkratka s pořadovým číslem (K1 K26, přičemž číselná řada je průběžná), název taxonu, pěstební tvar, výška keře v celých metrech, šířka keře v celých metrech a sadovnická hodnota (viz stromy). U skupin keřů bude v inventarizační tabulce uvedena zkratka a pořadové číslo (SK1 - SK24, příčemž číselná řada je průběžná), procentuální zastoupení jednotlivých taxonů, střední výška v celých metrech, plocha ve čtverečních metrech, horizontální zápoj (Z - zapojená, R - rozvolněná) a celkový potenciál (CP) skupiny keřů daný potenciálem jednotlivých exemplářů, jejich významem a lokalizací. celkový potenciál: 1 - vysoký - složený vegetační prvek je dlouhodobě stabilní 2 - snížený - složený vegetační prvek v částečném rozpadu, popř. rozpad je aktuálně možný 3 - nízký - složený vegetační prvek v rozpadu Ve výkresové části bude celkový potenciál barevně vyjádřen následovně: 1 - červená 2 - zelená 3 - žlutá U živého plotu bude uvedena jeho zkratka a pořadové číslo (ŽP1 - ŽP3), druhové složení, střední výška v celých metrech, šířka v celých metrech, pěstební tvar (VR - volně rostlý, T - tvarovaný), plocha ve čtverečních metrech, délka v celých metrech, vhodnost druhového složení (V vhodný druh), úplnost (Ú úplný, N - neúplný) a celkový potenciál (viz skupina keřů). Ostatní údaje o vegetačních prvcích budou uvedeny formou poznámky, u každého jedince či skupiny bude stanovena nutnost odstranění (O) či ponechání (P) s uvedeným pěstebním opatřením - graficky zaznačeno ve výkrese Odstranění dřevin. Bibliografické odkazy a citace všech použitých dokumentů budou provedeny dle ČSN ISO 690 ( ). 15

16 LITERÁRNÍ ČÁST

17 4. LITERÁRNÍ ČÁST také esteticky a je nositelkou kulturních tradic národa. (Blažíček, 1962) 4.1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ Vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury Pacáková-Hošťálková (2004) definuje památku jako: Umělecké dílo nebo kulturní předmět či statek anebo znak prostředí, mající historický, technický, architektonický i vědecký význam, ať už jde o jednotlivost nebo o soubor. (Pacáková-Hošťálková et al., 2004) Pro potřeby této práce je vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury (též často uváděno označení památka zahradního umění) zcela nezbytné a vyžaduje důkladnější přístup, jelikož pojem není v žádné literatuře samostatně definován. K pochopení významu pojmu je proto nutné uvést všechny potřebné definice, které se k této pro blematice vztahují a ulehčí tak její snazší pochopení. Jako první je nutné definovat význam samotného pojmu památka. K tomu byly využity následující zdroje: zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (Památkový, 2011), Slovník památkové péče (Blažíček, 1962), Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Pacáková-Hošťálková et al., 2004). Dále bylo použito definic obsažených v Benátské chartě (ICOMOS, 2011) a Florentské chartě (Mezinárodní, 2007) a definice uváděná Otrubou (Otruba, 2002). Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (Památkový, 2011) uvádí pojem kulturní památka. Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje Ministerstvo kultury České republiky nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, které: 1) jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od n e jstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické 2) mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem Soubory věcí se prohlašují za kulturní památky, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami. Blažíček (1962) uvádí definici pojmu památka: Památka, kulturní památka je hmotný doklad společenského vývoje. Památka je historický jev, který je určen svým útvarem, hmotou, způsobem jejího zpracování, místem a dobou vzniku, ale také změnami vzhledu a funkce, nastalými během jeho trvání, hmotný výtvor lidské ruky dokládající nejen původcovu myšlenku, ale zrcadlící zároveň technickou v yspělost, společenské zřízení i myšlenkový řád své doby. Památka je tedy dílo, které pro svůj význam kulturního dokumentu zasluhuje, aby bylo zachováno. Kromě své dokladové hodnoty působí památky Benátská charta (ICOMOS, 2011) uvádí pojem historická památka, která zahrnuje architektonické dílo, buď osamocené nebo sídlo městské či venkovské, které podává svědectví o svébytné civilizaci, příznačném vývoji nebo historické události. Vztahuje se nejen na velké výtvory, ale i na díla skromná, která získala časem kulturní význam. (ICOMOS, 2011) Významu pojmu se pak více blíží pojem historická zahrada uvedený ve Florentské chartě (Mezinárodní, 2007): Čl. 1: Historická zahrada je architektonická a vegetační kompozice, jež je z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významná. Jako taková je považována za památku. Čl. 2: Historická zahrada je architektonická kompozice, jejíž materiál je především rostlinný, tudíž živý a jako takový pomíjející a obnovitelný. Její vzhled tedy vyplývá ze stálé rovnováhy mezi cyklickou změnou ročních období, rozkvětu a odumírání přírody, z umělecké vůle a důmyslného záměru, jež se snaží ustálit její stav. Čl. 3: Jako památka musí být historická zahrada chráněna v duchu Benátské charty. Nicméně jako živá památka spadá pod ochranu podle specifických pravidel, která obsahuje tato charta. Čl. 4: Do architektonické kompozice historické zahrady patří: její půdorys a různé profily jejího terénu, její rostlinná hmota: dřeviny, jejich objem, jejich barevnost, jejich rozmístění, jejich vzájemné poměry, její stavební či dekorativní prvky, její tekoucí i stojaté vody s příslušným zrcadlením. Čl. 5: Vyjadřujíc úzké vztahy mezi civilizací a přírodou jako místo blaha, vhodné k meditaci nebo ke snění, nabývá zahrada kosmického smyslu idealizovaného obrazu světa, stává se rájem v etymologickém slova smyslu a současně svědčí o kultuře, o stylu, o příslušné epoše, popřípadě o originalitě jejího tvůrce. Čl. 6: Označení historická zahrada náleží stejně tak malým, drobným zahradám jako rozsáhlým tvarovaným nebo krajinářským parkům. Čl. 7: Historická zahrada, ať již je či není připojena k budově - v kladném případě je jejím neoddělitelným doplňkem - nemůže být odtržena od svého vlastního městského nebo ven kovského prostředí a to bez ohledu na to, je-li umělé nebo je-li přírodní. (Mezinárodní, 2007) 17

18 Pacáková-Hošťálková (2004) kromě pojmu památka uvádí i pojem památka zahradního umění, kdy se jedná o takovou památku, jejíž formu tvoří historická zahrada, park nebo sad (Pacáková- Hošťálková et al., 2004). Pojem památky zahradní architektury pak definuje Otruba (2002) jako: díla, která zobrazují vývoj a historii krajinářské architektury jako jednoho z oborů umění umění tvorby zahrad, parků a krajiny. Jejich význam a umělecká hodnota může být různá; vždy však mají co říct k běhu času, v něm pak i k názorovým, stylovým a slohovým změnám jakožto důsledku vývoje filozofických postojů, ekonomických a společenských vztahů. (Otruba, 2002) Shrnutí Z výše uvedených definic je jasně patrné, že jednoznačné vymezení pojmu památka zahradní a krajinářské architektury je poměrně obtížné a existuje celá řada definic, které se k jejímu významu vztahují a je nezbytné je znát. Vzhledem k rozsahu a zaměření této práce by však tato kapitola měla být dostačující k pochopení tohoto pojmu, který je dále v práci používán. Je však možné pokusit se výše uvedené definice sumarizovat a vymezit definici vlastní, zohledňující podstatu tohoto pojmu: Obr. 1 - Zahrada zámku Lednice (foto autorka, 2012) Památka zahradní a krajinářské architektury je celospolečensky významná architektonická a vegetační kompozice, která je hmotným dokladem vývoje společnosti a projevů tvůrčích schopností a práce člověka, skládající se z půdorysu, profilů terénu, stavebních a dekorativních prvků, tekoucí a stojaté vody. Materiál této architektonické kompozice je však především rostlinný, tudíž živý a jako takový pomíjející a obnovitelný. Obr. 2 - Vaux-le-Vicomte, Francie (foto autorka, 2009) 18

19 4.1.2 Vymezení pojmu moderní doplněk Stejně jako předešlý pojem památka zahradní a krajinářské architektury, je i označení moderní doplněk stěžejním pojmem celé práce. Je tedy nutné, aby vymezení tohoto pojmu byla věnována samostatná kapitola. Jelikož se problematikou moderních doplňků zabývá pouze velmi malá část českých odborníků (viz dále kap. 4.5 Moderní doplňky v památkách zahradní a krajinářské architektury), bylo pro vymezení tohoto pojmu využito především definic, které uvádí Pejchal (2013) a Krejčiřík (2013). Významným tématem jsou moderní doplňky v německy mluvících zemích - de Jong et al. (2006), Wimmer (2007), Hajós (2006). V této kapitole jsou zohledněny především názory Wimmera (Wimmer, 2007), které částečně přejímá Pejchal (2008b, 2013) a uvádí, že pravděpodobným autorem pojmu moderní doplněk je právě výše zmíněný Wimmer. Moderní doplňky jsou dle Wimmera (Wimmer, 2007)...návrhy, které přijímají určité principy historické epochy, ale jsou zřetelně rozeznatelné jako výtvory současnosti. Požadavky kladené na doplňky zahrnují nutnost harmonického včlenění do celku a zároveň odlišení od původních částí tak, aby se zamezilo falsifikování památky. (Wimmer, 2007) Obr. 3 - Mědirytina z roku 1757 od J. G. Ringla zobrazující zahradu zámku Troja v Praze (Kuča, 2010) Pejchal (2013) charakterizuje moderní doplněk následovně: Moderní doplňky jsou formy projevu současné tvorby zahradní a krajinářské architektury, které nahrazují nedochované prvky či celé části památek zahradního umění. Jedná se o soudobé prvky, často dekorativního charakteru (partery, záhony), ale i prvky, které jsou použity jako evokace historické zahrady. Vždy však musí být nejen odbornou, ale především i laickou veřejností identifikovány jako výsledky současné tvorby. (Pejchal, 2013) Obr. 4 - Zámek Troja v Praze - nové pojetí broderií v podobě čtverců a spirál dle návrhu Otakara Kuči (Zámek, 2013a) Tyto definice svými názory doplňuje Krejčiřík (2013), který potvrzuje, že pojem moderní doplněk není v České republice víceméně známý a používá se spíše označení soudobý autorský vstup nebo soudobý autorský přínos. (Krejčiřík, 2013) Zcela zásadní je pak upřesnění definice Pejchalem (Pejchal, 2013), kdy je vždy nutné si uvědomit, že samotný význam slova doplněk spočívá vždy v tom, že se jedná o určitou část nějakého celku. Proto i při posuzování moderních doplňků v rámci památek zahradní a krajinářské architektury je zcela nezbytné vždy jako první definovat celek, ke kterému je moderní doplněk vztažen a doslova doplňuje jeho určitou chybějící část. V rámci celého objektu však musí vždy historická substance převažovat nad nově vytvořenou částí (např. Klášterní zahrady v Litomyšli samy o sobě představují zcela nově vytvořený 19

20 prostor na místě zaniklých zahrad, na druhou stranu mohou taktéž představovat moderní doplněk v případě, že jako celek je stanovena městská památková rezervace). (Pejchal, 2013) Pejchal (2013) dále uvádí: Doplněk nemusí vždy představovat plošně menší část zahrady, ale mezi moderní doplňky mohou být zahrnuty i prvky, které jaou rozmístěny po celém objektu, pokud se nejedná o prvky jednoznačně dominantní. Pro potřeby této práce byla autorkou navržena kategorizace moderních doplňků, která problematiku dále upřesňuje: A) kategorie moderního doplňku dle vztahu k historické podobě zahrady: 1) náhrada prvku či části zahrady, který zanikl a nedochoval se (např. stylizace parteru či stará lavička nahrazena moderní) 2) prvky, které v historii neexistovaly, ale současný provozní systém vyžaduje jejich začlenění (moderně pojaté informační systémy, prvky nasvětlení, odpadkové koše, vstupy do areálu, pokladny atd.) B) kategorie moderního doplňku dle jeho charakteru: Obr. 5 - Kobercové výsadby knížete Pücklera v Bad Muskau z počátku 19. století (Teppichgärten, 2013) Obr. 6 - Každoročně obnovované výsadby v Bad Muskau kopírující tvar původních kobercových výsadeb knížete Pücklera (foto Csáno, 2012) 1) prvky přírodní (vegetační prvky, terén, voda, kameny atd.) 2) prvky stavební (budovy, dopravní stavby, schodiště, zídky atd.) 3) prvky vybavenosti (mobiliář, informační systémy, osvětlení, pokladny aj.) 4) umělecké prvky (sochařská výzdoba) 5) kombinace předešlých Shrnutí Jak již bylo řečeno, problematikou definice moderních doplňků, a tedy i samotným užíváním tohoto pojmu, se v České republice zabývá velmi málo autorů a převažují autoři zahraniční, jejichž názory jsou českými zpravidla přejímány. Pro správné pochopení pojmu je nutné dodat, že velkou roli v posuzování moderních doplňků hraje nejen míra jejich stylizace, ale především skutečnost, že čas jako čtvrtý rozměr hraje v této problematice důležitou roli a moderní doplněk tak činí relativním pojmem podrobně viz. kap Možnosti a omezení moderních doplňků v památkách zahradní a krajinářské architektury. 20

21 Obr. 7 - Grotta v Grosser Garten v Herrenhausen z roku 1676 (Grotte, 2013a) Obr. 8 - Nová podoba grotty v Grosser Garten od Niki de Saint Phalle z roku 1999 (Grotte, 2013b) Obr. 9 - Moderní mobiliář v Denisových sadech v Brně (foto autorka, 2013) Obr Moderní vstup do zámecké zahrady v Het Loo v Holandsku (foto Lattenberg, 2011) 21

22 4.1.3 Vymezení ostatních dílčích pojmů Kapitola obsahuje základní charakteristiku pojmů, které jsou v práci zmíněny a jejich význam je z hlediska problematiky historických zahrad a s nimi spojené památkové péče významný. Pro st a novení přesné definice každého pojmu bylo využito několika literárních zdrojů. Primárně bylo vycházeno ze Slovníku památkové péče (Blažíček, 1962), následně byl pojem porovnán s definicí uvedenou v publikaci Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Pacáková-Hošťálková et al., 2004). Pokud se definice shodovala, je jako zdroj uveden pouze Slovník památkové péče (Blažíček, 1962). V případě, že v publikaci Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Pacáková-Hošťálková et al., 2004) byly uvedeny další informace, byly i tyto použity a ocitovány. V některých případech byl pojem definován samotným zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (Památkový, 2011), v tomto případě již nebyl dohledáván v ostatních zdrojích. Nutno zmínit, že některé pojmy byly dohledány i pomocí internetových zdrojů. Analytická metoda Směr v památkové péči vycházející zejména z teorie rakouského historika umění a památkáře Aloise Riegla. Metoda zastává názor o nedotknutelnosti památky v dochovaném stavu. Památka má být pouze zajištěna v té podobě, v níž se zachovala, beze všech doplňků a rekonstrukcí původního stavu (konzervací), ale zato se všemi stopami historických úprav, doplňků nebo přestaveb. Přínos analytické metody spočíval jednak v jejím boji proti purismu, umrtvujícímu památky, ale zvláště v tom, že na památku nahlížela jako na organismus, jehož vývoj se neuzavřel uskutečněním původní koncepce, ale který je dotvářen v dalších historických fázích trvání památky a zasluhuje ochrany jako památkový celek. V praxi se však často ztratil ze zřetele celistvý architektonický nebo výtvarný účinek památky, která se najednou stala vzorníkem různých konzervačních zásahů. Menší pozornost byla také věnována vztahům památky v jejím prostředí. Tato metoda měla u nás řadu významných představitelů, zvláště v meziválečném období. (Blažíček, 1962) Podrobněji viz kap Vznik a vývoj památkové péče. Autenticita Jeden z největších předpokladů životnosti památky, který spočívá v neporušenosti její originality a historicity. Autenticita je potvrzením její pravosti. (Pacáková-Hošťálková et al., 2004) Pro srovnání - Blažíček (1962) tento z hlediska památkové péče poměrně významný pojem vůbec neuvádí. Pojem je podrobněji rozebrán v kap. 4.3 Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví ve vztahu k památkám zahradní a krajinářské architektury. Benátská charta Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel, která byla vydána na II. Mezinárodním kongresu architektů a techniků historických památek ICOMOS v roce 1964 v Benátkách (ICOMOS, 2011). Evokace Postup v projektové práci a v eventuální realizaci, který část zahrady, výjimečně i její celý rozsah, pojímá jako volnou připomínku někdejší slohové fáze (Pacáková Hošťálková et al., 2004). Blažíček (1962) tento termín vůbec neuvádí. Florentská charta Mezinárodní charta o historických zahradách, která byla vydána Mezinárodním výborem ICOMOS-IFLA v roce 1982 ve Florencii jako doplněk Benátské charty z roku 1964 (Mezinárodní, 2007). ICOMOS (International Council of Monuments and Sites) Mezinárodní rada pro památky a sídla při UNESCO ustavená v Římě v roce 1964 (Pacáková- Hošťálková et al., 2004). Jedná se o nevládní organizací UNESCO, která je zastřešující mezinárodní organizací pro otázky teorie a praxe památkové péče. Podporuje bádání, identifikaci, ochranu, konzervaci, restaurování, regeneraci, výchovu a prezentaci nemovitých kulturních památek a sídel. V tomto smyslu má nezastupitelnou úlohu při výměně mezinárodních zkušeností. ICOMOS přijímá zpravidla na svých Generálních shromážděních mezinárodní dokumenty zaměřující se na jednotlivé oblasti památkové ochrany. Jde o mezinárodní platformu upřesňující odborný přístup k péči o kulturní dědictví. Tyto dokumenty nejsou právně závazné, ale při schválení všemi národními komitéty ICOMOS tvoří základ pro odborné otázky, doktrínu a praxi v každé členské zemi. (ICOMOS, 2011) IFLA (International Federation of Landscape Architects) Mezinárodní federace krajinářských architektů (Pacáková-Hošťálková et al., 2004). 22

23 Konzervace Technické zajištění památky k jejímu uchování spočívající v odborném ošetření hmotné podstaty památky, zastavením nebo zpomalením rozkladu materiálu (kameniva, zdiva apod.), upevněním její povrchové úpravy, ustálením dochovaného stavu. Konzervace se někdy provádí preventivně. Správná konzervace má být účinná, trvanlivá, ale neškodná pro vzhled památky. Obecně se také pojmem konzervace označuje taková metoda památkové péče, která připouští pouze ty zásady, které upevňují a zajišťují dochovaný stav památky, beze všech doplňků a rekonstrukčních záměrů. (Blažíček, 1962) Krajinná památková zóna Ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči se památkovou zónou rozumí území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Takové území pak může Ministerstvo kultury České republiky po projednání krajským úřadem prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany. (Památkový, 2011) (Blažíček, 1962) Cílem ochrany kulturních památek je zachování památkového fondu a kulturního dědictví (Pacáková-Hošťálková et al., 2004). Ochranné pásmo Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči umožňuje památkovým orgánům vymezit ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny. Každé vymezení ochranného pásma obsahuje dle charakteru památky určení předmětu ochrany, důvod vymezení, popis hranice ochranného pásma a stanovení podmínek pro činnost v ochranném pásmu. Každý vlastník nemovitosti, která sice není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, stavebním úpravám nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko orgánů památkové péče. (Ochranná, 2012) Orgány památkové péče Obnova památek Široký pojem zahrnující dle 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí. Pro její provedení stanovuje zákon povinnost vyžádání závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, tak závazného stanoviska krajského úřadu. (Památkový, 2011) Dle 25 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči vykonávají státní památkovou péči orgány památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury České republiky, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče. Orgány státní památkové péče ve spolupráci s ostatními orgány státní správy a za odborné pomoci organizací státní památkové péče, vědeckých, uměleckých a dalších odborných odborné organizace a ústavů dbají, aby se státní památková péče zabezpečovala plánovitě, komplexně a diferencovaně a v souladu s dlouhodobou koncepcí jejího rozvoje. (Památkový, 2011) Ochrana památek, ochrana kulturních památek Památková péče Hlavní poslání památkové péče zahrnující soubor činností a opatření směřujících k zachování kulturních památek bez přímého zásahu do jejich hmotné podstaty. Pokud je vykonávána státem, jedná se o státní ochranu kulturních památek. Podstatou je nutnost památky chránit před poškozováním a ničením, před nepovolanými zásahy a nežádoucími změnami, před zanedbáváním a nevhodným užíváním apod. Uplatňování ochrany se děje buď jednotlivě nebo komplexně, preventivně nebo až po nastalém postižení. Mimořádný význam má uplatňování ochrany kulturních památek v územním plánování a v rámci stavebního řádu, kdy se za účasti příslušných orgánů státní památkové péče řeší začlenění nemovitých památek do nové výstavby, do současného života společnosti a jejích potřeb. Péče o kulturní památky, souhrn činností a opatření směřujících k cílevědomému zachování památek minulosti a k plnému uplatnění jejich hodnot v životě společnosti. Pokud je zajišťována státem, jedná se o státní památkovou péči. Zahrnuje evidenci, dokumentaci, studium a hodnocení památek, normotvornou a ostatní úřední činnost sloužící ochraně památek, konzervaci, obnovu i odbornou správu a rozvíjení jejich kulturní funkce, včetně vědecké, publikační, propagační, popularizační a výchovné činnosti. (Blažíček, 1962) 23

24 Památková rezervace Dle 5 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči může vláda České republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami. (Památkový, 2011) Památkový záměr Formulace závazných zásad, podle kterých se postupuje při údržbě, konzervaci, restaurování či eve ntuální restituci památky (Pacáková-Hošťálková et al., 2004). památky zachované) a rekonstrukce hypotetická na základě vědecky podložené hypotézy. (Blažíček, 1962) Z hlediska rozsahu se rekonstrukce člení na částečnou a úplnou (Pejchal, 2013). Pacáková-Hošťálková (2004) uvádí pod pojmem rekonstrukce doplnění chybějící závažné části památky na základě dochovaného původního prvku a uvádí tak památku do původního stavu (Pacáková- Hošťálková et al., 2004). Jelikož se jedná o stěžejní pojem, je nutné uvést, že ve spojitosti s pojmem rekonstrukce bývá často uváděn pojem restituce. Pro potřeby této práce budou oba pojmy považovány za synonyma (tj. rekonstrukce = restituce). Renovace Památková zóna Dle 6 zákona č. 20/1987 Sb. může Ministerstvo kultury po projednání krajským úřadem prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. (Památkový, 2011) Způsob obnovy památek, který spočívá v doplnění chybějící části poškozené památky novotvarem. Ten případnou hodnotu památky obohatí novým uměleckým tvůrčím činem. Renovování je uplatňováno hlavně v případech, kdy by rekonstrukce nebyla exaktní. Tvůrčí projev není ponechán zcela na osobnosti umělce, ale je podložen vědeckými poznatky pracovníků památkové péče. (Blažíček, 1962) Restaurování Purismus, puristická metoda Označení pro očištění v tvorbě v historizující architektuře a v památkové péči 19. století, které spočívalo v obnově památky v původní slohové podobě odstraněním pozdějších přídavků, ale také doplněním chybějících částí v tvarech původního slohu, i když pro ně neexistovalo dostatečné množství jasných dokladů. Puristicky rekonstruovaná stavba proto působila neživě. (Blažíček, 1962) Podrobněji viz kap Vznik a vývoj památkové péče. Rekonstrukce Jeden ze způsobů obnovy památek, při které se chybějící větší části památky, v krajním případě i celé památky, doplní opakováním původního a v originále již nezachovaného vzhledu. Podle toho, o jaké podklady se rekonstrukce opírá, může dosahovat různého stupně věrnosti v poměru k původnímu vzhledu památky. Rozlišuje se rekonstrukce exaktní (vzniká na základě zachované podrobné dokumentace autentického stavu), rekonstrukce analogická (podle podobnosti s obdobným příkladem Blažíček (1962) uvádí k pojmu restaurování synonymum restaurace. Kdy se jedná o jeden ze způsobů obnovy kulturní památky, tedy odborné ošetření poškozené památky, které se neomezuje pouze na konzervaci, ale vhodnou formou také nově doplňuje chybějící drobnější a nepodstatné části. (Blažíček, 1962) Pacáková-Hošťálková (Pacáková-Hošťálková et al., 2004) uvádí, že se jedná o odborné ošetření narušené, popřípadě poškozené památky, které jde nad pouhou konzervaci a vrací památku do původního stavu opravou poškozených míst nebo částí. Restituce Jeden ze způsobů obnovy památek. Spočívá v odborném ošetření jejich vzhledu, který byl změněn nebo zakryt pozdějším technickým nebo výtvarným zásahem, a navrácení do původního autentického stavu. (Blažíček, 1962) Pro potřeby této práce je však restituce chápána jako synonymum k pojmu rekonstrukce. 24

25 Syntetická metoda Směr, který se vyvinul v naší památkové péči v období před rokem Zastává názor, že je třeba vyvolat nejpůsobivější účinek památky (respektované jako celek) úpravou v její převládající slohové fázi. Tato metoda právem kritizovala analytickou metodu, která odhalovala všechny přestavby a měnila tak památku v jakýsi vzorník různorodých detailů. Na druhou stranu sama zacházela do extrému, vedla-li k slohovému purismu nebo rekonstrukci památkových celků necitlivě zastírající jejich starší stavy i pozdější úpravy. Největším přínosem této metody je fakt, že na památku nepohlížela jako na izolovanou jednotlivost, ale obrátila trvale pozornost k jejím širším souvislostem. (Blažíček, 1962) Podrobněji viz kap Vznik a vývoj památkové péče. UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu je mezinárodní vládní organizace při Organizaci spojených národů, založená v roce 1945 v Londýně. UNESCO má sídlo v Paříži a jejím posláním je přispívat k vzájemnému porozumění a sbližování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké a ostatní kulturní činnosti. (Úmluva, 2011) Shrnutí Z hlediska četnosti zdrojů týkajících se co nejpřesnějšího vymezení vybraných pojmů je nutno říci, že tato problematika je sice zásobena nižším počtem zdrojů, avšak jejich odborná úroveň je vysoká. V některých případech docházelo k neshodám či protiřečení si ve výkladu konkrétního pojmu mezi jednotlivými autory, proto byly vždy uvedeny názory všech tak, aby bylo o významu pojmu poskytnuto co nejvíce informací a čtenář si je mohl utřídit. 25

26 4.2 VÝVOJ PŘÍSTUPŮ PAMÁTKOVÉ PÉČE A JEJÍ VZTAH K PAMÁTKÁM ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY Aby mohl být pochopen současný přístup památkové péče k památkám zahradní a krajinářské architektury, je nezbytně nutné věnovat se nejprve ucelenému přehledu poměrně složitého vývoje památkové péče v evropském kontextu vůbec. Kapitola tedy obsahuje shrnutí vývoje hlavních směrů památ kové péče v přístupu k památce jako takové, od jejího vzniku jako oboru lidské činnosti po její současně uplatňované metody. Pro potřeby této práce je pak kapitola doplněna popisem vývoje vztahu památkové péče k památkám zahradní a krajinářské architektury v Německu a následně u nás Vznik a vývoj památkové péče Počátky vzniku památkové péče Historie péče o památky patří mezi poměrně mladé obory lidské činnosti. Jak uvádí Wilhelmová (1999), o záměrné a vědomé ochraně památek můžeme hovořit teprve až asi od poloviny 19. století. Základy pro novodobou památkovou péči pak vznikly ve Francii jako reakce na události spojené s Velkou francouzskou revolucí, při které docházelo k rozsáhlému ničení kulturních statků. V roce 1790 proto byla ustanovena Komise pro památky s cílem inventarizace a uchování památek a vznikla myšlenka kulturní památky a veřejného muzea. V mnoha evropských zemích začala být památková péče právně podložená v 1. polovině 19. století. (Wilhelmová, 1999) Bodo Ebhart. Podstata metody spočívala v chápání stavební památky jako historického dokumentu doby svého vzniku, kterou by měla svým tvarem dokládat. Pro pochopení principů puristické metody je důležité podotknout, že v 19. století byla památková péče v praxi chápána jako specializace architektonické profese a její zájem se upíral především na středověk, jehož stavby však často podléhaly nejen destrukcím, ale i přestavbám (především barokním). Úkol architekta památkáře tedy spočíval v odstranění těchto pozdějších úprav, čímž se památka očistila (lat. purus čistý) a byla následně doplněna ve správném stylu. Památkář měl být tedy tvůrčím architektem. Výsledkem tohoto přístupu pak byly četné případy rekonstrukce zřícenin hradů či kostelů, které byly navráceny do původní podoby v původním slohu, ale zcela uměle. E. E. Viollet-le-Duc navíc zastával názor, že pokud pramenilo poškození památky z použití méně kvalitního materiálu, měl by být nahrazen kvalitnějším. (Kroupa, 2001) Hlavním kritikem purismu byl především skotský myslitel, spisovatel a kritik umění John Ruskin. Svými výroky jasně upozornil na nedostatky puristické metody a podrobil ji zdrcující kritice: Jako nemůžeme probudit mrtvé, tak nemůžeme probudit znova to, co bylo velké a krásné v architektuře. ( ) Jiný duch může býti dán jinou dobou a pak povstane jiná architektura; ale duch mrtvého dělníka nemůže být přivolán a nařízeno mu, aby řídil jiné ruce a myšlenky. (...) Co můžeme kopírovati z povrchů, jež byly zpola odneseny? Obdobné názory jako Ruskin zastával i anglický malíř a designér William Morris. Oba tedy upřednostňovali moderní konzervační metodu. (Kroupa, 2001) Obr Hrad Karlštejn jako příklad puristického přístupu k památce (Karlštejn, 2013) Základní principy památkové péče Různé názory na praktickou ochranu památek mají kořeny v rozdílném chápání památky budˇ primárně jako uměleckého díla, nebo jako dokladu minulosti. ( ) Nejmenším problémem teorie památkové péče by mohla být definice předmětu. Již před čtvrt tisíciletím ji vyslovil (v kontextu evropského myšlení) německý historik J. M. Chladenius, když definoval památku jako každé dílo (věc), které je schopno poučit lidi o minulosti. Různorodé chápání svědectví, které památka o minulosti poskytuje, vyvolává různé názory na praktickou ochranu památek. (Kroupa, 2001) Puristická metoda Stylově správné restaurování V 19. století představoval purismus nebo-li puristická metoda jednu z hlavních metod přístupu k památkám, jejímiž hlavními představiteli byli Francouz Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc a Němec 26

27 Postoje Aloise Riegla U nás (v té době v předlitavském Rakousku) kritizoval puristickou metodu především Alois Riegl. Zastával názor, že všechna slohová období ve vývojovém proudu umění mají stejnou hodnotu a proto i ztráta sebemenšího projevu minulosti se stává nenahraditelnou. Na druhou stranu přiznával, že uchování ve skutečnosti není možné bez restaurování. Své teoretické dílo Moderní kult památek, jeho podstata a vznik rozdělil na tři části 1. Památkové hodnoty a jejich historický vývoj, 2. Vztah vzpomínkových hodnot ke kultu památek (hodnota stáří, historická hodnota, chtěná vzpomínková hodnota), 3. Vztah současných hodnot ke kultu památek (užitná hodnota, hodnota novosti, umělecká hodnota, relativní umělecká hodnota). Zanalyzoval tak dosavadní praktiky památkové péče a pojmenoval kategorie hodnot, které jsou ve stavebních památkách obsaženy. Jako úplně první se zabýval hodnotou stáří (chápal ji jako důkaz stálého vývoje v přírodě, kterému podléhá vše na světě), proto bývá považován za objevitele této hodnoty a za jejího neúprosného zastánce. Vždy ve spojení s hodnotou stáří však zdůrazňoval i užitnou hodnotu konkrétních staveb. Zastával názor, že pouze tehdy, kdy památka ztratila svoji užitnou hodnotu (např. ruina hradu), může se teprve tehdy plně uplatnit hodnota stáří. Na druhou stranu funkční stavby musí být udržovány a opravovány. Jestliže totiž stavební památka nemá své využití, je podle Riegla odsouzena k zániku. Je tedy jasné, že ne u všech starých budov je možné zajistit trvale užitnou hodnotu, proto by společnost měla vždy umět určit, které stavby stojí za zachování. Důraz kladl i na hodnotu novosti (pouze to, co je nové a celistvé, je pěkné a co je staré a neúplné, je ošklivé). Jak Riegl sám konstatoval: Hodnota novosti se vždy dostává do konfliktu s hodnotou stáří. ( ) Hodnota novosti je největším nepřítelem hodnoty stáří. (Kroupa, 2001) Obr Dům U Kamenného zvonu (foto autorka, 2012) Jak konstatuje Kroupa (2001), o sloučení hodnoty stáří s hodnotou novosti se dnes pokouší ti čeští památkáři a restaurátoři, kteří na opravené budovy nebo sochy nanáší nově vyrobené stopy stáří (např. rekonstrukce domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí). (Kroupa, 2001) rovat. Nutné připomenout, že prvními, kteří propagovali konzervaci místo přestaveb, byli angličtí antikváři konce 18. století a následně J. Ruskin, W. Morris, v Německu Paul Clemen a Cornelius Gurlitt. (Kroupa, 2001) Jelikož si byl Riegl vědom nemožnosti striktního zachování hodnoty stáří u budov s výraznou užitnou hodnotou (budovy na hlavní ulici, radnice aj.), zastával názor, že výjimečná historická stavba musí vypadat jako historická, tedy stará, a ne jako novostavba. (Kroupa, 2001) Konzervační metoda Je nutné uvést, že za průkopníka konzervační metody bývá v odborné literatuře často považován Alois Riegl, ve skutečnosti tomu tak není a zařazení Riegla je tedy poměrně obtížné, navíc se památkové péči zabýval pouze jako teoretik ve velmi krátkém časovém intervalu mezi lety (Kroupa, 2001) Svými názory tak Alois Riegl stál mezi dvěma tábory puristy a zastánci názorů štrasburského historika umění Georga Gottfrieda Dehia, kteří zcela odmítali jakékoliv zásahy do stavebních památek, které představují kus národního bytí. Všeobecně známý je pak Dehiův výrok: Konzervovat, ne restau- 27