UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií. Bc. JANA VAVERKOVÁ VI. ročník kombinované studium

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií Bc. JANA VAVERKOVÁ VI. ročník kombinované studium Obor: pedagogika sociální práce ZOOTERAPIE V DOMOVĚ PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Helena Skarupská, PhD. OLOMOUC 2011

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedených pramenů a literatury. Ve Velkém Meziříčí dne vlastnoruční podpis autora

3 Děkuji PHDr. Heleně Skarupské, PhD., za odborné vedení mé diplomové práce a za její cenné rady.

4 OBSAH ÚVOD... 6 TEORETICKÁ ČÁST Zooterapie Jak šel čas Typy zooterapie Formy zooterapie Organizace v zooterapii Zooterapie a legislativa Canisterapie Účastníci canisterapie Působení canisterapie Techniky canisterapie Hiporehabilitace Hiporehabilitační tým Indikace a kontraindikace hiporehabilitace Působení hiporehabilitace Hipoterapie Léčebně pedagogicko psychologické jeţdění Parajezdectví Felinoterapie Podmínky a pravidla pro poskytování felinoterapie Komu je felinoterapie určena a její cíle Aktivity ve felinoterapii Působení felinoterapie na osoby se zdravotním postiţením Další zvířecí druhy v zooterapii Ornitoterapie Malá zvířata Farmingterapie Domov pro osoby se zdravotním postiţením a vybraná skupina osob se zdravotním postiţením Mentální retardace... 48

5 6.2 Downův syndrom Kombinované postiţení Dětská mozková obrna (DMO) Epilepsie PRAKTICKÁ ČÁST Vlastní výzkum Cíl výzkumu Metodologie výzkumu ÚSP Křiţanov Zooterapie v ÚSP Křiţanov Výzkumný vzorek Případové studie Dotazníkové šetření Shrnutí ZÁVĚR LITERATURA PŘÍLOHY ANOTACE

6 ÚVOD Oblast zooterapie, jeţ vyuţívá pozitivní působení zvířete na člověka, je velice široká, zajímavá a v dnešní době značně rozvíjející se. Přibývá literatury k tomuto tématu, která jej přibliţuje široké veřejnosti. Pořádány jsou konference, na kterých si odborníci vyměňují poznatky z praxe. Zooterapie proniká také na vysoké školy jako studijní obor. To vše přispívá k rozvoji výzkumu v dané oblasti, jeţ přináší nové poznatky o moţnostech vyuţití zooterapie, o tom jaký vliv má na člověka kontakt se zvířaty. Ta se postupem času dostávají i do míst, kde byste je dříve potkali jen stěţí. Jsou jimi například zdravotnická zařízení. Velké popularitě se zooterapie v současné době těší v sociálních zařízeních. Je to jistě proto, ţe zvířata pozitivně působí na psychický, dokonce i fyzický stav klientů. Znamenají především obohacení jejich ţivota. Jsou vytrţením z jejich kaţdodennosti. Díky nim se prostředí kolektivního zařízení více přibliţuje domovu. A to jistě není málo. Od roku 2004 jsem zaměstnaná v ÚSP Křiţanov, kde je poskytována sociální sluţba domova pro osoby se zdravotním postiţením. V době mého nástupu se zde začaly rozvíjet činnosti, které slouţí k aktivizaci klientů, aktivity, do nichţ lze zapojit i klienty s těţším stupněm postiţení. Mezi nimi má samozřejmě své místo i zooterapie. V roce 2008, kdy jsem odešla na mateřskou dovolenou, začala se zde právě ona rozvíjet více. Byl uvolněn pracovník pro terapie se zvířaty, začal návštěvní program canisterapie, rozšířil se návštěvní program hiporehabilitace. Do zooterapie byl vnesen jistý řád a profesionalita a začal do ní být zapojován větší počet klientů. Vţdy, kdyţ jsem měla moţnost ÚSP navštívit, klienti mi nadšeně sdělovali své záţitky ze setkání se zvířátky. Bylo na nich vidět, jak je to baví, jak jsou spokojení. Proto jsem se rozhodla jako téma pro svou diplomovou práci zvolit právě zooterapii v domově pro osoby se zdravotním postiţením. Byla v tom snaha dozvědět se o této metodě něco víc, jaké jsou moţnosti jejího vyuţití v takovém zařízení, zjistit jakým způsobem působí na jeho klienty a co pro její fungování musí udělat samotné zařízení. Cílem mé diplomové práce je zjistit moţnosti vyuţití zooterapie v domově pro osoby se zdravotním postiţením. Dílčími cíli potom zjistit, popsat a zhodnotit působení zooterapie na fyzickou, psychickou i sociální stránku klientů v domově pro 6

7 osoby se zdravotním postiţením a zjistit názor pracovníků přímé péče v domově pro osoby se zdravotním postiţením na praktikování zooterapie tamtéţ. Práce je rozdělená na teoretickou a praktickou část. Zahrnuje šest kapitol. V první z nich se můţeme seznámit s tím, co vlastně zooterapie je, čím se zabývá, jejím historickým vývojem, typy, formami, organizacemi a legislativou upravující její praktikování. V dalších čtyřech kapitolách se pak blíţe zabývám jednotlivými typy zooterapie dle zvířecího druhu, jako je canisterapie, hiporehabilitace, felinoterapie a ostatní zvířecí druhy uţívané v zooterapii. Poslední kapitola se stručně věnuje problematice domova pro osoby se zdravotním postiţením a vybranými skupinami těchto osob. V praktické části je uveden vlastní výzkum, který probíhal po dobu půl roku v ÚSP Křiţanov. Je zaměřený kvalitativně, doplněný o dotazníkové šetření. Pouţila jsem při něm metody krátkodobého, zúčastněného i nezúčastněného pozorování, analýzy dostupné sociální, zdravotní a výchovné dokumentace klientů a polostandardizovaného rozhovoru se zooterapeutem, klíčovými pracovníky a samotnými klienty. To vše slouţilo k vypracování deseti případových studií. Jako doplněk jsem zvolila metodu dotazníku, kterým jsem zjišťovala vztah čtyřiapadesáti pracovníků v přímé péči k praktikování zooterapie v ÚSP Křiţanov. Diplomovou práci pak uzavírají přílohy, kde jsou uvedeny přepisy rozhovorů, dotazník a fotogalerie. 7

8 TEORETICKÁ ČÁST 8

9 1 ZOOTERAPIE Zooterapie, animoterapie, zoorehabilitace, humánně-animální interakce ať uţ se setkáte s kterýmkoliv z uvedených pojmů, vězte, ţe označují tutéţ disciplínu, či chcete-li metodu. Já jsem si pro potřeby své práce zvolila název zooterapie. Jednotná definice zooterapie zatím neexistuje. U různých autorů můţeme nalézt různé vymezení tohoto oboru. Zoran Nerandţič (2006, s. 15), který nazývá zooterapii animoterapií, o ni hovoří jako o metodě využití zvířete jako léčebného prostředku pro člověka. Michaela Freeman (Velemínský, M., 2007, s. 30) definuje zooterapii takto: Zooterapií rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Freeman uvádí definici zooterapie podle Mojţíšové, Lacinové a Šemberové: Jde o souhrnný termín pro rehabilitační metody psychosociální podpory zdraví lidí všech kategorií, při nichž se využívá vzájemného pozitivního působení mezi člověkem a zvířetem. (Freeman, M. in Velemínský, M., 2007, s. 31) Zooterapií tedy rozumíme kontakt člověka (zdravého, nemocného, či nějakým způsobem znevýhodněného) a zvířete, který, pokud je oboustranně radostí a potěšením, poskytuje člověku psychickou podporu a pomáhá mu tak snáze zvládat jeho kaţdodenní povinnosti, překonávat těţkosti a dokonce i zlepšovat jeho zdravotní stav. 1.1 Jak šel čas Zooterapie se do všeobecného povědomí profesionální i laické veřejnosti dostala poměrně nedávno (asi před padesáti lety). To ale neznamená, ţe se jedná o novinku, která v dřívější době neexistovala. Zvířata provázejí lidstvo od nepaměti. Prvními domestikovanými zvířaty byla koza, ovce a pes a to asi před deseti tisíci lety před naším letopočtem. Lidé zvířata vyuţívali různými způsoby. Slouţila jim jako zdroj potravy a různých surovin, jako pracovní prostředek, plnila svoji roli i v náboţenských představách lidí (Někdy docházelo aţ ke zboţštění zvířete.), a samozřejmě i roli společníků. Jako důkaz můţe 9

10 slouţit dvanáct tisíc let starý paleolitický hrob v severním Izraeli, kde se našly kosterní pozůstatky člověka a psa pohřbených společně (Galajdová, L., 1999). Jiţ ve starověku byli psi pouţívání při léčbě a to tím způsobem, ţe byli přikládáni na nemocná místa pacienta (Galajdová, L., 1999). Nejstarší lékařské doporučení jízdy na koni pochází od osobního lékaře Marca Aurelia Galéna z Pergamonu ( n. l.) (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005). V 8. století př. n. l. začali být psi systematicky vyuţíváni také v léčebných zařízeních ve Francké říši (Nerandţič, Z., 2006). Od 8. do 9. století př. n. l. byla zvířata zařazena jako doplňková terapie zdravotně postiţených v Gheelu v Belgii, v 18. století pak v ústavu pro duševně nemocné v anglickém Yorkshiru (Lacinová, J. in Velemínský, M., 2007). O pozitivním účinku jízdy na koni na lidské zdraví se zmiňuje také lékař Marie Terezie Van Swieten ( ) a dalším propagátorem vyuţití jízdy na koni pro upevnění zdraví na Slovensku byl v 19. století slovenský národní buditel, politik, pedagog a filozof Ludovít Štúr (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005). Dodnes také funguje centrum pro epileptiky v německém Bethel zaloţeném v 19. století, kde se vyuţívá léčebných sil psů, koček, ovcí, koz, ptáků a koní (Lacinová, J. in Velemínský, M., 2007). Pozitivní a aktivní postoj k jízdě na koni měl i první československý prezident Tomáš Garigue Masaryk. Označil ji za nejrychlejší tělocvik, při kterém cvičí celé tělo najednou (Hollý, K. Hornáček, K., 2005). Poprvé v nemocnicích se zvířata, konkrétně psi, začala vyuţívat roku 1919 v USA. V téţe zemi ve městě New York se psi od roku 1942 nasazovali pro rehabilitaci válečných veteránů (Lacinová, J. in Velemínský, M., 2007). Psi a koně se stali součástí léčebného reţimu v rehabilitačním centru pro zdravotně postiţené Beistolen v Norsku zaloţeném roku 1966 (Lacinová, J. in Velemínský, M., 2007). Průlom v zooterapii znamenala 60. léta 20. století, kdy americký psychiatr Boris Levinson z New Yorku publikoval své zkušenosti z praxe, kdy tuto metodu vyuţíval u svých pacientů. V roce 1982 tentýţ psychiatr poprvé stanovil zásady a metodiku zooterapie. (Nerandţič, Z., 2006) Začal uţívat pojmu pet therapy, tedy terapie vyuţívající zájmová zvířata (Odendaal, J., 2007). Koncem 60. let 20. století byla zaloţena společnost, jejímţ úkolem bylo provádět další výzkumy v oblasti humánně-animálních interakcí. Roku 1980 jí byl 10

11 uspořádán kongres v Londýně na téma Human Companion Annimal Bond. V současné době má tato společnost pobočky po celém světě (Austrálie, Francie, Rakousko) a pořádá mezinárodní sympozia a vydává publikace. (Lacinová, J. in Velemínský, M., 2007) V 70. letech 20. století byla zvířata uţívána manţely Corsonovými v psychiatrické nemocnici při univerzitě v Ohiu, kde byli oba zaměstnáni, jako součást terapie. Uţívali název pet facilitated psychotherapy, tedy psychoterapie za pomoci zvířat v zájmových chovech. (Odendaal, J., 2007) Zooterapií v USA se vedle manţelů Corsonových a Borise Levinsona zabývali a zabývají další odborníci jako například psychiatr z pensylvánské univerzity Aaron Katcher, Bruce Fogl, Alan Beck, Friedmanová, Lynch a další. Další mezinárodní asociací, která byla zaloţena roku 1992 je IAHAIO(International Association of Human-Animal Interaction Organisations). Zabývá se výzkumem i praktickou aplikací aktivit se zvířaty. Kaţdé tři roky pořádá celosvětovou konferenci. V pořadí 8. Konference se pořádala roku 1998 v Praze. Česká republika je prostřednictvím Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům členem IAHAIO od roku (Lacinová, J. in Velemínský, M., 2007) Ze shora uvedených informací vyplývá, ţe o největší rozvoj zooterapie se zaslouţily USA, avšak postupně se zapojují i další země jako je Kanada, Německo, Anglie, Rakousko, Dánsko, Holandsko, Polsko, Francie a samozřejmě Česká republika. U nás se canisterapie objevuje na začátku devadesátých let v ÚSP Kociánka v Brně a v psychiatrické léčebně Bohnice v Praze. Hiporehabilitace má v ČR delší tradici. Od roku 1986 jsou koně vyuţíváni při rehabilitaci v Rehabilitačním ústavu Hamzovy léčebny v Luţi Košumberk. (Nerandţič, Z., 2006) Zooterapii se v ČR věnuje mnoho odborníků. Za všechny je moţno uvést například dětského psychologa prof. PhDr. Zdeňka Matějčka CSc., proděkanku ZSF JU Doc. PhDr. Adélu Mojţíšovou PhD., děkana ZSF JU prof. MUDr. Miloše Velemínského CSc., Dr.h.c., MUDr. Zorana Nerandţiče, MUDr. Lenku Galajdovou, PhDr. Jiřinu Lacinovou a Doc. Vojtěchovského. K metodologické ucelenosti přispívá také vznik zastřešujících organizací v jednotlivých zemích. V České republice vznikla roku 2003 Canisterapeutická 11

12 asociace (Zrušena roku 2007.) a roku 1991 Česká hiporehabilitační společnost. Pro Evropu je zastřešující organizací ESSAT (European Society for Animal Assisted Therapy). Mimoto vzniká řada praktikujících organizací, vydávají se tematické publikace, pořádají se odborné semináře, zooterapie přichází buď jako studijní obor či předmět do různých typů škol. V České republice najdeme studijní obor zooterapie na praţské Zemědělské univerzitě a jako předmět na ZSF JU, na filozofické fakultě Masarykovy univerzity atd. To znamená, ţe přibývá i výzkumných prací. Z výsledků všech těchto výzkumných i praktických aktivit pak čerpají i další obory, kterými jsou například obecná a speciální pedagogika, psychologie, psychiatrie, sociologie, gerontologie, výzkum lidského a zvířecího chování, gerontopsychiatrie, humánní i veterinární medicína a další. 1.2 Typy zooterapie Zooterapie se rozlišuje jednak podle zvířecího druhu, který je k terapii vyuţíván a jednak podle zvolené metody. Pokud se jedná o zvířecí druh, hovoříme o canisterapii (uţití psa), hipoterapii (uţití koně), felinoterapii (uţití kočky), ornitoterapii (uţití ptactva), delfinoterapii (uţití delfína). Pro uţití dalších druhů zvířat (hospodářská zvířata, drobné domácí zvířectvo) neexistuje speciální označení. O všech těchto typech zooterapie budu podrobněji pojednávat v dalších kapitolách. Společnost Delta Society zavedla dělení zooterapie podle zvolené metody na AAA (Animal Assisted Activities) a AAT (Animal Assisted Therapy), coţ je celosvětově přijímáno. Freeman (Velemínský, M., 2007) uvádí ještě typ AAE (Animal Assisted Educcation) a AACR (Animal Assisted Crisis Response). AAA aktivity za pomoci zvířete. Tyto aktivity zahrnují přirozený kontakt člověka a zvířete. Poskytují příležitost pro motivační, vzdělávací, rekreační, a/nebo terapeutický přínos pro zvýšení kvality života člověka. AAA jsou poskytovány v různých prostředích speciálně vyškolenými odborníky, poloprofesionály, a/nebo dobrovolníky se zvířaty splňující speciální kritéria. U AAA nejsou plánovány specifické cíle léčby. Stejné aktivity mohou být prováděny s mnoha lidmi. Také není 12

13 nutný detailní zápis o průběhu setkání. Obsah setkání je spontánní a délka setkání se odvíjí od přání a potřeby klientů. ( AAT terapie za pomoci zvířete. AAT je cíleně zaměřená intervence, kterou provádí profesionálové se speciálními odbornými znalostmi, jež pracují ve svém oboru. Jedná se o fyzioterapeuty, lékaře, speciální pedagogy, atd. AAT tvoří nedílnou součást léčby. Jsou určeny k podpoře rozvoje fyzických, sociálních, emocionálních a/nebo poznávacích funkcí člověka. Vytváří se cíle pro každé setkání, individuálně pro každého klienta. Délka návštěvy se odvíjí od potřeb pacienta. Její obsah je naplánovaný. Průběh AAT je pečlivě zaznamenáván a vyhodnocován. Na rozdíl od AAA má AAT objektivně měřitelné a pozorovatelné výsledky. ( AAE vzdělávání za pomoci zvířat. Jedná se o přirozený či cílený kontakt člověka a zvířete. AAE je zaměřené na zlepšení či rozšíření výchovy, vzdělávání nebo sociálních dovedností klienta (Freeman, M. in Velemínský, M., 2007, s. 34). Cíl AAE můţe být formulován buď jako společný pro celou skupinu nebo jako individuální a to především u klientů se specifickými potřebami (poruchy učení, poruchy chování, poruchy komunikace atd.). Zaměřuje se na zvýšení motivace k učení i osobnímu rozvoji. Cíl stanovuje pedagogický personál. U AAE je nutná přímá spolupráce zooterapeutického týmu s pedagogickým personálem či s rodiči. Plán AAE, stejně jako jeho cíl, je tvořen buď jako stejný pro celou skupinu nebo jako individuální. Stává se součástí školních osnov nebo individuálního výukového plánu klienta. Průběh zooterapie je zaznamenáván a vyhodnocován pedagogickým personálem ve spolupráci se zooterapeutem. (Freeman, M. in Velemínský, M., 2007) AACR krizová intervence za pomoci zvířat. Přirozený kontakt zvířete a člověka, který se ocitl v krizovém prostředí, zaměřený na odbourání stresu a celkové zlepšení psychického nebo i fyzického stavu klienta (Freeman, M in Velemínský, M., 2007, s. 35). Cíl AACR se odvíjí od aktuálních potřeb klienta. Zaměřuje se především na podporu procesu stabilizace situace. Zooterapeutický tým je zde součástí integrovaného záchranného systému. Plán zooterapie je před vznikem krize integrován do jiţ existujícího plánu krizové intervence a v době vzniku krize je zooterapeutem aktualizován na základě informací od ostatních sloţek integrovaného záchranného systému. Průběh zooterapie je v rámci moţností zaznamenáván a po 13

14 skončení krize vyhodnocován zooterapeutem za spolupráce s integrovaným záchranným systémem. (Freeman, M. in Velemínský, M., 2007) 1.3 Formy zooterapie V rámci výše uvedených typů zooterapie můţe být pouţito různých forem tohoto oboru. Zooterapii lze dělit na individuální či skupinovou (několik zooterapeutických týmů). AAA můţeme rozlišovat na aktivní (interakce mezi člověkem a zvířetem) a pasivní (např. pouhé umístění akvária v místnosti. Formy u AAA, AAT a AAE (Freeman, M. in Velemínský, M., 2007): Návštěvní program zooterapeutický tým pravidelně navštěvuje klienta v zařízení nebo v jeho domácnosti. Jeho jinou variantou je docházení klienta za zvířetem. Jedná se o nejrozšířenější formu zooterapie. Rezidentní program zvíře je natrvalo umístěné v zařízení, či v domácnosti klienta. O zvíře pečuje, buď klient sám, nebo se na ni alespoň podílí. U této formy je nutné vzít v úvahu vhodnost podmínek prostředí pro zvíře a také finanční stránku věci. Jednorázové aktivity mohou být určeny jak široké veřejnosti, tak určitému okruhu klientů, zdravým i zdravotně postiţeným. Jsou to například přednášky, ukázky, veřejné prezentace. Pobytový program klienti pobývají v prostředí, kde se provozuje zooterapie (tábory, pobyty na statcích, ekofarmách, výcvikových střediscích atd.). Ambulantní program zooterapie se provozuje v ordinaci lékaře specialisty, u psychologa atd., kam klient dochází. Zvíře slouţí jak k samotné terapii, tak k odbourání stresu, strachu z lékaře či prostředí a jako motivaci ke spolupráci s odborníkem. Ambulantní program lze zahrnout pod návštěvní program. Program péče o zvíře zvíře slouţí jako motivace k práci, samostatnosti, odpovědnosti, pravidelným návykům apod. Klient pod dohledem odborníka o zvíře pečuje, případně ho vychovává a cvičí. Jde buď o zvíře chované v zařízení, kde je 14

15 klient umístěn nebo ve výcvikovém středisku, útulku, zoo, na farmě atd. Tato forma zooterapie můţe spadat jak pod rezidentní, tak návštěvní program. Zooterapie s asistenčním zvířetem asistenční zvířata, kterými jsou převáţně psi, jsou předávána zdravotně postiţeným, aby zvýšila jejich samostatnost, integraci do společnosti nebo zlepšila kvalitu jejich ţivota. Poskytují přímou pomoc konkrétní osobě. Výcvik zooterapeutických technik zde tvoří jen jednu část náplně. Tím se liší od rezidentního programu. Zooterapeutem můţe být klient sám nebo jeho rodinný příslušník. Forma u AACR: Zásah krizové intervence zooterapeutický tým zapojený do aktivit integrovaného záchranného systému pracuje v rámci konkrétní krizové situace, kterou je např. přírodní katastrofa, teroristický útok, nehoda, atd. Trvá různě dlouho (několik hodin aţ několik měsíců) a to podle potřeb integrovaného záchranného systému a moţností zooterapeutického týmu. (Freeman, M. in Velemínský, M., 2007) Všechny uvedené formy zooterapie, stejně jako její typy (canisterapie, hipoterapie, felinoterapie atd.) lze úspěšně kombinovat. Zooterapie se můţe také spojit s aromaterapií, arteterapií či muzikoterapií apod. Zooterapie, tím ţe se při ní klienti uvolní, zlepší se jejich psychické rozpoloţení a zvýší jejich motivace, je vhodnou přípravou pro další činnosti jako jsou masáţe, mytí, cvičení, další terapie či výuka. (Freeman, M. in Velemínský, M., 2007) 1.4 Organizace v zooterapii Kromě mezinárodních zastřešujících organizací uvedu v této podkapitole i ty naše a několik nejznámnějších praktikujících organizací v České republice. International Association of Human-Animal Interaction Organizations (IAHAIO) IAHAIO byla založena roku 1990 v USA s cílem zastřešit jednotlivé národní organizace, které se zabývají výzkumem v oblasti vztahů mezi lidmi a zvířaty. Jejím úkolem je koordinovat jejich aktivity. Posláním potom podporovat výzkum, 15

16 vzdělávání a poskytovat informace z oblasti interakcí mezi člověkem a zvířetem a o jedinečném vlivu, který mají zvířata na kvalitu života člověka. Zprostředkovává nejnovější výsledky výzkumu a udílí ceny jednotlivcům i institucím za jejich přínos v oblasti vztahů člověka a zvířete. ( IAHAIO také podporuje odpovědný vztah člověka k malým zvířatům. Kaţdé tři roky pořádá mezinárodní konferenci o interakcích mezi lidmi a zvířaty (Tichá, V. in Velemínský, M., 2007). V pořadí osmá konference se konala v Praze roku Nynějším prezidentem IAHAIO je Dr.Dennis C. Turner ze Švýcarska. ( Další informace o této organizaci můţete nalézt na internetové adrese: Delta Society Delta Society je nezisková organizace působící v oblasti vztahů mezi člověkem a zvířetem založená roku 1977 skupinou lékařů a zvěrolékařů pod názvem Delta Foundation. Svůj současný název získala roku Jejím posláním je zlepšovat lidské zdraví prostřednictvím interakce se zvířaty ( Roku 1990 vypracovala standardy pro asistované a léčebné aktivity prostřednictvím zvířat. Cílem je propagování a prosazování pozitivních výsledků působení zvířat na lidské zdraví, zapojování zvířat do běžného života a podpora nové role zvířat v léčebném a rehabilitačním procesu a ve službách pro zdravotně postižené (Nerandţič, Z., 2006). Základ těchto standardů tvoří dělení zooterapie na AAA (Animal Assisted Activities) a AAT (Animal Assisted Therapy), které je celosvětově přijímáno. Další informace o této organizaci naleznete na internetové adrese: European Society for Animal Assisted Therapy (ESAAT) ESAAT neboli Evropská asociace pro terapii za pomoci zvířat je evropskou zastřešující organizací pro jednotlivé národní evropské organizace pro zvířaty asistovanou terapii. Byla založena ve Vídni v říjnu roku 2004 s cílem stanovit základní pravidla pro vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti canisterapie a standardizace vzdělávání a odborné přípravy v rámci EU. Věnuje se výzkumu a podpoře práce v oblasti zvířaty asistované terapie. Poukazuje na léčebné, výchovné a 16

17 prospěšné účinky vztahu mezi člověkem a zvířetem a klade důraz na jejich podporu. Současnou prezidentkou ESAAT je MR Dr. Elisabeth Marsch a první víceprezidentkou je PhDr. Jiřina Lacinová. ( Podrobnější informace o této organizaci naleznete na internetové adrese: Canisterapeutická asociace (CTA) Canisterapeutická asociace byla sdruţením právnických osob, které zastřešovala organizace zabývající se canisterapií i organizace poskytující jiné druhy zooterapie, mimo hiporehabilitace, v České republice. Byla zaloţena roku 2003 v Brně. Roku 2007 byla zrušena. Jejím hlavním úkolem je zpracování a sjednocení metodiky a normativů, tak aby bylo moţné je srovnávat a odborně zaštítit. ( Zatím byly zpracovány a odsouhlaseny tyto dokumenty: Metodika aktivit se psem jako součást ucelené rehabilitace, Etický kodex canisterapeutického týmu CTA a Základní minima pro uchazeče o post canisasistenta/canisterapeuta. Jejím posláním je také vzdělávat pracovníky v canisterapii a poskytovat informace o canisterapii jak svým členům, tak i široké veřejnosti. CTA patří mezi zakládající organizace ESAAT. (Tichá, V., in Velemínský, M., 2007) Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) Česká hiporehabilitační společnost byla zaloţena roku 1991 z iniciativy primářky vedoucí spinální jednotky v Rehabilitačním ústavu Hamzovy léčebny v Luţi Košumberk Mudr. Lii Frantalové a to ve spolupráci s tehdejším primářem ÚSP Zbůch u Plzně MUDr. Luborem Zahrádkou a RNDr. Otakarem Leiským (Hucul klub Praha), MUDr. Zdeňkem Bašným (Psychiatrická léčebna Praha-Bohnice) a dalšími. (Nerandţič, Z., 2006) Jejím smyslem je šířit hiporehabilitaci, integraci a sportovní vyţití osob se zdravotním znevýhodněním či specifickými potřebami. ČHS sdruţuje odborníky z různých oblastí, jako jsou lékaři, fyzioterapeuté, ergoterapeuté, pedagogové, sociální pracovníci, psychologové, jezdečtí instruktoři a mimo ně i samotné klienty hiporehabilitace a jejich rodiče. ( 17

18 Cílem ČHS je zajistit, aby byla hiporehabilitace prováděna odborně, školení pracovníků, poskytování informací, zprostředkování kontaktu mezi jednotlivci a organizacemi, vydávání odborné literatury, pomoc při zakládání hiporehabilitačních středisek atd. ( ) ČHS vydává čtyřikrát ročně elektronický časopis. Roku 2009 byl vytvořen oficiální slovník hiporehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost je zastřešující organizací pro hiporehabilitaci v ČR. Její současnou předsedkyní je Ing. Bc. Vladimíra Casková. ( Mnoho dalších informací o společnosti i o hiporehabilitaci samotné naleznete na internetové adrese Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům (AOVZ) AOVZ byla zaloţena roku 1995 v Praze. K zakládajícím členům patří gerontopsychiatr doc. MUDr. PhDr. Miloš Vojtěchovský a dětský psycholog prof. PhDr. Zdeněk Matějček, který se stal jejím prvním předsedou. Smyslem AOVZ je šíření a prohlubování myšlenky pozitivních vlivů souţití člověka a zvířete. Sdruţuje celou řadu odborníků z různých oblastí (psychologové, psychiatři, pedagogové, zvěrolékaři, zoologové atd.). ( Jak uţ vyplývá z názvu této asociace, je jejím cílem podpora odpovědného vztahu k malým zvířatům, odpovědného přístupu k jejich chovu, a to jak v rodinách, tak v zařízeních. Dalším cílem je poskytování informací o výsledcích výzkumu v oblasti vztahů mezi zvířaty a lidmi, vzdělávání široké veřejnosti, atd. ( AOVZ je členem mezinárodní organizace IAHAIO. Jejím současným předsedou je děkan Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Ing. Miroslav Svoboda. Další informace o této asociaci naleznete na internetové adrese Pomocné tlapky Společnost Pomocné tlapky, o.p.s, se zabývá výcvikem asistenčních psů pro zdravotně postiţené a poskytováním canisterapeutických sluţeb od roku Její 18

19 současnou ředitelkou je paní Hana Pirnerová. ( Více o společnosti na internetové adrese Podané ruce Sdruţení Podané ruce, o. s. vzniklo v roce Zabývá se školením a přezkušováním canisterapeutických týmů a pomáhá lidem prostřednictvím canisterapie a osobní asistence. Současnou předsedkyní Podaných rukou je paní Helena Fejkusová. ( Více informací o tomto sdruţení najdete na internetové adrese Hafík Hafík, o. s. je výcvikové canisterapeutické sdruţení, které vzniklo v lednu Zabývá se výukou trenérů pro výcvik terapeutických psů, výcvikem canisterapeutických týmů a praktikováním odborné canisterapie. Od roku 2008 je Hafík, o. s. akreditovaným centrem a od roku 2009 členem neziskových organizací České republiky informačního a vzdělávacího centra. Současnou předsedkyní sdruţení je paní Jaroslava Eisertová. ( Další informace o Hafík, o.s. naleznete na internetové adrese Piafa Vyškov Sdruţení Piafa bylo zaloţeno roku Jeho posláním je pomoc zdravotně postiženým či sociálně znevýhodněným osobám při zkvalitňování jejich života a začleňování do společnosti. ( Nabízí sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením, sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi a sociální rehabilitaci. Jako podpůrné fakultativní aktivity je zde moţno vyuţít hiporehabilitaci, canisterapii a fyzioterapii (prostřednictvím nestátních zdravotnických zařízení). ( Současnou ředitelkou tohoto sdruţení je paní Jana Podrápská a více informací o něm naleznete na internetové adrese 19

20 Anitera o.p.s. Společnost Anitera navázala na činnost Pomocných tlapek a to v roce Nabízí terapii za pomoci zvířat pro zařízení i jednotlivce, vzdělávání v oboru zooterapie, informační, osvětové a konzultační sluţby pro zájemce o zooterapii. Zakladatelkami společnosti jsou Mgr. Iva Bajtlerová, Michaela Freeman (spoluzakladatelka Pomocných tlapek a místopředsedkyně Canisterapeutické asociace) a Věra Wohlrathová. ( Více informací naleznete na internetové adrese SVOPAP, s. r. o. Společnost SVOPAP vzdělávací centrum s. r. o. vzniklo roku Zabývá se vzděláváním dospělých v oblasti chovatelství zvířat. Jejím cílem je vytvořit kvalitní doplňkové vzdělávání pro širokou veřejnost na vysoké úrovni. Mezi nabídkou kurzů je i kurz caninstruktor pro oblast rozvoje osobnosti. Zakladatelkami společnosti jsou Mgr. Marika Papeţová a Ing. Ivona Svobodová. ( Podrobnější informace o společnosti a nabízených kurzech naleznete na internetové adrese Zooterapie a legislativa Prospěch vyplývající ze vztahu člověk zvíře můţeme očekávat pouze tehdy, kdyţ tato interakce přináší radost, potěšení a dobrou náladu oběma stranám, lidem i zvířatům. Zvířata by v lidském světě neměla pouze přeţívat bez nějakého velkého trápení, ale měla by se svůj ţivot uţívat, ţít ho naplno. Neznamená to ovšem, ţe by se měla stát člověku pánem, či rozmazlenými miláčky. Člověk a zvíře mají tvořit přirozené zdravé společenství. (Matějček, Z., 2007) S tímto souvisí pojem animal welfare neboli ţivotní pohoda zvířat. Pro zabezpečení této pohody stanovila Farm Animal Welfare Council (FAWC Rada pro pohodu hospodářských zvířat) v Londýně pět svobod zvířat ( Svoboda od hladu a žízně snadným přístupem k čerstvé vodě a ke stravě, která je dostatečná pro udržení plného zdraví a síly. 20

21 Svoboda od nepohodlí zabezpečením vhodného prostředí včetně přístřeší a pohodlného místa k odpočinku. Svoboda od bolesti, zranění nebo nemoci pomocí prevence, včasné diagnózy a léčby. Svoboda uskutečnit přirozené chování zajištěním dostatečného prostoru, vhodného vybavení a společnosti zvířat stejného druhu. Svoboda od strachu a úzkosti zabezpečením podmínek a ošetření, tak aby se zabránilo psychickému strádání zvířat. Členové IAHAIO na mezinárodní konferenci v Ţenevě ( ) přijali rezoluci, v níţ mimo jiné vyzvali všechny národní vlády a zainteresované orgány, aby legislativně umoţnili vyuţívat zvířat k léčebným účelům. (Tichá, V. in Velemínský, M., 2007) V České republice prozatím není zooterapie upravena samostatným zákonem. Neznamená to však, ţe ji můţe provozovat kdokoliv a jak se mu zachce. Existuje zde řada zákonů a vyhlášek, které se nějakým způsobem zvířat, ať uţ přímo nebo nepřímo, dotýkají a kterými se poskytování zooterapie řídí. Jedná o oblast ochrany zvířat (např. zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů), o oblast jejich zdraví (např. zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů v platném znění, včetně provádějících vyhlášek), o oblast chovu zvířat (např. zákon č. 154/2000 Sb. o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů), o oblast krmiva (např. zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech) a o oblast léčiv (např. zákon č. 79/1997 Sb. o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů). (Svobodová, I. Tichá, V. in Sborník příspěvků z Mezinárodního semináře o zooterapiích, 2005). Vstup zvířat do prostor zařízení, ve kterém má být zooterapie praktikována je upraven jednak zákonem č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, vyhláškou č. 137/2004 Sb. o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závaţných (Tichá, V. in Velemínský, M., 2007) a jednak vnitřními směrnicemi a provozním řádem toho konkrétního zařízení. 21

22 Podle formy či typu zooterapie, cílové skupiny apod. se jejího provozování mohou dotknout například normy upravující ochranu osobních údajů, sociálně právní ochranu dětí, dobrovolnickou sluţbu, sociální sluţby, svobodu shromaţďování (Listina základních práv a svobod), hospodaření a finanční záleţitosti organizace. (Tichá, V. in Velemínský, M., 2007) Organizace poskytující zooterapii si vytvářejí své vlastní normy praxe. Zastřešující organizace pak vypracovávají metodiky, standardy a pravidla, závazná pro jejich členy, aby tak zajistily kvalitní praktikování zooterapie. Česká hiporehabilitační společnost má jiţ své standardy pro jednotlivé oblasti hiporehabilitace vytvořeny. Canisterapeutická asociace na nich stále pracuje. Jak uţ jsem uvedla v podkapitole 1.4 Organizace v zooterapii, prozatím byly zpracovány a odsouhlaseny tyto dokumenty: Metodika aktivit se psem jako součást ucelené rehabilitace, Etický kodex canisterapeutického týmu CTA a Základní mimina pro uchazeče o post canisasistenta/canisterapeuta. Právem uznaným typem zdravotní terapie zooterapie zatím není. Přijetím zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách ji však lze provozovat alespoň jako jednu ze sociálních sluţeb, konkrétně v rámci sluţeb sociální prevence. Sociální sluţbou zde rozumíme činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení (Část první, 3 písm. a); zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách). Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách dále ukládá poskytovatelům sociální sluţby zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální sluţby. Například sdruţení Piafa Vyškov má registrovány tři tyto sociální sluţby: sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením, sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi a sociální rehabilitaci. Další moţností, kterou organizace poskytující zooterapii mají, a vyuţilo jí výcvikové canisterapeutické sdruţení Hafík, je získání akreditace dobrovolnického centra a organizovat svou činnost dle zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické sluţbě. Zooterapie se tímto zařazuje do oblasti dobrovolnické sluţby. (Eisertová, J. Staffová, Z. in Pravda o zooterapii 2008) 22

23 2 CANISTERAPIE Říká se, ţe pes je nejlepším přítelem člověka. Povaţujeme ho za milého, přítulného společníka, který nás nikdy nezradí a bere nás takové, jací jsme, bez předsudků. Není tedy divu, ţe v dotazníkové akci Dvořákové H. a Galathové M. o povědomosti veřejnosti o zoorehabilitaci (In Terapie a asistenční aktivity lidí za pomocí zvířat, 2008) dotazovaní v otázce, Jaká zvířata se při zoorehabilitaci vyuţívají?, označili psa. Duchovním otcem termínu canisterapie (lat. canis pes), v tomto případě spíše matkou byla v roce 1993 Jiřina Lacinová. Galajdová (1999, s. 24) hovoří o canisterapii jako o způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. Nerandţič (2OO6, s. 52) uvádí, ţe podstatou canisterapie je využití psa v interaktivním léčebném procesu lidí. Eisertová a Staffová (in Pravda o zooterapii, 2008) citují definici canisterapie Kalinové (2006): Canisterapie je jednou z metod rehabilitace, která slouží k podpoře zdraví lidí všech věkových kategorií, při níž se využívá interakce mezi člověkem a psem. Pojem zdraví je přitom vnímán z bio-psycho-sociálního pohledu. Povaţují ji za zatím nejlepší definici canisterpie. Canisterapie se dělí podle uţité metody na AAA, AAT, AAE, AACR. Můţe být individuální, skupinová. Lze ji provádět formou návštěvního programu, rezidentního programu, jednorázových aktivit, ambulantního programu, programu péče o zvíře. 2.1 Účastníci canisterapie Mezi účastníky canisterapie patří především canisterapeutický tým (psovod a pes) a klient, dále potom odborníci jako lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, psycholog, pedagog, sociální pracovník, případně další specialisté. (Nerandţič, Z., 2006) 23

24 Nutná je vzájemná spolupráce všech zúčastněných. V této podkapitole se blíţe podíváme na canisterapeutický tým a klienta, kteří tvoří pomyslnou základnu v canisterapii. Canisterapeutický tým Canisterapeutický tým je tvořen psovodem a jeho psem. Důleţitá je jeho komplexní příprava formou kurzu. Na jejím počátku stojí vstupní testování, jehoţ cílem je identifikace nevhodného psa a psovodovy motivace k praktikování canisterapie. V teoretické části přípravy jsou probírána témata z oblasti kynologie, psychologie, práce s klientem atd. Praktická příprava se týká nácviku modelových situací, které na canisterapeutický tým čekají při jeho nasazení do praxe. Jsou to dovednosti jako ovladatelnost psa, zvykání si na kontakt s více klienty najednou, na jejich nekoordinované pohyby, nezvyklé pachy, zvuky, kompenzační pomůcky apod. (Kalinová, V. in Brno 2003) To vše je potom součástí praktických canisterapeuticých zkoušek, před kterými psovod skládá ještě teoretický test. (Eisertová, J. in Sborník z odborné konference, 2008) Po jejich úspěšném sloţení obdrţí tým osvědčení k výkonu canisterapie a to většinou na 1 2 roky. (Nerandţič, Z., 2006) Pes Při výběru psa pro canisterapii nehraje primární roli jeho rasa, ale především jeho povahové vlastnosti, výchova, prostředí, které ho obklopuje a jeho zkušenosti s lidmi i jinými psy. (Eisertová, J. in Velemínský, M., 2007) Měl by být starý minimálně 18 měsíců. Psovod Psovod by měl být plnoletý, obdařený vysokou sociální inteligencí, empatií, měl by být schopen týmové práce. (Nerandţič, Z., 2006) Důleţitá je také jeho motivace k praktikování canisterapie, jeho poučení o podmínkách za kterých ji je moţné či není moţné praktikovat, jeho znalost práv a povinností vyplývající pro něj ze smlouvy o poskytování canisterapie a znalost metodiky canisterapie. (Tichá, V. in Velemínský, 2007) Podle norem ESAAT musí člověk poskytující canisterapii pod vedením odborníka absolvovat 15 hodin teorie a 20 hodin praxe. Canisterapeutická asociace ho nazvala canasistent. Minimálně 220 hodin teorie, 40 hodin praxe, odevzdání 24

25 padesáti aţ šedesáti stránkové práce a úspěšné sloţení písemné zkoušky musí absolvovat člověk, Canisterapeutickou asociací nazvaný canisterapeut, který chce canisterapii praktikovat samostatně. (Eisertová, J. Tichá, V., in Velemínský) Klient Canisterapii lze indikovat široké škále klientů. Je vhodná pro klienty trpící vysokým krevním tlakem, poruchami srdečního rytmu, depresemi či úzkostnými stavy. Úspěchy zaznamenává u onkologických pacientů, neurologických pacientů, u osob drogově závislých, s poruchami chování, vadami řeči a DMO. (Nerandţič, Z., 2006) Galajdová (1999, s.) uvádí, ţe canisterapii lze uţít: při navazování kontaktu s obtížně komunikujícími pacienty, u autistů, u mentálně a smyslově postižených, u některých psychiatrických diagnóz (úzkost, deprese, fobie), jako socioterapie a psychoterapie tělesně postižených, u apatických klientů, u naučené bezmocnosti, u dlouhodobě, ale i krátkodobě nemocných dětí, v geriatrii (demence). Canisterapie je kontraindikovaná pro klienty trpící alergií na psí srst, některými z akutních onemocnění, strachem ze psů (I kdyţ v canisterapii existují i postupy k odbourání tohoto strachu.), pro klienty s otevřenými ranami a pro ty, kteří s poskytováním této metody nesouhlasí. (Tichá, V. in Velemínský, M., 2007) 2.2 Působení canisterapie Canisterapie klade důraz na řešení psychologických, citových a sociálněintegračních problémů. Působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné a zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. (Galajdová, 1999, s. 24) Canisterapie přispívá ke zlepšení jemné, hrubé motoriky, ke sníţení krevního tlaku, srdeční a dechové frekvence, ke smyslové stimulaci, k rozvoji myšlení, 25

26 představivosti, řečových dovedností, k podpoře emocionality a psychosociální podpoře, slouţí jako motivace k pohybu. Klient se za pomoci psa odpoutává od svých problémů, cítí se v bezpečí, zklidňuje se. Péče o psa rozvíjí samostatnost, odpovědnost, sociální cítění, schopnost spolupráce, zvyšuje sebevědomí a sebedůvěru klienta. (Tichá, V. in Velemínský, M., 2007) Osobám s epilepsií mohou pomáhat signální psi, kteří mají schopnost upozornit klienta na blíţící se záchvat nebo okolí na svého pána v záchvatu. (Staffová, Z., in Velemínský, M., 2007) 2.3 Techniky canisterapie K technikám canisterapie patří polohování, o kterém se posléze zmíním podrobněji, postupy k odbourání strachu ze psů a techniky cílené, které jsou zaměřené do oblastí, které jsem uvedla v předchozí podkapitole (např. hrubá a jemná motorika, myšlení, řeč). Je jich velké mnoţství. Za všechny mohu uvést například manipulaci s krmením, obojkem, vodítkem, hru se psem, procházku se psem, jeho podlézání, přeskakování, házení aportu, kartáčování, hlazení psa, třídění předmětů podle oblastí (krmení psa, péče o psa atd.), vymýšlení pohádek o psech, povídání a prohlíţení knih o psech a mnoho dalších (Tichá, V. in Velemínský, M., 2007). Polohování Polohování je o bezprostředním fyzickém kontaktu klienta a psa. Aby bylo efektivní, je nutné jej provádět v klidném, příjemném prostředí (tlumené osvětlení, relaxační hudba, příjemná teplota). (Benešová, M. Zouharová, M. in Velemínský, 2007) Je vhodné, aby se klient se psem nejdříve pozdravil a ponechala se mu moţnost spontánních reakcí, přičemţ mu nabízíme situace k polohování. Polohy volíme nenásilně. (Benešová, M. Zouharová, M., in Velemínský, M., 2007) Moţné polohy (Benešová, M. Zouharová, M. in Velemínský, M., 2007, s ): dítě na zádech se psem pod dolními končetinami v místě kolen (Druhý pes může být po boku, přičemž druhý bok je dopolohován.), 26

27 dítě na zádech, psi po stranách (Může být i třetí pes pod dolními končetinami.), dítě na boku, psi z čelní a zádové strany, dítě v kleče, obličej a vrchní část trupu položena na psovi (Druhý pes může olizovat horní končetiny a obličej klienta.), dítě vleže na břiše, obličej a ruce na trupu psa. Klient je při těchto polohách dopolohováván pomůckami jako polštář, podkova, válec pod dolní končetiny, polohovací had. Polohovací jednotka trvá obvykle minut. Během ní je moţné prostřídat jednotlivé polohy. Je ale nutné, aby měl klient moţnost dostatečně polohu proţít. Stejně jako počátek polohování, tak i její ukončení, by mělo probíhat pozvolně. (Benešová, M. Zouharová, M., in Velemínský, M., 2007) Canisterapie jako obor na své zařazení zatím čeká. Do zdravotní oblasti se prozatím začlenit nedá. Několik moţností uţ ale existuje. Je jí zařazení canisterapie mezi dobrovolnické sluţby a v rámci zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách jako sociální sluţbu. (viz podkapitola 1.5 Zooterapie a legislativa) 27

28 3 HIPOREHABILITACE Slovo hiporehabilitace je odvozené od slova hippos (řec.: kůň). Z toho tedy vyplývá, ţe se v této kapitole budu zabývat vyuţitím koně k léčebným účelům. Hollým a Hornáčkem je hiporehabilitace definována jako včlenění vození se na koni nebo ježdění (hipických aktivit) do komplexu opatření zaměřených na obnovu ztracené funkce, zmírnění nebo minimalizování či odstranění fyzického, psychologického, sociálního nebo mentálního handicapu pacienta nebo klienta. (2005, s. 19) Oficiální slovník České hiporehabilitační společnosti představuje hiporehabilitaci jako zastřešující pojem pro aktivity spojené s rehabilitací člověka pomocí koně v nejširším smyslu slova. ( Jak uvádí tyto dvě definice, je hiporehabilitace opravdu širokým pojmem. Zahrnuje hipoterapii (oblast lékařství), léčebně pedagogicko-psychologické jeţdění handicapovaných (oblast pedagogiky a psychologie) a sportovní jeţdění handicapovaných (sport handicapovaných). Těmto podskupinám hiporehabilitace, stejně jako jejímu působení na klienty a jejím účastníkům se budu podrobněji věnovat v následujících podkapitolách. Terminologie v tomto oboru je velice nejednotná, ostatně jako snad ve všech odvětvích zooterapie. Nejčastěji se zaměňují pojmy hiporehabilitace a hipoterapie (Většinou jsou povaţovány za synonyma.) a to i v odborné literatuře. Je pak hodně sloţité se zorientovat, zda autor hovoří obecně o hiporehabilitaci, či má na mysli její sekci hipoterapii. Například Zoran Nerandţič definuje hiporehabilitaci jako metodu, která využívá pohyb koňského hřbetu a jeho přenos na člověka; jako pokus o soulad pohybu koně a člověka. (2006, s. 92) Tato definice není komplexní, nevypovídá nic o vlivu jízdy na koni na psychiku člověka. Spíše bych ji uvedla jako definici hipoterapie. Pan doktor ji uvedl ve své knize v podkapitole, která se věnuje působení hipoterapie. Člověk pak opravdu neví, zda jde o překlep a místo termínu hiporehabilitace tam mělo stát hipoterapie nebo je to uvedeno správně. Odstranit tento zmatek se snaţí odstranit Česká hiporehabilitační společnost vydáním oficiálního slovníku hiporehabilitace. Snad se to v brzké době podaří. 28

29 3.1 Hiporehabilitační tým Hipoterapie, léčebně pedagogicko-psychologického jeţdění (dále pouze LPPJ) a sportovního jeţdění handicapovaných (dále pouze SJH) se samozřejmě účastní klient a kůň. K nim v případě hipoterapie a LPPJ přibývá cvičitel, pomocník a odborníci (hipoterapie lékař, fyzioterapeut; LPPJ pedagog, psycholog), u SJH pak trenér. Velice důleţitá je souhra týmu, týká se především mezilidských vztahů a dobrého vztahu lidí ke zvířatům. (Nerandţič, Z., 2006) Kůň Stejně jako v ostatních druzích zooterapie i u hiporehabilitace nezáleţí aţ tak na plemeni koně jako spíše na jeho zdraví, mechanice pohybu, charakteru a temperamentu. Kůň by měl být také lehce ovladatelný, ochotný komunikovat, být klidný při hlasitých zvukových projevech klienta, snést nejistotu, či častou změnu v pohybu klienta, ať uţ na koni sedí nebo k němu přistupuje. (Casková, V. in Pravda o zooterapii, 2008) Pro hiporehabilitačního koně by neměl být problém snést na hřbetě více jezdců a také by neměl být lekavý (př. létající míč, pohyby látkou, nenadálé podněty z okolního prostředí atd.). (Vosátková, A. in Velemínský, M., 2007) Výběr koně záleţí samozřejmě také na konkrétní diagnóze klienta. (Nerandţič, Z., 2006) Pro hiporehabilitaci se z bezpečnostních důvodů nedoporučují hřebci. Kůň má být do hiporehabilitace zařazený po dosaţení psychické a fyzické dospělosti, nejlépe v pátém aţ šestém roce ţivota. (Casková in Pravda o zooterapii, 2008) Výcvik koně není krátkodobá záleţitost, můţe trvat i celý rok. Kůň se učí pod sedlem a na ruce poslušnosti, správnému zapojování svalstva při chodu a základním dovednostem jako je klidné čekání u rampy neţ klient nasedne či sesedne. Učí se zvyknout si na to, ţe se klient bude pohybovat po celém jeho hřbetě, na dotyky po celém těle, na různé podněty, kterých by se mohl leknout (přeběhnutí nějakého zvířete přes cestu, létající míč, nenadálé ostré zvuky atd.) a na kompenzační pomůcky, jeţ klienti vyuţívají (berle, invalidní vozík aj.). (Srovnej: Nerandţič, Z., 2006 a Casková, V. in Pravda o zooterapii, 2008) 29

30 Cvičitel Cvičitel je odpovědný za koně, za jeho psychickou a fyzickou pohodu. Jezdí ho, pracuje s ním v terénu, na lonţi, na ruce a cvičí ho pro situace, se kterými se při hiporehabilitaci můţe setkat (hlasité zvuky, nezkušený jezdec, nasedání a sesedání u rampy, neočekávané podněty z okolí). Cvičitel připravuje koně před terapií (vyčištění, postrojení, atd.) a během ní ho vede. Spolupracuje s odborníkem (fyzioterapeut, pedagog, psycholog) tak, ţe mu poskytuje informace o chování koně a o moţných problémových situacích. Dohlíţí na dodrţování zásad správného jednání s koněm. (Vosátková, A. in Velemínský, M., 2007) V oblasti Sportovního jeţdění handicapovaných je cvičitel vedoucím týmu. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005) U některých autorů, například Hollý a Hornáček, Nerandţič aj., se setkáme s termínem hipolog místo cvičitel. Vosátková upozorňuje, ţe je tento termín nepřesný. (Velemínský, M., 2007) V oficiálním slovníku České hiporehabilitační společnosti se můţeme dočíst, ţe hipolog je osoba zabývající se oborem hipologie 1 a koně nepřipravuje ani netrénuje. ( Cvičitel musí mít jezdecký výcvik a trenérský kurz. Měl by být proškolený také v oblasti hiporehabilitace. (Nerandţič, Z., 2006) Tuto kvalifikaci a proškolení v České republice poskytuje Česká jezdecká federace a Česká hiporehabilitační společnost společně s Piafou Vyškov. (Vosátková, A. in Velemínský, M., 2007) Odborník (terapeut) Odborník sám by měl umět jezdit na koni a mít znalosti ze základů jezdectví. (Nerandţič, Z., 2006) Fyzioterapeut Společně s cvičitelem vybírá vhodného koně pro daného klienta s ohledem na jeho diagnózu. Fyzioterapeut hipoterapii řídí, rozhoduje, zda je pro klienta vhodné cvičení na koni, stanovuje délku jeţdění. Je zodpovědný za to, ţe je terapie prováděna správně a klienta nepoškozuje. (Vosátková, A., in Velemínský, M., 2007) 1 Nauka o koních zabývající se původním vývojem a rozšířením koní, vznikem plemen a jejich hospodářským významem. ( 30

31 Úkolem fyzioterapeuta je navození korektního sedu, který podle potřeby upravuje, odborné vedení pomocníka a instruování cvičitele. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005) Fyzioterapeut má na starosti dokumentaci týkající se hipoterapie. Speciální, sociální pedagog psycholog ergoterapeut Tito odborníci, stejně jako fyzioterapeut v hipoterapii, řídí terapii v LPPJ a vedou o něm dokumentaci (plán, hodnocení). Svoji terapeutickou činnost mohou vykonávat i v rámci hipoterapie či SJH. Zde mohou podpořit účinnost terapeutického snaţení ostatních v týmu a to tím, ţe rozšiřují a podporují emocionální, kognitivní (poznávací) a sociální procesy. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005, s. 63) Lékař Lékař má své místo v oblasti hipoterapie, kde provádí její indikaci. Měl by spolupracovat s hipoterapeutickým týmem. Společně s fyzioterapeutem vytvářet plán hipoterapie, stanovovat její cíl, zajímat se o její průběh a vyhodnocovat její účinek. Je dobré pokud má lékař alespoň minimální zkušenosti s jeţděním na koni. Lépe pak chápe jeho působení a léčebné moţnosti. (Srovnej Hollý, K. - Hornáček, K., 2005 a Vosátková, A. in Velemínský, M., 2007) Pomocník Pomocníkem smí být pouze osoba starší 18 let, která nemá strach z koní. Na internetových stránkách České hiporehabilitační společnosti je jako potřebný věk pomocníka při terapii s vyuţitím koní pomocí psychologických prostředků (dříve LPPJ) uvedeno patnáct let. ( Je nutné poučení pomocníka ze strany vedoucího týmu zahrnující i bezpečnostní opatření. Pomocník je nápomocný při nasedání či sesedání klienta z koně. Během hipoterapie ho jistí z opačné strany neţ terapeut. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005) Pomocníků při terapii můţe být hned několik a to zejména u LPPJ, kde dohlíţí na klienty i mimo terapii. (Vosátková, A. in Velemínský, M., 2007) 31

32 3.2 Indikace a kontraindikace hiporehabilitace Jak je uvedeno v jejích definicích v úvodu kapitoly, hiporehabilitace je rehabilitační metodou působící na člověka komplexně, tedy nejen po stránce fyzické, ale také psychické a sociální. Okruh klientů, kterým je tato metoda indikována, je velice široký. Je zde nutný individuální přístup, tedy zohlednění celkového stavu klienta. Hiporehabilitace je především určena ortopedickým a neurologickým pacientům trpícím špatným drţením těla, poúrazovými stavy, dětskou mozkovou mrtvicí, roztroušenou sklerózou, či svalovou dystrofií, atd. Ale samozřejmě také pacientům z oblasti psychiatrie (duševní choroby, schizofrenie, maniodepresivní stavy, autismus, různé druhy závislostí, neurózy, poruchy osobnosti, mentální retardace, atd.) a z oblasti interní medicíny (kardiovaskulární onemocnění, obezita, poruchy stereotypu dýchání, atd.) (Pipeková, J. in Pipeková, J. - Vítková, M., 2001) Do hipoterapie mohou být zařazováni klienti jiţ od šestého měsíce věku. U kontraindikací platí, ţe čím je hiporehabilitační tým zkušenější, vzdělanější a provázanější, tím se jejich počet sniţuje. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005) Obecně lze říci, ţe pro hiporehabilitaci nejsou doporučováni klienti, kteří mají strach z koní, s ní nesouhlasí, klienti trpící alergií na koňskou srst, akutním onemocněním, krvácivostí, dále klienti s osteoporózou, nezhojenými ranami, proleţeninami, se zhoršováním základního onemocnění a další. (Vosátková, A. in Velemínský, M., 2007) 3.3 Působení hiporehabilitace Jelikoţ se LPPJ prolíná do hipoterapie i do SJH a naopak, uvedu jejich působení ve společné podkapitole a budu zde hovořit celkově o hiporehabilitaci. Jak uţ všichni víme, hiporehabilitace působí na klienta jak po fyzické, tak i psychické a sociální stránce. Jízda na koni v sobě zahrnuje také preventivní funkci. Pomocí ní lze předcházet civilizačním nemocem a to jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Koňský krok má příznivý vliv na fungování orgánů v lidském těle pracujících v pravidelném rytmu a současně i na duševní hygienu. Jeţdění stimuluje pohybový 32

33 systém člověka. To vše významně přispívá k zlepšení fyzické kondice. (Nerandţič, Z., 2006) Pomocí této metody dochází k ovlivnění vadné chůze, k nápravě vadného drţení těla, k zlepšení rovnováhy, normalizaci svalového tonu, k úpravě koordinace pohybů. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005) Kůň představuje významný motivační prvek. Umí člověka přimět k větší aktivitě, coţ podporuje pozitivní vliv léčby. (Nerandţič, Z., 2006) Hiporehabilitace dokáţe zvyšovat sebevědomí klienta, odstranit jeho strach, nedůvěru, tlumit hyperaktivitu a agresivitu. Péčí o koně se klienti učí zodpovědnosti, pořádku, vytrvalosti, samostatnosti. Při ní a také při společných jízdách na hřbetu koně se rozvíjí spolupráce, komunikace. Výsledkem je odstraňování příznaků nemoci, schopnost vytvářet přiměřené vztahy s druhými lidmi a tedy návrat klienta do společnosti. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005) 3.4 Hipoterapie Ve světě se pro tuto část hiporehabilitace uţívá název Hyppotherapy (Vízdalová, H. in Velemínský, M., 2007) Hipoterapie je autory Hollým a Hornáčkem (2005, S. 19) definovaná jako cílené využití práce s koněm, vožení se na koni a ježdění (hipických aktivit), ale hlavně multidimenzionálního pohybu koně na umírnění nebo odstranění příznaků onemocnění pohybového aparátu. V oficiálním slovníku České hiporehabilitační společnosti je definována jako metoda fyzioterapie využívající přirozenou mechaniku pohybu koně v kroku a pohybových impulzů při něm vznikajících, k programování motorického vzoru pohybu do centrální nervové soustavy, prostřednictvím balanční plochy, která je tvořena koňským hřbetem. ( U obou těchto definic se setkáváme s pojmem multidimenzionální pohyb koně či balanční plocha. Jádrem hipoterapie je totiţ vyuţití trojdimenzionálního pohybu koně (nahoru dolů, dopředu dozadu, do boků). Koňský hřbet lze označit za balanční plochu, která nutí klienta neustále balancovat, sladit svůj pohyb s pohybem koně. (Nerandţič, Z., 2006) 33

34 Tím, ţe se krok koně podobá lidské chůzi, se hipoterapií stimuluje centrální nervová soustava klienta tak, ţe je nucena zpracovávat podněty a vysílat příkazy jako by to dělala při běţné chůzi. ( Hipoterapii indikuje lékař, který společně s fyzioterapeutem vytváří její plán a vyhodnocuje její účinek. Hipoterapie je vhodným doplňkem dalších rehabilitačních metod, jako jsou například metoda manţelů Bobathových 2 a Vojtova metoda 3. Má totiţ něco, co většině těchto metod chybí a to pozitivní vliv na psychiku klienta 4. (Nerandţič, Z., 2006) Je snad jedinou, na kterou klienti chodí s radostí, na kterou se velice těší. Cílem hipoterapie je navození aktivního korektního stabilizovaného sedu, pak dochází k nejefektivnějšímu přenášení pohybových stimulů, z koně na klienta. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005) Pokud je klient schopný samostatně na koni sedět a sám si upravit drţení těla, stačí verbální instrukce ze strany fyzioterapeuta nebo lehké upravení dotykem, co se týká drţení těla. Lze uţít bočního sedu nebo kontrasedu. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005) U klientů neschopných samostatného sedu se uţívá sed asistovaný (s fyzioterapeutem) nebo polohování na koni. Jedná se o polohy (Hollý, K. -Hornáček, K., 2005, s. 78): klient leţí na hřbetu koně na břiše či zádech kolmo či podélně na hřbet koně, 2 Metoda užívaná u neurologických pacientů využívající inhibici (útlum) vývojově nižších mechanismů řízení pohybu u pacienta přetrvávajících a facilitaci (podpory) vývojově vyšších mechanismů. Dosahuje se toho omezením primitivních reflexních vzorců prostřednictvím inhibičněfacilitacích poloh, normalizací svalového tonu a postupným rozfázováním pohybů z jedné polohy do druhé ve vývojové řadě pohybu. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005, s. 60) 3 Prostřednictvím terapie Vojtovou metodou - tzv. reflexní lokomocí, je možné vracet (směřovat) do funkce svaly, které člověk při svém pohybu nedokáže vědomě používat. Reflexní lokomoce aktivuje oslabené a nepoužívané svaly a umožňuje souhru protilehlých svalových skupin tzv. koaktivaci. Využívá k tomu vrozeného pohybového programu CNS, který je při poruše funkce blokován. Aktivace se provádí v modelech reflexní otáčení a reflexní plazení, drážděním spoušťových zón. ( 4 Pacient sedí obkročmo s podsazenou pánví, vzpřímeným trupem s volně spuštěnými rameny a přiloţenými lopatkami bez odstávajících loktů. Brada a krk svírají úhel 90. (Hollý, K. - Hornáček, K., 2005, s ) 34

35 klient leţí na hřbetu koně na břiše kolmo na hřbet koně a to s hlavou dovnitř či ven z kruhu; klient leţí podélně na břiše s tváří na koně, buď po, nebo proti směru jízdy koně, klient leţí podélně na břiše s oporou o lokty s otevřenými dlaněmi buď po či proti směru jízdy; klient leţí podélně na břiše opřený o nataţené lokty buď po či proti směru jízdy. Hipoterapeutická jednotka trvá obvykle minut a probíhá dvakrát týdně. 3.5 Léčebně pedagogicko psychologické ježdění Oblastí psychického a výchovného působení koně na člověka se zabývá léčebně pedagogicko psychologické jeţdění (dále pouze LPPJ). Autoři Hollý a Hornáček jej definují jako: využívání práce s koněm, vožení se na koni a ježdění na koni jako pedagogické a psychologické médium k dosažení pozitivních změn v chování dětí a mládeže, nebo ke zmírnění nebo odstranění příznaků duševní choroby či mentálního handicapu. (2005, s. 19) V oficiálním slovníku České hiporehabilitační společnosti můţeme LPPJ najít pod termínem Aktivity s vyuţitím koní a Terapie s vyuţitím koní s pomocí psychologických prostředků. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, ţe v oblasti Aktivit s vyuţitím koní se nejedná na rozdíl od Terapie s vyuţitím koní s pomocí psychologických prostředků o terapii ale o výchovu a v čele hiporehabilitačního týmu je zde pedagog, speciální pedagog či sociální pracovník. Zatímco u terapie s vyuţitím koní s pomocí psychologických prostředků je to psycholog nebo odborník z oblasti psychiatrie. První z uvedených je definován jako: metoda speciální/sociální pedagogiky a sociální práce využívající prostředí jezdecké stáje, kontakt s koněm a vzájemné interakce s ním jako prostředek motivace, aktivizace a vzdělávání lidí se specifickými potřebami. Druhý pak jako: metoda psychoterapie využívající k terapii lidí se specifickými potřebami prostředí jezdecké stáje, kontakt s koněm a vzájemné interakce sním. ( Ve světě můţeme LPPJ nalézt pod termíny EAT Equine-Assisted Therapy (terapie za pomoci koně), EFP Equine-Facilited Psychotherapy (podpůrná 35

36 psychoterapie s koňmi), EEL Equine Experimental Learning (praktická výuka s pomocí koně) a EAP Equine-Assisted Psychotherapy (psychoterapie s pomocí koní. (Vízdalová, H. in Velemínský, M., 2007) V LPPJ vytváří plán odborník (pedagog, psycholog, ergoterapeut), vede dokumentaci o jejím průběhu a provádí vyhodnocení. Cílem LPPJ je ovlivnění psychiky klienta za účelem vybudovat motivaci, snížit nebo odstranit strach, agresi či rezignaci spolu s výukou správného sebehodnocení a sebevědomí. (Lantelme, V. in Terapie a asistenční aktivity lidí za pomoci zvířat, 2008, s. 117) Náplní LPPJ jsou aktivity jako například povídání si o koních, kontakt s nimi, jejich ošetřování (krmení, čištění), uzdění koně, vedení koně, jízda na koni, léčebný tělocvik na koni, hry s míči, slalom, různé soutěţe (poznávací, dovednostní, tématické). ( Délka terapeutické jednotky je individuální s přihlédnutím k aktuálnímu stavu klienta, obvykle minut a probíhá dvakrát týdně. ( 3.6 Parajezdectví Parajezdectví představuje vrchol hiporehabilitace. Vyţaduje schopnost klienta aktivně ovládat koně. V jeho rámci dochází ke spojení zdravotně znevýhodněných jezdců a jezdců bez zdravotního znevýhodnění (Vosátková, A. in Velemínský, M., 2007). Tím přispívá ke zvýšení sebevědomí a sebeúcty klienta a přináší mu pohodu psychickou i fyzickou (Nerandţič, Z., 2006). Parajezdectví zahrnuje paravoltiţ, paradrezuru, paravozatajství, parawestern a paraparkur. Jsou to klasické jezdecké disciplíny upravené pro osoby se zdravotním znevýhodněním. Paravoltiž Paravoltiţéři, buď jednotlivě, nebo ve dvojici vykonávají gymnastické cviky na neosedlaném koni (uţívá se pouze deka a madla) v kroku. Někteří z nich se mohou vypracovat aţ ke cvalu. Kůň je veden cvičitelem na lonţi v kruhu. Soutěţí se v kategorii lehký a těţký handicap. ( 36

37 Jelikoţ je paravoltiţ týmovou disciplínou, rozvíjí se u cvičenců schopnost spolupráce a empatie. (Nerandţič, Z., 2006) V České republice se pořádá Mistrovství ČR v paravoltiţi, Paravoltiţní pohár České hiporehabilitační společnosti a ANECT CUP. ( Paradrezura Paradrezura j disciplína ve které má jezdec se svým koněm za úkol na drezurním obdélníku předvést předem danou úlohu. ( Od roku 1996 je paradrezura zařazena do paralympijských her. V České republice je od roku 2007 uznána Českou jezdeckou federací za plnohodnotnou disciplínu. ( Paradrezurní jezdci od ní mohou, po splnění zkoušky bez skokových úloh, získat licenci pro drezuru (Vosátková, A in Velemínský, M., 2007). Paradrezurní jezdci jsou hodnoceni na základě stejných pravidel jako jezdce drezurní. Mají ovšem dovoleno uţít kompenzační pomůcky. Zařazení jezdce do skupiny a uţité kompenzační pomůcky jsou uvedeny na klasifikační kartě. Klasifikační skupiny jsou následující: Ia nejtěžší stupeň postižení, pouze krok, Ib krok, II krok, klus; mohou zařadit cval, III krok, klus, cval, IV cval se složitějšími cviky. ( Mezinárodní pravidla paradrezury jsou dostupné u České jezdecké federace. V rámci České republiky se pořádá mistrovství ČR v paradrezuře. Paravozatajství Paravozatajství je vhodné pro osoby, které z různých důvodů (obezita, neschopnost sedět obkročmo, obava z výšek atd.) nemohou jezdit na koni. Působí na ně podobně, jako kdyby na koni jezdili (zvýšení sebevědomí, zlepšení drţení těla, koordinace pohybů, rovnováhy apod.). ( V České republice zatím není příliš rozšířené. 37

38 Parawestern Z westernových disciplín se dají nejlépe přizpůsobit potřebám zdravotně znevýhodněných western pleasure, western horsemaship a trail. U těchto disciplín jsou jasně definované úkoly a jasné hodnocení. U western horsemashipu si jezdci mohou navíc zkusit úlohu nanečisto bez koně. ( Paraparkur Paraparkur je o skokových soutěţích. Jezdec se zdravotním znevýhodněním zde následuje jezdce bez zdravotního znevýhodnění. ( Hiporehabilitace je z hlediska jejího poskytovatele velice nákladná metoda (pořízení koně, jeho ustájení, příprava, platy všech osob v hiporehabilitačním týmu). Částka, kterou platí klienti, samozřejmě zdaleka tyto náklady nepokryje. Zdravotní pojišťovnou hiporehabilitace hrazena není 5. Nezbývá tedy nic jiného neţ zkusit granty, coţ je také velice nejitá cesta. Jak lze vidět, tak pro peníze snad ani nikdo hiporehabilitaci poskytovat nemůţe. Všem jejím poskytovatelům tedy patří dík za to, ţe se dnes a denně vydávají touto trnitou cestou, aby pak společně se svým koněm přinášeli klientům zlepšení jejich zdravotního stavu a především psychickou pohodu. 5 Zoran Nerandţič (2006) uvádí, ţe je hipoterapie částečně hrazena zdravotní pojišťovnou jako individuální léčebný tělocvik. Ostatní autoři ale shodně tvrdí, ţe hrazena není a ani já, po dalším hledání, jsem nezjistila opak. 38

39 4 FELINOTERAPIE Felinoterapie využívá pozitivní interakce mezi člověkem a kočkou k léčbě nebo podpoře zdraví člověka. (Hypšová, D. in Velemínský, M., 2007, s. 263) Přestoţe chov kočky není tak náročný jako chov koně či psa, není felinoterapie zatím tak rozšířená jako canisterapie či hipoterapie. Literatury o tomto odvětví zooterapie také není mnoho. Moţná je to také tím, ţe většina z nás je přesvědčena o tom, ţe svéhlavá kočka se nedá ochočit natolik, aby mohla být uţita při terapii. Také sociálně zdravotnická zařízení do svých vnitřních prostor vpustí spíše psi neţ kočky. Snad je důvodem spojování těchto zvířat s chytáním myší a tudíţ s přenosem nejrůznějších onemocnění. Kočky podle nás mají své místo venku. Jediné chovatelské sdruţení v České republice věnující se felinoterapii organizovaně, cíleně a metodicky je Nezávislý chovatelský klub zaloţený D. Hypšovou roku 1999 v Mladé Boleslavi. Chovatelé, kteří se věnují felinoterapii nezávisle, jsou členy Sdruţení chovatelů koček (organizace náleţící mezinárodní felinologické federaci FIFe) nebo členy organizací vyuţívající k zooterapii jiné druhy zvířat. Od roku 2003 při Nezávislém chovatelském klubu funguje odbor zooterapie sdruţující chovatele, kteří pracují v oblasti návštěvní sluţby. Roku 2005 Ústřední komise pro ochranu zvířat schválila Řád ochrany ušlechtilých koček Nezávislého chovatelského klubu při veřejném vystoupení, návštěvní sluţbě včetně zkoušek pro ni a svodu koček a také Řád ochrany ušlechtilých koček Nezávislého chovatelského klubu při jejich chovu. (Hypšová, D. in Velemínský, M., 2007) V zahraničí se felinoterapii organizovaně zabývá Mgr. Erwin Reisaus (Rakousko) a pan Avshalom Beni (Izrael). První ze jmenovaných uţívá perských a domácích koček, druhý pak kočky plemene ragdoll, domácích a bengálských koček. (Nerandţič, Z., 2006) Felinoterapii lze provozovat jako AAA, AAT, AAE atd. a to zejména formou návštěvní sluţby (Nerandţič, Z., 2006). Felinoterapie se účastní klient, dobrovolník se svojí kočkou, zaměstnanci cílových zařízení, příbuzní klienta. 39

40 4.1 Podmínky a pravidla pro poskytování felinoterapie Nezávislý chovatelský klub jako jediná organizace v Evropě má stanovené podmínky čistě pro práci s kočkami v oblasti felinoterapie. (Hypšová, D. in Velemínský, M., 2007) Jak jsem uvedla výše, Nezávislý chovatelský klub má schválený Zkušební řád Nezávislého chovatelského klubu pro týmy pracující v návštěvní sluţbě a Řád ochrany ušlechtilých koček Nezávislého chovatelského klubu při veřejném vystoupení, návštěvní sluţbě včetně zkoušek pro ni a svodu koček. Návštěvní sluţba v oblasti felinoterapie se řídí dohodou s cílovým zařízením, interními předpisy organizace provádějící návštěvní sluţbu, dohodou mezi cílovým zařízením a dobrovolníkem, pokud není příslušníkem organizace a dalšími předpisy (viz podkapitola 1.4 Zooterapie a legislativa). Kočka Při felinoterapii jsou vyuţívány zejména kočky domácí, sibiřské a kočky plemene ragdoll (Nerandţič, Z., 2006), ale také siamské, javánské, perské a mainské mývalí kočky Stejně jako u ostatních druhů zooterapie však aţ tak nezáleţí na plemeni zvířete, ale na jeho povahových vlastnostech. Kočka určená pro felinoterapii by měla být mírná, přátelská, odmala zvyklá na lidi, sama je vyhledávat. Je tedy nezbytné, aby zvíře bylo plně socializované, vychované v obydlí s chráněným výběhem, kde je mu umoţněn neomezený kontakt s lidmi. (Nerandţič, Z., 2006) V návštěvní sluţbě můţe pracovat kočka, které je minimálně jeden rok. Co se týká veterinárních a hygienických hledisek, je nutné očkování, odčervení (2x ročně), pravidelná veterinární prohlídka (2x ročně). Kočky uţívané v návštěvní sluţbě jsou od povinně označovány mikročipem. 40

41 Dobrovolník návštěvního týmu Dobrovolník musí být minimálně jeden rok členem Nezávislého chovatelského klubu. Se svou kočkou, která prošla testem povahových vlastností, musí absolvovat deset návštěv během kterých na něj dohlíží chovatel s licencí pro návštěvní službu. Pokud se jedná o nezletilého žadatele (nejnižší věková hranice je 12 let) je třeba souhlasu zákonného zástupce, který má být u testu a podepisuje osvědčení o jeho výsledku. Po úspěšném absolvování testu spolupráce s kočkou a testu povahových vlastností kočky, může pracovat v oblasti návštěvní služby, ale pouze pod vedením zletilého vedoucího týmu. Po dosažení zletilosti může samozřejmě pracovat samostatně. ( Zletilí dobrovolníci musí předloţit výpis z rejstříku trestů. Po kaţdé návštěvní sluţbě vyhotovuje dobrovolník zápis a jeho kopii odesílá Odboru zooterapie Nezávislého chovatelského klubu. Účastní se školení a seminářů pořádaných Nezávislým chovatelským klubem nebo podobně zaměřenými organizacemi. 4.2 Komu je felinoterapie určena a její cíle Felinoterapie je doporučována odborníky cílových zařízení. ( Obecně lze říci, ţe je vhodná pro klienty všech věkových kategorií, různých typů onemocnění a postiţení, kteří mají ke kočkám pozitivní vztah. (Srovnej Nerandţič, Z., 2006 a Hypšová, D. in Velemínský, M., 2007) Limitujícím faktorem pro provádění felinoterapie je alergie klienta, jeho nesouhlas, otevřené rány a některé akutní stavy. Cílem felinoterapie je aktivizace klientů, navození libých emočních prožitků. U zdravých i handicapovaných dětí procvičení jemné a hrubé motoriky, zdokonalení řečových dovedností, začlenění jednotlivců do nového kolektivu a vybudování zodpovědného vztahu ke zvířatům. ( 41

42 4.3 Aktivity ve felinoterapii Mezi aktivity ve felinoterapii se zahrnuje návštěvní sluţba, loutkové pohádky se ţivými zvířaty a dočasné umístění kočky v cílovém zařízení. Klasická návštěvní služba Při návštěvní sluţbě má klient moţnost přímého kontaktu s kočkou například tím, ţe mu zvíře leţí na klíně (Pokud jde o klienta na invalidním vozíku, tak na pevné podloţce připevněné k vozíku.) nebo se s kočkou můţe, pokud mu to zdravotní stav dovolí, procházet. ( Cílem návštěvní služby je zpříjemnění života klientů a prožitek radosti sdílení se zvířetem i ostatními lidmi. ( Loutkové pohádky se živými zvířaty Při této činnosti, jeţ je metodou návštěvní sluţby mezi AAA a AAT, se kromě koček uţívají i jiná zvířata (morče, králík). Vystupují zde tři aţ čtyři zvířata a to především ve statických rolích. Z plemen koček se tady vyskytuje zejména ragdoll a to z důvodu své potřeby předvádět se. ( Pro navázání očního kontaktu s člověkem (divákem) a zároveň pro to, aby se kočka cítila bezpečně a mohla se kdykoliv stáhnout, se uţívají škrabadla vysoká asi 70 cm. Loutky v těchto pohádkách jsou z textilu, aby byly měkké a příjemné na dotyk. V textech jsou zapojeny lidové písničky a říkadla pro prohloubení slovní zásoby malých diváků, kteří se sami mohou zapojit do hry například doprovodem na Orffovy nástroje. Kdyţ pohádka skončí, mohou si děti pod dohledem vedoucího týmu zvířata hladit a mazlit se s nimi. ( Tato představení rozvíjí u klientů estetické a hudební cítění, rozšiřují slovní zásobu a rozveselují je. (Nerandţič, Z., 2006) Jak po návštěvní sluţbě, tak po loutkových pohádkách je nutné, aby si zvíře odpočinulo a to alespoň na minut. Dočasné umístění kočky v cílovém zařízení Zde je popisován konkrétní případ, kdy kocour Eliash (plemeno ragdoll) Mgr Ladislavy Gilbertové v květnu 2005 pobyl 10 dnů ve Výchovném ústavu pro děti a 42

43 mládeţ v Ostravě, kde paní Gilbertová felinoterapii provádí. Tentokrát byla terapie zaměřena na patnáctiletého Adama se sklony k agresivnímu chování s diagnózou hebefrenií schizofrenie. Chlapec si mohl ve svém volném čase s Eliashem hrát a pod dozorem s ním chodit na vycházky. To vše samozřejmě tehdy, pokud bylo jeho chování přiměřené. (Hypšová, D. in Velemínský, M., 2007) 4.4 Působení felinoterapie na osoby se zdravotním postižením Mentálně postiţenými dětmi jsou kočky přijímány bezpodmínečně a funguje to tak samozřejmě i obráceně, kdy jsou bez podmínek přijímáni lidé s mentální retardací kočkami. Děti se při kontaktu s kočkou cítí v bezpečí, radují se, snaţí se komunikovat, čímţ se rozvíjí jejich slovní zásoba. (Nerandţič, Z., 2006) Ke komunikaci a spolupráci s okolím přimějí kočky i jedince s autismem, kteří se pod jejich vlivem psychicky uvolňují. (Nerandţič, Z., 2006) Při česání, kartáčování, nabízení pamlsků, zapínání a odepínání postroje je procvičována jemná motorika. (Hypšová, D. in Velemínský, M., 2007) Hlazením kočky dochází k prohřívání ruky, coţ v kombinaci se hrou s tímto zvířetem vede k uvolňování spasmů končetin. (Nerandţič, Z., 2006) Kočka motivuje klienty k pohybu, kdy je svým mňoukáním láká k sobě. Je, stejně jako pes schopna u klienta signalizovat blíţící se epileptický záchvat a můţe být i dobrým výchovným prostředkem. Pokud se klient chová nevhodně, neváhá a klidně mu uštědří svojí packou facku. (Reisaus, E., Mezinárodní seminář o zooterapiích Brno, 2003) Kontakt s kočkou přináší klientům zejména psychoterapeutický účinek, jenţ významně přispívá k účinku psychomotorickému. (Nerandţič, Z., 2006) Výzkumník chování Dennis C. Turner ze Švýcarska prokázal, ţe hlazení kočky má na lidi větší uklidňující účinek neţ četba či spánek. (Reisaus, E., Mezinárodní seminář o zooterapiích Brno, 2003) Kaţdý si jistě vzpomene, jak je příjemné poslouchat spokojeně vrnící kočku a kdyţ k tomu připočteme příznivý vliv na fyzické zdraví člověka (prohřívání rukou při hlazení, sníţení krevního tlaku atd.) a 43

44 k tomu nízké nároky na chov, je třeba uznat, ţe toto zvíře dokáţe být v rámci zooterapie velice uţitečné. Je opravdu škoda, ţe je prozatím v tomto ohledu tak nedoceněné. 44

45 5 DALŠÍ ZVÍŘECÍ DRUHY V ZOOTERAPII Vedle jiţ zmíněných a asi nejznámějších typů zooterapie (canisterapie, hiporehabilitace, felinoterapie) se objevuje a sílí vyuţívání dalších zvířecích druhů v zooterapii. V této kapitole se zmíním o papoušcích, poštovním holubovi, malých zvířatech (králík, fretka, morče atd.) a hospodářských zvířatech. Neznamená to ovšem, ţe kromě těchto zvířat se ţádná jiná v zooterapii nevyuţívají. To jistě ne. Můj výčet představuje nejčastěji pouţívaná zvířata v zooterapii z kategorie další zvířecí druhy v zooterapii. Můţeme se dočíst o lamaterapii, dokonce o insektoterapii (terapie za pomoci hmyzu), o vyuţití akvarijních rybiček (pasivní zooterapie), plazů, pavouků, pštrosů, klokanů či delfinoterapii, která je v našich podmínkách zatím pouhou utopií, ale v budoucnu, kdo ví? 5.1 Ornitoterapie Ornitoterapií se rozumí kladné působení ptačího druhu na lidskou psychiku. (Doleţalová, A. in Velemínský, M., 2007, s. 283) Doleţalová (Velemínský, 2007) v souvislosti s tímto typem zooterapie hovoří pouze o papoušcích. Ve výše uvedené definici však není ptačí druh nijak specifikován, proto si dovolím se v této podkapitole zmínit ještě o poštovním holubovi. Papoušci Papoušci dovedou nejen potěšit svým krásným zbarvením, ale být i skvělými společníky. Moţná i proto, ţe je s člověkem pojí podobné povahové rysy (věrnost, ţárlivost, umět mít rád, radovat se, vyţadovat pozornost atd.) a tím pádem si k němu dovedou vytvořit silné citové pouto (Doleţalová in Velemínský, 2007). Papoušci přinášejí mentálně postiţeným lidem s emocionálními problémy potřebné zklidnění, osamělým lidem pocit vlastní potřebnosti, motivaci k dalším aktivitám. Některé druhy papoušků je moţné naučit mluvit, čímţ lze u klienta 45

46 rozvíjet komunikační schopnosti prostřednictvím opakování slov po opeřenci. (Doleţalová, A. in Velemínský, M., 2007) Poštovní holub Díky chovu poštovních holubů se člověk setkává s jinými lidmi (výstavy, chovatelské spolky atd.), jsou tedy prostředkem komunikace ve společnosti. Chov holubů je pro člověka také polem pro seberealizaci, zklidnění se, odreagování od kaţdodenních starostí. (Kasal, V. in Pravda o zooterapii, 2000) 5.2 Malá zvířata Z malých zvířat jsou v zooterapii nejvíce vyuţíváni králíci, morčata, činčily, fretky, ojediněle pak další hlodavci jako například potkan laboratorní, myš laboratorní a křeček zlatý. Zaznamenáno je také uţití pískomila (Dětské integrační centrum Praha) a psouna (Brno). (Mahelka, B. in Velemínský, M., 2007) Tyto zvířecí druhy spojují poměrně nízké náklady na jejich pořízení a nenáročnost jejich chovu. Uţívají se v rámci AAA i AAT, ve formě návštěvního i rezidentního programu. Přináší klientovi zklidnění, zlepšení jemné motoriky (Hlazení zvířete po srsti poskytuje pozitivní dotykové podněty.). (Mahelka, B. in Velemínský, M., 2007) Při dlouhodobé hospitalizaci klienta pomáhají malá zvířata odvádět jeho pozornost od mnohdy nepříjemných vyšetření, rozptylují ho. Lze je dobře vyuţít u citově deprivovaných a zneuţívaných dětí. U autistických pacientů zaznamenala největší úspěch fretka, která je svojí ţivostí a hravostí podněcuje k větší komunikace, jak s ní samotnou, tak i s lidmi. (Galajdová, L., 1999) Stejně jako ostatní zvířata i tato malá jsou vhodným tématem pro komunikaci s jinými lidmi. 5.3 Farmingterapie Farmingterapie je terapie prostřednictvím práce na farmě. (Loučka, R. in Velemínský, M., 2007, s. 299) Probíhá převáţně formou návštěvního programu, kdy 46

47 klienti dochází na danou farmu a tam pomáhají pečovat o zvířata (ovce, kozy, krávy atd.). Tato terapie je určena pro klienty, kteří jsou schopni relativně samostatně pracovat. Působí na ně stejným způsobem jako ostatní typy zooterapie. Přináší jim uklidnění, relaxaci, zlepšení komunikace, zlepšení pohybu, motivaci k dalším aktivitám atd. (Loučka, R. in Velemínský, M., 2007) Galajdová (1999) se zmiňuje o tom, ţe pro hyperkinetické děti jsou malé kozy dokonce vhodnější neţ psi, protoţe k nim na zavolání přijdou na rozdíl od psů teprve, aţ se zklidní. Farmingterapie poskytuje navíc klientům příjemný pocit z dobře vykonané práce a moţnost postupné integrace do společnosti (Loučka, R. in Velemínský, 2007). Uţití zvířecí druhů uvedených v této kapitole se v současné době v rámci zooterapie velice rozvíjí. Prozatím však není mnoho literatury, která by o nich pojednávala a také chybí metodika. Svoje místo v zooterapii si ale jiţ vybojovaly a to ostatní bude snad brzy následovat. 47

48 6 DOMOV PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A VYBRANÁ SKUPINA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Domovy pro osoby se zdravotním postiţením jsou podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách nazývány dřívější ústavy sociální péče. Podle tohoto zákona jsou domovy pro osoby se zdravotním postiţením zařízení poskytující pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situaci vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (Část třetí, Hlava I, Díl 3, 48, odst. 1; zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách) Zdravotním postižením se rozumí tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby. (Část první, 3 písm. g); zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách) Kaţdé z těchto zařízení si definuje cílovou skupinu klientů, pro kterou jsou jeho sluţby určeny (pozitivní cílová skupina) a také pro kterou určeny nejsou (negativní cílová skupina). Domov pro osoby se zdravotním postiţením, ve kterém jsem se rozhodla provést výzkum pro praktickou část své diplomové práce má jako cílovou skupinu klienty s mentální retardací všech stupňů, klienty s kombinovaným postiţením a klienty s dětskou mozkovou obrnou (DMO). Proto se v této kapitole s těmito druhy postiţení seznámíme. 6.1 Mentální retardace Mentální retardací podle mezinárodní klasifikace nemocí rozumíme stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje, který je charakterizován zvláště porušením dovedností, projevujícím se během vývojového období, postihujícím všechny složky inteligence, to je poznávací, řečové, motorické a sociální schopnosti. ( 48

49 Švarcová (2000, s. 25) definuje mentální retardaci jako trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického postižení mozku. Vágnerová (2000, s. 146) potom jako souhrnné označení vrozeného defektu rozumových schopností, jako neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje, přestože byl takový jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován. Z těchto definic lze odvodit hlavní znaky mentální retardace. Jsou jimi trvalost postiţení, jeho vrozenost a sníţení rozumových schopností. Příčiny mentální retardace se spatřují jak ve vnitřních (dědičnost), tak vnějších faktorech. Mezi vnější faktory můţeme řadit např. infekce, intoxikaci, úrazy, hypoxii, které mohou na jedince působit jak v prenatálním, perinatálním tak postnatálním období. (Švarcová, I., 2000) Podle mezinárodní klasifikace nemocí se mentální retardace dělí podle stupně inteligence na lehkou, střední, těţkou a hlubokou mentální retardaci. Dále jsou uváděny ještě dvě kategorie mentální retardace, a to jiná mentální retardace a nespecifická mentální retardace. ( Lehká mentální retardace (IQ 50 69) Většina osob s lehkou mentální retardací je schopna dosáhnout samostatnosti v sebeobsluze a ve vykonávání jednoduchých praktických úkonů v domácnosti. Řeč si osvojují sice opoţděně, ale v běţném ţivotě jsou schopni ji účelově uţívat. (Švarcová, I., 2000) Jejich uvaţování je konkrétní, proto i v mluvě chybí abstraktní pojmy (Vágnerová, M., 2000). Tělesné postiţení se u této skupiny osob vyskytuje ojediněle (Švarcová, I., 2000). Je moţné je vzdělávat ve zvláštní, či pomocné škole a zaměstnávat je v zaměstnání zaměřeném na jednoduchou manuální práci nevyţadující ţádnou nebo pouze nízkou kvalifikaci. (Švarcová, 2000) Střední mentální retardace (IQ 35 49) Osoby se střední mentální retardací mají omezenou schopnost komunikace, sebeobsluhy i zručnosti. (Švarcová, I., 2000) Jejich mluva postrádá i některé konkrétní pomy, je agramatická, chudá (Vágnerová, M., 2000). U tohoto stupně 49

50 mentální retardace je jiţ větší výskyt tělesných postiţení, neurologických onemocnění a epilepsie (Švarcová, I., 2000). Některé ze středně mentálně retardovaných osob zvládnou základy psaní, čtení a počítání. Výchovné působení se zde však spíše zaměřuje na rozvoj motorických dovedností. (Kozáková, Z. in Ludíková, L., 2005) V dospělosti potřebují podporu. Nejsou schopni plně samostatného ţivota (Švarcová, I., 2000). Těžká mentální retardace (20 34) Co se týká komunikace osob s těţkou mentální retardací je ve většině případů neverbální nebo se omezuje na výkřiky, či jednotlivá slova. (Švarcová, 2000) Neuropsychický vývoj u tohoto stupně mentální retardace je celkově omezený. Často se vyskytuje kombinované postiţení, tělesné a smyslové postiţení. (Kozáková, Z. in Ludíková, 2005) Výchova a vzdělávání se v tomto případě zaměřuje na rozvoj dovedností, schopností. Je moţné zařazení do rehabilitačních tříd. (Švarcová, 2000) Hluboká mentální retardace (IQ 0 19) Jedinci s hlubokou mentální retardací komunikují se svým okolím neverbálně a to především prostřednictvím libých, či nelibých reakcí na různé podněty. (Vágnerová, M., 2000) Ve většině případů jsou imobilní nebo ve svém pohybu výrazně omezeni, inkontinentní s těţkým neurologickým postiţením, smyslovým postiţením. (Švarcová, I., 2000) Výchova a vzdělávání je u těchto osob značně omezená. Vyţadují celodenní péči a pomoc. (Švarcová, I., 2000) Jiná mentální retardace Označení jiná mentální retardace se uţívá tehdy, když je stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod zvláště nesnadné nebo nemožné a to pro přidružené senzorické nebo somatické poškození. (Švarcová, I., 2000, s. 30) 50

51 Nespecifická mentální retardace Označení nespecifická mentální retardace se uţívá tehdy, když je mentální retardace sice prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možné zařadit pacienta do jedné ze shora uvedených kategorií. (Švarcová, I., 2000, s. 30) 6.2 Downův syndrom Downův syndrom je forma mentální retardace, jejíţ příčina tkví v trisomii 21. chromozomu. Osoby s downovým syndromem mají charakteristické fyzické znaky (ploché rysy v obličeji, kolmá řasa na vnitřním koutku oka, menší uši, malá ústa, širší a mohutnější krk). (Švarcová, I., 2000) Stupeň mentální retardace je u těchto osob většinou v pásmu spodní hranice lehké aţ střední mentální retardace. (Vágnerová, M., 2000) Tento druh postiţení se často pojí se somatickým postiţením (např. srdeční vada). (Kremličková, M. Novotná, M., 1997) Jedinci s downovým syndromem bývají dobromyslní, s dobrou náladou, dobrou sociabilitou, ochotní ke spolupráci. Dokáţou být ale také egocentričtí a dosti tvrdohlaví. (Kremličková, M. Novotná, M., 1997) 6.3 Kombinované postižení Dle defektologického slovníku (2000, s. 158) rozumíme kombinovaným postiţením stav, kdy je jedinec postižen současně dvěma nebo více vadami. Osoby s kombinovaným postiţením tvoří početnou a hlavně dosti heterogenní skupinu. Proto vyvstává problém, jak s vymezením etiologických faktorů, tak při určování kategorií osob s kombinovaným postiţením. Podle Ludíkové (2005, s. 10) lze mezi nejčastější etiologické faktory řadit: genetické vlivy, chromozomální aberace, infekce, intoxikace, vývojové poruchy, poškození mozku a CNS, metabolické a nutriční činitele, mechanické poškození, vlivy sociálního a materiálního prostředí, psychické faktory, trauma apod.. 51

52 Co se týká kategorizace Ludíková (Ludíková, L. Renotiérová, M., 2006, s. 304) uvádí dělení podle Vaška: mentálně postižení v kombinaci s dalším postižením, slepo hluchota, poruchy chování v kombinaci s dalším postižením či narušením. Vzdělávání osob s kombinovaným postiţením probíhá ve speciálních školách na základě individuálního výchovně vzdělávacího programu. (Ludíková, 2006) U mentální retardace platí, ţe čím je těţší stupeň mentálního postiţení, tím více dalších postiţení se s ní váţe. Mentální postiţení lze kombinovat s postiţením sluchu, zraku, chromozomální aberací, DMO, epilepsií, somatickým postiţením, narušenou komunikační schopností, psychosociálním ohroţením. (Kozáková, Z. in Ludíková, L., 2005) 6.4 Dětská mozková obrna (DMO) Dětská mozková obrna se projevuje poruchou hybnosti, jejíţ příčinou je poškození centrální nervové soustavy a to buď v období prenatálním (infekce, virová onemocnění), perinatálním (asfyxie, poruchy pupečníkové šňůry atd.) či postnatálním první rok ţivota dítěte (infekce, úrazy). (Novotná, M. Kremličková, M., 1997) Rozlišujeme spastickou a nespastickou formu DMO. Spasticitou se rozumí zvýšený svalový tonus a hyperreflexivitu. Jedinec, který jí trpí má omezený aţ znemoţněný pohyb. (Ludíková, L., 2005) Spastické formy DMO: diparetická forma postiţeny jsou obě dolní končetiny; dolní končetiny nataţené se špičkami směřujícími dolů, v oblasti stehen či bérců překříţeny; při včasné rehabilitaci dobrá prognóza zlepšení hybnosti; chůze s pomocí jiné osoby či ortopedických pomůcek; mentální postiţení se u této formy DMO nevyskytuje. (Srovnej Kremličková, M. Novotná, M., 1997 a Renotiérová, M. in Ludíková,L. Renotiérová,M., 2006) 52

53 diparetická paukospastická forma podobná diparetické formě; dolní končetiny nepřekříţeny; někdy výskyt mozečkových příznaků (např. nedostatečná motorická koordinace apod.). (Renotiérová, M. in Ludíková, L. Renotiérová, M., 2006) hemiparetická forma postiţení pravé horní a dolní končetiny či levé horní a dolní končetiny s výraznějším postiţením horní končetiny; horní končetina ohnuta v lokti s pozicí dlaní dolů; dolní končetina nataţená se špičkou směřující dolů; kombinace s mentální retardací závisí na míře poškození; epileptické záchvaty u třetiny postiţených. (Kremličková, M. Novotná, M., 1997) kvadruparetická forma postiţeny horní i dolní končetiny; prognóza zlepšení hybnosti méně příznivá neţ u předešlých forem; kombinace s mentální retardací. (Kremličková, M. Novotná, M., 1997) Nespastické formy DMO: dyskinetická forma vůlí nepotlačitelné, nekoordinované pohyby omezující pohyb jedince; většinou výskyt atetotických (pomalé, červovité) či choreatických (prudké, nečekané) pohyby; intelekt nepostiţený; (Renotiérová,M. in Ludíková, L. Renotiérová, M., 2006) potíţe s řečí jako následek nepravidelného dýchání a nedostatečné koordinace mluvidel. (Kremličková, M. Novotná, M., 1997). hypotonická forma sníţení svalového tonu; ve třech aţ čtyřech letech dítěte přeměna v jinou např. spastickou formu DMO; kombinace s mentální retardací. (Kremličková, M. Novotná, M., 1997) 6.5 Epilepsie Epilepsie je chronické postižení mozkové tkáně, které se projevuje opakovanými záchvaty různého charakteru, spojenými se změnou v oblasti prožívání, chování a často i s poruchami vědomí. (Vágnerová, M., 2000, s. 88) Typy záchvatů (Kremličková, M. Novotná, M., 1997): malé (petit mal) vychází z ohraničeného ohniska v mozku, čímţ dochází k částečným změnám v projevech člověka jako, jsou záškuby 53

54 končetin, změny nálady, náhlá změna chování apod.; člověk si je svého stavu vědom. velké (grand mal) vychází z celého mozku; křeče, bezvědomí. Epilepsie je v současné době poměrně dobře léčitelná a to především, kdyţ se rozpozná zavčas. Kromě léků je také důleţitá správná ţivotospráva s pravidelným denním reţimem. (Defektologický slovník, 2000) Jednotlivá postiţení jsem v této kapitole přiblíţila opravdu pouze v krátkosti. Myslím si však, ţe to pro potřeby mé práce postačí. Jakým způsobem působí zvířata na klienty domova pro osoby se zdravotním postiţením, tedy osoby se zdravotním postiţením a jaký mají vliv na jejich psychický a fyzický stav jsem jiţ uvedla v jednotlivých kapitolách, buď jako podkapitolu Působení canisterapie, hiporehabilitace atd., nebo přímo v textu. V zařízení jako je domov pro osoby se zdravotním postiţením lze praktikovat zooterapii typu AAA, AAT, individuální či skupinovou zooterapii a téměř všechny její typy dle zvířecího druhu a to formou návštěvního programu, rezidentního programu, jednorázových aktivit, pobytového programu. Záleţí na moţnostech zařízení a podmínkách, které jsou zde pro tuto metodu vytvořeny. Provozování zooterapie je zde upraveno především předpisy, jeţ jsem uvedla v podkapitole 1.5 Zooteapie a legislativa, vnitřními směrnicemi a předpisy zařízení a v případě návštěvního programu smlouvou s organizací vysílající zooterapeutický tým. 54

55 PRAKTICKÁ ČÁST 55

56 7 VLASTNÍ VÝZKUM Výzkum pro praktickou část své diplomové práce jsem prováděla v domově pro osoby se zdravotním postiţením ÚSP Křiţanov. (Toto zařízení má stále tento název.) Výzkum probíhal půl roku (září 2010 únor 2011). Jelikoţ jsem ale v tomto zařízení zaměstnaná od počátku ledna roku 2004 na pozici pracovníka v sociálních sluţbách v terapeutických dílnách (V květnu roku 2008 jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. V současné době jsem na rodičovské dovolené.), mohu čerpat také ze zkušenosti s vlastní prací s klienty ÚSP Křiţanov, ze svých znalostí o nich i znalosti prostředí. 7.1 Cíl výzkumu Cílem práce je zjistit moţnosti vyuţití zooterapie v domově pro osoby se zdravotním postiţením. Dílčím cílem č. 1 je zjistit, popsat a zhodnotit působení zooterapie na fyzickou, psychickou i sociální stránku klientů domova pro osoby se zdravotním postiţením. Dílčím cílem č. 2 je zjistit názor pracovníků přímé péče v domově pro osoby se zdravotním postiţením na praktikování zooterapie tamtéţ a zhodnotit jej. Výzkumná teze č. 1: Zooterapie má na klienty veskrze pozitivní vliv, jak po stránce psychické, fyzické i sociální. Výzkumná teze č. 2: Pracovníci přímé péče v domově pro osoby se zdravotním postiţením mají k praktikování zooterapie tamtéţ kladný vztah, upřednostňují však spíše návštěvní program před rezidentním. 7.2 Metodologie výzkumu Při výzkumu jsem pouţila metodu přirozeného, krátkodobého, zjevného i nepřímého (videozáznam) pozorování, polostandardizovaného rozhovoru se 56

57 zooterapeutem, klíčovými pracovníky, ošetřovným personálem i klienty, metodu analýzy osobní dokumentace (sociální, zdravotní, výchovné) klientů a metodu dotazníku. Pozorování je metoda, během které dochází k cílevědomému, soustavnému a plánovitému vnímání jevů a procesů a k registraci objektivních údajů. (Miňhová, J. Pruner, P., 2000, s. 22) Rozhovor je náročnou metodou, při níţ dochází k přímému kontaktu toho, kdo se ptá a toho, kdo odpovídá. Velice cenná je i moţnost pozorování nonverbální (mimoslovní) komunikace dotazovaného v průběhu rozhovoru. U polostandardizovaného rozhovoru máme předem připravenou jeho osnovu, ale kladení otázek se odvíjí od aktuálních okolností. (Miňhová, J. Pruner, P., 2000) Dotazník je metoda blízká rozhovoru. Nedochází zde k přímému kontaktu zadavatele dotazníku a respondenta. Lze jí získat velké mnoţství informací během krátké doby. (Miňhová, J. Pruner, P., 2000) 7.3 ÚSP Křižanov Ústav sociální péče Křiţanov je umístěný v pseudorenesančním zámku, jehoţ historie spadá do 13. století, kdy zde stával hrad. Ten byl však za česko-uherských válek zničen a na jeho místě byl v 16. století zbudován renesanční zámek, který v roce 1710 vyhořel a po té byl barokně (především interiéry) upraven. Do tohoto období spadá také vybudování zámeckého parku se dvěma rybníky. V roce 1906 zde byl zaveden elektrický proud. V roce 1945 došlo k odsunu posledních majitelů zámku jakoţto Němců. Zámek byl po roce 1949 přidělen místnímu národnímu výboru. Vznikly v něm soukromé byty a kanceláře stavební správy a stavby dráhy. Od roku zde měly sídlo národní škola, mateřská škola a Strojně traktorová stanice. Po roce 1952 byla část zámku poskytnuta jako skladiště textilu. Na základě rozhodnutí Krajského národního výboru v Brně zde byl 1. června 1960 zřízen Ústav pro postiţené děti. O prvních 25 přijatých dětí pečovaly řádové sestry z řádu sv. Františka (Odešly ze zařízení roku 1975.). Do konce roku byla kapacita Ústavu zvýšena na 150 dětí. (Nagyová, E. Urbanová, J., 2002) 57

58 V současné době je v ÚSP Křiţanov umístěno 142 klientů, o něţ pečuje celkem 99 pracovníků. Jedná se o koedukované zařízení určené pro klienty ve věku od tří let s mentálním postiţením a přidruţeným kombinovaným postiţením, DMO ve všech formách a epilepsií. Jeho posláním je vytváření příznivých podmínek k předcházení sociální izolace klientů pomocí rozvíjení sociálních kontaktů především s mladými lidmi bez postiţení aţ zapojení do společnosti. ÚSP Křiţanov poskytuje celoroční péči o klienty v pěti základních oblastech jako je ošetřovatelská péče, výchova, celková rehabilitace, sociální sluţba a vzdělávání. (Domácí řád ÚSP Křiţanov) Sluţby poskytované v ÚSP Křiţanov (Domácí řád ÚSP Křiţanov): nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování a krátkodobých pobytů, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Vzdělávání klientů probíhá v odloučeném pracovišti Základní a Praktické školy Velké Meziříčí zřízeném při ÚSP Křiţanov a to v jedné rehabilitační třídě a v jedné třídě praktické školy. Dále zde probíhají kurzy, kterými je umoţněno klientům nesplňujícím věkovou hranici k přijetí do některé z tříd školy, doplnit si vzdělání. Do pomocné třídy klienti dojíţdějí do Velkého Meziříčí. Klienti mají také moţnost navštěvovat terapeutické dílny (keramická, výtvarná, šicí, Axmanova technika hmatového modelování), hernu, multismyslovou místnost. Mohou se účastnit hiporehabilitace, canisterapie, muzikoterapie (Uţ více jak třicet let zde funguje kapela Šafářanka.), učit se práci na počítači. Začala se zde také rozvíjet biblioterapie, trampoterapie. K tradici patří pořádání a účast na sportovních a 58

59 kulturních akcích. Klienti velice rádi jezdí na výlety (ZOO, solná jeskyně, bowling atd.), či rekreace. V současnoti je ÚSP Křiţanov zapojen do procesu transformace. V roce 2009 jiţ jedna klientka ÚSP Křiţanov opustila a začala ţít se svým přítelem, kterého si našla mimo ÚSP. V současnosti mají pronajatý byt ve Velkém Meziříčí a vedou si velice dobře. Pro dalších šest klientů byly nyní pronajaty dva tréninkové byty, ve kterých se připravují na samostatný ţivot. 7.4 Zooterapie v ÚSP Křižanov Zvířata jsou s ÚSP Křiţanov spjata téměř od jeho počátku. Chov zvířat v tomto zařízení upravuje domácí řád ÚSP, který říká, ţe po dohodě s vedoucí oddělení a se spolubydlícími můţe klient chovat v ÚSP zvíře, které neohroţuje psychicky ani fyzicky ostatní klienty nebo pracovníky ÚSP. Majitel zvířete je odpovědný za pravidelný veterinární dohled nad zvířetem, předepsané očkování atd. majitel zvířete platí ze svých prostředků předepsanou úhradu na obecním úřadu Křiţanov. Rozhodnou-li se chovat zvíře na svém oddělení pracovníci ÚSP Křiţanov, výše uvedenou odpovědnost pak mají oni a financované je to z provozních prostředků a darů ÚSP. Z chovu hospodářských zvířat (ovce, kozy a krávy) plyne ÚSP Křiţanov povinnost registrovat se u Českomoravské společnosti chovatelů, a.s. jako chovatel a vést zvířata v evidenci a také ohlásit umístění objektu vyuţívaného k chovu zvířat na pracovišti agentury pro zemědělství a venkov. Canisterapie a hiporehabilitace jsou praktikovány na základě smlouvy o poskytnutí sluţby. Na zooterapii se samozřejmě vztahují pravidla z oblasti bezpečnosti práce. Nutné je také pojištění odpovědnosti za škodu a účast pracovníka ÚSP při praktikování návštěvního programu zooterapie. Vše kolem zvířátek je hrazeno částečně z provozních prostředků a částečně z darů. Oblast zooterapií v ÚSP Křiţanov má na starosti paní Bc. Blanka Broţová (speciální pedagog), která má sama jezdecký výcvik. Ta také zpracovává metodické 59

60 pokyny pro jednotlivé oblasti zooterapie v ÚSP Křiţanov. Prozatím světlo světa spatřily metodické pokyny pro hiporehabilitaci. Canisterapie V ÚSP Křiţanov bylo za dobu jeho fungování chováno několik pejsků, ale většina z nich klasicky u boudy. Posledním z pejsků, se kterým se začalo počítat pro klasickou canisterapii a uvaţovalo se i o canisterapeutických zkouškách, byla fenka zlatého retrívra Bára. Ztroskotalo to na tom, ţe pejsek potřebuje mít jednoho pána, nějaký řád, soukromý prostor. Zde ho neměl. Starali se o něj všichni a ve výsledku vlastně nikdo. Nebyla tu ani osoba, která by měla potřebný čas na výcvik Báry. Bylo evidentní, ţe zde zvíře strádá. Bára začínala být dokonce i agresivní, hlavně k cizím osobám z venku. Proto byla nakonec darována, doufejme, do lepších rukou. Od září roku 2008 navštěvuje dvakrát týdně klienty ÚSP Křiţanov paní Iva Sieberová z občanského sdruţení Sirius Třebíč se svými pejsky, fenkami Pusinkou (zlatý retrívr), Sárou (zlatý retrívr), Letynkou (zlatý retrívr) a Kikinkou (parson russel terier). Všechny mají samozřejmě sloţené canisterapeutické zkoušky. Canisterapie probíhá v prostorách tělocvičny (skupinová canisterapie), rehabilitace (individuální canisterapie) a za hezkého počasí se chodí na vycházky po okolí. Klienty, kteří nedochází do tělocvičny, na vycházky ani do rehabilitace, navštěvují pejsci na oddělení. Dalo by se tedy říci, ţe jsou do canisterapie zahrnuti všichni klienti ÚSP Křiţanov. Co se týká plánování a vytýčení cílů canisterapie u jednotlivých klientů, sestavuje paní Broţová obecný roční plán canisterapie a pak společně s klíčovými pracovníky v rámci individuálního plánování stanovují cíle canisterapie jednotlivým klientům. Hodnocení v rámci canisterapie probíhá stejným způsobem. Aktivity s pejsky jsou zaměřeny na oblast rozvoje jemné, hrubé motoriky, komunikace, na zklidnění klienta, zvýšení jeho soustředění, zvyšování znalostí, sníţení agresivity a na aktivity směřující k odbourání strachu ze psů. K těmto aktivitám jsou uţívány techniky granulování, aportování, česání pejsků, jejich hlazení, manipulace s vodítky, obojky, postrojů, podlézání či přelézání pejsků, povídání si o pejscích, seznámení se s pravidly chování se k pejskovi, 60

61 skládání puzzle (obrázky pejsků rozstříhané na několik kousků, dle obtíţnosti na dva, čtyři i více; rozstřiţené kartičky s různobarevnými pejsky skládání dle barev i správné přiřazení části těla), přiřazování k obrázkům pejsků názvy plemen nebo kartičky s obrázky či slovy, co pejsek můţe/nemůţe jíst, co mu můţeme/nemůţeme dělat apod. Kaţdá canisterapeutická jednotka začíná přivítáním se klientů s pejsky a končí podáním pamlsků pejskům a rozloučením se s nimi. Polohování probíhá v předem vyvětraných, příjemně teplých prostorách rehabilitace, přičemţ zde zní relaxační hudba. I tady se klienti mají moţnost s pejskem nejdříve přivítat, a pokud jsou toho schopni, nechá se jim moţnost zaujmout pozici, jakou oni chtějí, a fyzioterapeutka je dopolohuje. Pejsek u klienta setrvá minut, poté se odvolá. Klient se však ještě chvíli ponechá, tak jak je, aby si canisterapeutickou jednotku doproţil. V roce 2009 v ÚSP Křiţanov proběhly canisterapeutické zkoušky a na letošní květen jsou naplánovány znovu. Hiporehabilitace ÚSP Křiţanov vlastní své dva koně, Karla a Majku, na kterých klienti dříve také jezdívali, ale nyní jsou zde spíše jako oţivení procházek klientů po zámeckém parku. Mají totiţ uţ svá léta (Karel asi 40, Majka asi 30), jsou bez potřebného výcviku a Majka navíc podle znaleckého posudku z kliniky chorob koní není pro hiporehabilitaci vhodná z důvodu svého drobného kroku. Slouţí tedy především jako motivace k procházkám. Klienti se těší, ţe se půjdou podívat na koně, ţe jim budou moci nabídnout nějaký ten pamlsek. Před čtyřmi roky začala spolupráce mezi ÚSP Křiţanov a panem Suchardou ze Zámeckého statku o. s. v Dolní Roţínce. Nejdříve paní Broţová dojíţděla se skupinou klientů jednou týdně za panem Suchardou do Blaţkova, kde tehdy ještě sídlil. Od září 2008 dojíţdí pan Sucharda se svými dvěma valachy Honzou a Jantarem, kteří mají speciální výcvik, třikrát týdně na dvě hodiny za klienty do ÚSP. Dvakrát týdně probíhá Pedagogicko-psychologické jeţdění, kterého se účastní pan Sucharda jako cvičitel, paní Broţová a jeden či dva pomocníci. Jednou týdně se k tomuto týmu přidává fyzioterapeutka a probíhá hipoterapie. 61

62 Celkově je do hiporehabilitace zahrnuto 32 klientů. V jeden den se jí většinou účastní asi 8 klientů, kteří na koni jezdí a potom několik klientů, co pracují s koňmi pouze ze země (doteky, česání, komunikace s nimi, manipulace s postroji, jejich vodění, příjemná procházka). Tento jejich počet je samozřejmě závislý na počtu přítomných pracovníků. Klienti mají mezi sebou rozdělené úkoly, které je nutné před začátkem hiporehabilitace udělat. Někdo má na starosti přípravu helem, další z auta vydělá sedla, jiní pak pomohou panu Suchardovi s koňmi. Poté se všichni s Honzou a Jantarem přivítají, vyčesají je a můţe se přejít k jeţdění. S klienty, u kterých je nutné nasedání na koně a sesedání z něj z rampy, se pracuje v prostředí zámeckého parku, kde je umístěná. S ostatními se pak vyjíţdí do okolí Křiţanova. Střídá se tak písčitý, kamenitý a travnatý terén, rovina i mírnější svah. To vše nutí klienta na koni reagovat na změnu a přizpůsobovat se kroku koně. Vyzkoušela jsem si to také a můţu říct, ţe bez toho, ţe si to člověk uvědomuje, vlastně procvičuje celé své tělo. Na změnu terénu musí samozřejmě reagovat také ti, co jdou pouze na procházku, čímţ se procvičuje jejich ostraţitost a protoţe mezi sebou musí také komunikovat, tak i ona. Nehledě na to, ţe si s personálem cestou neustále o něčem povídají. K nasedání na koně či sesedání z něj se v tomto případě uţívá různých opěrných zídek, ti zdatnější si jej procvičují ze země. Klientovo drţení těla při jízdě se buď upravuje manuálně, některé z nich je potřeba třeba i přidrţovat. U jiných postačí pouze slovní upozornění. Hiporehabilitační jednotka trvá od patnácti do třiceti minut. Co se týká plánování a vytýčení cílů hiporehabilitace u jednotlivých klientů, sestavuje paní Broţová obecný roční plán hiporehabilitace a pak společně s klíčovými pracovníky v rámci individuálního plánování stanovují cíle hiporehabilitace jednotlivým klientům. Hodnocení v rámci hiporehabilitace probíhá stejným způsobem. Klienti také občas navštěvují Zámecký statek pana Suchardy, kde jsou jim k dispozici další koníci a především krytá jízdárna, která je skvělá za nepříznivého počasí. V letošním dubnu se tam chystají dokonce na víkendový pobyt. V ÚSP byla pro tento případ nedávno vyklizena část přilehlé hospodářské budovy, kterou je ale samozřejmě nutné ještě doupravit a dozařídit. 62

63 Pan Sucharda je spoluautorem pravidel a metodiky parawesternu. Byl dokonce vytvořen projekt Parawestern v Křiţanově. Jeden klient z ÚSP Křiţanov se účastnil soutěţe v parawesternu. Na koníky se klienti, zejména jejich muţská část, opravdu velice těší. Vidět pejska, pohladit si ho, má moţnost většina z nás téměř denně. Zato pohladit si koně, svést se na něm, se jen tak někomu nepoštěstí. Kůň je krásné majestátné zvíře a moţnost jízdy na něm, nemluvě o jejím zvládnutí, přináší klientům libé pocity i obdiv okolí. To se týká i těch, kteří pracují s koňmi pouze ze země a zkouší si je například vodit. To, ţe je takové zvíře poslouchá a ono je opravdu někdy poslouchá více neţ personál, jim přináší pocit jisté důleţitosti. Nezanedbatelným faktorem obliby koní u klientů je jistě i pan Sucharda, který je představitelem muţského elementu, jehoţ se v ÚSP nedostává. Farmingterapie V ÚSP Křiţanov ţije ovečka, koza a jalovička plemene jersey. Všechny byly získány jako věcný dar. V péči o ně se tu střídají dva klienti. Ta samozřejmě obnáší jejich krmení, čištění chléva, úpravu výběhu. Při přípravě krmiva (sušení sena, jeho uskladnění) těmto dvěma klientům jsou samozřejmě nápomocni i další. Stejně jako koně Majka a Karel i tato zvířata jsou oţivením zámeckého parku, pro klienty pak výbornou motivací k vycházkám a potěchou pro oko. Ostatní zvířata v ÚSP Křižanov V areálu ÚSP se vyskytuje také několik koček. Nejde o klasickou felinoterapii, kočky se potulují volně po parku. Krmí je klienti, kteří se starají o hospodářská zvířata. Kdyţ je hezké počasí a klienti sedí venku na lavičkách, kočky jim skáčou do klína a nechávají se od nich hladit. Co se týká chovu zvířat přímo na odděleních ÚSP Křiţanov, byl zde pokus se zakrslými králíky a křečky. Nevyšel. Králíci přerostli, byli prý cítit a někteří začali být i agresivní, coţ bylo nejspíše způsobeno špatným zacházením s nimi ze strany klientů. Personál se sice snaţil seznámit je s tím, jak se ke zvířátkům chovat, ale u některých se to bohuţel minulo účinkem. Nechci tím ale říct, ţe by se k nim tak chovali úmyslně. 63

64 Dalším zvířátkem, které jistý čas pobývalo přímo na oddělení, byl pejsek nově příchozí klientky. Bohuţel i ten se musel vrátit zpět domů. Klientka se o něj bohuţel nestarala tak, jak by měla. Pejsek zde neměl svůj klid, prostor ani řád. Vydrţeli tedy jenom dva papoušci na muţském oddělení. Starají se o ně klienti, na jejichţ pokoji jsou umístěni. Chodí se s nimi potěšit ale i ostatní klienti z oddělení. Pokud chlapci z pokoje odchází na denní místnost, berou si klec s ptáčky s sebou. Opravdu jsem přemýšlela, jaké zvířátko by bylo vhodné pro chov přímo na oddělení. Uvaţovala jsem o rybičkách, které nejsou aţ tak náročné na péči a pohled na pestrobarevné plavající rybičky by mohl klienty potěšit i zklidnit. Vzhledem k moţnosti rozbití akvária a následného poranění klientů to ale asi není moc dobrý nápad. Moţná by stálo za to, opět zkusit králíčky. Přesvědčit se, ţe jde skutečně o zakrslý druh a mít více pod dohledem chování klientů k nim. Papoušci také nejsou, co se týká péče o ně, nijak zvlášť nároční a potěší jak oko, tak mohou být dobrými společníky a oţivením ústavního prostředí. Jistě by stálo za zváţení jejich umístění i na dalších odděleních ÚSP. 7.5 Výzkumný vzorek Pro případové studie jsem zvolila 10 klientů, tak aby svým typem postiţení reprezentovali cílovou skupinu ÚSP Křiţanov a také, abych na jejich případech ukázala, jaký vliv můţe mít zooterapie na různé sloţky jejich osobnosti (fyzická, psychická, sociální). Pro dotazníkové šetření jsem vybrala skupinu 54 pracovníků přímé péče. Myslím si, jelikoţ jsou klientům nejblíţe, ţe právě jejich vztah k zooterapii můţe významně ovlivnit její fungování v ÚSP Křiţanov. 7.6 Případové studie V předchozí podkapitole jsem uvedla počet klientů, jejichţ případy budu uvádět v této podkapitole a snad také dostatečně zdůvodnila svůj výběr. Případové studie jsem zpracovávala na základě informací, které jsem o jednotlivých klientech získala při své dřívější práci s nimi, na základě informací 64

65 získaných z jejich výchovné, sociální a zdravotnické dokumentace, z pozorování jejich chování při zooterapii a z rozhovorů se zooterapeutem, klíčovými pracovníky i samotnými klienty. Rozhovory slouţily pouze k doplnění informací, které jsem v dokumentaci nenašla nebo o klientech nevěděla. Otázky na zooterapeuta mi měly pomoci zjistit důvod zapojení klientů do zooterapie, jaký byl jejich první kontakt se zvířaty, další průběh zooterapie a jaký na ně má zooterapie vliv. Některé s klientů, především ty, co nenavštěvovali terapeutické dílny moc neznám, proto moje otázky na klíčové pracovníky směřovaly na to, jaký ten klient je, jak poznají jeho spokojenost, jak projevuje nespokojenost. Dalšími otázkami i v případě ostatních klientů byly, jaké další aktivity klient má a zda je v péči nějakého odborníka (psychologa, neurologa, psychiatra atd.). Klientů jsem se ptala, zda měli, či mají nějaké zvířátko doma, co se jim líbí na zooterapii a zda si přejí její další pokračování. Případová studie č. 1 Muţ, věk 52 let. Jeho diagnóza zní: lehký aţ střední stupeň mentální retardace. Má vadu řeči a divergentní strabismus (šilhání). Rodinná anamnéza: Rodina klienta neplnila svoji funkci. Otec zdravý, matka duševně vadná. Výchova dětí byla zanedbaná. Klientovi byla ústavní výchova nařízena. Má čtyři sourozence, kteří byli také umístěni v dětských domovech. V současnosti tohoto klienta navštěvuje jeho bratr. Osobní anamnéza: Šlo o v pořadí třetí graviditu matky. Předcházel jeden potrat. Porodní hmotnost/váha byly 3350 g/50 cm. Prodělal běţné dětské nemoci jako spalničky, plané neštovice. Byl umístěn do dětského domova, ze kterého pak přišel roku 1966 do ÚSP Křiţanov. Po přijetí neprojevoval ţádné příznaky tesknoty. Okamţitě se zapojil do všech aktivit. Současnost: Klient je klidné, bezproblémové povahy, soběstačný, pracovitý, spolehlivý. Má velice rád zvířata. Uţ za působení řádových sester v ÚSP se pomáhal starat o králíky, dokonce i o labutě, které se nacházely v zámeckém parku, v průběhu času zde měl i několik pejsků. Zbavení způsobilosti k právním úkonům bylo u tohoto klienta v roce 2007 přehodnoceno a změněno na omezení. Mezi ním a ÚSP Křiţanov 65

66 byla pak ve stejném roce uzavřena dohoda o pracovní činnosti. Na jejím základě pracuje na pracovišti zaměstnavatele (ÚSP Křiţanov) jako chovatel. Zooterapie: Klient v současné době pokračuje v činnosti, kterou vykonával jiţ za působení řádových sester v ÚSP. Stará se tedy o hospodářská zvířata (ovečka, koza, kráva) umístěná v ÚSP Křiţanov a o koně Karla a Majku. Krmí je, čistí chlév i výběh, podílí se na obstarávání krmiva atd. Rozdíl je tu pouze v tom, ţe tato jeho záliba se dohodou o pracovní činnosti z roku 2007 stala jeho zaměstnáním, za něţ dostává plat. V péči o zvířata se střídá ještě s jedním klientem. Pomáhá také s péčí o papoušky, kteří jsou na jeho oddělení. Paní Broţová se ho pokoušela zapojit do hiporehabilitace. Předpokládala, ţe, kdyţ má tak pěkný vztah ke zvířatům, by se mu mohla líbit jízda na koni, ţe by to mohla být další forma odměny za jeho práci. Nestalo se tak. On zvířata opečovává a to mu stačí ke spokojenosti. Na oddělení se během dne moc nevyskytuje. Po snídani si jde po vlastní práci. Pomáhá také údrţbářům v zařízení a ti jsou s ním velice spokojeni. Klient se navenek moc neprojevuje, ale jakmile mu někdo pochválí jeho zvířátka, ocení jeho péči o ně i jeho další pomocné práce v ÚSP (Například pan Sucharda se jiţ několikrát nechal slyšet, ţe, kdyby to bylo moţné, by ho okamţitě zaměstnal na svém Zámeckém statku.), je na něm vidět radost. Je to radost a uspokojení z dobře vykonané práce, z toho, ţe zvířátka prospívají, z toho, ţe má v tomto zařízení své prozatím nezastupitelné místo a někdo si jeho práce váţí. Snad to bude znít přehnaně, ale domnívám se, ţe tato jeho činnost tvoří důleţitou náplň jeho ţivota, ţe je jeho smyslem. Paní vychovatelka o něm jednou ve výchovných záznamech napsala, ţe je veliký poţitkář, ţe kdyţ se účastní nějakého výletu, či rekreace velice se mu tam líbí a uţívá si to plnými doušky. To je jistě pravda, ale ze své vlastní zkušenosti (akce Mořský koník třítýdenní pobyt u moře) můţu říct, ţe na tomto klientovi bylo po určité době vidět, jak mu uţ zvířátka, a nějaká manuální práce vůbec, chybí. Neumím si představit, jak by fungoval, kdyby ztratil moţnost takto pracovat. Doufejme tedy, ţe mu ji nikdo upírat nebude a on sám bude mít k této práci ještě dlouho dostatek sil. 66

67 Případová studie č. 2 Ţena, věk 48 let. Její diagnóza zní: střední stupeň mentální retardace, významná porucha chování, lymfedém. Rodinná anamnéza: Klientka vyrůstala v úplné rodině. Má zdravého bratra. Matka jiţ neţije. Bratranec se léčil na psychiatrii (snad schizofrenie). Jinak v rodině nejsou ţádné závaţné choroby. Osobní anamnéza: Klientka se narodila z prvního těhotenství matky. Porodní hmotnost/míra byly 3600 g/52 cm. V dětství prodělala spalničky, plané neštovice. Mentální retardace byla u klientky zjištěna v předškolním věku. Před 15 lety měla asi sedmkrát epileptický záchvat typu grand mal. Po matčině smrti, před čtyřmi lety, byla umístěna do Psychiatrické léčebny a po šesti měsících pobytu tam do ÚSP Křiţanov na ošetřovné oddělení. Adaptace na nové prostředí trvala klientce asi tři týdny. Byla negativistická, plačtivá, úzkostná. Hygienu nedodrţovala (balena do plen). Současný stav: Klientka komunikuje verbálně, sdělením rozumí. Sama komunikaci neiniciuje, pouze jednoslovně odpovídá na dotazy. V oblasti sebeobsluhy potřebuje podporu a pomoc. Do plen jiţ balena není, i kdyţ je často znečištěna stolicí. Co se týká aktivit, podařilo se ji zapojit do nácviku na besídku ke Dni matek, na sportovní hry pro těţce postiţené. Byla na rekreaci, kde se jí velice líbilo. Se zájmem začala sledovat dění kolem sebe. Zooterapie: K výše uvedenému jistě přispěla i canisterapie a hiporehabilitace do níţ byla zapojena společně s nově příchozí klientkou, jíţ si oblíbila, před rokem a půl. Důvodem zařazení klientky do těchto terapií je přání klíčového pracovníka o zapojení klientky do další aktivity a s cílem rozvoje její komunikace a doporučení pravidelných procházek od lékaře i fyzioterapeutky kvůli otokům dolních končetin. Její první setkání s pejsky nebylo moc úspěšné. Paní Broţová ji musela dokonce odvést zpátky na oddělení. Jejího dalšího setkání se psi se účastnil i klientčin otec, který za ní zrovna přijel na návštěvu a byl nadšený z toho, ţe se něčeho takového můţe jeho dcera účastnit. Po jejich rozhovoru se situace změnila a klientka začala na canisterapii docházet velice ráda. Zejména si oblíbila procházky 67

68 s pejsky. Při canisterapii, jeţ probíhá v prostředí tělocvičny, se zapojovala především právě tehdy, kdyţ klienti pejsky vodili. Hiporehabilitace se účastní jako jedna z těch klientů, kteří na koni nejezdí, ale koně jsou pro ně motivací k delším procházkám a hlavně jejich oţivením. První kontakt klientky s těmito zvířaty proběhl jiţ lépe, neţ tomu bylo před tím u pejsků. Pravidelné procházky, samozřejmě v kombinaci s vhodnou obuví, ponoţkami atd. přispěly k velkému zlepšení problému klientky s lymfedemem. Na nich také občas začala sama navazovat komunikaci. Paní Broţová se díky tomu například dozvěděla, ţe klientka doma také vlastnila psa. Před třemi měsíci se vrátilo zpět její negativistické chování. Pracovníci na oddělení před ní museli začít schovávat jídlo, protoţe kromě svého, bere jídlo i ostatním. Jí velice rychle, hltá a hrozí udušení. Je velice těţké ji motivovat k jakékoliv činnosti. Nikdo neví, z jakého důvodu se tato změna chování udála. Moţná k tomu mohl přispět i fakt, ţe přes zimu bylo procházek se zvířaty, jichţ by se mohla účastnit (počasí nebezpečí uklouznutí atd.), velice málo. Canisterapie v tělocvičně také v této době neprobíhala (důvody na straně psovoda paní Sieberové). Jde ovšem o pouhý dohad. V současné době je klientka v péči psychiatra. Všichni doufáme, ţe se ji podaří znovu přivést ke canisterapii a hiporehabilitaci, protoţe na ni tyto terapie měly pozitivní vliv, jak po psychické, tak po fyzické stránce. Případová studie č. 3 Ţena, věk 54 let. Její diagnóza zní těţká mentální retardace na podkladě patrně vrozené dětské mozkové obrny a pozdějšího poškození mozku patrně infekčním zánětem ve školním věku. Trpí částečným ochrnutím pravé horní i dolní končetiny. Rodinná anamnéza: Klientka vyrůstala v úplné rodině. Má zdravého bratra. Rodiče jiţ zemřeli. Osobní a Školní anamnéza: O raných datech pro osobní anamnézu nejsou dostupné záznamy. Informace o klientce začínají aţ jejím školním věkem. Chodila do běţné školy, kde měla dobrý prospěch. Po dvou aţ třech letech výuky nastala náhlá změna jejího chování, snad jako následek horečnatého onemocnění. Přestala 68

69 mluvit. Neustále pobývala v nemocnicích. Doma nejevila o nic zájem. Zdrţovala se uvnitř bytu. Ven chodila pouze s matkou. Do ÚSP Křiţanov byla přijata po smrti matky před rokem a třičtvrtě. Projevovala se velice plaše. Špatně se orientovala. Současný stav: I přesto, ţe ovládá schopnost verbálně komunikovat, tak nemluví. Hygienu udrţuje, i přesto je ale v oblasti sebeobsluhy nutný neustálý dohled. Oblíbila si klientku, jejíţ případ jsem popsala v případové studii č. 2. Nalezla v ní prvotní oporu. Zooterapie: Klientka dochází rok a dva měsíce jednou týdně na skupinovou canisterapii a jednou týdně na hiporehabilitaci. Důvodem k zařazení do zooterapie u této klientky je poznat nové prostředí, zlepšení orientace v něm a tím snad trochu zmírnit její plachost. Dále také rozvoj její komunikace. Její první kontakt se zvířaty byl přirozený, bezproblémový. Donedávna nebylo myslitelné, aby šla na canisterapii či hiporehabilitaci sama bez doprovodu klientky z předchozí případové studie a dnes uţ jí to nedělá problém. Paní Broţová mi také sdělila, ţe po jedné z canisterapeutických jednotek zůstala s touto klientkou a její přítelkyní o samotě a nevěřila svým uším, jak se rozpovídala. Dozvěděla se od ní, ţe měli doma také psa a ona ho měla velice ráda. Od té doby ji uţ znovu takto hovořit neslyšela. Kdyţ jsem to sdělila pracovníkům na klientčině oddělení, byli také překvapeni, protoţe s nimi nekomunikuje nebo pouze jednoslovně odpovídá na dotazy. Moţná by bylo dobré zkusit zapojení této klientky do individuální canisterapie. Mohla by zde mít větší pocit jistoty, coţ by mohlo podpořit rozvoj její komunikace a být odrazovým můstkem pro začátek její ve větším kolektivu. Případová studie č. 4 Muţ, věk 38 let. Jeho diagnóza zní Downův syndrom se středním stupněm mentálního postiţení; vrozená srdeční vada; obezita. Rodinná anamnéza: Klient pochází z úplné rodiny. Má dva mladší zdravé bratry. V rodině není psychická zátěţ. Kaţdý měsíc jezdí na návštěvy domů. Tráví tam i svátky a prázdniny. 69

70 Osobní anamnéza: Stav matky v období gravidity byl dobrý. Porod proběhl v osmém měsíci těhotenství hlavičkou. Porodní váha/hmotnost byly 2600g/51 cm. Sedět začal v sedmi měsících, běhat pak ve čtrnácti měsících. Prodělal plané neštovice, hnisavou meningitidu ve čtrnácti letech a operaci tříselné kýly. Trpěl na časté záněty spojivek. Léčen byl pro hepatitidu B. Do ÚSP Křiţanov byl přijat z rodiny před dvacetipěti lety. Na nové prostředí se poměrně dobře adaptoval. Současný stav: Tento klient nemluví. Vydává zvuky. Dorozumívá se většinou pomocí posuňků. Kontakt s lidmi navazuje spontánně. Je snaţivý, citlivý, dobromyslný, klidný. Poţadavkům okolí se snaţí vyhovět. Sebeobsluhu zvládá. Zooterapie: Klient je zařazen jak do skupinové canisterapie (2 roky), tak do hiporehabilitace (4 roky). Jeho kontakt se zvířaty je od samého začátku bezprostřední a přirozený. Hiporehabilitace se tento klient účastní jiţ od té doby, kdy paní Broţová začala s klienty dojíţdět za panem Suchardou, canisterapie dva roky a to na vlastní přání. Oba dva typy terapie jsou pro tohoto klienta dobrou motivací k pohybu, který je pro něho velice prospěšný, vzhledem k jeho obezitě. Na hiporehabilitaci dochází dvakrát týdně. Jízdu na koni zvládá dobře. Dokáţe nasednout na koně ze země a zpět na zem z něj sesednout (Na svou tloušťku je velice mrštný.). Raději ale koně vodí a to zejména Honzu. Dokáţe ho moţná leckdy ovládat lépe neţ personál s výjimkou pana Suchardy samozřejmě. Pomáhá s přípravou sedel, při vystoupení koní z auta atd. Je při to všem velice důleţitý. Hrdě ukazuje na sebe a po té na Honzu, či na ta sedla. Tím dává najevo, ţe on je ten, který toto vše obstarává. Toto vše má pozitivní vliv na jeho sebevědomí. Z výše uvedeného vyplývá, ţe kontakt klienta se zvířaty je naprosto přirozený. V rámci canisterapie se také nadšeně účastní všech aktivit s pejsky. Vodí je, snaţí se jim dávat povely, hází aport, nechá se podlézat či přelézat, kartáčuje je atd. Jakmile ale dorazí auto ze Zámeckého statku a vystoupí koníci, zejména Honza, vyhrává u něho hiporehabilitace na plné čáře. Asi je to tím, ţe je přece jenom aktivnější neţ canisterapie a hlavně je tu Honza, který se stal kamarádem, parťákem tohoto klienta. 70

71 Zooterapie je jistě velkým obohacením klientova ţivota a bude beze sporu jenom uţitečné v ní pokračovat. Moţná by nebylo na škodu zauvaţovat o jeho začlenění do farmingterapie. Samozřejmě, pokud by s tím klient souhlasil. Případová studie č. 5 Muţ, věk 36 let. Jeho diagnóza zní střední mentální retardace, epilepsie se záchvaty grand mal. Rodinná anamnéza: Vyrůstal v úplné rodině. Narodil se rodičům v jejich druhém manţelství. Má dva zdravé sourozence z matčina a otcova prvního manţelství. V rodině nejsou dědičné choroby ani duševní poruchy. Otec klienta jiţ zemřel. Matka svého syna kaţdý měsíc navštěvuje a bere si ho na svátky a prázdniny domů. Osobní anamnéza: Šlo o v pořadí páté těhotenství matky. Předcházelo jedno přerušení těhotenství, dva samovolné potraty a jeden porod zdravého dítěte. Průběh těhotenství byl normální. Porod byl indukovaný (vyvolaný), protrahovaný. Dítě bylo kříšeno. Porodní hmotnost/míra byly 3350 g/51 cm. Po narození dítě trpělo silnou ţloutenkou a objevily se epileptické záchvaty. Klient začal sedět ve svých třinácti měsících, chodit potom v sedmnácti měsících. S prvními slovy začal ve dvou letech. Docházel na logopedii a foniatrii. Prodělal spálu, plané neštovice, úplavici a měl pravidelné drobné úrazy hlavy. Trpí pylovou alergií. V jedenácti letech u klienta proběhlo sedm velkých epileptických záchvatů s následným zhoršením rozumových schopností. Do ÚSP Křiţanov byl přijat z rodiny před jedenácti lety. Po svém nástupu do zařízení byl zamlklý, na otázky odpovídal stroze. Bez vyzvání se nezapojoval do ţádné činnosti. Školní anamnéza: Klient od svých tří let navštěvoval běţnou mateřskou školu, ze které byl po dvou letech přemístěn do zvláštní mateřské školy. Měl roční odklad nástupu do základní školy. Od sedmi a půl roku začal docházet do zvláštní školy. Kvůli špatnému prospěchu byl od čtvrté třídy přeřazen do pomocné školy. Před osmi lety dokončil roční kurz doplňující vzdělání poskytovaného pomocnou školou a to na odloučeném pracovišti Základní a praktické školy Velké Meziříčí, které sídlí 71

72 v prostorách ÚSP Křiţanov. Klient zvládá trivium s malými chybami. Velice ho zajímá historie. Současný stav: Klient se obtíţně zapojuje do kolektivu, navazuje komunikaci a kontakt s lidmi. Při hovoru nedodrţuje oční kontakt. Na dotaz stručně odpoví. Ostatními klienty z oddělení není moc oblíbený a to kvůli svému chování. Podle psychologické zprávy se jedná o egocentrického jedince, který nejeví zájem o city druhých. Má nízký práh pro uvolnění agrese a nízkou toleranci k frustraci. U klienta se vyskytují poruchy chování, jako znečišťování stolicí, odmlouvání, někdy agresivní projevy i vůči personálu. Klient je v péči psychologa. Navštěvuje terapeutické dílny. Je také zařazený do pracovní čety. Zooterapie: Zooterapie se účastní dva roky. Z toho jednou týdně hiporehabilitace (pedagogicko-psychologické jeţdění) a jednou týdně skupinové canisterapie. Jeho zařazení do těchto terapií doporučil psycholog jako další aktivitu, která by mohla pomoci s jeho problémovým chováním a být prospěšná pro rozvoj jeho komunikace. První kontakt se zvířaty (psi i koni) byl rozpačitý. Postával stranou se sklopenýma očima, jak to má ve zvyku. Do jednotlivých aktivit se zapojoval aţ na vyzvání a bez velkého zájmu. Po nějakém čase (asi po měsíci, dvou) nastal v jeho chování zlom, podobně jako před pěti lety u mě v terapeutických dílnách. Začal se spontánně zapojovat do aktivit. Různé úkoly plní s radostí. Cítí se důleţitý, kdyţ ho paní Broţová například pověří dohledem nad helmami při hiporehabilitaci. Důleţitá je samozřejmě pochvala za dobré plnění přiděleného úkolu. Sám iniciuje komunikaci, snaţí se při ní udrţovat oční kontakt. Po většinu doby trvání canisterapie i hiporehabilitace je vidět na jeho tváři úsměv. Zooterapie je pro tohoto, stejně tak jako i pro jiné klienty motivací k dalším činnostem, jako například dobré plnění úkolů v pracovní četě, hrabání listí v parku (vyroste pěkná tráva, z níţ bude dobré seno pro krmení zvířátek, atd.). Podle psychologa právě tato fyzická aktivita je pro klienta prospěšná a dříve k ní nebyla z jeho strany vůle. Co se týká koní, jízdu na nich zvládá od začátku bez problémů, jenom z ní má nyní větší potěšení. Nasedá a sesedá z koně s mírnou dopomocí ze země a na zem. 72

73 Zooterapie má na chování klienta zatím bohuţel pouze krátkodobý účinek (Většinou jenom po ten den, kdy se koná.). I přes to však stojí za to vidět ho jinak neţ neustále zamračeného mrzouta, který s nikým nemluví. Tato terapie je něčím, na co se můţe těšit, kdy se mu dostane pochvaly, protoţe té se mu kvůli jeho chování téměř nedostává. Proto se domnívám, ţe další pokračování zooterapie u tohoto klienta, mu můţe být jen ku prospěchu. Případová studie č. 6 Ţena, věk 17 let. Její diagnóza zní těţká mentální retardace, vrozený hydrocefalus. Rodinná anamnéza: Rodiče klientky i její dva mladší sourozenci jsou zdrávi. Klientku nenavštěvují. Od narození je umístěna v kolektivním zařízení. Osobní anamnéza: Šlo o první a rizikové těhotenství matky. U dítěte byl zjištěn vrozený hydrocephalus. Porod byl indukovaný (vyvolaný) v 31. týdnu. Porodní hmotnost/míra byly 1950 g/43 cm. Poporodní adaptace dítěte byla dobrá. Prodělalo novorozeneckou ţloutenku. Po narození byla klientka umístěna do DD Ostrava a po té do DD LILA Otnice. Odtud potom před deseti lety přišla do ÚSP Křiţanov. Na nové prostředí se adaptovala dobře. Současný stav: Klientka vyţaduje plnou ošetřovatelskou péči. Kvůli inkontinenci je balena do plen. Nekomunikuje verbálně. Reaguje na oslovení, na dotyk. Dokáţe se obracet, kleknout na kolena (Hlava zůstává na podloţce.). Má velmi ráda společnost. Na osoby ve svém okolí reaguje spontánně. Líbí se jí zvukové hračky, změna prostředí, hlazení. Účastní se muzikoterapie. Dochází do multismyslové místnosti. Je u ní aplikována bazální stimulace. Zooterapie: Do individuální canisterapie, která probíhá jednou týdně, byla zapojena před rokem a dvěma měsíci. Důvodem k tomu bylo přání klíčového pracovníka (změna prostředí, uspokojení potřeby dotyku) a také doporučení fyzioterapeutky a lékaře. Klientka má vybočení páteře a po většinu času zaujímá polohu klubíčka na pravém boku. Je tedy nutná změna polohy prostřednictvím polohování. Samozřejmě, ţe toto dělá na základě pokynů fyzioterapeutky i ošetřovný personál na oddělení, ale problém tkví v tom, ţe klientka v těchto jiných polohách 73

74 dlouho nevydrţí. Neustále se přetáčí. Nezabrání jí v tom ani různé polohovací rehabilitační pomůcky. Kdyţ ji však zapolohujete na levý bok a před ni si lehne pejsek, natahuje po něm ruce, snaţí se ho chytit, hladit ho a vydrţí tak v této poloze déle a ještě se krásně usmívá. Stejné je to i u polohy na zádech, kdy jí leţí pejsci po bocích a ona na nich má poloţené své ruce, kterými se snaţí je hladit. Pejsci se nedají jen tak odstrčit, jak je tomu u rehabilitačních pomůcek. Co se týká prvotní reakce klientky na psy, byla přirozená, i kdyţ trochu ostýchavá. Dnes, pokud uţ je jí něco nepříjemné (např. olizování), bez obav chytne pejska za čumák a odstrčí ho. Canisterapie je velkou pomocí při polohování klientky i jeho zpestřením, uspokojuje také její potřebu doteku, hlazení, které má tak ráda. Při hlazení pejsků si zároveň procvičuje jemnou motoriku. Během canisterapeutické jednotky je na její tváři vidět úsměv. Na oddělení se vrací velice spokojená. Další pokračování canisterapie ve stejném duchu můţe být této klientce jen a jen prospěšné. Případová studie č. 7 Muţ, věk 48 let. Jeho diagnóza zní střední mentální retardace, dětská mozková obrna s pravostrannou spastickou hemiparézou. Rodinná anamnéza: Klient pochází z úplné rodiny. Má starší zdravou sestru. V rodině nebylo zjištěno ţádné zatíţení. Matka jiţ zemřela. Klient má kaţdý měsíc návštěvy. Jezdí na prázdniny a svátky domů. Rodina se o něho velice zajímá i o všechno, co dělá a co ho baví. Osobní anamnéza: Šlo o druhé těhotenství matky. Jeho průběh byl normální. Porod byl protrahovaný, poloha hlavičkou. Porodní hmotnost/míra byly 2600 g/ 51 cm. V pěti měsících se u dítěte objevily křečové záchvaty s bezvědomím. Poslední měl ve dvou letech. Sedět začal klient v osmnácti měsících, chodit a mluvit ve třech letech. Prodělal infekční hepatitidu. Do ÚSP Křiţanov byl přijat z rodiny před jednačtyřiceti lety a jedenácti měsíci. Jeho adaptace na nové prostředí byly dobrá. 74

75 Současný stav: Klient je klidný, bezproblémový. Komunikuje verbálně. Při sebeobsluze potřebuje dohled ošetřovného personálu. Je v péči neurologa. Navštěvuje terapeutické dílny. Zooterapie: Do zooterapie se klient zapojil před dvěma a půl lety. Z toho jednou týdně dochází na skupinovou canisterapii a dvakrát týdně na hiporehabilitaci (jednou týdně pedagogicko-psychologické jeţdění a jednou hipoterapie). Důvodem k účasti na zooterapii bylo jeho vlastní přání a také doporučení fyzioterapeutky. Na zvířátka reagoval hned od počátku přirozeně. Moţná také proto, ţe doma chovali spoustu zvířat (Tatínek byl hajný.) a on pomáhal mamince v péči o ně. V rámci canisterapie rád hází pejskům aport, dává pamlsky, hladí si je, nechá se podlézat či přeskakovat. Tím dochází k procvičování jeho jemné i hrubé motoriky. S pejsky si povídá. Jeho chování je při tom radostné. Ovšem i přes to se mu líbí více u koní. Velice touţil po tom zvládnout jízdu na koni. To se mu opravdu podařilo, ale určitě ne ze dne na den. Ze začátku mu z rampy do sedla koně museli pomáhat čtyři lidi. Také udrţet se v sedle byl pro klienta nejdříve problém. Neustále sklouzával na pravou stranu. Fyzioterapeutka začala tedy chodit vedle koně po jeho pravé straně s tím, ţe jí měl klient tlačit pravou rukou do ramene. Trvalo asi jeden nebo dva měsíce, ale podařilo se. Klient uţ se v sedle krásně udrţí, navíc si na koni krásně srovná drţení těla. Nasedat na koně musí stále z rampy, ale uţ jen s mírnou dopomocí jednoho člověka. Z koně je schopen s dopomocí sesednout na zem. Klient je za to, co dokázal na sebe náleţitě hrdý, ostatně jako všichni kolem něho. Velice mu to zvedlo sebevědomí. Jeho klíčová pracovnice mu musela opatřit kovbojský klobouk a nyní společně s klientem vyhledávají filmy s koňskou tematikou. Dalším jeho cílem je naučit se jezdit na větším koni. Snad se mu to podaří při návštěvách zámeckého statku pana Suchardy. Díky zooterapii získal tento klient větší důvěru sama v sebe. I přes to, ţe se mu ze začátku nedařilo a leckdo by na jeho místě své snaţení vzdal, on v něm naopak vytrval. Odměnou jemu obdiv okolí a dobrý pocit, ţe něco dokázal. Neopomenutelný je i účinek zooterapie na jeho fyzickou stránku, na jeho jemnou, hrubou motoriku, drţení těla. Zooterapie napomáhá klientovi k nezhoršování jeho fyzického stavu a ke zlepšení fyzické kondice. Díky ní získal velikou zálibu, která významně přispívá k naplnění jeho ţivota, a doufejme, ţe tomu tak bude i nadále. 75

76 Případová studie č. 8 Muţ, věk 28 let. Jeho diagnóza zní střední mentální retardace, dětská mozková obrna se spastickou diurézou s paretickými projevy i na horních končetinách. Rodinná anamnéza: Rodiče jsou rozvedeni a zdrávi. Má staršího zdravého adoptovaného bratra. V rodině se nevyskytují dědičné psychické choroby. Na prázdniny a svátky jezdí domů za matkou. Osobní anamnéza: Jednalo se o druhé těhotenství matky. Porod byl hlavičkou. Dítě mělo krevní výron, bylo kříšeno. Porodní hmotnost/míra byly 4100 g/52 cm. Sedět klient začal v jedenácti měsících, chodit ve dvou a půl letech. Prodělal plané neštovice, dvakrát zánět středního ucha. V půl roce mu by zjištěna srdeční vada. Do ÚSP Křiţanov byl přijat před jednadvaceti lety od matky. Na nové prostředí se adaptoval dobře. Školní anamnéza: Klient chodil do mateřské školy. Současný stav: Klient je klidný, v kolektivu snášenlivý, tolerantní k ostatním. Tělesnou hygienu, oblékání zvládá, ale potřebuje dohled ošetřovného personálu. Jí příborem. Mluvené řeči rozumí, ale jemu jsou rozumět pouze některá slova. Chodí bez opory. Klient je v péči neurologa. Dochází do herny, terapeutických dílen, na biblioterapii a trampoterapii. Zooterapie: Do zooterapie byl zařazen před rokem a to v rámci jeho aktivizace. Jednou týdně chodí na skupinovou canisterapii, někdy i na canisterapii individuální. V rámci hiporehabilitace se účastní jednou týdně hipoterapie. První kontakt klienta s pejsky byl přirozený. Bez vyzvání si k nim přisedne, hladí je. Líbí se mu, kdyţ mu dávají pac. Dává jim pamlsky. Setkání s koňmi bylo o poznání rozpačitější. Bylo třeba jej vyzvat, aby se zapojil do aktivit s nimi. Nejdříve chodil pouze na vycházku, vstřebával informace o koních, postupně se zapojoval do aktivit kolem nich (vyčesávání, příprava a hlídání helem). Dnes jiţ na koni jezdí a je na něm vidět, ţe se mu to líbí. Zvládá nasedat a sesedat ze země a na zem s lehkou dopomocí. 76

77 Zooterapie působí prospěšně na jeho jemnou i hrubou motoriku. Ze začátku pro něj také znamenala příleţitost ke změně prostředí a delším vycházkám. Byl totiţ z důvodu nedostatečné kapacity na výchovném oddělení umístěn na ošetřovném oddělení, kde neměl k dispozici tolik podnětů ke svému rozvoji. Proto se jeho klíčová pracovnice snaţila zapojit jej do takových aktivit, které mu tuto moţnost dají, kde má moţnost dostat se do kolektivu schopnějších klientů, jeţ je pro něj jistě mnohem podnětnější. Dnes, díky odchodu některých klientů do tzv. tréninkových bytů, jiţ bydlí na výchovném oddělení. Zooterapie je pro něho i nadále příjemným a prospěšným vyplněním volného času. Případová studie č. 9 Muţ, věk 54 let. Jeho diagnóza zní střední mentální retardace s agresivitou, rapsy a neklidem. Rodinná anamnéza: Klient pochází z úplné rodiny. Matka má neurotické potíţe, jinak je rodinná anamnéza bezvýznamná. Má mladší zdravou sestru. Rodiče za svým synem jezdí na pravidelné návštěvy a berou si ho na svátky a prázdniny domů. Mají velkou radost z toho, kdyţ je jejich syn zapojován do nových aktivit, které se mu líbí a mohou na něj slyšet také chválu. Dříve totiţ slýchali spíše stíţnosti na jeho chování. Osobní anamnéza: Jednalo se o první těhotenství matky. V jeho průběhu byla matka zdráva, pouze v devátém měsíci prodělala obrnu lícního nervu. Porod byl klešťový, koncem pánevním, asfyxie. Porodní hmotnost/míra byly 3850 g/51 cm. Dítě mělo novorozeneckou ţloutenku. Klient začal sedět v osmi měsících, chodit potom v osmnácti měsících. Prodělal spalničky, plané neštovice, příušnice, zápal plic. V pěti letech měl trţnou ránu na hlavě. Do ÚSP Křiţanov byl přijat před čtyřiačtyřiceti lety a šesti měsíci z rodiny. Adaptace na nové prostředí byla dobrá. Současný stav: Klient vyţaduje trpělivý přístup, nesmí být do ničeho nucen a je třeba jej chválit, chválit a zase chválit. Na různé aktivity musí být naladěný, pak je dělá rád a rád se také chlubí se svými výkony. V oblasti sebeobsluhy vyţaduje pomoc a dohled ošetřovného personálu. Komunikuje verbálně. Jeho agresivita se 77

78 s věkem sníţila. Občas jej rozčílí klienti z oddělení a vyhroţuje, ţe je zbije, ale nepamatuji si, ani personál z oddělení se nezmínil, ţe by něco takového v poslední době udělal. Dříve se projevoval agresivně i vůči personálu, ale to uţ se dnes také neděje. Kdyţ srovnám tohoto klienta před sedmi lety, kdy jsem nastoupila do ÚSP a on za mnou začal docházet do terapeutických dílen a nyní, přijde mi určitě klidnější a spokojenější. Přetrvává ovšem jeho náladovost a také problém s jídlem, které je nutné před ním schovávat, protoţe sní vše, na co přijde, hltá a hrozí nebezpečí zadušení. Klient je v péči psychiatra. Dochází do terapeutických dílen a na muzikoterapii. Zooterapie: Zooterapie se klient účastní dva roky. Z toho jednou týdně skupinové canisterapie a jednou týdně pedagogicko-psychologického jeţdění. Důvodem zooterapie u něj je jeho aktivizace, začlenění tohoto klienta do další aktivity, která mu umoţní změnu prostředí a odreagování se od stereotypu na oddělení. Neméně důleţitý je pro něho kvůli nadváze i pohyb, který je s touto terapií spojený. První kontakt se psy i s koňmi byl bezproblémový. Pejskům hází aport, dává jim pamlsky, hladí si je, povídá si s nimi, vodí je. Sám však přiznává, ţe se mu více líbí u koní. V rámci hiporehabilitace nejdříve chodil pouze na procházky, seznamoval se se zásadami chování ke koním a dalšími informacemi o nich. Později začal na koni i jezdit. Jízdu zvládá dobře. Od začátku jej stačí pouze slovně upozornit, aby upravil drţení svého těla. Do sedla se dostává za mírné dopomoci z rampy či jiného vyvýšeného místa. Ze sedla sestupuje, opět s dopomocí, na zem. Klíčový pracovník vypovídá, ţe díky pohybu při zooterapiích jiţ shodil několik kilogramů. Přichází z nich spokojený, uvolněný. Jsou pro něho další aktivitou, která předchází tomu, aby jenom tak seděl na oddělení, nudil se a rozčiloval se nad chováním ostatních klientů z oddělení. Na zvířátka se těší a následně všem sděluje své záţitky a chlubí se svými výkony, za něţ je chválen, coţ je pro něho velice důleţité. Velkou roli v tomto případě hrají klientovi rodiče, které má klient velice rád, kterým se samozřejmě také svěřuje se svými záţitky a oni, jak uţ jsem uvedla výše, jsou nadšení, ţe je jejich syn tak spokojený, ţe ho něco baví a ţe na něj mohou slyšet chválu a stíţností pomalu ale jistě ubývá. 78

79 Kdyţ jsem se s tímto klientem setkala před sedmi lety poprvé, šel z něho docela strach. Tvářil se mrzutě. Pokud jsem se ho na něco zeptala, jenom něco nervózně zabručel. Dnes se mnohem více usmívá. Ve tváři má většinou spokojený výraz. Moţná je to věkem, přece jenom uţ má svá léta. Myslím si ale, ţe k tomu výrazně přispěly všechny aktivity, do nichţ začal být zapojován, které ho vytrhly ze stereotypu na oddělení a které mu umoţnily zaţít pocit, ţe také něco dovede a přinesly uznání druhých. Mezi nimi má zooterapie jistě své nezastupitelné místo, proto je jistě dobré u tohoto klienta v ní i nadále pokračovat. Případová studie č. 10 Ţena, věk 33 let. Její diagnóza zní těţká mentální retardace, dětská mozková obrna (hypotonická forma), epilepsie, mikrocefalie. Rodinná anamnéza: Rodiče jsou rozvedeni. Má mladší zdravou sestru. V rodině není dědičná zátěţ. Za klientkou nikdo z rodiny na návštěvy nejezdí. Osobní anamnéza: Jednalo se o druhé těhotenství matky. Předcházel spontánní potrat. Zdravotní stav matky v těhotenství byl dobrý. Porod proběhl v termínu, koncem pánevním. Dítě bylo čtyřicet minut kříšeno. Porodní hmotnost/míra byly 3500 g/50 cm. Po porodu bylo dítě stále pohotové ke křečím. Do ÚSP Křiţanov byla klientka přijata z ÚSP Hostýn před patnácti lety. Současný stav: Klientka vyţaduje stálou ošetřovatelskou péči. Je inkontinentní (balena do plen). Nechodí, ale dokáţe se pohybovat posunováním po podlaze. Vydává neartikulované zvuky. Rozumí jednoduchým, mnohokrát opakovaným pokynům. Líbí se jí zvukové hračky. Pozitivně přijímá dotek a změnu prostředí. Má ráda společnost. Vyţaduje pozornost. Kdyţ se jí nedostává, vzteká se. Svůj vzdor dává najevo křikem, rozházením vlastního i vedlejšího lůţka. Projevuje se i autoagresivně. Klientka je v péči neurologa. Navštěvuje multismyslovou místnost. Zooterapie: Klientka byla před rokem a půl zařazena do individuální canisterapie. Ta je u ní zaměřena na zklidnění, na odstranění, či alespoň zmírnění autoagresivních sklonů. Od samého počátku terapie reagovala klientka na pejsky přirozeně. Hladí si je, mazlí se s nimi. Přitom se usmívá, je na ní vidět, ţe je velice spokojená. Naplňuje se 79

80 klientčina potřeba pozornosti. Pejsek se věnuje pouze jí. To vše je spojeno i se změnou prostředí a dotekem, které jsou pro ni také důleţité. Personál na klientčině oddělení shodně vypovídá, jak je po návratu z canisterapie krásně zklidněná, odpočinutá od stereotypu na oddělení, usměvavá, jednoduše spokojená. Nevzteká se. Sice jí to moc dlouho nevydrţí (jeden aţ dva dny), ale i kvůli nim má další pokračování canisterapie u této klientky jistě smysl. Nehledě na to, ţe téměř zmizelo její autoagresivní chování. 7.7 Dotazníkové šetření Průzkum pomocí dotazníku jsem zvolila jako doplněk k případovým studiím, abych zjistila, jaký vztah mají pracovníci přímé péče, které jsem si vybrala za respondenty, vztah k praktikování zooterapie v ÚSP Křiţanov a zda podle jejich mínění má na klienty nějaký vliv a jaký. Rozdala jsem celkem 54 dotazníků (V ÚSP Křiţanov pracuje 54 pracovníků v přímé péči.). Vrátilo se mi jich 52 vyplněných. Otázka č. 1: Jaký je Váš vztah ke zvířatům? kladný většinou kladný záporný celkem % 2% 92% kladný většinou kladný záporný 80

81 Otázka č. 2: Vlastníte sám/sama nějaké zvíře? ano ne neodpověděl celkem % 2% 86% ano ne neodpověděl V případě kladné odpovědi u této otázky měli respondenti uvést, jaké zvíře tedy vlastní. Jednoznačně převaţovali psi, následováni kočkami, hospodářskými zvířaty, malými hlodavci, rybičkami, dokonce i jedním koněm. Otázka č. 3: Znáte pojem zooterapie? ano ne celkem % 100% ano ne V případě kladné odpovědi měli respondenti vlastními slovy uvést, co si tedy pod pojmem zooterapie představují. Zooterapie je tedy podle jejich názoru terapie, 81

82 léčba, metoda vyuţívající pozitivního působení zvířete na psychický a fyzický stav člověka. Otázka č. 4: Znáte nějaké typy zooterapie? ano ne celkem % 100% ano ne U této otázky měli respondenti v případě kladné odpovědi napsat, jaké typy zooterapie znají. Pro přehlednost jejich odpovědi uvádím v následující tabulce a grafu. hipoterapie canisterapie felinoterapie farmingterapie delfinoterapie

83 zařízení? Otázka č. 5: Jaká zvířata jsou k zooterapii využívána ve vašem koně psi koza kráva ovce kočky koně psi koza kráva ovce kočky 9 Otázka č. 6: Upřednostňujete chov zvířat v zařízení (rezidentní program) nebo pouze jejich docházení do zařízení, či klientů za zvířaty (návštěvní program)? rezidentní návštěvní obě varianty nemám názor celkem program program % 29% 9% 56% rezidentní program návštěvní program obě varianty nemám názor 83

84 U této otázky měli respondenti svoji volbu zdůvodnit. Důvody pro rezidentní program: Klienti se učí odpovědnosti. Rádi se o zvířátka starají. Klienti za nimi můţou kdykoliv zajít. Důvody pro návštěvní program: náročnost péče o zvířata (ekonomické důvody; Není nikdo, kdo by se o ně staral.) Otázka č. 7: Chováte na vašem oddělení nějaké zvíře? ano ne celkem % 94% ano ne V případě kladné odpovědi měli respondenti uvést, jaké zvíře na svém oddělení chovají. Jedná se o papouška. 84

85 Otázka č. 8: Účastní se klienti z vašeho oddělení zooterapie? ano ne celkem % 100% ano ne U této otázky měli respondenti, v případě kladné odpovědi, doplnit, se kterými zvířaty je u klientů z jejich oddělení praktikována zooterapie. Opět jejich odpovědi pro přehlednost uvádím v následující tabulce a grafu. koně psi koza kráva ovce kočka koně psi koza kráva ovce kočky 85

86 klienty? Otázka č. 9: Má podle Vašeho názoru zooterapie vliv na ano ne neodpověděl celkem % 2% 98% ano ne neodpověděl V případě kladné odpovědi, měli respondenti uvést, jaký má zooterapie podle jejich názoru vliv na klienty. Uváděli, ţe díky zooterapii dochází u klientů k pozitivnímu působení na psychický a fyzický stav, rozvoj motoriky, na jejich spokojenost. Dochází u nich k uvolnění svalového napětí, navození dobré nálady, k celkovému uvolnění, zklidnění, odreagování, rozvoji komunikace, zvýšení sebevědomí. Pozitivně na klienty působí také změna prostředí. 86

87 Otázka č. 10: Má praktikování zooterapie ve vašem zařízení smysl a budoucnost? ano ne neodpověděl celkem % 2% 98% ano ne neodpověděl U této otázky měli respondenti svou odpověď zdůvodnit. Psali, ţe oni sami mohou na klientech pozorovat pozitivní vliv zooterapie. Ti se na ni velice těší a následně se svěřují se svými dojmy, novými záţitky a znalostmi. U klientů se buduje kladný vztah ke zvířatům, která jsou pro ně novými kamarády a obohacují jejich ţivot. Cílem zařízení je spokojený klient a zooterapie ke spokojenosti klientů rozhodně přispívá. 7.8 Shrnutí Výzkumná teze č. 1: Zooterapie má na klienty veskrze pozitivní vliv a to jak po stránce psychické, fyzické, tak sociální. Případové studie klientů z výzkumného vzorku dokládají pozitivní vliv zooterapie na jejich psychickou i fyzickou i stránku. Zooterapie pomáhá při problémovém chování klientů, je skvělou motivací pro další činnosti, povzbuzuje sebedůvěru, sebevědomí klientů. Zvířata se stávají jejich partnery, kamarády, obohacují jejich ţivot. Zooterapie je smysluplným vyplněním volného času klientů. Některým se stala opravdu velikou zálibou, jeţ u některých přešla v zaměstnání, za něţ dostávají plat a navíc jim přináší příjemný pocit z dobře vykonané práce. Díky 87

88 zooterapii je u mnohých klientů uspokojena potřeba změny prostředí, pozornosti, dotyku. Zooterapie přispívá k rozvoji jemné, hrubé motoriky, komunikace, spolupráce klientů. Zlepšuje jejich fyzickou kondici, drţení těla. To, ţe i na ostatní klienty v zařízení působí zvířátka pozitivně, dokládají výpovědi pracovníků přímé péče v dotaznících. Shodně uváděli více méně to, co jsem výše uvedla i já. Výzkumná teze č. 2: Pracovníci přímé péče v domově pro soby se zdravotním postiţením mají k praktikování zooterapie tamtéţ kladný vztah. Upřednostňují však návštěvní program před rezidentním. Názor pracovníků přímé péče na praktikování zooterapie v zařízení jsem zjišťovala pomocí dotazníku. Tato teze se potvrdla pouze z poloviny. Pracovníci znají pojem zooterapie i některé její typy. Vypovídají o jejím pozitivním vlivu na klienty, a proto se vyjadřují kladně i pro její další pokračování v ÚSP Křiţanov. Bylo pro mě překvapením, ţe se většina pracovníků vyslovila, ţe upřednostňuje rezidentní program, tedy chov zvířat v zařízení. Jak uţ jsem napsala, zvířátka (papoušky) chovají pouze na jednom z deseti oddělení. Kdyţ jsem si ale blíţe přečetla zdůvodnění jejich odpovědí, vyplynulo mi z nich, ţe ano jsme pro chov zvířat v zařízení, ale jinde neţ na našem oddělení. Můţeme tak s klienty za zvířátky kdykoliv zajít, ale nemusíme se o ně starat. Opravdu mě mrzí, ţe jsem v otázce, Chováte na vašem oddělení zvíře?, nepoţadovala v případě záporné odpovědi její zdůvodnění. Dílčí cíl č. 1: zjistit, popsat a zhodnotit vliv zooterapie na klienty domova pro osoby se zdravotním postiţením a to, jak po stránce psychické, tak fyzické i sociální. K naplnění tohoto cíle došlo prostřednictvím zpracování případových studií klientů z výzkumného vzorku a výpovědí pracovníků přímé péče v dotaznících. Z obojího vyplývá, ţe zooterapie má na klienty, kteří se jí účastní velice pozitivní vliv po všech stránkách. Dílčí cíl č. 2: zjistit názor pracovníků přímé péče v domově pro osoby se zdravotním postiţením na praktikování zooterapie tamtéţ a zhodnotit jej. Dotazníkové šetření ukázalo, ţe pracovníci znají význam pojmu zooterapie i její základní typy dle zvířecího druhu. K jejímu praktikování a dalšímu pokračování 88

89 v ÚSP Křiţanov se staví kladně, neboť jak píší, mohou její pozitivní vliv pozorovat přímo na klientech ze svých oddělení. Cíl práce: zjistit moţnosti vyuţití zooterapie v domově pro osoby se zdravotním postiţením. V teoretické části jsem nastínila jaké typy, formy zooterapie lze v takových zařízeních vyuţít a také jaký vliv má na klienty takových zařízení. Praktická část potom měla ukázat, jak je tomu v praxi, potvrdit pozitivní vliv této metody na klienty a dokázat tím, ţe moţnosti vyuţití zooterapie v domově pro osoby se zdravotním postiţením jsou široké. Myslím, ţe se tak stalo. Z výzkumu opravdu vyplynulo, ţe moţnosti vyuţití zooterapie v domově pro osoby se zdravotním postiţením jsou široké. Lze zde uplatnit různé typy zooterapie (AAA, AAT, skupinová, individuální, různé druhy zvířat). Z forem je nejlépe vyuţitelný návštěvní program, dále jednorázové aktivity, pobytové programy. V případě rozhodování se pro rezidentní program je nutné nejdříve pečlivě zváţit všechny okolnosti, které z něho pro zařízení plynou. Je to především to, zda je v jeho silách zabezpečit dostatečné podmínky pro chov zvířete a péči o něj tak., aby ţádným způsobem nestrádalo. Nezanedbatelná je i finanční stránka věci. Do zooterapie lze v těchto zařízeních zapojit téměř všechny klienty, samozřejmě s přihlédnutím k jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu i k jejich přání. Je vyuţitelná při problémovém chování, ke zlepšení fyzické kondice, jako motivace k dalším činnostem, k rozvoji komunikace, motoriky, ke zvýšení sebevědomí, sebedůvěry. Díky ní se u nich vytváří pocit odpovědnosti, kladný vztah ke zvířatům, atd. Přispívá k celkové aktivizaci klientů 89

90 ZÁVĚR Moje diplomová práce je zaměřená na problematiku zooterapie v domovech pro osoby se zdravotním postiţením. Teoretická část práce pojednává o zooterapii, problematice domovů pro osoby se zdravotním postiţením a o vybraných skupinách těchto osob v obecné rovině. Seznamuje nás s typy a formami zooterapie, které lze v těchto zařízeních vyuţít a s tím jak působí a jaký vliv má na jejich klienty. Praktická část pak přináší potvrzení tohoto v praxi. Praktikování zooterapie v domově pro osoby se zdravotním postiţením je pro jejich klienty velmi prospěšné. Zvířata velkou měrou napomáhají snaze zaměstnanců zařízení přiblíţit ústavní prostředí co nejvíce domovu. Jsou to ona, kdo přijímá a chová se ke klientům stejně jako ke komukoliv jinému bez ohledu na jejich postiţení, problémové chování, atd. Nekritizují je. Poskytují jim bezpodmínečnou náklonnost a lásku. Tím samozřejmě přispívají ke spokojenosti klientů, ke zlepšení jejich psychického stavu a následně pak i stavu fyzického. Nám všem je jistě známo rčení, ţe z poloviny léčí právě psychika. Pro mě samou bylo zapracovávání této práce také takovou terapií, a to především etapa shromaţďování informací pro její praktickou část. Šlo o vzácné vytrţení ze stereotypu rodičovské dovolené. Procházení různou dokumentací týkající se jak klientů, tak ÚSP, bylo sice opravdu časově náročné, ale pro mě nepředstavitelně zajímavé. Byla jsem ráda, ţe se mohu o klientech dozvědět více a díky tomu jim třeba i lépe porozumět. Velice příjemná byla i účast na samotné zooterapii. Ani trochu se klientům nedivím, ţe jsou jí tak nadšeni. Zooterapie je v současné době v domovech pro osoby se zdravotním postiţením stále více vyuţívaná Stává se zde velmi populární. Výzkum v mé práci je zaměřen kvalitativně, jeho výsledky tedy nelze zobecňovat, ale i přesto věřím, ţe moje práce můţe proces rozvoje zooterapie v těchto zařízeních podpořit nebo můţe slouţit jako podklad k dalším výzkumům v oblasti zooterapie v domově pro osoby se zdravotním postiţením. Teoretická část obsahující základní informace o zooterapii, pak můţe rozšířit pracovníkům domova pro osoby se zdravotním postiţením jejich spektrum znalostí o tomto oboru 90

91 Především však moje práce přináší důkazy o příznivém působení zooterapie na klienty ÚSP Křiţanov, coţ ukazuje, ţe fungování této metody zde má svůj smysl a lze se jednoznačně vyslovit pro její další pokračování. Můţe slouţit jako taková zpětná vazba pro všechny osoby zainteresované na zooterapii, ať uţ přímo či nepřímo (Vedení zařízení vytvářející podmínky pro zooterapii v ÚSP Křiţanov.), ţe svoji práci dělají opravdu dobře a jsou za nimi vidět ne nezanedbatelné výsledky. Jedním z nich je ten, který je zároveň nejdůleţitějším cílem nás všech, a to spokojený klient. 91

92 LITERATURA Animal-Assisted Therapy. Delta Society. [online]. [cit ; 11:05]. Animal-Asssisted Activities. Delta Society. [online]. [cit ; 13:14]. Anitera, o.p.s. Internetové stránky organizace. [online]. [cit ; 12:40]. Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům. Internetové stránky organizace. [online]. [cit ; 16:53] BENEŠOVÁ, M. ZOUHAROVÁ, M. Polohování. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s CASKOVÁ, V. Současnost hiporehabilitace v ČR. In Pravda o zooterapii Sborník příspěvků z odborné konference s mezinárodní účastí. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, s Česká hiporehabilitační společnost. Internetové stránky společnosti. [online]. [cit ; 16:26]. Delta Society. Internetové stránky organizace. [online]. [cit ; 17:35]. DOLEŢALOVÁ, A. Papoušci ornitoterapie. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s Domácí řád ÚSP Křížanov. DVOŘÁKOVÁ, H. GALATHOVÁ, M. Povědomost veřejnosti (respektive majitelů zvířat) o zoorehabilitaci. In Terapie a asistenční aktivity za pomoci zvířat. Sborník příspěvků. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, s EDELSBERGER, L. a kol. Defektologický slovník. 3. vyd. Jinočany: Nakladatelství H&H Vyšehradská s.r.o., s. ISBN

93 EISERTOVÁ, J. STAFFOVÁ, Z. Současný stav canisterapie v České republice. Canisterapie. Nová metoda sociálních sluţeb a její vývoj v ČR. In Pravda o zooterapii Sborník příspěvků z odborné konference s mezinárodní účastí. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, s EISERTOVÁ, J. TICHÁ, V. Příprava canisterapeutického týmu na praktikování canisterapie, výběr vhodného nasazení. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s EISERTOVÁ, J. Canisterapie ve světle objektivních poznatků vývoj canisterapie v ČR. In Zooterapie ve zdravotnických zařízeních. Sborník z odborné konference Praha: Dobrovolnické centrum FN Motol, s EISERTOVÁ, J. Plemena psů vyuţívaná pro canisterapii, výběr vhodných psů. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s ESAAT - AIMS. European Society for Animal Assisted Therapy. [online]. [cit ; 17:06]. ESAAT BOARD. European Society for Animal Assisted Therapy. [online]. [cit ; 17:15]. European Society for Animal Assisted Therapy. Internetové stránky organizace. [online]. [cit ; 17:00]. Farm Animal Welfare Council 5 Freedoms. [online]. [cit ; 17:10]. FREEMAN, M. Terminologie v zooterapii. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN Hafík, o.s. Internetové stránky společnosti. [online]. [cit ; 12:50]. 93

94 Hipoterapie. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. [cit ; 13:10]. hipoterapie. History and founders. Delta Society. [online]. [cit ; 11:05]. HOLLÝ, K. HORNÁČEK, K. Hipoterapie léčba pomocí koně. Přel. D. Švehlová. Ostrava. Montanex, a.s., s. ISBN HYPŠOVÁ, D. Felinoterapie. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s Indikace a cíle stanovené ve felinoterapii. Nezávislý chovatelský klub. [online]. [cit ; 12:45]. International Association of Human Animal Interaction Organizations. Internetové stránky organizace. [online]. [cit ; 16:42]. KALINOVÁ, V. Současný stav v oblasti přípravy canisterapeutických týmů k praktikování canisterapie v ČR. In Mezinárodní seminář o zooterapiích Brno Sborník příspěvků. s KASAL, V. Etiologie ptáků poštovních holubů a jejich vyuţití v zooterapii. In Pravda o zooterapii Sborník příspěvků z celostátní konference. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, s Klasická Návštěvní služba. Nezávislý chovatelský klub. [online]. [cit ; 12:35]. KOLEKTIV AUTORŮ. Mezinárodní seminář o zooterapiích Tvorba norem praxe I. Brno Sborník příspěvků. Brno: Sdruţení Filia, s. KOLEKTIV AUTORŮ. Mezinárodní seminář o zooterapiích Brno Sborník příspěvků. Brno: Sdruţení Filia, s. KOLEKTIV AUTORŮ. Pravda o zooterapii Sborník příspěvků z celostátní konference. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, s. 94

95 KOLEKTIV AUTORŮ. Pravda o zooterapii Sborník příspěvků z odborné konference s mezinárodní účastí. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, s. ISBN KOLEKTIV AUTORŮ. Terapie a asistenční aktivity za pomoci zvířat. Sborník příspěvků. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, s. ISBN KOLEKTIV AUTORŮ. Zooterapie ve zdravotnických zařízeních. Sborník z odborné konference Praha: Dobrovolnické centrum FN Motol, s. Konkrétní aktivity ve felinoterapii. Nezávislý chovatelský klub. [online]. [cit ; 12:30]. KOZÁKOVÁ, Z. Osoby s kombinovanými vadami z pohledu psychopedie. In LUDÍKOVÁ, L. a kol. Kombinované vady. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. ISBN KREMLIČKOVÁ, M. NOVOTNÁ, M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. 1. vyd. Praha: SPN pedagogické nakladatelství a. s., s. ISBN LACINOVÁ, J. Historický vývoj zooterapie a její současný stav. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s LANTELME, V. Terminologie v hiporehabilitaci. In Terapie a asistenční aktivity za pomoci zvířat. Sborník příspěvků. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, s LOUČKA, R. Farmingterapie, farming therapy terapie prací na farmě. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s LOUČKA, R. Ovce a kozy. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s LUDÍKOVÁ, L. RENOTIÉROVÁ, M. a kol. Speciální pedagogika. 4.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. ISBN LUDÍKOVÁ, L. a kol. Kombinované vady. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. ISBN

96 LUDÍKOVÁ, L. Problematika osob s vícenásobným postiţením. In LUDÍKOVÁ, L. RENOTIÉROVÁ, M. a kol. Speciální pedagogika. 4. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s MAHELKA, B. Malá zvířata. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. 4. Vyd. Praha: Portál s.r.o., s. ISBN MIŇHOVÁ, J. PRUNNER, P. Kapitoly ze sociální psychologie pro právníky. 2. vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN MKN-10. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. [online]. [cit ; 13:04]. NAGYOVÁ, E. URBANOVÁ, J. Křižanov od historie po současnost. Křiţanov: Obecní úřad, Naše služby. Anitera, o.p.s. [online]. [cit ; 12:45]. NERANDŢIČ, Z. Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit. 1. vyd. Praha: Albatros nakladatelství, a.s., s. ISBN O nás s námi diskusní workshop o canisterapii. [online]. [cit ; 12:26]. ODENDAAL, J. Zvířata a naše mentální zdraví. Přel. L. Pinc. Praha: Nakladatelství Brázda, s.r.o., s. ISBN Oficiální slovník ČHS pro názvy používané v hiporehabilitaci. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. [cit ; 12:05]. id=132. Parajezdectví. Paradrezura. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. [cit ; 14:03]. paradrezura. Parajezdectví. Paravotiž. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. [cit ; 14:00]. paravolti. 96

97 Parajezdectví. Paravozatajství. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. [cit ; 13:54]. paravozatajstvi. PIPEKOVÁ, J. VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálněpedagogické péči. 2. vyd. Brno: Paido, s. ISBN PIPEKOVÁ, J. Nové terapeutické moţnosti v péči o tělesně postiţené (hipoterapie a canisterapie). In PIPEKOVÁ, J. VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálněpedagogické péči. 2. vyd. Brno: Paido, s Podané ruce, o.s. Internetové stránky společnosti. [online]. [cit ; 11:48]. Pomocné tlapky, o.p.s. Internetové stránky společnosti. [online]. [cit ; 11:36]. REISAUS, E. Kočka jako terapeut. In Mezinárodní seminář o zooterapiích Brno Sborník příspěvků. Brno: Sdruţení Filia, s RENOTIÉROVÁ, M. Speciální pedagogika osob s postiţením hybnosti. In LUDÍKOVÁ, L. RENOTIÉROVÁ, M. a kol. Speciální pedagogika. 4. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s Sdružení Piafa. Internetové stránky společnosti. [online]. [cit ; 12:10]. STAFFOVÁ, Z. Vzuţití canisterapie při epilepsii. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s SVOBODOVÁ, I. TICHÁ, V. Zákony v zoorehabilitační praxi v podmínkách ČR. In Mezinárodní seminář o zooterapiích Tvorba norem praxe I. Brno Sborník příspěvků. Brno: Sdruţení Filia, s SVOPAP vzdělávací centrum, s.r.o. Internetové stránky společnosti. [online]. [cit ; 12:16]. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN Terapie s využitím koní pomocí psychologických prostředků. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. [cit ; 13:30]. 97

98 TICHÁ, V. Cílené canisterapeutické aktivity (techniky). In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s TICHÁ, V. Indikace a cíle canisterapie. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s TICHÁ, V. Legislativní úprava týkající se praktikování zooterapie. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s TICHÁ, V. Působení canisterapie. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s TICHÁ, V. Účastníci canisterapie. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s TICHÁ, V. Zastřešující organizace v zooterapii. In VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s Understanding the differences between AAA and AAT. Delta Society. [online]. [cit ; 11:17]. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Portál, s. ISBN VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s. ISBN VÍZDALOVÁ, H. Léčebně pedagogicko psychologické jeţdění. IN VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., s Vojtova metoda. Vojtova společnost. [online]. [cit ; 12:31]. VOSÁTKOVÁ, A. Hiporehabilitace. IN VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona s.r.o., Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách v platném znění. 98

99 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Přepisy rozhovorů Příloha č. 3: Fotogalerie Fotografie jsou v ní publikované se souhlasem osob na nich zachycených, či se souhlasem jejich opatrovníků. Autorkou fotografií jsem já, paní Broţová a paní Sieberová, které mi je laskavě poskytly ke zveřejnění v této práci.

100 Příloha č. 1: Dotazník Dobrý den, do rukou se Vám dostal dotazník, který je vytvořen pro potřebu mé diplomové práce s názvem Zooterapie v domovech pro osoby se zdravotním postiţením a o jehoţ vyplnění bych Vás ráda poţádala. Jeho vyplnění je zcela anonymní a jistě Vám zabere pouze několik minut. Děkuji za Váš čas. Jana Vaverková 1. Jaký je Váš vztah ke zvířatům? 2. Vlastníte sám/sama nějaké zvíře? ANO (Uveďte jaké.) NE 3. Znáte pojem zooterapie? ANO (Napište prosím svými slovy jeho význam.) NE 4. Znáte nějaké typy zooterapie? ANO (Napište je prosím.) NE

101 5. Jaká zvířata jsou k zooterapii užívána ve vašem zařízení? 6. Upřednostňujete chov zvířat v zařízení nebo pouze jejich docházení do zařízení, či klientů za zvířaty? (Prosím zdůvodněte svoji volbu.) 7. Chováte na vašem oddělení nějaké zvíře? ANO (Jaké?) NE 8. Účastní se klienti z vašeho oddělení zooterapie? ANO (Se kterými zvířaty?) NE

102 9. Má podle Vašeho názoru zooterapie vliv na klienty? ANO (Jaký? V čem na ně působí?) NE 10. Má praktikování zooterapie ve vašem zařízení smysl? ANO (Proč?) NE (Proč?) Děkuji.

103 Příloha č. 2: Přepisy rozhovorů Rozhovor se zooterapeutem (S paní Broţovou si tykáme.) Jaké typy zooterapie fungují v ÚSP Křiţanov? Do ústavu jezdí pan Sucharda se svými koni na hiporehabilitaci, paní Sieberová se psy na canisterapii. Chováme tady dva koně, ovci, kozu a krávu a praktikujeme farmingterapii. Na jednom oddělení mají dva papoušky a taky tady máme několik koček. Jak dlouho trvá spolupráce zařízení s panem Suchardou a paní Sieberovou a jak často k vám dojíţdí? S panem Suchardou spolupracujeme uţ asi čtyři roky. Nejdřív jsem za ním dojíţděla s několika klienty jednou týdně do Blaţkova. Před dvěma a půl lety začal on se svými dvěma koni Jantarem a Honzou jezdit třikrát týdně za námi. Dvakrát týdně máme pedagogickopsychologickké jeţdění a jednou týdně hhipoterapii. Taky občas jedeme na statek pana Suchardy, kde jsou nám k dispozici další koně. Canisterapie se nejdřív zkoušela s Bárou. To selhalo. Ale to asi víš. No a před dvěma a půl lety za námi začala se svými psy zlatými retrívry Pusinkou, Letynkou, Sárou a parson russel terierem Kikinkou jezdit dvakrát týdně Iva Sieberová ze Sirius Třebíč. Jednou týdně máme individuální canisterapii v rehabilitaci a jednou týdně skupinovou v tělocvičně nebo chodíme na vycházky. Kolik klientů se účastní hiporehabilitace a canisterapie? Na hiporehabilitaci dochází 33 klientů. Do canisterapie jsou zapojeni vlastně prakticky všichni, pokud si to přejí a nemají nějakou alergii. Protoţe kromě rehabilitace a tělocvičny chodíme se psy taky na oddělení. Na základě čeho jsou klienti do zooterapie zařazováni? Někteří přijdou sami, ţe chtějí chodit. Taky na základě přání klíčového pracovníka nebo doporučení nějakého odborníka (psycholog, fyzioterapeutka, lékař).

104 Kdo stanovuje plán zooterapie? Já. Zatím pouze na rok takový obecný a to na hiporehabilitaci a canisterapii. Jak je to s cíli zooterapie pro jednotlivé klienty? Cíle mají v individuálních plánech. Stanovuje je klíčový pracovník ve spolupráci se mnou, či fyzioterapeutkou i samotným klientem. Jak probíhá hodnocení zooterapie? Klíčoví pracovníci vyhodnocují, jestli bylo dosaţeno cíle v rámci individuálního plánu. Já dělám roční hodnocení. Neuvaţuješ o tom, ţe by sis vytvářela individuální plány pro jednotlivé klienty, sama si pro ně stanovovala cíle a prováděla individuální hodnocení? Uvaţuju. Jenţe kdybych to opravdu dělala u kaţdého, kdo se zooterapie účastní, tak bych asi nic jiného nedělala. Budu to muset ještě promyslet. Rozhovor s provozní ÚSP Křižanov paní Tomšíkovou Je tady v zařízení zooterapie nebo pobyt zvířat vůbec upravený nějakými vnitřními směrnicemi či předpisy? Něco je v domácím řádu. S paní Sieberovou a panem Suchardou máme uzavřenou smlouvu o poskytnutí sluţby. Taky je nutné pojištění odpovědnosti za škodu. Blanka vypracovává metodiky. Pak moţná ještě předpisy z oblasti bezpečnosti práce. Taky jste se prý museli registrovat jako chovatel? No museli. U Českomoravské společnosti chovatelů, kvůli ovci, koze a krávě. Musím o nich vést evidenci. Musela jsem taky ohlásit umístění objektu, kde chováme zvířata.

105 Případová studie č. 1 Rozhovor se zooterapeutem Snaţila ses tohoto klienta zapojit do hiporehabilitace nebo canisterapie? Brala jsem ho s sebou za Suchardou do Blaţkova. Ale jeţdění na koni ho moc nenadchlo. On se asi o zvířata stará a to mu ke spokojenosti stačí. A taky si věci rád dělá po svém a to organizované setkávání se zvířaty mu moc nevyhovuje. V rámci farmingterapie o ta zvířata pečuje sám nebo se s někým střídá? Kdo na tuto péči, myslím tím personál, dohlíţí? Pravidelně se u zvířat střídá s jedním klientem. Jinak za nimi, pokud je třeba dochází nepravidelně dva nebo tři další. Při práci nepotřebují stálý dohled. Dohlíţím na ně já nebo pan údrţbář. Rozhovor s klíčovým pracovníkem Má klient kromě svého zaměstnání, farmingterapie, ještě nějakou činnost? Klient po snídani odchází po své práci a během dne se na oddělení vrací snad jenom na jídlo. Je to taková samostatná jednotka. Snaţíme se ho zapojit do činností na oddělení, ale zatím se nám to moc nedaří. Jedině tak ještě pomáhá při péči o papoušky. Nejraději je v parku u zvířat nebo vypomáhá v údrţbě. Jaký má podle Vašeho názoru péče o zvířata pro tohoto klienta význam? Zvířata má moc rád. Dřív to byl jeho koníček. Teď je to i jeho práce, za který dostává plat. Je to významná náplň jeho dne. Všichni o něm mluví, jak je šikovný, jak se o zvířata dobře stará, jak je ochotný. Určitě se cítí důleţitě. Je tento klient v současné době v péči nějakého odborníka, myslím tím psychologa, psychiatra, neurologa nebo jiného? Ne není.

106 Případová studie č. 2 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klientka zapojena? Klientka chodí na skupinovou canisterapii a taky na hipoterapii. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? Jeden a půl roku, jednou týdně na canisterapii a jednou týdně na hipoterapii. Z jakého důvodu byla do zooterapie zařazena? Klientčina klíčová pracovnice přišla za fyzioterapeutkou, aby se poradila, co dělat s klientčinými otoky nohou. Ta, stejně jako doktor jí řekli, ţe kromě jiného, by měla chodit, chodit, chodit. Takţe pohyb byl hlavní důvod a taky aby měla nějakou činnost a odešla na chvíli z oddělení, plus rozvoj komunikace. Jaké byly začátky zooterapie u této klientky? Kdyţ byla poprvé na psech v tělocvičně, tak jsem ji musela odvést zpátky na oddělení, protoţe tam nechtěla být. Myslela jsem, ţe uţ ji tam podruhé nedostaneme, ale přišla. Navíc za ní zrovna přijel tatínek a tak mohl být přítomný na canisterapii. Klientka se tak snaţila zapojit se více. Jejímu otci se to moc líbilo. Od té doby klientka na canisterapii chodila ráda. Od koní jsem ji odvádět nemusela. Na vyzvání si je pohladila, sama od sebe ne. Na koni nejezdí. Chodí s námi jen na vycházky. Jaký byl další průběh zooterapie u této klientky a jaký vliv na ni má? Zooterapie se nadále účastnila ráda. Hlavně vycházky si moc oblíbila. Kdyţ chodila pravidelně, tak jí nohy neotékaly. Taky se začala rozmlouvat. Řekla mi třeba, ţe měla doma taky psa. Teď bohuţel delší dobu nebyla canisterapie v tělocvičně, byly jenom procházky po venku, kdyţ bylo zrovna hezky. Na koně taky přes zimu moc nechodila a to hlavně kvůli špatné schůdnosti cest kvůli sněhu nebo námraze. Chtěla jsem ji teď vzít na koně, ale absolutně jsem ji nemohla nijak namotivovat, budu to zkoušet dál a uvidíme.

107 Rozhovor s klíčovým pracovníkem Jaký má zooterapie na klientku dle Vašeho názoru vliv? Zlepšily se jí otoky na nohou. Byla celkově spokojená. Teď ale moc nechodila. Je to asi měsíc, co ji nemůţeme k ničemu motivovat. Museli jsme před ní taky začít schovávat jídlo, protoţe sní opravdu vše, na co přijde, začala brát jídlo i ostatním. Přitom hrozně hltá a bojíme se, aby se neudusila. Má kromě zooterapie ještě nějakou jinou činnost? Začala chodit na trampoterapii. Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Psychiatra. Případová studie č. 3 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klientka zapojena? Klientka chodí na skupinovou canisterapii a taky na hipoterapie. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? Jeden rok a tři měsíce, jednou týdně na canisterapii a jednou týdně na hipoterapii. Z jakého důvodu byla do zooterapie zařazena? Na přání klíčového pracovníka, aby poznala nové prostředí a začala se v něm lépe orientovat a alespoň trochu se zbavila svojí plachosti. Taky rozvoj její komunikace byl další důvod. Jaké byly začátky zooterapie u této klientky? Na psy i koně reagovala docela dobře. Do aktivit se moc nezapojovala, spíš nás pozorovala a rozkoukávala se. Bez klientky z případové studie č. 2, bychom ji ale nikam nedostali. Docela se na ni upnula. Jaký byl další průběh zooterapie u této klientky a jaký vliv na ni má? Postupně se do aktivit spojených se zvířaty začala zapojovat víc, i kdyţ ne sama od sebe, ale na vyzvání. Myslím, ţe se jí moc líbí vycházky. Jednou jsem s ní a s klientkou z případové studie č. 2 zůstala po canisterapii o samotě a ona mi začala povídat, ţe měla doma taky psa a

108 ţe ho měla ráda. Zůstala jsem koukat, protoţe jsem nevěděla, ţe umí takhle mluvit a taky uţ jsem ji od té doby takhle mluvit neslyšela. Asi potřebuje, vzhledem k svojí plachosti takový individuální kontakt nebo přístup a měla by u ní úspěch třeba individuální canisterapie. Moţná. Promyslím to. Teď kdyţ nejde klientku z případové studie č. 2 přimět jít za zvířaty, sem myslela, ţe ani tuhle klientku tam nedostaneme. Ona ale k našemu údivu na koně šla. Drţela se teda u mě nebo u mé kolegyně, ale myslím, ţe i tak je to pokrok. Buď uţ začíná věřit i jiným lidem nebo se jí chodit za zvířátky líbí tolik, ţe jí vlastně nic jiného nezbylo, protoţe se svou kamarádkou by se za nimi v dohledné době nejspíš nedostala. Rozhovor s klíčovým pracovníkem Jaká je tato klientka? Klidná, tichá. Kdyţ k nám přišla, byla hodně plachá. Teď myslí, ţe uţ je to o něco lepší. Nemluví, ale všemu rozumí. Přilnula k jiné klientce z oddělení. Blanka říkala, ţe do zooterapie byla klientka zařazena na Vaše přání. Plní zooterapie Vaše očekávání? Má na klientku dle Vašeho názoru nějaký vliv? Kdyţ přijde od koní nebo psů, vypadá spokojeně. Jak uţ sem řekla, zdá se uţ méně plachá neţ na začátku, tak snad je to taky trochu díky zooterapii. Naposledy šla na koně sama bez druhé klientky. To je myslím docela pokrok. Má kromě zooterapie ještě nějakou jinou činnost? Začala chodit na trampoterapii. Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Není.

109 Případová studie č. 4 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klient zapojený? Chodí na skupinovou canisterapii a na hiporehabilitaci, pedagogickopsychologické jeţdění. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? N koně jsem ho brala jiţ do Blaţkova, takţe asi čtyři roky. Teď, co Sucharda dojíţdí k nám, tak chodí dvakrát týdně. Na canisterapii chodí jednou týdně. Z jakého důvodu byl do zooterapie zařazený? Sám si přál tam chodit. Jaké byly začátky zooterapie u tohoto klienta? Na psy i koně reagoval úplně přirozeně, bez obav. Okamţitě se sám zapojoval do aktivit. Hned od začátku začal na koni i jezdit. Jízdu i nasedání na koně a sesedání z něho zvládá bez problémů. Jaký byl další průběh zooterapie u tohoto klienta a jaký vliv na něho má? Na zooterapii chodí rád. Moc rád psy i koně vodí. Snaţí se jim dávat pokyny. Někdy mu to jde, a to hlavně u koní, líp neţ nám. Určitě je tahle aktivita pro něj prospěšná i tím, ţe má pohyb, vzhledem k jeho obezitě. Rozhovor s klíčovým pracovníkem Jaký má zooterapie na klienta dle Vašeho názoru vliv? Zvířata má rád a rád za nimi chodí. Je to aktivní činnost, která mu pomáhá zlepšovat fyzickou kondici. Kdyţ přijde ze zooterapie, je velice spokojený.

110 Má kromě zooterapie ještě nějakou jinou činnost? Chodí do dílen na Axmanovu techniku hmatového modelování. Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Není. Případová studie č. 5 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klient zapojený? Chodí na skupinovou canisterapii a hiporehabilitaci, pedagogickopsychologické jeţdění. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? Dva roky. Jednou týdně na canisterapii a jednou někdy dvakrát týdně na hiporehabilitaci. Z jakého důvodu byl do zooterapie zařazený? Na doporučení psychologa, kvůli problémovému chování. Aby měl nějakou aktivnější činnost, kromě pracovní čety. Jaké byly začátky zooterapie u tohoto klienta? Ze začátku se ani na psech ani na koních do ničeho, bez toho, ţe bych ho vyzvala, nezapojoval. Postával opodál se sklopenýma očima. Jaký byl další průběh zooterapie u této klientky a jaký vliv na ni má? Pomalu se začal zapojovat, ale bez většího zájmu. Začal jezdit na koni, coţ mu jde dobře. Svoje chování změnil, kdyţ jsem mu jednou dala za úkol, aby paní zahradnici odvezl kolečko hnoje. Myslela jsem, ţe bude protestovat, ale udělal to bez řečí. Samozřejmě jsem ho pochválila a od té doby je jako vyměněný. Celou dobu na zooterapii se usmívá. Začal se mnou sám od sebe mluvit a snaţí se mi dívat při tom do očí. Je vidět, jak je spokojený. Taky ho to motivuje k dalším činnostem. Třeba k hrabání listí, rozhrabávání krtinců a dalším.

111 Rozhovor s klíčovým pracovníkem Jaký má zooterapie na klienta dle Vašeho názoru vliv? Za zvířaty se těší. Kdyţ zavolá paní Broţová, ţe má jít na koně nebo na psy, je štěstím bez sebe. Slyšela jsem, jak se chová přímo na zooterapii. Paní Broţová si ho chválí. Na oddělení, ale zatím ţádnou změnu v jeho chování nepozorujeme. Má kromě zooterapie ještě nějakou jinou činnost? Chodí do terapeutických dílen a do pracovní čety v rámci ergoterapie. Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Chodí za psychologem. Rozhovor s klientem (tykáme si) Měl jsi nebo máš doma nějaké zvíře? Nemám, Janičko. Maminka bydlí v bytě. Vím, ţe chodíš za pejsky a ke koňům. Kam chodíš raději? Ke koním. Na psy. Všude. Teď pojedeme za Suchardou. Co se ti líbí na koních? Všecko. Jeţdění. Co se ti líbí na psech? Dávat jim piškoty. Chtěl bys, aby za vámi koně i pejsci docházeli dál? Jo, chci, Janičko. Případová studie č. 6 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klientka zapojena? Klientka dochází na individuální canisterapii. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? Asi jeden rok, jednou týdně. Z jakého důvodu byla do canisterapie zařazena? Klientka má vybočení páteře. Většinu času leţí na pravém boku v poloze takového klubíčka. Je potřeba ji polohovat. Jenţe ona

112 v nových polohách moc dlouho nevydrţí. Fyzioterapeutka doporučila canisterapii jako zpestření i jako pomoc při polohování. Dalším důvodem je uspokojení její potřeby změny prostředí, doteku. Jaké byly začátky zooterapie u této klientky? Klientka reagovala na pejsky beze strachu, přirozeně, moţná trochu s ostychem. Jaký byl další průběh zooterapie u této klientky a jaký vliv na ni má? Ostych ze psů pomalu zmizel. Dřív si od nich nechala všechno líbit. Teď, kdyţ uţ je jí něco nepříjemné, například olizování, klidně je chytne za čumák a odstrčí je. Ráda si je hladí. Kdyţ ji dáme na levý bok a před ni pejska, natahuje po něm ruce, hladí ho, čímţ si procvičuje jemnou motoriku a taky v této poloze déle vydrţí. Nebo jí dáme psa za záda. Tím jí je zase pěkně prohřejeme. Psy jí dáváme i po bocích, aby chvilku vydrţela leţet na zádech. Taky má na nich poloţené ruce a hlavně je tak snadno neodstrčí jako třeba polohovací pomůcky, takţe taky vydrţí zapolohovaná dýl. Určitě si taky viděla, jak se usmívá, kdyţ si můţe pohladit psa, takţe je určitě i moc spokojená. Rozhovor s klíčovým pracovníkem (tykáme si) Jaká je tato klientka? Je klidná, tichá. Má ráda společnost, dotyk. Ráda si hraje s e zvukovýma hračkami. Nemluví. Jak poznáš, ţe je spokojená? To je vidět na jejím výrazu v obličeji. Taky se usmívá. Blanka mi řekla, ţe její docházení na canisterapii si si přála taky ty. Jo. Ona má ráda změnu prostředí, dotyk a společnost, tak jsem myslela, ţe to všechno se jí na canisterapii dostane. A dostalo? Jaký má podle Tvého názoru canisterapie na ni vliv? Přichází z ní usměvavá, spokojená, uvolněná, takţe myslím, ţe jo.

113 Má kromě zooterapie ještě nějakou jinou aktivitu? Chodí do multismyslové místnosti, na muzikoterapii. Provádíme u ní taky bazální stimulaci. Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Není. Případová studie č. 7 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klient zapojený? Klient chodí na skupinovou canisterapii a na hiporehabilitaci. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? Dva roky. Jednou týdně chodí na canisterapii a dvakrát týdně na hiporehabilitaci, jednou na pedagogicko-psychologické jeţdění a jednou na hipoterapii. Z jakého důvodu byl do zooterapie zařazený? Na vlastní přání. Jaké byly začátky zooterapie u tohoto klienta? Ke zvířatům se od začátku choval úplně přirozeně, hned se zapojoval se zájmem do všech aktivit. Moţná taky proto, ţe je na ně zvyklý z domova. Chtěl se hlavně naučit jezdit na koni. Ty začátky byly docela krušné. Do sedla jsme ho dostávali ve čtyřech lidech a stejně se tam nemohl udrţet. Pořád nám sklouzával na pravou stranu. Tak si ho fyzioterapeutka vzala na čtvrteční hipoterapii a ukázala nám, ţe mu máme chodit po pravém boku a on nám má pravou rukou tlačit do ramene. Úplně jsme zůstali koukat, jak se při tom klient krásně v sedle srovnal. Takhle jsme tedy chodili asi jeden nebo dva měsíce a od té doby uţ jezdí bez opory. Kdyţ potřebujeme, aby trošku upravil drţení těla, tak mu to stačí jen říct. Do sedla uţ se z rampy dostává jen s lehkou dopomocí jednoho člověka a ze sedla sesedá s dopomocí i na zem. Díky zvířatům si procvičuje jemnou i hrubou motoriku a hlavně se mu na nich moc líbí.

114 Rozhovor s klíčovým pracovníkem Klient si prý o účast v zooterapii řekl sám. Je to tak? Přišel za mnou s tím, ţe by rád chodil za pejsky a hlavně na koně, ţe by se rád naučil jezdit na koni. Jaký má podle Vašeho názoru na něj zooterapie vliv? Klient má zvířata moc rád. Kdyţ ještě bydlel na pokoji, kde máme papoušky, tak se pomáhal o ně starat. Povídal si s nimi. Vţdycky, kdyţ přijde ze zooterapie, tak nám vykládá záţitky a je úplně nadšený. Je na sebe moc pyšný, ţe se naučil jezdit na koni. Strašně ho to baví. Musela jsem mu opatřit kovbojský klobouk a teď spolu hledáme filmy s koňskou tematikou. Je dobře, ţe si našel něco, co ho tak baví. Má kromě zooterapie ještě nějakou jinou aktivitu? Chodí do terapeutických dílen Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Je v péči neurologa. Rozhovor s klientem (tykáme si) Slyšela jsem, ţe jste měli doma hodně zvířat. Je to tak? Jo. Hodně. Slepice, králíky, kačeny, psa. Moc. Kdo se o ně staral? Maminka. Pomáhal jsi jí? Trochu. Ona moc nechtěla. Vím, ţe chodíš za pejsky i ke koním. Kam chodíš raději? Za psy. Za koňmi. Já mám rád všecky. Taky papoušky. Jeden se jmenuje Pepík a druhej Jana. Co se Ti líbí na psech? Všecko.

115 Co se ti líbí na koních? Všecko. Jezdit. Já jsem se to naučil. Teď za ním (panem Suchardou) pojedeme. Chci se naučit jezdit ještě na větším koni. Chtěl by si, aby za vámi dál koně i psi chodili? Jo, jo. Líbí se mně to. Případová studie č. 8 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klient zapojený? Chodí na skupinovou i individuální canisterapii a na hiporehabilitaci. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? Asi jeden rok. Jednou týdně na canisterapii a jednou týdně na hipoterapii. Z jakého důvodu byl do zooterapie zařazený? Na přání klíčového pracovníka, aby měl nějakou aktivnější činnost, také aby se dostal z oddělení, změnil prostředí. Pak je u něho zooterapie zaměřená na rozvoj motoriky. Jaké byly začátky zooterapie u tohoto klienta? S pejsky problém neměl. Okamţitě se zapojil do všeho, co se jich týká. Moc rád si je hladí. Líbí se mu, kdyţ mu dávají pac. Kdyţ je s nimi, tváří se spokojeně. U koní tak aktivní nebyl. Postával opodál. Musela jsem ho vyzvat, aby si šel pohladit nebo potom vyčesat. Jaký byl další průběh zooterapie u tohoto klienta a jaký vliv na něho má? Nejdřív s námi chodil jen na vycházky. Teprve aţ se trochu rozkoukal, tak začal na koni i jezdit. Teď uţ je na jeho spokojeném výrazu vidět, ţe se mu to líbí. Canisterapie probíhá tak jak začala, bez problémů. Chodí za psy opravdu rád. Zooterapie mu pomáhá rozvíjet motoriku. Taky se dostane více z oddělení mezi klienty s lehčím stupněm postiţení. Dostává tak více

116 podnětů pro svůj rozvoj neţ na ošetřovném oddělení, kde je. Myslím ale, ţe se má brzy přestěhovat na výchovné oddělení. Rozhovor s klíčovým pracovníkem (tykáme si) Klient byl do zooterapie zařazený na Tvé přání. Je to tak? Jo. Má to v rámci aktivizace, aby se dostal více z oddělení. Taky je to taková aktivnější činnost a to on potřebuje. Jaký má podle Tvého názoru na něj zooterapie vliv? Určitě je spokojenější. Moc se mu líbí psi. Vţdycky se usmívá, kdyţ od nich přijde. Má kromě zooterapie ještě nějakou jinou aktivitu? Chodí do dílen, do herny, jednou měsíčně na biblioterapii a začali jsme zkoušet trampoterapii. Prý se bude stěhovat na výchovné oddělení? Bude. Místo těch klientů, co odešli do bytu. Je to jen dobře. Tam to pro něj bude určitě podnětnější. Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Je v péči neurologa. Případová studie č. 9 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klient zapojený? Chodí na skupinovou canisterapii a hiporehabilitaci. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? Dva roky. Jednou týdně na canisterapii a jednou týdně na hiporehabilitaci, pedagogick-psychologické jeţdění. Z jakého důvodu byl do zooterapie zařazený? Na přání klíčového pracovníka. Aby měl nějakou další činnost, která ho dostane z oddělení, kde se nudí. A kvůli pohybu, protoţe má nadváhu.

117 Jaké byly začátky zooterapie u tohoto klienta? Klientovo první setkání se psi i koni bylo bez problémů. Zapojil se hned do všeho. Na koních teda nejdřív chodil jen na vycházky, ale za chvíli taky začal jezdit. Jaký byl další průběh zooterapie u tohoto klienta a jaký vliv na něho má? Psům hází aport, nechá se od nich podlézat, přelézat, dává jim pamlsky, hladí je, kartáčuje, prostě se zapojuje do všech těchto aktivit. Jízda na koni mu jde. Nasedá z vyvýšeného místa s drobnou dopomocí. Sesedá zase s dopomocí na zem. Zooterapie se mu líbí. Je to vidět na jeho spokojeném výrazu v jejím průběhu. Určitě je to pro něj prospěšná změna prostředí. Rozhovor s klíčovým pracovníkem Klient byl do zooterapie zařazený na Tvé přání. Je to tak? Je. Chtěla jsem, aby měl další aktivitu, aby tady jenom tak neseděl. On se pak nudí. Rozčilují ho ostatní klienti a pak stačí málo a je nějaký problém. Uţ teda není tak agresivní, ţe by někoho praštil, ale to jeho rozčilování taky není zrovna příjemný. No a taky má nadváhu, takţe je to i kvůli pohybu. Jaký má podle Tvého názoru na něj zooterapie vliv? On se rád chlubí tím co má, co dělá a je na vrcholu blaha, kdyţ ho někdo chválí. No a tak nějak je to i kdyţ přijde ze zooterapie. Hned se nám svěřuje se svými záţitky, usmívá se při tom a my ho samozřejmě za vše chválíme. Na koních i psech se odreaguje od oddělení a je pak spokojenější. Taky uţ shodil pár kilo. Má kromě zooterapie ještě nějakou jinou aktivitu? Chodí do dílen. Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Je v péči psychiatra.

118 Rozhovor s klientem (tykáme si) Máš nebo měl jsi doma nějaké zvíře? Ne. Naši bydlí v paneláku. Vím, ţe chodíš za psy i ke koním. Kam chodíš raději? Ke koním. Co se ti líbí na koních? Líbí se mně. Co rád děláš na psech? Házím aport. Dávám piškoty. Chtěl by si, aby za vámi dál koně i psi chodili? Odpověděl souhlasným kýváním hlavy a úsměvem. Případová studie č. 10 Rozhovor se zooterapeutem Do jakého typu zooterapie je klientka zapojená? Chodí na individuální canisterapii. Jak dlouho a také jak často na zooterapii dochází? Jeden a půl roku, jednou týdně. Z jakého důvodu byla do canisterapie zařazená? Na přání klíčového pracovníka. Je u ní zaměřená na zklidnění, na uspokojení změny prostředí a odstranění autoagrese. Jaké byly začátky canisterapie u této klientky? S pejsky neměla problém. Reagovala na ně přirozeně, bez obav. Hned se s nimi začala mazlit. Jaký byl další průběh canisterapie u této klientky a jaký vliv na ni má? Klientka se s pejsky mazlí, hladí si je. Provádíme u ní i polohování, přičemţ ji necháme, aby si našla sama nějakou polohu, a pak ji dopolohujeme. Myslím, ţe je přitom moc spokojená. Taky klíčový pracovník říká, jak je po psech krásně zklidněná.

119 Rozhovor s klíčovým pracovníkem (tykáme si) Jaká je tato klientka? Má ráda společnost. Vyţaduje pozornost, a kdyţ ji nemá, tak si ji vynucuje pláčem a vzteká se. Jak na ní poznáte, ţe je spokojená? Usmívá se, je klidná. Jak se projevuje, kdyţ je nespokojená? Vzteká se, křičí, rozhází svou postel a třeba i vedlejší. Klient byl do canisterapie zařazený na Tvé přání. Je to tak? Myslela jsem, ţe je to pro ni dobrá příleţitost dostat se do jiného prostředí a ţe by si tím mohla uspokojit potřebu pozornosti. Jaký má podle Tvého názoru na ni canisterapie vliv? Ze psů přichází usměvavá, spokojená. Je potom klidná celý den. Taky téměř vymizely její sklony k autoagresi. Má kromě canisterapie ještě nějakou jinou aktivitu? Chodí do multismyslové místnosti. Taky jsme zkusili trampolínu. Smála se tam. Bylo vidět, ţe se jí to líbí. Ale asi to pro ni není vhodná aktivita, protoţe tam dostala záchvat. Je v péči nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, neurologa atd.? Neurolog.

120 Příloha č. 3: Fotogalerie ÚSP Křižanov Zámecký park s chlévem

121 Canisterapie - vycházka (foto paní Broţová a paní Sieberová)

122 Canisterapie polohování (foto paní Broţová) Canisterapie návštěva pejsků na oddělení (foto paní Broţová)

123 Hiporehabilitace

124 Hiporehabilitace

125 Zvířata užívaná k farmingterapii (chovaná v ÚSP Křižanov) Koně Majka a Karel Ovce a koza

126 Kráva plemene jersey a koza Papoušci chovaní na jednom z oddělení