Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE Iveta Typoltová

Transkript

1

2 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE 2013 Iveta Typoltová

3 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra biologie a environmentálních studií Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí jako místo pro výuku přírodovědy na 1. stupni ZŠ diplomová práce Autor: Iveta Typoltová Vedoucí práce: RNDr. Jana Skýbová Studijní obor: Učitelství pro 1. st. ZŠ Praha 2013

4 Abstrakt Hlavním cílem této diplomové práce je příprava souboru námětů k přírodovědným činnostem pro žáky čtvrtých tříd základních škol. Pro tento záměr je využita lokalita přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. V úvodních kapitolách jsou představeny ty části kurikulárních dokumentů, které souvisí s terénní výukou. V práci jsou dále analyzovány učebnice přírodovědy pro čtvrtý ročník, jejichž rozbor podává informace o tom, do jaké míry (a zda vůbec) učebnice navrhují organizované kolektivní vycházky do přírody. Diplomová práce se také krátce zabývá tématem vycházky, její charakteristikou, náležitostmi a také klady a zápory. Podstatná část je zde věnována charakteristice přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí z pohledu geologického, botanického a zoologického, jeho jednotlivým chráněným územím, historii a negativním vlivům ohrožujícím toto území. Ve stručnosti je zmíněn také stav stávající nabídky environmentálních výukových programů s tematikou Prokopské a Dalejské údolí. Výzkumná část diplomové práce skrze výsledky dotazníkového šetření seznamuje s mírou a způsobem využívání tohoto přírodního parku učiteli čtvrtých tříd v přilehlých základních školách. V praktické části jsou navrženy pracovní listy, převážně s tématikou českých ekosystémů, opatřené mapkou nejvhodnější trasy a metodickou příručkou s náměty na další činnosti. V závěru práce jsou vyjádřeny pocity a zkušenosti získané při realizaci dílčí části navržených terénních aktivit. Klíčová slova Prokopské a Dalejské údolí, primární vzdělávání, pracovní listy, vycházka

5 Abstract Nature Park Prokopské a Dalejské údolí A Place for Teaching Natural Sciences in Primary Schools The main objective of this diploma thesis is to prepare a collection of activities aimed at pupils attending the fourth grade of elementary schools during their natural sciences lessons. For this intention the nature park Prokopské a Dalejské údolí is used. The introductory chapters present those parts of basic curricular documents that reflect outdoor teaching. An analysis of natural sciences fourth-grade textbooks informs us about the rate of suggested outdoor activities in these textbooks. This thesis is also concerned with the topic of outdoor teaching; it gives the characteristics and describes its benefits and disadvantages. An important part of this study is devoted to a characterization of the nature park Prokopské a Dalejské údolí from the geological, zoological and botanical point of view, to its protected areas, history and negative impact on it. In brief, a contemporary situation of environmental outdoor projects in this nature park is mentioned. The results of a questionnaire survey familiarize us with the frequency and the ways of using this nature park by teachers from surrounding schools. In the practical part of this thesis are presented the worksheets related mainly to the Czech ecosystems. These worksheets are provided with a map of the most convenient routes, methodical instructions and by other suggested outdoor activities. In the final part of the thesis the author s feelings and experiences gained during the realization of a portion of suggested activities are shared. Key words Prokopské a Dalejské údolí, primary education, worksheets, outdoor teaching

6 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Jany Skýbové s vyznačením všech použitých pramenů a spoluautorství. Souhlasím se zveřejněním diplomové práce podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Souhlasím s uložením své diplomové práce v databázi Theses. V Praze dne....

7 Poděkování Především děkuji mé školitelce RnDr. Janě Skýbové za cenné rady a připomínky při tvorbě mé diplomové práce. Paní učitelce Janě Hromádkové vděčím za možnost uskutečnit s její třídou vycházku do Prokopského údolí. Děkuji svým rodičům a příteli za jejich podporu po celou dobu mého studia.

8 Obsah 1 Úvod Problematika vycházky ve výuce - analýza kurikulárních dokumentů Vycházka do Prokopského a Dalejského údolí v kontextu vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a průřezového tématu Environmentální výchova Vycházka a její konkrétní místo v RVP ZV Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a příroda Náměty na vycházky do přírody v učebnicích přírodovědy pro 4. ročník ZŠ Vycházka jako organizační forma výuky na 1. stupni ZŠ Charakteristika vycházky Charakteristika přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí Geografické vymezení Turistika v přírodním parku Chráněná území v přírodním parku Prokopské a Dalejské údolí Geologie Geologický vývoj Výskyt minerálů na území parku Fosilní a paleontologické nálezy v krasových dutinách Flora a fauna přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí Flora Fauna Lidská činnost v Prokopském a Dalejském údolí Aktuální negativní vlivy ohrožující Prokopské a Dalejské údolí Vývoj osídlení území Výukové programy v Prokopském a Dalejském údolí Dotazníkové šetření ve vybraných ZŠ Charakteristika dotazníkového šetření a jeho respondentů... 55

9 5.2 Hypotézy dotazníkového šetření Dotazník Výsledky dotazníkového šetření Zhodnocení hypotéz Terénní výukové aktivity na území Prokopského a Dalejského údolí Metodická příručka k pracovním listům Pracovní listy Ověření dílčí části pracovních listů v praxi Vodní říše Diskuse Závěr Seznam použité literatury, internetových zdrojů a obrázků Přílohy

10 1 Úvod Stěžejním tématem této práce je vycházka situovaná do přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Zařazení přírodovědné vycházky do výuky v sobě dle mého i všeobecně platného názoru skrývá veliký potenciál, jak žáky naučit vnímat přírodu jako důležitou součást našeho života. Děti, které dnes navštěvují přírodu stále méně často, dostanou při přímém kontaktu s ní příležitost vyvinout si pozitivní vztah již v raném věku, kdy se formují celoživotní návyky a postoje. Jak uvádí Nachtmanová (2013), z výzkumů socioložky Heleny Vostradovské a bioložky Hany Klonfarové vyplývá, že děti dnešní generace jsou k přírodě lhostejné, trpí častěji nadváhou a sníženou imunitou než generace předešlé. Tyto negativní dopady připisují nedostatku pobytu v přírodě a dodávají, že zejména městské děti mají špatný odhad vzdálenosti a nevalnou orientaci v terénu. Špatně odhadují počasí a neumí se do něj vhodně obléknout. Osobně pozoruji, že i mí vrstevníci žijící odmalička ve městě se v přírodě pohybují neobratně, bez zkušeností s přírodním terénem. Hlavním záměrem této diplomové práce je příprava souboru námětů k činnostem v přírodě, kterou zde reprezentuje přírodní park Prokopské a Dalejské údolí právem patřící mezi nejvýznamnější a nejzajímavější území Prahy. Tento soubor přírodovědných aktivit, badatelských činností a pracovních listů si klade za cíl usnadnit učitelům čtvrtých tříd základních škol výuku v přírodě. Pokud se totiž zájem dětí o pobyt v přírodě snižuje, je učitel (kromě rodičů) nejvhodnější osoba, která by mohla chování dětí ovlivnit. Abych svůj záměr opřela o požadavky v kurikulárních dokumentech, krátce se věnuji v teoretické části vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a průřezovému tématu Environmentální výchova. Zkoumání jsem dále podrobila učebnice přírodovědy určené čtvrtým ročníkům ZŠ, kde bylo mým cílem zjistit, zda učebnice uvádějí nějaké konkrétní náměty na vycházky do přírody. V této práci se věnuji i samotnému tématu vycházky jako organizační formě výuky, kdy s pomocí odborné literatury popisuji náležitosti jejích jednotlivých částí a formuluji některé výhody a nevýhody, které z využití vycházky pro učitele plynou. Dále se v teoretické části zajímám o vybranou lokalitu Prokopské a Dalejské údolí, kde tuto oblast popisuji z hlediska geologického, 9

11 botanického a zoologického, historického i současného. Do současné situace využívání parku pro účely výuky přírodovědy mi pomohl nahlédnout dotazník, který jsem v rámci dotazníkového šetření distribuovala mezi učitele čtvrtých tříd přilehlých škol. Cílem tohoto šetření bylo: Zjistit zájem a míru využívání Prokopského a Dalejského údolí pro terénní výuku přírodovědy ve čtvrtých třídách ZŠ. Zjistit nejčastější způsoby využívání Prokopského a Dalejského údolí. Zjistit, které neziskové organizace (jestli vůbec nějaké) se zabývají terénními programy v Prokopském a Dalejském údolí. Stěžejní částí této práce je sestavení pracovních listů doplněných badatelskými činnostmi, hrami a náměty k pozorování. Tento soubor přírodovědných aktivit je doplněn metodickou příručkou, kde učitel nalezne doporučené pořadí jednotlivých aktivit, doplňující informace k tématu, správná řešení cvičení a navržené trasy v Prokopském a Dalejském údolí. Motivací k výběru právě této lokality mi byl jednak její půvab a jedinečnost, ale také vztah, který jsem si k parku za léta jeho navštěvování vytvořila. Věřím, že vycházkami do Prokopského a Dalejského údolí si žáci toto místo také oblíbí a možná se i jednou zasadí o jeho ochranu. Cíle diplomové práce: Vypracovat soubor přírodovědných aktivit, jejichž realizace bude probíhat na území Prokopského a Dalejského údolí. Ověřit dílčí část těchto aktivit v praxi. Analyzovat kurikulární dokumenty a učebnice pro čtvrté ročníky ZŠ z hlediska vycházek do přírody. Prozkoumat téma vycházky v odborné literatuře. Charakterizovat přírodní park Prokopské a Dalejské údolí. Zjistit způsob a míru využívání Prokopského a Dalejského údolí učiteli čtvrtých tříd pro účely výuky přírodovědy. 10

12 TEORETICKÁ ČÁST 2 Problematika vycházky ve výuce - analýza kurikulárních dokumentů Nejdůležitějším vzdělávacím dokumentem je Národní program vzdělávání České republiky (Bílá kniha) na jehož základě byl roku 2004 vypracován pro jednotlivé etapy vzdělávání Rámcový vzdělávací program (dále jen RVP), upraven roku RVP konkretizuje všeobecné vzdělávací cíle, specifikuje klíčové kompetence, které mají žákům pomoci v rozvoji jejich osobnosti, vymezuje obsahy vzdělávacích oblastí a charakterizuje jejich očekávané výstupy. RVP klade důraz na uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě (RVP ZV, 2013). Vzdělávací obsah je v RVP ZV rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí: Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Člověk a společnost, Člověk a příroda, Umění a kultura, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce. Povinnou část základního vzdělávání tvoří také průřezová témata, která předkládají aktuální problémy současného světa. Pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. V etapě základního vzdělávání jsou vymezena tato průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova, Mediální výchova. Jsem přesvědčená, že vhodnými aktivitami lze Prokopské a Dalejské údolí uplatnit téměř ve všech vzdělávacích oblastech, ale přírodovědné vycházky do Prokopského a Dalejského údolí lze na prvním stupni nejsnáze zasadit do kontextu těchto vzdělávacích oblastí a průřezových témat: Člověk a jeho svět, Environmentální výchova. 11

13 2.1 Vycházka do Prokopského a Dalejského údolí v kontextu vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a průřezového tématu Environmentální výchova Prokopské a Dalejské údolí se jeví jako dobrá příležitost pro pochopení složitosti vztahů člověka a životního prostředí, k čemuž se přímo vztahuje průřezové téma Environmentální výchova. Vhodně lze při výuce přírodovědy uplatnit v rámci vycházek do přírodního parku i vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. Charakteristika průřezového tématu Environmentální výchova Podstatou environmentální výchovy (dále jen EV) je dle RVP ZV vést žáka k odpovědnému jednání vůči přírodě a k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, tedy vést žáky k aktivní snaze zachovat životní prostředí v takové podobě, ve které se právě nachází, nebo jej ještě vylepšit. Skrze uvědomění si vzájemného ovlivňování člověka a životního prostředí mění žák svou hodnotovou orientaci a postoje. EV v maximální míře využívá přímých kontaktů žáků s okolním prostředím a ovlivňuje tak jejich racionální i emocionální stránky osobnosti (RVP ZV, 2013). RVP ZV uvádí následující tematické okruhy, kterými je potřeba se v rámci EV zabývat: Ekosystémy (les, pole, vodní zdroje, moře, tropický deštný les, lidské sídlo, kulturní krajina) Základní podmínky života (voda, ovzduší, půda, ochrana biologických druhů, biodiverzita, energie, přírodní zdroje) Lidské aktivity a problémy životního prostředí (zemědělství, doprava, průmysl, odpady, ochrana přírody, změny v krajině, dlouhodobé programy a akce k zasažení povědomí veřejnosti) Vztah člověka k prostředí (naše obec, náš životní styl, lokální ekologický problém, prostředí a zdraví, nerovnoměrnost života na Zemi) Přírodní park se nachází v bezprostřední blízkosti sídlištní aglomerace a jeho biodiverzita díky zhoršujícímu se životnímu prostředí chudne. Zároveň se zde ale nachází mnoho ekosystémů, které lze využít v hodinách přírodovědy. Žáci většinou 12

14 bydlí v blízkosti tohoto parku, vycházkami si tedy vytváří pozitivní vztah k místu, kde sami žijí a poznávají lokální ekologické problémy. Terénní výukou v Prokopském a Dalejském údolí lze tedy pohodlně pokrýt všechny tematické okruhy EV a lze vyčerpat téměř všechna témata v rámci jednotlivých okruhů. Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která je koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání, klade velký důraz na vlastní prožitek žáků a propojení s reálným životem, na čemž jsou vycházky do přírody vlastně založeny. Tato vzdělávací oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví, bezpečí a dalších témat a svým pojetím směřuje k získání dovedností pro praktický život. Žáci se učí pojmenovávat věci a jevy kolem sebe, pozorují jejich vzájemné vztahy a souvislosti a tím si utváří první ucelený obraz světa. Pro EV je důležité, že se zde žáci učí vnímat současnost jako výsledek minulosti a východisko pro budoucnost. Poznávají sebe i své nejbližší okolí a vhodnými činnostmi v sobě přirozeným způsobem nechávají probouzet kladný vztah k místu svého bydliště, postupně se rozvíjí národní cítění a vztah k naší zemi (podle RVP ZV, 2013). Vzdělávací obsah oboru Člověk a jeho svět je v RVP ZV členěn do následujících tematických okruhů: Místo, kde žijeme (žáci poznávají své nejbližší okolí s důrazem na utváření přímých zkušeností a vytvářejí si k němu přirozeně kladný vztah) Lidé kolem nás (žáci si upevňují základy vhodného mezilidského chování) Lidé a čas (žáci se učí orientovat v čase, téma má vyvolat zájem o minulost i prostřednictvím přímé účasti dětí na návštěvách památek, sbírek, muzeí apod.) Rozmanitost přírody (žáci poznávají rozmanitost živé i neživé přírody, pozorují okolní krajinu a vliv člověka na ní a snaží se přispět k ochraně přírody) Člověk a jeho zdraví (žáci získávají poučení o zdraví, o tom, co všechno má na něj vliv, o bezpečnosti a vlastní zodpovědnosti za zdraví) 13

15 Vycházkami do Prokopského a Dalejského údolí lze pokrýt většinu tematických okruhů ve vzdělávacím oboru Člověk a jeho svět. Nejlépe pak vyzní v těchto vzdělávacích okruzích: Rozmanitost přírody, Místo, kde žijeme, Lidé a čas a okrajově i v Lidé kolem nás. 2.2 Vycházka a její konkrétní místo v RVP ZV RVP ZV se k exkurzím, výletům a mimoškolním aktivitám na prvním stupni nevyjadřuje explicitně, ale je patrné, že se s jejich zařazením do výuky počítá. RVP ZV, 2013 například ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět v rámci tematického okruhu Rozmanitost přírody navrhuje, aby se žáci na základě praktického poznávání okolní krajiny učili hledat důkazy o proměnách přírody, učili se využívat a hodnotit svá pozorování a záznamy, sledovat vliv lidské činnosti na přírodu, hledali možnosti, jak ve svém věku přispět k ochraně přírody, zlepšení životního prostředí a k trvale udržitelnému rozvoji, což je vycházkou do okolní krajiny de facto podmíněno. RVP ZV se vyjadřuje k exkurzím konkrétněji až ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a příroda Tato vzdělávací oblast, která je určena pro druhý stupeň základního vzdělávání a navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody a dává žákům příležitost poznávat přírodu jako systém vzájemně propojených a ovlivňujících se částí. Vzdělávací oblast nabádá ke kritickému a logickému myšlení a podporuje badatelské činnosti, které mají dopomoci k hlubšímu pochopení přírodních procesů. Zvláště významné je, že při studiu přírody specifickými poznávacími metodami si žáci osvojují i důležité dovednosti. Jedná se především o rozvíjení dovednosti soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů, analyzovat výsledky tohoto ověřování a vyvozovat z nich závěry (RVP ZV, 2013). Vzdělávací oblast Člověk a příroda tvoří provázaný celek se vzdělávacími obory jako je fyzika, chemie, přírodopis a zeměpis. Právě ve vzdělávacím oboru zeměpis se jeden ze vzdělávacích obsahů věnuje tématu Terénní geografická výuka, praxe a aplikace. 14

16 Charakteristika tématu Terénní geografická výuka, praxe a aplikace RVP ZV (2013) doporučuje k dosažení povinných očekávaných výstupů využívat témata k učivu jako je cvičení a pozorování v terénu místní krajiny, geografické exkurze orientační body, jevy, pomůcky a přístroje; stanoviště, určování hlavních a vedlejších světových stran, pohyb podle mapy a azimutu, odhad vzdáleností a výšek objektů v terénu; jednoduché panoramatické náčrtky krajiny, situační plány, schematické náčrtky pochodové osy, hodnocení přírodních jevů a ukazatelů. 2.3 Náměty na vycházky do přírody v učebnicích přírodovědy pro 4. ročník ZŠ Vzhledem k tomu, že vycházka do přírody vystupuje v této práci jako aktivizující organizační forma učení, která je důležitou součástí výuky o přírodě, podrobila jsem analýze nejnovější vydání učebnic přírodovědy pro 4. ročníky ZŠ. Analýza spočívala ve zkoumání, do jaké míry (a zda vůbec) učebnice navrhuje organizované kolektivní vycházky do přírody a jak učiteli s takovou aktivitou pomáhá svými náměty a návrhy pozorování. Analýze jsem podrobila učebnice těchto nakladatelství: Nová škola, Fraus, Didaktis spol. s r.o., SPN, Alter. Všechny zkoumané učebnice byly vytvořeny v souladu s RVP ZV. Informace o učebnicích jsou zaneseny jednotně do tabulek, aby se daly snáze a rychleji porovnat a ze stejného důvodu jsou tabulky opatřeny dolní kolonkou s názvem Zařazení námětů na vycházky - ANO/NE/ČÁSTEČNĚ, která zjištěné výsledky shrnuje. ČÁSTEČNĚ v tomto případě může znamenat, že učebnice je činnostně pojatá a některé pokusy lze snadno provádět i v přírodě (ač k tomu přímo nenabádá), nebo že učebnice k vycházce sice nabádá, ale neposkytuje žádné (nebo málo konkrétní) náměty na pozorování a aktivity v přírodě. Každá tabulka obsahuje základní bibliografické údaje o názvu učebnice, jejích autorech, nakladatelství, roku a místě vydání a ISBN. Každá tabulka je rovněž opatřena obrázkem učebnice pro lepší ilustraci a přehlednost. 15

17 Kolonka Uspořádání témat v učebnici vyjmenovává názvy jednotlivých kapitol, aby bylo možné si lépe představit obsah učebnice a témata, kterými se zabývá. Do výčtu kapitol neuvádím úvodní a závěrečné kapitoly, jako je např. Opakování předešlého ročníku, Závěrečný test apod. V kolonce Vycházky do přírody a jejich zařazení v učebnici se zabývám tím, jakým způsobem jsou do učebnice vycházky začleněny (pokud vůbec) a některé náměty ve stručnosti představuji. Poznámky pouze informují o tom, jestli je k dispozici i pracovní sešit a pokud je v ohledu vycházek zajímavý, je následně zanalyzován i ten. 16

18 Název: Přírodověda 4 Nakladatelství: Nová škola Autoři: Andrýsková, L., Vieweghová, T. Vydáno: Brno 2012 ISBN: Uspořádání témat v učebnici: Učebnice je rozdělena do čtrnácti následujících kapitol: Živá a neživá příroda, Ekosystém, Podzim ( ), Les, Zima ( ), Pokusy a měření, Jaro ( ), Lidská sídla (venkov), Park (město), Louka, Léto ( ), Pole, Tekoucí vody, Stojaté vody. Vycházky do přírody a jejich zařazení v učebnici: V celé učenici se objevují malé obrázkové symboly odkazující buď na skupinovou práci, praktické úkoly a pozorování, průřezová a ekologická témata, úkoly a otázky k mezipředmětovým vztahům, práce s internetem, zajímavost, jedovaté živé organismy. Náměty na vycházky lze očekávat u symbolu praktických úkolů a pozorování, ale většinou si tato učebnice vystačí s prací s obrázky. Naprostou většinu těchto úkolů by bylo možné provést i ve volné přírodě, dokonce úkoly často nabádají, aby děti donesly do školy přírodní materiál nebo si vytvořily herbář či sbírku přírodnin, které budou opatřovat popisky, ale volbu organizované vycházky, kde by se dal materiál sbírat společně, přenechaly autorky zřejmě na učiteli. Přímo autorky nabádají k návštěvě krmelce (několikrát za zimu), kde budou žáci pozorovat stopy zvěře a zjišťovat, komu patří. Poznámky: Učebnice je doplněna pracovním sešitem. Zařazení námětů na vycházky ANO/NE/ČÁSTEČNĚ: ČÁSTEČNĚ 17

19 Název: Nakladatelství: Přírodověda 4 pracovní sešit pro 4. ročník Nová škola Autoři: Vieweghová, T. Vydáno: Brno 2012 ISBN: Uspořádání témat v pracovním sešitě: koresponduje s učebnicí. Vycházky do přírody a jejich zařazení v pracovním sešitě: Pracovní sešit je v ohledu vycházek do přírody mnohem zajímavější, protože mezi obrázkovými symboly se vyskytuje i ikonka s názvem Úkoly a pozorování ve volné přírodě. Mezi takové úkoly je zařazeno: Sběr plodů listnatých stromů a následné zasazení na školním pozemku či do květináče, na jaře kontrola klíčivosti. Obdobný úkol i se šiškami a jejich semeny. Další úkol spočívá v pozorování lesa a v následném rozřazování do živé a neživé přírody. Měření výšky stromu pomocí tyče, metru a jejího stínů. Výprava do parku a pozorování živočichů v něm. Výprava na louku, pozorování lučního hmyzu zejména chování včel, pokus o nález housenky, kterou odchovají. Porovnávání počtu viděných motýlů na rozkvetlé a na posečeném trávníku. Určování plodin a plevelů na poli, dle pobytových stop určovat také živočichy, pozorování obilné rostliny. Určování břehového porostu a živočichů u vody, pozorování tvarů ptačích zobáků, rozdílů mezi samcem a samicí, mezi mládětem a dospělcem. Zařazení námětů na vycházky ANO/NE/ČÁSTEČNĚ: ANO 18

20 Název: Nakladatelství: Příroda Fraus Autoři: Frýzová, I., Dvořák, L. Jůzlová, P. Vydáno: Plzeň 2010 ISBN: Uspořádání témat v učebnici: Učebnice je řazena do sedmi následujících kapitol: Poznáváme vesmír a Zemi, Zkoumáme horniny a minerály, zkoumáme vodu, pozorujeme změny v přírodě, pozorujeme živou přírodu, poznáváme člověka a lidské tělo, Pozorujeme přírodu kolem nás. Vycházky do přírody a jejich zařazení v učebnici: Kniha je přehledně řazena, čemuž napomáhají symboly označující otázky pro zamyšlení, vysvětlení nového pojmu nebo učivo navíc, úkoly prověřující porozumění látce a praktické úkoly v modrých rámečcích, kde žáci mohou dělat pokusy. Ty probíhají přímo ve třídě či samostatně doma a většinou se nejedná o pokusy a pozorování, kvůli kterým by mělo smysl chodit do přírody. Poznámky: Učebnice obsahuje i pracovní sešit, jehož úkoly by šly snadno zkombinovat s vycházkou, ale ani zde nejsou tipy na pozorování v přírodě explicitně zadány. Z úkolů zde popsaných lze na vycházce provádět například zkoumání půdy a jejích vlastností. Zařazení námětů na vycházky ANO/NE/ČÁSTEČNĚ: NE 19

21 Název: Nakladatelství: Autoři: Člověk a jeho svět Didaktis spol. s r.o. Hublová, P., Kalovská, M., Komaňská R., Laštovková, Š., Mańáková, M., Navrátil, D., Pfeiferová, E., Tarábek, P. Vydáno: Brno 2009 ISBN: Uspořádání témat v učebnici: Učebnice je řazena do sedmi následujících kapitol: Vesmír, Svět, Evropa, Česká republika, Regiony, Historie, Společnost. Vycházky do přírody a jejich zařazení v učebnici: V učebnici jsou uvedeny symboly usnadňující orientaci, ale ani jeden z nich neodkazuje na praktické úkoly či pozorování v přírodě. Samotné přírodě a jejímu poznávání v učebnici není vyhrazen velký prostor, spíše jsou zde zastoupena vlastivědná témata. Poznámky: Učebnice obsahuje i pracovní sešit. Zařazení námětů na vycházky ANO/NE/ČÁSTEČNĚ: NE 20

22 Název: Nakladatelství: Přírodověda SPN Autoři: Čechurová, M., Havlíčková, J., Podroužek, L. Vydáno: Praha 2010 ISBN: Uspořádání témat v učebnici: Tato učebnice zpracovává učivo dvou tematických okruhů vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět (Rozmanitost přírody) a Člověk a jeho zdraví. První kapitola, Rozmanitost přírody má tyto podkapitoly: Živá a neživá příroda, Životní podmínky rostlin a živočichů, Rostliny a jejich části, Živočichové a stavba jejich těla, Podzim v přírodě, Rostliny a živočichové v okolí našich domovů, Naši domácí mazlíčci a jejich chov, Rostliny v lese, živočichové v lese, rostliny a živočichové na louce, Zima v přírodě, rostliny a živočichové na poli, Rostliny a živočichové vod a bažin, Jaro v přírodě, Neživá příroda horniny a nerosty, K čemu jsou nám dobré?, Léto v přírodě, Člověk jako ochránce i kazisvět. Druhá kapitola, Člověk a jeho zdraví, má tyto podkapitoly: Člověk a jeho životní podmínky, Zdraví člověka poznat a chránit, Od miminka po dědu. Vycházky do přírody a jejich zařazení v učebnici: Učebnice je přehledně řazená, obsahuje hodně textu, ale i ilustrací. V knize se objevují 2 pokusy, které se týkají vlivů působících na klíčivost čočky (tma, nedostatek vody, chlad, apod.) a pozorování klíčení hrachu. Úkoly v knize jsou typu: Vysvětli, vyjmenuj, rozhodni apod., k čemuž využívá obrázky a živou přírodu tedy nevyužívá. Poznámky: K učebnici je vydán pracovní sešit, který obsahuje i praktické úkoly. Zařazení námětů na vycházky ANO/NE/ČÁSTEČNĚ: NE 21

23 Název: Nakladatelství: Přírodověda pracovní sešit SPN Autoři: Čechurová, M., Podroužek, L. Vydáno: Praha 2011 ISBN: Uspořádání témat v pracovním sešitě: koresponduje s učebnicí. Vycházky do přírody a jejich zařazení v pracovním sešitě: Děti provádí pokusy např. pozorování žížaly, důkaz o přítomnosti vzduchu, výroba pískovce atd. Výroba pískovce by se snadno dala využít při geologické vycházce. Ač konkrétně v kapitole Rostliny a živočichové na louce k vycházce autoři nenabádají, navrhují založení herbáře, kde se vycházka na louku předpokládá. Zařazení námětů na vycházky ANO/NE/ČÁSTEČNĚ: ČÁSTEČNĚ 22

24 Název: Nakladatelství: Rozmanitost přírody, 1. díl ALTER Autoři: Kholová, H. Vydáno: Praha 2009 ISBN: Uspořádání témat v učebnici: První díl učebnice (který se ovšem úzce prolíná s druhým dílem) je rozdělen do šesti následujících kapitol: Živá příroda, V lese, U lidských obydlí, Na poli, Na louce, Ve vodě a v jejím okolí. Vycházky do přírody a jejich zařazení v učebnici: Tato kniha je dle vlastních slov na pozorování a následné manipulaci s přírodninami hodně založena a zřejmě předpokládá, že učitel při výuce každého nového ekosystému zavede děti do přírody. Mnoho konkrétních návrhů na pozorování však nenabízí. Často se objevují úkoly typu: pozorujte na podzim plody dubu, ale není vysvětleno, čeho přesně si máme všímat. Některé úkoly jsou už konkrétnější, například při pozorování pampelišky lékařské je popsáno, na co všechno se máme při pozorování (a to i pod lupou) zaměřit. Poznámky: Učebnice není doplněna pracovním sešitem. Zařazení námětů na vycházky ANO/NE/ČÁSTEČNĚ: ČÁSTEČNĚ 23

25 Název: Nakladatelství: Autoři: Rozmanitost přírody, 2. díl ALTER Novotný A. a kol. Vydáno: Praha 2008 ISBN: Uspořádání témat v učebnici: Učebnice je rozdělena do následujících kapitol: Živá příroda, Vlastnosti látek, Neživá příroda, Člověk a jeho zdraví. Vycházky do přírody a jejich zařazení v učebnici: Tato učebnice je koncipována trochu jinak, než její první díl. Zatímco 1. se orientoval výhradně na jednotlivé živočichy a rostliny, kde byla pozornost zaměřena na popisování jejich vlastností a vzhledu, 2. díl nabízí o něco komplexnější pohled na přírodu. Učebnice nabízí řadu pokusů, v naprosté většině se ale jedná o pokusy, pro které nemá smysl chodit do přírody a je snazší provádět je přímo ve třídě (například pozorování růstu rostliny vypěstované z cibulky apod.) Ač se celá první kapitola Živá příroda nese v duchu podtitulu Pozorování v přírodě a drtivá většina podkapitolek je pojmenována např. Pozorování volně žijících živočichů, k žádnému konkrétnímu pozorování nakonec úkoly nenabádají a pokud ano, tak se jedná o pozorování na obrázku či rostliny ve třídě, nikoliv však v přírodě. Zařazení námětů na vycházky ANO/NE/ČÁSTEČNĚ: NE Shrnutí Z prozkoumaných učebnic je učitelům v otázce vycházek do přírody nejvíce nápomocný pracovní sešit Přírodověda 4 nakladatelství Nová škola. Také učebnice tohoto nakladatelství je činnostně pojatá, žáci jsou zaměstnáni praktickými úkoly a pozorováním, která jsou v pracovním sešitě orientována na volnou přírodu. Učitel zde nalezne konkrétní náměty na pozorování a zajímavé úkoly. Učebnice nakladatelství ALTER, Didaktis spol. s.r.o., Fraus a SPN vycházky do přírody nenavrhují a k nim náležející pracovní sešity nejsou v ohledu činností v přírodě příliš konkrétní. 24

26 3 Vycházka jako organizační forma výuky na 1. stupni ZŠ Fabiánková (1995) nazírá na organizační formy vyučování prvouky a přírodovědy jako na uspořádání vnější stránky vyučovacího procesu, tedy jako na organizovanou činnost učitele a žáků probíhající podle stanoveného pořádku. Rozeznává pak šest nejčastěji používaných organizačních forem: vyučovací hodina, vycházka (exkurze), beseda, práce na školním pozemku a v koutku živé přírody, veřejně prospěšná práce a práce ve skupinách. Altmann (1972) ještě doplňuje méně obvyklé organizační formy, které nacházejí i dnes své uplatnění. Jsou to: laboratorní práce, biologická olympiáda, vydávání školního časopisu a sledování filmu. 3.1 Charakteristika vycházky Altmann (1972) klasifikuje vycházku jako krátkodobou exkurzi do přírody v trvání 1-2 hodin. Je to tedy činnost, při které žáci odcházejí z obvyklého školního prostředí za účelem bezprostředního studia biologických objektů v jejich přirozeném životním prostředí, jehož cílem je nahromadění smyslové zkušenosti, doplnění a zpřesnění vědomostí a vytvoření praktických dovedností a návyků. Fabiánková (1995) shrnuje vycházku (exkurzi) velice podobně - jako krátkodobou formu vyučování, která probíhá mimo třídu. Působí na smysly dítěte a svým činnostním pojetím by v něm měla probouzet hlubší zájem o danou problematiku. Vycházka slouží ke studiu jednotlivých biologických jevů, např. morfologie rostlin, přizpůsobení rostlin a živočichů životním podmínkám prostředí, rozšiřování semen, opylovači rostlin, vývojové cykly rostlin a živočichů, atd. Má žáky dále seznámit s životními společenstvy, např. loukou, polem, listnatým, jehličnatým, smíšeným lesem, rašeliništěm, rybníkem, potokem aj. (podle Altmann, 1972). Vycházku je možné zařadit na začátek nového tematického celku jako motivace a může zároveň sloužit ke sběru přírodnin určených k dalšímu zkoumání a zpracování. Lze ji ovšem zařadit i uprostřed tematického celku, kdy doplňuje a konkretizuje učivo, nebo na závěr tématu, kde může sloužit k opakování a prohloubení učiva (podle Skýbová, 2007). 25

27 Klady a zápory vycházky jako organizační formy výuky Zařazení vycházky do výuky má své nepochybné přednosti, ale jako každá vyučovací forma i některé nevýhody. Největší přínos vycházky spočívá dozajista v jejím vzdělávacím a výchovném významu. Výchovně vzdělávací význam vycházky je dle Bohoňkové (1980) dán tím, že naplňuje vyučovací hodinu živým přírodním nebo hospodářským prostředím, tedy skutečným životem bez formálního užití umělých či zprostředkujících učebních pomůcek. Žáci uvědoměle poznávají při učitelově výkladu i při vlastním pozorování předměty a jevy, se kterými se setkávali místy bez povšimnutí nebo správného pochopení. V periodiku Geografické rozhledy vyjmenovává Jiří Záleský (2010) celou řadu přesvědčivých důvodů, proč využívat vycházek (zde terénní výuka). Zejména je oceňuje jako efektivní způsob učení, což dokládá všeobecně známým faktem, že informaci si zapamatujeme tím lépe, čím více aktivity při jejím ukládání vynaložíme. Vlastní činnost v terénu, která je navíc obohacena o názornost tedy předčí informace přečtené. Vycházku považuje za formu tzv. autentického učení, tedy takového, při němž děti samy navrhují a tvoří a ne jen reprodukují. Za další klad považuje rozvoj klíčových kompetencí, konkrétně komunikační dovednosti, schopnost týmové práce, dovednost klást si otázky, organizovat si práci. Velkou výhodou vycházky je samozřejmě její motivační role. Využití poznatků získaných ve škole při řešení praktických úkolů umožňuje studentům poznat, že školní vzdělávání má smysl pro život a motivovat je tak k dalšímu učení a celoživotnímu vzdělávání, dokonce v nich může probudit dlouhodobý zájem o obor. Skýbová (2007) dále poznamenává, že při vycházce lze kromě botaniky a zoologie snadno uplatnit (hlavně u starších žáků) poznatky z geologie, meteorologie, fyziky a chemie. Myslím, že nespornou výhodou je, že výše zmíněná témata plus i témata dějepisného, zeměpisného a environmentálního charakteru lze vhodně propojit a žáci tak mají možnost vnímat problémy celistvě, vidět provázanost, vlivy a dopady. Vycházku lze spojit ale i s výtvarnou a tělesnou výchovou, jak navrhuje Skýbová (2007). 26

28 Vycházky jsou bezpochyby významné pro upevňování zdraví žáků, protože aktivní výuka v terénu je vítanou změnou oproti uzavřeným místnostem, kde žáci převážně sedí v lavicích s požadavkem neustálé pozornosti (podle Altmann, 1972). Dle mého názoru je vycházka významná i z hlediska hlubšího poznávání žáků, a to nejen učitelem, ale i žáků mezi sebou. Děti se mimo školní lavice projevují bezprostředněji a uvolněněji a učitel tak má lepší příležitost pozorovat vzniklé vazby mezi žáky a jejich skutečné povahové vlastnosti. Altmann (1972) dodává, že během vycházek vzrůstá důvěra dětí k učiteli a upevňuje se respekt. Ve prospěch vycházky hovoří i historie, kde již Jan Ámos Komenský ( ) v rámci boje proti verbalismu ve Velké didaktice požadoval výuku v přírodě za využívání vlastního názoru, zkoumání a zkušeností. Stejně tak Jean Jacques Rousseau ( ) doporučoval samostatná pozorování během pobytu v přírodě. Následovali je i další myslitelé. U nás se vycházka propagovala různými pedagogy a biology zejména za první republiky, byli to např. Jan Pastejřík, Josef Krejčík, Josef Rosický, Rudolf Pelíšek, František Polívka a další (dle Altmann, 1972). Na závěr nemohu opomenout možná nejdůležitější benefit plynoucí z vycházek, na který upozorňuje Fabiánková (1995), a to že vycházka prohlubuje lásku k vlasti a k přírodě, čímž se přispívá k její ochraně. Bohužel, stejně jako každá jiná organizační forma výuky, má i vycházka své nevýhody. Altmann (1972) upozorňuje na časovou náročnost zejména ve městech, kde je cesta do přírody spojena s přepravou žáků trvající mnohdy déle než vycházka sama. Dále poukazuje na kázeňské potíže, k nimž dochází při mimoškolních akcích snáze. Zároveň ale dodává, že pokud je akce dobře zorganizovaná a připravená a pracuje-li učitel s nadšením, děti jsou většinou zaujaté a berou zadané úkoly vážně. Dobře připravit a zorganizovat vycházku ovšem není nic snadného, Fabiánková (1995) řadí vycházku k nejnáročnějším formám výuky vůbec, protože z ní učiteli vyplývá mnoho povinností a její příprava je organizačně i časově náročná. Povinnostmi je zde myšlena například i zodpovědnost za zdraví a bezpečnost žáků po celou dobu vycházky, což může být vzhledem k vyšším rizikům a vzrůstajícímu počtu žáků ve 27

29 třídách dalším faktorem ovlivňujícím učitelovo rozhodnutí, zda vycházku zařadit, či nikoliv. Jiří Záleský v Geografických rozhledech (2/09-10) připojuje k výčtu nevýhod například i finanční náklady, které musejí být rodiče a škola ochotni platit. Nemyslím, že by se tento případ týkal Prokopského a Dalejského údolí, kde je vstup zdarma a cena MHD není vysoká, ale rovněž poukazuje na potíž, která může zkomplikovat vycházku kdekoliv, a to nevyzpytatelné počasí a jiné nepředvídatelné podmínky výuky. Osobně bych připojila ještě jednu drobnou potíž, kterou je nejistota, jestli opravdu spatříme živočichy, nebo jejich stopy a rostliny, které se vydáme se žáky pozorovat. V tomto ohledu jsou jistější geologická a dendrologická zkoumání, protože tyto objekty svá stanoviště nemění. Dalším nepohodlným problémem může být i to, že vybraná trasa nenabízí názornou prezentaci probíraného tématu v logickém pořadí, v jakém bychom ho chtěli žákům předat (Smrtová, Zabadal a Kovaříková, 2012). Před vycházkou přípravná fáze Jak již bylo řečeno, realizace vycházky je poměrně náročná a neobejde se bez přípravné fáze, kde si učitel musí procházku dobře předem promyslet. Fabiánková (1995) cituje F. Hradila (1978), který v několika bodech uvádí, co vše musí učitel zajistit, aby vycházka naplnila vzdělávací cíle. Ze strany učitele je potřeba: naplánovat trasu vycházky a sám si ji projít, aby se seznámil s místy a jevy, které se budou pozorovat, v souladu s RVP určit vzdělávací a výchovné cíle vycházky, stanovit předem pojmy, které budou na vycházce vyjasněny, zvolit metody a organizaci práce žáků, zadat žákům předem úkoly a cíle pozorování, aby se během vycházky zamezilo časovým prodlevám, uvést vybavení a vhodné oblečení žáků, seznámit s časovou organizací vycházky. 28

30 Jako vybavení navrhuje Skýbová (2007) tyto pomůcky: zápisník a obyčejná tužka, papírové obálky a igelitové sáčky na sběr přírodnin, lékovky s víčky, kapesní nůž, provázek, novinový papír. Dle možností také lupu, dalekohled a fotoaparát. Pro geologickou vycházku poslouží: turistická mapa, kompas, geologické kladívko a pro zoologickou vycházku doplníme pomůcky o zavařovací láhve, umělohmotné misky a planktonku. Skýbová (2007) dodává, že vzhledem k zodpovědnosti za zdraví a bezpečnost žáků, kterou učitel po celou dobu vycházky má, by měl učitel s dětmi před odchodem zopakovat první pomoc a vždy u sebe mít lékárničku včetně repelentních přípravků. Vlastní realizace vycházky Učitel by měl mít na paměti hlavní úlohu vycházky, tedy vytvoření pozitivního vztahu a úcty k přírodě, proto by vycházka podle mě měla být atraktivní a mělo by v ní být použito více vyučovacích metod a aktivit, aby byla variabilní a děti zůstaly stále zaujaté. Smrtová, Zabadal a Kovaříková (2012) ovšem varují, aby se učitelé nenechali strhnout k přílišnému přemýšlení o metodách či atraktivních aktivitách a nepřestali tak uvažovat o cílech. Zároveň také upozorňují na nebezpečí výběru zajímavé lokality, kde hrozí odbíhání od jedné zajímavosti k druhé a výsledkem bude tematicky roztříštěná výuka a zahlcení žáků. V konkrétním prostředí by si tedy učitelé měli určit jen jedno hlavní téma, se kterým budou vhodnými metodami pracovat. Nejčastějšími a nejúčinnějšími metodami využívanými na vycházkách jsou dle Altmanna (1972) pokus a pozorování, tedy aktivizující vyučovací metody, které pomáhají žákům pochopit přirozené vztahy v životním prostředí rostlin a živočichů, umožňuje srovnávat přírodní jevy, objevovat a nacházet různé objekty a manipulací s originálními objekty vytvářet návyky vědeckého studia přírody. Podroužek (2003) doplňuje metody o didaktickou hru, která činí vycházku ještě poutavější. Učitel během vycházky provádí instruktáž a kontrolu plnění úkolů, kontroluje a řídí práci žáků. Lze provádět sběr přírodnin, zároveň učitel dbá na bezpečnost dětí při práci s pomůckami a respektuje zásady ochrany přírody, se kterými žáky seznamuje (podle Skýbová, 2007). 29

31 Náročnost trasy a její délku učitel volí dle věku žáků, RNDr. Jana Skýbová na svých přednáškách Poznávání přírody s didaktikou na Pedf UK v Praze doporučuje nepřekračovat délku 4 km, protože 4 km a více by mohly být pro děti únavné. Dále navrhuje, aby přírodovědné aktivity byly pokud možno prováděny v první části vycházky a na druhou půlku, kdy děti ztrácejí pozornost, zařazovat spíše tělocvičné aktivity. Využití geologických témat při vycházkách do přírody Dle F. Pauka (1979) geologická témata nepatří ve škole k nejpopulárnějším, možná proto, že jsou příliš vzdálená žákovým zkušenostem a zdají se poněkud náročnější. Podle něj nelze ve třídě ani při hojném využití přírodnin docílit, aby si žáci vytvořili patřičnou představu o geologických jevech, o výskytu nerostů, hornin a zkamenělin v přírodě a jejich vzájemných vztazích. Vyučování v přírodě podle něj tvoří neoddělitelnou součást vyučování o geologických jevech. Botanické a zoologické činnosti při vycházkách do přírody Podstata vycházek do přírody v botanické i v zoologické části prvouky a přírodovědy tkví podle Podroužka (2003) v možnosti pozorovat rostliny a živočichy v jejich přírodním prostředí. Specifikem botanické vycházky je sběr rostlinného materiálu, který uspokojuje přirozené potřeby dětí vytvářet různé sbírky. Sběr zoologického materiálu je komplikovanější, protože entomologické sbírky vyžadují usmrcení hmyzu, což je v primární škole nevýchovné, navíc je většina živočichů chráněna. Sbírky se tedy soustřeďují na fotografie či odlitky stop ze sádry apod. Osobně mám celkem dobré zkušenosti s vytvářením entomologických sbírek z přirozeně uhynulých živočichů, které lze během vycházky v přírodě nalézt. Sběr uhynulých živočichů by měl ale provádět učitel, aby nedošlo k přenosu parazitů či poranění. Po vycházce využití vycházky ve výuce Návratem zpět do školy povinnosti učitele ohledně vycházky zdaleka nekončí. Vycházku je nutné ukončit zhodnocením činnosti žáků a shrnout celkové výsledky, aby neztrácely propříště motivaci k plnění úkolů. Dále je zapotřebí vhodně uložit nasbírané materiály, aby byly k dispozici k následnému třídění a zkoumání. Vycházka má totiž 30

32 kladné výsledky jen tehdy, pokud získané vědomosti, dovednosti a návyky upevníme v následující hodině (podle Fabiánková, 1995). Nejčastějším způsobem zpracování doneseného materiálu je uspořádání výstavky s popisky, ukládání omytých hornin a nerostů do typizovaných krabiček, herbářování, doplňující pozorování (např. mikroskopem), pokusy v koutku živé přírody (např. klíčení výtrusů kapradin), prezentace fotografií nebo tvorba nástěnky apod. (podle Skýbová, 2007). 31

33 4 Charakteristika přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí Dle Němce (2003) patří Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí k přírodovědecky nejcennějším částem Prahy a může se směle srovnávat s významnými přírodními rezervacemi v České republice. Soustřeďují se zde nejrůznější přírodní jevy od unikátních geologických souborů s bohatstvím zkamenělin, které jsou předmětem zkoumání i zahraničních vědců až po bohatá společenstva skalních stepí či dochované zbytky teplomilných hájů. Park se může chlubit i archeologickými nalezišti a menšími krasovými útvary (podle Němec, Ložek, 1997). Přírodním parkem bylo Prokopské a Dalejské údolí vyhlášeno v červenci r (vyhláškou č. 7/93 Sb. HMP) k ochraně přírodovědecky cenných ekosystémů, především na vápencích. Přírodní parky jsou zřizovány k ochraně krajinného rázu, jsou jakýmsi mezistupněm mezi zvláště chráněnými územími (přírodní památky, rezervace, chráněné krajinné oblasti, národní parky) a obecnou ochranou krajiny, vztahující se na celé území republiky. Jde o oblasti, které ve smyslu zákona nejsou považována za zvláště chráněná území, přesto v nich platí přísnější pravidla a některá zvláštní omezení, takže pro ona většinou maloplošná zvláště chráněná území představují přírodní parky jakési ochranné pásmo, aby nedocházelo k necitlivým stavebním zásahům apod. (dostupné z Geografické vymezení Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí se nachází v jihozápadní části Prahy. V podstatě se jedná o nejsevernější výběžek CHKO Český kras. Nachází se v bezprostřední blízkosti velkých pražských sídlišť Barrandov, Nové Butovice a Velká Ohrada a je snadno dostupný MHD. Jeho katastrální území tvoří: Praha 5 (k.ú. Hlubočepy, Jinonice, Radlice, Smíchov), Praha 13 (k.ú. Jinonice, Stodůlky), Praha - Řeporyje (k.ú. Řeporyje), Praha - Slivenec (k.ú. Holyně). Území parku se nalézá v rozpětí nadmořských výšek m s významnými body Děvín (310 m n. m.) a Dívčí hrady (302 m n. m.). Zaujímá plochu 676,5 ha. Údolím protékají Dalejský a Prokopský potok (dostupné z 32

34 4.2 Turistika v přírodním parku Do přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí je veřejnost lákána hned několika chráněnými územími viz níže, či působivými výhledy (nejen) na Prahu. Park je tedy hojně navštěvován turisty se zájmem o přírodu a pro své pohodlné asfaltové či kamenité vozové cesty je oblíben i u cyklistů. Územím prochází tři turistické značené cesty (zelená - z Řeporyj horní částí Dalejského údolí do Nové vsi a kolem Hemerových skal do Butovic, žlutá - z Butovic přes Butovické hradiště a Dalejský háj do Hlubočep a modrá - ze Zlíchova Prokopským údolím a dolní částí Dalejského údolí do Klukovic), (dostupné z Územím dále vedou dvě naučné stezky. Delší stezku, Údolím Dalejského potoka, tvoří 16 zastávek na trase Řeporyje Hlubočepy. Měří cca 6,5 km a seznamuje s pozůstatky lomové činnosti, geologickou minulostí a faunou a flórou chráněných území (národní přírodní památka Dalejský profil, přírodní památka Opatřilka Červený lom, přírodní památka Prokopské údolí). Kratší naučnou stezku Butovickým hradištěm tvoří 6 zastávek na trase ze Starých Butovic k vyhlídce na Dalejský háj a Hemrovy skály. Měří cca 3 km a seznámí návštěvníky s historií, faunou, florou a geologií přírodní rezervace Prokopské údolí a také s významnou archeologickou lokalitou Butovickým hradištěm (dostupné z Chráněná území v přírodním parku Prokopské a Dalejské údolí Přírodní památka Ctirad Severní okraj návrší Děvín nad Zlíchovem je významnou geologickou lokalitou s výměrou cca 6,4 ha. Součástí přírodní památky je opuštěný lom pod jinonickou tratí, kde jsou odkryty polohy pražského souvrství s facií vápenců spodního devonu. Protože lom na výrobu vápna se nacházel blízko k městu, můžeme právě zde hovořit o počátcích české paleontologie. V rokli Bílá skála našel své první trilobity a hlavonožce úspěšný francouzský geolog a paleontolog J. Barrande. Vegetaci tvoří společenstva skal 33

35 a strmých strání s vápencovým podkladem. Kvalita některých partií je snížena výsadbou nevhodných dřevin a blízkosti tratě s městskou zástavbou (podle Němec, 2003). Národní přírodní památka Dalejský profil Jedná se o území mezi Holyní a Řeporyjemi o výměře cca 22,7 ha, kde se nachází řada opuštěných lomů a rozsáhlé valy hlušiny. Svou kvalitou a rozsahem zdejší flory převyšuje ostatní části přírodního parku. Zajímavé je území geologickým profilem ordoviku, siluru a spodního devonu s řadou mezinárodně významných odkryvů a velmi bohatých nalezišť zkamenělin, zejména je zaznamenán výskyt graptolitových břidlic a poměrně hojný výskyt trilobita rodu Arethusina, (podle něj pojmenována Arethusiova rokle) (podle Němec, 2003). Lobolitová stráň je pojmenována podle kulovitých útvarů mořských lilijic nazývaných lobolity. Geologický profil odkrytý v lomu Mušlovka (pojmenován podle četných nálezů ulit měkkýšů) představuje opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu. Jsou zde rovněž významná společenstva skal a teplomilných pastvin s chráněnými a ohroženými druhy. Na tomto území také roste jediný český houbový endemit hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii). Území je nevhodně zalesněno trnovníkem akátem a borovicí černou (podle Rubín a kol, 2004). Přírodní památka Červený lom Opatřilka Svahy kolem usedlosti Opatřilka na levém břehu Dalejského potoka geologicky spadají do svrchního siluru až spodního devonu a zaujímají plochu cca 8,2 ha. Jedná se o mezinárodně významný geologický profil a naleziště zkamenělin s významnými společenstvy teplomilných pastvin s výskytem chráněných a ohrožených druhů flory a fauny. Lesy nacházející se na území rezervace nemají přirozený charakter, jedná se o výsadby nepůvodních dřevin, především borovice černé (Pinus nigra), trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), modřínu (Larix) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Tyto porosty jsou ale postupně redukovány (podle Němec, 2003). V nejzápadnější části opuštěného vápencového lomu je odkryt opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice silur-devon. Nápadná červená barva hornin dokazuje, že zde byli kdysi tropy. Hluboké fosilní tropické zvětrávání se projevuje barvou železitých uloženin (podle Rubín a kol, 2004). 34

36 Národní přírodní památka Požáry Jedná se o území opuštěného lomu na pravém břehu Dalejského potoka u obce Řeporyje o výměře 3,5 ha. Národní přírodní památkou se Požáry staly zejména pro svůj geologický profil mezinárodního významu. Nachází se zde mezinárodní stratotyp pro hranici ludlow-přídol (svrchní silur), který byl r v Moskvě schválen mezinárodním geologickým kongresem. Stratotypy nazýváme takové geologické profily, které jsou přesně vědecky určeny, většinou podle souboru zkamenělin, které obsahují. Představují standardy, podle kterých se pak určují obdobné vrstvy po celém světě. K nejdůležitějším skupinám pro stratigrafii patří graptoliti. Statut mezinárodního stratotypu vyžaduje, aby byl odkryv trvale zachován a aby umožnil komukoliv odkudkoliv odběr vzorků pro vědecké účely. Stát musí rovněž dohlédnout na důstojnou a reprezentativní úpravu celého území a přístupových tras vzhledem k vysokému stupni mezinárodního významu. Dno lomu je nyní zarostlé náletovými dřevinami, např. jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a topolem kanadským (Populus canadensis). Rostliny skalních stepí, např. rozchodník bílý (Sedum album), se zde vyskytují pospolu s ruderálními druhy, např. vlaštovičníkem větším (Chelidonium majus), (podle Němec, 2003). Přírodní rezervace Prokopské údolí Toto mimořádně hodnotné území mezi Jinonicemi a Zlíchovem zaujímá plochu cca 101,5 ha. Zahrnuje krasové území s řadou geologických opěrných profilů, bohatá stepní a hájová společenstva a naleziště zkamenělin. Nejedná se o souvislý areál, skládá se z několika samostatných celků, jejichž území byla značně změněna těžbou vápence. Tím vznikly i umělé reliéfy, např. kaňon u Hlubočepského jezírka nebo výrazně ukloněné hladké skalní plotny Vysoké, kde se jedná o původně vodorovné vrstevní plochy, které se vlivem prvohorního vrásnění šikmo vztyčily. Je zde patrná světově známá flexura (ohyb vrstev), na kterou upozorňuje Ziegler (1998). Geologicky jsou zajímavé tzv. Hemrovy skály, které jsou tvořeny vulkanickými horninami. Představují zbytek podmořské sopky, jejíž láva se vylila na dno tehdejšího mělkého moře asi před 430 miliony let v době siluru. Tyto skály složené z bazaltových láv a vrstev sopečného popela poskytují stanoviště řadě chráněných a ohrožených rostlin, např. koniklec luční načernalý (Pulsatilla pratensis subsp. nigricans) (podle Rubín a kol, 2004). 35

37 Vrchol sopky pravděpodobně vyčníval m nad hladinu a je odhadováno, že celková hmota vulkanických vyvřelin činila 1 km krychlový. Ty se vodou rozplavovaly do okolí a sopka tak změlčila dno silurského moře, které se stalo přívětivějším životním prostředím pro mnoho živočichů, jejichž pozůstatky dodnes nacházíme. Příkré skalní stěny kaňonu Dalejského potoka, které jsou místy vysoké až 70 m, jsou tvořeny mocným souvrstvím devonských vápenců, které se usadily společně s dalšími sedimenty. Později tak vznikly zelené dalejské břidlice, jež je možno najít na dně potoka. Území PR Prokopské údolí je poznamenáno řadou zásahů jako např. intenzivní lomařská činnost, nevhodné výsadby dřevin, výstavba přilehlých sídlišť či využívání území od dob 2. světové války až po dnešní dobu pro vojenské účely. Přesto je Prokopské údolí pro svou pestrost stanovišť (nivní louky, lužní a suťové lesy, dubohabřiny, skalní stepi, stepní trávníky, křovinaté stráně aj.) floristicky nejbohatším územím parku. Na vápencích a diabasech narazíme na prvosenku jarní (Primula veris) či pěchavu vápnomilnou (Sesleria caerulea). Vrcholy skal pokrývá kostřavy waliské (Festuca valesiaca), pro jižní svahy je typické společenstvo devaterníku šedého (Helianthemum canum) a ostřice nízké (Carex humilis Leysser). Ani nepříznivé stanoviště Hemrových skal není bez života, zdejší extrémní podmínky snáší keříčky jako mateřídouška (Thymus), tařice horská (Alyssum montanum) aj. nebo mechy a lišejníky. Svahy Hemrových skal hostí mnoho zvláště chráněných druhů - např. relikt doby ledové pěchavu vápnomilnou (Sesleria caerulea) či kavyl Ivanův (Stipa pennata). Prokopské údolí je také stanovištěm středoevropského endemitu koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) Samozřejmě i na toto území působí expanze nevítaných druhů, např. růže šípková (Rosa canina), trnka obecná (Prunus spinosa), borovice černá (Pinus nigra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) aj. Území přírodní rezervace také zahrnuje pravěké Butovické hradiště umístěné na vápencovém ostrohu Bílých skal. V pravěké době byly obývány i některé jeskyně. Ze středověku se dochovaly nepatrné zbytky hrádku Děvína (podle Němec, 2003). Součástí přírodní rezervace je tzv. Albrechtův vrch, pod kterým se v současné době vyvíjí mladé dřeviny miniarboreta. Území pod Albrechtovým vrchem je podle informací na také zajímavé tím, že se jedná o jednu z mála pražských 36

38 lokalit, kde potok vytváří ještě neupravené přirozeně meandrující koryto. Albrechtův vrch je sopečného původu, je tvořen převážně diabasem a také díky tomu se na něm vyvinula společenstva skalních stepí. Odedávna se pod tímto vrchem nalézá louka, kterou se podařilo zachránit od černých skládek a dnes je osázená některými dřevinami, které se na území Prahy běžně vyskytují nebo vyskytovaly. Roste zde například habr obecný (Carpinus betulus), svída krvavá (Cornus sanguinea), dub letní (Quercus robur), hloh obecný (Crataegus oxyacantha) či chráněné rostliny jako dub pýřitý neboli šípák (Quercus pubescens Willd). Z ovocných dřevin si lze prohlédnout staré odrůdy jabloní, hrušní a slivoní, které se dnes už nepěstují pro své drobné a málo odolné plody. Narazíme zde i na dřeviny nesoucí ovoce, které spíše než my znaly naše prababičky, např. jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), mišpule (Mespilus), kdouloň (Cydonia), jeřáb obecný (Sorbus aucuparia) či moruše (Morus), (podle informační tabule Albrechtův vrch - Miniarboretum místních druhů). Národní přírodní památka U Nového mlýna Území se skládá ze tří částí oddělených vozovkami mezi Klukovicemi a zastávkou Holyně včetně lomu Prastav a zaujímá plochu cca 12,7 ha. V tomto lomu se nachází mezinárodní doplňkový stratotyp hranice mezi spodním a středním devonem a rovněž naleziště zkamenělin stejného stáří, zejména ramenonožců, mlžů, trilobitů a tentakulitů. Parastratotyp byl akceptován r na zasedání v New Yorku. Podloží území je z většiny tvořeno vápenci a břidlicemi. Součástí národní přírodní památky jsou také společenstva teplomilných trav a skalních stepí, takže lze narazit na kavyl Ivanův (Stipa pennata), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), devaterník šedý (Helianthemum canum), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule) apod. Nad železniční tratí jsou velmi kvalitní porosty skalních štěrbin pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea), tařice skalní (Aurinia saxatilis), či plaménku přímého (Clematis recta). Území čelí známému problému umělého zalesnění (podle Němec, 2003). 4.4 Geologie Prokopské a Dalejské údolí patří geologicky k významným lokalitám, které neunikly pozornosti francouzského paleontologa Joachima Barranda. V Barrandienu, zasahujícím do oblasti Prokopského a Dalejského údolí, je zachován úplný vývoj siluru. Tomuto 37

39 území věnoval Barrande velkou pozornost, popsal odsud několik tisíc druhů zkamenělin. Také díky jemu se stal Barrandien (po něm pojmenovaný) zřejmě nejprozkoumanější oblastí siluru na světě (podle Košťák, Mazuch a kol., 2011). Nachází se zde geologické odkryvy s bohatstvím zkamenělin a dokonce i menší krasové jevy. Ziegler (1998) ovšem upozorňuje, že ve zvláště chráněných územích není možno provádět sběry zkamenělin takovým způsobem, který poškozoval dochovaný stav. V takových oblastech, kterých je v parku poměrně hodně, je tedy povolen pouze povrchový sběr ze sutí. Krajinný ráz a druhová pestrost území určují různé typy vápence siluru a devonu, jakožto hlavní hornina území. Dnešní přírodní park měl kdysi i své sopečné centrum, jehož skalní útvary Hemrovy skály jsou tvořené bazaltovými vulkanity diabasy. Reliéf údolních vápencových svahů zpestřují sníženiny tvořené vápnitými dalejskými břidlicemi. Při horní hraně údolí se zachovaly zbytky cenomanských jílovců a pískovců (podle Němec Ložek, 1997). Na území Prokopského a Dalejského údolí v NPP Požáry je dokonce umístěn mezinárodní stratotyp hranice silur-devon a stupňů lochkov a prag, i z toho důvodu, že se zde v sedimentaci neprojevily žádné rušivé vlivy (podle Košťák, Mazuch a kol., 2011). Území se vyznačuje hlubokými údolními zářezy s drobnými krasovými útvary a prudkými skalnatými svahy. Na území se nachází množství vápencových lomů různého stáří a s průměrnou výškou stěn cca 20 m, místy ale i 40 m. Dna údolí jsou často pokryta navážkami, které z části změnily prostředí, nicméně Němec (2003, str. 17) si všímá nově vytvořených ekotypů a nabádá nenazírat na tyto plochy pouze jako na plochy zdevastované, nýbrž je zapojit pomocí územně plánovacích nástrojů do přirozeného rámce okolní krajiny Geologický vývoj Dle Němce (2003) je geologická stavba oblasti určená především prvohorní sedimentací, která se tvořila od ordoviku přes silur až po střední devon, přičemž nejstarší horniny se nacházejí na severní hranici území a tvoří je pískovce a písčité či jílovité břidlice. Tyto horniny vznikaly v dobách, kdy se na souši objevovaly primitivní 38

40 rostliny a kdy veškerý živočišný svět byl skryt pod hladinou moře. Hlavní horninou oblasti jsou vápence siluru a devonu, které určují krajinný ráz celého území. Horniny se ukládali na dně mořského zálivu vzniklého před začátkem ordoviku před asi 490 miliony let. Zhruba 20 km široká propadlina se rozprostírala od Železných hor až po Prahu, dnes je mezi geology známa jako Pražská pánev. Dle informací na tabuli naučné stezky Údolím Dalejského potoka zastávka č. 3 Pod Placatou skálou, zde moře zůstalo ještě dalších 100 milionů let, tedy po celý ordovik, silur a polovinu devonu. Dle Broncové (2006) se na začátku siluru před 450 miliony let změnilo rozložení pevnin natolik, že došlo k přesměrování říčních proudů, Země se rychle oteplila a voda z tajících ledovců, která se rozlila po hladinách oceánů, udusila živočichy žijící u dna. Došlo k usazování tehdejšího černého bahna (černých jílů) dnes břidlic. O souvislém geologickém vývoji přírodního parku informuje Němec (2003). V souvislosti s vulkanickou činností, která na území začala asi před 430 miliony let v období siluru, vznikla podmořská sopka (Hemrovy skály), která zapříčinila změlčení moře. Zde nalezli vhodné podmínky pro život nejrůznější bezobratlí zejména hlavonožci, plži, mlži, trilobiti a lilijice. Bylo jich tolik, že jejich rozmělněné schránky, zejména hlavonožců a lilijic, stály na počátku vzniku vápencových vrstev. Na počátku devonu se území dnešních Čech, které se do té doby nacházelo jižně od rovníku, přesouvalo z jižní polokoule přes rovník do tropického klimatického pásu, což zapříčinilo velké oteplování podnebí. Na dně mělkého moře tedy panoval stejně bohatý život jako na dnešních Tichomořských korálových ostrovech. V nadloží mocného souvrství vápenců se v Pražské pánvi usazovaly břidlice, ve kterých se nachází množství zkamenělin níže zmiňovaných živočichů a suchozemských rostlin, které byly do moře spláchnuty z pobřeží. Z té doby pocházejí zkameněliny zvláštních organismů, tentakulitů, jejichž kuželovitými schránkami jsou dalejské břidlice místy přímo přeplněny. Po usazení břidlic se na dně devonského moře po několik milionů let opět usazovaly vápence. V té době se hojně vyskytovali trilobiti, velcí goniatiti, plži, mlži, loděnkovití hlavonožci a objevovaly se první ryby. Před asi 380 miliony let moře ustoupilo a jeho usazeniny zvrásnily tlaky vyvolané nárazem pevninských bloků Afriky a severní Evropy. Následovalo zhruba 300 milionů let dlouhé období souše, které čekalo na druhohorní zaplavení mořem před 95 miliony 39

41 let. Toto období, než moře opět ustoupilo, po sobě zanechalo několika set metrové souvrství pískovců, jílovců a opuk, které se na konci třetihor dostalo opět napovrch. Po třetihorním působení je pro jednu část Prokopského a Dalejského údolí charakteristický měkký, plochý a velmi nevýrazný reliéf. Pro čtvrtohorní část údolí je naopak typický sevřený, kaňonovitý reliéf. Během čtvrtohorních ledových dob si potoky razily cestu nejmenšího odporu druhohorními a prvohorními horninami. Proto se Dalejský i Prokopský potok různě stáčí kolem pevných žil a zařezávají se do měkčích břidlic a pískovců. Kvartér se na území parku projevuje závějemi spraší (podle Němec, 2003). Spraše zde vznikly navátím jemného prachu z nehostinných polopouští připomínající dnešní Tibet, který místy vytvořil až několik metrů silné vrstvy (podle Broncová, 2006) Výskyt minerálů na území parku Prokopské a Dalejské údolí nepatří mezi významná pražská naleziště minerálů. V dutinách vápenců lze zejména v okolí Kalvárie nalézt kalcitové žily a až několik cm velké krystaly kalcitu. Ve vápenci nebo kalcitových hnízdech se místy vyskytují černé uhlovodíky asfaltového vzhledu. Neméně často se ve vápenci vyskytne záhněda, což je křemen s inkluzemi uhlovodíků. Vápence nebo vápnité břidlice často obsahují malé shluky pyritu, které se zvětráváním mění na žlutavé povlaky jarositu (např. Dívčí hrady). Od Dívčích hradů se táhly dobývací jámy keramických surovin kaolinitu a illitu. Na několika lokalitách byly činěny pokusy o těžbu železné rudy a v malé míře bylo v Prokopském údolí těženo i zlato (podle Němec, 2003) Fosilní a paleontologické nálezy v krasových dutinách V Prokopském údolí se nachází asi 30 jeskyní, většinou se však jedná jen o drobné dutiny. Prokopská jeskyně, nebo též Svatoprokopská, která patřila mezi 4 největší jeskyně celého Českého krasu, a kde byly nalezeny pozůstatky člověka a zvířat z doby ledové (mamuta severního, nosorožce srstnatého, hyeny a medvěda jeskynního, koně, bizona pravěkého, skotu atd.), byla bohužel od r systematicky odlamována lomem až do úplného propadnutí. Stáří lidských pozůstatků jsou dodnes předmětem dohadů a polemik. Za zmínku stojí i rovněž lomem zničená jeskyně Kalvárie (nálezy z doby 40

42 ledové: kosti hyeny jeskynní, medvěda jeskynního, jelena, lišky, jezevce, kočky, prasete, zajíce a hlodavců) nebo Korálová jeskyně, která svůj název získala díky nálezům mořských korálů. Další jeskyní, která by měla být zmíněna, je drobná dutina Hlubočepské jeskyně, před níž byla nalezena dnes nezvěstná břidličná destička s údajnou rytinou zvířete (podle Němec, 2003). 4.5 Flora a fauna přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí Přírodní park tvoří z hlediska svého přírodního bohatství klenot v srdci velkoměsta skrývající divočinu pouhých 7 km vzdušnou čarou od Václavského náměstí. Místní horninové prostředí vykazuje vysokou druhovou diverzitu rostlin i živočichů. Zajímavé jsou ekosystémy vápencových skal, skalních stepí nebo dubohabrového lesa, na které je vázán výskyt významné flory a fauny. ENVIS, informační servis o životním prostředí v Praze soustavně informuje o výsledcích biomonitoringu životního prostředí v Praze, sleduje tedy reakce organismů na souhrnný stav životního prostředí a jeho změny. V pětiletých intervalech se provádí inventarizace na pěti modelových územích v Praze, z nichž jedno je i Prokopské údolí. K roku 2004 byla zpracována i tato data, takže je možné sledovat tendence, ke kterým v parku do r docházelo, bohužel ENVIS neposkytuje data ze současné doby (dostupné z Pozn.: O floře a fauně území informuje Němec (2003), pokud není uvedeno jinak Flora Prokopské a Dalejské údolí poskytuje svým rozmanitým prostředím vhodné podmínky pestré paletě botanických druhů. Němec (2003) vyjmenovává některá z nich a dále je i popisuje. Jsou to: potoční nivy, skalní stepi, xerotermní trávníky, lesostepi, teplomilné doubravy, dubohabrové a suťové lesy. K roku 2003 se zde dle jeho informací nacházelo přes 600 druhů cévnatých rostlin, z nichž mnoho desítek mělo své místo v červeném seznamu vzácných a ohrožených druhů. Skalní stepi a xerotermní stepní trávníky Takováto společenstva jsou v Čechách spíše ojedinělá, proto si jistě zaslouží naši pozornost. Rostou zde rostliny, které potřebují hodně slunce a odolávají nepříznivým 41

43 vlivům počasí, jako je sucho, vítr, či velké rozdíly teplot v létě a v zimě. Botanici usuzují, že právě na tato místa bylo koncem doby ledové vytlačeno rostlinstvo chladných kontinentálních stepí šířícími se dřevinami. Tvoří pro nás jakési dědictví z dob mamutů. Slunce na skalách bývá v letních měsících zničující, proto některé rostliny jako třeba lipnice cibulkonosná (Poa bulbifera) nebo křivatec rolní (Gagea villosa) vyraší, vykvetou a odplodí během května a stáhnou se pod zem. Skalnaté svahy často zdobí tařice skalní (Aurinia saxatilis). Oblíbenou strategií přežití je zde životní cesta letniček. Osívka jarní (Erophila verna) či plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), rozrazily (Veronica) a rožce (Cerastium) během pár týdnů vyklíčí, vykvetou a do příštího jara po nich zůstane jen semínko. Nejdéle na skalních stepích vydrží trávy, rostliny lipnicovité. Ve spárách na skalních stěnách se drží kostřava sivá (Festuca Pallens), v hlubší vápnité půdě se daří kostřavě wallinské (Festuca valesiaca). Tu a tam se ukážou i kavyly (rod Stipa) často doprovázené bojínkem tuhým (Phleum phleoides). Do xerotermních trávníků v posledních desetiletích ovšem pronikají některé konkurenční rostliny, kterým podléhají. V reakci na to je podporován návrat k přirozenému spásání trávníku řízenou pastvou koz a ovcí (podle Němec, 2003). Zvláště chráněným druhem vyskytujícím se vzácně na skalách okolo Butovického hradiště a Hemrových skal je lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites). Raritou, která roste jen na jediném místě je řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea). Některé rostliny dávají přednost specifickým životním podmínkám; na vápencích se vyskytuje pěchava vápnomilná, na diabasu česnek tuhý (Allium strictum) a vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa) či křivatec český (Gagea bohemica). U Kovářovic meze bývá k vidění šedozelený bodlák ostropes trubil (Onopordum acanthium) a chráněný kavyl Ivanův (Stipa pannata). Potíže někdy bývají s invazivními druhy jako je původem středoasijská netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a křídlatka japonská (Reynoutria japonica) z čeledi rdesnovitých, které utlačují původní floru (podle informační tabule naučné stezky Butovickým hradištěm - zastávka 2). 42

44 Lesostepní společenstvo V lesostepních společenstvech rostou stromy na hranici svých možností a vedou stálý konkurenční boj se stepními travinami. Vyskytuje se zde vzácně dub pýřitý, neboli šipák (Quercus pubescens), ale v Prokopském a Dalejském údolí je těchto společenství jen poskrovnu. Dubohabrové lesy Jedná se o přirozený les Dalejského háje, kde se v dubnu předhání nejrůznější jarní byliny, aby vykvetly dříve, než je zastíní koruny stromů. Kvetou zde dymnivky (rod Corydalis), orsej jarní (Ficaria verna), sasanka hajní (Anemone nemorosa), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), křivatce (rod Gagea) a violky (rod Viola), prvosenky, jaterníky a kokoříky. Potoční nivy Byliny rostoucí v těchno společenstvech těží z každoročního přísunu živin při jarních záplavách. Díky dusíku se zde daří kopřivě dvoudomé (Urtica dioica) a bršlici kozí noze (Aegopodium podagraria). Zastoupení dřevin Prokopské údolí odedávna pokrývaly lesy, zejména smíšené doubravy. Zvrat ve vývoji nastal s pravěkým osidlováním, které bylo spojeno s pastvou a primitivním zemědělstvím. Lesy ustoupily polím a pastvinám a lesní ekosystémy se zde nerozvinuly do té míry jako jinde v přilehlém okolí parku. Zvětšovaly se otevřené stepní plochy. Jediným lesním celkem, který si podržel víceméně přírodní ráz, je Dalejský háj. Ten si zachoval původní dubohabrové háje, které přecházejí do suťových a roklinových porostů s lipami, javory a jasany. Ještě před sto lety byla ale velká část zmiňovaného území bezlesá a ke spontánnímu zarůstání či záměrnému vysazování došlo až ve druhé polovině 20. století v rámci tzv. ekologické sukcese. V dobré víře v rámci zalesnění byly vysazeny i nepůvodní druhy, např. Severoamerický trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a jihoevropská borovice černá (Pinus nigra), jež se v současnosti systematicky odstraňují. Méně nebezpečný je kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) a kanadské topoly v lomech (Populus canadensis). Vysazován byl i sice původní modřín opadavý (Larix decidua), ale na nevhodných místech. 43

45 Po r. 1989, kdy zde byla ukončena zemědělská činnost, se území stalo místem spočinutí náletových dřevin, zejména vrb, šípkové růže, bříz, topolů, osik, hlohů, akátů, borovic a na vlhčích místech javorů a jasanů. Tyto spontánní lesní porosty sice nemají žádoucí složení podle lesních typů, mají ale příznivý vliv na zoocenózu a zdá se, že jsou přínosem i pro krajinný ráz. Informační tabule Prokopské a Dalejské údolí, Lesy hl. m. Prahy, nás poučuje, že Praha je držitelem mezinárodního, ekologicky přísného lesnického certifikátu Forest Stewardship Council (FSC), kterým dohlíží na postupnou přeměnu na les tvořený domácími dřevinami. Na místech, kde by dřeviny ohrožovaly cenná bylinná společenstva, se les odstraní. Tím budou zlepšeny i podmínky pro živočichy. Procentuální zastoupení původních i nepůvodních dřevin na území parku vypadá dle informační tabule umístěné na několika místech v parku následovně: dub zimní a d. letní (Quercus petraea a Q. robur) 17%, trnovník akát (Robinia pseudoacacia) 17%, borovice černá (Pinus nigra) 16%, lípa srdčitá (Tilia cordata) 10%, borovice lesní (Pinus sylvestris) 8%, javor mléč (Acer platanoides) 6%, habr obecný (Carpinus betulus) 5%, jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 5%, javor klen (Acer pseudoplatanus ) 4%, modřín opadavý (Larix decidua) 4%, smrk ztepilý (Picea abies) 4%, ostatní 4% Fauna Území Prokopského a Dalejského údolí poskytuje vhodné životní prostředí širokému spektru živočichů, zejména však drobné fauně. Ochranu a speciální péči o větší živočichy, zejména ptáky a savce, zajišťuje na území parku jinonická stanice pro handicapovaná divoká zvířata. Tato stanice není přístupná veřejnosti, aby nedocházelo k rušení klidu zotavujících se zvířat. Víc než co jiného převládá v Prokopském údolí odedávna drobná fauna, zejména hmyz a plži, často vázáni na specifické biotopy - ať už přírodní, jako jsou například skalní stepi a vápencové skály, nebo umělé. Takové jsou například opuštěné lomy a jejich přilehlé haldy. Na území parku se v posledních zhruba 55 letech prováděl monitoring s hlavním zaměřením na faunu měkkýšů. 44

46 Bezobratlí Plži Dle Němce (2003) se na území vyskytují společenstva význačná pro skalní stepi Českého krasu jako je například žitovka obilná (Granaria frumentum) či zrnovka žebernatá (Pupilla sterri) a další. Z běžných druhů zde žijí zástupci rodu Vallonia, hojná je drobnička válcovitá (Truncatellina cylindrica). Na úpatí skal lze spatřit endemickou vřetenatku lesklou (Bulgarica nitidosa). Významně se na zastoupení plžů podílí lesní společenstva Dalejského háje, především jeho suťové úseky, kde se objevují i druhy, které jsou v širším okolí již vyhubené, např. zuboústka trojzubá (Isognomostoma isognomostomos) a další. Plži představují velmi citlivý bioindikátor, který reaguje na kvalitu životního prostředí. Motýli Stejně jako i v jiných lokalitách lze v Prokopském a Dalejském údolí spatřit druhy motýlů typické pro jednotlivé vegetační jednotky. Němec (2003) si všímá slunných skalních stepí se sporou vegetací, květnatých stepních trávníků, suťového lesa, dubohabřin a potoční nivy apod., kde jsou housenky jednotlivých druhů vázány na konkrétní rostliny. Jako příklad může sloužit velmi vzácný druh zdobníček šalvějový (Vulcaniella extremella), jehož housenky žijí v listech šalvěje luční. Stejně jako plži tvoří motýli velmi citlivý bioindikátor. Dle informací ENVIS provádějící poslední monitoring roku 2004, se počet zjištěných druhů motýlů (62) od roku 1999 nezměnil, zato ale klesly počty jedinců. Příčiny přičítá nerovnoměrnému klimatu a úbytku osídlovaných ploch. Nicméně, z kvalitativního hlediska je zaznamenán pozitivní vývojový trend, což naznačuje kvalitnější a původnější životní prostředí. Jako zástupce parku jmenujme modráska hnědoskvrnného (Meleageria daphnis) a nesytku českou (Pennisetia bohemica). Vyskytuje se zde i známý otakárek fenyklový a ovocný (Papilio machaon a Iphiclides podalirius). Hojně se vyskytuje strakatý motýl okáč bojínkový (Melanargia galathea), (dle Rubín a kol., 2004). Přírodní park vyniká v zastoupení stepních druhů, například stepní mol (Cephimallota angusticostella), stepní pouzdrovníčci (Coleophora serpylletorum a C. auricella ), 45

47 stepní drvopleň (Catopta thrips), stepní nesytka (Chamaesphecia bibioni formis), a mnoho dalších (podle Němec, 2003). Brouci Svou blízkou polohou k centru Prahy a pestrostí přírodních stanovišť bylo Prokopské údolí odedávna cílem entomologů. Dle Němce (2003) lze současná společenstva bezobratlých považovat z části za pozůstatek z konce poslední doby ledové a z části za imigranty z jihovýchodní Evropy. Brouci jsou závislí na svém životním prostředí, zejména ti, kteří ztratili schopnost létat a jsou odsouzeni pohybovat se na velmi malé ploše. Jsou to například nosatci rodu Trachyphloeus. Pokud by bylo stanoviště těchto brouků poničeno zastíněním či zaoráním, tak by zde vyhynuli. V podobném ohrožení jsou i brouci monofágní, kteří se živí pouze jedním druhem rostlin. Například zelenavý tesařík (Phytoecia coerulescens) žije na hadinci obecném, nebo zrnokaz (Bruchidius cisti) se vyvíjí pouze na devaterníku velkokvětém a další. Na specifické potravě závisí život i dalších druhů, například vrubounovitých, vyvíjejících se v trusu býložravců. S ustupující pastvou začali mizet i oni. Nejznámější je chrobák vrubounovitý (Didyphus schaefferi). Dravě se živí brouci střevlíkovití, kteří jsou v této lokalitě dobře prozkoumáni. Za stepní klenot zde platí červeno-žluto-černě zbarvený střevlíček (Callistus lunatus). Mnohem hojněji se ale na stejném území vyskytuje černohnědý střevlíček (Olisthopus sturmii), význačný druh těchto stepních stanovišť. Dle monitoringu ENVIS (2004) od roku 1950, kdy začal nástup rostoucího znečištění, nejprve 9 reliktních druhů ubylo, ale od r se 2 druhy opět vrátily jako doklad pozitivního vývoje kvality prostředí. V dubohabřinách můžeme za teplých květnových a červnových večerů zastihnout roháče obecného (Lucanus cervus), našeho největšího brouka. Pro suťové lesy je charakteristický například nosatec (Adexius scrobipennis). Vhodné životní podmínky tvoří i prostředí vytvořené člověkem, například v třešňových sadech u Hemrových skal se vyskytuje vzácný, zářivě pestrý krasec třešňový (Anthaxia candens), ale snad nejvzácnější je kovově modrý střevlíček kamenitých sutí (Leistus montanus), který se jinde v pražském okolí nevyskytuje. 46

48 Pavouci Dle informací Jana Němce (2003) bylo na území České republiky zjištěno na 830 druhů pavouků. V přírodním parku Prokopské a Dalejské údolí se z nich v té době vyskytovalo na 131 druhů. Největší druhovou pestrost pak zaznamenáváme ve slunných stepních a skalně stepních ekosystémech, kde přežívají teplomilná a suchomilná společenstva pavouků. Od jara prý zaručeně nalezneme alespoň jednoho pavouka v pavučině pod každým plochým kamenem. Nejčastěji se bude jednat o hnědavé skálovky, např. skálovka žlutavá (Drassodes lapidosus) a s. pýřitá (D. pubescent) či černé teplomily čtyřskvrnné (Titanoeca quadriguttata). Svou velikostí ve skalách vyniká pokoutník stepní (Tegenaria agrestis). Jiné druhy, například slíďáky, vídáme v jarních měsících v hojných počtech ve světlých dubových hájích, nejvíce pak slíďáka hajního (Pardosa lugubris) a s. hájového (P. alacris). Poměrně velkým pavoukem je lovčík hajní (Pisaura mirabilis). Koncem léta můžeme zaznamenat prudký nárůst síťových pavučin křižáků, plachetnatek, snovaček a čelistnatek. Křižák obecný (Araneus diadematus) a křižák luční (Mangora acalypha) je na území parku velmi hojný. Stopy pavouků nám nezůstanou skryty ani v zimě, kdy plachetnatka pozemní (Leptyphantes cristatus) tká drobné sítě ve sněhových stopách zvěře. Některé plachetnatky a pavučenky tvoří nejhojnější zástupce plachtící ve slunných podzimních dnech na svých vláknech, zvaných babí léto. Na bylinách a keřích je nejčastějším druhem snovačka pečující (Theridion impressum), která pečuje o modrý kulovitý kokon a později i o samotná mláďata, která hlídá a krmí. Běžník kopretinový (Misumena vatia) pod květy číhá na hmyz, sítě si netká, stejně jako ostatní běžníci. Pozoruhodný je počet pavouků, kteří jsou zařazeni do některého ze stupňů ohrožení. Takovéto druhy dle Němce (2003) tvoří více než čtvrtinu všech pavouků, celkem 34. Zejména jsou to teplomilné a suchomilné druhy stepních a skalních biotopů. Patří mezi ně nápadný stepník rudý (Eresus cinnaberinus). V pavučinách ve tvaru punčošky se v zemních norách schovává jeden ze tří našich sklípkanů, sklípkánek pontický (Atypus muralis). Ohroženými druhy stepí a skal jsou dále slíďák slunomilný (Alopecosa kursor), skákavka protáhlá (Synageles hilarulus) a pavučenka chocholkovitá (Walckenaeria monoceros). 47

49 Obratlovci Obojživelníci Obojživelníci patří k velmi ohroženým živočichům, proto jsou všechny druhy na našem území chráněny. Druhová rozmanitost obojživelníků je na tomto území nízká, vyskytují se zde pouze 4 druhy a u všech biomonitoring ENVIS (2004) poukazuje na klesající trend v početnosti. Od roku 1989 do roku 2004 klesl počet obojživelníků více než dvojnásobně. U skokana hnědého (Rana temporaria) byl zaregistrován malý, spíše nepatrný počet jedinců, kteří se dožili metamorfózy. K rozmnožování dle Němce (2003) využívá retenční nádrže pod Novými Butovicemi. Perspektivy tohoto skokana nejsou příznivé. Stejné místo pro rozmnožování volí i skokan skřehotavý (Rana ridibunda), který je ohrožen stále intenzivnějším znečištěním vody. Ropucha obecná (Bufo bufo) je dle Němce (2003) jediným obojživelníkem, který si svoji početnost stále udržuje. Ropucha zelená (Bufo viridis) ale takové štěstí nemá, podléhá intenzitě automobilové a cyklistické dopravy a samozřejmě úbytku stanovišť. Plazi Biomonitoring ENVIS (2004) upozorňuje na ojedinělý nález užovky hladké (Coronella austriaca), která se do té doby nevyskytovala, ale u ostatních tří pozorovaných druhů zaznamenává úbytek jedinců. Od roku 1989 do roku 2004, stejně jako u obojživelníků, klesla početnost více než dvojnásobně. Četnost populace užovky obojkové (Natrix natrix) kopíruje četnost obojživelníků, kterými se živí. Užovky spolu s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a slepýšem křehkým (Anguis fragilis) doplácejí na rostoucí návštěvnost a následné vytlačování ze slunných stanovišť procházejícími lidmi a pobíhajícími psy. Skalní step obývá kriticky ohrožená ještěrka zelená (dle informační tabule naučné stezky Údolím Dalejského potoka, zastávka č. 11 Klukovické koupaliště). Ptáci Dlouholetá pozorování na území přírodního parku odhalila poměrně vysoká druhová zastoupení ptactva, o kterém informuje Němec, Bylo zaznamenáno přes 60 druhů pravidelně hnízdících ptáků. Nejpočetnější je společenstvo ptáků lesa a zahrad blízkého okolí. V lesních svazích hnízdí holub hřivnáč (Columba palumbus), kterému se 48

50 v Praze obecně dobře daří. Možná právě do jeho hnízd klade svá vajíčka kukačka obecná (Cuculus canorus), kterou slýcháme na jaře, jejíž hostitel zde ovšem doopravdy znám není. Prokopskému údolí se nevyhýbají ani zástupci sov jako je puštík obecný (Strix aluco) či kalous ušatý (Asio otus), kteří hnízdí ve stromových dutinách nebo i v budkách. Ve skalních dutinách Prokopského lomu pravidelně hnízdí i naše největší sova, výr velký (Bubo bubo), což od hnízdění zde odradilo kavku obecnou (Corvus monedula) a poštolku obecnou (Falco tinnunculus), které si nalezly hnízdiště o něco dále. Dále je na lesní biotop vázán datel černý (Dryocopus martius). Otvory v dutinách však po sobě zanechávají i další datli, žluna zelená (Picus viridis) a ž. šedá (P. canus). Pravidelně zde hnízdí i strakapoud velký (Dendrocopos major) a sojka obecná (Garrulus glandarius). Vhodné prostředí park poskytuje většině sýkor sýkora koňadra (Parus major), s. modřinka (P. caeruleus) a s. babka (P. palustris). Rády hnízdí v budkách v blízkosti chat a zahrad, kde je rád doprovází rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), zvonek zelený (Carduelis chloris) a stehlík obecný (Carduelis carduelis). V lese občas hnízdí drozd zpěvný (Thurdus philomelos). Mnohem častěji se lze setkat s brhlíkem lesním (Sita europaea) či šoupálkem krátkoprstým (Certia brachidactyla), kteří si upravují hnízdící otvor mazlavou hlínou. V lesním biotopu dále hnízdí pěnkava obecná (Fringilla coelebs), špaček obecný (Sturnus vulgaris) a budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix). Typickým představitelem ptactva upřednostňujícím porosty křovin je ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) a strnad obecný (Emberiza citrinella). V porostech bylin a travin zde hojně hnízdí budníček větší (Phylloscopus trochilus) a koroptev polní (Perdix perdix). Společenstvo polí reprezentují skřivan polní (Alauda arvensis) a křepelka polní (Coturnix coturnix). Niva Prokopského potoka je u Hlubočep pravidelným hnízdištěm kachny divoké březňačky (Anas platyrhynchos), jejiž káčata lze pravidelně v květnu pozorovat. Kolem potoka lze snadno zaslechnout střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes). Na biotop potoka je rovněž vázán konipas horský (Motacilla cinerea), jenž pravidelně hnízdí na skalách nad potokem nebo kamenných stavbách a konipas bílý (Motacilla alba), který v okolí potoka shání potravu. 49

51 Na území parku se hojně vyskytuje v různých biotopech kos černý (Turdus merula), vrabec polní (Passer montanus) a straka obecná (Pica pica). Savci K roku 1999 bylo zaznamenáno na území parku na 33 druhů savců, 11 z nich ohrožených. Jedná se například o jezevce lesního (Meles meles), ježka západního a východního (Erinaceus europaeus a E. concolor), netopýra vousatého a n. řásnatého (Myotis mystacinus a M. nattereri) a také veverku obecnou (Sciurus vulgaris). Netopýr velký (Myotis myotis) je dokonce silně ohrožený. Typickými zástupci lesostepních stanovišť jsou zde převažující myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), dále chráněná bělozubka šedá (Crocidura suaveolens), rejsek obecný (Sorex araneus) a hraboš polní (Microtus arvalis). Dříve se zde dařilo i syslům (Spermophilus citellus), ale dnes jich zde žije poskrovnu. V okolí potočních niv jsou početně dominantní rejsec vodní (Neomys fodiens) a norník rudý (Clethrionomys glareolus). V břehových porostech hledají svůj úkryt netopýr vodní a rezavý (Myotis daubentoni a Nyctalus noctula ), na skalách se zdržují zejména netopýr ušatý a n. dlouhouchý (Plecotus aureus a P. austriacus). Ze šelem se zde vyskytuje tchoř tmavý (Mustela putorius), lasice kolčava (Mustela nivalis) i lasice hranostaj (Mustela erminea). Dále se na území pohybují savci těsně vázaní na lidská obydlí, např. myš domácí (Mus musculus), potkan domácí (Rattus norvegicus) a také zdivočelá kočka domácí (Felis silvestris f. catus), (podle Němec, 2003). 4.6 Lidská činnost v Prokopském a Dalejském údolí Prokopské a Dalejské údolí odedávna bylo a je člověkem ovlivňováno. V dřívějších dobách byly lidské vlivy intenzivnější než dnes, zejména se do tváře údolí zapsala lomařská činnost v 19. století nebo souvislé využívání plochy dnešního přírodního parku pro pastvu dobytka. Němec (2003) upozorňuje i na další dopady činností člověka, například množství vodních mlýnů, které krajinu odvodňovaly nebo urbanistické změny v 19. a 20. století. Jedná se hlavně o stavbu železniční tratě a rozšiřování příměstských částí. Člověk ale začal krajinu parku ovlivňovat již mnohem dříve, v době neolitu, (cca let př. n. l.), kdy začal krajinu kultivovat. Využíval ji pro pastvu dobytka a pro zakládání 50

52 polí, což provázela likvidace lesních porostů a následné zastepnění. Tím do značné míry pozměnil vývoj ekosystémů. Na území Butovického hradiště se nachází zajímavý ekosystém na místě bývalých zetlených trámů z valů a zbytků stavebního materiálu. Jeho rostlinná složka je charakterizována výskytem šalvěje hajní, která byla pravděpodobně pěstována jako léčivá bylina. Tento ekosystém existuje i na místech jiných pravěkých sídlišť, např. v Divoké Šárce. Kultivace pokračovala v dobách následujících, kdy bylo území stále obýváno člověkem. Dokládají to archeologické nálezy z období eneolitu, doby bronzové a železné a z dob Slovanů (informační tabule naučné stezky Butovickým hradištěm, zastávka č. 3 Hradiště). Od středověku bylo území, které se už dosti přiblížilo k Praze, využíváno jako zdroj dřeva a pastvin. V té době se zde také začal těžit stavební kámen a pálit vápno. Středověkou techniku těžby, olamování vybraných výchozů, nahradil za dob industrializace v 19. století dynamit a jiné trhaviny, čímž vznikaly stále větší lomy. Lomům sice musela ustoupit slavná Prokopská jeskyně, ale na oplátku daly vzniknout Jezírku a těžba také odkryla geologickou stavbu oblasti. Dnes opuštěné lomy zarůstají skalní a stepní vegetací (podle Němec 2003). 19. století přináší také výstavbu dvou železničních tratí, z nichž jedna je přehrazena dvěma nápadnými viadukty, které jsou dnes technickou památkou (jedná se o Pražský Semmering). Během druhé světové války v blízkosti lomu Němci zbudovali podzemní objekt, který dodnes slouží armádě. Halda vzniklá během stavby ovšem narušila nejzachovalejší úsek Dalejského háje (podle Němec, 2003). Dalším nevhodným zásahem byly rozsáhlé výsadby borovice černé a akátu na původních pastvinách. Tyto invazivní dřeviny silně poškodily původní vegetaci. 4.7 Aktuální negativní vlivy ohrožující Prokopské a Dalejské údolí Prokopské a Dalejské údolí dnes paradoxně doplácí na svou oblíbenost, protože je vystavováno cyklistice, provozu jezdeckých koní, horolezectví, ale hlavně hojné návštěvnosti veřejnosti, která zatěžuje trasy a zanechává množství odpadků, a to nejen jednotlivých, ale někdy i celých vraků aut, ledniček apod. Největší hrozbu však 51

53 představuje invazivní rozšiřování přilehlých panelových sídlišť, která území parku nenápadně okrajují, kontaminují a ruderalizují. Bystrým okem nad parkem bdí Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ), která mimo jiné hlídá návrhy změn územních plánů. Prokopské a Dalejské údolí a jeho přilehlé okolí totiž velmi silně poutá pozornost developerů, kteří usilují o vybudování obytných komplexů rodinných domů a luxusních bytů často dokonce uprostřed parku. V r zaslala STUŽ na ministerstvo životního prostředí žádost o zařazení PP Prokopské a Dalejské údolí do vyššího stupně ochrany, nejlépe jeho vyhlášení jako Národní přírodní rezervaci, jejímu návrhu ale nebylo vyhověno (dostupné z Dle dokumentu Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území hlavního města Prahy na soustavu NATURA 2000, kde Prokopské údolí figuruje jako evropsky významná lokalita (EVL), se r postupující urbanizace projevuje i v tlaku na zprůjezdnění Prokopského údolí pro běžnou dopravu, přeměnu zahrádkářské kolonie Nová Ves na obytnou čtvrť a zastavění dalších ploch přiléhající k parku (dostupné z V posledních desetiletích lze pozorovat postupné snižování stanovištní i druhové diverzity. Negativně oblast ovlivňují imise a znečištěn byl i potok, kde nyní žijí jen nejodolnější organismy. Lesní ekosystémy nepodléhají negativním vlivům tolik jako otevřené ekosystémy, ale ekosystém potoční nivy je bohužel téměř úplně zlikvidován (podle Němec, 2003). Úlevu od náporu návštěvníků si slibuje chystané zatraktivnění Dívčích hradů, které by měly převzít alespoň část rekreačního zatížení Prokopského údolí. Dobrou zprávou také je, že r na svém únorovém zasedání pražští zastupitelé odmítli kontroverzní výstavbu lanovky za půl miliardy Kč přes Prokopské údolí z Nových Butovic na Barrandov (dostupné z Přes veškeré negativní vlivy tato oblast zůstává hodnotným územím s nadějí na zlepšení, a to nejen díky armádě ČR, která vlastní uvnitř parku přísně střežený vojenský 52

54 objekt, čímž zabraňuje přístupu lidí alespoň do malé části, ale i díky nejrůznějším organizacím, které se snaží Prokopské a Dalejské údolí chránit. 4.8 Vývoj osídlení území Prokopské údolí bylo odedávna osídleno a jeho dnešní vzhled je výsledkem mnohatisícileté interakce přírody a člověka. Nejstarší osídlení této oblasti spadá do doby před lety, kdy paleolitičtí lovci využívali zdejší jeskyně jako úkryty. V krasových jeskyních u Klukovického potoka byly nalezeny stopy osídlení z doby mezolitu, př. n. l. Nejvýznamnější pozůstatky starobylého osídlení jsou doloženy na Butovickém hradišti, které bylo osídleno od doby mladší doby kamenné, neolitu, tedy zhruba let př. n. l. Dokládají to zlomky keramiky kultury volutové a vypíchané. V období let př. n. l. v době pozdní doby kamenné, eneolitu, na stejném místě vzniklo výšinné sídliště obydlené lidem kultrury řivnáčské. Z té doby se zachovala bohatá sbírka kamenných nástrojů a keramických střepů. Zlomky keramiky z doby bronzové naznačují, že osídlení Butovického hradiště bylo v té době pouze řídké. Dalšího rozkvětu se hradišti dostalo až v dobách slovanského osídlení, kdy hradiště zabírala plochu 10 ha. Jeho hradby byly vybudovány z hlíny a opuky, kterou museli lidé dopravit z až 3 km vzdálené Vidoule, což svědčí o technické vyspělosti obyvatelstva. Hradiště zaniklo na přelomu 9. a 10. stol. zřejmě jako reakce na vzrůstající význam Pražského hradu (informační tabule naučné stezky Butovickým hradištěm, zastávka č. 3 Hradiště a zastávka č. 5 Nad koupalištěm). Ještě v dnešní době je území parku osídleno starousedlíky, ale je zde vyhláškou regulováno hospodářské využívání a výstavba. V souvisle nezastavěných částech parku je stavební uzávěra, aby se zabránilo nadměrné urbanizaci (dle Němec Ložek, 1997). Bohužel i přesto se stává, že se za nejasných okolností staví, a to i v bezprostřední blízkosti PR Prokopské údolí, jak to dokládá stavba rodinného domku z r (dostupné Výukové programy v Prokopském a Dalejském údolí Území parku je nárazově využíváno k terénním výukovým programům pro školy i veřejnost několika středisky ekologické výchovy (Toulcův dvůr, Koniklec, Podhoubí 53

55 aj.). Dále byl Přírodovědeckou fakultou UK v Praze spuštěn projekt Přírodovědci, kde si v sekci geologie zaregistrovaný učitel může (mimo jiné) objednat terénní exkurzi do Prokopského a Dalejského údolí, kde žáci dostanou příležitost najít zkameněliny siluru a devonu a poznají, kde probíhá hranice mezi těmito obdobími. Také si prohlédnou krasovou morfologii u Klukovického koupaliště a Hemrovy skály (dostupné z Běžně tuto lokalitu využívá organizace Lesy hl. města Prahy (LHMP) v rámci školních programů o lese a také při nárazových akcích (např. výprava za netopýry, sovami apod.). Specializované programy šité na míru Prokopskému údolí ale v nabídce dle slov koordinátorky ekologické výchovy Ing. Petry Fišerové, nemají. Exkurze pro veřejnost zde občasně pořádá i občanské sdružení zaměřené na paleontologii, Palaia ( či Pražská informační služba v rámci svých komentovaných vlastivědných vycházek po Praze ( Ta se ale v Prokopském a Dalejském údolí zaměřuje spíše na lidskou činnost než na přírodu - např. lomová činnost rodiny Hergetů, mlýny Klukovického a Dalejského potoka apod. Nejkomplexněji využívalo Prokopské a Dalejské údolí sdružení TEREZA, které zde mělo již od roku 1979 svou terénní základnu. Výukové programy pro pražské školy se v letech uskutečňovaly přímo v Prokopském a Dalejském údolí, kde dokonce bývalo možné centrum využít k několikadenním pobytům. Dnes ji ovšem sdružení už dále nevyužívá (dostupné z Dle slov jednoho ze zaměstnanců TEREZY přestalo Prokopské údolí vyhovovat jejím zájmům. Ta pravděpodobně chtěla svou působnost rozšiřovat dále po celé republice a nechtěla už tedy vynakládat své prostředky na jednu konkrétní lokalitu, kterou využije jen omezené množství škol. Zdá se tedy, že v současné době Prokopské a Dalejské údolí pro environmentální výchovu systematicky využíváno není. 54

56 VÝZKUMNÁ ČÁST 5 Dotazníkové šetření ve vybraných ZŠ Součástí diplomové práce je dotazníkové šetření, které zjišťovalo stávající situaci využívání přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí přilehlými školami. 5.1 Charakteristika dotazníkového šetření a jeho respondentů Charakteristika dotazníku a jeho distribuce Při sestavování dotazníku a průvodního dopisu jsem se řídila publikací Petera Gavory (1996). Jeho poznatky jsem využila i při formulaci otázek do dotazníku a při jeho následném vyhodnocení. Distribuce dotazníků probíhala zprostředkovaně vedením školy v tištěné podobě, nebo elektronickou poštou. Nejprve jsem oslovila ředitele škol s dotazem, zda bych mohla dotazníky distribuovat mezi učitele čtvrtých tříd, a to dle jejich přání buď elektronicky či osobním předáním. Ze třinácti oslovených ředitelů ovšem kladně odpovědělo pouhých pět. Ti většinou rozeslali můj dotazník mezi učitele, ale jejich návratnost nebyla vysoká. Nejvyšší návratnosti jsem dosáhla osobní distribucí přímo ve školách za souhlasu ředitelů, která činila 100%. Cíle dotazníkového šetření Zjistit zájem o Prokopské a Dalejské údolí jako o místo pro výuku přírodovědy ve čtvrtých třídách ZŠ. Zjistit míru využívání Prokopského a Dalejského údolí pro terénní výuku přírodovědy ve čtvrtých třídách ZŠ. Zjistit nejčastější způsoby využívání Prokopského a Dalejského údolí. Zjistit, které neziskové organizace (jestli vůbec nějaké) se zabývají terénními programy v Prokopském a Dalejském údolí. 55

57 Charakteristika respondentů Výzkumný soubor tvořili učitelé čtvrtých tříd všech škol, které se nacházejí v blízkosti severní části přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Tento požadavek splnilo 13 následujících škol: FZŠ s RVJ Bronzová, FZŠ Brdičkova, ZŠ Janského, ZŠ Klausova, ZŠ Kuncova, FZŠ Mezi školami, ZŠ Mládí, ZŠ Mohylová, FZŠ prof. Otokara Chlupa, ZŠ Radlická, FZŠ Trávníčkova, Tyršova MŠ a ZŠ, ZŠ waldorfská Jinonice. Počet vyučujících, které mi bylo dovoleno vedením školy oslovit osobně, činil 26. Počet vyučujících, kteří vyplnili dotazník elektronicky, činil 5. Celkem jsem tedy zpracovávala data z 31 dotazníků. Dva respondenti uvedli, že Prokopské údolí k výuce přírodovědy nevyužívají, proto jsem tyto dva pro velkou část otázek z dotazníku vyloučila, aby výsledky nebyly zavádějící. 5.2 Hypotézy dotazníkového šetření Úkolem dotazníkového šetření je potvrzení, či vyvrácení těchto předpokladů: H1 Všichni učitelé využijí vycházky do Prokopského údolí minimálně 1-2x za školní rok. H2 nejčastěji je park využíván na jaře, nejméně často v zimě. H3 Učitelé nejčastěji využívají kombinace výkladu, badatelské činnosti a pracovních listů. H4 Převažující doba vycházky je celé dopoledne. H5 Učitelé se na vycházkách věnují výuce celých ekosystémům více než jednotlivým oborům. H6 Učitelů, kteří míní, že žáci sice vycházku ocení, ale přínos pro výuku v ní oni sami nespatřují, se vyskytne max. v 5 % případů. 56

58 5.3 Dotazník Průvodní dopis vedení školy Vážený pane řediteli, jsem studentkou pedagogické fakulty UK v Praze a právě pracuji na svém výzkumu, který se týká způsobu a míry využívání Prokopského a Dalejského údolí jako místa pro výuku přírodovědy ve čtvrtých třídách ZŠ. Chtěla bych se zeptat, jestli by bylo možné oslovit některé učitele Vaší školy s krátkým dotazníkem (viz příloha). Popřípadě bych po dohodě s Vámi mohla nechat dotazníky ve sborovně a po nějaké době bych si je přišla vyzvednout. Dobře vím, že jste vy i učitelé velmi pracovně vytíženi, ale dotazník by neměl zabrat více než 10 min a v případě zájmu velmi ráda poskytnu výsledky šetření a pracovní listy do Prokopského údolí, které vytvořím. Mnohokrát děkuji. Průvodní dopis pro učitele při elektronické komunikaci Dobrý den, jsem studentkou pedagogické fakulty UK v Praze a právě pracuji na svém výzkumu, který se týká způsobu a míry využívání Prokopského údolí jako místa pro výuku přírodovědy ve čtvrtých třídách ZŠ. Obracím se na Vás, na učitele, kteří učí (nebo učili) ve čtvrtých třídách ZŠ a velice Vás prosím o vyplnění dotazníku, který nezabere více než 10 min. Ubezpečuji Vás, že nikde nebudou figurovat Vaše jména a pokud budete mít zájem, zašlu veškeré výsledky šetření a poskytnu výukové materiály pro děti, které na základě výzkumu vytvořím. Mnohokrát děkuji za Vaši trpělivost a vstřícnost. Iveta Typoltová 57

59 Dotazník Iveta Typoltová Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Učitelství pro 1. stupeň ZŠ Cílem tohoto dotazníkového šetření je především zjistit míru a způsob využívání přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí jako místa pro výuku přírodovědy ve čtvrtých a pátých třídách ZŠ. Svou účastí na tomto výzkumu přispějete ke vzniku přírodovědných námětů pro práci s dětmi v Prokopském a Dalejském údolí. Děkuji, studentka 5. ročníku Pedf UK v Praze. Vyhovující odpověď, prosím, označte křížkem. V případě, že vyplňujete dotazník elektronicky, vyhovující odpověď, prosím, vyznačte barevně. Děkuji. 1. Pohlaví muž žena 2. Jaký je počet roků Vaší pedagogické praxe? do 5 let 5 10 let více 3. Jak často využíváte tento park pro výuku přírodovědy? nevyužívám přibližně 1 2 x za školní rok přibližně 3 4 x za školní rok přibližně 5 6 x za školní rok častěji 4. Zapojujete někdy do vycházek naučné stezky Butovickým hradištěm nebo Údolím Dalejského potoka (dříve známa jako Řeporyje Hlubočepy)? (možno více odpovědí) Butovickým hradištěm Údolím Dalejského potoka nezapojuji je 5. Ve kterém ročním období využíváte park nejčastěji? Očíslujte pořadí. (1 = nejčastěji, 4 = nejméně často) _ jaro _ léto _ podzim _ zima 6. Zabýváte se s žáky na vycházce v Prokopském a Dalejském údolí sběrem přírodnin, které ve škole dále třídíte, popisujete a zkoumáte? ANO spíše NE, je to technicky náročné NE (Proč?) Jakých výukových prostředků při vycházce v tomto parku využíváte? (možno zaškrtnout více odpovědí) pracovní listy výklad badatelská činnost (samostatná zjišťování a pozorování) 58

60 8. Kolik času při vycházce do Prokopského a Dalejského údolí obvykle trávíte? 1 hodinu 2 hodiny 3 hodiny celé dopoledne 9. Spatřujete nějaká úskalí ve využívání tohoto parku jako místa pro výuku? NE ANO (Která?) Využíváte nabídek ekocenter, která v Prokopském a Dalejském údolí působí? ANO (Kterých?) NE 11. Pro výuku kterých částí přírodovědy využíváte tento park nejčastěji? Očíslujte pořadí. (1 = nejčastěji, 4 = nejméně často) _ zoologie _ botanika _ geologie _ výuka ekosystémů 12. Uvítali byste mnou vytvořené přírodovědné pracovní listy a náměty činností v Prokopském a Dalejském údolí? ANO NE 13. Spatřujete ve vycházkách do přírody přínos pro výuku přírodovědy? ANO, vycházky považuji za podstatnou součást výuky přírodovědy. ANO, ale výuka ve škole je efektivnější. Žáci sice vycházku ocení, ale přínos pro výuku NEspatřuji. Mnohokrát děkuji za Vaši trpělivost a spolupráci. Iveta Typoltová 59

61 5.4 Výsledky dotazníkového šetření Graf k otázce č. 1: Pohlaví 3% Muž Žena 97% Drtivou většinu oslovených respondentů tvořily ženy (97%). Jen jeden respondent byl muž, čemuž v grafu odpovídají 3%. Graf k otázce č. 2: Jaký je počet roků Vaší pedagogické praxe? 22% 10% do 5 let 5 10 let více než 10 let 68% Graf vypovídá o tom, že téměř tři čtvrtiny dotázaných, se věnují učitelské praxi více než 10 let. 22% respondentů tvoří pravděpodobně mladí učitelé, jejichž praxe nepřesahuje 5 let. 10% oslovených uvedlo pedagogickou praxi v rozmezí 5 10 let. 60

62 Graf k otázce č. 3: Jak často využíváte tento park pro výuku přírodovědy? 6% 3% 7% 23% nevyužívám 1-2x za škol. rok 3-4x za škol. rok 5-6x za škol. rok častěji 61% Z grafu vyplývá, že nejčastěji je park k výuce přírodovědy využíván učiteli 1 2 x za školní rok, a to v 61% případů. Méně často je pak využíván 3 4 x za školní rok, a to ve 23%. 5 6 x za školní rok navštěvuje park 6% dotázaných a téměř shodné zastoupení (7%) má odpověď, že park pro přírodovědu není využíván vůbec. Nejméně respondentů (6%) odpovídalo, že park využívají častěji než 6 x za školní rok. Graf k otázce č. 4: Zapojujete někdy do vycházek naučné stezky Butovickým hradištěm nebo Údolím Dalejského potoka (dříve známa jako Řeporyje Hlubočepy)? 24% 10% 21% Butovickým hradištěm Údolím Dalejského potoka nezapojuji je využívám obě 45% Graf znázorňuje, že nadpoloviční většina využívá minimálně jedné ze dvou naučných stezek. Obě při výuce využívá 24% dotázaných, Údolím Dalejského potoka, která je delší, využívá 21% učitelů a Butovickým hradištěm 10% učitelů. 45% dotazovaných stezky nezapojuje. 61

63 Graf k otázce č. 5: Ve kterém ročním období využíváte park nejčastěji? 12 % 28 % 37 % jaro léto podzim zima 23 % Co se týče návštěvnosti parku dle ročních období, převládá jaro s 37%, dále pak podzim s 28%. Méně často je park využíván v létě (23%) a nejméně, tedy 12% dotazovaných, využívá park nejčastěji v zimě. Graf k otázce č. 6: Zabýváte se s žáky na vycházce v Prokopském a Dalejském údolí sběrem přírodnin, které ve škole dále třídíte, popisujete a zkoumáte? 10% 45% 45% ano spíše ne, je to techn.náročné ne Z grafu vyplývá, že nadpoloviční většina se sběru přírodnin nevěnuje, přičemž 45% udává jako důvod technickou náročnost. Stejné procento dotazovaných se naopak aktivitám se sběrem přírodnin věnuje. 62

64 Graf k otázce č. 7: Jakých výukových prostředků při vycházce v tomto parku využíváte? (možno zaškrtnout více odpovědí) 35% 29% pracovní listy výklad badatelská činnost 36% Odpovědi na otázku č. 7 byly velmi vyrovnané. Vyplývá z nich, že učitelé využívají kombinace tří výukových prostředků, přičemž mírně převládá výklad (ve 36% odpovědí), dále v 35% odpovědí badatelská činnost a 29% učitelů upřednostňuje užívání pracovních listů. Graf k otázce č. 8: Kolik času při vycházce do Prokopského a Dalejského údolí obvykle trávíte? 24% 1 hodinu 2 hodiny 55% 21% 3 hodiny celé dopoledne Graf znázorňuje skutečnost, že žádnému z respondentů se nevyplatí navštívit park na 1 hodinu, z organizačního hlediska se to jeví dokonce nemožné. Na 2 hodiny už navštěvuje park 24% učitelů, o něco méně na 3 hodiny (21%). Jednoznačně nejvíce respondentů využívá Prokopské a Dalejské údolí na celé dopoledne (55%). 63

65 Graf k otázce č. 9: Spatřujete nějaká úskalí ve využívání tohoto parku jako místa pro výuku? Jaká? 27% ne ano 73% Jak z grafu vyplývá, téměř tři čtvrtiny dotazovaných žádné těžkosti v souvislosti s vycházkou do Prokopského a Dalejského údolí neočekávají, zároveň se ale vyskytlo 27% učitelů, kteří uvádějí různá úskalí, kterým musí čelit. Ve dvou případech se vyskytlo nepříznivé počasí, dále nekázeň žáků a strach o jejich bezpečnost, nedostatek času pro množství učiva a odpadaných hodin, špatná dopravní dostupnost a příliš velký počet žáků ve třídě. Graf k otázce č. 10: Využíváte nabídek ekocenter, která v Prokopském a Dalejském údolí působí? Kterých? 24% ano ne 76% Z grafu je patrné, že přes tři čtvrtiny dotázaných s žádnými ekocentry nespolupracují a zbývajících 24% dotazovaných uvádějí nejčastěji sdružení TEREZA, přičemž jeden respondent uvádí Lesy hl. města Prahy. Pozn.: Dotazník byl zadáván v době, kdy ještě TEREZA v Prokopském a Dalejském údolí působila. 64

66 Graf k otázce č. 11: Pro výuku kterých částí přírodovědy využíváte tento park nejčastěji? Očíslujte pořadí. 28% 19% zoologie botanika geologie výuka ekosystémů 17% 36% V otázce č. 11 respondenti uváděli, pro jaký obor využívají park nejčastěji. Graf naznačuje, že nejvíce se v parku vyučuje botanika (36% případů), dále pak výuka celých ekosystémů (28%). Téměř stejných hodnot dosáhla zoologie (19%) a geologie (17%). Graf k otázce č. 12: Uvítali byste mnou vytvořené přírodovědné pracovní listy a náměty činností v Prokopském a Dalejském údolí? 0% 3% ano ne bez odpovědi 97% V otázce, zda mají učitelé zájem o náměty k vycházkám do Prokopského a Dalejského údolí, se nevyskytla žádná záporná odpověď, jeden z respondentů na tuto otázku neodpověděl. Kladně odpovědělo 97% dotázaných, je tedy patrné, že zájem o pracovní listy je velký. 65

67 Graf k otázce č. 13: Spatřujete ve vycházkách do přírody přínos pro výuku přírodovědy? 3% 27% Ano, vycházky považuji za podstatnou část výuky přírodovědy Ano, ale výuka ve škole je efektivnější. 70% Žáci sice vycházku ocení, ale přínos pro výuku nespatřuji. Otázka č. 13 vypovídá o názoru učitelů na vycházky do přírody. 70% respondentů považuje terénní aktivity za podstatnou část přírodovědy. 27% dotazovaných s tvrzením souhlasí, nicméně výuku ve škole považují za efektivnější. Pouze 3% dotazovaných nevidí ve vycházkách přínos pro přírodovědu. 5.5 Zhodnocení hypotéz Hypotéza H1se nepotvrdila. Výsledky dotazníku prokázaly, že 7% dotazovaných učitelů Prokopské a Dalejské údolí k výuce přírodovědy vůbec nevyužívá. 7% dotazovaných odpovídá počtu dvěma respondentů, z nichž jeden napsal do poznámky, že park nevyužívá, protože ho ještě nestihl poznat. Z odpovědí druhého respondenta vyplývá, že vycházky nepovažuje pro přírodovědu za přínosné. Z odpovědí je ale patrné, že většina park v rámci výuky navštěvuje a vytvořené pracovní listy tedy mohou nalézt uplatnění. Hypotéza H2 se potvrdila. Graf k otázce č. 5 znázorňuje, že 37% učitelů nejčastěji podniká vycházky do parku na jaře, nejméně často pak v zimě, a to ve 12% případů. Hypotéza H3 se potvrdila. V otázce využívání výukových prostředků byly odpovědi velmi vyvážené. Většina učitelů využívá kombinace výkladu, pracovních listů a badatelské činnosti, přičemž mírně převažuje výklad, a to v 36% případů. Náměty k činnostem budou vycházet z preferencí učitelů a kromě výkladu budou učitelé moci využít pracovních listů s náměty k badatelské činnosti. 66

68 Hypotéza H4 se potvrdila. Jak lze vyčíst z grafu k otázce č. 8, nadpoloviční většina učitelů věnuje vycházce do Prokopského a Dalejského údolí celé dopoledne. Druhou nejfrekventovanější odpovědí byly 2 hodiny (odpovědělo 24% dotázaných). Je velmi pravděpodobné, že v těchto případech se jedná o ty školy, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti parku. Náměty k činnostem tedy budou plánované na celé dopoledne, přičemž zohledním dopravní dostupnost. Hypotéza H5 se nepotvrdila. Výzkum ukázal, že nejvíce se učitelé v Prokopském a Dalejském údolí věnují zkoumání flory, a to ve 36% případů. Výuku ekosystémů upřednostňuje o něco méně učitelů, a to 28%. Ačkoliv výsledky výzkumu naznačují preferování botaniky, učebnice čtvrtých tříd jsou obvykle orientované na výuku ekosystémů, proto se i pracovní listy budou týkat celých ekosystémů, rostliny nevyjímaje. Hypotéza H6 se potvrdila. Graf k otázce č. 13 poukazuje na velmi nízké procento učitelů, kteří nepřikládají vycházkám do přírody v rámci přírodovědy důležitost. 3% dotazovaných ve vycházkách nespatřuje přínos do výuky, což odpovídá jednomu respondentovi. Příznivé tedy je, že pro většinu učitelů by mohly mé náměty nalézt uplatnění. 67

69 PRAKTICKÁ ČÁST 6 Terénní výukové aktivity na území Prokopského a Dalejského údolí Cílem vypracování terénních výukových aktivit na území Prokopského a Dalejského údolí bylo poskytnout učitelům pomůcku do výuky vzdělávacího obsahu Člověk a jeho svět a průřezového tématu Environmentální výchova, která by dětem umožnila opustit lavice a poznávat přírodu jejich okolí aktivním způsobem v terénu. Žáci poznají přírodně cenné lokality, ale budou se zabývat i běžnou florou a faunou, kterou často vídají ve svém okolí. Aktivity jsou zpracovány formou pracovních listů (dále jen PL) a jsou doplněny metodickou příručkou pro učitele, kde naleznou i další doplňkové aktivity, hry a náměty k pozorování. Zaměřeny jsou na poznávání přírody, rozvoj senzitivity k přírodě a postojů k životnímu prostředí. Témata jsou vybrána s ohledem na doporučení Ladislava Podroužka (2003), který navrhuje vycházky navozující poznávání ekosystémů, přírodních stavišť či monotematické vycházky a zároveň jsem vycházela ze zaměření učebnic pro čtvrté třídy základních škol. Témata se také týkají poznávání rostlinných a živočišných druhů, geologické minulosti území, vlivu člověka na životní prostředí apod. Strukturu mají jednotlivé vycházky velmi podobnou, obvykle začínají evokací žáků, kdy pracují se svými dosavadními znalostmi a zkušenostmi, dále postupují od jednotlivostí k celku. Většinou jsou zařazeny i chvíle pro odpočinek ve formě her a nechybí závěrečná reflexe. Navržené trasy využívají stávajících turistických tras nebo vyznačených stezek. Výběr tras je zvolen s ohledem na bezpečnost žáků (zejména ve skalnatém terénu), přičemž výchozím bodem pro všechny vycházky je autobusová zastávka Ovčí hájek. V jejím okolí se nachází několik škol a i pro ostatní školy je zastávka snadno dostupná. Do délek tras je započítána i zpáteční cesta, jedná se tedy o celkový orientační počet nachozených kilometrů během vycházky. Časový harmonogram se u jednotlivých vycházek příliš neliší, většinou se jedná o celé dopoledne. Výukové metody jsou voleny 68

70 tak, aby byly přiměřené věku žáků, většinou se jedná o metody výzkumné, pozorovací, smyslové a kooperativní. 6.1 Metodická příručka k pracovním listům Z centra lesa do centra Cíl: Pomůcky: Roční období: Časový rámec: Délka trasy: Žák v přírodě nalezne vhodné stanoviště různých živočichů, přiřadí náhradní stanoviště živočichů ve městech, vyvodí příčiny osidlování měst, porovná výskyt živočichů v Prokopském údolí a na sídlišti. Vyvodí základní rysy sídliště, které je citlivé k přírodě a porovná s reálnou situací. PL Z centra lesa do centra, obrázky (příl.č.1), kartičky (příl.č.2), kartičky (příl.č.3), text (příl.č.4), psací a kreslící potřeby, nůžky, podložka na psaní libovolné - teplé 3 4 hod 1,5 km Trasa: Krátká trasa s výchozím bodem na autobusové zastávce Ovčí hájek umožňuje žákům prozkoumat stanoviště zmiňovaných živočichů (viz níže). Na vyznačeném stanovišti (č. 1) se nachází vodní prostředí, křoviska, skalní step, louka, vysoké i nízké dřeviny a v bezprostřední blízkosti je i pole. 69

71 1. Rozdělení do skupin Najdi svého druha příloha č. 1 Učitel nechá žáky vylosovat obrázky živočichů viz příloha č. 1. Těchto živočichů je 8 a budou nás provázet po celou dobu vycházky, takže učitel musí vhodně rozhodnout o počtu obrázků, aby se vytvořilo 8 skupin. Obrázek žák drží v tajnosti. Volně se pohybuje v prostoru a snaží se pantomimicky napodobit živočicha, kterého představuje. Podle podobných pohybů identifikuje i své druhy. Živočichové jsou: včela, ještěrka, netopýr, sýkora, zajíc, žába, poštolka, ježek. Učitel se žáků ptá: Podle čeho jsi poznal svého druha? Co bylo náročné předvést? Proč jsi předváděl tohoto živočicha tak, jak jsi ho předváděl? Které znaky jsou pro daného živočicha typické? Proč? 2. Co o živočichovi všechno víš? Ve skupinkách žáci o svém živočichovi sepíší základní informace. Následuje prezentace všech skupinek, informace si mohou navzájem doplňovat. 3. Čím se živí? (spojovačka) viz PL (úkol č. 2) Žáci se ve skupinách pokusí spojit základní potravu jednotlivých živočichů. Obrázek 1 část PL Z centra lesa do centra - vyznačené řešení úkolu č Kde přebývá? viz PL (úkol č. 3) Žáci si představí, že se přeměnili v jejich živočicha a ve skupinkách naleznou v blízkém okolí místo, kde by se jim líbilo, kde by třeba mohli najít i další svého druhu. Místo zakreslí do PL a viditelně označí např. svým batohem. Postupně se celá třída bude přesouvat od jednoho stanoviště k dalšímu a vyslechnou si jednotlivé skupinky, proč toto místo vybrali, co se jim tam líbí, jestli je tam dostatek potravy, apod. 70

72 5. HRA - konkurenční boj příloha č. 2 Učitel určí území, kde se žáci mohou pohybovat. Žáci stále představující svého živočicha, ale už nepracují ve skupině. Učitel rozmístí na území obrázky potravy viz příloha č. 2. Každý smí vzít jen jeden obrázek. Zatím na každého potrava zbyla. V druhém kole se ale zmenší území. (Žáci mohou sami navrhnout, proč se prostředí zmenšilo např. výstavba obytné zóny, znečištění, vykácení apod.) Učitel už rozmístí méně potravy. Žáci, na které nezbylo, představují zvířátka mající hlad, ale nevypadávají. Hrají se ještě 2 kola, vždy se zmenší území a omezí potrava. Kdo byl hladový více než 2x, znamená to, že si zvířátko musí najít jiné teritorium, aby se uživilo. Prokopské údolí ale není dost velké pro všechny a v okolí jsou jen městské zástavby. Co teď? Musí se přesunout do města. 6. Inzerát viz PL (úkol č. 4) Zvířátka se chtějí přestěhovat do města a tak si podají krátký inzerát, v němž popíší, jaké bydlení shání, jaké mají podmínky. Myslíte, že zvířátka ve městě takové bydlení opravdu najdou? Kde? 7. Náhradní prostředí příloha č. 3 Každá skupinka obdrží kartičky s prostředími a jejich náhradními alternativami ve městech viz příloha č. 3. Jsou to: stromy a keře v krajině stromy a keře v zahradě jeskyně sklep stromová dutina ptačí budka skály balkony les park lesní tůň zahradní jezírko kameny hromada kamení ze stavby proudící voda kanalizace Jaké náhradní stanoviště odpovídá vašemu živočichovi? Jaké další živočichy můžeme na těchto místech vidět? Už jste nějaké na takových místech viděli?(jaké?) Napadají vás ještě nějaká náhradní stanoviště? 71

73 8. Kroužkuj, co jsi viděl viz PL (úkol č. 6) Žáci zakroužkují ty živočichy, které mohou najít v Prokopském údolí zeleně. Ty, které někdy viděli i na sídlišti/ve městě zakroužkují modře. Ty, které viděli dnes, zakroužkují žlutě. Některé živočichy mohou dle potřeby zakroužkovat i více barvami najednou. (živočichové: potkan, kos černý, čáp bílý, ježek západní, medvěd hnědý, ještěrka obecná, saranče zelená, ropucha obecná, zajíc polní, holub hřivnáč, netopýr ušatý, slepýš křehký. Z těchto živočichů se v Prokopském a Dalejském údolí nesetkáme pouze s medvědem a čápem) 9. Reflexe viz PL (úkol č. 7) Každý žák napíše jednu otázku, na kterou lze odpovědět dnes nabytými vědomostmi. Žáci si mohou otázky dávat navzájem. Dále napíšou, co je v dnešním dni zaujalo. Může se jednat o informaci i činnost. 10. Pozoruj na sídlišti cestou zpět do školy Cestou zpět do školy mohou žáci vyhledávat v okolí školy náhradní stanoviště živočichů. 11. Přátelská čtvrť ve škole příloha č. 4 Žáci posoudí, zda čtvrť popsaná viz příloha č. 4 je ke zvířatům hledající svá nová staviště přátelská, nepřátelská či neutrální. Je nepřátelská, proto ji předělají na přátelskou a posoudí, jaká je vůči zvířatům čtvrť, ve které bydlí/ve které se nachází jejich škola. Přátelskou/nepřátelskou čtvrť nakreslí a odprezentují své výtvory. Pozn.: Téma a některé aktivity jsou inspirovány projektem uvedeným v Bláhová (2011). 72

74 Měříme přírodu Cíl: Pomůcky: Roční období: Časový rámec: Délka trasy: Žák kooperuje ve skupině, určuje druhy stromů, počítá jejich stáří, všímá si vlivu klimatických podmínek na strom, uvažuje o kácení stromů, orientuje se v psaných instrukcích jak změřit výšku stromu, obvod koruny apod. Pracuje s vlastním náčrtem stromu, pařezu, listu. Uvažuje o stromu jako o domovu živočichů, zamýšlí se nad vlivem stromu na okolní prostředí. Pracovní list Měříme přírodu, příloha č. 5, pásmo (nebo krejčovský metr či provázek a metr), klíč k určování dřevin, lupa, tužka, voskovka (uhel nebo tupá pastelka na frotáž), kalkulačka Libovolné, spíše teplé 3 4 hod 2,5 km Trasa: Trasa s výchozím bodem na autobusové zastávce Ovčí hájek vede k drobnému listnatému lesíku (označený č. 1), kde se nachází množství pařezů. Úkoly, ke kterým žáci pařezy nepotřebují, se mohou odehrávat v přilehlém lese. 1. Rozdělení do skupin viz PL (úkol č. 1) Učitel oznámí žákům, že se dnes budou zabývat až vědeckou činností. Učitel žáky seznámí s termínem dendrologie (nauka o dřevinách) a některými úlohami dendrologa (např. posuzování nutnosti pokácení stromu), protože, stejně jako dendrolog se budou zabývat měřením různých částí stromu např. koruny. Žáci si na začátku představí, že 73

75 jsou stromy a pásmem (krejčovským metrem) si změří obvod hlavy (koruny), popřípadě mohu změřit namísto obvodu hlavy svou výšku (např. zády ke stromu nebo na zemi). Hodnotu zaznamenají (s přesností na mm). Naměřené hodnoty porovnají s ostatními a seřadí se od nejnižšího číselného údaje po nejvyšší. Učitel pak řadu rozdělí po čtyřech žácích a tím je rozdělí do skupin. 2. Pařez viz PL (úkol č. 2) Jednotlivé skupiny naleznou v určeném prostoru pařez. Porovnáním pařezu s kmeny ostatních vzrostlých stromů v okolí se pokusí určit druh stromu. Spočítáním letokruhů určí, kolik bylo stromu let ve chvíli, když byl poražen. (Pro snazší pozorování mohou použít lupu). Každý ze skupiny položí na pařez malý předmět (např. list, jehličí) označující šířku stromu, když se narodili (za předpokladu, že byl strom poražen letos). Všímají si šířky letokruhu a podle ní odhadují, jaký rok pro strom tehdy byl (širší = příznivý/ užší = nepříznivý). Zamýšlí se nad tím, co na strom působilo příznivě/nepříznivě (dostatek vody, podnební či povětrnostní podmínky, úrodnost půdy, utlačování okolními stromy, dostatek světla, napadení škůdcem apod.) Žáci se pokusí strukturu letokruhů načrtnout na PL. Po společné debatě se třída může sejít u nejstaršího pařezu a pokusit se určit šířku kmene v době, když začala 2. světová válka, nebo jiné historické události. Učitel může poukázat na to, že ač má kmen některé skupiny širší průměr, nemusí být nutně starší. Každá skupina se zamyslí nad otázkami: Proč lidé kácí stromy? Je to správné? Proč byl asi Váš strom poražen? (nemocný, ohrožoval lidi, šířil nákazu, na topivo ) Smí se v Prokopském údolí kácet stromy? (ano, pokud jsou nemocné, ohrožují návštěvníky parku, nebo jako cizokrajné invazivní druhy narušují původní ekosystém např. akát. Jedná se vždy o odborné zásahy příslušným orgánem.) 3. HRA Stromová honička V okruhu hracího pole se společně zmapují všechny stromy a keře. Sepíše se jeden seznam jejich druhů. Jeden vybraný hráč, vyvolávač, drží seznam a hlásí název stromu nebo keře, ke kterému se má běžet. Kdo se ho první dotkne, získá bod. Kdo dosáhne 74

76 první 3 bodů, stává se vyvolávačem. Vyvolávač může zkoušet hráče mást i stromy, které se v seznamu nevyskytují. Kdo se splete, získává minusový bod. 4. Okem dendrologa viz PL (úkol č. 3), příloha č. 5 Žáci si zahrají na přírodovědce (dendrology), kteří mají za úkol posoudit dřeviny tak, jak by to podobně udělal dendrolog, než by rozhodl o možném pokácení stromu. Žáci si ve skupinkách vyberou strom a obdrží přílohu č. 5, podle které budou postupovat. V rámci skupinek budou pracovat ve dvojicích a naměřené hodnoty mohou průběžně mezi sebou porovnávat. Zhruba v polovině jejich práce navrhuji udělat přestávku. Ač mohou žáci pracovat svým tempem, práce se pro ně může stát po chvíli únavná. Žáci určí druh stromu. Pokud si nejsou jistí, mohou si od učitele půjčit klíč k určování dřevin. Dle instrukcí v příloze č. 5 změří obvod kmene a vypočítají průměr koruny. Dále změří výšku stromu a na základě předchozí zkušenosti s letokruhy odhadnou věk stromu. Kdo chce, může si přibližný věk stromu vypočítat dle instrukcí. Určí tvar koruny (kuželovitá, zaoblená, kulovitá), pokusí se posoudit zdravotní stav stromu a jeho stabilitu v terénu. Naměřené hodnoty zaznamenají do PL a v závěru posoudí, jestli je strom dle jejich názoru vhodný k vykácení. Dodatečně mohou vyhledat informaci, jestli je daný druh stromu v krajině původní. Načrtnou svůj strom a popřípadě živočicha, kterého na stromě viděli. Posoudí, zda na stromě žije, nebo zde jen hledal potravu apod. Dále technikou frotáže zaznamenají tvar listu či snopce jehličí (list umístí pod papír a ten následně přejíždějí tupou pastelkou či uhlem). Na listu si všímají drobných žilek sloužících k rozvodu živin a vody. 5. Pod stromem viz PL (úkol č. 4) Skupina si všímá, jestli je povrch země pod korunou stromu jiný, než v okolí. Roste tam víc rostlin, nebo méně? Rostou tam jiné rostliny, než v okolí? Čím to může být? (stín, kyselost půdy, apod.) 6. Hlas přírody viz PL (úkol č. 5) Žáci vnímají přírodu sluchem a pokusí se zaznamenat její zvuky prostřednictvím kresby či barev. O svých sinfoniích si mohou popovídat a komentovat je. 75

77 7. Reflexe viz PL (úkol č. 6) Žáci vybarví ty části dubového listu, na které mohou odpovědět ANO. Do poslední části listu doplní, co se dnes dověděli, či naučili. Pozn.: Některé aktivity byly inspirovány náměty v Bennet a Smith (1996), Bláhová (2011), Zapletal (2003). 76

78 Vodní říše Asuánu - retenční nádrž N3 Stodůlky Cíl: Pomůcky: Roční období: Časový rámec: Délka trasy: Žák se praktickými úkoly a pozorováním seznámí s ekosystémem rybníka (hlavní vlhkomilné a vodní rostliny, živočichové ve vodě a u vody, adaptace na životní prostředí rostlin a živočichů, plankton a jeho význam). PL Vodní říše, přílohy č. 6 8, holínky, lupa, planktonka, průhledný kbelík či odříznutá PET lahev, bílá miska, oční kapátko či lžička na přendávání drobných živočichů, 4 šátky, tvrdé desky jako podložka, psací potřeby, nůžky pro učitele na ustřižení rákosu. jaro, léto, raný podzim 3 4 hod 1,7 km (celý okruh), 1,4 km (stanoviště 1, 2 a zpět) Trasa: Nádrž zvolená pro vycházku je dobře přístupná, s mělkými břehy a dostatkem vlhkomilných a vodních rostlin. Všechny níže jmenované lze najít na severním břehu nádrže (viz obr. 1), přeslička rolní se nachází v zamokřené části protilehlého břehu (viz obr. 2). Vycházku lze prodloužit podél Prokopského potoka, stejně tak je ale možné se vrátit tou samou cestou zpět. 77

79 1. Vodní ekosystémy umělé a přirozené Učitel se žáků zeptá, co se jim vybaví, když se řekne voda v přírodě. (Žáci odpovídají pravděpodobně déšť, potok, řeka, rybník, jezero, možná i led apod.) Učitel může zapisovat brainstorming na papír a společně vyberou z pojmů ekosystémy (potok, řeka, rybník, přehradní nádrž, jezero, horská bystřina, bažina apod.) Učitel podtrhne rybník, přehradní nádrž a zadá otázku, čím se liší od ostatních. Společně rozeberou, že jsou vzniklé zásahem člověka umělé, ostatní jsou vytvořené přírodními vlivy - přirozené) Seznámení s nádrží Asuán viz PL (úkol č. 1) Učitel oznámí, že některé z těchto ekosystémů se vydáme prozkoumat zblízka, abychom se o nich dověděli ještě více. S vodními živočichy se totiž nesetkávají děti tak často, ačkoliv se s nimi často koupou v jednom rybníce. Po příchodu k nádrži se učitel zeptá, o kterou z vodních ploch se jedná (retenční nádrž) a upřesní, k čemu slouží (k zadržování dešťové vody, tedy k zachycení velkých vod). Učitel se zeptá, čím je napájena (Prokopským potokem ukáže, a dešťovými vodami z okolních sídlišť ukáže kanalizační přívod). Mohou se zamyslet nad tím, jestli přítok kanalizace znečišťuje nádrž či ne. Rozdá PL a žáci vyplní samostatně 1. úkol vyjmenují ryby, ptáky, rostliny, hmyz, obojživelníky a plazy, se kterými se někdy setkali (nebo mohli setkat) u vody. Při závěrečné reflexi se k tomuto úkolu žák vrátí a zhodnotí, jestli by pro něj byl po vycházce úkol snazší. Proběhne sběr dat, žáci mohou ústně doplnit, jaké lze spatřit u vody savce. (vydra říční, bobr evropský, ondatra pižmová, rejsek vodní, netopýr vodní, potkan ) 2. Průzkum rostlin v okolí rybníka viz PL (úkol č. 2), příloha č. 6 Žáci se rozdělí do dvojic a pokusí se přiřadit názvy rostlin k obrázkům. 1. blatouch bahenní 2. rákos obecný 3. orobinec úzkolistý 4. kosatec žlutý 5. okřehek menší 6. vrba bílá 7. leknín bílý 78

80 8. kyprej vrbice 9. olše lepkavá 10. přeslička rolní Po společné kontrole se vydají na průzkum kolem nádrže a zjistí, které rostliny se v jejím okolí opravdu nacházejí. Lze zde najít všechny kromě leknínu bílého, ale záleží na tom, v jakém ročním období se vycházka koná, po odkvětu je často náročné rostlinu identifikovat, takže učitel musí trasu také projít. Zároveň žák označí, které rostliny jsou jedovaté (blatouch bahenní všechny části mírně jedovaté, leknín bílý všechny části mírně jedovaté, kosatec žlutý všechny části, hlavně oddenky jsou jedovaté). 3. Okřehek menší viz PL (úkol č. 3) Zároveň během průzkumu rostlin kolem nádrže žáci vypracují úkol 3. Z vody vyloví pár lístků okřehku menšího (lidově nazýván žabinec), prozkoumají ho pod lupou a nakreslí jeho zvětšeninu. Když budou mít děti štěstí, možná lupou na koříncích uvidí v kádince přisedlé nezmary. Zodpoví otázky, kdo se okřehkem živí (vydatná pastva pro kachny) a jak se asi rozšiřuje do dalších rybníků (rychle se rozmnožuje pučením, ale do dalších rybníků se dostane na křídlech vodních ptáků, kteří jej přenášejí). Niťovitý kořínek funguje jako závažíčko nebo lodní kýl, aby se nepřevrátil. Učitel pak obejde část nádrže s dětmi a společně si poví některé zajímavosti k rostlinám a provedou jednoduchá pozorování: Rákos obecný učitel poukáže na jeho výšku, prohlédnout si chmýřité květenství. Je možné poukázat na vegetativní množení oddenkem. Učitel pohybuje listy a ukazuje, že jejich pochvy jsou uvnitř hladké, takže se listy snadno otáčejí kolem hladkého stébla. Proč? (při větru se listy točí jako korouhvičky, takže díky menší ploše odporu se ani při silném větru rostlina nezlomí). List rákosu ponoříme do vody. Smáčí se? (ne, lupou si žáci prohlédnou povrch listu, který je pokryt hustým chmýřím, které zadržuje vzduchové bublinky. Rostlina se tedy nenasákne a nepřilne k vodě, kde by zahynula). Pokud bude možnost, učitel ukáže duté stéblo. Proč je duté? (zásobárna vzduchu + nadlehčovací funkce) Jak rybníku prospívá? (Zpevňuje svými kořeny a oddenky břeh, slouží k hnízdění vodního ptactva.) Dříve používán např. k pletení rohoží a došek, sklízel se v zimě z ledu. 79

81 Kosatec žlutý jedovatá rostlina, zajímavé květy tři veliké okvětní lístky jsou převislé a síť tmavých vláken na nich ukazuje hmyzu cestu přímo do nitra květu (význam pro opylení) Možno ukázat na obrázku příloha č. 6. Lze také poukázat na semena seřazená v tobolce, která po vhození do vody plavou význam pro rozmnožování. Orobinec úzkolistý - Květy jsou v květenstvích, hustých tlustých klasech složených z mnoha květů v tzv. palici, která má dvě části dole samičí květy, nahoře samčí. Na podzim můžeme pozorovat rozpadající se plodenství uvolňující tak semena v jemných chomáčích. Rákosiny jsou místem výskytu a lovu vážek, šídel a motýlic (loví v letu mouchy a drobný hmyz), takže je možné je pozorovat (šídla a vážky jsou nejrychlejším létajícím hmyzem až 14 m/s). Přizpůsobení rostlin: rákos, orobinec, kosatec aj. jsou svým vzrůstem přizpůsobeny výškovým změnám hladiny. Svými oddenky a kořeny sestupují až do vody a mohou být do značné výše zatopeny, což květům ani listům neuškodí. Mnohem větší mezibuněčné prostory stonku kvůli nedostatku kyslíku v půdě hromadí se v nich vzduch provzdušňují, popř. nadlehčují rostlinu. 4. HRA Žabí plot Během pozorování rostlin dozajista žáci narazili na žáby. Učitel obeznámí žáky, že na jaře staví ochránci přírody v Prokopském údolí podél silnice fóliové žabí ploty, aby zabránili úhynu ropuch, které na jaře putují. Podél plotu se hloubí jamky, kam ropuchy hledající průchod spadnou. Ochránci je pak odtud vyberou a vypustí za silnicí. Všichni žáci představují žáby a žabími skoky přeskáčou určitou vzdálenost. První 4 žáci představují žáby, ostatní se změní na žabí plot. Postaví se do kruhu a chytnou se za ruce. Na jednom místě však ponechají mezeru, kterou žáby hledají. Žáby však mají zavázané oči, pohybují se pouze skoky na bobku a nemohou mluvit, jen kvákat. Až nalezne některá díru, upozorní ostatní hlasitým kvákáním. Učitel může měřit čas, za jak dlouho se poslední žába dostala za plot a měření porovnávat. 80

82 5. Život pod hladinou viz PL (úkol č. 4) Žáci ze slovních přesmyček pod obrázky složí správné názvy hmyzu u vody. Počáteční písmeno zůstává zachováno (stejně jako u správného názvu). bařalkrus obecná bruslařka pníkátop vroubený potápník pajivak bahenní pijavka šlekeb rybničná škeble vakáž ploská vážka patkavol bahenní plovatka ožurkák ploský okružák bešakur vodní beruška šodíl královské šídlo mýlotice obecná - motýlice Pod obrázky je otázka k zamyšlení: Žijí všichni vyobrazení živočichové opravdu pod hladinou? (Ano, bruslařka, šídlo, vážka i motýlice tráví pod hladinou část života v larválním stadiu) Lze ukázat obrázek larvy - viz příloha č. 7. Bruslařka přezimuje na zemi v listí, šídla, vážky a motýlice zahynou, přežijí jen larvy a vajíčka ve vodě. Dále mají žáci popsat, jak se od sebe liší motýlice, vážka a šídlo. (Vážka má mohutnější kratší tělo než šídlo a motýlice. Motýlice má zabarvená neprůhledná křídla - podobně jako motýl). 6. Průzkum života pod hladinou viz PL (úkol č. 6), příloha č.6, 7 a 8 Žáci pracují ve dvojicích. Jedna polovina třídy je vybavena planktonkami, které si mohou předem vyrobit, viz příloha č. 6. Druhá polovina třídy bude hledat větší živočichy přichycené na kamenech či listech. 1. skupina Žáci se v práci střídají, několika pohyby planktonkou ve vodě ve tvaru ležaté osmičky vyloví drobounké živočichy. Přendáním síťky naruby a opatrným vymácháním v kyblíčku s vodou ze síťky živočichy uvolní a pokračují ve sběru. 81

83 Drobné živočichy přendají pomocí očního kapátka či lžičky do určené pozorovací misky. V úlovku bývají: buchanky, perloočky, vodule, váleč. Takové živočichy žáci pozorují lupou a zakroužkují, co se jim podařilo ulovit. Pokud vylovili živočichy, kteří nejsou v nabídce, mohou se je pokusit se ve zvětšené podobě nakreslit. Pokusí se odpovědět na otázky: Jak takovým drobným vodním živočichům společně s vodními řasami a bakteriemi všeobecně říkáme? P _ (PLANKTON) Co to znamená, když řekneme, že plankton je základ potravního řetězce? (je hlavní potravou ryb a drobných živočichů, kterými se živí dravé ryby a jiní živočichové, po uhynutí ryb se plankton postará o jejich rozklad) Čím může být plankton zničen a co by to znamenalo? (znečištění, vyschnutí vodní plochy by znamenalo významné narušení vodního řetězce) 2. skupina Mezi tím druhá polovina žáků zkoumá větší živočichy, kteří žijí přisedlí na kamenech, pod kameny, na rostlinách apod. Velmi pravděpodobně naleznou pijavku bahenní, berušku vodní, plovatku bahenní, a pokud se budou pohybovat opatrně, zahlédnou i skokana hnědého. Živočichy opatrně umístí do bílé misky, kde je budou pozorovat. Pokusí se je pojmenovat a jednoho z nich nakreslí. Z úlovků v kádinkách vytvoří výstavku, aby si všichni mohli úlovky prohlédnout a pak je opatrně pustí zpět do vody. V úkolu č. 7 seřadí vývojová stadia žáby a odpoví na otázky: Jak je tělo žáby přizpůsobeno svému životnímu prostředí? (např. plovací blány mezi prsty na nohou dobře se pohybuje ve vodě, dlouhé silné nohy skoky se dobře pohybuje na souši, oči na vrchu hlavy nenápadně číhá na kořist z vody atd.) Náměty na pozorování: Pokud se podaří zahlédnout některou z vodoměrek, můžeme s dětmi pozorovat způsob jejich pohybu po hladině, po které kloužou díky jemným chloupkům na chodidlech, mezi kterými se drží vzduch. Přední pár noh je kratší, jimi uchvacuje např. drobné 82

84 mušky. Možná se podaří zahlédnout vírníka či potápníka, lze pozorovat jejich bublinku u zadečku, která jim umožňuje dýchání pod vodou. (potápník ale navíc dýchá vzdušnicemi). Končetiny jsou uzpůsobeny jako vesla, předními delšími uchvacují kořist např. pulce. Dokážou létat. Proč? (V případě vyschnutí vodní plochy přeletí jinam.) Lze zmínit i vodoucha stříbřitého, vodního pavouka, který nosí bublinku vzduchu na břiše. Snadno můžeme pozorovat způsoby pohybu larev komára. (Mrskavým pohybem připlouvají k hladině zadečkem, kde mají dýchací trubičku. Na stín reagují úprkem.) Beruška vodní je drobný korýš živící se rostlinami. Zajímavé na pozorování jsou larvy chrostíků, jejichž schránka je poslepovaná z různých materiálů. V nádrži se obvykle pohybuje hejno kachen divokých a několik lysek černých. Žáci mohou pozorovat rozdíl ve vzhledu mezi kachnou, kačerem a kachnětem, způsob sbírání potravy ze dna apod. 7. Reflexe viz PL (úkol č. 8) Žáci odpoví na otázky: Jak je rákos přizpůsoben životu u vody? Co je základem potravního řetězce v rybníku? Napiš jednu informaci, která pro tebe byla nová, nebo co se tě zaujalo. Cestou zpět do školy mohou žáci jít proti proudu Prokopského potoka, kde učitel může připomenout raka říčního, který zde ovšem z důvodu znečištění bohužel už nežije. Učitel může ukázat mokřad na levé straně potoka, který budou míjet cca po 50 m od ústí potoka do nádrže. Cca po 60 m může ukázat sesuv svahu na pravé straně, který nebyl zpevněn žádnou vlhkomilnou vegetací. Na tomto úseku cesty je zajímavé, že dle informací dostupných z se jedná o jednu z mála pražských lokalit, kde potok vytváří ještě neupravené přirozeně meandrující koryto. Dále žáci projdou skrz miniarboretum pod Albrechtovým vrchem - přírodní rezervací, která je významná zejména výskytem chráněných stepních rostlinných společenstev. Ve škole Žáci využijí své nové zkušenosti a aplikují je v nastoleném problému. Námět lze využít např. v hodinách výtvarné výchovy. 83

85 Viděli jsme některé rostliny a živočichy, kteří se různě přizpůsobili životu u vody. Nakresli, jak by mohl vypadat člověk, který by se také musel přizpůsobit tomuto životu. (končetiny, dýchání, pokryv těla, tvar těla, atd.) Obrázek popiš. Pokud si žáci z vycházky přinesli plankton, mohou ho zkoumat pod mikroskopem, zejména buchanky a perloočky a přijít na to, proč se jmenují perloočky (okolo očí jakoby perličky). Pozn.: Hra Žabí plot převzata z Witt (1996), výroba planktonky adaptována z Řehák (1974). 84

86 Na poli Cíl: Pomůcky: Roční období: Časový rámec: Délka trasy: Žák skrze vypracování úkolů v PL a pozorování získá základní znalosti o zemědělských plodinách, plevelech, škůdcích a živočiších, kteří pole nebo jeho okolí obývají a o vzájemných vztazích mezi nimi. PL Na poli, psací a kreslící potřeby, podložka na psaní pozdní jaro (nejlépe polovina června), léto (ještě před sklizní) 4 hodiny 0,4 km (stanoviště 1 a zpět), 1,3 km (stanoviště 2 a zpět), 3,5 km (stanoviště 3 a zpět) Trasa: V nejbližším okolí autobusové zastávky Ovčí hájek na Nových Butovicích (výchozí bod) se nacházejí 3 pole (očíslovaná 1 3). Jejich využití se mění, proto učitel sám rozhodne, které pole bude pro jeho vycházku nejvhodnější. Nejčastěji jsou oseté obilím. 1. Evokace - viz PL (úkol č. 1) Učitel rozdá dětem PL a do obrázku pole v úkolu 1 vepíší několik plodin a několik živočichů (alespoň 3 od každého), kteří se vyskytují v ekosystému pole. (rostliny např. lilek brambor, kukuřice setá, žito seté, pšenice setá, ječmen obecný, oves setý, čočka kuchyňská, fazol obecný, hrách setý, řepa cukrovka, len setý atd.), (živočichově např. cvrček polní, mandelinka bramborová, bělásek řepový, saranče zelená, havran polní, křepelka polní, bažant polní, koroptev polní, skřivan polní, špaček obecný, hraboš polní, 85

87 křeček polní, zajíc polní, poštolka obecná, lasice kolčava atd.) Při závěrečné reflexi se k tomuto úkolu žák vrátí a zhodnotí, jestli je pro něj po vycházce úkol snazší. 2. Plodina továrna - viz PL (úkol č. 2) Žáci do prvního sloupce napíšou 2 3 plodiny, které se pěstují na poli a k nim připíšou do obrázku továrny odpovídající produkt. (např. lilek brambor brambůrky, škrob, pšenice mouka, řepa cukrovka cukr, len setý textil, slunečnice roční, řepka olejka olej apod.) Pravděpodobně žáci napíšou např. lilek brambor brambory, což bych nepovažovala za chybu. 3. K čemu se využívá plodina? - viz PL (úkol č. 3) Zároveň s úkolem č. 2 se žáci pokusí vyplnit úkol č. 3, kde mají vyplnit, k čemu se využívá konkrétní plodina rostoucí na poli. K tomu musí ovšem plodinu určit. Pokud nejsou schopni ji rozpoznat, mohou se k úkolu 3 vrátit až po vyplnění úkolu č. 6, který jim pomůže plodinu určit snáze. 4. Načrtni plodinu - viz PL (úkol č. 4) Žáci zaměří svou pozornost na konkrétní plodinu rostoucí na poli a co nejpřesněji načrtnou její nákres. Všimnou si tak drobných detailů rostliny. 5. Najdi plevel - viz PL (úkol č. 5) Žáci si prohlédnou obrázky plodin a pokusí se dle vlastních zkušeností odhadnout, které rostliny jsou označovány jako plevele. Je jich 5. Zároveň se zamyslí nad otázkou, proč je plevel na poli nežádoucí. (Ubírá plodinám živiny, vodu a slunce, komplikuje sklizeň.) 6. Skrývačka - viz PL (úkol č. 6) Ve skrývačce je ukryto 14 rostlin, z nichž 13 pasuje k obrázkům u skrývačky. Žáci doplní názvy k obrázkům, což by vzhledem k poodkrytým písmenům nemělo být složité (slunečnice, čekanka, rmen, lilek, řepa, pšenice, pýr, oves, ječmen, kukuřice, pcháč, mák, řepka). Poslední plodinou, která není na obrázku, je žito. 86

88 Obrázek 2 část PL Na poli vyznačené řešení úkolu č. 5 a 6 7. Průzkum okolí - viz PL (úkol č. 7) Žáci se ve dvojicích projdou kolem pole a zapíší, které plodiny a plevele zahlédli. 8. HRA přírodní pexeso Učitel si připraví několik předmětů či rostlin, které se nacházejí v okolí. Muže se jednat o květy či listy rostlin, hlemýždí ulity, plody listnatých a jehličnatých stromů či keřů, kámen apod. Tyto předměty vyloží na bílé plátno či papír a žáci si je během 1 2 min zapamatují. Učitel předměty přikryje a žáci se vydají hledat stejné předměty. Uplatní tak znalosti o rostlinách (např. ke které rostlině patří tento list, na jakém stanovišti roste), dá si věci do souvislostí (borovou šišku bude hledat pod borovicí) apod. 9. Spoj názvy s obrázky živočichů - viz PL (úkol č. 8) Žáci mají za úkol spojit živočichy na obrázcích s jejich názvy v rámečcích. Největší komplikace při spojování lze očekávat u špačka a skřivana, možná i křepelky. Učitel může podotknout, že skřivan se vyznačuje třepotavým letem vysoko nad polem, při kterém hlasitě příjemně zpívá. Hnízda si nestaví na stromech, ale na zemi v prohlubinách, živí se hmyzem a semeny. V září odlétá na jih. Dále se žáci zamyslí, kteří živočichové páchají na poli škodu. Špaček je nevítaným hostem hlavně na vinicích a třešňových alejích, na druhou stranu se společně s vranami 87

89 živí larvami škůdců. Dalšími nevítanými hosty jsou bělásek řepový, jehož housenky spásají zejména úrodu řepy a mandelinka bramborová, jejíž larvy škodí bramborovým natím. Velké škody na obilninách dokážou napáchat i hraboš polní a křeček p. Plodinami na polích se také kromě ostatních vyobrazených živočichů živí hlavně zajíci a sarančata. Naopak bažant, křepelka a koroptev jsou velmi užiteční při boji proti hmyzím škůdcům. Obrázek 2 část PL Na poli vyznačené řešení úkolu č Spojovačka predátoři - viz PL (úkol č. 9) Úkol č. 9 poukazuje na potravní řetězec, který se objeví v následujícím úkolu. Žáci spojením písmen ve vhodném pořadí vyluští predátory, které lze očekávat ve společnosti drobných savců a mladých ptáků (lasice, poštolka). Obrázek 3 část PL Na poli vyznačené řešení úkolu č Ochranné zbarvení - viz PL (úkol č. 10) Žáci mají vybarvit určité živočichy z úkolu č. 8. Zjistí, že využili pouze hnědou barvu a zamyslí se nad tím, proč je pro tyto živočichy právě hnědá barva výhodná. (ochranné zbarvení před predátory splývající s barvou pole) 88

90 12. Potravní řetězec - viz PL (úkol č. 11) Nejprve žáci určí, jaká rostlina a živočichové jsou vyobrazeni a pak jejich názvy zasadí do rámečků tak, aby naznačili potravní řetězec. (lilek brambor mandelinka bramborová bažant obecný lasice kolčava) Učitel může poznamenat, že potravní řetězec se uzavírá úmrtím predátora, jehož pozůstatky obohatí půdu o živiny, které využijí rostliny. Zároveň se žáci zamyslí nad otázkou, zda by hmyzí škůdci měli zmizet z přírody, když škodí lidem. Měli by usoudit, že každý živočich má v přírodě své uplatnění a vyloučením kteréhokoliv druhu hrozí vážné narušení potravního řetězce. 13. Kresba hmyzu- viz PL (úkol č. 12) Žáci se projdou po okraji pole a hmyz, na který narazí, se pokusí načrtnout, popřípadě i určit jeho druh pomocí klíče. 14. Reflexe - viz PL (úkol č. 13) Mandelince chybí na krovce 4 proužky. Proužky symbolizují stupeň porozumění látce. Pokud žák nemá žádné dotazy a všemu rozuměl, dokreslí 4 proužky, pokud rozuměl, ale má nějaké dotazy, nebo ho ještě něco zajímá, vybarví 3 pruhy, pokud má více otázek, vybarví 2 a pokud má hodně nejasností a otázek, vybarví jen 1. Své dotazy formuluje do volného prostoru vedle brouka. Dále napíše jednu informaci, která pro něj byla novou. Náměty na pozorování Všechny plevele jsou houževnaté a nesnadno se jich člověk zbavuje. Buď mají množství semen s mnohaletou klíčivostí (vlčí mák, bodlák, chrpa atd.), nebo se snadno množí vegetativně. Pcháče mají četné vodorovné postranní kořeny, navíc v nažkách ukrývají tisíce semen. Mají však krásné květy. Pýr plazivý tvoří husté sítě svými oddenky. Žáci mohou utrhnout čekanku a zjistí, jak je její stonek houževnatý. Rostlina přežije přejetí traktorem apod. Stejně tak jitrocel. Mák vlčí se množí semínky v makovicích. Žáci mohou semínka v makovici spočítat a pak spočítat počet makovic na rostlině. Zjistí, kolik šancí má rostlina na rozmnožení. Má kůlový, až 2 m dlouhý kořen, který pomáhá přečkat i největší sucha. Kulturním rostlinám škodí cizopasníci, jako různé rzi či paličkovice nachová (námel). 89

91 Na klasech obilí jsou často k vidění kovaříci, jež se při vyrušení vydávají za mrtvé ležící na hřbetě. Jeho larvy (drátovci) ožírají kořeny obilí. Ve škole Žáci se mohou k tématu pole vrátit např. v hodině matematiky. Učitel už na poli může zadat úkol, aby žáci spočítali, kolik obilek se skrývá v jednom klasu pšenice, žita, či ječmene (cca 30). Na jednokilový bochník chleba je zapotřebí zrn. Zapojit lze i poznatky o křečkovi, který si do svých podzemních chodeb nanosí kg obilných zásob, přičemž jeho torbičky pojmou 25 g zrní. Hraboš polní rodí obvykle 6 mláďat, přičemž od jara do podzimu mívá 4 vrhy. Každý vrh dále plodí, takže z jednoho páru hrabošů vznikne za sezonu 320 potomků. Jeden hraboš spotřebuje přes léto 1 kg obilí. Sova za den uloví 3 hraboše. S těmito hodnotami může učitel tvořit libovolné matematické úlohy. 90

92 Na louce Cíl: Pomůcky: Roční období: Časový rámec: Žák se formou hry seznámí s některými živočišnými a rostlinnými zástupci ekosystému louky, rostliny poznává smyslovými orgány, pozoruje stavbu těla hmyzu, pozorováním a pokusem si přiblíží chování včel, zkoumá vnitřní stavbu stébla trav apod. PL Na louce, příloha č. 8, nožík, podložka na psaní, psací potřeby, 5 barevně odlišených mističek s cukerným nálevem (viz PL úkol č. 8), papír pro čtyřčlenné skupiny, hodinky. jaro (nejlépe červen), léto 4 hodiny Délka trasy: 1 km (stanoviště 1), 1,3 km (stanoviště 2) Trasa: V nejbližším okolí autobusové zastávky Ovčí hájek na Nových Butovicích (výchozí bod) jsem v mapě vyznačila 2 louky, které je možné při vycházkách využít. Louka 1 se nachází v mírném svahu, je spíše sušší, kdežto louka 2 je díky blízkosti Prokopského potoka o něco vlhčí. 1. Evokace - viz PL (úkol č. 1) Žáci využijí své zkušenosti a pokusí se vybavit 3 rostliny a 3 živočichy, které může spatřit na louce. (chrpa luční, zvonek rozkladitý, pryskyřník prudký, pampeliška lékařská, kopretina bílá, divizna velkokvětá, jetel plazivý, bodláky, z živočichů lze jmenovat i některé zástupce polí, krtek obecný, tesaříci, kovaříci, motýli, apod.) Při 91

93 závěrečné reflexi se k tomuto úkolu žák vrátí a zhodnotí, jestli je pro něj po vycházce úkol snazší. 2. Louka jako pastvina - viz PL (úkol č. 2) Žáci se zamyslí a zodpoví otázku, k čemu je louka využívána člověkem (pro píci nebo rovnou jako pastvina pro dobytek) a zakroužkují správnou odpověď, co se stane, pokud člověk přestane louku pravidelně kosit (zaroste stromy a křovinami). Učitel upozorní, že louce, kde se pase dobytek, se říká pastvina. 3. Která barva květů vládne? - viz PL (úkol č. 3) Žáci se rozhlédnou po louce a pravděpodobně dojdou k výsledku, že jedna třetina kvete bíle, o trochu méně kvetou rostliny žlutě a v poslední třetině se dělí modrá a červená. 4. HRA - Stezka paměti - viz PL (úkol č. 4), příloha č. 8 Učitel vystříhá jednotlivé obrázky rostlin a živočichů z přílohy č. 8 a rozmístí je libovolně podél louky, připevní na stromy apod. Žáci se rozdělí do skupin po čtyřech a budou vysláni na průzkum. Ve skupině se budou snažit najít všechny obrázky a hlavně se je budou snažit společně zapamatovat. Až projdou celou trasu (neměli by se už vracet), pokusí se všechny názvy z obrázků vypsat na papír. Může být vyhlášena vítězná skupina. Žáci si pak na svých PL ověří, jestli dokážou propojit název s obrázkem. Úkol může probíhat ve skupinách, nebo samostatně. 5. Luční živočich - viz PL (úkol č. 5) Žák si najde malý kousek louky (nejlépe na okraji, aby nedošlo k velkému sešlapání rostlin) a kam z jednoho místa dosáhne, bude pozorně hledat živočichy, zejména hmyz. Toho, který ho nejvíce zaujme, se pokusí nakreslit a zapamatovat, aby později mohl snáze dohledat druh. 6. HRA nejkrásnější/nejvoňavější květ Pokud si je učitel vědom, že žáci netrpí pylovými alergiemi, mohou společně vybrat nejvoňavější, popřípadě nejsmrdutější květ. Žáci si mohou představit, že jsou hmyzem a vyberou, který květ by nejlépe vyhovoval jejich chuti. Úkol může být dle potřeby změněn na zvolení nejkrásnějšího květu. 92

94 7. Pozorování včely - viz PL (úkol č. 6) Žák si vybere jednu včelu a 1 minutu ji pozoruje. Spočítá, kolik za 1 min navštívila květů a také si všímá, jestli preferuje jeden druh rostliny, či oblétává květy postupně nehledě na druh. Učitel posoudí, jestli žáci zvládnou vypočítat, kolik květů zhruba včela navštíví za den. Úlohu si jinak mohou nechat do hodiny matematiky, kde použijí kalkulačku. 8. Pokus jaké barvy lákají včely? - viz PL (úkol č. 7) Učitel předem sám (nebo s žáky) vystříhá z barevného papíru (oranžová, zelená, modrá, žlutá, červená) kolečka o průměru cca 15 cm. Doprostřed kolečka postaví kalíšek, kde je rozpuštěný cukr s vodou. Tyto vábničky rozestaví na louce (ne daleko od sebe) a s žáky budou pozorovat, jak rychle se včely začnou slétávat (zhruba do 5 min). Do PL zaznamenají, které barvě dávaly včely přednost a pokusí se zhodnotit proč. 9. Řez kolénkem - viz PL (úkol č. 8) Žák utrhne libovolnou travinu s kolénkem a povede opatrně podélný řez kolénkem. Vnitřní stavbu stébla v okolí kolénka se pokusí zakreslit a s učitelovou pomocí by si měl všimnout, že v okolí kolénka je vytvořeno nové pásmo růstu, jakoby zde vyrůstalo stéblo nové. To žák pozná i tahem, když vytrhne nejmladší patro stonku. Učitel upozorní, že takto rostlina snadno vyroste po posečení znovu. Zároveň může poukázat, že stéblo je duté kvůli úspoře materiálu a zároveň zvýšení pevnosti a pružnosti. Žák podtrhne tu část věty, která říká, že rostlina bude růst dále, utne-li ji kosa nad kolénkem. 10. Reflexe - viz PL (úkol č. 9) Reflexe proběhne podobně jako u mandelinky (viz PL Na poli). Proužky jsou zde nahrazeny očky motýla. Své dotazy žáci formulují do volného prostoru. Dále napíšou jednu informaci, která pro ně byla nová. Náměty na pozorování Žáci mohou pozorovat kobylky a sarančata při pohybu, jejich silná dlouhá stehna, jimiž zároveň produkují zvuky, zaměří se na jejich barvu (mimikry). Mohou změřit, jak daleko kobylka doskočí a kolikrát je to víc v poměru k její velikosti a kolik metrů by museli doskočit oni, kdyby byli jako kobylka. Na stéblech trav si mohou povšimnout 93

95 chomáčků pěny, v nichž je schovaná larva pěnodějky, která si pěnový ochranný kryt vytvořila. Lze pozorovat čmeláky, jak se noří do květů pro nektar a vynořují se se zády od pylu. Žáci si mohou povšimnout ochranného zbarvení motýlů, když zavřou křídla. Pozn.: Aktivita s barevnými kalíšky (vábničky pro včely) je převzata z Viewegová (2012). 94

96 V listnatém lese Cíl: Pomůcky: Roční období: Časový rámec: Délka trasy: Žák odliší jehličnatý les od listnatého, připomene si lesní živočichy a odliší ty, kteří upřednostňují listnatý les před jehličnatým a odůvodní. Vyvodí základní význam lesa, seznámí se se zástupci hmyzu a jejich chováním. Z praktického pokusu vyvodí význam létacího zařízení u semen některých listnatých stromů a vhodně je přiřadí. PL V listnatém lese, příloha č. 9, lepící páska, šátek na oči do dvojice, psací potřeby, podložka na psaní. pozdní jaro, léto, podzim 4 hod 2,8 km (celý okruh) Trasa: Číslem 1 je označen malý borový hájek, na který učitel může upozornit jako na jehličnatý les, kde ovšem borovice dovolují propustit mnohem více světla než např. ve smrkovém lese. Půda je často suchá, chudá a písčitá. Číslem 2 je označen listnatý les ve svahu, který je ovšem z jedné strany lemován uměle vysazenými smrky. Pro výuku je vhodný, protože se zde vyskytuje pohromadě více druhů stromů na rozdíl od okolních lesíků, které jsou např. jen dubové nebo jen javorové. 1. Brainstorming - viz PL (úkol č. 1) 95

97 V 1. úkolu žáci vyjmenují 4 listnaté stromy, které lze vidět v lese, proto jsou vyjmuty stromy ovocné, aby nezaváděly k jinému tématu. Také mají napsat 3 živočichy, kteří se vyskytují v listnatém lese, což bude pro žáky určitě matoucí. Bude pro ně nejspíš komplikované odlišit, kteří živočichové jsou typičtí pro listnaté lesy na rozdíl od jehličnatých, obzvlášť když se často dost prolínají. Cílem není odpovědět správně, ale spíš se zamyslet nad tím, že v různých typech lesa se mohou objevovat různí živočichové v závislosti na jejich životních preferencích. 2. V jakém jsme lese? - viz PL (úkol č. 2) Žáci vyberou ze tří možností, v jakém typu lesa se právě nacházejí. Dále se zamyslí nad otázkou, který typ lesa je přirozený a pro naši krajinu nejvhodnější (les smíšený poskytuje dostatečnou rozmanitost pro rostliny a živočichy). 3. HRA Kdo jsem?- příloha č. 9 Hlavní živočišní zástupci lesa jsou žákům obvykle dobře známí, proto si zahrají hru, při níž si je spíše oživí, než že by se učili nové. Učitel přilepí na čelo každému žákovi obrázek živočicha žijícího v lese z přílohy č. 9. Protože obrázků je pouze 16, některé se budou opakovat, což nevadí. Žákům by to mohlo naopak usnadnit odhalení náročnějšího živočicha (např. výr, klíště, tchoř, káně apod.) Žáci se budou libovolně pohybovat na daném území a svému spolužákovi položí otázku, která napoví, které zvíře představují. Budou klást pouze takové otázky, na něž lze odpovědět ANO/NE (např. jsem savec? Jsem býložravec?) Žák se neptá jednoho žáka na více než jednu otázku a pokračuje dál. Žáci si počítají, kolik potřebovali otázek k dopátrání svého živočicha. Potom lze vyhlásit žáka s nejkratší cestou. Žiju v Prokopském údolí? Když všichni žáci vědí, koho představují, učitel dá povel, aby na jednu stranu šli ti živočichové, které lze podle nich spatřit na území Prokopského a Dalejského údolí a na druhou stranu ti, kteří zde nežijí. (ANO: Mravenec lesní, pavouk, klíště obecné, žížala, jezevec lesní, veverka obecná, zajíc polní, tchoř tmavý, káně lesní, datel černý, výr velký, ježek západní, liška obecná. NE: Prase divoké, srnec obecný, zmije obecná. Žáci se mohou dohadovat, proč zde prase divoké a srnec obecný nemají své zastoupení. 96

98 Je pro mě vhodnější spíše listnatý, nebo jehličnatý les? Učitel vyhlásí další dělení na dvě strany. Protože žáci nemají možnost na vlastní oči porovnávat les jehličnatý s listnatým, s učitelem si společně shrnou typické znaky lesa listnatého (les je světlejší obzvláště v zimě, díky humusu z listů kvalitnější půda, hojnější bylinný a křovinný porost, rozmanitější druhová skladba, tím pádem více hmyzu, čímž je i více hmyzožravých ptáků, atd.) a jehličnatého (méně světla, díky kyselé půdě více mechů, lišejníků a hub, chybí křovinné patro, atd.) Tentokrát se žáci opravdu vžijí do role svého živočicha a zamyslí se nad tím, který les by jim byl příjemnější: listnatý/jehličnatý. Živočichové sice často přecházejí volně z jednoho lesa do druhého dle momentální potřeby, často nejsou vyhranění. Jde spíše o to, aby se žáci nad otázkou zamysleli a zaujali stanovisko opřené o argument. (např. mravenec lesní upřednostňuje jehličnatý, protože základním stavebním materiálem mraveniště je jehličí a v lese, kde je méně porostu snadněji překonává překážky. Listnatý les by upřednostnilo klíště, protože na hostitele číhá ve vysoké trávě, zajíc, který hledá úkryt v křovinách, stejně tak ježek, který se přes den rád ukrývá v hromadách listí. Žížala upřednostní kvalitní půdu listnatého lesa před kyselou půdou jehličnatého. Křoviny listnatého lesa má rádo prase divoké, jezevec lesní a liška obecná, ale v zásadě vyhranění nejsou. Ostatní živočichové jsou nevyhranění, ale možná pro ně žáci vymyslí zajímavé argumenty. 4. Šestisměrka - viz PL (úkol č. 4) Žáci v šestisměrce vyhledají slovesa a vhodně je doplní do vět o významu lesa. Učitel vede s dětmi rozhovor, jak výrokům rozumí a popřípadě vše upřesní. Les opravdu poskytuje dřevo. Platí to i o Prokopském údolí? (ne, v přírodním parku se dřevo netěží, odstraňují se pouze zdraví člověka ohrožující dřeviny, nebo stromy napadené chorobami a parazity, kteří by se mohli dále šířit). Obrázek 4 část PL V listnatém lese naznačení správného řešení úkolu č. 4 97

99 5. Spojovačka- viz PL (úkol č. 5) Žáci si ověří, jak dokážou identifikovat lesní hmyz dle popisu a zároveň se dozví nové zajímavé informace. Obrázek 5 - část PL V listnatém lese naznačení správného řešení úkolu č Pátrání pod kameny a kůrou- viz PL (úkol č. 6) Žáci pod vedením učitele odklopí kámen či staré dřevo, kde pravděpodobně naleznou svinule, mnohonožky, stonožky, žížaly, střevlíky či škvory. S žáky lze pozorovat, jak se na důkaz svého jména svinky svinují do kuliček a jak po rozvinutí vyrážejí do stínu. Pokud s učitelem odloupnou kůru tlejícího stromu, mohli by narazit na larvami vyžrané chodbičky. Strukturu chodbiček by se mohli pokusit zakreslit a zamyslet se, do jaké míry počínání larev lesu škodí. Pokud se larvy přemnoží, mohou opravdu představovat problém, ale jinak plní i ony svou úlohu jako potrava ptáků apod. Dále se zamyslí, kde by našli roháče (na kmenech dubů) a odpoví na otázku, jestli by se mělo z Prokopského údolí odstraňovat mrtvé dřevo (padlé stromy se zde neodstraňují, tvoří úkryty a domovy drobným živočichům). 7. HRA Můj strom Žáci utvoří dvojice, v nichž si jeden zaváže oči. Kamarád ho dovede ke stromu, který sám vybere. Je nutné zdůraznit, že slepý je odkázán pouze na vodiče a plně mu důvěřuje. Ten ručí za jeho bezpečnost. Slepý si strom důkladně ohmatá, vnímá jeho vůni, tloušťku a zakřivení kmene, jestli je obrostlý mechem, strukturu kůry, popř. listů 98

100 apod. Pak je vodičem odveden zpět na výchozí pozici (max. do 20 m) a je mu sejmut šátek z očí. Nyní se snaží opět dohledat svůj strom. Po nalezení se role vymění. 8. Létací zařízení - viz PL (úkol č. 7) Učitel žáky obeznámí s pojmem létací zařízení, kterým jsou opatřena semena některých stromů, aby se snáze šířila větrem. Potom vypracují úkol č. 7. Názvy stromů jsou doplněny malými nápovědami o tvaru listů a semen. Termíny jsou odbornějšího rázu, ale žáci by měli snadno vydedukovat jejich význam. Zároveň jim bude poskytnuto projít se po lese a pokud se jim podaří nalézt dané stromy, úkol se touto vizuální nápovědou ještě více usnadní. Žáci se pokusí nalézt uvedené stromy a z výšky upustí semena opatřena létacími zařízeními. Do rámečku vedle semen naznačí tvar dráhy letu, jak semeno padalo k zemi. Mohou do semene i fouknout, tím nasimulují vítr a uvidí, že semeno doletělo dál. Učitel dá nyní žákům otázku k zamyšlení, proč je semeno opatřeno létacím zařízením, proč stromu nestačí, aby semeno zkrátka spadlo pod strom. (Létací zařízení poskytuje lepší možnost, aby se semeno dostalo dále od mateřského stromu a tím se zabránilo konkurenčnímu boji těchto dvou dřevin. Mladému stromku se dostane více světla a živin.) Žáci se mají v posledním úkolu rozhlédnout po lese a usoudit, jestli semenáčky stromů, které vidí, mají velkou šanci na přežití (v úvahu berou hlavně dostatek místa a světla) a odůvodní. Obrázek 6 - část PL V listnatém lese naznačení správného řešení úkolu č. 7 99

101 9. Reflexe Každý žák popořadě řekne o listnatém lese jedno slovo, nebo slovní spojení, které souvisí s listnatým lesem. (např. les je vlhký, nepropustný, voňavý, světlý, plný života, barevný apod.) Náměty na pozorování Na jaře a začátkem léta lze na pod duby nalézt listy s vajíčky žlabatek. Dají se snadno najít podle kulovitých hálek, které rostlina kolem nich vytvořila na svou ochranu. Větvičku s hálkami, ve kterých není díra, vložíme do skleničky s vodou a celé vložíme do uzavřené sklenice. Larva žlabatky se vyvine uvnitř hálky, kde má potravu. My můžeme pozorovat, jestli se larvy vylíhnou. Pozn.: Šestisměrka převzata z Andrýsková, Vieweghová (2012), jako inspirace ke hře Můj strom posloužil Witt (1996). 100

102 Za skalnatou stepí Cíl: Pomůcky: Roční období: Časový rámec: Délka trasy: Žáci se seznámí s ekosystémem skalní stepi, pozorováním vyvodí rozdíly ve vegetaci a odůvodní je. Pozorováním vyvodí přizpůsobení pavouků životnímu prostředí stepi. Pomocí naučných tabulí určí názvy místních rostlin a živočichů a vyvodí, která hornina tvoří podloží Butovického hradiště. Zamyslí se nad přizpůsobením rostlin životnímu prostředí a nad vlivem člověka na step. PL Jižní svahy skalních stepí, psací potřeby, podložka na psaní Nejlépe květen - červen, léto, raný podzim 3-4 hod 4,5 km (celý okruh) Trasa: Číslem 1 je označena první zastávka vycházky, kde žáci budou pozorovat vegetaci Hemrových skal. Skály budou žáci pozorovat pouze zespoda, takže nehrozí žádné nebezpečí pádu. Druhá část vycházky se odehrává na Butovickém hradišti (č. 2), kde je nutná zvýšená opatrnost, protože naznačená trasa vede po okraji skalního ostrohu. Ten sice není nijak příkrý a pokud se žáci budou držet cest, je naprosto bezpečný, přesto je opatrnost vždy na místě. 101

103 1. Jak si představuješ skalní step? - viz PL (úkol č. 1) Učitel oznámí dětem téma vycházky Jižní svahy skalních stepí a vyzve žáky, aby si ve dvojici pověděli, co si pod názvem představují. Žáci jistě nebudou bez nápadů, evokovat představy v nich může slovo jih, skála i samotná step, se kterým se jistě už setkali. Učitel vyvolá žáky, kteří se chtějí o své představy podělit s ostatními. 2. Který z obrázků představuje skalnatou step? - viz PL (úkol č. 2) Úkol 2. a 3. vypracují žáci samostatně či ve dvojici. Ze tří obrázků vyberou ten, který podle nich představuje skalnatou step, což by nemělo být těžké ani v případě, že by o ní nikdy předtím neslyšeli. Další dva představují borovicový háj s pasekou v popředí a listnatý les. 3. Které živočichy bys očekával v prostředí skalnaté stepi? - viz PL (úkol č. 3) V této chvíli už mají žáci představu z obrázku, jak skalnatá step vypadá. Na základě svých zkušeností a znalostí o zvířatech by měli poměrně snadno určit, že ve stepi lze spatřit: ještěrku zelenou (ta se vyskytuje v ČR vzácně, v blízkosti Butovického hradiště se vyskytuje), sysla obecného, otakárka fenyklového, slepýše křehkého. Žáci odůvodní, proč by ostatní živočichy ve stepi neočekávali (vydra říční, vážka ploská a kachna divoká jsou vázáni na vodní plochy, prase divoké a veverka obecná na les a stromy, které ve stepích chybí). 4. Vegetace Hemrových skal - viz PL (úkol č. 4) Žáci se zastaví na úpatí Hemrových skal, jejichž vegetaci si prohlédnou. Svou pozornost také upřou na protější svah, kde je les s bujnou vegetací. Tento rozdíl žáci popíší. Je důležité, aby se žáci zamysleli, proč na skalách roste méně vegetace (Hemrovy skály jsou tvořeny bazaltem a sopečnými vyvřelinami, což samo o sobě není vhodný podklad pro rostliny. Skála se drobí a velmi málo drží vodu. Povrchová voda odplavuje humus, navíc rostliny musí čelit extrémním teplotám rozpálené skály v létě a ničím nechráněné rostliny před mrazem v zimě. 5. Čtyřsměrka - viz PL (úkol č. 5) 102

104 Žáci vyluští ve čtyřsměrce přídavná jména a ta, kterými lze popsat skalnatou step, žáci vybarví žlutě: prosluněná, větrná, teplá, chladná, suchá (teplá v létě, zato chladná v zimě). Slova, která step nepopisují, jsou: stinná, vlhká. Obrázek 7 - část PL Za skalnatou stepí naznačení správného řešení úkolu č Skalní rostliny - viz PL (úkol č. 6) Žáci porovnají rostliny na obrázku s těmi, které vidí na skále a označí, které doopravdy vidí. Mohou se pokusit nakreslit některou další, která je zaujala. 7. Stepní pavouci - viz PL (úkol č. 7) Žáci se přemístí na Butovické hradiště (stanoviště 2), které je při svých okrajích tvořeno skalní stepí a ve vnitřním prostoru loukou či stepí. Pod dohledem učitele žáci opatrně nadzvednou několik plochých kamenů, pod kterými by měli nalézt pavouky. S velkou pravděpodobností narazí na některé z těch, kteří jsou vyobrazení a zaznamenají, které druhy to byly. Pokud se jim podaří narazit na pavučinu, mohlo by to usnadnit odpověď na otázku, jak se pavouci přizpůsobili životu ve skalních stepích (pavučiny si staví mezi kameny nízko při zemi - stejně jako i jiné nestepní druhy, protože zde chybí keřové a stromové patro a protože by vítr mohl pavučiny poničit). Skákavky dokonce pavučiny k lovu netkají vůbec. Žáci si prohlédnou její obrázek (nebo živého jedince) a pokusí se popsat, jak je k lovu bez sítě přizpůsobena (silné nohy, mohutná kusadla, velké oči) 8. Pátrání po názvech rostlin a živočichů - viz PL (úkol č. 8) Společně s učitelem žáci projdou zbytek trasy kolem celého hradiště a průběžně plní úkoly, které souvisí se třemi naučnými tabulemi na vyznačené trase. Žáci porovnáním rostliny či živočicha na fotce a na obrázku naučné tabule určí jejich názvy. Jsou to zleva: šalvěj hajní, penízek prorostlý, pěchava vápnomilná, devaterník šedý, nesytka 103

105 česká, bělozubka šedá, chrobák, osívka jarní, modrásek hnědoskvrnný, sysel obecný, ostřice nízká, slepýš křehký. Zároveň zakroužkují obrázky těch rostlin a živočichů, které opravdu zahlédli. 9. Úkoly k naučným tabulím - viz PL (úkol č. 9) Žáci si na naučných tabulích přečtou popisky k rostlinám. U velké části z nich se dočtou, že rostou na vápnitých podložích (pěchava, devaterník, penízek, ostřice). Pokud zde roste tolik vápnomilných rostlin, podložní horninou je vápenec. U obrázku chrobáka se dočtou, že žije v syslích norách (jsou vázáni na jejich trus, kterým se živí a snáší do něj vajíčka). Žák se zamyslí, proč syslů v Prokopském údolí ubývá. Z vlastní zkušenosti může usoudit, že se v parku vyskytuje příliš mnoho návštěvníků navíc se psy, což sysly v jejich přirozeném prostředí ruší. 10. Posuď strategii letniček viz PL (úkol č. 10) Žáci se seznámí se strategií přežití stepních letniček a pokusí se odhadnout její příčiny (rostliny vyrostou a odplodí na jaře co nejdříve, kdy pro ně místní extrémní podmínky nejsou tak ohrožující). 11. Spásání skotem viz PL (úkol č. 11) U zastávky 5 Nad koupalištěm lze v jarních a letních měsících často spatřit řízenou pastvu koz a ovcí. Mají pomoci obnovit přirozený ráz krajiny a zbavit ji nepůvodních druhů, jako je netýkavka malokvětá či křídlatka japonská. Žáci by tedy měli zakroužkovat, že jejich pastva zde neškodí, ba naopak prospívá. Tím, že člověk pomáhá navodit přirozený chod přírody, který byl přerušen, ji tentokrát příznivě ovlivňuje. 12. Reflexe - viz PL (úkol č. 12) Reflexe proběhne formou shrnutí a utřídění si nových informací o skalnaté stepi. Žáci podtrhnou jen ta slova, která o stepi pravdivě vypovídají a dokončí větu: Řešení: Na skalnatých stepích roste/neroste mnoho druhů rostlin. Žijí zde takové rostliny, které se dokážou vyrovnat s: extrémními zimními i letními teplotami/suchem/stínem/nedostatkem výživné půdy/větrem/přemokřením. Žije/nežije zde mnoho druhů živočichů, protože zde nenacházejí dostatek potravy v podobě rostlin a stejně jako pro rostliny je pro ně obtížné vyrovnat se s extrémními klimatickými podmínkami. Pozn.: Inspirace aktivity vegetace Hemrových skal z Babouček, Baboučková (1994). 104

106 Cesta do pravěku Cíl: Pomůcky: Roční období: Časový rámec: Délka trasy: Žák získá představu o podobě života v prvohorách, okrajově i v mladších geologických dobách, popisy a obrázky dosadí na časovou osu. Demonstrací pochopí vznik usazených hornin a zkamenělin a vrásnění hornin při horotvorných procesech. S troškou štěstí naleznou prvohorní zkameněliny a pokusí se je určit. PL Cesta do pravěku, přílohy 10 12, psací potřeby, podložka na psaní, nůžky, lepidlo, lupa, modelína, schránka mlže, vazelína, sádra libovolné 4 hod 4,3 km (Ovčí hájek Velká Ohrada), 5,5 km (stanoviště 3 a zpět) Trasa: První zastávka je označena č. 1 a učitel na ní pouze upozorní na Hemrovy skály po levé straně, které před cca 400 mil lety tvořily podmořskou sopku. Část trasy (označena č. 2) vede bývalým lomem, který je nalezištěm zkamenělin (období silur devon) 105

107 s významnými společenstvy teplomilných pastvin. Ze zkamenělin se zde vyskytují např. graptoliti, ramenonožci a trilobiti. Je zde povolen povrchový sběr zkamenělin v suti, která je ovšem ve svahu, proto je potřeba dbát zvýšené opatrnosti a žáky držet v dolních částech lomu. Číslem 3 je označena poslední zastávka, kde žáci budu v suti hledat zkameněliny. Trasa končí na sídlišti Velká Ohrada, kde je možno využít autobusové zastávky Velká Ohrada. Také je samozřejmě možné vrátit se zpět po známé trase. Pokud se učitel rozhodne vracet zpět, je možné si trasu cca o 300 m prodloužit a udělat si krátkou odbočku ke Klukovickému koupališti. Ze silničky si žáci prohlédnou jeskyni ve vápencové stěně, která posloužila Eduardu Štorchovi jako inspirace k sepsání Lovců mamutů. 1. Evokace nakresli první život - viz PL (úkol č. 1) Žáci na základě svých dosavadních zkušeností a představ načrtnou obrázek znázorňující jedny z prvních živočichů na naší planetě. Obrázek ale musí nakreslit až na další stránku, protože první list následně rozstříhají. Obrázky si navzájem žáci prohlédnou a mohou zvolit nejvěrohodnější z nich. Při závěrečné reflexi se žáci k tomuto úkolu vrátí a porovnají své nové představy s těmi na začátku vycházky. 2. Časová osa - viz PL (úkol č. 2) Žáci se seznámí s časovou osou, která je rozdělena na 5 částí. Jedna z nich je už nadepsána (prahory), ostatní žáci doplní sami, aby si uvědomili, že prvohory jsou zde nejstarším geologickým obdobím a čtvrtohory nejmladším současným obdobím, nikoliv naopak. Jednotlivé rámečky a etapy žáci vystříhají a pak přilepí na časovou osu. Žáci mohou pracovat ve skupinách a časovou osu mít předpřipravenou na větším formátu, aby byla práce přehlednější. K jednotlivým etapám na časovou osu přiřadí události, ke kterým docházelo na území parku v průběhu milionů let, ale i v celé zemi, potažmo ve světě. (Správné pořadí od nejstarších dob je: Na počátku prvohor Před 430 mil. let Asi před 400 mil. let Ke konci prvohor Téměř celé druhohory Na konci druhohor V třetihorách Během čtvrtohorních ledových dob První člověk V 19. století ) 106

108 3. Obrázky na časové ose viz PL (úkol č. 2), příloha č. 10 Žáci se rozdělí do skupin a od učitele obdrží 10 obrázků, jejichž výjevy odpovídají popiskům z minulého cvičení. Pokud žáci budou číst pozorně a zapojí i logické myšlení, nemělo by být přiřazení obrázků náročné a lépe si tak představí podobu života v minulých geologických dobách. 4. Zamysli se - viz PL (úkol č. 2) Žáci se zamyslí nad bezvýznamností člověka ve světle geologické historie a nad faktem, jak přesto za tak krátkou dobu podstatně změnil tvář světa. Zamyslí se, jak by mohl vypadat svět třeba za 500 let, co vše se ještě změní. 5. Poznáš zkamenělinu? - viz PL (úkol č. 3) Žák výběrem ze tří možností odpoví na otázku, co je vlastně zkamenělina (zbytky těl pravěkých organismů a jejich zkamenělé stopy). Aby žáci získali představu o tom, jak vlastně zkamenělina vypadá, prohlédnou si obrázky a škrtnou ten, na kterém zkamenělina není (obr. 3 uhlí jde sice o zuhelnatělé dřeviny prvohor a druhohor, ale o zkamenělinu v pravém slova smyslu se nejedná, je to hornina, obr. 8 žula je hornina, nikoliv zkamenělina). Zkameněliny: 1 amonit (jura), 2 hlavonožec (ordovik), 4 lilijice (ordovik), 5 - stonky lilijic (silur), 6 kapradina (karbon), 9 ramenonožec (silur), 7 a 10 trilobit (kambrium). Žáci se zamyslí, při jakých činnostech člověk nezáměrně nachází zkameněliny nejčastěji. Protože se nacházejí ve vrstvách zemské kůry, narážíme na ně v přirozených odkryvech, nebo v těch umělých, jako je lomařská činnost, doly, vrty, výkopy studní, základů apod. Pokud učitel před aktivitou upozorní na fakt, že se nacházejí v bývalém vápencovém dole, možná někdo tuto variantu zmíní. 6. Vlastnosti hornin - viz PL (úkol č. 4) Žáci se nachází v bývalém vápencovém lomu Červený lom - Opatřilka. Učitel dá žákům úkol, aby každý přinesl kousek něčeho, o čem si myslí, že je hornina. Pokud přinesou kámen, bude to bezpochyby hornina, pravděpodobně vápenec, což by bylo nejlepší. Mohou chvíli zkoumat její povrch (hladký, hrubý) barvu vápenec může mít bílou, 107

109 šedou, růžovou (skládá se z různobarevných částeček?), tvrdost (lze do kamene rýpnout nehtem? Žáci ohodnotí horninu na stupnici 1 3, 1- měkká, drolí se v ruce, 2 lze do ní rýpnout nehtem, 3 nelze rýpnout nehtem) savost vápenec je savý (na kámen kápnou kapku vody vsákne se?) 7. Vznik hornin výklad + demonstrace - viz PL (úkol č. 5) Nyní se žáci seznámili s horninou, ale ví, jak vznikla? Učitel žáky formou výkladu seznámí s těmito fakty: Zemskou kůru tvoří nerosty a horniny. Většinou jsou překryty půdou, někdy vyčnívají na povrch jako skály. Hornin je mnoho druhů a vznikaly dvěma (ve skutečnosti třemi) hlavními způsoby. Některé horniny vyvřely na povrch z hloubky Země jako žhavá roztavená hmota, magma, která mohla mít i 1200 o C. Na povrchu chladla a tuhla. (např. žula známe jako dlažební kostky) Druhá skupina hornin vznikala na povrchu země za normálních teplot. Zvětralina je různými způsoby přenesena na jiné místo např. větrem, vodou, gravitací. Učitel zapojí do výkladu demonstraci a naznačí odnos hrsti štěrku např. gravitací. Tam se zvětralina hromadí (učitel přidává písek a štěrk) a tíhou přibývajících vrstev se horninový materiál stlačuje (učitel tlačí rukou na hromádku). Do hromádky proniká voda obohacená o jiné látky a vytváří tmel (učitel ukazuje kousek modelíny). Tmel spojí všechny nezpevněné částice a vznikne např. pískovec (učitel zapracuje písek do modelíny a ukáže improvizovanou horninu. Žáci mohou výklad buď jen sledovat, nebo mohou napodobovat úkony učitele s vlastní modelínou. Vápenec vzniká stejně, akorát malé částečky netvoří písek, ale hlavně rozmělněné schránky uhynulých mořských živočichů. V PL žáci vyplní odpovědi na otázky, jak vznikly Hemrovy skály (vyvřením) a Červený lom Opatřilka (usazením). 8. Vrásnění hornin Učitel může dále demonstrovat, jak asi před 375 mil. let moře ustoupilo a jeho usazeniny byly zvrásněny do pohoří. Papír položí na podložku a upřesní, že papír představuje usazené vrstvy hornin. Dlaně položí na okraje papíru a i s papírem je bude sunout po podložce pomalu k sobě. Učitelovy ruce představují horotvorné tlaky a žáci uvidí, jak se pod jeho rukama zvedá skála či pohoří. Na důkaz učitel ukáže krásně zřetelné jednotlivé vrstvy usazených vápenců na stěnách Červeného lomu a poukáže na 108

110 skutečnost, že jsou postavené svisle. Na začátku svého vzniku (před vrásněním) však ležely vodorovně s mořským dnem. 9. Joachim Barrande - viz PL (úkol č. 6) Žáci se vydají hledat naučnou tabuli č. 9 - Červený lom, kde získají informaci, jak se jmenoval slavný český paleontolog a kdy žil (Joachim Barrande ). Tabule se nachází na úzké cestičce na západním okraji lomu, je snadno dostupná. Někteří žáci si možná vzpomenou, že část Prahy po něm pojmenovaná je sídliště Barrandov. 10. Výroba zkameněliny Žáci se stanou paleontology jako Joachim Barrande, ale nejdříve se musí seznámit s tím, jak taková zkamenělina vlastně vzniká. Učitel žáky upozorní, že se vlastně právě nacházejí na dně prvohorního moře, akorát že moře už zde není. Rozdělí se do skupin a učitel demonstruje, jak vzniká zkamenělina. Žáci ve skupinkách napodobují úkony učitele. Připraví si ulitu mlže (např. srdcovky), kterou pomaže vazelínou, aby šla pak lépe vyndat. Dále krabičku, již do poloviny naplní sádrou smíchanou s vodou v poměru 1:1 a vtiskne do ní srdcovku. Během tvrdnutí sádry pokračuje ve výkladu: Když mlž zemře, jeho měkké tkáně na mořském dně brzy zetlí a po čase se rozpustí i jeho vápnitá schránka. Když ale tělo mlže pokryje usazenina a neprodyšně jej uzavře, časem díky různým chemickým reakcím tělo zmineralizuje, prouhelnatí, prostě zkamení. Stejným způsobem se zachovaly i kostry dinosaurů, semena rostlin, krovky hmyzu atd. Pokud už sádra zatuhla, učitel pomaže celou plochu vazelínou a překryje další vrstvou sádry. Po zatuhnutí lasturu vyjme a ukáže její otisky. Sice žáci nezískali zkamenělého živočicha, ale jeho otisk, což je velmi častý jev. Zmineralizované části mají totiž tendenci se časem rozpadat a zůstane jen otisk. 11. Hra najdi zkamenělinu (puzzle) příloha č. 11 Ani Joachimu Barrandovi se nepodařilo vždy nalézt krásně zachovalou zkamenělinu, jako žáci viděli na obrázcích. Často paleontologové nacházejí jen úlomky. Někdy se podaří najít v blízkosti chybějící kousek, ale spíše ne. Žáci se nyní budou snažit nalézt úlomek zkameněliny, který učitel přilepí na stěnu lomu či do suti a následně se pokusí najít spolužáky, kteří mají pasující kousek. Učitel upozorní, že zkameněliny, které 109

111 hledají, jsou stejného stáří, pocházejí z prvohor před 400 miliony lety. Takové zkameněliny se zde opravdu nacházejí. Pokud se žáci dobře najdou, sestaví obrázek pravěkého živočicha a zjistí jeho název. Obrázky nalepí na společný papír. 12. Naleziště zkamenělin- viz PL (úkol č. 7) Nyní už žáci vědí, jak vypajají zkameněliny a jakého živočicha mohou ukrývat. Mohou prohledat hromádky suti pod lomem, dají se tam najít pěkné zkameněliny, ale bohužel je suť dost ve svahu, proto bude vhodnější, když se učitel s dětmi přemístí cca 50 m západně od naučné tabule č. 9 Červený lom Opatřilka k hromadě suti, která už je přístupnější. Zkamenělin je tu docela hodně, hlavně lilijice a hlavonožci. Pokud žáci najdou zkamenělinu, jako správný vědec zezadu horniny napíšou místo nálezu a datum. Pokud zbude čas, mohou vytvořit náčrt svého nálezu. 13. Reflexe viz PL (úkol č. 8) Žáci se v rámci reflexe seznámí s plavuní, která se po milionech let uzavřená v močále přeměnila na černé uhlí. Kmen plavuně slouží jako škála pro zaznamenání míry porozumění žáka. Pokud vůbec nerozuměl tématu pravěku, nakreslí se u kmene a s přibývající mírou porozumění se zakreslí tím výše. Pokud se nakreslí až v koruně, všemu rozumí a nemá další otázky. 13. Ve škole příloha č. 15 Ve škole si učitel s žáky může říct několik informací o životě trilobita a vytvořit vystřihovánku, u které lze následně snadno popsat jeho tělo. Každý tak nakonec bude mít doma trilobita, i když se mu nepodařilo najít zkamenělinu Pozn.: Inspirace aktivit Časová osa a Vrásnění hornin z Babouček, Baboučková (1994). 110

112 6.2 Pracovní listy Z centra lesa do centra Živočich vaší skupiny je Co všechno o tomto živočichovi víte? 2. Víte, čím se tito živočichové živí? Spojte. ježek větší hmyz v letu (noční motýli, brouci, ) včela loví hmyz jazykem (pavouci, brouci, mravenci, ) poštolka pyl a nektar květů žába menší hmyz (brouci, mouchy, pavouci, červi) zajíc slimáci, žížaly, brouci, dužnaté plody sýkora drobný hmyz a jeho larvy, semena buku, ořechy netopýr byliny, zelenina, obilniny ještěrka hraboši, ještěrky, drobné ptactvo 3. Zjednodušeně zakreslete, jak vypadá místo, které jste pro živočicha vybrali. 111

113 4. Chcete se přestěhovat do města. Podejte si krátký inzerát, ve kterém popíšete, jaké bydlení sháníte, jaké by mělo mít vlastnosti. 5. Proč zvířata osidlují náhradní stanoviště a nezůstávají na původních? 6. Ty živočichy, které můžete běžně najít v Prokopském údolí, zakroužkujte zeleně. Ty, které jste někdy viděli na sídlišti nebo v okolí školy, zakroužkujte modře. Ty, které jste viděli v Prokopském údolí dnes, zakroužkujte červeně. 7. Reflexe: Napiš jednu otázku pro tvé spolužáky, která se týká dnešního tématu (musíš ale znát odpověď). Co tě dnes zaujalo? 112

114 Měříme přírodu 1. Pomocí krejčovského metru měř dle pokynů učitele. Konečnou hodnotu zaznamenej do obdélníku a utvoř s ostatními řadu od nejnižšího údaje po nejvyšší. 2. Najdi pařez, podle okolních stromů se pokus určit jeho druh a soustřeď se na jeho letokruhy. Metrem pak přeměř průměr kmene. Druh stromu: Stáří stromu: Průměr kmene (cm) Malým předmětem označ šířku stromu v době, kdy ses narodil/a. Pozoruj letokruh z té doby. Tento rok byl pro strom tehdy příznivý/nepříznivý. Podle čeho tak soudíš?... Co mohlo na strom působit nepříznivě?.. Na druhou stranu listu tužkou načrtni letokruhy vašeho pařezu. Zamysli se: Proč byl asi tento strom poražen? Smí se v Prokopském údolí kácet stromy? 3. Okem dendrologa. Rozhlédni se po krajině. Vyberte si ve skupině jeden strom, který podrobíte vašemu zkoumání. Údaje zaznamenejte do tabulky na následující stránce: 113

115 a) druh stromu b) výška stromu c) obvod kmene d) průměr koruny Průměr: ( ) : 3 = e) přibližný věk stromu f) tvar koruny g) kategorie h) závěr Načrtni tvar vašeho stromu. Do zbylého místa nakresli živočicha, kterého jsi na stromě nebo pod stromem viděl. Myslíš, že na vašem stromě žije? ANO/NE 114

116 Technikou frotáže zaznamenej tvar listu/snopce jehličí. Na listech si všimni drobných žilek. K čemu asi slouží? 4. Pod stromem Je povrch země pod korunou stromu jiný, než v okolí? ANO/NE Roste tam více/méně rostlin. Rostou tam jiné rostliny, než v okolí? ANO/NE Čím to může být? 5. Hlas přírody. Sedni si pohodlně ke kmeni stromu a zaposlouchej se do zvuků přírody. Dokázal/a bys zvuky zaznamenat na papír? Můžeš použít např. různé čáry, tečky, značky, tvary, barvy, co jen ti tvá fantazie dovolí. 115

117 Vodní říše 1. Vybav si rybník, který znáš a vzpomeň si, co jsi tam viděl/a. Do rybníčku zkus vepsat 2 ryby, 2 ptáky, 2 rostliny, 2 zástupce hmyzu a 2 obojživelníky, kteří jsou vázáni na vodní prostředí. 2. S kamarádem jdi opatrně kolem nádrže. Odfajfkujte tu rostlinu, kterou zde uvidíte růst. K určení můžete použít přílohu s obrázky. Zároveň u všech, které jsou dle tebe jedovaté, nakresli 3. Z rostlin, které jsi u břehu viděl/a si vyber jednu, která tě zaujala a udělej její jednoduchý nákres na druhou stranu papíru. 4. Z vody vyndej pár lístků okřehku menšího. Prohlídni si jej pod lupou a nakresli jeho zvětšenou podobu. Může sloužit jako potrava? Komu? Jak myslíš, že se asi rozšiřuje do dalších rybníků? Uhádneš, k čemu slouží okřehku kořínek kromě přijímání živin? 116

118 5. Život pod hladinou Vodní vír promíchal písmenka v popiscích pod obrázky, správně zůstalo vždy jen první písmenko. Pokus se vrátit písmenka na svá místa tak, aby název živočicha byl správný. Zakroužkuj ty živočichy, které už jsi v přírodě někdy viděl/a. Zamysli se: Žijí všichni vyobrazení živočichové opravdu pod hladinou? ANO/NE Popiš, jak se liší vážka od šídla a jak se od nich liší motýlice. 6. (A) Průzkum života pod hladinou Opatrně nadzvedni plochý kámen ve vodě a podívej se na něj zespoda. Jsou na něm živočichové? Umíš některé pojmenovat? Ulovené živočichy opatrně přendej do bílé misky a pozoruj je. Všímej si, jak se ve vodě pohybují. Pokus se alespoň 2 nakreslit. 117

119 Viděl jsi ještě nějaké další živočichy např. na břehu, ve vodních rostlinách, na hladině apod.? Jaké? 6. (B) Průzkum života pod hladinou Síťkou zalovte několikrát ve vodě. Obsah síťky vyprázdněte do misky s vodou a ty nejdrobnější živočichy, kteří téměř nejsou vidět, pozorujte lupou. Zakroužkuj, které jsi vylovil/a, popřípadě se pokus dokreslit. Jak takovým drobným vodním živočichům společně s vodními řasami a bakteriemi všeobecně říkáme? P _ Co to znamená, když řekneme, že plankton je základ potravního řetězce? Čím může být plankton zničen a co by to znamenalo? 7. Seřaď vývojová stadia žáby od vajíček po dospělce. Očísluj od 1 do 5. Zamysli se: Jak je tělo žáby přizpůsobeno svému životnímu prostředí? 8. Reflexe: Napiš jednu informaci, která pro tebe byla nová. Co tě dnes zaujalo? Jak je rákos přizpůsoben životu u vody? 118

120 Na poli 1. Jaké plodiny se obvykle pěstují na poli? Jaké živočichy můžeme často vidět v blízkosti pole? (Vzpomeň třeba na hmyzí škůdce, větší ptáky a drobné savce.) Napiš alespoň 3 rostliny a 3 živočichy.) 2. Napiš 2-3 plodiny a k nim připiš, co se z nich může v továrně vyrobit, tedy pro co je pěstujeme. 3. Víš, pro co se využívá plodina rostoucí zde? 4. Pokus se plodinu co nejpřesněji nakreslit. 119

121 5. Poznáš, které plevele na obrázcích se připletly mezi plodiny? Zakroužkuj je. (5) Zamysli se: Proč je plevel na poli nežádoucí? 6. Ve skrývačce odhal 14 názvů hospodářských plodin a plevelů vyskytujících se na poli. Slova jsou skryta v těchto směrech:. 120

122 Která plodina zde není vyobrazená? Víš, jak vypadá? 7. S kamarádem se projděte v okolí pole. Které plodiny a plevele jste viděli? 8. Na poli a v jeho blízkosti se vyskytují tito živočichové. Víš, jak se jmenují? Spoj názvy s obrázky. Zamysli se: Kteří živočichové by mohli být pro zemědělce nevítanými hosty na poli? Proč? 9. Na poli se vyskytují drobnější živočichové, jako jsou hraboši a mláďata ptáků. Spoj tečky u písmen postupně tak, aby vzniklo slovo a zjistíš, jaké predátory lze v jejich přítomnosti očekávat. 121

123 10. Na obrázcích v úkolu č. 8 vybarvi křepelku, zajíce, bažanta, hraboše, skřivana a křečka. Jakou barvu jsi použil? Proč myslíš, že mají zrovna toto zbarvení? 11. Poznáš, co je na obrázku? Názvy vepiš do rámečků tak, aby vznikl potravní řetězec. Zamysli se: Hmyzí škůdci škodí nám, lidem. Měli by být tedy z přírody odstraněni? Co by se stalo? 12. Projdi se po okraji pole a pozoruj hmyz, který jej obývá. Pokus se alespoň 1 nakreslit, popřípadě i určit. 13. Reflexe Mandelince chybí 4 proužky. Dokresli proužky tak, aby na škále vystihly, jak jsi dnešní látce porozuměl/a. Jestli všemu rozumíš a nepotřebuješ se na nic zeptat, dokresli všechny 4. Naopak, pokud máš hodně nejasností a otázek, dobarvi pouze 1. Co ses dnes dověděl/a nového? Napiš jednu informaci. 122

124 Na louce 1. Vybav si v mysli voňavou barevnou louku. Jaké vidíš luční rostliny? Vybavíš si některé živočichy, zejména hmyz? Do louky zkus vepsat 3 rostliny a 3 živočichy. 2. Většina luk je vytvořena člověkem. K čemu ji člověk využívá? Pokud člověk nebude louku pravidelně kosit, a) nic se nestane. b) zaroste stromy a křovinami. c) rostliny zahynou, zbude holá zem. 3. Rozhlédni se po louce. Která barva květů převládá? Které další barvy květů vidíš? 4. Jaké rostliny a živočichy jste si zapamatovali? Zkuste popsat obrázky. 123

125 5. Bedlivě prozkoumej malý kousek louky, kde právě stojíš. Určitě najdeš nějakého živočicha. Pokus se ho co nejpřesněji nakreslit na druhou stranu papíru. Dohledáš, o který se jedná druh? 6. Na loukách jsou častými návštěvníky včely. Co zde dělají? Zaměř pozornost na jednu včelu a pozoruj ji 1 min. Kolik květů stihla navštívit? Vybírá květy jen jednoho druhu, nebo léta na libovolné druhy postupně? (Podtrhni zde tu část věty, která platí.) Uměl/a bys spočítat? Už víš, kolik včela obletí květů za minutu. Včela ale spírá nektar a pyl z květů cca 10 min. Pokud je dobré počasí, vyletí na sběr cca 40 x za den. Kolik tedy za den navštíví včela květů? Jen pro představu - silné včelstvo může mít až dělnic. 7. Pokus Jaké barvy lákají včely? Kolem mističek po chvilce začnou poletovat včely a bude jich přibývat. Pozorujte, které mističky jsou včelami navštěvovány nejčastěji a zakroužkujte je. Proč vybíraly právě takto? 8. Na louce se daří pouze takovým rostlinám, které se přizpůsobily kosení louky člověkem, či spásáním dobytkem. Většinou zde tedy rostou trvalky, které znovu a znovu vyrůstají z oddenků, hlíz apod. Jak jsou přizpůsobeny trávy? Najdi trávu, která má na stéble kolénko. Opatrně stéblo podélně rozřízni a pokus se nakreslit, co vidíš. Vidíme, že z kolénka jako by vyrůstalo nové stéblo. Tráva bude růst dále, když kosa utne stéblo nad kolénkem, nebo pod kolénkem? 124

126 V listnatém lese 1. Už jsi někdy byl/a v listnatém lese? Jaké stromy jsi tam viděl/a? Vzpomeneš si i na nějaké živočichy? Napiš alespoň 4 listnaté stromy (ne ovocné) a 3 živočichy, kterým se líbí v listnatém lese. 2. Rozhlédni se kolem sebe a urči, v jakém lese se právě nacházíš. a) jehličnatý b) listnatý c) smíšený Zamysli se: Některé lesy vytvořil člověk, aby mohl těžit dřevo. Jaký typ lesa se tvoří přirozeně bez zásahu člověka a je zároveň pro naši oblast nejvhodnější? 3. Hra Kdo jsem? U kterých živočichů ze hry jste se shodli, že upřednostňují listnatý les předjehličnatým? 4. Vyhledejte v šestisměrce slovesa a doplňte je do vět o významu lesa. 125

127 5. Poznáte, o kterém živočichovi je řeč? Spojte obrázky s vhodným popisem. 126

128 6. Nadzvedněte s učitelem větší plochý kámen, nebo odloupněte kus tlející kůry. Co myslíš, že tam pravděpodobně najdete? (Roháče, klíště, larvu drvopleně nebo stonožku?) Živočicha, kterého jste opravdu našli (popř. jeho chodbičky), se pokus načrtnout. Zamysli se: Kdybys chtěl/a opravdu najít roháče, kde bys hledal/a? Rozhlédni se. Vidíš v okolí padlý strom, nebo nějaké mrtvé dřevo? Myslíš, že se mají padlé stromy z lesa odstraňovat? ANO/NE. Proč? 7. Listnaté stromy často šíří svá semena větrem, proto jsou opatřena létacím zařízením. Dovedeš spojit název stromu s jeho listem a list se semenem? Do rámečku vedle semena naznač dráhu jeho letu po vyhození do vzuchu. Rozhlédni se: Vidíš v lese semenáčky těchto stromů? Myslíš, že mají šanci se uchytit? ANO/NE. Proč? 127

129 Jižní svahy skalních stepí 1. Jak si představuješ skalní step? Své představy popiš kamarádovi. 2. Zde vidíš 3 obrázky z Prokopského údolí. Je na některém z nich skalní step? Zakroužkuj. 3. Jaké bys v takovém prostředí očekával/a živočichy? Vyber z nabídky. 4. Po levé straně vidíš Hemrovy skály, které tvoří vyvřeliny z bývalé podmořské sopky. Prohlédni si je a pak zaměř pozornost na protilehlou stráň. Vidíš nějaké rozdíly ve vegetaci? Pokus se je popsat. Zamysli se: Proč myslíš, že na skálách roste méně rostlin? 5. Ve čtyřsměrce odhal přídavná jména. Ta, kterými bys popsal skalní step, vybarvi žlutě. 128

130 6. Extrémní podmínky skal snáší jen málo rostlin. Vidíš kolem sebe některé z těch na obrázku? Pokud ano, odpovídající barvou je vybarvi. Vidíš některé další rostliny? Zkus alespoň jednu nakreslit. 7. Nadzvedněte s učitelem plochý kámen. Které ze čtyř vyobrazených pavouků se vám podařilo spatřit? Jak se pavouci svým stylem života přizpůsobili životu na skalnaté stepi? Skákavky neloví svou kořist do sítí, ale uchvacují ji skokem. Dokázal/a bys dle obrázku popsat, jak je na tento lov pavouk přizpůsoben? 8. V nejbližším okolí Hemrových skal se vyskytují typičtí živočichové a rostliny pro skalní stepi. Dokážeš je s pomocí naučných tabulí (zastávky 3, 4, 5) pojmenovat? Nezapomeň zakroužkovat ty, na které zde dnes doopravdy narazíš. 129

131 9. Na naučných tabulích si přečti popisky k rostlinám. Pomohou ti vypátrat, jaká hornina tvoří podklad Butovického Hradiště. Je to U zastávky 5 se dozvíš, na koho je vázán život chrobáka vrubounovitého. Věděl/a bys proč? Proč myslíš, že syslů v Prokopském údolí ubývá? 10. Nejvytrvalejšími rostlinami skalních stepí jsou mechy, lišejníky a traviny, které nemají velké nároky. Většina ostatních rostlin je jednoletá. Často velmi rychle vyklíčí, vykvetou, vysemení se a semínko dlouho čeká do příštího jara. Proč myslíš, že rostliny zvolily tuto strategii? 11. Možná zde na stráni vidíš pasoucí se kozy a ovce. Myslíš, že stepím toto spásání rostlin škodí? ANO/NE. 12. Reflexe - podtrhni, co platí o skalnaté stepi. Dokonči poslední větu. Na skalnatých stepích roste/neroste mnoho druhů rostlin. Žijí zde takové rostliny, které se dokážou vyrovnat s: extrémními zimními i letními teplotami/suchem/stínem/nedostatkem výživné půdy/větrem/přemokřením. Žije/nežije zde mnoho druhů živočichů, protože 130

132 Cesta do pravěku 1. První živočichové na naší Zemi se vyvíjeli pod hladinou moře, ale nebyly to ryby (ty se vyvinuly až později). Na druhou stranu papíru s časovou osou nakresli, jak si představuješ jedny z prvních živočichů na naší planetě. 2. Prohlédni si časovou osu na následující stránce. Nejprve správně přiřaď etapy k letopočtům. Dokážeš přiřadit, co ke které etapě patří? Papír zde odstřihni, vystříhej rámečky a nalep je na časovou osu, kam patří. Potom přiřaď i obrázky

133 132

134 Zamysli se: Na ose se podívej, jak dlouho se příroda vyvíjela bez přítomnosti člověka a za jak krátkou dobu stačil člověk tvář přírody změnit. Pokud se lidské chování nezmění, jak by mohla Země vypadat třeba za 500 let? 3. Poznáš zkamenělinu? O podobě Země, rostlin a živočichů, kteří žili v dobách před miliony let, se paleontologové dovídají ze zkamenělin (fosílií). Víš, co to zkameněliny jsou? a) kosti živočichů nalezené v přírodě libovolného stáří (např. kostra myši, lebka zajíce atd.) b) úlomky hornin a minerálů z pravěkých dob (např. vápenec, žula, křemen atd.) c) zbytky těl pravěkých organismů a jejich zkamenělé stopy (např. mamut zamrzlý v ledu, schránky měkkýšů, otisk rostliny v hornině atd.) Poznáš zkameněliny? Obrázky, na nichž není fosílie, škrtni. Zamysli se: Zkameněliny jsou uchovány ve vrstvách zemské kůry, v usazených horninách. Napadá tě, při jakých činnostech lidé na zkameněliny narážejí nejčastěji? 133

135 4. Vlastnosti horniny Seznam se lépe s horninou z tohoto lomu. hornina povrch barva tvrdost (1 3) savost (ano/ne) 5. Vznik hornin Už víš, že horniny vznikají vyvřením taveniny z hlubin země, nebo usazením malých částic. Jak vznikly Hemrovy skály? Jak vznikl vápencový Červený lom Opatřilka? 6. Víš, jak se jmenoval náš slavný paleontolog francouzského původu, který své nejdůležitější objevy učinil právě zde? Na cestě v blízkosti Červeného lomu se nachází naučná tabule. Najdi ji, jméno si přečti a do závorky napiš, kdy žil. Víš, která část Prahy je po něm pojmenována? Podařilo se ti nalézt nějaké zkameněliny? ANO/NE Nezapomeň, že každý správný vědec na zkamenělině označí místo nálezu a datum, jinak je vědecky bezcenná. Napadá tě, o kterého živočicha by mohlo jít? 8. Reflexe Plavuně v dobách prvohor měřily i 30 m. Když zahynuly, některé z nich pokryla v močále vrstva bahna a po milionech let se z nich stalo černé. Nakresli sebe, jak lezeš na plavuň tak, aby to vyjadřovalo míru tvého porozumění. U kmene: Mám několik otázek a příliš jsem dnešnímu tématu neporozuměl/a. Koruna: Nemám otázky, všemu z dnešního dne rozumím. 134

136 6.3 Ověření dílčí části pracovních listů v praxi Vodní říše K ověření navržené vycházky do Prokopského údolí jsem zvolila téma Vodní říše. Retenční nádrž Asuán, kterou jsem pro vycházku vybrala, se nachází v bezprostřední blízkosti FZŠ prof. Otokara Chlupa, se kterou jsem v rámci diplomové práce spolupracovala. Vycházka se uskutečnila koncem září se čtvrtou třídou zmíněné školy s počtem dětí 27 a s jejich třídní učitelkou. Vzhledem k zářijovému nestálému počasí bylo celé dopoledne pod mrakem a dostavil se i slabý déšť, ale nakonec nás počasí nijak neomezilo. Co mohlo vycházku také zkomplikovat, byly neovlivnitelné události, jako např. ustavičně po hladině putující okřehek menší, který mohl být poryvy větru navát přesně do míst, kde jsem plánovala s žáky objevovat vodní živočichy. Okřehek sice zůstal na svém místě, ale dva dny před vycházkou byla s trávou posečena téměř všechna přeslička rolní a blatouch bahenní, z nějž zůstala jediná sešlá rostlina. Nečekaným narušením se stala otužující se nudistka, díky které jsme se žáky neprozkoumali rákos obecný. Po celou dobu programu byli žáci motivováni udělováním zlatých rybek za správnost odpovědí nebo načrtnutí nákresu apod., což se osvědčilo. Na konci byly vyhlášeny výsledky a všichni dostali sladkou odměnu. V Prokopském údolí jsme strávili téměř 4 hodiny, ale ukázalo se, že času bylo málo a aktivit moc, z čehož jsem se snažila poučit při přípravě dalších pracovních listů. Průběh vycházky Po příchodu k vodě jsem žáky návodnými otázkami seznámila s účely retenční nádrže Asuán a ukázali jsme si přítoky. Od žáků jsem se dověděla, že většina z nich do Prokopského údolí s rodiči pravidelně chodí na procházky a nádrž znají. Z obavy, že začne brzy pršet, jsem vynechala u prvního cvičení společné rozdělení ekosystémů na přirozené a umělé a jen jsme si řekli, že tato nádrž je dílem člověka a proč. Dále žáci v PL samostatně pracovali na úkolu 1. V průběhu jsem radila, aby se rozhlédli, co vidí v okolí naší nádrže, protože velký problém činili kromě rostlin nečekaně např. ptáci. Většinou žáci psali ptáky, kteří na vodní prostředí vázáni nejsou (např. holub, sýkora) Nejsnazší byly pro děti ryby a hmyz, kde převládla vážka a komár. S obojživelníky byl problém ten, že děti často nevěděly, co k nim přiřadit. Nepředpokládala jsem, že to bude 135

137 pro žáky snadné, spíše jsem chtěla, aby měli srovnání svých znalostí před vycházkou a po vycházce. Další aktivitou bylo spojení názvů rostlin s jejich obrázky. Ukázalo se, že cvičení bylo pro žáky asi nejnáročnější ze všech. Předpokládala jsem, že určitě nebudou znát kyprej vrbici, okřehek menší a většina přesličku rolní, ale do PL jsem je dala, protože se u nádrže hojně vyskytují a chtěla jsem, aby se s nimi seznámili. Žáci většinou poznali leknín a kosatec, někteří poznali olši a blatouch, zbytek se pro ně ukázal obtížný. Přesto bych PL příliš neměnila, možná bych vynechala kyprej vrbici, která by šla nahradit mátou vodní. Ta by dětem byla názvem bližší a bylo by možné zapojit i čichové vjemy. Botanický průzkum okolí rybníka žáky zaujal a potěšilo mě, že naprostá většina opravdu poctivě hledala, ač měli při tomto cvičení ponechanou velkou volnost (foto viz příloha 13). Toto cvičení pro ně bylo přiměřeně náročné a většina našla i ten jediný sešlý blatouch. Více než polovina třídy identifikovala kosatec, i když byl už po odkvětu. Docela častý byl ale jev, že přehlédli olši, nejspíš proto, že jsou stromky ještě mladé, sotva 3 m vysoké. V tuto chvíli začalo mírně pršet, což bylo využito ke svačině pod stromy. Po svačině jsme společně obešli všechny nalezené rostliny a nejvíce žáky zaujala ukázka mezibuněčných prostor stonku orobince a semena vypadávající z tobolek kosatců. Bohužel jsme neprozkoumali rákos obecný, což nám překazila nudistka Protože paní učitelka se chtěla vrátit do školy dříve, vynechala jsem aktivitu č. 4 (hledání a kreslení okřehku) a hru Žabí plot. V tuto chvíli jsem věděla, že cvičení 5 s přeházenými písmenky vodních živočichů bude pro jednotlivce hodně náročné, proto jsem doporučila, aby spolupracovali ve skupinkách. Myslela jsem, že ani tak spřežky nerozluští a s třídní paní učitelkou jsme se shodly, že pro zjednodušení mohly být místo písmen přeházené celé slabiky. Žáci nás ale překvapili, společnými silami téměř všichni vyluštili každého živočicha. Největší problémy dělala beruška (která mohla být nahrazena blešivcem obecným), pak okružák a pijavka, kdy žáci často doplňovali pijavák či pajavík. Nemuseli popisovat, jak se liší vážka, šídlo a motýlice, ale jestli dokážou vážky od sebe rozlišit, jsem se přesvědčila, když jsem ukázala donesené uhynulé šídlo královské v krabičce a sborově zvolali správný název. Většina třídy byla přesvědčena, že vážky pod hladinou nežijí, a to v žádné fázi života. Prohlédli 136

138 jsme si fotografie larev vážky a nejspolehlivěji se žáci přesvědčili, když se jim později podařilo nějaké nachytat. Z organizačních a časových důvodů jsem se rozhodla zaměřit spíše na úkol 6.(B), kde se žáci měli ve dvojicích věnovat lovu planktonu a úkol 6.(A) a 7 vynechat. Třídu jsem rozdělila do trojic, aby improvizované planktonky vyšly na každou skupinku. Situace se ale sama vyvinula tak, že žáci nalovili i větší živočichy, kteří pro ně byli atraktivnější a tak vypracovali i část úkolu 6.(A). Plankton žákům nepřišel tak atraktivní, protože neměli trpělivost, aby počkali, než se hladina naprosto zklidní. Když v mističce něco nezahlédli na první pohled, vodu hned vylili a lovili dál. Přesto se podařilo některým identifikovat nitěnky a larvy komára. K větším úlovkům patřily pijavky, chobotnatky, různé larvy vážek a plovatky, které se žáci sami snažili určit podle určovacího klíče. Touto částí vycházky byla třída natolik zaujatá, že nebylo téměř možné je od vody odtrhnout. Žáci pečlivě prohlíželi živočichy lupami (foto viz příloha 14), které si donesli a na závěr jsme uspořádali společnou výstavku, kde se mohli svými úlovky pochlubit ostatním. Bohužel byli někteří žáci natolik zaujatí pozorováním, že opomněli živočichy nakreslit. Samozřejmě si všichni chtěli nalovené živočichy vzít domů, pochlubit se rodičům a starat se o ně, ale v rámci ochrany přírody jsme všechny živočichy opatrně vypustili zpět do vody. Závěr vycházky V závěru vycházky na reflexi nezbylo více času, chtěla jsem, abychom si jednotlivé části vycházky připomněli podrobněji, ale s výsledky reflexe jsem spokojená. Jsem ráda, že odpovědi na první otázku (Napiš jednu informaci, která pro tebe byla dnes nová.) byly různorodé a naopak odpovědi na poslední kontrolní otázku (Jak je rákos přizpůsoben životu u vody?) byly víceméně jednotné a správné. Většinou žáci zmínili jeho výšku, stébla s mezibuněčnými prostory, někteří využili nové zkušenosti s plovoucími semeny kosatce. Nepřekvapilo mě, že všichni téměř bez výjimky vyplnili, že je zaujalo lovení planktonkou a pozorování živočichů lupou, protože se na to celá třída těšila už od samého začátku vycházky. Jako ukázku jsem zvolila pracovní list jednoho žáka, jehož práce odpovídala průměru třídy viz příloha č

139 Retenční nádrž Asuán shledávám jako vhodné místo pro výuku vodních ekosystémů. Je velmi snadno přístupná z okolí, roste tu dostatek vlhkomilných rostlin k pozorování a docela hojně je zastoupena i typická fauna. Svahy rybníka jsou pozvolné a bezpečné a pro pozorování se nabízí i Prokopský potok, jehož meandry jsou stále ještě přirozené. Celkově hodnotím vycházku za vydařenou, těšilo mě vidět, jak jsou děti činnostmi zaujaté a jak zodpovědně pracují. Něco zajímavého spolu jako třída zažili a také věřím, že se něco nového naučili. I já jsem se něco naučila, a to že méně je někdy více a do vycházek by bylo lepší zařazovat méně úkolů. 138

140 7 Diskuse Hlavním cílem diplomové práce bylo vytvoření souboru přírodovědných námětů k vycházkám do Prokopského a Dalejského údolí. Témata pracovních listů vycházejí z požadavků Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, konkrétně ze vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a z průřezového tématu Environmentální výchova. Překvapilo mě, že ani v jedné z těchto oblastí se RVP ZV nezmiňuje o vycházce do přírody přímo. V době, kdy světoví i čeští psychologové bijí na poplach, protože ve svých výzkumech stále častěji narážejí na dětskou lhostejnost vůči přírodě, jsem považovala zakotvení přírodovědné vycházky do RVP ZV téměř za samozřejmost. Na obranu tohoto dokumentu ovšem musím říct, že ačkoliv se o terénní výuce na prvním stupni ZŠ autoři nezmiňují přímo, ze zvolených témat vyplývá, že pozorování okolní krajiny mimo školní lavice předpokládají. Krátké analýze jsem podrobila i učebnice přírodovědy pro čtvrté ročníky ZŠ, které byly vytvořeny v souladu s RVP ZV. Z pěti zkoumaných nakladatelství navrhuje konkrétní činnosti v přírodě pouze jedno, a to Nová škola. Ostatní učebnice buď ponechávají otázku vycházky na učiteli, nebo sice výlet do přírody doporučují, ale příliš konkrétních aktivit nenavrhují. V tomto ohledu by bylo možná zajímavé porovnat nové učebnice s těmi, které se vydávaly před kurikulární reformou v r Odborná literatura se k vycházce jako organizační formě výuky vyjadřuje velmi pozitivně a klady značně převažují nad zápory. Někteří autoři, jejichž názory jsem v této práci uplatňovala (např. Antonín Altmann), sice publikovali již v sedmdesátých letech minulého století, jejich přístupy však považuji za platné i dnes. Pro realizaci navržených vycházek jsem zvolila lokalitu Prokopské a Dalejské údolí na západním okraji Prahy, která se mi jeví neprávem trochu opomíjená. Z mých vrstevníků málokdo o tomto přírodním parku, na rozdíl např. od přírodní rezervace Divoká Šárka, někdy slyšel, natož v něm byl. Je ovšem otázkou, jestli by větší popularita údolí byla ku prospěchu věci, protože turismus je paradoxně jeden z faktorů, který na jedné straně škodí a na druhé prospívá. O tomto území bylo sepsáno mnoho vědeckých statí uložených v archivu Agentury ochrany přírody a krajiny či na Magistrátu hl. města Prahy. Nejkomplexněji se touto lokalitou zabývá RNDr. Jan Němec, který několik let 139

141 shromažďoval tyto statě a výzkumy českých zoologů, botaniků, geologů, paleontologů, speleologů, historiků atd., aby vytvořil souhrnné dílo pojednávající o tomto území. V neprospěch mé práce hovoří fakt, že kniha, ze které jsem nejčastěji čerpala, je již 10 let stará a mnohé údaje, zejména o biodiverzitě území, se mohly změnit. Informace, které mohly podlehnout neaktuálnosti, jsem se snažila ověřovat i u jiných zdrojů. Celkově shledávám přírodní park Prokopské a Dalejské údolí za vhodné místo pro výuku přírodovědy (okrajově i vlastivědy), a to nejen prostřednictvím témat, která navrhuji v pracovních listech, ale i mnoha dalších. Mé předpoklady ohledně využívání přírodního parku učiteli čtvrtých tříd mělo potvrdit či vyvrátit dotazníkové šetření, které jsem prováděla na několika přilehlých základních školách. Stanovila jsem šest hypotéz, z nichž dvě se nepotvrdily. Chybně byla stanovena např. hypotéza H1, přitom lze obecně předpokládat, že v každém vzorku se vyskytne nějaké procento respondentů, kteří se liší od ostatních a ať už z jakéhokoliv důvodu, vycházky do přírody nepodnikají. Výsledek u hypotézy H4 se dal předpokládat, protože když už učitel zorganizuje přesun celé třídy do přírody, který navíc může zabrat relativně hodně času, vyplatí se mu strávit zde minimálně 2 3 hodiny. V otázce č. 10 část respondentů uváděla, že pro odborné výklady v Prokopském a Dalejském údolí spolupracují se sdružením TEREZA a s Lesy hl. města Prahy (LHMP). Sdružení TEREZA už ovšem od r ukončila veškeré venkovní výukové programy včetně Prokopského a Dalejského údolí. V nabídkách organizace LHMP Prokopské a Dalejské údolí figuruje jako místo pro výuku o lese, ale vzhledem k nízké četnosti odpovědí v dotazníkovém šetření, ji učitelé zřejmě nevyužívají příliš často. Očekávala jsem, že se tohoto šetření zúčastní více respondentů, ale ukázalo se, že školy se zadavatelům dotazníků snaží spíše vyhýbat. Výsledky šetření lze ovšem přesto vzhledem k omezené velikosti výzkumného souboru považovat za validní. Hlavní část diplomové práce se vztahuje k praktickému využívání Prokopského a Dalejského údolí během hodin přírodovědy. Očekávám, že navržené aktivity by vzhledem k pozitivním odezvám nalezly uplatnění hlavně u učitelů působící v okolí parku. V doporučeném ročním období lze jednotlivá témata využívat v libovolném pořadí, protože na sebe nijak nenavazují. 140

142 V praxi byly ověřeny aktivity týkající se vycházky k vodě, kde žáci nejvíce ocenili praktické části, tedy pozorování vlhkomilných rostlin a hlavně zkoumání vodních živočichů. Vlivem nedostatečné časové dotace a mylnému odhadu délky jednotlivých úkolů byly některé doplňkové aktivity vynechány, či mírně pozměněny. Ve výsledku to mohlo na závěrečnou žákovskou reflexi mít vliv spíše slabý. Z výukových materiálů s tematikou Prokopské a Dalejské údolí je pro učitele dostupná geologická vycházka popsaná na která využívá naučné stezky Butovickým hradištěm. Tato vycházka je ovšem cílena na studenty gymnázií, nikoliv na žáky prvního stupně ZŠ. Na děti, které se vypraví na vycházku s rodiči, je pak zaměřen svazek pracovních listů (ke stejné naučné stezce) vytvořen pod záštitou sdružení TEREZA. Tento titul s názvem Suchou nohou po dně mořském (Babouček, 1994) je k dohledání v databázi Národní knihovny ČR. Výukové programy podobající se mé práci, se mi nalézt nepodařilo, tím by tedy mohla být přínosná. 141

143 8 Závěr Hlavním cílem diplomové práce byla příprava souboru přírodovědných aktivit pro čtvrté ročníky ZŠ, pro jejichž realizaci je využívána lokalita přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Teoretická část práce se zabývá kurikulárními dokumenty, které se staly základem pro vytváření přírodovědných aktivit. Z hlediska vycházek do Prokopského a Dalejského údolí byly v RVP ZV ověřovány zejména kapitoly Člověk a jeho svět a Environmentální výchova. Bylo zjištěno, že terénní výukou v tomto přírodním parku lze vyčerpat téměř všechny tematické okruhy vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a všechny okruhy průřezového tématu Environmentální výchova. Rozbor učebnic pro čtvrté třídy naznačil, že v přírodovědě se tento ročník zabývá převážně výukou ekosystémů České republiky, fenologickým pozorováním přírody, základy geologie, zoologií a botanikou, přičemž k vycházkám do přírody učebnice většinou nenabádají. Z dostupných dat o přírodním parku Prokopské a Dalejské údolí lze usoudit, že tato rozmanitá lokalita nabízí mnoho možností k výuce jednotlivých českých ekosystémů, geologie, zoologie i botaniky. Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že o přírodovědné aktivity v Prokopském a Dalejském údolí by zájem ze strany učitelů byl, žádný z respondentů v této otázce neuvedl zápornou odpověď. Učitelé park většinou navštěvují 1-2x za školní, nejčastěji na jaře a na podzim, a to na celé dopoledne. Věnují se zde hlavně botanice a výuce ekosystémů kombinací výkladu, pracovních listů a badatelské činnosti. Pouhá 3% dotazovaných ve vycházkách do přírody nespatřují význam. Navržené trasy v Prokopském a Dalejském údolí seznamují se základními českými ekosystémy, geologickou minulostí oblasti, zoologií a botanikou. Ověření jedné z vycházek v praxi se žáky čtvrtého ročníku ukázalo, že terénní výuku na území přírodního parku lze pohodlně využívat jako součást výuky o přírodě. Přínosem této práce by pro učitele mohlo být zpracování ekosystémů, kterým se učebnice čtvrtých ročníků věnují nejvíce, a také zapojení zpestřujícího prvku do výuky 142

144 v podobě vycházky. Pedagogové jistě ocení, že pro vycházky je vybrána snadno dostupná a přitom tolik přírodně cenná lokalita, která navíc pomůže žáky seznámit s jejich okolím. 143

145 9 Seznam použité literatury, internetových zdrojů a obrázků Seznam použité literatury 1. ALTMANN, A. Organizační formy ve výuce biologii. Praha: SPN, ISBN BABOUČEK, P., BABOUČKOVÁ, D., DORNIČOVÁ, P. Suchou nohou po dně mořském. Praha: TEREZA, BENNET, J., SMITH, R. Nápady pro přírodovědu. Praha: Portál, ISBN BLÁHOVÁ, R. Environmentální výchova. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., ISBN BOHOŇKOVÁ, L. a kol. Vybrané kapitoly z didaktiky prvouky, vlastivědy a přírodovědy. Praha: SPN, ISBN Jm 6. BRONCOVÁ, D. Praha 13 Město uprostřed zeleně. Praha: MILPO MEDIA s.r.o., ISBN FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, ISBN FELIX, J. Naší přírodou krok za krokem zvířata. Praha: Albatros, ISBN GALAN, M. a kol., Vývoj života. Praha: Velryba s. r. o., ISBN GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido, ISBN X 11. HECKER, F., HECKEROVÁ, K. Poznáváme rostliny a zvířata u vody. Praha: Vydavatelství Víkend, ISBN KOŠŤÁK, M., MAZUCH, M. a kol., Putování naším pravěkem. Praha: Granit, s.r.o., ISBN NĚMEC, J. Prokopské a Dalejské údolí přírodní park. Praha: Consult, ISBN NĚMEC, J., LOŽEK, V. Chráněná území ČR 2 Praha. Praha: Consult, ISBN

146 15. PAUK, F. a kol. Didaktika geologických věd. Praha: SPN, ISBN PALMER, D. Prehistorický atlas, vývoj planety země. Praha: Euromedia Group k. s., ISBN PODROUŽEK, L. Didaktika prvouky a přírodovědy pro primární školu. Dobrá Voda u Pelhřimova: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, ISBN ROŠICKÁ, L., PAVLÍKOVÁ, A. Vycházky do přírody. Praha: Komenium, n. p., ISBN RUBÍN, J. a kol. Přírodní památky, rezervace a parky. Praha: Olympia, a. s., ISBN ŘEHÁK, B. Vycházky do přírody. Praha: SPN, ISBN SKÝBOVÁ, J. Vybrané kapitoly z didaktiky přírodovědné části prvouky a přírodovědy pro učitelství prvního stupně. Praha: Univerzita Karlova v Praze pedagogická fakulta, ISBN SMRTOVÁ, E., ZABADAL, R., KOVAŘÍKOVÁ, Z. a kol. Za Naturou na túru. Praha: Apus, ISBN WITT, R. Vnímejme přírodu všemi smysly. Praha: Pražské ekologické centrum, ISBN ZÁLESKÝ, J., Terénní výuka. Geografické rozhledy: výuka a popularizace geografie, ekologická výchova; Roč. 19, č. 2 (2009/2010), s , Praha: Česká geografická společnost, od r ISSN ZAPLETAL, M. Vycházky a výlety s dětmi: zážitky, objevy, hry, zábava. Praha: Portál, ISBN ZIEGLER, V. Geologické exkurze po Praze a okolí. Praha: Karolinum nakladatelství Univerzity Karlovy, ISBN

147 Seznam použité literatury učebnice 1. ANDRÝSKOVÁ, L., VIEWEGHOVÁ, T. Přírodověda 4. Brno: Nová škola, ISBN ČECHUROVÁ, M., HAVLÍČKOVÁ, J., PODROUŽEK, L. Přírodověda. Praha: SPN, ISBN ČECHUROVÁ, M., PODROUŽEK, L. Přírodověda pracovní sešit. Praha: SPN, ISBN FRÝZOVÁ, I., DVOŘÁK, L., JŮZLOVÁ, P. Příroda. Plzeň: Fraus, ISBN HUBLOVÁ, P. A KOL. Člověk a jeho svět. Brno: Didaktis spol. s r.o., ISBN KHOLOVÁ, H. Rozmanitost přírody, 1. díl. Praha: ALTER, ISBN NOVOTNÝ, A. a kol. Rozmanitost přírody, 2. díl. Praha: ALTER, ISBN VIEWEGHOVÁ, T. Přírodověda 4 pracovní sešit. Brno: Nová škola, ISBN Seznam elektronických zdrojů 1. Biomonitoring životního prostředí. ENVIS informační servis o životním prostředí v Praze. Dostupné z < [Citováno ] 2. Děti se vzdalují přírodě. Zpravodajsví EkoListů: Nachtmanová, I., Praha: Dostupné z < [Citováno ] 3. Geologické exkurze do Prokopského údolí. Projekt Přírodovědci Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Praha: Dostupné z < [Citováno ] 146

148 4. Historie sdružení TEREZA. Občanské sdružení TEREZA. Praha: Dostupné z < [Citováno ] 5. Obcházení stavebního zákona v pražském Prokopském údolí. Česká nezisková organizace Arnika. Praha Dostupné z < >. [Citováno ]. 6. Pražské přírodní parky. Český svaz ochránců přírody "Botič - Rokytka": Praha Dostupné z < [Citováno ]. 7. Průvodce po naučných stezkách a lokalitách v Praze a středních Čechách. Naučná stezka Butovickým hraditěm a Údolím Dalejského potoka: Praha Dostupné z < [Citováno ]. 8. Ramcový vzdělavací program pro základní vzdělávání (se změnami k ). Výzkumný ústav pedagogický: Praha, Dostupné z < [Citováno ]. 9. Stanovisko k návrhu změn územního plánu v oblasti Prokopského údolí. Společnost pro trvale udržitelný rozvoj STUŽ. Praha: Dostupné z < [Citováno ]. 10. Vyhodnocení vlivů územního rozvoje hl. m. Prahy na soustavu Natura Informační servis. Praha: Dostupné z < [Citováno ]. 11. Výsledky zasedání pražského zastupitelstva. Česká nezisková organizace Arnika. Praha Dostupné z < [Citováno ]. 147

149 Seznam zdrojů informační tabule naučných stezek 1. informační tabule Albrechtův vrch - Miniarboretum místních druhů 2. informační tabule naučné stezky Butovickým hradištěm (zastávka 2 Kovářovic mez, zast. 3 Hradiště, zast. 5 Nad koupalištěm). 3. Informační tabule Lesy hl. m. Prahy - Prokopské a Dalejské údolí Zdroje obrázků v pracovních listech Vlastní FELIX, J. Naší přírodou krok za krokem zvířata. Praha: Albatros, ISBN GALAN, M. a kol., Vývoj života. Praha: Velryba s. r. o., ISBN (prvohorní moře) KOŠŤÁK, M., MAZUCH, M. a kol., Putování naším pravěkem. Praha: Granit, s.r.o., ISBN KVASNIČKOVÁ D., FRONĚK, J. Rok v přírodě: Přírodověda pro 4. Ročník. Praha: Fortuna, ISBN TOMAN, J. Naší přírodou krok za krokem rostliny. Praha: Albratros, ISBN

150 Zdroje obrázků v přílohách k pracovním listům Vlastní GALAN, M. a kol., Vývoj života. Praha: Velryba s. r. o., ISBN KOŠŤÁK, M., MAZUCH, M. a kol., Putování naším pravěkem. Praha: Granit, s.r.o., ISBN PALMER, D. Prehistorický atlas, vývoj planety země. Praha: Euromedia Group k. s., ISBN ŘEHÁK, B. Vycházky do přírody. Praha: SPN, ISBN TOMAN, J. Naší přírodou krok za krokem rostliny. Praha: Albratros, ISBN

151 10 Přílohy Seznam příloh Příloha 1 Kartičky k rozdělení do skupin Příloha 2 Kartičky ke hře Konkurenční boj Příloha 3 Náhradní prostředí Příloha 5 Okem dendrologa Příloha 6 Vlhkomilné a vodní rostliny Příloha 7 Návod na výrobu improvizované planktonky Příloha 8 Obrázky ke hře Stezka paměti Příloha 9 Kartičky ke hře Kdo jsem? Příloha 10 Obrázky na časovou osu Příloha 11 Puzzle živočichů prvohorního moře Příloha 12 Vystřihovánka trilobita Příloha 13 Žáci při plnění úkolu na vycházce Vodní říše Příloha 14 Žáci při lovu vodních živočichů a jejich zkoumání Příloha 15 Ukázka vyplněných pracovních listů Vodní říše 150

152 Příloha 1 Kartičky k rozdělení do skupin 151

153 Příloha 2 Kartičky ke hře Konkurenční boj slimák pavouk moucha hraboš můra žížala semena květ pampelišky mravenec ořech červ mrkev Příloha 3 Náhradní prostředí Stromy a keře v krajině Jeskyně Stromová dutina Skály Les Lesní tůň Kameny Proudící voda stromy a keře v zahradě sklep ptačí budka balkony park zahradní jezírko hromada cihel ze stavby kanalizace 152

154 Příloha 4 Přátelská čtvrť Pole jsou pravidelně ošetřována chemickými látkami pesticidy, které zabíjejí hmyz, hraboše atd. a kontaminují půdu a vodu. V této čtvrti je spousta betonu, ale téměř žádná zeleň. V parcích se pěstují jen okrasné květiny, ale žádné stromy a keře, které by ptákům poskytly potravu a úkryt. Lidé se nezajímají o ptáky, nevyvěšují krmítka, budky. Ptáci často hynou nárazem do skleněných tabulí. Koryto řeky je uměle narovnáno a její břehy lemují betonové chodníky, takže zde nerostou žádné keře a trávy. Zvířata umírají při pokusech přejít dálnici, která vede přes les. Lidé znečišťují vodu, vylévají do ní různé chemikálie a oleje, zakládají skládky na březích řek. Tato čtvrť nemá čistírnu odpadních vod. V této čtvrti jsou sice významná přírodní území, ale lidé se o ně nestarají a nechrání je. O rostliny a živočichy se nezajímají, kdyby najednou zmizeli, možná by si toho ani nevšimli. 153

155 Příloha 5 Okem dendrologa a) Pokuste se určit druh stromu. Pokud si nejste jisti, použijte klíč k určování dřevin. b) Pro výpočet výšky stromu můžete vybrat z několika způsobů. Pokud znáš nějaký další, můžeš ho použít a seznámit s ním ostatní. Starý indiánský způsob - Udělej stoj rozkročný, hluboce se předkloň a mezi nohama se dívej na daný strom. Vzdaluj se tak dlouho od stromu, dokud pohledem v rozkroku neuvidíš vrcholek stromu. Vzdálenost, která je mezi tebou a kmenem stromu se přibližně rovná jeho výšce. Vzdálenost teď snadno změříš pásmem. Měření pomocí klacíku Požádej přítele, aby se postavil kamkoliv ke stromu. Drž pouze dvěma prsty klacík v natažené paži před sebou. Vrchol klacíku se kryje s hlavou přítele, tvůj palec na klacíku se kryje s jeho chodidly. Na klacíku si označ, kde máš palec. Stůj stále na stejném místě a podívej se, kolikrát se vejde označená část klacíku (neboli výška přítele) do vašeho stromu. Tento počet vynásob skutečnou výškou přítele v cm a výsledek bude výška stromu v cm. Převeďte na metry a strom je změřen. (Př.: Přítel měří 150 cm a klacík se vešel 5x, takže 150 x 5 = 750 cm = 7,5 m.) c) Obvod kmene se měří zhruba ve výšce 130 cm nad zemí. Použij měřící pásmo, nebo oviň okolo kmene provázek a použitý kousek pak změř metrem. d) Průměr koruny změříte tak, že si stoupnete pod strom a přesně v místech okraje koruny udělejte na zemi značku (např. postavte lahev). Naproti ní (na druhé straně 154

156 stromu) udělejte stejným způsobem další značku a změřte, jakou od sebe zaujímají vzdálenost. Takovýchto dvojic označte ještě dvě a naměřené délky zaznamenejte. Z těchto tří údajů vypočtěte aritmetický průměr (všechny 3 hodnoty sečtěte a vydělte 3) Výsledek je přibližný průměr koruny. e) Vzpomeňte si, jak široký byl kmen pařezu, u kterého jste věk spočítali podle letokruhů. Porovnejte se šířkou kmene vašeho stromu a pokuste se odhadnout jeho věk. (Říká se, že stáří stromu zhruba odpovídá obvodu jeho kmene měřeného v palcích. Jeden palec má 2,54 cm, proto obvod kmene v cm vyděl 2,54 a získáš velmi přibližné stáří stromu) f) Podívej se na váš strom trochu z dálky a posuď, jaký tvar koruny nejvíce připomíná. 155

157 g) Pokus se váš strom zařadit do jedné z následujících kategorií. Číslo kategorie zapiš do PL. 1 Strom je silně poškozený, očividně nemocný, odumírající nebo již odumřelé větve, patrné stopy po škůdcích či chorobách. Strom může brzkým pádem ohrozit bezpečnost. Okamžitě k odstranění. 2 - Strom je viditelně poškozený, místy usychající větve, mohou se objevit stopy po škůdcích šči chorobách. Nevypadá, že ohrožuje bezpečnost. Uvažovat o odstranění. 3 Strom je zdravý nebo mírně poškozený. Není nositelem chorob či škůdců. Tvar jeho koruny může být mírně zdeformována, odlišná od normálu. Odstranění není nutné. 4 Strom je očividně zdravý, žádné stopy po chorobách či škůdcích, koruna má pěkný tvar. Má kolem sebe dostatek prostoru. Ponechat, lze očekávat, že bude žít dlouho. K číslu připiš +, pokud: o sis všiml, že strom je domovem jakéhokoliv živočicha (housenka, brouk, pták, veverka, ) o si myslíš, že jde o strom vzácný svým stářím či unikátností K číslu připiš -, pokud: o si myslíš, že jde o druh, který je v této krajině nepůvodní a ostatní stromy by mohl svým rozšiřováním ohrozit. (Jedná se např. o akát či borovici černou) h) V závěru se rozhodni, jestli bys nechal strom pokácet, nebo jestli ho v krajině ponecháš. Měj na paměti, že strom pravděpodobně poskytuje domov mnoha živočichům. 156

158 Příloha 6 Vlhkomilné a vodní rostliny 157

159 Příloha 7 Návod na výrobu improvizované planktonky Materiál: látka na síťku, mosazný drát tloušťka alespoň 3 mm, délka alespoň 30 cm, jehla, nit, tenký drátek, tyč nebo opracovaná laťka alespoň 1 m dlouhá Jako materiál se hodí např. bavlněný tenký šifón, ze kterého se vyrábějí kapesníky, popřípadě použijeme starou punčochovou ponožku, čímž si dosti usnadníme práci, ale oka budou dosti široká. Bude se jednat spíše o jakousi nepraktickou síťku. Látku vystříhneme do tvaru kruhu (obr. 1). Mosazný drát ohneme podle kastrůlku do tvaru kruhu (obr. 2). Okraje látky přehneme přes drát a drobnými stehy jej obšijeme (obr. 3). Průměr síťky stačí cm. Dva vyčnívající konce drátu roztepeme kladívkem a omotáme drátkem. Připravíme se tyč nebo laťku, na jejímž konci vyřežeme menší prohlubeň, aby roztepaný konec síťky do ní lépe zapadl (obr.4). Roztepané konce vsuneme do prohlubně a pevně obmotáme drátkem nebo konopným provázkem. V případě výroby planktonky ze silonové ponožky její okraje přehneme přes mosazný drát ve tvaru kruhu a okraje okolo něj obšijeme stejně jako u plátěné (obr.5). Dále se postupuje stejně jako u plátěné. 158

160 Příloha 8 Obrázky ke hře Stezka paměti 159

161 160

162 Příloha 9 Kartičky ke hře Kdo jsem? Příloha 10 Obrázky na časovou osu jeden superkontinent Gondwana na počátku kambria 161