Body image u žen od adolescence do stáří

Transkript

1 Pražská vysoká škola psychosociálních studií Body image u žen od adolescence do stáří Bc. Štěpánka Voldřichová Diplomová práce Obor: Psychologie Forma studia: Denní studium Vedoucí diplomové práce: Mgr. Zuzana Janotková Praha 2020

2 Prague College of Psychosocial Studies Body image in women from adolescence to old age Bc. Štěpánka Voldřichová Diploma Thesis Field of study: Psychology Form of Study: Full Time Study The Diploma Thesis Work Supervisor: Mgr. Zuzana Janotková Prague 2020

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů. Prohlašuji, že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne... Podpis:

4 Poděkování Chtěla bych poděkovat všem respondentkám, které se zúčastnily výzkumu a přinesly tak cenné údaje, ať už ve fázi předvýzkumu, nebo ve výzkumu samotném. Největší dík patří mé vedoucí práce, magistře Zuzaně Janotkové, za inspirativní rady do tématu a správné nasměrování při vedení výzkumu. Též bych chtěla vyjádřit velký dík docentu Karlu Hnilicovi, který mi byl výraznou oporou při statistické analýze dat.

5 Anotace: Diplomová práce se zabývá tělesným sebepojetím (body image) u žen od adolescence do stáří. Teoretická část je věnována vymezení body image, a to zejména v kontextu jednotlivých životních etap adolescence, dospělost a stáří a možnostem jeho měření. Výzkum je kvantitativního charakteru a využívá dotazníku Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire, Basic Olomouc Body Rating a Rosenberg Self-Esteem Scale. Získaná data pocházejí jednak z elektronické verze dotazníku distribuované přes sociálních sítě, jednak z tištěné verze dostupné ve školách, ordinacích lékaře a domovech pro seniory Jihočeského kraje. Výzkumu se zúčastnilo 489 žen od 15 do 96 let. Získaná data byla analyzována na základě stanovených výzkumných otázek. Byla zjištěna relativní stabilita kvality dimenzí body image od adolescence do pozdní dospělosti a následný propad kvality hodnocení body image ve stáří. Taktéž byl shledán rozdíl v rámci akcentace jednotlivých dimenzí body image u jednotlivých věkových skupin. Faktory frekvence pohybové aktivity, věk, tělesná nespokojenost, BMI hodnota, úroveň globálního sebehodnocení a závažné somatické onemocnění se ukázaly být v různé intenzitě důležitými prediktory úrovně hodnocení jednotlivých dimenzí body image. Naopak jako nesignifikantní prediktor se projevilo trvalé partnerské soužití. Tělesná nespokojenost u žen se ukázala být nejvíce spojená s hodnotou BMI a úrovní globálního sebehodnocení, s tím, že tato souvislost sílila s věkem. Klíčová slova: body image, adolescence, dospělost, stáří, tělesná nespokojenost, sebepojetí, sebehodnocení

6 Abstract: The diploma thesis deals with body self-concept (body image) in women from adolescence to old age. The theoretical part is devoted to the definition of body image, especially in the context of individual life stages - adolescence, adulthood and old age - and the possibilities of body image measurement. The research is quantitative in nature and uses the Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire, the Basic Olomouc Body Rating and the Rosenberg Self-Esteem Scale. The obtained data come from an electronic version of the questionnaire distributed via social networks, as well as from a printed version available in schools, doctor's offices and homes for the elderly in the South Bohemian Region. The study involved 489 women aged 15 to 96 years. The obtained data were analyzed on the basis of established research questions. The relative stability of the quality of body image dimensions from adolescence to late adulthood and the consequent decline in the quality of body image evaluation in old age were found. A difference was also found within the accentuation of individual dimensions of body image in individual age groups. Factors of frequency of physical activity, age, physical dissatisfaction, BMI value, level of global self-esteem and severe somatic disease proved to be important predictors of the level of evaluation of individual dimensions of body image in various intensities. On the contrary, permanent cohabitation proved to be an insignificant predictor. Physical dissatisfaction in women proved to be most associated with BMI and global self-esteem levels, with this association increasing with age. Key words: body image, adolescence, adulthood, seniors, body dissatisfaction, selfconcept, self-esteem

7 OBSAH ÚVOD... 9 I. Teoretická část Body image Charakteristika body image Body image v kontextu sebepojetí Faktory ovlivňující body image Mechanismy vlivu faktorů na body image Poruchy tělesného schématu Shrnutí Životní etapy v kontextu body image u žen Adolescence Dospělost Stáří Shrnutí Metody posuzování body image Objektivní metody Subjektivní metody Shrnutí II. Empirická část Předvýzkum Cíle Předvýzkumný vzorek Sběr dat Metodologie Výsledky... 56

8 4.6 Diskuze Výzkum Etika Cíle Výzkumný problém a otázky Realizace výzkumu Metodologie Výsledky Diskuze ZÁVĚR Seznam pramenů a použité literatury Seznam tabulek Seznam obrázků a grafů Přílohy... I Tabulka 11b... I Dotazník... II Bibliografické údaje... XI

9 ÚVOD Téma ženského tělesného sebepojetí je relativně probádanou oblastí z hlediska psychologie, avšak pouze co se týče mladých dívek a žen, zejména v období adolescence. Zároveň se většina realizovaných výzkumů zaměřuje na klinickou populaci dívek a žen, které trpí hlavně poruchami příjmu potravy či obezitou. Neklinická populace žen, zvláště vyššího věku (dospělost a stáří), je cílovou skupinou, u níž aspekty body image nejsou doposud příliš prozkoumané. Cílem této práce je proto zaměřit se na aspekty body image u dívek a žen od adolescence až do stáří. Body image neboli tělesné sebepojetí má významné postavení v celkovém sebepojetí jedince a promítá se tak do mnoha aspektů života ženy. Z tohoto důvodu je první kapitola věnována celkové problematice body image, které se zasazuje do kontextu celkového sebepojetí, vymezují se jeho hlavní charakteristiky, způsoby utváření a popisují se i dopady jeho negativního pojetí. Druhá kapitola je zaměřena na jednotlivé životní etapy od adolescence přes dospělost po stáří v kontextu body image. V kapitole jsou diskutována specifika jednotlivých etap z hlediska tělesného sebepojetí a faktorů, které jej ovlivňují. Je zde kladen důraz na výčet soudobých realizovaných výzkumů, jež však přinášejí mnohdy protichůdné závěry. V poslední, třetí kapitole teoretické části jsou zmíněny nejčastější metody měření body image. Kapitola je dělena na metody subjektivní, které zachycují jedincův jedinečný pohled na vlastní tělo, a na metody objektivní, které poskytují objektivní měřítko jako kontrast k subjektivně nazírané realitě. Výčet jednotlivých metod není rozhodně výčtem úplným, neboť ten by přesahoval potřeby a rozsah této práce, záměrem však je uvést čtenáře práce do problematiky měření body image a poskytnout mu možnost vytvořit si náhled na diagnostickou baterii použitou v samotném výzkumu této práce. Empirická část je věnována tělesnému sebepojetí a hodnocení vlastního těla u žen od adolescence do stáří. V tomto kontextu je zde zjišťována samotná kvalita hodnocení aspektů body image a jsou hledány faktory, jež nejvíce souvisejí s kvalitou dimenzí tělesného sebepojetí a tělesné nespokojenosti. 9

10 I. TEORETICKÁ ČÁST 1 BODY IMAGE V česky psané psychologické literatuře se body image nejčastěji překládá jako tělesné sebepojetí či představa o vlastním těle. Tento překlad však není z interdisciplinárního pohledu zcela přiléhající, a proto se mnoho autorů uchyluje k ponechání původního anglického znění (Fialová, 2001; Fialová & Krch, 2012). Z tohoto důvodu bude i v této práci dána přednost původnímu znění pojmu body image před ekvivalenty v českém jazyce. Ponechání anglického pojmenování je výhodou, pokud se na téma nahlíží i z pohledů jiných oborů než je psychologie. Body image je totiž interdisciplinárním pojmem a zmínky o něm najdeme v psychologii, sociologii, fyziologii i lékařství (Stackeová, 2007). Právě lékař, psychiatr Paul Schilder, byl prvním, kdo pojem body image v polovině 20. století použil při svém výzkumu zkresleného vnímání vlastního těla u neklinické populace. Schiller tehdy chápal body image jako označení pro vnímání přitažlivosti, velikosti, reálnosti a hranic vlastního těla (Grogan, 2000). 1.1 Charakteristika body image V chápání body image panuje nejednotnost napříč vědeckými obory; společná definice neexistuje. Česká autorka Ludmila Fialová (2001), věnující se tématu tělesného sebepojetí, chápe body image jako postoj k vlastnímu tělu skládající se z následujících komponent: tělesná kondice, tělesná síla, tělesný vzhled a sportovní kompetence. Ve svém vnímání akcentuje vliv sociálních faktorů. Britská profesorka zabývající se psychologií zdraví a pohody Sarah Groganová (2000) definuje body image jako konstrukt zahrnující veškeré lidské vnímání vlastního těla a myšlenky o něm. Nejširší chápání pak poskytuje americký profesor Thomas Cash (2012), který ke kognitivnímu chápání Groganové přidává afektivní a behaviorální rovinu. Body image podle něj tedy zahrnuje navíc i pocity, které v nás naše tělo vyvolává, a způsob, jak se k tělu chováme. Toto víceúrovňové pojetí Thomase Cashe bude pro svou komplexnost využito jako výchozí chápání konceptu body image v této práci. Konkrétně Cash rozeznává tři dimenze body image jakožto jeho mentální reprezentace: kognitivní, afektivní a behaviorální (Cash, 2012). 10

11 Kognitivní dimenze zahrnuje veškeré vnímání vlastního těla (jeho tvar, velikost, symetrie), představy o něm a způsob smýšlení. Narušené body image na této úrovni má za následek zkreslenou představu o těle vyznačující se nesouladem mezi reálným a nazíraným vzhledem těla. Afektivní dimenze obsahuje emocionálně zabarvené soudy spojené s pocity (ne)spokojenosti. V krajních případech dochází až ke znechucení vlastním tělem a k jeho odmítání. Behaviorální dimenzí se rozumí veškeré chování za účelem ovlivnění fyzického vzhledu a přiblížení se ideálu krásy. Patří sem všechny kosmetické zákroky, stravovací návyky, pohybové a sportovní činnosti aj. Narušené body image na behaviorální úrovni se projevuje například až nezdravě nadměrným cvičením či drastickými dietami, které mohou vést k poruchám příjmu potravy (dále PPP). Za základní složky body image se považuje vzhled, zdraví a zdatnost. Tyto složky jsou přítomné u každého jedince po celý život, ačkoliv v různých etapách života bývá jejich důležitost odlišná (Fialová & Krch, 2012). Vzhled bývá nejakcentovanější komponentou v adolescenci a mladé dospělosti, pokud zbylé dvě složky nejsou nikterak narušeny. Význam vzhledu je navíc upevňován současným diskurzem ve společnosti (Fialová & Krch, 2012; Valouchová, 2015). Zdraví, ať už fyzické či psychické, subjektivní (nepřítomnost omezujících faktorů, např. bolesti) či objektivní (založeno na hodnocení druhou osobou, zejména lékařem), má v případě svého narušení dopad na body image jedince. Promítá se do jeho celkového sebepojetí a zakoušení vlastní kompetentnosti. Zhoršené body image v důsledku zdraví je nejčastěji záležitostí pozdní dospělosti a stáří. Zdatnost je složka, která hraje velkou roli v body image mužů, nicméně i u žen je velmi důležitá. Zdatností se rozumí tělesná kondice, jež se projevuje správným fungováním těla a kterou lze udržovat pohybovou aktivitou a cvičením (Fialová & Krch, 2012). 11

12 1.2 Body image v kontextu sebepojetí Body image je součást celkového sebepojetí jedince (angl. self-concept), které lze popsat jako poznávací složku sebesystému (Fialová & Krch, 2012). Tento popis však není jediný; pojem sebepojetí je v české i světové literatuře velmi nejednotný a má řadu definic. Na jeho roztříštěnost upozorňuje i Říčan (2010), který poukazuje na fakt, že pojem Self popisuje jak vlastní osobu, tak sebevědomí, a může se vztahovat i k představě či k poznávacímu subjektu. Blatný (2010) ve své knize popisuje sebepojetí jako široce vymezený sociálně-psychologický fenomén, který se navzdory dřívějšímu přesvědčení o jeho neměnnosti vyznačuje dynamikou a vývojem v čase stejně jako osobnost jedince. Za základní pojmy vážící se k sebepojetí, které napomáhají k jeho popisu a pochopení, patří sebepercepce, sebehodnocení či sebeprosazování (Blatný, 2010). Každý z těchto pojmů lze zařadit k jedné dimenzi sebepojetí (Blatný, 2010; Fialová, 2001): 1. Sebepercepce či sebedefinování reprezentují kognitivní část sebepojetí. Popisují jeho obsahovou stránku a strukturu. Týkají se postojů, které k sobě jedinec zaujímá a které jsou výsledkem jeho životní zkušenosti se sebou samým v kontextu okolního světa. Z toho vyplývá, že obsah sebepojetí je časově proměnlivý, neboť jak jedinec vstupuje do více interakcí se světem, mění se jeho zkušenosti, získává nové zpětné vazby a proměňuje se tedy jeho mentální reprezentace sebe samého. 2. Sebehodnocení, které lze rozšířit i o sebelásku a sebeúctu, spadá pod afektivní aspekt sebepojetí. Je výsledkem prožívání vlastního Já a lze jej popsat jako mentální reprezentaci emočního vztahu k sobě. 3. Sebeprosazování, sebeuplatnění či sebekontrola jsou součástí konativního neboli behaviorální aspektu sebepojetí. Projevují se v rámci regulace chování jako prostředek k dosahování cílů. Behaviorální aspekt sebehodnocení má velký význam ve vnímání vlastní účinnosti (angl. Self-efficacy). Psychologie jáství je oblastí psychologie, která sebepojetí věnuje nejvíce pozornosti. Já, skládající se z tělesné, psychické a sociální identity, je zde chápáno jako hlavní integrující systém celé osobnosti. Z hlediska psychologie jáství je pro stabilní a zdravé sebepojetí klíčová integrita a kontinuita sebenazírání. Rychlé 12

13 změny v sebepojetí narušují jeho celistvost, bývají spojeny s pocity úzkosti, nejistoty a jsou u zrodu copingových strategií (např. bagatelizace, racionalizace, projekce, izolace či substituce) (Blatný & Plháková, 2003; Říčan, 2010). Provázanost body image a celkového sebepojetí je konsenzem napříč autory. Kupříkladu Fialová (2001, s. 53) uvádí, že tělo je hlavním prostředkem k sebeexpresi a k interakci se světem, a proto je i klíčem k pochopení celého já a významně ovlivňuje naše sebedefinování. Body image se tak dá považovat za prostředníka mezi okolním světem a jedincovým prožíváním. Lze tedy usuzovat, že body image, způsob, jakým jedinec nahlíží na své vlastní tělo a jak ho přijímá, ovlivňuje interpretace vnějšího světa. Tuto tezi podporuje i Berger (2017), který říká, že pokud jedinec není schopný pozitivně nazírat na své tělo a přijmout ho, negativně to ovlivní jeho sociální interakci a postavení ve skupině. Neschopnost zpracovat své odlišnosti od obecně uznávaného ideálu krásy a pozitivně je přijmout je prediktorem zvýšené nespokojenosti s vlastním tělem, což v důsledku způsobuje nejistotu v oblasti vlastní identity a stává se pro jedince všeobecnou nevýhodou (Berger, 2017; Grogan, 2017). 1.3 Faktory ovlivňující body image Existuje mnoho faktorů, které mají vliv na způsob, jakým jedinec nahlíží na své tělo. Následující podkapitoly přinesou jejich základní výčet a kategorizaci, která byla sestavena pro snazší a přehlednější orientaci v dané problematice. Zároveň, vzhledem k povaze práce, bude problematika v rámci jednotlivých kategorií vykládána z hlediska ženské populace a v práci nebude zahrnuta genderová rozdílnost Intrapersonální faktory Tělesná hmotnost Otázka hubenosti je pro ženy důležitá napříč věkovými skupinami, od dospívání přes dospělost až po stáří (M. Tiggemann, 2004). Na základě váhy hodnotí ženy svůj vzhled a svou atraktivitu. Nadváha je společností asociována s negativními osobnostními charakteristikami a vstupuje do mnoha stereotypů. Lidé s nadváhou a obézní lidé jsou druhými vnímáni sice jako vřelejší, ale na druhou stranu také jako líní, méně sebevědomí a méně šťastní než lidé štíhlé postavy (Grogan, 2017; M. Tiggemann & Rothblum, 1988). Stereotypizace nadváhy je však otázkou kultury 13

14 dané společnosti, která podléhá aktuálním ideálům krásy. O působení kultury na ideál krásy detailněji pojednává podkapitola Věk Otázka body image, třebaže bývá nejvíce zmiňována v kontextu dospívání, je aktuální ve všech etapách lidského života. Člověk se fyziologicky mění celý život. Lidské tělo prochází neustálými změnami, které musí jedinec stále integrovat do svého sebepojetí a tvořit si aktuální náhled na sebe sama (Fialová, 2001; Fialová & Krch, 2012). Jednotlivé životní etapy se však od sebe liší; rozdíl se nachází zejména v akcentaci odlišných dimenzí body image (tj. kognitivní, afektivní a behaviorální dimenze) a v intenzitě změn (Fialová & Krch, 2012; Janošová, 2008). Podrobněji se specifikům jednotlivých životních etap z hlediska body image věnuje kapitola Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.. Sexuální orientace Neexistuje příliš literatury týkající se vlivu sexuální orientace na body image a tělesnou spokojenost jedince. Morrison a McCutcheonová (2012) uvádějí, že neexistuje významný kvalitativní rozdíl v body image heterosexuálních a homosexuálních žen (Boroughs & Thompson, 2002). Naproti tomu Alvyová (2013) přichází s výzkumem, který tento rozdíl podporuje. Jeho výsledky ukazují, že lesbické ženy vykazují vyšší tělesnou spokojenost než ženy heterosexuální. Podle Alvyové je tato vyšší míra spokojenosti způsobena realističtějším ideálem krásy a mírnějším společenským tlakem na vzhled u lesbických žen oproti ženám heterosexuálním. Tuto interpretaci však částečně zpochybňuje starší výzkum z roku 1998: sice byla nalezena odlišnost v body image heterosexuálních a homosexuálních žen, ovšem obě skupiny popisovaly srovnatelný tlak společnosti na jejich vzhled. Rozdíl je zde připisován primárně rozdílné internalizaci sociokulturních norem u těchto dvou skupin žen (Bergeron & Senn, 1998). Otázkou však zůstává, zda se tento výzkum může v dnešní době považovat za relevantní vzhledem k rychlému vývoji společnosti v oblasti společenských norem a ideálů krásy za uplynulých 20 let. Avšak s ohledem na nízký počet výzkumů v této oblasti, které se navíc ve výsledcích často liší, jsme se je v této práci rozhodli uvést. 14

15 Tělesná aktivita Adekvátní míra aktivního života, a to v jakémkoliv věku, může mít velmi prospěšný vliv na tělesné sebepojetí jedince. Sportující nebo alespoň přiměřeně fyzicky aktivní lidé vykazují pozitivnější celkové sebepojetí, které se promítá do jednotlivých aspektů jejich body image, jako je fyzická zdatnost či vzhled (Fialová & Krch, 2012). Pravidelný pohyb vede k realističtějšímu uvědomování si těla a k jeho akceptaci. Přínos pravidelné fyzické aktivity se promítá i do psychické stability a zdraví jedince. Pravidelně sportující lidé méně trpí depresemi, úzkostmi a lépe se vyrovnávají se stresem. Všechny tyto aspekty pozitivně přispívají k zdravému a celistvému Self jedince, které je méně náchylné k narušení tělesného konceptu (Fialová, 2007; Hausenblas & Fallon, 2006). Navzdory těmto benefitům bývá poslední dobou poukazováno i na negativní působení sportu a fyzické aktivity na tělesnou spokojenost. Někteří jedinci v touze dosáhnout vysněné postavy a co nejvíce se přiblížit ideálu krásy přehánějí fyzickou aktivitu a spíše svému tělu a psychickému zdraví škodí. Extrémním případem pak může být jedinec trpící bigorexií, jíž se rozumí svalová dysmorfie pojící se s poruchou příjmu potravy, takzvanou reversní anorexií. Člověk s bigorexií vykazuje patologickou posedlost tělesným vzhledem a touhu po abnormálně svalnaté postavě, která stojí v kontrastu k zakoušenému pocitu slabosti a fyzické nedostatečnosti (Mosley, 2009; Papežová, 2010). Tělesná postižení a somatická onemocnění U zdravých jedinců bývá v mládí kladen důraz na vzhled, v dospělosti dochází k plnému prožívání všech dimenzí BI a ve stáří je patrný útlum ostatních dimenzí ve prospěch dimenze zdraví (Grogan, 2017). Tělesný handicap či somatické onemocnění však narušují přirozený vývoj a zakoušení body image jedince. Přirozená posloupnost jednotlivých složek body image je v případě nemoci či postižení narušena; dochází k akcentaci zdraví, které získává primární postavení v hodnotovém žebříčku jedince. I přesto takový jedinec zakouší sociokulturní tlak na svůj vzhled a je konfrontován s obecně uznávaným ideálem krásy, kterému je však zpravidla z jeho pozice těžší se přiblížit. Výsledkem může být zhoršené body image u vážně somaticky nemocných či handicapovaných jedinců (Schwab & Harmeling, 1968; Stackeová, 2007; Taleporos & McCabe, 2002). Z výzkumu Taleporose a McCabeové (2002) vyplývá, že 15

16 nejfatálnější důsledky na sebepojetí mívá omezení v případě, že se náhle vyskytne v rané dospělosti (mezi 20. a 30. rokem života) a s přibývajícím věkem je jeho výskyt lépe a klidněji integrován do sebepojetí jedince. Se somatickým onemocněním se hůře vyrovnávali lidé s vyšším socioekonomickým postavením než jedinci z nižších sociálních vrstev, a to ve smyslu prožívaných pocitů nedostatečnosti, méněcennosti, nazíranému propadu kvality života a vnímané fatálnosti omezení a jeho důsledků (Schwab & Harmeling, 1968). 1 Naproti tomu studie zaměřující se na vyléčené pacienty, kteří prodělali závažné onemocnění, jež zasáhlo do jejich tělesné integrity, popisují i růstový rozměr nemoci na osobnost pacienta. Někteří pacienti zmiňovali hlubší a komplexnější pocit sebepřijetí sebe a svého těla. Jednalo se o ženy po hysterektomii, mastektomii či po odstranění nádorových onemocnění (Fobair et al., 2006; Hopwood, Fletcher, Lee, & Al Ghazal, 2001). Self-esteem Pojem self-esteem se do češtiny nejčastěji překládá jako sebevědomí, ovšem někdy též jako sebehodnocení. Mnozí autoři jej však ponechávají v původním anglickém znění. Vztah mezi self-esteem a body image je velmi úzký, a to zvláště u adolescentů v západní kultuře. U této populační skupiny bylo zjištěno, že nejdůležitější složkou jejich globálního self-esteem je právě vnímání fyzického vzhledu. Vztah self-esteem a body image byl však zjištěn i v dospělosti a v seniorském věku. Zdravě vyvinuté self-esteem má pozitivní vliv na kvalitu body image, neboť slouží jako pomyslný ochranný štít proti vlivu událostí, jež by ho mohly poškodit. Naopak nízké self-esteem činí body image mnohem zranitelnějším (O Dea, 2012) Interpersonální faktory Způsob, jakým člověk vnímá sám sebe a jak interpretuje realitu, velmi ovlivňují lidé, kteří se kolem něj nacházejí a se kterými udržuje časté či blízké vztahy. Takovým lidem se souhrnně říká významní druzí. Patří mezi ně rodina, přátelé, spolužáci, kolegové z práce atd. Právě oni mají vliv na to, jakým způsobem bude jedinec na sebe 1 Výzkumy nebyly zaměřené na vrozené handicapy a omezení. 16

17 nazírat a jak se bude vnitřně hodnotit (Grogan, 2017). Významní druzí poskytují jedinci referenční skupinu, ke které se může vztahovat a v jejímž rámci se utváří sub-ideál krásy. Jsou zdrojem zpětných vazeb ohledně fyzického vzhledu, jež mohou být zprostředkovány prostřednictvím mnoha forem od jasně mířené kritiky či ocenění přes vtipkování a narážky po projevy neverbální komunikace. Nehledě na podobu sdělení, negativní zpětná vazba má nepříznivý vliv na jedincovo sebepojetí a odráží se tak v jeho sebedůvěře a emočním ladění (Cash & Pruzinsky, 2002). Rodina Rodina představuje klíčový faktor v utváření body image. Svou roli hraje již od dětství, ovšem nejdůležitější je role rodiny, zejména rodičů, v období adolescence a rané dospělosti, kdy mohou ženy pociťovat obzvláště silný sociální tlak na jejich vzhled. V tomto období má u dívek a žen obzvláště důležitou úlohu matka. Ta svým chováním a postoji poskytuje dceři důležitou zpětnou vazbu, která silně zasahuje a utváří její tělesné sebepojetí (Grillitsch & Jenull, 2015). Rodina poskytuje dítěti významný vztahový a hodnotový rámec tělesného vzhledu a krásy. Důraz, který je v rodině kladen na vzhled, se promítá do hodnotového rámce dítěte, jejž si s sebou nese po celý život. Toto tvrzení dokládá i řada výzkumů. V rodině, kde je otázka vzhledu a váhy častým tématem či v níž rodiče často drží diety, jsou děti více vystaveny úvahám o vlastním vzhledu (Crook, 1995; Haworth Hoeppner, 2000). Velký vliv může mít i zdánlivě neškodné popichování a škádlení, kterými se rodič v dobré vůli snaží usměrnit pohybové či stravovací návyky dítěte, nicméně v dítěti vyvolá spíše nejistotu a pocit, že rodičem není přijímáno (Curtis & Loomans, 2014). Na druhou stranu stejně jako přílišný zájem a kritika ze strany rodičů ohledně vzhledu dítěte může mít negativní dopad na body image i zanedbávající postoj rodiny nebo zneužívání, ať už psychické či fyzické (Wilhelm, 2006). Výše uvedená fakta poukazují na klíčovou roli rodiny v otázce vývoje body image jedince. Příliš kritické, pečující, či naopak zanedbávající prostředí v rodině negativně ovlivňuje sebevědomí dítěte a jeho vztah k sobě samému. Oproti tomu rodina, která dítěti poskytne zdravě podporující a přijímající prostředí, umožní, aby si dítě vybudovalo pozitivní tělesné sebepojetí a rozumně přijímalo svou tělesnost (Curtis & Loomans, 2014; Kluck, 2010). 17

18 Partner Vztah mezi osobou partnera a ženským body image je reciproční. To, jakého partnera si žena zvolí, ovlivňuje úroveň a kvalitu jejího body image. Zároveň partner svými názory a postoji ovlivňuje body image ženy. Právě u žen je tato provázanost typická, naopak muži jí tolik nepodléhají (Grogan, 2000; Valouchová, 2015). Nejpozitivnější body image vykazují ženy v trvalém partnerském vztahu, kdy muž svým chováním utvrzuje ženu ohledně jejího žádoucího vzhledu. Dokonce i ženy, které tuto pozitivní zpětnou vazbu na svůj vzhled nedostávají, vykazují pozitivnější tělesné sebehodnocení než ženy nezadané (Markey & Markey, 2014; Weller & Dziegielewski, 2005). Ženy mají vyšší obecnou motivaci hubnout a udržovat si atraktivní fyzický vzhled s cílem větší partnerské atraktivity. Toto chování je navíc umocněno, pokud sám partner je fyzicky atraktivní a odpovídá obecnému ideálu krásy (Laus, Almeida, & Klos, 2018; Markey & Markey, 2014). To však platí spíše z hlediska udržování si určité úrovně fyzické atraktivity. Pokud se žena rozhodne zhubnout a výrazně změnit svou fyzickou stránku, činí tak spíše na základě vlastního rozhodnutí a vlastní nespokojenosti než kvůli partnerovi (Grogan, 2017). Výzkumy dále ukazují, že žena má tendenci vybírat si partnera, který je atraktivní podobně, jako se ona sama cítí. Tuto skutečnost podporuje i teorie párového body image, která poukazuje na provázanost tělesného sebepojetí obou partnerů, čímž se vysvětluje i fakt, že pokud se jeden z partnerů rozhodne výrazně zhubnout či jiným způsobem zasáhnout do svého body image, i druhý z páru na tuto změnu zpravidla reaguje proměnou svého zevnějšku (Markey & Markey, 2014). Přátelé a vrstevníci Přátelé a vrstevníci jsou širokou referenční skupinou, ke které se člověk vztahuje. Určují základní nazírané hodnoty a normy sdílené v kontextu skupiny a jsou proto měřítkem, se kterým se jedinec neustále potýká, srovnává a odvíjí od něj své sebepojetí a sebedůvěru. Jejich vliv je nejvíc formující v adolescenci, ovšem důležitou roli v sebepojetí hrají po celý život (Cash & Pruzinsky, 2002). Téma vzhledu a jídla je totiž mezi přáteli častým předmětem konverzace. Tzv. Fat talks je označení právě pro ty rozmluvy, ve kterých si přátelé stěžují na své postavy, rozebírají diety či nutnost začít cvičit. Tyto rozhovory jsou brány jako jakási společenská norma, ovšem jejich 18

19 význam může být mnohem hlubší a může mít za následek problémy v rámci body image (Curtis & Loomans, 2014). Na druhou stranu podpůrný a chápající vliv přátel v otázce vzhledu může jedinci pomoci v cestě zpět k sebepřijetí a pozitivnějšímu body image (Curtis & Loomans, 2014; Haworth Hoeppner, 2000). Studie realizovaná na vysokoškolských studentkách odhalila sdílené stravovací návyky a podobnou úroveň aktivního životního stylu mezi kamarádkami (Cash & Pruzinsky, 2002). Otázkou však zůstává, zda to bylo způsobeno vzájemným vlivem studentek, nebo zda si ženy hledají kamarádky mezi vrstevnicemi podle sdílených norem a hodnot. Atraktivita Atraktivita se chápe jako sympatie k druhému jedinci na fyzické či osobnostní rovině. Zaujímá klíčovou pozici v procesu formování osobnosti a socializace a je součástí body image (Šrámková, Procházka, & Cakirpalogu, 2016). Fyzická atraktivita se vztahuje na vzhled jedince, přičemž hlavními faktory jsou výška a tvar postavy, rysy obličeje, barva očí, vlasů a pokožky, u žen pak specificky velikost a tvar poprsí či poměr boků a pasu. Obecně preferovaným aspektem je pak symetrie. Fyzická atraktivita je jedním z faktorů, které stojí u vzniku mezilidské interakce s osobami, které nám připadají fyzicky atraktivní, raději a častěji vstupujeme do mezilidských interakcí než s osobami, které jsou nám lhostejné či fyzicky nepřitažlivé. Osobní atraktivitou se rozumí přitažlivost na základě osobnostních vlastností a charakteristik a hraje významnou roli v dlouhodobém udržení mezilidských vztahů (Šrámková et al., 2016; Výrost & Slaměník, 2008). Stereotypy, které se k atraktivitě váží, jsou hluboce zakořeněné a mnohdy dvousečné. Atraktivní lidé jsou v očích druhých hodnoceni jako úspěšnější, milejší, jsou jim atribuovány pozitivnější vlastnosti než ostatním lidem. Na druhou stranu jsou některé stereotypy, zvláště o ženách, provázány i s negativními vlastnostmi. Atraktivní ženy tak mohou být považovány za zištné, manipulativní, domýšlivé či za osoby se sklony k nevěře (Výrost & Slaměník, 2008; Zebrowitz & Franklin, 2014). Takovéto soudy jsou však silně závislé na kontextu doby, kultury, ale též na věku, genderu či sociálním statusu osoby, která je vynáší, neboť atraktivita a její obsah jsou nejednotné a proměnné. Neexistuje žádná společná definice pro všechny kultury, která by navíc byla stálá v čase (Langlois et al., 2000). Výzkum realizovaný v České republice v roce 2016 se zaměřoval na ideální a atraktivní ženskou i mužskou postavu a jejich vzájemný vztah. Výsledky ukázaly, že v ženském chápání 19

20 představovala atraktivní postava zároveň i tu ideální. U mužů se postavy navzájem lišily: atraktivní mužská postava byla štíhlejší než postava vyjadřující mužský ideál (Šrámková et al., 2016). Hodnotí-li však atraktivitu postavy opačné pohlaví, ukazuje se, že dochází ke zkreslení. Ženy se v tomto případě mylně domnívají, že muži preferují štíhlejší postavu, než je tomu ve skutečnosti (Demarest & Allen, 2000) Sociokulturní faktory Body image je sociálním konstruktem; je formováno společností a její kulturou a v rámci ní se také neustále proměňuje. Dynamika BI tkví zejména ve dvou základních mechanismech v sociálním srovnávání a ve zvnitřňování obecně uznávaných kulturních norem (Grogan, 2000). Socioekonomický status Společenská vrstva je diskutabilním BI faktorem, jemuž se navíc nedostává příliš prostoru k diskuzi. Sarah Groganová se k této problematice vyjadřuje slovy: Většina psychologických studií ani neuvádí společenský původ účastníků. Pokud studie uvádějí sociálně ekonomický status účastníků, pak obvykle nedělají analýzu vlivu společenské třídy, a proto je obtížné zachytit nějaké relevantní trendy ve vztahu k obrazu vlastního těla (Grogan, 2000, s. 118). Někteří autoři však věří ve vliv socioekonomického statusu v pohledu na vzhled těla. Lidé z vyšších vrstev akcentují estetickou rovinu tělesnosti, kdežto lidé z nižších vrstev hledí více na funkci. Většina autorů se však shoduje, že nezáleží, z jaké sociální vrstvy jedinec je, jako tomu bývalo v historii. Různý socioekonomický status v současnosti nehraje roli v uznávaném ideálu krásy. K tomuto názoru se kloní i Sarah Groganová. Nehledě na sociální status, lidé západních společností preferují štíhlou, atletickou a mladistvou postavu. Důvodem může být rozvoj masové komunikace, který informačně sjednotil lidi všech vrstev. Společnost je mnohem homogennější než kdy bývala a tento vliv lze vidět i ve stejných tělesných ideálech (Grogan, 2000). Rozdíl bychom mohli najít pouze v možnostech a dostupnosti prostředků k dosahování štíhlé, vysportované a mladistvě vypadající postavy. Možnost investovat do svého vzhledu je spíše výsadou vyšších socioekonomických vrstev, neboť udržování si žádoucího vzhledu stojí čas i peníze. Z tohoto hlediska jsou lidé s nižším socioekonomickým statusem vnímáni jako 20

21 rizikovější ve vztahu k problémům s body image než lidé socioekonomicky výše postavení a může u nich snáze vznikat diskrepance mezi jejich nazíranou a ideální postavou (Freitas et al., 2007; Swami, 2015). Kulturní vliv Pro plné pochopení body image jedince je nutné pochopit i sociokulturní faktory, které na jedince působí. Ty jsou navíc velmi proměnlivé jak geograficky, tak v čase. V době antiky Řekové považovali za tělesný ideál zcela jiné věci, než je tomu dnes. Po dlouhý čas se v historii lidstva upřednostňovala spíše kyprá a zaoblená postava ženy, která byla zároveň asociována se zdravím a fertilitou. Až počátkem 20. století se začíná pomalu objevovat preference štíhlé ženské figury. Tehdy však ještě zdaleka nevypadala tak, jak ji chápeme dnes. Štíhlost byla spíše projevem útlého pasu v poměru ke kypřejším bokům a větším prsům. Takový ideál v 50. letech 20. století ztělesňovala Marylin Monroe, kterou posléze vystřídala mnohem asketičtější, velmi hubená, až chlapecká postava Leslie H. Armstrong (známá pod uměleckým jménem Twiggy). Současná doba pak preferuje štíhlé ženy s lehce sportovní postavou, které ovšem mají zachovaný poměr úzkého pasu k bokům a hrudníku (Fialová, 2001). Tento značný rozdíl v ideálech ženské postavy, který se odehrál během velmi krátké doby, má za následek, že současné ženy budou preferovat takový typ postavy, který během jejich dospívání znázorňoval přítomný ideál krásy (Demarest & Allen, 2000; Grogan, 2017). Nicméně ani v současnosti nepanuje obecná shoda v této problematice. Jednotlivé části světa se ve svých ideálech krásy liší. V západních společnostech je štíhlost považována za výsadu a je společensky oceňována stejně jako mládí. Tloušťka je naopak spojována se selháním, slabou vůlí a nižší sociální vrstvou. Oproti tomu východní kultury štíhlost asociují s nemocí a chudobou a společenský ideál reprezentuje kyprá postava značící úspěch, bohatství a prestiž. Stáří je chápáno jako nositel moudrosti a ze strany mládí se mu dostává úcty a pokory. Kontextuální vliv společnosti na body image ukazuje skutečnost, že přestěhováním z jedné kultury do druhé se jedinci může zcela změnit preference tělesných ideálů (Grogan, 2017). Vlivem globalizace se však stává globálním i pojetí krásy. Odborníci v tomto ohledu mluví o westernizaci, při níž se západní normy a ideály rozšiřují do zbytku světa a ten je přijímá za své. Navzdory tomuto postupujícímu fenoménu stále existují rozdíly 21

22 v rámci kultur. Evropské ženy se hodnotí jako příliš silné mnohem častěji, než je tomu u asijských či afrokaribských žen stejných tělesných proporcí (Demarest & Allen, 2000; Wardle & Marsland, 1990, in Grogan, 2000). V západních zemích je také stále vyšší výskyt PPP a ženy zde častěji podstupují kosmetické zákroky a zákroky estetické chirurgie, než je tomu v jiných částech světa (Fallon, 1990, in Cash & Pruzinsky, 2002; Fialová & Krch, 2012). Kult krásy Krása v západním, tedy i globálním pojetí znamená zejména mládí a štíhlost. Ty jsou natolik glorifikovány, že někteří autoři nemluví o ideálu krásy, ale nadneseně používají slovo náboženství či kult (Crook, 1995). Být štíhlý a mladý totiž v současné společnosti znamená mnohé. Lidem, kteří odpovídají tomuto ideálu, jsou přisuzovány osobnostní charakteristiky jako je vysoká výkonnost, kompetentnost, flexibilita, energičnost a vyšší socioekonomický status. Naopak nadváha je spojována se selháním, leností, neschopností či hloupostí. Na ženy je tento tlak mnohonásobně vyšší než na muže, poněvadž k mužům je společnost z hlediska krásy shovívavější, ovšem vyšší tlak pociťují v rovině výkonu a úspěchu (Grogan, 2017; Valouchová, 2015). Ideál krásy se nevztahuje pouze na fyzické tělo, ale i na osobnostní charakteristiky, které jsou považovány za krásné. U žen jde o jistou submisi, fyzickou křehkost, pasivitu a rodinnost (Petrie & Greenleaf, 2009, in Cash, 2012). Dále se u žen rozeznává krása a půvab. Krása je chápána jako časem prchlivější a ovlivnitelnější pomocí kosmetických zákroků či módy. Oproti tomu půvab je brán jako stálejší charakter, do něhož se promítají i osobnostní a jiné charakteristiky. V hodnocení žen se tak odráží nejen jejich postava, ale i styl chůze, držení těla, vzdělanost či úroveň vyjadřování (Fialová, 2001). Z pohledu čistě fyzického je za atraktivní u žen považována štíhlá pevná sportovní postava se středně velkým poprsím, útlým pasem a lehce klenutými boky (Grogan, 2017; Petrie & Greenleaf, 2009, in Cash, 2012). Středně vysokou postavu u ženy by preferovalo 63 % mužů do 29 let, kdežto drobnou by ocenilo 30 % mužů (Koudelka, 2012). Vzhledem ke společnosti orientované na mládí uvádějí ženy již po třicátém roce života narůstající nespokojenost se svým tělem v návaznosti na celospolečenský tlak na udržení mladistvého vzhledu a na boj proti projevům stárnutí. Tuto skutečnost ženy 22

23 reflektují velmi citlivě a negativně se projevuje na jejich tělesné sebedůvěře (Grillitsch & Jenull, 2015). Na druhou stranu se ukazuje, že muži s rostoucím věkem začínají více preferovat plnoštíhlou ženskou postavu. Ve věku 50 let a více by ženu s kyprými tvary preferovalo 21 % mužů, kdežto muži do 29 let by si takovouto postavu u žen vybrali jen v 5 % případů (Koudelka, 2012). Mediální vliv Všudypřítomnost mediálního vlivu je jedním z rysů dnešního života stovek milionů lidí. Je prakticky nemožné, nebo přinejmenším velmi obtížné, vymanit se z dosahu médií a často by to zapříčinilo sociální a informační izolaci. Média jsou hlavním nositelem informací a norem, které jsou ve společnosti aktuální a je žádoucí je dodržovat (Fialová & Krch, 2012). Vliv médií na tělesné sebepojetí je proto nezpochybnitelný, avšak zároveň velmi těžko postihnutelný. Prostřednictvím médií lidé neustále získávají obrovské množství překrývajících se informací, mezi něž mimo jiné patří celá škála zpráv o vzhledu, hmotnosti, atraktivitě, genderu, sociálních rolích, stravovacích návycích atd. Jsou nositelem a zprostředkovatelem kultury a hodnot, kterých jsou minimálně i spoluautory (Grogan, 2017; Jirák & Köpplová, 2009). Vhledem k množství různorodých informací je jejich vliv velmi individuální. Každý jedinec si z informačního toku vybírá jiné informace; individuální je i míra, jakou na jedince média působí. Za osoby nejpoddajnější mediálnímu vlivu z hlediska body image se považují adolescenti a osoby trpící PPP, přičemž se tyto dvě skupiny do velké míry překrývají (Grogan, 2000; Krch, 2005). Skupinou, která je k vlivu médií nekritická a pasivně přijímá informace a normy, které jí média poskytnou, jsou děti. Přes hračky a animované postavičky v pohádkách děti podléhají mediálnímu vlivu, který jim utváří ideály krásy mužů i žen. Terčem kritiky proto byla obzvláště panenka Barbie, která propaguje nerealistické a nezdravé proporce žen a která je jednou z nejrozšířenějších hraček malých holčiček po celém světě (Dittmar, Halliwell, & Ive, 2006). Kritice se nevyhnula ani společnost Disney, která některými svými pohádkami podporuje asociaci štíhlosti s kladnými charakteristikami postav a tloušťku se zápornými charakteristikami. Děti se navíc často 23

24 identifikují s postavami a automaticky přejímají fyzické ideály svých pohádkových hrdinů (Grogan, 2017; Northup & Liebler, 2010). 2 Avšak ani dospělí nejsou imunní vůči vlivu médií na jejich představy o ideálním tělesném vzhledu. Média zpravidla prezentují obrázky mužských i ženských těl digitálně upravených k dokonalosti. Ačkoliv je veřejně známé, že k úpravám dochází, vlivem každodenní konfrontace s těmito nereálnými ideály může docházet k posunu vnitřního schématu tělesného ideálu i u běžného dospělého jedince. Důsledkem je opět tělesná nespokojenost, pocit méněcennosti a zhoršený přístup sám k sobě. Ženy, které mají zhoršené body image, jsou ještě zranitelnější a méně odolné proti nerealistickým obrazům z médií. V takových případech může žena začít držet extrémní diety či začít velmi intenzivně cvičit, což může vést až k anorexii, bulimii či bigorexii (Cash & Pruzinsky, 2002; Fialová & Krch, 2012). Mladé ženy do 35 let podléhají tomuto tlaku médií mnohem více než ženy ve věkové skupině 65 let a výše. Rozdíl je dán odlišnou generací a ideály, které společnost uznávala v době jejich adolescence, a které tak převzaly za své. Dalším důvodem jsou odlišné návyky vnímat média jako obraz reality, což je opět dané věkem, ve kterém se s mediální realitou seznámily (Carper, Negy, & Tantleff-Dunn, 2010). I v oblasti mediálního obrazu fyzické krásy však nastal pozitivní posun vlivem tlaku odborné i laické veřejnosti a v současnosti je vidět snaha prezentovat v mediích i reálnou postavu průměrného člověka (Dixon, Esslinger, Yen, & Grimes, 2015). 1.4 Mechanismy vlivu faktorů na body image Vlivů, pomocí kterých se utváří a proměňuje body image člověka, je nespočet. Sebeschéma je téma společné jak pro psychology, tak i pro psychiatry či sociology. Existuje velké množství teorií vysvětlujících jeho proměny. Níže jsou popsány základní psychologické teorie, které tento vliv na člověka popisují (Grogan, 2017). 2 Obě společnosti vyslyšely kritiku veřejnosti a zaměřily se na změnu produktů tak, aby dětem poskytovaly realističtější normy a ideály. 24

25 1.4.1 Teorie observačního učení Behaviorální složka je nejsnáze ovlivnitelnou složkou body image. Působení observačního učení (též jako učení nápodobou) spočívá v osvojování si již komplexních způsobů chování pro určité situace, které jedinec viděl u druhých lidí a jevily se v dané situaci jako účinné. Učení nápodobou je důležitým nástrojem úspěšné socializace. Mezi základní mechanismy se řadí imitace, identifikace a sociální posilování. Tento základní způsob učení je lidem biologicky vlastní. Chování jedince je skrze něj velmi jednoduché modifikovat a změny mohou dále ovlivňovat postoje, hodnoty i tělesné či celkové sebepojetí. Pokud se proto jedinec vyskytuje ve společnosti lidí, v níž je často diskutován vzhled, je na něj kladen důraz, či z něj plynou výhody nebo případné sankce, je velmi pravděpodobné, že alespoň část tohoto reprezentovaného chování přijme za své a ovlivní to jeho subjektivní nazírání na tělesnost jak u sebe, tak v obecné rovině (Jirák & Köpplová, 2009; Říčan, 2010) Teorie sociální srovnávání Jedno z nejčastějších vysvětlení vlivu společnosti na jedincovo body image staví na teorii sociálního srovnávání Leona Festingera. Podle ní jednotlivci modifikují své názory a postoje na základě srovnávání se s druhými lidmi, neboť okolní lidé působí jako určitá meřítka, na jejichž základě jedinec odezírá správnost/vhodnost svého chování i vlastní hodnotu. Podle toho, s kým se jedinec srovnává, se rozlišují tři základní typy sociálního srovnávání: směrem nahoru, směrem dolů a rovně. Rozlišení se vztahuje k lidem, kteří fungují jako měřítko za účelem sociálního srovnávání získání reálného sebeobrazu, získání motivujících měřítek pro seberozvoj či zlepšení vlastního sebevědomí skrze výběr nerealisticky nízce zvolených měřítek (Grabe, Ward, & Hyde, 2008; Grogan, 2017). Tato teorie tak poskytuje vysvětlení průběhu formování sociálních norem a jejich způsob kontroly chování jedinců ve společnosti. Například média v pojetí teorie sociálního srovnávání vytvářejí měřítka, podle kterých mají lidé tendenci se hodnotit. Často nerealistické standardy v oblasti vzhledu, které se takto utvoří, mohou vést k pocitům nedostatečnosti a méněcennosti nebo mohou lidi motivovat k extrémním výkonům na cestě k vyrovnání se s prezentovaným standardem. Médii vytvořené standardy totiž mnohdy nereflektují realitu a průměrný člověk se jim jen těžko může 25

26 vyrovnat (Grabe et al., 2008; Koudelka, 2012). Obzvláště citlivé na tento vliv jsou ženy během dospívání, kdy ve společnosti hledají měřítka a normy k vytvoření svého formujícího se sebepojetí (Valouchová, 2015) Teorie sebeschématu Teorie sebeschématu hovoří o mentálních reprezentacích elementů, které utvářejí jedincovo Já a odlišují ho od ostatních osob. Sebeschéma neboli self-concept je proto odrazem společnosti okolních lidí a podílí se na způsobu, jakým jedinec interpretuje příchozí informace. To, jak je jedinec citlivý ke společensko-mediálním informacím ohledně vzhledu, záleží na jeho sebeschématu. Čím více elementů z jeho self-conceptu je propojeno se vzhledem, tím sensitivnější bude k okolním informacím, které se ho týkají. Lidé se sebeschématem, které je spíše definováno jako jsem to, jak vypadám nežli jako jsem to, co udělám a jaké mám schopnosti, vykazují vyšší nespokojenost s vlastním tělem a jsou náchylnější ke změnám emočního ladění než jedinci, kteří mají sebeschéma postavené mimo oblast vzhledu (Grogan, 2017; Jung & Lennon, 2003) Sebediskrepanční teorie Autor sebediskrepanční teorie, E. T. Higgins, rozlišuje tři základní typy Já: ideální, požadované a reálné. Ideální Já je reprezentací jedincových přání o něm, požadované Já je formováno očekáváním okolí o něm samotném a reálné Já reprezentuje to, jak se jedinec sám vnímá. Čím větší rozdíl se projevuje mezi ideálním a reálným Já, tím větší zklamání, stud či úzkost jedinec zakouší, a tím větší vykazuje snahu tento rozdíl zmírnit. V úvahu připadá snížení nároků na ideální Já, což často není v kompetencích jedince. Druhý způsob představuje snaha změnit své reálné Já, což jedince stojí úsilí a může být provázeno silnými emocemi (Grogan, 2017). Tato teorie tak osvětluje důvod, proč se lidé snaží vyhovět společenským standardům, ačkoli je sami objektivně vnímají jako nerealistické a uměle vykonstruované (Jung & Lennon, 2003). 26

27 1.5 Poruchy tělesného schématu Tělesné schéma často bývá uváděno jako jiné, synonymní označení pro tělesné sebepojetí. Byrneová (2012) však upozorňuje, že toto chápání není zcela správné, třebaže jsou si termíny velmi blízké. Tělesné sebeschéma tedy vymezuje oproti tělesnému sebepojetí, které je součástí vědomí, jako nevědomou komponentu ve vnímání těla. Stackeová (2007) pak nachází rozdíl na poli vědeckého používání. Pojem tělesného sebeschématu je vlastní spíše medicíně, kdežto tělesné sebepojetí je psychologický pojem zahrnující vztah k vlastní identitě. Poruchou tělesného schématu se rozumí zkreslená představa o vlastním těle: o jeho velikosti či tvaru. To zahrnuje neopodstatněné nadhodnocování či podhodnocování tělesné hmotnosti či velikosti těla; jedinec v takovém případě vnímá své tělo vzhledem ke skutečnosti nerealisticky (Hrachovinová & Chudobová, 2004; Krch, 2005). Tato zkreslená percepce může být zapříčiněna více faktory, mezi které může patřit i organicko-neurologické poškození mozku. Tělesné schéma představuje neurofyziologickou komponentu těsné zkušenosti zahrnující kognitivně percepční procesy těla jedince (Fialová, 2001). Poruchy tělesného schématu lze členit na postižení somatického původu (např. obezita, neuropatie, plegie), duševní poruchy (PPP, bipolární afektivní porucha atp.) a psychosomatické onemocnění (ekzémy, žaludeční vředy ad.). Uvedené dělení je však výsledkem umělé klasifikace a jednotlivé kategorie se v praxi často prolínají (Cash, 2012) Projevy Dopady, které s sebou přináší narušené tělesné schéma, jsou široce zaměřené. Negativní tělesné sebepojetí se promítá do psychického i somatického zdraví jedince a ovlivňuje jeho sociální a profesní život i jeho životní styl. Dopady lze najít bez nadsázky ve všech oblastech života jedince, neboť jsou tyto dvě sféry vzájemně provázané (Healey, 2014). Neklinické projevy negativního tělesného sebepojetí se nacházejí v oblasti sociability a emočního ladění. Jedinec méně ochotně vstupuje do sociálních interakcí a vykazuje v nich vyšší úzkostnost. Taktéž je narušena jeho self-efficacy (tj. vnímání vlastní účinnosti) a sebedůvěra. Trpí tedy jeho karierní či partnerská oblast života a daný člověk pochybuje o vlastní možnosti tuto skutečnost ovlivnit (Grogan, 2017). 27

28 Dále je jedinec s narušeným tělesným schématem náchylnější k sociálnímu tlaku na vzhled a je méně schopný mu vzdorovat. Dostává se tím do koloběhu, který má za následky neustálé prohlubování tělesné nespokojenosti, pocitů selhávání a vlastní nedostatečnosti (Krch, 2005). Dle průzkumů mají lidé s negativním smýšlením o vlastním těle tendenci vyhýbat se návštěvám sportovišť, plaveckým stadionům či nákupům oblečení. Dochází tedy k úpravě životního stylu a sociální izolaci vlivem tělesného sebepojetí (Crook, 1995). Ženy kompenzují narušené tělesné schéma výrazným líčením či neobvyklým stylem oblékání (Healey, 2014). Klinické projevy narušeného tělesného schématu se z psychologického pohledu týkají zejména osob s PPP a osob trpících obezitou. U zrodu PPP je zpravidla vždy tělesná nespokojenost, která je přítomná po celou dobu onemocnění (Fialová & Krch, 2012). První projevy tělesné nespokojenosti lze přitom u žen v západním světě zaznamenat již od 8 let. Za nejčastější PPP se považují mentální anorexie, mentální bulimie a relativně nově i ortorexie (patologické zaujetí zdravým životním stylem) (Fialová & Krch, 2012; Papežová, 2010). Specifickou poruchou tělesného schématu je tělesná dysmorfická porucha (též zkráceně dysmorfie), jež se vyznačuje nadměrným zacíleným soustředěním na určitou část těla (např. obličej, hýždě, břicho, prsa či svaly). Jedinec trpící touto poruchou má pocit, že konkrétní část jeho těla se vyznačuje nějakým specifikem je příliš malá, velká či vykazuje jakoukoliv jinou proporční zvláštnost. Tato utkvělá představa je důvodem snížené spokojenosti s vlastním tělem a v krajních případech může vést až k psychotickým bludům. Častěji však jedinec podstoupí chirurgický či kosmetický zákrok, aby tento nedostatek vykompenzoval (Byrne, 2012; Papežová, 2010). Míru poruchy tělesného schématu měří škály používající různé obrázkové techniky. Mezi nejčastější se řadí volba nakreslené siluety pro ideální a reálné vyobrazení postavy. Míra diskrepance mezi těmito dvěma siluetami je ukazatelem míry narušení tělesného schématu. Podrobněji se tímto jevem zabývá kapitola 3 (Hrachovinová & Chudobová, 2004; Šrámková & Cakirpaloglu, 2015). 28

29 1.6 Shrnutí V definování body image panuje velká nejednotnost napříč autory. Tato práce považuje za výchozí definici T. F. Cashe (2012), která body image pojímá jako mentální reprezentaci, jejíž součástí je kognitivní, afektivní a behaviorální dimenze. Body image tedy pojímá veškeré lidské vnímání a smýšlení o těle, dále emoce a přesvědčení týkající se těla a k němu se vázající lidské konání. Zdraví, vzhled a tělesná zdatnost tvoří tři základní složky body image. Tyto složky jsou v proměnlivé důležitosti přítomny po celý život jedince. Vzhled bývá akcentován zejména v dospívání, v období dospělosti je důležitost všech tří složek poměrně vyrovnaná, ve stáří získává dominantní pozici zdraví. Body image lze považovat za sociální konstrukt, jehož základním rysem je subjektivita, elasticita a dynamika. Do jeho utváření vstupuje řada faktorů z intrapersonální (gender, věk, psychická a somatická onemocnění, tělesná aktivita, úroveň self-esteem), interpersonální (významní blízcí, atraktivita) a sociokulturní oblasti (vliv kultury, mediální vliv, socioekonomický status jedince). Literatura jmenuje několik základních mechanismů vlivu společnosti a kultury na body image. Teorie observačního učení vysvětluje osvojování si způsobů chování, hodnot a postojů k tělesnému vzhledu a body image skrze nápodobu. Teorie sociálního srovnávání se popisuje význam okolních lidí pro utváření sociálních měřítek a modifikaci názorů na základě srovnávání s druhými. Teorie sebeschématu hovoří o self-conceptu, který udává, které informace jsou pro jedince relevantní, a funguje tedy jako informační filtr. Sebediskrepanční teorie pak hovoří o lidské tendenci uchovávat si co nejkonzistentnější ideální, požadované a reálné Já tím, že se jedinec bude snažit co nejvíce vylepšit obraz svého reálného Já, aby se přiblížil tomu ideálnímu a požadovanému. Narušené tělesné schéma se vyznačuje zkreslenou představou o vlastním těle, zhoršením emočního ladění, sociální uzavřeností či narušeným self-efficacy. U klinické populace se narušené sebeschéma vyskytuje u osob trpících PPP, obezitou či dysmorfií. 29

30 2 ŽIVOTNÍ ETAPY V KONTEXTU BODY IMAGE U ŽEN Problematika body image se nejčastěji pojí s obdobím dospívání a mladé dospělosti. Většina tuzemských i zahraničních body image výzkumů se zaměřuje právě na mladou populaci. Stejně tak tělesné sebepojetí proniká kupříkladu do medicíny zejména skrze dospívající a mladé dospělé, s nimiž se pojí poruchy příjmu potravy. U starší populace dospělých či seniorů je téma body image více opomíjeno. Přesto je však tělesné sebepojetí po celý život součástí lidského vnímání Já a promítá se do celkového náhledu na sebe sama. Z hlediska současných znalostí se rozdíl v tělesném sebepojetí napříč věkem nachází zejména v akcentaci rozdílných dimenzí body image. V otázce, zdali s rostoucím věkem dochází k posunu k pozitivnímu či negativnímu tělesnému sebepojetí, nebo jeho kvalitativní úroveň zůstává pouze s vnitřními strukturálními proměnami, není zatím příliš jasno. Ve vědeckém bádání body image chybí důraznější zaměření se na dospělou a seniorskou populaci a srovnávání závěrů s výsledky získanými u populace mladých lidí. Následující podkapitoly se zaměřují na věkové skupiny, které jsou předmětem této práce. Jedná se tedy o období od adolescence do stáří; období dětství a pubescence zde není zahrnuto, neboť stojí mimo rámec teoretického zaměření práce. Jednotlivé členění životních etap je v souladu se základním vymezením Langmeiera a Krejčířové (2006). Vzhledem k tematickému zaměření práce je výklad směřován pouze na ženskou populaci a mužská specifika jsou záměrně opomíjena. 2.1 Adolescence Období adolescence je vymezeno 15. až 20. rokem života. Někteří autoři uvádějí trvání adolescence až do 22. roku, poněvadž teprve v této době je dosažena plná reprodukční zralost a je ukončován tělesný růst (Langmeier & Krejčířová, 2006). V tomto období rovněž dochází k výrazným a dynamickým tělesným i psychickým změnám. Z pohledu tělesného sebepojetí i sebepojetí obecně je tato životní etapa velmi bouřlivá (Vágnerová, 2012). Adolescentní jedinec má silnou tendenci k sociálnímu 30

31 srovnávání. Typické je zaujetí vzhledem a rozhovory týkající se fyzického vzezření (Valouchová, 2015). V této fázi je lidská psychika obzvláště senzitivní na kritiku a poznámky okolí. Ačkoliv z dřívějších let je body image již vytvořené, nejedná se zatím o příliš stabilní konstrukt. V adolescenci se dívka dostává do přímé konfrontace se svou tělesností, která se dynamicky proměňuje. Tělo se stále ještě dětskými prvky dostává plně dospělé obrysy, což u dívek znamená zvýšení procenta podkožního tuku, který se ukládá nejvíce v oblasti boků a hýždí, pánev se rozšiřuje a prohlubuje a linie pasu se zužuje a dochází k růstu prsou (Hořejší & Kosová, 2019). Fyziologické změny jsou doprovázeny i těmi psychickými. V daném věkovém rozmezí se vytváří stabilnější identita jedince, která zahrnuje jedinečný vztah k sobě i k okolí. Formují se představy, hodnoty a ideje, které jedinec neustále konfrontuje se svým okolím, kterým jsou zároveň i utvářeny. Jde o dynamický proces velmi závislý na sociálním okolí. Mezi základní adolescentní potřeby patří kontakt s okolím a afiliace (Langmeier & Krejčířová, 2006; Vágnerová, 2012). Tento životní milník se jeví z hlediska současné doby problematičtější než kdy dříve. Mnohdy nerealistické normy a standardy v oblasti vzhledu jsou vlivem médií všudypřítomné a mladiství k nim často nekriticky vzhlížejí (Grogan, 2000). Média jsou jedním z hlavních zprostředkovatelů norem pro nazírání ideálů krásy a jak ukazují současné výzkumy, mají silný vliv na body image adolescentních dívek (Carper et al., 2010; Grabe et al., 2008; Jones, 2001). V konfrontaci s mediálními obrazy krásy může u dospívajících žen docházet ke zklamání z jejich vzhledu a k přeměně této frustrace na usilovnou snahu vyrovnat se normám (Fialová & Krch, 2012; Grabe et al., 2008). Nejčastější cestou, kterou dospívající dívka na cestě za kýženým vzhledem volí, je restrikce v jídle a nadměrné cvičení. Výsledkem je poté fakt, že klinická populace pacientů s PPP je převážně tvořena mladistvými ženami adolescentního věku (Krch, 2005). Poruchy příjmu potravy jsou přitom třetím nejčastějším psychiatrickým onemocněním u adolescentní populace a vyznačují se dvojnásobnou úmrtností oproti ostatním psychiatrickým diagnózám (Krch, 2005; Papežová & Hanusová, 2012). Podle výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO) 20 % českých dívek v 11 letech vykazuje snahu o redukci tělesné hmotnosti a 35 % dívek si myslí, že jsou příliš tlusté. V 15 letech se o snížení tělesné hmotnosti snaží 26 % dívek a 39 % dívek si myslí, že jsou nadmíru tlusté a vykazují známky negativního tělesného sebepojetí (Currie, 2008). Ve starším školním věku 31

32 má velká část adolescentních dívek zkreslený náhled na to, jaká je jejich přiměřená tělesná hmotnost, nahlíží na dietní omezení jako na samozřejmá a má neodpovídající pohled na přiměřený jídelní režim vlivem obavy z tloušťky. Přitom právě snaha udržet si nízkou tělesnou hmotnost za pomoci držení restriktivních diet a negativní tělesné sebepojetí patří k rizikovým faktorům u PPP a signalizují neadekvátní až patologický vývoj tělesného sebepojetí jedince (Krch, 2005; Papežová & Hanusová, 2012). Důležitou roli v otázce body image u dospívající dívky hrají významní blízcí (rodina, vrstevníci, přátelé či učitelé), kteří mají vedle médií a společnosti významnou roli v utváření identity. Mohou pomoci v podnícení kritického hodnocení společenských norem, zprostředkovat realističtější obraz tělesného standardu a poskytnout psychosociální oporu v přijetí vlastní tělesnosti (Fialová, 2001; Valouchová, 2015). To však předpokládá, že v blízkém okolí dospívající dívky budou dostatečné vzory, od nichž se může naučit pozitivnímu přijetí své tělesnosti. Usmianiová a Daniluková (1997) ve svém výzkumu potvrdily provázanost pozitivity body image matky a její dospívající dcery. Matka tedy má přímý vliv na dceřino tělesné sebepojetí skrze vlastní pozitivní přijetí své tělesnosti; tento vliv však může být i negativní. Vliv matky a jejího postoje na dceřino tělesné sebepojetí potvrdil i výzkum McCabeové a Ricciardelliové (2003), které popsaly souvislost mezi tělesnou nespokojeností a restriktivním jídelním chováním adolescentní dívky a postojem její matky k jejímu vzhledu. Dále popsaly i významný vliv názoru nejlepší kamarádky, u kterého se usuzuje na mnohem větší formativní dopad než u názoru ostatních spolužáků či vrstevníků. I ti však svým chováním a poznámkami formují body image dospívající dívky. Sdílené názory vrstevnické skupiny ohledně ideálu štíhlosti se odrážejí v sebevědomí, zaměřenosti na vlastní vzhled, tělesném sebepojetí a mohou mít přímý dopad na dysfunkční jídelní návyky adolescenta (Shroff & Thompson, 2006). Současné výzkumy odhalily i vliv učitelů a ostatních autorit na tělesné sebepojetí dětí. Odhaduje se ale, že tento vliv je nejvíce patrný u dětí v mateřské škole a na prvním stupni základní školy. Pozitivní přístup učitele k tělesnosti a jídelním návykům a střízlivý postoj k ideálům krásy pomáhá dětem zvnitřnit si realistické tělesné ideály a osvojit si zdravý vztah k jídlu, což jim během dospívání poslouží jako vhodný protektivní faktor před negativním tělesným sebepojetím a patologickým jídelním chováním (Halliwell et al., 2016; McCabe et al., 2007). 32

33 Z hlediska struktury body image je v období adolescence silně akcentována složka vzhledu. To je i důvodem, proč jsou mladiství tolik citliví na sociální srovnávání a hodnocení jejich tělesnosti. Naopak dimenze zdraví a zdatnosti nejsou příliš výrazné. Předpokládá se, že příčinou je obvyklá bezproblémovost v těchto dvou oblastech, a proto se jimi adolescent příliš nezabývá, a naopak je bere spíše jako přirozenou a samozřejmou součást své osobnosti. Naopak vzhled v návaznosti na fyzický vývoj je oblast, která v době adolescence prochází značnými proměnami (Fialová, 2001; Janošová, 2008). 2.2 Dospělost V porovnání s adolescentním věkem není dospělost tolik zmiňovaným obdobím v souvislosti s body image jedince. Důvodem je zdánlivé období klidu, neboť dochází k určitému zklidnění ve vývoji identity a celkového sebepojetí jedince, který již není tak hodně závislý na názoru a vlivu svého sociálního okolí. V dospělosti postupně dochází k vyrovnání vlivu všech složek body image, a proto jedinec nereaguje tak citlivě v otázce svého vzhledu, jako tomu bylo v dospívání. To však neznamená, že body image by v dospělosti ztrácelo na významu, či se stalo statickým (Fialová & Krch, 2012; Grogan, 2017) Časná dospělost Období časné dospělosti se charakterizuje věkem zhruba od 20 do let. Jedná se o přechodné období mezi adolescencí a plnou dospělostí. V této době jsou velké interindividuální rozdíly mezi jedinci zatímco někteří jsou stále velmi závislí na svých původních rodinách, jiní jsou již plně osamostatnění a zakládají rodiny vlastní. Dospělost se proto obecně vymezuje kromě věku i vzhledem k dosažení osobnostní zralosti, samostatnosti a převzetí určitých vývojových úkolů, mezi které se řadí finanční osamostatnění, vstup do zaměstnání či posunutí adolescentních nezralých partnerských vztahů na zralejší úroveň společným bydlením, vstupem do manželství a zplozením dětí (Langmeier & Krejčířová, 2006). Z hlediska BI je časná dospělost obdobím náročným, ačkoliv už ne tak bouřlivým, jako tomu bylo v adolescenci. Jedinec v této fázi zažívá zásadní změny v osobním, sociálním i profesním životě, jež výrazně zasahují do jeho celkového 33

34 sebepojetí. Mezi stěžejní milníky patří ukončení studia a nástup do zaměstnání, separace od rodiny a původního domova, přerod adolescentní lásky v trvalé partnerské vztahy a někteří jedinci v tomto období již vstupují do manželství. U žen je velmi zásadním milníkem mateřství, které se však v současnosti přesouvá stále častěji do období střední dospělosti (Grogan, 2000; Langmeier & Krejčířová, 2006). Vzhledem k rostoucím nárokům spojeným se vstupem do dospělosti má jedinec většinou méně volného času než v adolescenci; zpravidla tak ubývá činností zaměřených pouze na péči o vzhled (Grogan, 2017). K poklesu tělesné aktivity příliš nedochází a mladý dospělý si z adolescence odnáší návyk k tělesnému pohybu. Metaanalýza Hausenblase a Fallona (2006) potvrzuje významný pozitivní vliv tělesné aktivity na tělesnou spokojenost jedince. Přesto se v mladé dospělosti plošně zvyšuje hodnota BMI, což může mít negativní dopad na tělesné sebepojetí. Tuto skutečnost dokládají výzkumy Milhausen et. al. (2015) i Hagman et. al. (2015), kteří shledali souvislost mezi výší BMI a pozitivitou body image. Obdobné výsledky obdrželi i Streeter et. al. (2012), kteří zdůrazňují přítomnost této souvislosti zejména u ženské populace. V životě mladé ženy a v jejím pojetí vlastní tělesnosti hraje důležitou roli životní partner. Přestože velmi významnou úlohu nadále hraje sociální okolí a kulturně přijímané normy, osoba partnera je důležitým zdrojem jistoty a sebedůvěry v oblasti vzhledu a tělesnosti. Goldsmith a Byers (2016) poukazují na silný vliv partnerových verbálních i neverbálních známek přijetí partnerčina tělesného vzhledu na její tělesnou sebedůvěru. Markeyová a Markey (2014) na základě výzkumu, v němž porovnávali BMI hodnoty partnerů s jejich vlastní tělesnou spokojeností, konstatují, že k tělesné spokojenosti žen výrazně přispívá, pokud je jejich BMI hodnota srovnatelná s BMI hodnotou partnera. Je-li BMI hodnota partnera naopak výrazně nižší, mají ženy sklon samy sebe hodnotit negativněji, zaujímat ke své tělesnosti negativní postoj a vykazují vyšší tendenci k restriktivním jídelním návykům ve snaze snížit svou tělesnou hmotnost. V období mladé dospělosti je dimenze vzhledu stále velmi prioritní dimenzí body image. Žena žijící ve společnosti přijímající západní kulturní normy si uvědomuje důležitost svého vzhledu, na jehož základě je hodnocena a oceňována okolím (Valouchová, 2015). Spokojenost s vlastním vzhledem se navíc výrazně promítá do celkového sebevědomí mladé ženy a má tak opravdu dominantní postavení v otázce 34

35 jejího sebepojetí (Davison & McCabe, 2005). Postupně začíná být důležitá i dimenze zdatnosti. Vzhledem k tomu, že v období mladé dospělosti nedochází k výrazným úbytkům svalstva, zvýšení důležitosti této oblasti bude způsobená sociokulturním podmíněním. Společnost cení tělesnou zdatnost a fitness postavu, která je navíc pojímána jako ukazatel vyšší socioekonomické příslušnosti (Freitas et al., 2007). Dimenze zdraví v mladé dospělosti není příliš akcentovaná (Grogan, 2017) Střední dospělost Za střední dospělost se považuje období mezi 30. a 45. rokem života. Jedná se o období plné výkonnosti a stability. Většina lidí žije v soužití s partnerem, buduje kariéru a vlastní rodinu (Langmeier & Krejčířová, 2006). Z hlediska tělesného sebepojetí se jedná o období relativního klidu a příliš BI studií se již na tuto věkovou skupinu nezaměřuje. Usuzuje se, že všechny dimenze body image začínají mít srovnatelnou důležitost: vzhled, zdatnost i zdraví. Navíc se nepředpokládá, že v jednotlivých dimenzích dochází k zásadním změnám. Vzhled je pro ženské BI stále velmi důležitý, avšak ukazuje se, že ženy již méně dynamicky podléhají tlaku okolí na svůj vzhled, než tomu bylo dříve. Do vnímání vlastního vzhledu se silně promítá partnerská a rodinná spokojenost i kariérní úspěšnost. Zdatnost a zdraví jsou též důležitými oblastmi, které však zpravidla nejsou nijak ohrožovány, a tak na ně není zaměřena hlavní pozornost (M. Tiggemann, 2004). Zásadním milníkem pro ženu z hlediska tělesného sebepojetí bývá mateřství. V důsledku těhotenství a porodu se ženské tělo výrazně proměňuje. Výzkumy zaměřující se na toto téma se shodují na zhoršení tělesného sebepojetí ve vztahu ke zhoršení postavy vlivem mateřství. Ženy popisují příbytek na váze, zhoršení pevnosti svalů, pleti, kvality vlasů a subjektivní pocity neatraktivnosti; mnoho žen se proto cítí se svým tělem nespokojenější než před porodem. Tyto pocity se zpravidla zlepší rok po narození dítěte, avšak stále vykazují určitý pokles v pozitivním hodnocení oproti době před otěhotněním. Některé ženy také popisují obavu z těhotenství kvůli změně postavy (Hodgkinson, Smith, & Wittkowski, 2014). Pauls et. al. (2008) popisují souvislost poklesu tělesné spokojenosti po porodu u žen, u nichž během těhotenství došlo vlivem zhoršení body image ke snížení intenzity partnerské sexuální aktivity, která přetrvávala i po narození dítěte. Clarková, Skouterisová, Wertheimová, Paxtonová 35

36 a Milgromová (2009) ve své studii uvádějí, že ačkoliv většina žen zažívá spíše propad tělesné spokojenosti vlivem těhotenství a porodu, ve vzorku se nacházely i ženy, které naopak zaznamenaly pozitivní proměnu svého body image oproti stavu před otěhotněním. Tyto ženy popisovaly faktory, které jim pomohly vypořádat se s nárůstem tělesné hmotnosti a s negativními změnami v jejich vzhledu v důsledku mateřství. Mezi hlavní patřila zvýšená vnímavost k vlastnímu tělu a obdiv k jeho funkčnosti a zdatnosti, zaměření se na schopnost těla zplodit nový život a přivést na svět zdravé dítě, senzitivita k jeho pohybům a jeho prenatální aktivitě, psychické napojení se na dítě (hlazení břicha, zpívání a povídání si s nenarozeným dítětem) a pozitivní sociální komentáře okolí a zejména partnera k měnícímu se tělu vlivem těhotenství Pozdní dospělost Období od let do zhruba let je z hlediska tělesného sebepojetí ženy obdobím, během něhož se předpokládá strukturální proměna dimenzí body image. Ačkoliv se nejedná o zásadní změnu z kvantitativního pohledu, z hlediska rozložení struktury body image se jedná o významnou proměnu. Usuzuje se totiž na lehký ústup důležitosti dimenze vzhledu a větší akcentace zdraví a zdatnosti. Poprvé se tak dimenze vzhledu dostává lehce do pozadí před zbylými dvěma dimenzemi. Je však velmi individuální, ve které fázi pozdní dospělosti i v jaké míře se tato změna v ženském tělesném sebehodnocení projeví (Grogan, 2000, 2017). Pozdní dospělost je životní etapa, kdy jedinec nehledě na pohlaví začíná poprvé výrazněji zaznamenávat známky stárnutí. Ty se manifestují v poklesu výkonnosti a i když je tento pokles zatím jen pozvolný (v období od 20. do 60. roku dochází k úbytku svalové hmoty zhruba jen o 10 %), může být doprovázen pocity úzkosti a obavami z nadcházejícího procesu stárnutí a sociálních dopadů, které s sebou nese. U žen pohybově aktivních však nemusí být pokles zdatnosti znatelný. V tomto období dále dochází ke zhoršení citlivosti všech smyslů a mírnému zpomalení reakcí, což bývá subjektivně špatně prožíváno a hodnoceno jako milník počínajícího stáří (Stuart-Hamilton & Krejčí, 1999). Dalším projevem stárnutí, který bývá pro ženy obzvláště citlivý, je oblast hormonálních změn a nastupující klimakterium. Některé ženy mohou v souvislosti s menopauzou zažívat pocity ztráty hodnoty a sebenenávisti. 36

37 Pastor a Uzel (cit. podle Weiss, 2010, s ) uvádějí, že tyto pocity jsou častější u žen, které si během života na svém fyzickém vzhledu zakládaly. S hormonálními změnami se pojí příbytek na váze, ztráta pružnosti kůže a svalů, slábnutí a vypadávání vlasů, které navíc začínají šedivět. V kontextu naší kultury, která oslavuje mládí a krásu, mohou být tyto tělesné změny pro ženu velmi bolestnou zkušeností a promítnou se do jejího celkového i tělesného sebepojetí (Langmeier & Krejčířová, 2006; Merrill, 2015). Ačkoliv poznatky vývojové psychologie hovoří o dynamických změnách, nelze s jistotou konstatovat, zdali se jedná o období zásadních změn i z hlediska body image. M. Tiggemannová (2004) poukazuje na neměnnost a stabilitu body image u populace středního věku, tedy napříč střední a pozdní dospělostí. Jiní autoři změny na poli body image v pozdní dospělosti popisují, avšak příliš se neshodují v tom, zda jde o změny pozitivní či negativní a jestli lze tedy považovat pozdní dospělost u žen za období subjektivní tělesné spokojenosti či nespokojenosti. Peatová, Peyerlová a Muehlenkampová (2008) popisují negativní vývoj body image u žen ve středním věku a zároveň jej propojují s nárůstem PPP, které jsou spíše spojovány s negativním tělesným sebepojetím u adolescentní populace. Výsledky je možné dát do souvislosti s kulturním tlakem společnosti na pozvolna stárnoucí ženy, jež jsou stále aktivními členkami společnosti, aby plnily požadavky na krásu a mládí coby soudobého společenského kultu. Výzkum realizovaný týmem Hayslip, Cooperová, Doughertyová a Cooková (1997) rovněž poukazuje na zhoršení body image se stoupajícím věkem u dospělé populace, zejména u žen. Bakerová a Gringart (2009) oproti tomu uvádějí, že ženy v pozdní dospělosti vykazují mírnější či nulový pokles body image ve srovnání s muži, kteří jsou více zasaženou skupinou. Výsledky vysvětlují tím, že ženy si oproti mužům osvojily efektivnější strategie, jak bojovat s příznaky stárnutí, a proto jejich dopady tolik nepociťují. Pozitivní nárůst tělesného sebepojetí v pozdní dospělosti a ve stáří popisují M. Tiggemannová a McCourt (2013) ve své studii, v níž uvádějí i nárůst úcty k vlastnímu tělu v souvislosti s rostoucím věkem. Zajímavé výsledky přinesla studie Webstera a M. Tiggemannové (2003), která porovnávala tělesnou nespokojenost žen ve věku let. Výsledky nepřinesly výrazný rozdíl mezi tělesnou nespokojeností a zaměřeností na tělesný vzhled u žen mladé, střední a pozdní dospělosti. Odlišnost však byla nalezena v míře dopadu tělesné nespokojenosti na globální sebehodnocení. 37

38 U mladých žen byl shledán významný dopad nespokojenosti s vlastním tělem na jejich celkové sebehodnocení. Tento vliv s rostoucím věkem postupně slábl a u žen nad 50 let již nebyl nalezen žádný signifikantní vztah. Autoři tento trend vysvětlují tím, že kognitivní strategie starších žen jim pomáhaly uchránit vlastní sebevědomí a sebepojetí od negativního vlivu tělesné nespokojenosti. 2.3 Stáří Období stáří je z hlediska svého vymezení velmi variabilní a autoři jsou nejednotní v názoru, kdy vlastně nastupuje a co jej charakteristicky vyděluje od pozdní dospělosti. Z pohledu striktně věkové hranice je za nástup stáří považován rok života (Langmeier & Krejčířová, 2006; Vágnerová, 2007). Stáří může být dále periodizováno na období raného stáří (60 75 let), vlastního stáří (75 90 let) a období kmetství či dlouhověkosti (nad 90 let) (World Health Organization, 2015). K vymezení stáří nemusí docházet jen z hlediska chronologického věku jedince. Mnohdy směrodatnějším ukazatelem stáří je přítomnost involučních změn a jejich dopadů na život jedince. Toto hledisko se pak velmi často odráží v psychice jedince a jeho subjektivním náhledu na to, zda se považuje za starého, což je dalším, velmi důležitým způsobem nahlížení na počátek stáří. Ovšem i přes výskyt involučních změn se může jedinec zatím cítit být mimo populaci starých lidí a nechce být mezi ně řazen. Subjektivní pocit příslušnosti či nepříslušnosti k seniorské populaci je dalším určujícím prvkem, který lze pro nástup stáří využít. Pocit příslušnosti k seniorské populaci poté mnohdy koresponduje s typickým a očekávaným chováním jedince ve společnosti, což lze považovat za naplnění sociálního úhlu pohledu vymezení stáří (Stuart-Hamilton & Krejčí, 1999). Stáří je z hlediska tělesných změn velmi specifickým a výrazným obdobím. Dochází zde k involučním změnám, které jsou vlastní pouze stárnoucím jedincům, a je tak nevyhnutelné interpretovat je jako projevy stárnutí, které jsou velmi individuálně variabilní v intenzitě, době nástupu i oblastech, jež nejvíce zasahují. Přesto jsou to změny, jež jsou nezastavitelné a nevratitelné (Vágnerová, 2007). Mezi typické involuční změny stáří, které se projevují ve fyzickém vhledu u žen, patří zhoršení flexibility kůže kůže je tenčí, sušší a více se v ní tvoří vrásky. Vlivem ztráty kolagenu pokožky se vytrácí její pružnost, klesá kůže v oblasti očních 38

39 víček, prověšují se ušní lalůčky a kůže na krku a prohlubují se hluboké vrásky kolem úst. Rty ztrácejí svou plnost a svěšuje se linka semknutých rtů. Tyto změny mají za následek modifikaci charakteristických rysů v obličeji (Cash, 2012; M. Tiggemann, 2004). Některé ženy výrazně přiberou či naopak ztratí tělesnou hmotnost. I při zachování váhy se mění rozložení tuku v těle, který se hromadí v oblasti břicha vlivem hormonálních změn, zejména kvůli úbytku estrogenu. Postupně dochází k přeměně stavby celého těla. Postava se shrbuje a zmenšuje se tělesná výška. Ohebnost těla se vytrácí a nahrazuje ji křehkost a jistá strnulost. U většiny žen též dochází ke zhoršení kvality vlasů, které slábnou, vypadávají a šediví (Merrill, 2015; Stuart-Hamilton & Krejčí, 1999). Psychologické výzkumy, jež se zaměřují na etapu stáří, jsou nejčastěji orientované na well-being, životní spokojenost, smířenost s vlastní finalitou apod. K tématu tělesné spokojenosti ve stáří se však mnoho literatury nevyskytuje, ačkoliv lze v posledních letech pozorovat lehký pozitivní trend v počtu studií, které se tématem začaly zabývat. Výzkumy však přinášejí mnohdy velmi rozdílné závěry a jejich počet zatím není natolik dostačující, abychom na jejich základě mohli utvořit sumarizující závěry. Je proto více než v jakékoli jiné životní etapě složité odhadovat, zda v seniorském věku hodnocení body image klesá či naopak roste, nebo zda jeho hodnocení stagnuje a zůstává kvalitativně stejné jako v předchozí životní etapě. V literatuře psychologie sebepojetí a osobnosti je mnohdy za uznávanou pravdu považováno tvrzení, že vzhled je důležitý zejména v mládí a posléze jeho důležitost klesá. To potvrzuje i statistika, která uvádí, že vypadat dobře je důležité hlavně pro ženy do 29 let věku (90 % respondentek) a s rostoucím věkem se tento trend snižuje (respondentky nad 50 let tento zájem potvrzovaly jen v 55 % případů) (Koudelka, 2012). Proti těmto výsledkům se však staví zjištění kvalitativní studie autorů Jankowski, Diedrichsová, Williamsonová, Christopher a Harcourtová (2016), která uvádí, že důležitost vzhledu je pro ženy velmi zásadní i v seniorském věku (výzkumný vzorek byl tvořen ženami ve věku let). Autoři studie zároveň upozorňují, že motivace atraktivního vzhledu není pouze o snaze přiblížit se tělesnému ideálu krásy (tzn. touha po štíhlosti a mládí), ale i o touze po reprezentativním, čistém a upraveném vzhledu, kterou ženy popisovaly a kterou spojovaly s vlastní hrdostí a sebeúctou. I v seniorském věku se ženy snaží udržet si štíhlou, atraktivní postavu, což potvrzují i výsledky výzkumu Lipowska, Lipowski, Olszewski a Dykalska-Bieck 39

40 (2016). Nicméně Lewisová a Chachelinová (2001) uvádějí, že tato touha je o něco nižší než u žen střední a pozdní dospělosti ženy vykazovaly menší ochotu omezovat se v jídle či cíleně zvyšovat tělesnou aktivitu. V míře nespokojenosti s vlastním tělem a v nazíraném tělesném ideálu se však ženy-seniorky oproti mladším ženám nelišily. S tím se ztotožňují i Pruisová a Janowsky (2010), kteří taktéž popsali srovnatelnou tělesnou nespokojenost a obavy z vlastního vzhledu u žen středního i seniorského věku. 2.4 Shrnutí Body image je dynamický koncept a součást celkového sebepojetí ženy, které se proměňuje a vyvíjí po celý její život. Každá životní etapa s sebou přináší svá specifika, která se týkají struktury a dynamiky body image i míry jeho vlivu na celkové prožívání jedince. Stále však panují určité nejasnosti a mezery v pochopení celého mechanismu životního vývoje body image, na jejichž objasňování se zaměřují současné body image výzkumy. Nejvíce probádanou životní etapou z hlediska body image je období dospívání. Současné psychologické výzkumy se shodují, že z pohledu tělesného sebepojetí se jedná o velice významnou etapu formování a utváření vlastního tělesného sebeuvědomění a sebekonceptu. Tato fáze je charakteristická svou dynamičností až bouřlivostí, akcentací dimenze vzhledu, důležitostí sociálního srovnávání a potřebou přijetí vzhledu okolím (zejména rodinou, blízkými kamarády a partnerem). Ve spojitosti s tělesnou nespokojeností se pak usuzuje na obzvláště kritické životní období. Ačkoliv současné studie se neshodují, zdali tělesná nespokojenost je nebo není v dospívání vyšší než v pozdějším věku, výzkumy ukazují výrazný dopad kvality body image na celkové sebepojetí a sebevědomí dívky oproti jiným věkovým skupinám. Předpokládá se, že důvodem je prioritní vliv vzhledu na kvalitu body image v kombinaci se zatím nevytvořenými kognitivními mechanismy a strategiemi, které by uchránily sebevědomí a celkové sebepojetí dívky od negativního vlivu případné tělesné nespokojenosti, jak tomu bývá u žen starších. Mladá dospělost se v otázce body image příliš neliší od adolescence, přesto však dochází k určitému zklidnění. Sociální srovnávání a přijetí okolím je stále velmi důležité, nicméně určující roli přijetí rodiny přebírá osoba partnera. Postupně, během dospělosti dochází k vyrovnání vlivu všech dimenzí body image vzhledu, zdraví 40

41 i tělesné zdatnosti. Významným zásahem do tělesného sebepojetí ženy je těhotenství a porod, jež se zpravidla projevují zhoršením kvality body image. Tento výkyv je nejznatelnější první rok po narození potomka, avšak u řady žen se kvalita body image již nevrátí na úroveň před otěhotněním. Během mladé a střední dospělosti v populaci žen plošně dochází ke zvýšení hodnoty BMI, která koreluje s úrovní tělesné spokojenosti. Kromě těchto změn je období střední dospělosti obdobím relativního klidu z hlediska body image. Přesto mezi autory nepanuje přílišná shoda ohledně kvality tělesné spokojenosti i jejího vlivu na celkové sebepojetí ženy. V pozdní dospělosti dochází k prvním známkám stárnutí, které žena citelně reflektuje, avšak tyto změny jsou velmi individuální, geneticky podmíněné a závislé na míře aktivity ženy. Ani v pozdní dospělosti tak nemusí docházet k zásadním změnám a může se jednat o období relativní stability a klidu z hlediska body image, jak potvrzují některé výzkumy. Přesto mnoho autorů zmiňuje pokles kvality body image, avšak dodávají, že nespokojenost s vlastním tělem již nemá tak zásadní dopad na celkové sebevědomí a sebepojetí ženy, jako tomu bylo v dospívání. Existují však i výzkumy, které toto tvrzení rozporují, a naopak popisují nárůst PPP vlivem dopadu zhoršené kvality body image na osobnost a prožívání dospělé ženy. Stáří z pohledu body image je obdobím málo prozkoumaným, přestože jde o dobu výrazných tělesných změn. Involuční změny, které s sebou nese stárnutí, se postupně projevují u každé ženy a ta je musí integrovat do svého sebepojetí. Mnoho autorů tak usuzuje na výrazné zhoršení tělesného sebepojetí oproti období dospělosti. Jiní autoři však hovoří o stabilitě body image napříč dospělostí i stářím. Ačkoliv je v této věkové skupině mnoho nejasností týkajících se tělesného sebepojetí, současná psychologická literatura se shoduje, že ve stáří dochází k akcentaci dimenze zdraví a následně i dimenze zdatnosti ve smyslu schopnosti být soběstačný. Důležitost vzhledu se tak poprvé snižuje, avšak kvalitativně zaměřené studie popisují, že méně, než se může na první pohled zdát. Ženy-seniorky nadále popisovaly důležitost vzhledu ve smyslu upravenosti a čistoty, ačkoliv již nešlo o snahu dostát ideálům krásy. 41

42 3 METODY POSUZOVÁNÍ BODY IMAGE Metody posuzování body image lze klasifikovat více způsoby. Fialová (2001) rozlišuje mezi metodami objektivními a subjektivními. Groganová (2017) přináší jejich výčet na základě jejich metodologického zaměření škály, dotazníky či interview. Gardner (2002) rozděluje metody měření dle zjišťování percepční a postojové komponenty. Hrachovinová a Chudobová (2004) klasifikují metody měření BI podle jeho dvou komponent smyslové a subjektivní. Thompson, Burkeová a Krawczyk (2012) přinášejí členění metod na globální a specifické a dále je dělí podle dimenzí BI (kognitivní, afektivní, behaviorální). Pro potřeby této práce bude využito základního rozdělení Ludmily Fialové (2001), neboť tato klasifikace na objektivní a subjektivní metody je v české odborné literatuře běžnou. Subjektivní metody budou pro větší přehlednost rozděleny po vzoru Thompsona et al. (2012). 3.1 Objektivní metody Objektivní metody měření BI jsou velmi důležité, neboť poskytují objektivní měřítko jako kontrast k subjektivně nazírané realitě. Velký rozdíl mezi objektivním výsledkem a skóry subjektivního měření naznačuje nerealističnost náhledu na vlastní tělo, který je typický třeba u mentální anorexie (Fialová, 2001). Za základní objektivní metody se považují index tělesné hmotnosti (BMI), index poměru boků a pasu (WHR), měření podkožního tuku či bioelektrická impedance (BIA) (Fialová & Krch, 2012). Index tělesné hmotnosti (body mass index, BMI) Index tělesné hmotnosti se počítá podle vzorce: BMI = tělesná váha (kg) / tělesná výška 2 (m) Využívá znalost tělesné váhy a výšky jedince, jejichž výsledný podíl porovnává s normami WHO (2020): BMI < 18,5: podváha BMI 18,5 24,9: normální rozmezí váhy BMI 25,0 29,9: nadváha BMI 30,0 34,9: obezita I. stupně (mírná) BMI 35,0 39,9: obezita II. stupně (střední) 42

43 BMI > 40: obezita III. stupně (morbidní) Výsledky indexu se dají považovat za obecné, nicméně nezohledňují pohlaví ani věk. S přibývajícím věkem se mění i tělesná konstituce, přibývá váha a dochází ke snižování tělesného vzrůstu. Senioři proto mají skór v BMI vyšší, než by mělo být adekvátní vzhledem k věku (de Souto Barreto, Ferrandez, & Guihard-Costa 2011; Hagman et al., 2015). Rovněž množství svalové hmoty zkresluje výsledky BMI. Lidé mající více svalové hmoty mohou skórovat v pásmu nadváhy či obezity, ačkoliv nemají zvýšené procento tělesného tuku, pouze proto, že jejich tělesná váha je vlivem svalů vysoká (Hagman et al., 2015). Co se týče spojitosti BMI a tělesné spokojenosti jedince, zařazení do příslušné kategorie dle BMI jednoznačně nevypovídá o kvalitě body image. I jedinec se zcela normálním BMI může jevit známky tělesné nespokojenosti. BMI je objektivní metodou měření a není propojeno se subjektivními pocity jedince ohledně jeho tělesnosti. Přesto lze obecně říci, že se stoupajícím BMI stoupá i tělesná nespokojenost (Grogan, 2000). Waist-to-Hip ratio (WHR) WHR vyjadřuje poměr mezi boky a pasem. WHR je vhodným doplňkem při BMI měření, neboť komplementárně dokresluje jeho výsledky. Dokáže lépe zohlednit viscerální tuk v těle či svalovou hmotu, a proto lze WHR považovat za relevantnějšího ukazatele zdraví než BMI; je také dobrým prediktorem v oblasti reproduktivity a atraktivity. Ženské WHR skóry negativně korelují s atraktivitou dle mužského hodnocení. Za nejatraktivnější bylo přitom shledáno WHR okolo 0,7, což nejsilněji souvisí se zdravím a plodností ženy (Grogan, 2017; Singh & Singh, 2006). WHR dokáže lépe postihnout spojitost s tělesnou spokojeností než BMI. Ve vzorku žen vykazovaly vyšší spokojenost ty s nižším WHR indexem, nehledě na hodnotu BMI (Singh & Singh, 2006). WHR však nedokáže relevantně zvážit hledisko věku. S narůstajícím věkem se u mužů i žen snižuje poměr mezi pasem a boky bez ohledu na tělesnou hmotnost a WHR je proto nevhodným ukazatelem tělesné spokojenosti ve vyšším věku (de Souto Barreto et al., 2011). Měření podkožního tuku Měření podkožního tuku je též známo jako body měření. Jedná se o antropometrickou metodu, při které se měří velikost kožních řas na dvanácti místech 43

44 na těle (např. břicho, záda, pod prsy či nad loktem) za pomoci kaliperačních kleští. Nevypovídá o hodnotě viscerálního tuku (Fialová & Krch, 2012), jenž s přibývajícím věkem narůstá a naopak klesá procento tuku podkožního (Hughes et al., 2004). Bioelektrická impedance (BIA) BIA přináší relativně přesné informace o procentu tukové a bez-tukové hmoty v organismu. Využívá hodnotu odporu těla při průtoku nízkofrekvenčního a vysokofrekvenčního elektrického proudu. Nevýhodou je možnost zkreslení kvůli nesprávnému umístění elektrod a aktuální úrovni hydratovanosti jedince (Fialová & Krch, 2012). Výše uvedený seznam není rozhodně vyčerpávajícím výčtem všech objektivních metod. Mezi další objektivní metody měřící tělesné proporce patří waist-to-chest ratio, volume-height index, rentgenová absorcometrie či výpočetní tomografie. Ucelený popis těchto metod je však nad rámec této práce a proto byly uvedeny pouze nejčastěji používané metody u neklinické populace (Fialová & Krch, 2012). 3.2 Subjektivní metody Subjektivní metody zachycují jedincův vlastní pohled na jeho tělo. V principu se zaměřují na porovnávání subjektivního nazíraného vzhledu a ideálního vzhledu. Jejich porovnáním se získává diskrepance, která může být příčinou negativního body image (Grogan, 2000). Metody lze rozdělit na globální a specifické. Další způsob klasifikace je podle zaměření na jednotlivé dimenze body image rozeznávají se metody mapující kognitivní, afektivní či behaviorální složku (Thompson et al., 2012). Pro potřeby práce bude použito základní dělení podle metodologické formy, které je běžné v česky psaných publikacích. Budeme se však vždy snažit zařadit konkrétní zmíněné metody i podle zaměření globálního, specifického, kognitivního, afektivního či behaviorálního Zobrazovací techniky siluet Oblíbený způsob mapování tělesné nespokojenosti je prostřednictvím figurální hodnotící škály, skládající se z řady figur, které jsou vzestupně řazeny od nejštíhlejší 44

45 po nejobéznější. Úkolem respondentů je označit takovou siluetu, která podle nich nejlépe vystihuje jejich vlastní postavu. Jako druhou siluetu označují takovou, která se jim zdá ideální. Diskrepance mezi těmito dvěma siluetami označuje míru tělesné nespokojenosti. Často je součástí i třetí otázka směřující na postavu, která podle respondenta znázorňuje tu, kterou by za nejatraktivnější volili příslušníci opačného pohlaví (Grogan, 2000; Hrachovinová & Chudobová, 2004). Nedostatkem může být skutečnost, že se respondent nedokáže identifikovat ani s jednou z předložených siluet. Jedinci mají často výhrady ke konkrétní tělesné partii, avšak silueta je předkládána bez možnosti jakéhokoliv komentáře (Fialová, 2001). Nejideálnější by byla možnost sestavit si z různorodých tělesných partií vlastní, co nejvíce odpovídající siluetu. Tato varianta je však pouze hypotetická; její metodologické zrealizování by bylo na hranici proveditelnosti a stala by se velmi obsáhlou jak z hlediska administrace, tak vyhodnocování (Šrámková & Cakirpaloglu, 2015). Figurální hodnotící škály proto nepředpokládají, že respondenti volí siluetu odrážející realitu, ale volí na základě největší shody. Navíc respondenti ze stejné škály volí i postavu ideální. Z diskrepance, která mezi postavami případně vyplyne, lze uspokojivě usuzovat na reálnou rozdílnost nazíraného skutečného a ideálního tělesného já (Fialová, 2001; Hrachovinová & Chudobová, 2004). V současnosti existuje řada verzí tohoto testu. Jednotlivé verze se liší v grafickém znázornění postav (3D vizualizace, reálné fotografie, nespecifické črty siluet), v zaměření se na určitou věkovou skupinu (děti, senioři), v pohlaví či množství svalstva. Stunkard figure rating scale Stunkard figure rating scale (FRS) z roku 1983 je asi nejznámější a nejrozšířenější verzí testu siluet. Od doby vzniku se dočkal několika revizí a byl podkladem pro vznik nespočtu dalších variant testu siluet (Fialová, 2001). V českém překladu ji lze najít pod označením Test siluet dle Stunkarda či Stunkardova figurálně hodnotící škála. 45

46 Obrázek 1: Test siluet dle Stunkarda z roku 1983 obsahuje devět mužských a devět ženských siluet seřazených vzestupně dle tělesných proporcí (Stunkard, Sorensen, & Schulsinger, 1983). Basic Olomouc Body Rating (BOBR) Basic Olomouc Body Rating (BOBR) je českou verzí obrázkové škály postav. Je validována v Čechách a má normy pro Českou republiku (Šrámková & Cakirpaloglu, 2015) Obrázek 2: Česká adaptace figurálně hodnotící škály BOBR se skládá z deseti mužských a deseti ženských siluet seřazených vzestupně dle tělesných proporcí (Šrámková & Cakirpaloglu, 2015). 46

47 3.2.2 Dotazníky Dotazníky jsou hojně užívaným nástrojem ke sběru kvantitativních dat v otázce tělesného sebepojetí. Respondenti v nich nejčastěji vyjadřují míru souhlasu s jednotlivými tvrzeními na Likertově stupnici. Odpovědi však mohou být také formou uzavřených odpovědí či zcela raritně i formou odpovědí otevřených. Dotazníky dokážou postihnout jak globální míru spokojenosti s celým tělem, tak s jednotlivými jeho částmi a komponentami. V tom jsou oproti zobrazovacím technikám siluet mnohem přesnější a flexibilnější (Fialová & Krch, 2012; Hrachovinová & Chudobová, 2004). V současné době existuje nespočet dotazníků, které mapují body image jedince. Níže je uveden výběr některých z nich; voleny byly takové dotazníky, které jsou pro svou rozšířenost neopomenutelnými představiteli či které lze použít vzhledem k povaze práce (tzn. jsou zaměřené na neklinickou ženskou populaci či alespoň je lze u žen administrovat a jejich použití je možné od adolescence do stáří). Globální či specifické Rozdíl mezi metodami globálními a specifickými tkví v zaměření se na tělo jako celek, či v zacílení na konkrétní oblast těla (např. obličej či boky) nebo jeho komponentu (spokojenost s tělesnou hmotností ap.). - Body attitudes Questionnaire (BAQ) Body attitudes Questionnaire je 44položkový dotazník vhodný pro ženy, jehož hlavní výhodou je komplexita a obsáhlost testovaných postojů k tělu. Dotazník je rozdělen do šesti oblastí, kupříkladu vnímání vlastní atraktivity, citlivost na otázku hmotnosti či shazování sebe sama (Hrachovinová & Chudobová, 2004). - Body Image Ideals Questionnaire (BIQ) Dotazník mapující body image z pohledu sebediskrepanční teorie. BIQ hodnotí nespokojenost s vlastním tělem prostřednictvím rozdílu mezi reálnou a ideální postavou. Diskrepance je hodnocena u 11 fyzických atributů (hmotnost, obličejové rysy, fyzická síla atd.) (Cash & Szymanski, 1995). 47

48 - Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire (MBSRQ) Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire je jedním z nejčastěji užívaných dotazníků pro zjišťování globálního body image. Dotazník se skládá z 69 položek týkajících se subjektivního hodnocení vzhledu, tělesné hmotnosti, zdraví a fyzické kondice. MBSRQ lze použít u osob starších 15 let (Cash, 2000). Dotazníky se zaměřením na kognitivní složku BI Kognitivní složkou body image se rozumí atribuce těla a tělesné schéma jedince. Patří sem veškeré jedincovy myšlenky a přesvědčení ohledně vlastního těla i internalizovaný společenský ideál krásy (Thompson et al., 2012). - Appearance Schemas Inventory Revised (ASI-R) Jedná se o obsáhlou revizi dotazníku z roku 1996, jehož autory byli T. F. Cash a A. S. Labarge. ASI-R je 20položkový dotazník hodnotící míru investic do vlastního vzhledu. Dotazník mapuje i jedincovo přesvědčení o důležitosti vzhledu v životě a jeho tendenci přisuzovat osobnosti hodnotu na základě vzhledu. Dotazník je možné využít u osob starších 18 let (Cash, Melnyk, & Hrabosky, 2004). - Beliefs About Appearance Scale (BAAS) Dotazník měří tendenci jedince připisovat vzhledu hodnotu, která se odráží v jeho sebehodnocení, výkonu a sociálních vztazích. Lidé skórující vysoko v BAAS měří vlastní hodnotu, schopnosti i sociální kvality ve vztahu ke vzhledu (Spangler & Stice, 2001). Dotazníky se zaměřením na afektivní složku BI Negativní body image se promítá do emocionality jedince negativními emocemi jako stud, úzkost či smutek. Na afektivní dimenze body image se proto zaměřují ty metody měření body image, které zkoumají pocity a emoce jedince vůči jeho tělu. Při interpretaci jejich výsledků je však třeba si uvědomit, že afektivní složka body image může podléhat situačním faktorům a krátkodobým zkreslením (Thompson et al., 2012). 48

49 - Objectified Body Consciousness Scale Body Shame Body Shame je 18položková subškála metody Objectified Body Consciousness Scale, která se zaměřuje na zakoušené pocity studu pramenící ze vzhledu vlastního těla v kontextu kulturně přijímaných ideálů krásy (Thompson et al., 2012). - Situational Inventory of Body-Image Dysphoria (SIBID) Situational Inventory of Body-Image Dysphoria hodnotí frekvenci výskytu negativních emocí spojených s tělesným sebeobrazem v každodenních situacích (např. činnosti související s cvičením, jídlem, intimitou; sociální i nesociální kontext). Dotazník od respondentů zjišťuje, jak často v každé z čtyřiceti osmi identifikovaných situací zažívají negativní emoce (Cash, 2002). Provázanost negativního body image a dosažených vyšších skórů v SIBIS potvrzuje studie z roku 2006 realizovaná na španělských ženách (Perpiñá, Gallego, & Botella, 2006). Dotazníky se zaměřením na behaviorální složku BI Nespokojenost s vlastním tělem se promítá do chování jedince. Projevy této nespokojenosti jsou například nadměrné zhlížení se v zrcadle, časté vážení či vyhýbání se situacím, při nichž je tělo jedince vystaveno společenskému hodnocení. Je však jen málo realizovaných výzkumů, které by se věnovaly této komponentě body image, což se odráží v nízkém počtu dotazníků s tímto zaměřením (Hrachovinová & Chudobová, 2004). - Body Image Avoidance Questionnaire (BIAQ) Dotazník obsahuje čtyři subškály, jež se týkají vyhýbání se sociálním interakcím, kontroly váhy, jídelní restrikce či způsobu oblékání. Odpovědi respondenta jsou zaznamenávány na šestibodové škále mapující frekvenci výskytu určitého typu chování za poslední dobu (Rosen, Srebnik, Saltzberg, & Wendt, 1991) Rozhovor Užití rozhovoru při zkoumání body image jedince má jedinečný potenciál nahlédnout mnohem hlouběji do tématu a pochopit jeho souvislosti, než je tomu u zobrazovacích a dotazníkových metod. Zda výzkumník využije strukturovanou, polostrukturovanou či zcela nestrukturovanou formu záleží jen na něm a na jeho 49

50 ambicích ponořit se do spletitých souvislostí body image problematiky. V každém případě rozhovor přináší informace kvalitativního charakteru, které jsou pro svou komplementárnost k častějším kvantitativním datům velmi cenné. Rozhovor dává více prostoru k vyjádření emocí a jejich jemných nuancí, ale kvůli své časové náročnosti není příliš využívanou metodou (Fialová, 2001; Grogan, 2000). Ve svých výzkumech ho za poslední dobu využili například Gough, Seymour-Smith a Matthews (2016) či Bailey, Ditor, Gammage a van Ingen (2017). 3.3 Shrnutí Objektivní a subjektivní metody jsou dva základní typy způsobů měření body image, které je vhodné spolu kombinovat. Objektivní metody poskytují informace o reálné tělesné konstituci jedince. Za nejtypičtější představitele objektivních metod se považují body mass index (BMI) a waist-to-hips ratio (WHR). Subjektivní metody přinášejí informace z pohledu respondenta odrážejí jeho individuálně nazíranou realitu. Subjektivních metod měření je velké množství a lze je dělit podle dimenzí body image, na které se zaměřují (kognitivní, afektivní a behaviorální dimenze), či na základě metodologického formátu (zobrazovací techniky siluet, dotazníky a rozhovor). Nejznámějším zástupcem zobrazovacích technik siluet je Stukardovo Figure Rating Scale (FRS) či česká škála Basic Olomouc Body Rating (BOBR). Mezi nejpoužívanější dotazníky k měření body image se řadí Body attitudes Questionnaire (BAQ), Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire (MBSRQ), Objectified Body Consciousness Scale Body Shame či Body Image Avoidance Questionnaire (BIAQ). Metoda rozhovoru představuje ve zkoumání body image nejkomplexnější nástroj, který je schopný nahlédnout hlouběji do souvislostí. Vzhledem k časové náročnosti výzkumu a složitosti interpretace dat je však užívání rozhovoru jako hlavního nástroje bádání spíše okrajovou záležitostí. Nejčastěji je ve výzkumech body image užívána kombinace objektivní metody s dotazníky a zobrazovacími technikami siluet. 50

51 II. EMPIRICKÁ ČÁST 4 PŘEDVÝZKUM 4.1 Cíle Hlavním cílem předvýzkumné fáze výzkumu bylo (1) ověřit, zda jsou navržené výzkumné metody vhodné pro testování věkově široce rozptýleného vzorku a (2) ověřit správnost a srozumitelnost českého překladu MSBRQ. Dílčím cílem předvýzkumu bylo (3) získání odhadu času, který je potřebný pro vyplnění dotazníku, administruje-li se s osobní dopomocí. 4.2 Předvýzkumný vzorek Předvýzkumu se zúčastnilo celkem 16 žen ve věku od 16 do 84 let. Všechny ženy byly národnostně Češky, jejichž mateřským jazykem byla čeština. Ženy byly do vzorku vybírány nenáhodným výběrem a pocházely z Jihočeského, Západočeského a Středočeského kraje. Jediným kritériem pro zahrnutí do předvýzkumu byla minimální věková hranice 15 let a absence závažného psychického onemocnění. Žádná z respondentek předvýzkumu se nezúčastnila finálního výzkumu. 4.3 Sběr dat Data byla získávána formou tištěného dotazníku obsahujícího výzkumnou baterii skládající se z úvodního osobně-demografického dotazníku a následujících testových metod: Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire (MBSRQ) Basic Olomouc Body Rating (BOBR) Rosenbergova škála sebehodnocení (RSES) Testová baterie v plném znění je součástí příloh diplomové práce. Dotazník byl administrován individuálně s možnou dopomocí v případě, že by respondentka zcela nerozuměla znění otázky. Dvě ženy (79 a 84 let) odmítly samostatné vyplňování dotazníku a poprosily o administraci formou individuálního rozhovoru. Samostatná administrace dotazníku trvala přibližně minut. V případě osobní asistence u administrace se délka vyplňování protáhla v maximu až na 40 minut. 51

52 4.3.1 Výzkumné metody Osobně-demografický dotazník Respondentky byly v úvodu dotázány na potvrzení příslušnosti k ženskému pohlaví. Tato otázka byla míněna jakožto filtrační kvůli případnému vyloučení mužských respondentů, kteří si nevšimli výhradního tematického zaměření na ženskou populaci. Další otázky se týkaly věku, tělesné výšky a váhy, partnerského soužití, přítomnosti závažného somatického či psychického onemocnění a frekvence pohybové aktivity. Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire (MBSRQ) je dotazníkem mapujícím tělesné sebepojetí na základě deseti subškál: Hodnocení vzhledu (Appearance evaluation, AE) 7 položek. Sleduje u lidí míru spokojenosti s jejich vzhledem a pocit vlastní atraktivity. Vysoké skóre značí spokojenost, nízké naopak nespokojenost ve sledované oblasti. Orientace na vzhled (Appearance orientation, AO) 12 položek. Mapuje míru nazírané důležitosti vzhledu a míru investic (čas, energie, peníze) do něj. Vysoké skóre značí vysokou orientaci na vzhled, nízké opak. Hodnocení zdatnosti (Fitness evaluation, FE) 3 položky. Mapuje úroveň, při níž se žena cítí být fit a v kondici. Vysoké skóre vyjadřuje spokojenost, nízké naopak nespokojenost ve sledované oblasti. Orientace na zdatnost (Fitness orientation, FO) 13 položek. Sleduje množství investic (času, energie, peněz) do kondice a zdatnosti. Vysoké skóre značí vysokou orientaci na zdatnost, nízké opak. Hodnocení zdraví (Health evaluation, HE) 6 položek. Mapuje, nakolik se žena cítí být zdravou a prospívající. Vysoké skóre představuje spokojenost s vlastním zdravím, nízké opak. Orientace na zdraví (Health orientation, HO) 8 položek. Ukazuje míru investic do udržení si zdraví. Vysoké skóre značí vysokou orientaci na zdraví, nízké opak. Orientace na nemoc (Illness orientation, IO) 5 položek. Určuje míru zaměření se na symptomy nemoci či nakolik se žena cítí být nemocnou. Vysoké skóre značí vysokou orientaci na nemoc, nízké opak. 52

53 Spokojenost s tělesnými partiemi (Body areas satisfaction scale, BASS) 9 položek. Zaměřuje se na míru spokojenosti s jednotlivými částmi těla. Vysoké skóre znamená spokojenost s tělesnými partiemi, nízké opak. Obava z nadváhy (Overweight preoccupation, OP) 4 položky. Mapuje tendenci k držení jídelních restrikcí a fixaci na tělesnou hmotnost. Vysoké skóre značí vysokou obavu z nadváhy, nízké skóre opak. Sebehodnocení tělesné hmotnosti (Self-classified weight, SCW) 2 položky. Subškála je soustředěna na hodnocení vlastní váhy na pětibodové škále pohybující se od podváhy k nadváze. Čím vyšší skóre, tím více žena sama sebe považuje za silnou. Dotazník čítá dohromady 69 položek, které jsou hodnoceny na pětibodové škále: 1 = Rozhodně nesouhlasím 5 = Rozhodně souhlasím. Toto skórování má dvě výjimky. První je subškála sebehodnocení tělesné hmotnosti, v níž je pětibodová škála definována krajními body: 1 = značná podváha 5 = značná nadváha. Druhou výjimkou je subškála spokojenost s tělesnými partiemi, ve které respondentky hodnotily své tělesné partie od: 1 (= Velmi nespokojená) do 5 (= Velmi spokojená). Samotný dotazník bylo nejprve nutné přeložit z anglického jazyka do českého, přičemž tento překlad byl proveden nejprve svépomocí, poté byl porovnán s pěti dalšími nezávislými překlady. Následně byl vybrán finální překlad, který co nejvíce odpovídal původnímu anglickému znění. Jeho správnost byla ověřena i prostřednictvím bilingvální učitelky angličtiny, žijící v České republice, která přeložila český překlad zpět do angličtiny; následně došlo ke komparaci obou anglických verzí. Jako finální způsob adekvátní korekce překladu sloužila pilotáž. Vzhledem k tomu, že dotazník nebyl standardizován na českou populaci a chyběly tedy příslušné normy, se ve výzkumu plánovalo pracovat s hrubými skóry jednotlivých subškál. Basic Olomouc Body Rating Ve výzkumu byla použita sebeposuzovací vizuální škála postav Basic Olomouc Body Rating (BOBR), která vznikla v roce 2015 v Olomouci. Tato verze vizuálního škálování postav pro zjištění míry tělesné diskrepance byla zvolena pro svou aktuálnost, ukotvenost v české populaci a vhodné grafické zpracování, které příhodně umožňuje administraci u mladé i seniorské populace žen. Škála je tvořena postavami, které se 53

54 od sebe liší pouze mírou podkožního tuku a je co nejvíce minimalizován vliv věku, čemuž velmi pomáhá i absence obličejových rysů, identická podoba vlasů i spodního prádla postav. BOBR se skládá ze dvou škál jedna je určena pro muže a druhá pro ženy. Každá ze škál je tvořena deseti postavami, které jsou očíslované a seřazené vzestupně od nejútlejší po nejobéznější. Respondentky mají za úkol zvolit postavu, která co nejvíce odpovídá jejich reálné postavě a posléze i tu postavu, kterou by označily jako svou ideální. V některých verzích respondentky vybírají i třetí postavu, která podle nich symbolizuje ideál z pohledu druhých lidí (společenský, mužský či partnerův ideál). V tomto výzkumu byla použita verze výběru pouze dvou postav chci vypadat a vypadám. Z velikosti rozdílu mezi těmito dvěma postavami se usuzuje na míru tělesné diskrepance, která středně silně koreluje s jinými testy zaměřujícími se na tělesnou nespokojenost. BOBR lze tedy považovat za validní test zjišťující tělesnou nespokojenost. Test má navíc velmi dobrou test-restestovou reliabilitu (r = 0,97) (Šrámková & Cakirpaloglu, 2015). Nevýhodou škály je nemožnost vyjádřit se pouze ke konkrétní tělesné partii, neboť vždy je postava hodnocena jako celek. Některé ženy tak mohou být nespokojené pouze s určitou částí své postavy, ovšem tento rys škála není schopná diferenciovat od nespokojenosti s celou postavou. Obrázek 3: Basic Olomouc Body Rating. Ukázka ženské škály postav seřazených od nejútlejší (1) po nejobéznější (10). Rosenbergova škála sebehodnocení Rosenbergova škála sebehodnocení (Rosenberg self-esteem scale, RSES) je jednodimenzionální sebeposuzovací dotazník mapující globální sebepojetí (self-esteem), jehož český překlad vytvořili Blatný a Osecká (1994), a který byl využit pro potřeby výzkumu. Nevýhodou škály je absence českých norem, které by umožnily 54

55 srovnávání s populací. S RSES tak lze pracovat pouze na úrovni hrubých skórů, nicméně pro potřeby výzkumu to je dostačující. RSES tvoří deset výroků, ke kterým respondentky vyjadřovaly míru souhlasu či nesouhlasu na čtyřbodové Likertově škále (1 = rozhodně nesouhlasím, 2 = spíše nesouhlasím, 3 = spíše souhlasím, 4 = rozhodně souhlasím). Polovina otázek je formulována kladně a zaměřuje se na zjišťování míry vlastní sebeúcty. Druhá polovina otázek, formulovaná v negativní podobě, zjišťuje tendenci ke snižování vlastní sebehodnoty. Maximum dosažených bodů je Existují tři různá pojetí vyhodnocování dotazníku, která uvádějí samotní autoři českého překladu dotazníku (Blatný & Osecká, 1994). Prvním z nich, a zároveň původním, je nahlížet na dotazník jakožto na jednodimenzionální a vyhodnocovat jej globálně, jedním souhrnným skórem. Toto pojetí bylo využito i pro potřeby práce. Druhou variantou je vydělení dvou dimenzí: sebeúcty a sebesnižování. Třetí varianta přidává k předchozím dvěma dimenzím ještě dimenzi porovnávání se s ostatními. 4.4 Metodologie Administrované dotazníky nebyly hodnoceny ve vztahu ke škálovaným odpovědím, ale vzhledem k míře srozumitelnosti jejich položek a grafické adekvátnosti vložené obrázkové škály BOBR, na které respondentky měly vyznačovat svou reálnou a ideální postavu. Po ukončení administrace byly ženy vyzvány ke sdělení subjektivních dojmů z dotazníku a k návrhu doporučení k jeho lepší srozumitelnosti a přiléhavosti. Níže uvádím oblasti, které respondentky zmiňovaly ve svých kritických připomínkách: Respondentky vyššího věku si stěžovaly na horší čitelnost dotazníku a navrhovaly vytisknout dotazník určený seniorkám větším písmem. U položky zjišťující soužití s partnerem či bez partnera navrhla jedna z respondentek přidání možnosti žiji s partnerkou. U položky týkající se frekvence pohybové aktivity bylo pro některé z respondentek obtížné rozhodnout se pro některou z variant z důvodu nejasnosti 3 Dotazník lze bodovat i na škále od 0 do 3. Maximum dosažitelných bodů je pak 30. Tato verze skórování však nebyla pro potřeby dotazníku využita. 55

56 toho, co pod pohybovou aktivitu spadá. Zvláště pak respondentky vyššího věku měly tendenci odpovídat, že již pohybově aktivní nejsou, neboť již nesportují. Respondentky často zmiňovaly nejasnost položek s dvojím záporem, u kterých nevěděly, jak adekvátně odpovídat, aby vyjádřily své stanovisko správně. Překlad čtyř položek z dotazníku MSBRQ se ukázal jako nejasný a zavádějící. Konkrétně se jednalo o položky: o č. 6 v originále: I am not involved in a regular exercise program. ; navržený překlad: Nejsem zapojena do pravidelného cvičebního programu. o č. 32 v originále: I usually wear whatever is handy without caring how it looks. ; navržený překlad: Obvykle nosím to oblečení, které je praktické. o č. 51 v originále: I am very well coordinated. ; navržený překlad: Jsem velmi dobře koordinovaná. o č. 52 v originále: I know a lot about physical fitness. ; navržený překlad: Vím hodně o fitness. 3 respondentky navrhly zjišťovat v úvodním osobně-demografickém dotazníku i úroveň dosaženého vzdělání. 4 respondentky zmínily, že poskytnutá obrázková škála postav je příliš redukující a neobsahuje ani jednu z postav, kterou by mohly označit za svou reálnou či ideální. Důvodem bylo zejména znázornění postavy jakožto celku a nemožnost vyjádřit se k jednotlivým tělesným oblastem zvlášť. Naopak grafické zpracování se ukázalo jakožto vyhovující všem ženám napříč věkovým spektrem. 4.5 Výsledky Na základě proběhlého předvýzkumu byla navržena testová materie vhodná pro potřeby výzkumu. Přesto byly na základě kritických poznámek respondentek předvýzkumu učiněny tyto změny: Byla vytvořena verze tištěného dotazníku s o 4 body větším písmem pro lepší čitelnost u žen se zhoršeným zrakem. 56

57 U otázky Žiji: byla přidána možnost s partnerkou a upravena možnost bez partnera na bez partnera/partnerky. U položky týkající se frekvence pohybové aktivity bylo potřeba zdůraznit, že pohybová aktivita znamená kromě sportu i aktivitu při zaměstnání, procházky či jinou fyzickou aktivitu, kterou daná respondentka může považovat za pohybovou aktivitu s ohledem na její věk a další okolnosti. Upravená otázka tedy zněla: Pohybovou aktivitu vykonávám pravidelně (Pozn.: pohybová aktivita = např. sport, procházky; povolání, při kterém vykonáváte pohybovou aktivitu; jiná fyzická aktivita, která je adekvátní k vaší fyzické kondici či věku). Dvojitý zápor nebylo zcela možné z dotazníku vypustit, neboť obrácením otázky by došlo k reverzi ve skórování a zároveň by se jednalo o relativně velký zásah do podoby dotazníku a nebylo by pak transparentní, do jaké míry mohl ovlivnit celkové psychometrické vlastnosti dotazníku. Proto bylo pro potřeby výzkumu dodáno upozornění na pečlivé čtení jednotlivých otázek, přítomnost dvojitých záporů a soustředění se pouze na volbu odpovědí dle škálování míry souhlasu s předloženým tvrzením. Byly upraveny překlady následujících položek: o č. 6 Původní překlad Nejsem zapojena do pravidelného cvičebního programu zůstal nezměněn, avšak byl opatřen dodatkovým vysvětlením specifikujícím příklady, na které položka cílí. Celkové znění tedy bylo ustanoveno jako: Nejsem zapojena do pravidelného cvičebního programu (např. pravidelné sportovní lekce, online fitness programy, pravidelné řízené pohybové aktivity nesportovního charakteru). o č. 32 Původní překlad Obvykle nosím to oblečení, které je praktické byl nahrazen překladem: Obvykle nosím to, co je pohodlné či užitečné, aniž bych se starala o to, jak vypadám. o č. 51 Původní překlad Jsem velmi dobře koordinovaná byl nahrazen překladem: Mám dobrou koordinaci těla. o č. 52 Původní překlad Vím hodně o fitness byl nahrazen překladem: Vím hodně o správné životosprávě a sportování. Možnost zapojit do výzkumu i proměnnou úroveň dosaženého vzdělání byla pečlivě zvážena, avšak do výzkumu zahrnuta nebyla z důvodu předpokladu, že by 57

58 informace o úrovni dosaženého vzdělávání byla u žen ve věkovém rozpětí od 15 let do stáří velmi těžce porovnatelná. Předvýzkum také přinesl rámcový odhad času potřebného pro administraci, která v případě samostatného vyplňování činila okolo minut. V případě individuální asistence se doba potřebná pro vyplnění protáhla v maximu až na 40 minut. 4.6 Diskuze Realizace předvýzkumu splnila vytyčené cíle a zároveň přinesla i další užitečné podněty vedoucí ke zkvalitnění výzkumu, které zpočátku nebyly předjímány. Byla zmapována doba administrace dotazníku, ověřena vhodnost jeho užití pro potřeby výzkumu, zkvalitněny a zpřesněny formulace položek i upravena formální stránka dotazníku pro ženy se zhoršenou kvalitou zraku. Výsledná verze dotazníku se jeví jako srozumitelná a vhodná pro použití ve výzkumu. 58

59 5 VÝZKUM 5.1 Etika Celý průběh výzkumu se řídil základními etickými principy anonymity a dobrovolnosti. Za účast ve výzkumu nebyla nabízena žádná odměna a respondentky nebyly dotazovány na jméno ani jiné další identifikační údaje. Níže prezentovaná data jsou globálního, souhrnného charakteru bez možnosti dohledání konkrétní respondentky. Před samotným sběrem dat byla každá z respondentek informována o povaze a účelu výzkumu a dala souhlas se sběrem a zpracováním dat. 5.2 Cíle Hlavním cílem výzkumu je popsat, zda se liší kvalita hodnocení dimenzí body image u českých žen v jednotlivých vývojových etapách (od adolescence do stáří) a případně v čem tento rozdíl spočívá. Dílčím cílem je popsat hlavní faktory související s kvalitou dimenzí body image. Druhým dílčím cílem je popsat souvislost tělesné diskrepance s globálním sebehodnocením, BMI hodnotou, frekvencí pohybové aktivity a dalšími zvažovanými proměnnými, a to jak v celkovém kontextu výběrového souboru, tak i z hlediska jednotlivých věkových skupin. 5.3 Výzkumný problém a otázky Body image je intenzivně zkoumaná oblast psychologie, ovšem dostupná literatura i provedené výzkumy se soustředí zejména na mladou populaci, nejčastěji adolescentní dívky. Výzkumů, které se věnují body image v kontextu dospělého či seniorského věku, je zatím velmi málo a často se ve svých výsledcích liší. Navíc studie mapující body image u žen přes celé věkové spektrum jsou spíše záležitostí zahraničních výzkumů. Z toho důvodu vyvstává prostor pro otázky, jak je tomu u české populace žen. Realizovaný výzkum byl proto veden následujícími výzkumnými otázkami: VO 1: Liší se kvalita hodnocení dimenzí body image u žen v jednotlivých vývojových etapách a případně jak? 59

60 VO 2: Které faktory jsou nejvíce spojené s kvalitou dimenzí body image u českých žen od adolescence do stáří? VO 3: Se kterými faktory souvisí tělesná nespokojenost u žen? VO 4: Liší se tato souvislost v návaznosti na vývojové etapy ženy? 5.4 Realizace výzkumu Pro potřeby práce byl zvolen kvantitativní sběr dat. Cílem bylo sesbírat data alespoň od 300 žen, přičemž bylo snahou zajistit, aby ve výzkumném vzorku byly zastoupeny ženy všech věkových kategorií, ač se předpokládalo, že ženy mladšího věku budou ve vzorku zastoupeny častěji. Těmito předpokládanými důvody byla větší dosažitelnost žen mladšího věku přes sociální sítě, vyšší ochota účastnit se výzkumu u mladších žen oproti ženám starším i přirozená mortalita žen ve stáří, a tedy klesání populace žen-seniorek. Z tohoto důvodu byl stanoven minimální počet žen v jednotlivých věkových dekádách na Výběr výzkumného vzorku Cílovou skupinu pro výzkum tvořily ženy od 15 let věku do stáří. Stanovení spodní hranice 15 let bylo ukotveno v konsenzu literatury jakožto chronologické vymezení počátku adolescence coby životní etapy, která se poprvé silně pojí s body image mimo jeho dětský rámec utváření (Grogan, 2017; Langmeier & Krejčířová, 2006). Vylučovacím kritériem opravňujícím vyřazení respondentky z výzkumu byla přítomnost závažného psychického onemocnění (PPP, depresivní poruchy, poruchy nálad, Alzheimerova choroba ), na kterou byl pokládán dotaz v úvodu dotazníku. Toto kritérium bylo stanoveno na základě předpokladu potencionálního získání zkreslených dat vlivem možné odlišné introspekce žen trpících závažným psychickým onemocněním v tématu body image oproti ženám bez psychiatrické diagnózy Sběr dat Pro potřeby výzkumu byla použita elektronická verze dotazníku na webové stránce v kombinaci s fyzickými dotazníky, které byly k dispozici 60

61 v 5 školách středoškolského vzdělávání, 2 školách vysokoškolského vzdělávání, ve 3 soukromých zubařských ordinacích a ordinaci všeobecného lékaře a 3 domovů pro seniory v Jihočeském kraji. Elektronická verze byla šířena skrze sociální sítě a cílila spíše na adolescentní dívky a ženy mladší a střední dospělosti. Na konci elektronického dotazníku však byly ženy spolu s poděkováním za účast požádány o pomoc při šíření dotazníku k ženám vyššího věku, které samy přístup na sociální sítě nemají. Tato cesta se ukázala jako efektivní, neboť elektronickou formou přibývaly i odpovědi od žen seniorského věku. Dohromady byla elektronickou formou sesbírána data od 404 respondentek. Distribuce fyzických dotazníků se osvědčila u získávání dat od žen pozdní dospělosti a seniorského věku. Prostřednictvím fyzických dotazníků byla sesbírána data celkem od 138 žen. U některých žen seniorského věku docházelo k osobní dopomoci při vyplňování dotazníku. Výzkumu se zúčastnilo 542 žen ve věku 15 až 96 let, z toho 53 žen bylo z výzkumu vyřazeno kvůli přítomnosti psychiatrické diagnózy. Finální výzkumný vzorek tak tvořilo 489 žen; věkové rozpětí zůstalo nezměněno. Výzkum byl realizován od ledna do března roku Metodologie Data od respondentek byla sbírána prostřednictvím dotazníku, který byl navržen a otestován v předvýzkumu (viz předchozí kapitola). Dotazník se skládal z osobnostnědemografického dotazníku a následujících testových metod: Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire (MBSRQ) Basic Olomouc Body Rating (BOBR) Rosenbergova škála sebehodnocení (RSES) Sesbíraná data byla analyzována a zpracována ve statistickém programu SPSS a programu Microsoft Excel Ověření reliability Dotazník MBSRQ se skládá z deseti subškál, přičemž všechny, až na subškálu HO-Health orientation, co se týče sesbíraných dat prokazují středně silné až velmi silné hodnoty reliability (α = 0,530 0,904). Subškála orientace na zdraví, skládající se z osmi položek, vykazovala reliabilitu pouze α = 0,486. Z tohoto důvodu byly ze škály 61

62 vypuštěny tři nejméně reliabilní položky a byla vytvořena zkrácená verze subškály čítající pět položek a vykazující silnou reliabilitu α = 701. U analýz se nadále pracovalo pouze s touto zkrácenou verzí subškály orientace na zdraví. Před samotnou analýzou dat byla z výzkumného souboru vyřazena taková data, která pocházela od respondentek, jež odpověděly na otázku trpím závažným psychickým onemocněním kladně (viz kapitola 5.4.1) Analýza dat Po ověření reliability byla provedena deskriptivní statistika dat výzkumného souboru a následně byla data podrobena korelační a regresní analýze. V korelačních analýzách byly zjišťovány vztahy mezi jednotlivými proměnnými, v regresní analýze vztahy prediktorů (věk, BMI, partnerské soužití, frekvence pohybové aktivity, tělesná diskrepance) a kritérií (subškály MBSRQ). Nutným předpokladem využití těchto statistických postupů jsou lineární vztahy mezi proměnnými a dvourozměrné normální rozložení, což bylo v rámci dat dodrženo. Pro veškeré statistické usuzování ve výzkumu byla stanovena hladina významnosti α = 0, Věková diferenciace výzkumného vzorku Z důvodu možného zodpovězení na výzkumné otázky bylo nutné rozdělit výzkumný vzorek žen do věkových skupin: adolescence (15 19 let) mladá dospělost (20 29 let), střední dospělost (30 44 let), pozdní dospělost (45 59 let), rané stáří (60 74 let) a vlastní stáří (75 89 let). Věková diferenciace jednotlivých životních etap byla ukotvena v pojetí Langmeiera a Krejčířové (2006), které je použito i v teoretické části této práce. Jemnější rozdělení vývojové etapy stáří na rané a vlastní stáří bylo převzato podle WHO (World Health Organization, 2015). 62

63 5.6 Výsledky Deskriptivní statistika Věk Výzkumný vzorek byl tvořen ženami (N = 489) ve věku od 15 do 96 let. Průměrný věk respondentek byl 42,80 let (směrodatná odchylka: SD = 20,86). Pro potřeby výzkumu byly respondentky dále rozřazeny do věkových skupin podle vývojových etap od adolescence do stáří (dle pojetí Langmeiera a Krejčířové (2006)). Konkrétní počet respondentek (N) v jednotlivých věkových skupinách a rozložení proměnné věku ve skupinách je blíže popsáno v tabulce 1. Nejvíce respondentek (N = 136) se nacházelo ve věkové skupině mladší dospělost s věkovým průměrem 24,51 let (SD = 2,59). Nejméně zastoupenou věkovou skupinou je adolescence se 41 respondentkou a věkovým průměrem 16,68 let (SD = 1,40). Tabulka 1: Věkové zastoupení ve výzkumném souboru s rozdělením do skupin N Minimum Maximum Průměr SD Souhrnně ,80 20,86 Vlastní stáří ,40 6,18 Rané stáří ,82 3,93 Pozdní dospělost ,68 4,32 Střední dospělost ,64 4,42 Mladší dospělost ,51 2,59 Adolescence ,68 1,40 BMI Rozložení hodnot BMI ve výzkumném souboru popisuje tabulka 2, a to jak souhrnně za celý soubor, tak za jednotlivé věkové skupiny. Minimální hodnota BMI v celém souboru je 16,42 (pásmo podváhy) a spadá pod věkovou skupinu mladší dospělost. Maximální hodnota BMI se rovná 38,05 (pásmo obezity II. stupně) a spadá pod věkovou skupinu pozdní dospělost. Průměrné BMI všech respondentek účastnících se výzkumu je 24,48 (pásmo normální váhy). Pokud jde o jednotlivé životní etapy, nejnižší průměrné BMI (21,83; SD = 3,67) má adolescentní věková skupina 63

64 (N = 41); naopak nejvyšší kolektivní BMI (26,54, SD = 3,41) nese skupina vlastní stáří (N = 57), tvořená respondentkami od 75 do 96 let. Ve výzkumném vzorku lze sledovat mírný nárůst průměrné hodnoty BMI s přibývajícím věkem, ovšem tento trend není nijak výrazný. Střední hodnoty BMI věkových skupin se většinou pohybují v rozmezí normální váhy či ve spodních hranicích nadváhy. Pro lepší přehlednost níže uvádíme i členění BMI hodnot do jednotlivých skupin. Více o hodnotě BMI naleznete v kapitole 3.1. BMI < 18,5: podváha BMI 18,5 24,9: normální váha BMI 25,0 29,9: nadváha BMI 30,0 34,9: obezita I. stupně (mírná) BMI 35,0 39,9: obezita II. stupně (střední) BMI > 40: obezita III. stupně (morbidní) Tabulka 2: Rozložení BMI hodnot výzkumného souboru dle věkových skupin N Minimum Maximum Průměr SD Souhrnně ,42 38,05 24,48 4,28 Vlastní stáří 57 21,97 35,44 26,54 3,42 Rané stáří 49 19,23 34,60 25,84 3,45 Pozdní dospělost 92 16,98 38,05 25,25 4,85 Střední dospělost ,10 34,16 24,52 4,08 Mladší dospělost ,42 36,66 23,39 4,07 Adolescence 41 16,53 30,49 21,83 3,67 Somatické onemocnění V celém výzkumném vzorku přítomnost závažného somatického onemocnění potvrdilo 16,56 % respondentek (N = 81). Nejvyšší procentuální zastoupení přítomnosti závažného somatického onemocnění (63,27 %, N = 31) vykazuje věková skupina rané stáří. Naopak zcela bez závažného somatického onemocnění je skupina adolescentek. 64

65 Ve výzkumném vzorku lze sledovat procentuální nárůst přítomnosti závažného somatického onemocnění společně s rostoucím věkem respondentek. Detailní rozdělení četností výskytu somatického onemocnění ve výzkumném vzorku popisuje tabulka 3. Tabulka 3: Přítomnost somatického onemocnění ve výzkumném souboru dle věkových skupin N Ano Ne Frekvence Procenta Frekvence Procenta Souhrnně ,56 % ,44 % Vlastní stáří ,39 % 26 45,61 % Rané stáří ,27 % 18 36,73 % Pozdní dospělost ,13 % 79 85,87 % Střední dospělost ,88 % ,12 % Mladší dospělost ,68 % ,32 % Adolescence % % Trvalé partnerské soužití Respondentky byly dotazovány na to, zdali žijí s a) partnerem b) s partnerkou c) bez partnera/partnerky. Odpověď b) se ve výzkumném vzorku nevyskytovala. Oproti tomu v trvalém partnerském soužití se nachází 59,51 % (N = 291) všech respondentek a bez partnera či partnerky žije zbývajících 40,49 % (N = 198) respondentek. Ve výzkumném vzorku se objevuje trend nárůstu procentuálního zastoupení žen v trvalém soužití s partnerem do střední dospělosti, kdy vrcholí. V této věkové kategorii v soužití s partnerem žije 83,33 % žen (N = 95), poté procenta klesají. Důvodem poklesu může být rozpadnutí vztahu či dřívější mortalita mužů oproti ženám ve vyšším věku. Ve věkovém rozmezí let (věková skupina vlastní stáří ) žije s partnerem pouze 22,81 % respondentek. Rozložení četností soužití s parterem a bez partnera ve výzkumném vzorku blíže popisuje tabulka 4. 65

66 Tabulka 4: Partnerské soužití respondentek z výzkumného vzorku dle věkových skupin N S partnerem Bez partnera/partnerky Frekvence Procenta Frekvence Procenta Souhrnně ,51 % ,49 % Vlastní stáří ,81 % 44 77,19 % Rané stáří ,22 % 19 38,78 % Pozdní dospělost ,91 % 24 26,09 % Střední dospělost ,33 % 19 16,67 % Mladší dospělost ,03 % 53 38,97 % Adolescence ,88 % 39 95,12 % Frekvence pohybové aktivity Rozložení četností pravidelné pohybové aktivity zobrazuje tabulka 5. Z celkového výzkumného souboru 17,18 % respondentek uvedlo, že vykonávají pohybovou aktivitu méně než 1x do týdne. 20,25 % respondentek uvedlo, že se pohybují 1x týdně. 26,18 % dotázaných žen uvedlo pravidelnou fyzickou aktivitu 2x týdně. 3x do týdne se pohybuje 15,95 % respondentek. Zbývajících 20,45 % žen z výzkumného vzorku uvedlo, že vykonávají pohybovou aktivitu 4x týdně a více. Z hlediska rozdělení výzkumného souboru do věkových skupin se nejvíce pohybují adolescentní dívky pravidelnou pohybovou aktivitu za týden 4x a více zvolilo 29,27 % z nich. Naopak nejméně se pravidelně pohybují seniorky spadající do kategorie vlastní stáří, z nichž 63,16 % uvedlo frekvenci pravidelné pohybové aktivity méně než 1x do týdne. Obecně lze ve výzkumném souboru pozorovat trend snižující se frekvence pohybové aktivity od adolescence do stáří. V adolescenci nejvíce z dotázaných žen vykonává pohybovou aktivitu 2x týdně (36,59 % respondentek), stejně jako v období mladší dospělosti (27,94 % respondentek) i střední dospělosti (28,95 % respondentek). V pozdní dospělosti dochází k poklesu; nejvíce žen se pravidelně pohybuje 1x do týdne (28,26 % respondentek). Zajímavé je opětovné zvýšení frekvence pohybu v raném stáří: nejvíce žen v této věkové skupině se pohybuje pravidelně 2x do týdne (32,65 % respondentek). Následuje však výrazný pokles ve skupině vlastní stáří, v níž pravidelně vykonává pohybovou aktivitu méně než 1x do týdne 63,16 % respondentek. 66

67 Tabulka 5: Frekvence pravidelné pohybové aktivity dle věkových skupin N Vlastní stáří 57 Rané stáří 49 Pozdní dospělost 92 Střední dospělost 114 Mladší dospělost 136 Adolescence 41 Souhrnný věk 489 Méně 4x týdně než 1x týdně 2x týdně 3x týdně a více 1x týdně Frekvence Procenta 63,16 % 19,30 % 10,53 % 7,02 % 0,00 % Frekvence Procenta 24,49 % 18,37 % 32,65 % 14,29 % 10,20 % Frekvence Procenta 16,30 % 28,26 % 21,74 % 9,78 % 23,91 % Frekvence Procenta 9,65 % 19,30 % 28,95 % 17,54 % % Frekvence Procenta 5,15 % 18,38 % 27,94 % 24,26 % 24,26 % Frekvence Procenta 7,32 % 14,63 % 36,59 % 12,20 % 29,27 % Frekvence Procenta 17,18 % 20,25 % 26,18 % 15,95 % 20,45 % MBSRQ Tabulka 6 popisuje aritmetický průměr jednotlivých subtestů testové metody MBSRQ spolu se směrodatnými odchylkami hodnot od skupinového průměru. Hodnoty jsou uvedeny jak za celkový výběrový soubor, tak za jednotlivé věkové skupiny zvlášť. Hodnoty se mohou pohybovat v rozmezí od 1 do 5, přičemž vyšší číslo značí kladný postoj k aspektům jednotlivých subškál či vyšší orientaci na ně. Více o metodě, jednotlivých subškálách a jejich hodnocení v kapitole Největší rozptyl odpovědí ve výzkumném souboru se nacházel u subškály FE (Fitness evaluation) čili hodnocení zdatnosti. Směrodatná odchylka zde činila 0,99 a průměrná odpověď se rovnala 2,83. Naopak nejkompaktněji respondentky odpovídaly u subškály BASS (Body areas satisfaction scale) čili spokojenost s tělesnými partiemi, kde SD = 0,64 a průměrná odpověď měla hodnotu 3,15. Podrobněji se hrubým skórům subškál v jednotlivých věkových skupinách věnuje kapitola

68 Tabulka 6: Popisná statistika hodnot subškál metody MBSRQ za jednotlivé věkové skupiny AE AO FE FO HE HO IO BASS OP CCW Vlastní stáří Průměr 2,66 2,20 1,51 1,98 1,98 2,24 4,00 2,80 2,03 3,25 SD 0,54 0,54 0,46 0,58 0,39 0,65 0,47 0,35 0,60 0,42 Rané stáří Průměr 3,13 3,16 2,35 2,56 3,10 2,85 3,39 3,21 2,29 3,30 SD 0,62 0,54 0,77 0,83 0,50 0,59 0,51 0,43 0,59 0,65 Pozdní Průměr 3,25 3,33 2,83 2,89 3,69 3,17 3,15 3,31 3,01 3,54 dospělost SD 0,78 0,44 0,77 0,79 0,69 0,68 0,58 0,51 0,64 0,76 Střední Průměr 3,21 3,40 3,01 3,17 3,72 3,16 3,01 3,20 3,00 3,41 dospělost SD 0,93 0,58 0,91 0,75 0,69 0,61 0,59 0,76 0,87 0,80 Mladší Průměr 3,19 3,54 3,26 3,14 3,90 3,32 2,88 3,19 2,99 3,32 dospělost SD 0,84 0,65 0,87 0,76 0,65 0,83 0,75 0,70 0,86 0,78 Adolescence Průměr 2,94 3,80 3,35 3,27 3,94 3,09 2,75 2,98 3,21 3,29 SD 0,69 0,40 0,86 0,74 0,34 0,55 0,58 0,59 0,60 0,48 Průměr 3,12 3,30 2,83 2,92 3,52 3,06 3,13 3,15 2,83 3,37 Souhrnný věk SD 0,81 0,70 0,99 0,85 0,86 0,76 0,71 0,64 0,84 0,72 Vysvětlivky: AE (Appearance evaluation) = hodnocení vzhledu; AO (Appearance orientation) = orientace na vzhled; FE (Fitness evaluation) = hodnocení zdatnosti; FO (Fitness orientation) = orientace na zdatnost; HE (Health evaluation) = hodnocení zdraví; HO (Health orientation) = orientace na zdraví; IO (Illness orientation) = orientace na nemoc; BASS (Body areas satisfaction scale) = spokojenost s tělesnými partiemi; OP (Overweight preoccupation) = obava z nadváhy; SCW (Self-classified weight) = sebehodnocení tělesné hmotnosti Tělesná diskrepance, ideální a reálná postava dle BOBR Podrobný popis průměrných hodnot diskrepance, reálné a ideální postavy respondentek dle věkových skupin uvádí tabulka 7. Průměrná hodnota diskrepance za celý výzkumný soubor je 1,47 (SD = 1,48). Nejvyšší diskrepanci (1,89; SD = 1,54) vykazuje věková skupina mladá dospělost a druhou nejvyšší (1,83; SD = 53) skupina střední dospělost. Grafické znázornění průměrné hodnoty tělesné nespokojenosti u žen různých věkových kategorií zobrazuje graf 1. Taktéž se ukázalo, že čím je žena mladší, tím štíhlejší postavu volila jako svůj ideál. U jednotlivých věkových skupin lze pozorovat lineární nárůst hodnoty ideální 68

69 postava z 3,15 na 6,74. Stejně jako se s věkem zvyšuje hodnota ideální postavy je nárůst znatelný i u hodnoty reálná postava. Lze tedy konstatovat, že mladší ženy jsou se svou postavou nespokojenější než ženy starší, přičemž nejvyšší nespokojenost je u žen od 20 do 44 let. Mladší ženy také volí jako svůj fyzický ideál postavy znatelně štíhlejší než ženy starší. Zajímavá je i skutečnost, že adolescentní dívky vykazují nižší tělesnou nespokojenost než ženy v dospělosti. Tabulka 7: Průměrná diskrepance, reálná a ideální postava v testu BOBR u žen ve výzkumném vzorku dle věkových skupin N Ideální postava Reálná postava Diskrepance Průměr SD Průměr SD Průměr SD Souhrnně 489 4,23 1,60 5,64 1,90 1,47 1,48 Vlastní stáří 57 6,74 0,51 7,39 1,02 0,65 0,98 Rané stáří 49 5,82 1,06 6,39 1,65 0,78 0,97 Pozdní dospělost 92 4,12 1,36 5,51 1,97 1,39 1,47 Střední dospělost 114 3,73 1,15 5,46 1,82 1,83 1,53 Mladší dospělost 136 3,42 1,12 5,26 1,82 1,89 1,54 Adolescence 41 3,15 1,00 4,34 1,49 1,20 1,38 Graf 1: Rozložení diskrepance podle BOBR u žen v jednotlivých věkových skupinách 2,00 1,80 1,60 1,40 1,20 1,00 0,80 0,60 0,40 0,20 0,00 0,65 0,78 1,39 1,83 1,89 1,20 1,47 diskrepance 69

70 RSES Tabulka 8 popisuje průměrné hodnoty dosažené v Rosenbergově škále sebehodnocení (Rosenberg self-esteem scale), kde minimum bylo 10 bodů, maximum 40 bodů. Nízké skóry korelují s nízkým celkovým sebehodnocením, vysoké skóry naopak. Respondentky za celý výběrový soubor dosáhly v průměru skóru 29,67 (SD = 5,81). Z hlediska věkových skupin nejvyššího skóru (32,39; SD = 3,44), tedy i nejpozitivnějšího sebehodnocení, dosáhly ženy ve skupině rané stáří. Naopak nejnižší průměrný skupinový skór (26,90; SD = 7,25), a tedy i nejnegativnější sebehodnocení, se nachází u žen ve skupině adolescence. Tabulka 8: Průměrné hodnoty výzkumného souboru v testu RSES s rozdělením do věkových skupin N Průměr SD Souhrnně ,67 5,81 Vlastní stáří 57 29,19 4,19 Rané stáří 49 32,39 3,44 Pozdní dospělost 92 31,63 5,10 Střední dospělost ,26 6,36 Mladší dospělost ,75 5,81 Adolescence 41 26,90 7, Odpovědi na výzkumné otázky VO 1: Liší se kvalita hodnocení dimenzí body image u žen v jednotlivých vývojových etapách a případně jak? Pro nalezení odpovědi na výzkumnou otázku je třeba vycházet z tabulky 6., která je uvedena spolu s popisem na předchozích stránkách v kapitole , oddíl MBSRQ. Jak lze vyčíst z grafu 2, existuje obecný trend snižování průměrného hrubého skóru všech subškál MBSRQ s rostoucím věkem žen. Jedinou výjimkou je subškála orientace na nemoc, jejíž skóry se s rostoucím věkem ženy zvyšují. Z hlediska jednotlivých subškál lze konstatovat následující: 70

71 - Subškála hodnocení vzhledu : Hodnocení vzhledu v adolescenci se pohybuje okolo průměru: HS (tj. hrubý skór) = 2,94. V dospělosti se jeho pozitivita lepší a roste až do pozdní dospělosti, kdy se průměrný skór rovná HS = 3,25, což je nejvyšší dosažená hodnota v celém výzkumném souboru. Ve stáří průměrný hrubý skór klesá a dostává se až na hodnotu HS = 2,66, kterou nabývá ve věkové skupině vlastní stáří. Lze tedy říci, že nejpozitivněji svůj vzhled hodnotí ženy v dospělosti, zejména té pozdní, naopak ve stáří ženy hodnotí svůj vzhled nejnegativněji. Adolescentní dívky vykazují průměrnou spokojenost se svým vzhledem. - Subškála orientace na vzhled : Nejvyšší orientovanost na vzhled vykazují adolescentní dívky (HS = 3,80), naopak nejnižší (HS = 2,20) ženy-seniorky ve věku let (věková skupina vlastní stáří ). Od adolescence do stáří míra orientace na vzhled klesá velmi postupně ( mladší dospělost HS = 3,54; střední dospělost HS = 3,40; pozdní dospělost HS = 3,33; rané stáří HS = 3,16) Výrazný pokles v zájmu o vlastní vzhled nastává u žen ve věkové skupině vlastní stáří, kde dosahuje svého minima (HS = 2,20). Zjištěný trend odpovídá očekávání. - Subškála hodnocení zdatnosti : Hodnoty průměrných skórů vykazují výrazný pokles od adolescence do stáří. Nejpozitivněji hodnotí svou tělesnou zdatnost adolescentní dívky (HS = 3,35), jejichž průměrné hodnocení odpovídá mírné spokojenosti. S rostoucím věkem respondentek dochází ke snižování této spokojenosti. Respondentky mladé a střední dospělosti stále většinou hodnotí svou zdatnost alespoň jako průměrnou. V pozdní dospělosti se však průměrný skór (HS = 2,83) posune pod škálový průměr a lze tedy říci, že ženy ve věku let hodnotí svou zdatnost již lehce negativně. Ve stáří se průměrné hodnocení zdatnosti posouvá stále do negativnějšího hodnocení, přičemž nejnižší hrubý skór (HS = 1,51) odpovídající nejnegativnějšímu hodnocení zdatnosti ve výzkumném vzorku spadá do věkové skupiny vlastní stáří. Lze tedy konstatovat, že pozitivita hodnocení zdatnosti výrazně klesá s věkem. Adolescentní dívky svou zdatnost hodnotí pozitivně, dospělé ženy spíše neutrálně a ženy seniorky již negativně. Tento zjištěný vztah koresponduje s předpoklady. - Subškála orientace na zdatnost : Míra orientovanosti na zdatnost vykazuje pokles od adolescence do stáří. Nejvíce orientované na svou zdatnost jsou adolescentní dívky (HS = 3,27), což odpovídá mírně nadprůměrné míře orientace. 71

72 Naopak ženy-seniorky od 75 do 96 let vykazují nejnižší orientovanost (HS = 1,98). Výsledky odpovídají očekávání. - Subškála hodnocení zdraví : Pozitivita hodnocení zdraví klesá s věkem ženy, přičemž významný propad nastává ve stáří. Nejvyšší skór (HS = 3,94), který značí pozitivitu a spokojenost, vykazovaly adolescentní respondentky. S rostoucím věkem respondentek se průměrné skóry pozvolna snižují, a to až do věkové skupiny rané stáří. Průměrný skór za mladší dospělost : HS = 3,90; průměrný skór za střední dospělost : HS = 3,72; průměrný skór za pozdní dospělost : HS = 3,69; průměrný skór za rané stáří : HS = 3,10. K výraznému poklesu v pozitivitě hodnocení vlastního zdraví dochází u žen-seniorek ve věkové skupině vlastní stáří, které jej v průměru hodnotí jako jediné ve výzkumném souboru negativně (HS = 1,98). - Subškála orientace na zdraví : Nejvyšší orientaci na zdraví vykazují ženy v mladé dospělosti (HS = 3,32), avšak všechny věkové skupiny od adolescence do pozdní dospělosti vykazují průměrný skór nad HS = 3, tedy v horní polovině spektra možných odpovědí. Až ženy ve věkové skupině rané a vlastní stáří skórují obvykle pod škálovým průměrem (HS = 2,85 za skupinu rané stáří ; HS = 2,24 za skupinu vlastní stáří ), což značí mírné ochlazení zájmu o vlastní zdraví snížením investic do něj. Tento výsledek je lehce překvapivým. Mohl se spíše očekávat nárůst orientovanosti na zdraví spolu s postupujícím věkem respondentky. - Subškála orientace na nemoc jako jediná vykazuje rostoucí trend spolu s věkem. Jinak řečeno, s rostoucím věkem se u žen zvyšuje orientovanost na nemoc. Nejnižší průměrný skór vykazují adolescentní respondentky (HS = 2,75). Od adolescence do raného stáří dochází k postupnému zvyšování průměrného skupinového skóru, a tedy ke zvyšování orientovanosti na nemoc u žen. Ženy v poslední věkové skupině vlastní stáří vykazují velmi vysokou orientovanost na nemoc (HS = 4,00). Zjištěný trend odpovídá očekávání. Zároveň je zajímavé, že křivka průměrných skórů subškály je do určité míry zrcadlová ke křivce průměrných skórů subškály orientace na zdraví, přičemž jejich křížení nastává v období raného stáří. Do té doby jsou ženy více orientované na zdraví a méně na nemoc, ovšem v raném stáří dochází ke změně a ženy začínají být více orientované na nemoc a klesá jejich zájem a míra investic do zdraví. - Subškála spokojenost s tělesnými partiemi vykazuje relativní plató průměrných skórů od adolescence do pozdního stáří oproti předchozím subškálám. 72

73 Adolescentní dívky vykazují více méně průměrnou spokojenost se svými tělesnými partiemi (HS = 2,98), která je však velmi obdobná spokojenosti nejstarší skupiny seniorek (HS = 2,80). Nejvyšší spokojenost pak vykazují ženy v pozdní dospělosti (HS = 3,31), přesto se však nejedná o zásadní rozdíl oproti nejnižší dosažené hodnotě. Lze tedy říci, že respondentky všech věkových skupin vykazovaly relativně srovnatelnou úroveň spokojenosti s tělesnými partiemi, která se pohybuje v pásmu mírného nadprůměru. Nejvíce spokojené se svými partiemi byly ženy pozdní dospělosti. - Subškála obava z nadváhy vykazuje sestupný trend v rámci průměrných skórů za věkové skupiny, přičemž v období dospělosti dochází ke stagnaci a relativnímu plató. Nejvyšší skór, a tedy i nejvyšší obavu z nadváhy za výzkumný soubor, vykazují adolescentní respondentky (HS = 3,22). Přesto se jedná o skór pohybující se stále v pásmu mírného nadprůměru. V období dospělosti dochází k určité stagnaci skóru průměru (v mladé dospělosti průměrný HS = 2,99; v střední dospělosti průměrný HS = 3,00; v pozdní dospělosti průměrný HS = 3,01). Teprve s nástupem stáří dochází k propadu skóru pod škálový průměr, a tím i ke snížení obav z nadváhy (v raném stáří průměrný HS = 2,29; v pozdním stáří průměrný HS = 2,03), ovšem nejedná se zcela o jejich vymizení. - Subškála sebehodnocení tělesné hmotnosti, stejně jako subškála spokojenost s tělesnými partiemi, vykazuje relativní plató u všech věkových skupin. Průměrný skór adolescentních respondentek (HS = 3,29) je srovnatelný s průměrným skórem nejstarších seniorek (HS = 3,25). Nejvyšších hodnot dosahují respondentky ve věkové skupině pozdní dospělost (HS = 3,54). Je tak možné konstatovat, že respondentky všech věkových skupin vykazují podobnou úroveň sebehodnocení vlastní hmotnosti s tím, že tato úroveň se pohybuje v pásmu lehkého nadprůměru, a tedy, že všechny respondentky, nehledě na věk, se hodnotí jako mající lehkou nadváhu. Jako nejvíce obézní se pak hodnotí ženy v pozdní dospělosti. Zjištěný trend do určité míry odpovídá křivce tělesné diskrepance (nespokojenosti) ve věkových skupinách výběrového souboru. Z globálního hlediska se veškeré souhrnné průměrné skóry za věkové skupiny od adolescence do pozdní dospělosti pohybují lehce nad průměrem či okolo průměru. Až ve stáří dochází ke globálnímu poklesu průměrných skórů do pásma podprůměru. Z hlediska výzkumné otázky však lze konstatovat, že kvalita dimenzí body image 73

74 zůstává od adolescence do pozdní dospělosti relativně na srovnatelné úrovni, ačkoliv v jednotlivých subškálách dochází i zde k určitému vývoji, který však není z celkového hlediska všech škál zásadní. K výraznějšímu poklesu kvality dimenzí body image dochází až ve stáří. Graf 2: Průměrné hrubé skóry subškál metody MBSRQ za jednotlivé věkové skupiny výzkumného souboru 5 Hodnocení vzhledu 4,5 Orientace na vzhled 4 Hodnocení zdatnosti 3,5 Orientace na zdatnost Hodnocení zdraví 3 2,5 Orientace na zdraví Orientace na nemoc 2 1,5 1 Spokojenost s tělesnými partiemi Obava z nadváhy Sebehodnocení tělesné hmotnosti VO 2: Které faktory jsou nejvíce spojené s kvalitou dimenzí body image u českých žen od adolescence do stáří? Pro zodpovězení této výzkumné otázky bylo třeba sestavit korelační matici hodnot uvažovaných proměnných (globální sebehodnocení, BMI, somatické onemocnění, partnerské soužití, pohybová aktivita, věk a tělesná diskrepance) a hodnot 74

75 jednotlivých subškál metody MBSRQ, která zjišťuje kvalitu dimenzí body image. Korelační matice obsahuje hodnoty z celého výzkumného vzorku žen (N = 489) od adolescence do stáří. Kompletní přehled korelací hodnot subškál metody MBSRQ se všemi uvažovanými proměnnými je z důvodu obsáhlosti uvedeno v tabulce 1b v přílohách diplomové práce. Při interpretaci korelací budou popisovány pouze signifikantní korelace alespoň na středně silné úrovni (r > 0,40). Při interpretacích síly Personova korelačního koeficientu je využito Evansovy (1996) klasifikace, kterou navrhl pro absolutní hodnotu r: r = 0,00 0,19: velmi slabá korelace r = 0,20 0,39: slabá korelace r = 0,40 0,59: střední korelace r = 0,60 0,79: silná korelace r = 0,80 1,00: velmi silná korelace Z hlediska signifikance Pearsonových korelací se ukazuje zcela nerelevantní faktor partnerské soužití, jehož korelace se všemi subškálami MBSRQ se ukázaly jako nesignifikantní. Naopak globální sebehodnocení žen, které bylo získáváno metodou RSES, prokázalo signifikantní korelace se všemi subškálami. Zbylé faktory prokazovaly signifikantní korelace pouze s některými subškálami. Nejvyšší spojitost se subškálami MBSRQ z hlediska počtu signifikantních korelací alespoň střední síly projevily proměnné BMI, pohybová aktivita a věk. Všechny vykazují se subškálami MBSRQ čtyři středně silné korelace a jednu silnou korelaci. Subškála hodnocení vzhledu vykazuje kladné středně silné korelace s globálním sebehodnocením (r = 0,527) a frekvencí pohybové aktivity (r = 0,412). Tento vztah lze interpretovat následovně: s rostoucí pozitivitou globálního sebehodnocení a frekvencí pohybové aktivity roste pozitivita hodnocení vlastního vzhledu, naopak s klesající pozitivitou globálního sebehodnocení a frekvencí pohybové aktivity pozitivita hodnocení vlastního vzhledu klesá. Subškála hodnocení vzhledu dále středně silně záporně koreluje s hodnotou BMI (r = -567) a tělesnou diskrepancí (r = -503). Jinak řečeno, se zvyšující se hodnotou BMI a rozdílem mezi ideální a reálnou postavou se zhoršuje hodnocení vlastního vzhledu a naopak. 75

76 Subškála orientace na vzhled vykazuje pouze zápornou středně silnou korelaci s věkem (r = -577). S rostoucím věkem ženy se tudíž snižuje míra, se kterou se žena soustředí na svůj vlastní vzhled, i míra investic, které do něj vkládá. Subškála hodnocení zdatnosti vykazuje kladnou středně silnou korelaci s frekvencí pohybové aktivity (r = 0,521) a záporné středně silné korelace s hodnotou BMI (r = -0,430) a věkem (-0,533). Jestliže se tedy zvyšuje frekvence fyzické aktivity ženy, zvyšuje se i její hodnocení vlastní zdatnosti a naopak. Zároveň se zvětšující se hodnotou BMI a rostoucím věkem se snižuje hodnocení vlastní zdatnosti. Subškála orientace na zdatnost vykazuje kladnou silnou korelaci s frekvencí pohybové aktivity (r = 0,636) a záporné středně silné korelace s hodnotou BMI (r = -0,491) a věkem (r = -0,445). To znamená, že se vzrůstající frekvencí pohybové aktivity roste i míra orientace na zdatnost a snaha udržet si kondici. Naopak s rostoucí hodnotou BMI a s rostoucím věkem míra orientace na zdatnost klesá. Subškála hodnocení zdraví vykazuje kladné střední korelace s frekvencí pohybové aktivity (r = 0,448) a somatickým onemocněním (r = 0,428) a silnou zápornou korelaci s věkem (r = -640). Tato fakta lze interpretovat tak, že pozitivita hodnocení zdraví roste se zvyšující se pohybovou aktivitou a absencí závažného somatického onemocnění. V případě přítomnosti závažného somatického onemocnění se pozitivita hodnocení zdraví snižuje. Stejně tak pokud se snižuje frekvence pohybové aktivity, bude se snižovat i pozitivita hodnocení zdraví. Dále pak platí, že s rostoucím věkem se pozitivita hodnocení zdraví snižuje. Subškála orientace na zdraví vykazuje pouze kladné střední korelace s frekvencí pohybové aktivity (r = 0,456), což znamená, že se zvyšující se frekvencí pohybové aktivity roste i orientovanost na zdraví a míra investic do něj. Subškála orientace na nemoc vykazuje pouze kladné střední korelace s věkem (r = 487). Tento vztah není překvapivý, neboť znamená, že s rostoucím věkem se zvyšuje orientovanost na nemoc, tedy míra, s níž se žena soustředí na své neprospívající zdraví. Subškála spokojenost s tělesnými partiemi vykazuje kladnou středně silnou korelaci s úrovní globálního sebehodnocení (r = 584). Tento vztah je možné interpretovat tak, že zvyšuje-li se hodnota jedné z proměnných, zvyšuje se i hodnota druhé, a naopak, klesá-li úroveň jedné, klesá i u druhé. Tedy například s rostoucím globálním sebehodnocením ženy roste i její spokojenost s tělesnými partiemi. 76

77 V případě, že globální sebehodnocení klesá, snižuje se i tělesná spokojenost s jednotlivými částmi postavy. Dále subškála vykazuje záporné středně silné korelace s hodnotou BMI (r = -516) a tělesnou diskrepancí (r = -565). Jinými slovy, se zvyšující se hodnotou BMI a rozdílem mezi ideální a reálnou postavou se spokojenost s tělesnými partiemi snižuje, naopak se snižující se hodnotou BMI a mírou tělesné diskrepance se spokojenost s tělesnými partiemi zvyšuje. Subškála obava z nadváhy vykazuje kladnou středně silnou korelaci (r = 418) s hodnotou diskrepance. Tento vztah značí, že roste-li tělesná nespokojenost, zvyšuje se i obava z nadváhy u ženy. Naopak je-li tělesná diskrepance nízká, žena se obavou z tloušťky příliš netrápí. Subškála sebehodnocení tělesné hmotnosti vykazuje kladnou silnou korelaci s hodnotou BMI (r = 755) a kladnou středně silnou korelaci s hodnotou diskrepance (r = 564). Se zvyšujícím se BMI a nazíraným rozdílem mezi ideální a reálnou postavou se ženy hodnotí spíše jako mající nadváhu či jako obézní. Naproti tomu se snižující se hodnotou BMI a mírou tělesné diskrepance se ženy hodnotí jako štíhlé či až mající podváhu. Z hlediska výzkumné otázky lze souhrnně konstatovat, že dimenze vzhledu (subškály hodnocení vzhledu a orientace na vzhled ) vykazuje nejvyšší spojitost s věkem, výší BMI, globálním sebehodnocením, tělesnou nespokojeností a pohybovou aktivitou. Tato spojitost byla očekávaná, neboť podobné výsledky přinesly závěry již provedených výzkumů. Naopak zcela nesignifikantní se ukázal vliv partnerského soužití, ač některé z výzkumů informovaly o vzájemné souvislosti vyšší spokojenosti se vzhledem u žen majících trvalého partnera. Významná spojitost dimenze vzhledu a somatického onemocnění nebyla očekávána a nízké signifikantní korelace tudíž nejsou překvapivé. Dimenze kondice a zdatnosti (subškály hodnocení zdatnosti a orientace na zdatnost ) vykazuje nejsilnější vztah s pohybovou aktivitou, věkem a BMI hodnotou. Tato souvislost je též očekávanou. Mohla by zde existovat spojitost i se závažným somatickým onemocněním, avšak tato korelace je slabá (r = 303; r = 334). Dimenze zdraví (subškály hodnocení zdraví, orientace na zdraví a orientace na nemoc ) vykazuje nejvyšší propojení s věkem, vykonávanou pohybovou aktivitou a poté i se somatickým onemocněním, ačkoliv zde je 77

78 překvapivé, že vztah není tak silný, jak by se mohlo očekávat. Signifikantní a alespoň středně silné korelace somatického onemocnění se nacházejí pouze ve vztahu k subškále hodnocení zdraví, ovšem se zbývajícími dvěma subškálami jde o korelace slabé (r = -299; r = 284). Zbývající tři subškály spokojenost s tělesnými partiemi, obava z nadváhy a sebehodnocení tělesné hmotnosti jsou doplňkovými subškálami metody MBSRQ a lze je tedy pojmout jako samostatné, nebo jako složky dimenze tělesné hmotnosti, která však má blízko k dimenzi vzhledu, neboť vykazuje vysoké korelace se stejnými faktory: s BMI, tělesnou nespokojeností a s globálním sebehodnocením. Rovněž by se zde dalo očekávat určité propojení s faktorem partnerského soužití, avšak signifikantní a alespoň středně silné korelace nebyly ve výzkumném souboru mezi proměnnými nalezeny. VO 3: Se kterými faktory souvisí tělesná nespokojenost u žen? Výsledky Pearsonovy korelace prokázaly signifikantní vztah mezi hodnotou tělesné diskrepance, která je vypočtena jako usměrněný rozdíl mezi hodnotou ideální a reálné postavy v metodě BOBR, a hodnotou RSES, BMI, somatickým onemocněním a věkem. Naopak signifikantní vztah nebyl prokázán s partnerským soužitím a frekvencí pohybové aktivity. Míra tělesné nespokojenosti vykazuje ve výzkumném souboru středně silnou záporou korelaci (r = -0,481) s kvalitou globálního sebehodnocení. To znamená, že se zvětšující se tělesnou nespokojeností se zhoršuje globální sebehodnocení žen. Naopak středně silná kladná korelace (r = 0,478) je mezi tělesnou nespokojeností a hodnotou BMI. Jinak řečeno: s rostoucí hodnotou BMI roste i tělesná nespokojenost ženy. Zbylé dvě signifikantní korelace jsou na slabé úrovni (r = 0,193 v případě somatického onemocnění; r = -257 v případě věku). Korelace diskrepance s partnerským soužitím a pohybovou aktivitou vyšly nesignifikantně. Detailní výčet korelací poskytuje tabulka 9. 78

79 Tabulka 9: Pearsonova korelace průměrů diskrepance z testu BOBR s průměrnými hodnotami faktorů RSES, BMI, somatické onemocnění, partnerské soužití, pohybová aktivita a věk Diskrepance Pearsonova korelace Sig. RSES BMI Somatické onemocnění Partnerské soužití Pohybová aktivita Věk -0,481 0,478 0,193-0,098-0,060-0,257 (2-tailed) 4 0,000 0,000 0,000 0,031 0,187 0,000 N Pozn.: Signifikantní hodnoty jsou tučně zvýrazněné. VO 4: Liší se tato souvislost vzhledem k vývojovým etapám ženy? Tabulka 10 uvádí Pearsonovy korelace mezi hodnotou tělesné diskrepance a hodnotou RSES, BMI, somatickým onemocněním a věkem pro jednotlivé věkové skupiny zvlášť, přičemž signifikantní korelace jsou vyznačeny tučně. Z hodnot korelací lze vyčíst, že s rostoucím věkem u žen obecně sílí vztah tělesné nespokojenosti ke zvažovaným proměnným. U skupiny adolescence výsledky Pearsonovy korelace prokázaly signifikantní vztah hodnoty tělesné diskrepance pouze k hodnotě BMI. Jedná se o středně silný kladný vztah (r = 487), který značí, že s rostoucí hodnotou BMI se zvyšuje míra tělesné diskrepance a naopak. Ostatní korelace jsou nesignifikantní. U skupiny mladší dospělost výsledky Pearsonovy korelace prokázaly signifikantní vztah hodnoty tělesné diskrepance k faktorům RSES a BMI. V případě korelace s RSES se však jedná pouze o slabý záporný vztah (r = -0,364), který značí, že s rostoucí tělesnou diskrepancí se snižuje globální sebehodnocení a naopak. Korelace tělesné nespokojenosti a BMI je středně silná a kladná (r = 0,571); ostatní korelace jsou nesignifikantní. U skupiny střední dospělost výsledky Pearsonovy korelace prokázaly signifikantní vztah hodnoty tělesné diskrepance k hodnotě RSES, BMI a pohybové aktivitě. V případě souvislosti diskrepance s RSES se jedná o středně silnou zápornou 4 Tj. signifikantnost oboustranného testu. Je-li tato hodnota 0,05, mezi proměnnými existuje statisticky významná korelace. 79

80 korelaci (r = -0,598). Vztah tělesné nespokojenosti a BMI hodnoty je též středně silný, avšak kladný (r = 0,588). Třetí signifikantní korelace diskrepance u žen střední dospělosti je s pohybovou aktivitou a jedná se o korelaci zápornou. S rostoucí frekvencí pohybové aktivity klesá tělesná nespokojenost a naopak; tento vztah je však slabý (r = -0,349). Ostatní korelace v rámci věkové skupiny jsou nesignifikantní. U skupiny pozdní dospělost výsledky Pearsonovy korelace prokázaly signifikantní vztah hodnoty tělesné diskrepance k hodnotě RSES, BMI a partnerskému soužití. V případě korelace s RSES se jedná o silnou zápornou korelaci (r = -685), v případě korelace s BMI se jedná o silnou kladnou korelaci (r = 701). Korelace diskrepance a partnerského soužití je oproti tomu korelací slabou (r = 263). Ostatní korelace v této věkové kategorii jsou nesignifikantní. U skupiny rané stáří výsledky Pearsonovy korelace prokázaly signifikantní vztah hodnoty tělesné diskrepance k hodnotě RSES a BMI. Z těchto dvou korelací je silná pouze korelace s BMI (r = 618). Korelace s RSES je korelací slabou (r = -396). Ostatní korelace v uvedené věkové skupině jsou nesignifikantní. U skupiny vlastní stáří výsledky Pearsonovy korelace prokázaly signifikantní vztah hodnoty tělesné diskrepance k hodnotě RSES, BMI a partnerskému soužití. Z těchto korelací je silnou pouze korelace s BMI hodnotou (r = 701). Korelace s RSES a partnerským soužitím jsou slabé. Ostatní korelace v rámci věkové skupiny jsou nesignifikantní. Lze shrnout, že faktor BMI se ukázal být signifikantní u všech věkových etap, avšak jeho těsnost vztahu s tělesnou nespokojeností rostla s věkem. Faktor RSES, tzn. úroveň globálního sebehodnocení, se ukázal být signifikantním ve všech věkových skupinách kromě adolescence. Nejvyšší provázanost tělesné nespokojenosti s globálním sebehodnocením ženy se ukázala u střední a pozdní dospělosti. Partnerské soužití se ukázalo být signifikantně provázané s tělesnou nespokojeností pouze u dvou skupin, přičemž se jednalo o korelace slabé; zároveň nebyla shledána konzistence v rámci směru korelace. Pohybová aktivita signifikantně korelovala s tělesnou diskrepancí pouze v jednom případě a taktéž se jednalo o slabou korelaci. Jinak řečeno, hlavní faktory související s tělesnou nespokojeností, za něž lze považovat hodnotu BMI a kvalitu globálního sebehodnocení, se s věkem nemění. Z hlediska výzkumné otázky však můžeme konstatovat, že síla vztahu definovaných 80

81 významných faktorů (BMI a RSES) s mírou tělesné diskrepance se s rostoucím věkem ženy proměňuje. Tabulka 10: Pearsonova korelace průměrů diskrepance z testu BOBR s průměrnými hodnotami faktorů RSES, BMI, somatické onemocnění, partnerské soužití, pohybová aktivita a věk za jednotlivé věkové skupiny zvlášť. Som. Partner. Pohyb. RSES BMI onem. soužití aktiv. Vlastní stáří Rané Stáří Pearson. korel. -0,363 0,701 0,076-0,364-0,167 Sig. (2-tailed) 0,006 0,000 0,574 0,005 0,214 N Pearson. korel. -0,396 0,618-0,126 0,005-0,26 Sig. (2-tailed) 0,005 0,00 0,389 0,971 0,071 N Diskrepance Pozdní dospělost Střední dospělost Pearson. korel. -0,685 0,701 0,066 0,263-0,152 Sig. (2-tailed) 0, ,534 0,011 0,149 N Pearson. korel. -0,598 0,588 0,099-0,112-0,349 Sig. (2-tailed) 0,000 0,00 0,296 0,235 0,00 N Mladší dospělost Pearson. korel. -0,364 0,571 0,055 0,011-0,065 Sig. (2-tailed) 0,000 0,00 0,528 0,897 0,452 N Pearson. korel. -0,236 0, ,050-0,230 Adolescence Sig. (2-tailed) 0,137 0,001. 0,757 0,147 N Pozn.: Signifikantní hodnoty jsou tučně zvýrazněné. Žlutě jsou zvýrazněny středně silné korelace, zeleně korelace silné. 81

82 5.7 Diskuze Zasazení výsledků výzkumu do kontextu výsledků zahraničních studií Hlavním cílem výzkumu bylo popsat, zda se liší kvalita hodnocení dimenzí body image u českých žen v jednotlivých vývojových etapách a případně v čem tento rozdíl spočívá. Výsledky výzkumu ukázaly, že s věkem se zhoršuje kvalita všech aspektů body image u žen. Tento pokles je znatelný zejména v období stáří a v období adolescence a dospělosti dochází k relativnímu plató v souhrnném hodnocení aspektů tělesného sebepojetí. Toto zjištění koresponduje s výsledky studií M. Tiggemannové (2004; 2003), které poukazují na relativní neměnnost a stabilitu body image u populace žen až do stáří. Přesto existuje řada výzkumů, které popisují horšení kvality body image s rostoucím věkem již od adolescence (Hayslip Jr. et al., 1997; Peat et al., 2008). Výsledky výzkumu dále nepotvrdily předpoklad výrazně negativního body image u adolescentních dívek, jaký popisují například Gattario a Frisén (2019). U adolescentních dívek se ale potvrdila velmi vysoká důležitost vzhledu oproti ostatním dimenzím (zdraví a zdatnost), kterou uvádějí Fialová (2001) či Janošová (2008) ve svých publikacích. Adolescentní respondentky vykazovaly vůbec nejvyšší orientaci na vzhled v rámci výzkumného souboru. Stejně tak výsledky výzkumu potvrzují zvyšující se význam zdraví spolu s rostoucím věkem respondentky, o kterém hovoří Fialová a Krch (2012). Respondentky vykazovaly zhoršující se hodnocení svého zdraví a zvyšující se orientaci na nemoc spolu s rostoucím věkem. Dílčím cílem bylo popsat hlavní faktory související s kvalitou dimenzí body image. Potvrdil se předpoklad důležitosti věku jakožto faktoru souvisejícího s kvalitou hodnocení dimenze vzhledu, zdatnosti i zdraví, o kterém píšou v české literatuře například Fialová a Krch (2012) nebo ze zahraničních autorů Sarah Groganová (2017). Rovněž faktor BMI se ukázal jakožto významný prediktor kvality dimenze vzhledu, zdatnosti a hmotnosti. Toto zjištění také potvrzuje výsledky mnohých studií na poli spokojenosti s vlastním tělem. O štíhlosti jakožto význačném prediktoru tělesné spokojenosti hovoří kupříkladu Crook (1995), Groganová (2017) či Valouchová (2015). Frekvence pohybové aktivity se ukázala být důležitá zejména pro kvalitu hodnocení dimenze kondice, ale zároveň i zdraví a vzhledu. To opět verifikuje tvrzení 82

83 Fialové a Krcha (2012) o pozitivním vlivu pohybové aktivity na hodnocení aspektů body image. Blahodárný vliv cvičení na body image zmiňují i výsledky studie Hausenblase a Fallona (2006). V realizovaném výzkumu ženy vykonávající pohybovou aktivitu častěji vykazovaly pozitivnější hodnocení dimenzí body image oproti ženám, které pohybovou aktivitu vykonávaly sporadičtěji, ve všech dimenzích kromě doplňkové dimenze váhy, se kterou častost pohybové aktivity nevykazovala výraznou spojitost. Naopak faktor trvalého partnerského soužití se neprojevil jako signifikantní prediktor kvality dimenzí body image, ačkoliv některé zahraniční studie tento vztah potvrzovaly (Laus et al., 2018; Markey & Markey, 2014). Přítomnost závažného somatické onemocnění prokázala signifikantní vztah k dimenzi zdraví. Tento vztah není překvapivým a odpovídá předpokladům založených na dostupné literatuře (Grogan, 2017) a realizovaných výzkumech (Schwab & Harmeling, 1968; Stackeová, 2007). Současně byl shledán vztah mezi kvalitou hodnocení dimenze vzhledu a spokojeností s tělesnými partiemi s kvalitou globálního sebehodnocení ženy. Tato skutečnost je v souladu se zjištěním Paxtonové a Phythianové (1999), které ve výzkumu zjistily signifikantní vztah u mužů i žen mezi globálním sebehodnocením a hodnocením vzhledu subtestem Appearence evaluation, zkrácené verze metody MBSRQ, tzn. metody MBSRQ-AS. Tělesná nespokojenost prokázala významnou souvislost s kvalitou hodnocení dimenze vzhledu a hmotnosti. O propojenosti tělesné nespokojenosti a kvality tělesného sebepojetí hovoří například Fialová a Krch (2012), Cash a Prizunsky (2002) či O Dea (2012), a to v souvislosti s nerealistickými ideály krásy, které jsou v západní společnosti uznávány. Dalším dílčím cílem bylo popsat souvislost tělesné diskrepance s globálním sebehodnocením, BMI hodnotou, frekvencí pohybové aktivity a dalšími zvažovanými proměnnými. V celkovém kontextu výběrového souboru se ukázalo, že tělesná nespokojenost u žen souvisí zejména s kvalitou globálního sebehodnocení, kde nacházíme střední zápornou korelaci, a s hodnotou BMI, kde jde o kladnou korelaci střední síly. Závažné somatické onemocnění a věk sice s diskrepancí vykazují signifikantní korelace, ovšem 83

84 jejich síla je velmi malá. Naopak s diskrepancí nevykazuje signifikantní vztah frekvence vykonávané pohybové aktivity ani partnerské soužití. Z hlediska jednotlivých věkových skupin se potvrdily obdobné korelace, a tedy to, že hlavní faktory související s tělesnou nespokojeností, za něž lze považovat hodnotu BMI a kvalitu globálního sebehodnocení, se s věkem nemění. Měnila se však intenzita těchto vztahů, která s rostoucím věkem sílila. Podobné výsledky přináší i výzkum De Souto Barreto et al. (2011), kteří odhalili rostoucí vliv BMI na tělesnou nespokojenost u žen s postupujícím věkem. Důvodem může být fakt, že u mladších dívek a žen bude do tělesné nespokojenosti vstupovat více prediktorů nežli jen hodnota BMI. Na druhou stranu mnoho výzkumů tento vztah vyloženě popírá. Příkladem může být výzkum autorů Peatová, Peyerlová, Ferraro a Butlerová (2011), kteří nenašli signifikantní vztah mezi BMI a tělesnou nespokojeností u žen vyššího věku. Nalezená souvislost tělesné nespokojenosti a globálního self-esteem zcela odpovídá předpokladu ukotveného v mnoha publikacích zahraničních autorů (Cash & Pruzinsky, 2002; Grogan, 2017) Metodologická diskuze Výzkum, navzdory veškeré snaze sestrojit jej co nejkvalitněji, má i své nedostatky, které je třeba reflektovat a brát v potaz při interpretaci výsledků a vyvozování závěrů. Zároveň mohou níže zmíněné limity sloužit jako návod, čeho se vyvarovat, nebo alespoň co se snažit potlačit při dalším obdobném realizovaném výzkumu. Výzkumný soubor Výzkumu se zúčastnilo 489 žen od 15 do 96 let, přičemž početně nebyly respondentky zastoupeny rovnoměrně přes celé věkové spektrum (konkrétní počet respondentek v jednotlivých věkových skupinách je uveden v tabulce 1) a výzkumu se účastnilo větší množství mladších respondentek. Ačkoliv se s tímto fenoménem počítalo dopředu a minimální hranice za věkovou dekádu proto byla nastavena alespoň na 20 respondentek, tato věková nerovnoměrnost by měla být brána v potaz při interpretaci výsledků, zvláště v případě, kdy jsou data interpretována ve vztahu k věkovým skupinám. Početně nižší vzorek žen vyššího věku může být dán jejich horší dosažitelností prostřednictvím dotazníku. Nejvíce se dotazník šířil skrze internet 84

85 a sociální sítě, avšak ženy vyššího věku zpravidla tyto platformy nevyužívají, proto na ně cílil dotazník v tištěné podobě, který ovšem má v důsledku své podstaty menší dosah (přesto byla i prostřednictvím elektronické verze dotazníku sesbírána data od ženy vysokého věku a naopak přes tištěné dotazníky data od mladších respondentek). Také jistě motivovanost a ochota účastnit se výzkumu na téma tělesného sebepojetí je u žen-seniorek odlišná než například u adolescentních dívek či žen mladé dospělosti. Neopomenutelným faktorem nižšího vzorku žen vyššího věku je fakt, že s rostoucím věkem zastoupení žen v populaci klesá. Zároveň je třeba si uvědomit, že rozdělení respondentek do jednotlivých věkových skupin je pouze pomocným dělením v rámci vývojové psychologie. Navíc se jednotlivé hranice dělící věkové etapy liší napříč autory. Pro potřeby práce bylo zvoleno dělení Langmeiera a Krejčířové (2006) a u seniorského věku dále dělení Světové zdravotnické organizace (2015). Pokud by ale byly zvoleny jiné hraniční věkové hodnoty jednotlivých životních etap, výsledná data za jednotlivé věkové skupiny mohla vyjít odlišně. Limitem výzkumu také je, že se nejednalo o čistě náhodný výběr, který pokrýval celou Českou republiku. Ačkoliv elektronická verze dotazníku se virálně šířila celým českým internetem, fyzické tištěné verze dotazníku byly k dispozici pouze v Jihočeském kraji. O skutečnosti, že se místem bydliště může proměňovat tělesné sebepojetí, informuje například Koudelka (2009) a nelze proto tento faktor opomíjet při interpretaci dat výzkumu. V účasti ve výzkumu rovněž jistě sehrála roli specifická motivovanost vyjádřit se k danému tématu, neboť výzkumu se účastnily pouze ty ženy, které chtěly, což mohlo zkreslit data směrem ke charakteristikám sebevýběru (Ferjenčík, 2010). Výsledky dotazníku tedy nelze s jistotou zobecnit na celou populaci žen v České republice. Tento limit je však zcela očekávaným vzhledem k tomu, že se jednalo o výzkum v rámci diplomové práce. Diagnostická baterie Sestavená diagnostická baterie byla složena z demografického dotazníku, metody Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire (MBSRQ), mapující aspekty body image v deseti subškálách, ze škálovací obrázkové metody Basic Olomouc Body Rating (BOBR) pro sledování tělesné nespokojenosti a Rosenbergovy škály sebehodnocení (RSES) pro zjišťování úrovně globálního sebehodnocení ženy. 85

86 Výhody či nevýhody jednotlivých metod a důvody zařazení právě těchto metod do diagnostické baterie výzkumu jsou uvedeny v kapitole 4. Limitem užití dotazníků a obecně sebeposuzovacích technik je skutečnost, že mohou podléhat záměrnému zkreslení sociálně žádoucím způsobem. Ke zkreslení dat získaných prostřednictvím dotazníků nemuselo dojít pouze kvůli záměrnému počínání respondenta jevit se v lepším světle. V demografickém dotazníku, v němž byly respondentky dotazovány na svou výšku a váhu, jistě všechny respondentky neodpovídaly zcela pravdivě. Mnohé ženy přesně neznají svou aktuální váhu a zejména starší respondentky mohly uvádět svou výšku i váhu z dob svého mládí, která dnes již nemusí být aktuální. Dotazníky také mohou být pro respondenta věcně nezábavné a monotónní na administraci. To může mít za následek nedokončení dotazníku, nebo jeho dokončení, avšak ne zcela pečlivým a vědomým způsobem, což opět vede ke zkreslení získaných dat. Na druhou stranu jsou dotazníky vhodným nástrojem pro získání velkého množství dat od hojného počtu respondentů za relativně krátkou dobu a právě z toho důvodu byly ve výzkumu použity. Výše zmíněné limity jsou tak přijatelným omezením; přesto jsme se v předvýzkumu snažili o minimalizaci limitů pojících se s administrací jednotlivých metod. Limitem tohoto výzkumu je i fakt, že respondentkám byla v demografickém dotazníku položena otázka na trvalé partnerské soužití. Nicméně vzhledem k velkému věkovému rozpětí, při němž je reálně velmi těžké srovnávat přítomnost partnerského soužití, by bylo lepší ptát se na frekvenci sexuální aktivity či sexuální spokojenost, nebo alespoň o tyto položky demografický dotazník obohatit, poněvadž zvláště v adolescenci, ale i v mladé dospělosti, nemusí být faktor trvalého partnerského soužití vypovídajícím a příhodnější by bylo dotazovat se právě na sexuální aktivitu či spokojenost, které se podle výsledků zahraničních studií ukazují být relevantním prediktorem tělesné spokojenosti u žen (Afshari, Houshyar, Javadifar, Pourmotahari, & Jorfi, 2016; Pujols, Meston, & Seal, 2010; Træen, Markovic, & Kvalem, 2016). Taktéž v seniorském věku může být nepřítomnost trvalého partnera zkreslena vyšší mortalitou mužů v populaci, a naopak jeho přítomnost nemusí již plnit prediktor pozitivního body image, jako je tomu u žen v dospělosti. Data, která jsou interpretována ve vztahu k této proměnné, by proto měla být nahlížena s touto vědomostí. Takovýto limit je spíše podnětem a návrhem k vylepšení u potenciálních dalších výzkumů na toto téma. 86

87 Nesporný limit přinášel i překlad dotazníku MBSRQ, který byl testován v předvýzkumu. U překladu z angličtiny do češtiny se nešlo vyvarovat dvojitých záporů, při jejichž odstranění by se změnil způsob skórování odpovědí a do určité míry by zasáhly do psychometrické stavby testu. Dvojité zápory byly proto v dotazníku ponechány, ovšem není jisté, jaké zkreslení dat to způsobilo. Z toho důvodu by jistě bylo prospěšné vytvořit standardizovaný překlad této metody spolu s normami, který by umožnil lepší použitelnost tohoto dotazníku nejen ve výzkumu, ale i v klinické praxi, neboť se jedná o velmi obsáhlý dotazník umožňující detailní postihnutí kvality tělesného sebepojetí a v České republice za něj není dostatečná náhrada. Administrace Určitým omezením výzkumu je kombinace dat z internetového dotazníku s daty získanými přes fyzické dotazníky. Jsme si vědomi, že existuje rozdíl mezi výsledky výzkumů, které jsou realizovány metodou tužka-papír a prostřednictvím internetu. Ačkoliv dotazník byl administrován za dodržování zásad anonymity a respondentky s tímto faktem byly seznámeny v úvodu účasti ve výzkumu, v případě osobní dopomoci při administraci se tato anonymita ztrácela (jednalo se o respondentky seniorského věku). Tento faktor se mohl projevit ve vyšší tendenci odpovídat sociálně žádoucně. Délka administrace diagnostické baterie se pohybovala okolo minut, což lze považovat za horní hranici vhodného času pro internetový výzkum k diplomové práci. Přesto mnohé respondentky ukončily vyplňování dotazníku v jeho průběhu, a to nejčastěji po minutě. Lze se tak domnívat, že kdyby byla diagnostická baterie kratší, výzkumu by se zúčastnilo více respondentek a získaná data by byla validnější díky absenci nudy či únavy, jež jistě do administrace vstupovaly. V případě osobní asistence u administrace se délka vyplňování protáhla v maximu až na 40 minut, což lze považovat za dlouhou dobu. Zvláště u starších respondentek mohla tato delší doba administrace způsobovat zvýšenou únavu a zkreslovat získaná data Návrh a doporučení pro další zkoumání Tělesné sebepojetí u žen v dospělosti a v seniorském věku není u nás zatím dostatečně probádané, proto budou jakékoliv výzkumy zabývající se tímto tématem přínosné. V dalším bádání by nebylo špatné zaměřit se i na muže, neboť i u nich je 87

88 tělesné sebepojetí velmi důležité. U mužské populace by se mohlo zacílit zejména na dimenzi kondice, která se zdá být u mužského body image velmi podstatná. Vliv na body image jedince má bezpochyby i místo bydliště. V dalším výzkumu by proto bylo dobré soustředit se na to, zda existují signifikantní rozdíly v kvalitě body image podle jednotlivých regionů či na základě bydlení ve městě a na vesnici. Při dalším zkoumání by bylo vhodné doplnit údaje o frekvenci sexuální aktivity nebo o sexuální spokojenosti, jak již bylo nastíněno v předchozí kapitole. Dále by bylo zajímavé sledovat úroveň partnerského body image (úroveň, se kterou jsou partneři navzájem spokojeni s tělem partnera) a srovnávat ji s individuální úrovní body image zkoumané osoby. Právě partnerská body image spokojenost by mohla přinést poutavé informace, jež by o prediktoru individuální tělesné spokojenosti řekly více nežli jen přítomnost trvalého partnerského soužití. Taktéž by bylo zajímavé zaměřit se na adolescentní a dospělou populaci žen s ohledem na klinické projevy tělesné nespokojenosti. Ačkoliv adolescentní dívky nejčastěji trpí PPP či depresí vlivem tělesné nespokojenosti, výsledky výzkumu neukázaly zlepšení kvality body image u dospělé populace oproti populaci adolescentní, ovšem klinické projevy jako PPP či deprese spojené s tělesnou nespokojeností jsou u dospělé populace méně časté. Tento fenomén by bylo rovněž zajímavé prozkoumat, zejména za použití smíšeného výzkumu, při němž by s respondentkami byl navíc veden rozhovor, který by pomohl odkrýt možné důvody tělesné nespokojenosti a jejího dopadu na život ženy. Zároveň je třeba si uvědomit, že je důležité zkoumat nejenom kvalitu hodnocení aspektů body image, ale i protektivní faktory, které slouží jakožto salutory v boji s tělesnou nespokojeností. 88

89 ZÁVĚR Před samotným psaním diplomové práce byl proveden výzkum, ve kterém byly mapovány aspekty body image u žen od adolescence do stáří. Mezi sledované aspekty patřila kvalita hodnocení jednotlivých dimenzí v rámci věkových etap a faktory související s kvalitou dimenzí body image a tělesnou nespokojeností. Výzkumu se zúčastnilo 489 žen ve věku od 15 do 96 let. Výsledky výzkumu přinesly zjištění, které popisuje relativní stabilitu a neměnnost kvality dimenzí body image od adolescence do pozdní dospělosti, která je následována propadem kvality hodnocení body image ve stáří, zejména pozdním. U mladých respondentek se prokázala významná důležitost dimenze vzhledu, která se u respondentek postupem času snižovala a vyrovnávala se zejména s důležitostí dimenze zdraví. Orientace na vzhled, ač s věkem klesala, ani ve stáří zcela nevymizela. S rostoucím věkem u respondentek dále klesalo hodnocení vlastního zdraví, a naopak rostla orientace na nemoc. Jako hlavní prediktory kvality body image se ukázaly být: frekvence pohybové aktivity, věk, tělesná nespokojenost, BMI hodnota a dále také, ačkoliv již v menší míře, úroveň globálního sebehodnocení a závažné somatické onemocnění. Naopak jako nesignifikantní prediktor se projevilo trvalé partnerské soužití. Ukázalo se, že tělesná nespokojenost je u žen nejvíce spojená s hodnotou BMI a úrovní globálního sebehodnocení, přičemž tato míra souvislosti rostla s věkem. 89

90 SEZNAM PRAMENŮ A POUŽITÉ LITERATURY Afshari, P., Houshyar, Z., Javadifar, N., Pourmotahari, F., & Jorfi, M. (2016). The Relationship Between Body Image and Sexual Function in Middle-Aged Women. Electronic physician, 8(11), Alvy, L. M. (2013). Do lesbian women have a better body image? Comparisons with heterosexual women and model of lesbian-specific factors. Body Image, 10(4), Bailey, K. A., Gammage, K. L., van Ingen, C., & Ditor, D. S. (2017). My body was my temple : A narrative revealing body image experiences following treatment of a spinal cord injury. Disability and Rehabilitation, 39(18), Baker, L., & Gringart, E. (2009). Body image and self-esteem in older adulthood. Ageing and Society, 29(6), Berger, P. L. (2017). Pozvání do sociologie: Humanistická perspektiva. Brno: Barrister & Principal. Bergeron, S. M., & Senn, C. Y. (1998). Body Image and Sociocultural Norms: A Comparison of Heterosexual and Lesbian Women. Psychology of Women Quarterly, 22(3), Blahutková, M. (2008). Zvedni se a běž. Brno: Masarykova univerzita. Blatný, M. (2010). Psychologie osobnosti: Hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada. Blatný, M., & Plháková, A. (2003). Temperament, inteligence, sebepojetí: Nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu. Brno: Psychologický ústav AV ČR. Boroughs, M., & Thompson, K. J. (2002). Exercise status and sexual orientation as moderators of body image disturbance and eating disorders in males Boroughs 2002 Wiley Online Library. International Journal of Eating Disorders, 31(3), Byrne, L. (2012). Neuroscientific Perspectives on Body Image. In T. Cash (Ed.), Encyclopedia of Body Image and Human Appearance (s ). Academic Press. 90

91 Carper, T. L. M., Negy, C., & Tantleff-Dunn, S. (2010). Relations among media influence, body image, eating concerns, and sexual orientation in men: A preliminary investigation. Body Image, 7(4), Cash, T. F. (2012). Encyclopedia of body image and human appearance. Amsterdam: Academic Press. Cash, T. F. (2002). The situational inventory of body-image dysphoria: Psychometric evidence and development of a short form. International Journal of Eating Disorders, 32(3), Cash, T. F. (2000). The multidimensional body-self relations questionnaire users manual. Norfolk: Old Dominion University. Cash, T. F., Melnyk, S. E., & Hrabosky, J. I. (2004). The assessment of body image investment: An extensive revision of the appearance schemas inventory. International Journal of Eating Disorders, 35(3), Cash, T. F., & Pruzinsky, T. (2002). Body image: A handbook of theory, research, and clinical practice. New York: Guilford Press. Cash, T. F., & Szymanski, M. L. (1995). The Development and Validation of the Body- Image Ideals Questionnaire. Journal of Personality Assessment, 64(3), Clark, A., Skouteris, H., Wertheim, E. H., Paxton, S. J., & Milgrom, J. (2009). My baby body: A qualitative insight into women s body related experiences and mood during pregnancy and the postpartum. Journal of Reproductive and Infant Psychology, 27(4), Crook, M. (1995). V zajetí image těla: Jak chápat a odmítat mýty o vzhledu těla. Ostrava: OLDAG. Currie, C. (2008). Inequalities in Young People s Health: HBSC International Report from the 2005/2006 Survey. Edinburgh: World Health Organization. Curtis, C., & Loomans, C. (2014). Friends, family, and their influence on body image dissatisfaction. Women s Studies Journal, 28(2), Davison, T. E., & McCabe, M. P. (2005). Relationships Between Men s and Women s Body Image and Their Psychological, Social, and Sexual Functioning. Sex Roles, 52(7 8),

92 de Souto Barreto, P., Ferrandez, A.-M., & Guihard-Costa, A.-M. (2011). Predictors of Body Satisfaction: Differences Between Older Men and Women s Perceptions of Their Body Functioning and Appearance. Journal of Aging and Health, 23(3), Demarest, J., & Allen, R. (2000). Body Image: Gender, Ethnic, and Age Differences. The Journal of Social Psychology, 140(4), Dittmar, H., Halliwell, E., & Ive, S. (2006). Does Barbie make girls want to be thin? The effect of experimental exposure to images of dolls on the body image of 5- to 8year-old girls. Developmental Psychology, 42(2), Dixon, D. L., Esslinger, K., Yen, W. J., & Grimes, A. (2015). Body image perception and body dissatisfaction gender differences. Kentucky Association of Health, Physical Education, Recreation and Dance, 53(1), Evans, J. D. (1996). Straightforward statistics for the behavioral sciences. Pacific Grove: Brooks/Cole Pub. Co. Fallon, A. (1990). Culture in the mirror: Sociocultural determinants of body image. In T. F. Cash & T. Pruzinsky (Eds.), Body images: Development, deviance, and change (p ). New York: Guilford Press. Fialová, L. (2007). Jak dosáhnout postavy snů. Praha: Grada. Fialová, L. (2001). Body image jako součást sebepojetí člověka. Praha: Karolinum. Fialová, L., & Krch, F. D. (2012). Pojetí vlastního těla: Zdraví, zdatnost, vzhled. Praha: Karolinum. Fobair, P., Stewart, S. L., Chang, S., D Onofrio, C., Banks, P. J., & Bloom, J. R. (2006). Body image and sexual problems in young women with breast cancer. Psycho- Oncology, 15(7), Freitas, D., Maia, J., Beunen, G., Claessens, A., Thomis, M., Marques, A., Crespo, M., & Lefevre, J. (2007). Socio-economic status, growth, physical activity and fitness: The Madeira Growth Study. Annals of Human Biology, 34(1), Gardner, R. M. (2002). Body Image Assessment of Children In T. Cash, & T. Pruzinsky (Eds.), Body image: a handbook of theory, research, and clinical practice (s ). New York: Guilford Press. 92

93 Goldsmith, K. M., & Byers, E. S. (2016). Perceived impact of body feedback from romantic partners on young adults body image and sexual well-being. Body Image, 17, Gough, B., Seymour-Smith, S., & Matthews, C. R. (2016). Body dissatisfaction, appearance investment, and wellbeing: How older obese men orient to aesthetic health". Psychology of Men & Masculinity, 17(1), Grabe, S., Ward, L. M., & Hyde, J. S. (2008). The role of the media in body image concerns among women: A meta-analysis of experimental and correlational studies. Psychological Bulletin, 134(3), Grillitsch, A., & Jenull, B. (2015). 50+ und der Traum vom jugendlichen Aussehen. Journal für Psychologie, 23(1), Grogan, S. (2017). Body image: Understanding body dissatisfaction in men, women and children (Third edition). New York: Routledge. Grogan, S. (2000). Body image: Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha: Grada. Hagman, J., Gardner, R. M., Brown, D. L., Gralla, J., Fier, J. M., & Frank, G. K. W. (2015). Body size overestimation and its association with body mass index, body dissatisfaction, and drive for thinness in anorexia nervosa. Eating and Weight Disorders - Studies on Anorexia, Bulimia and Obesity, 20(4), Halliwell, E., Yager, Z., Paraskeva, N., Diedrichs, P. C., Smith, H., & White, P. (2016). Body Image in Primary Schools: A pilot evaluation of a primary school intervention program designed by teachers to improve children s body satisfaction. Body Image, 19, Hausenblas, H. A., & Fallon, E. A. (2006). Exercise and body image: A meta-analysis. Psychology & Health, 21(1), Haworth Hoeppner, S. (2000). The Critical Shapes of Body Image: The Role of Culture and Family in the Production of Eating Disorders. Journal of Marriage and Family, 62(1),

94 Hayslip Jr., B., Cooper, C. C., Dougherty, L. M., & Cook, D. B. (1997). Body Image in Adulthood: A Projective Approach. Journal of Personality Assessment, 68(3), Healey, J. (2014). Positive body image. Thirroul, New South Wales: The Spinney Press. Hodgkinson, E. L., Smith, D. M., & Wittkowski, A. (2014). Women s experiences of their pregnancy and postpartum body image: A systematic review and metasynthesis. BMC Pregnancy and Childbirth, 14(1), Hopwood, P., Fletcher, I., Lee, A., & Al Ghazal, S. (2001). A body image scale for use with cancer patients. European Journal of Cancer, 37(2), Hořejší, J., & Kosová, H. (2019). Dětská gynekologie. Praha: Mladá fronta. Hrachovinová, T., & Chudobová, P. (2004). Body image a možnosti jeho měření (se zaměřením na neklinickou populaci). Československá psychologie: časopis pro psychologickou teorii a praxi, 48(6), Hughes, V. A., Roubenoff, R., Wood, M., Frontera, W. R., Evans, W. J., & Fiatarone Singh, M. A. (2004). Anthropometric assessment of 10-y changes in body composition in the elderly. The American Journal of Clinical Nutrition, 80(2), Jankowski, G. S., Diedrichs, P. C., Williamson, H., Christopher, G., & Harcourt, D. (2016). Looking age-appropriate while growing old gracefully: A qualitative study of ageing and body image among older adults. Journal of Health Psychology, 21(4), Janošová, P. (2008). Dívčí a chlapecká identita. Praha: Grada. Jirák, J., & Köpplová, B. (2009). Masová média. Praha: Portál. Jones, D. C. (2001). Social Comparison and Body Image: Attractiveness Comparisons to Models and Peers Among Adolescent Girls and Boys. Sex Roles, 45(9 10), Jung, J., & Lennon, S. J. (2003). Body Image, Appearance Self-Schema, and Media Images. Family and Consumer Sciences Research Journal, 32(1), Kluck, A. S. (2010). Family influence on disordered eating: The role of body image dissatisfaction. Body Image, 7(1),

95 Koudelka, J. (2012). Marketingový význam body image. Zlín: Verbum. Krch, F. D. (2005). Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada. Langlois, J. H., Kalakanis, L., Rubenstein, A. J., Larson, A., Hallam, M., & Smoot, M. (2000). Maxims or myths of beauty? A meta-analytic and theoretical review. Psychological Bulletin, 126(3), Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada. Laus, M. F., Almeida, S. S., & Klos, L. A. (2018). Body image and the role of romantic relationships. Cogent Psychology, 5(1). Lewis, D. M., & Cachelin, F. M. (2001). Body Image, Body Dissatisfaction, and Eating Attitudes in Midlife and Elderly Women. Eating Disorders, 9(1), Lipowska, M., Lipowski, M., Olszewski, H., & Dykalska-Bieck, D. (2016). Gender differences in body-esteem among seniors: Beauty and health considerations. Archives of Gerontology and Geriatrics, 67, Markey, C. N., & Markey, P. M. (2014). Gender, sexual orientation, and romantic partner influence on body image: An examination of heterosexual and lesbian women and their partners. Journal of Social and Personal Relationships, 31(2), McCabe, M. P., & Ricciardelli, L. A. (2003). Sociocultural Influences on Body Image and Body Changes Among Adolescent Boys and Girls. The Journal of Social Psychology, 143(1), McCabe, M. P., Ricciardelli, L. A., Stanford, J., Holt, K., Keegan, S., & Miller, L. (2007). Where is all the pressure coming from? Messages from mothers and teachers about preschool children s appearance, diet and exercise. European Eating Disorders Review, 15(3), Merrill, G. F. (2015). Our aging bodies. New Jersey: Rutgers University Press. Milhausen, R. R., Buchholz, A. C., Opperman, E. A., & Benson, L. E. (2015). Relationships Between Body Image, Body Composition, Sexual Functioning, and Sexual Satisfaction Among Heterosexual Young Adults. Archives of Sexual Behavior, 44(6),

96 Morrison, T. G., & McCutcheon, J. M. (2012). Body image among Gay, Lesbian, and Bisexual Individuals. In T. F. Cash (Ed.), Encyclopedia of Body Image and Human Appearance (s ). New York: Academic Press. Mosley, P. E. (2009). Bigorexia: Bodybuilding and muscle dysmorphia. European Eating Disorders Review, 17(3), Northup, T., & Liebler, C. M. (2010). The Good, the Bad, and the Beautiful. Journal of Children and Media, 4(3), O Dea, J. A. (2012). Body-image and Self-esteem. In T. F. Cash (Ed.), Encyclopedia of Body Image and Human Appearance (s ). New York: Academic Press. Papežová, H. (2010). Spektrum poruch příjmu potravy. Praha: Grada. Papežová, H., & Hanusová, J. (2012). Poruchy příjmu potravy: Příručka pro pomáhající profese. Praha: Togga. Pauls, R. N., Occhino, J. A., & Dryfhout, V. L. (2008). Effects of Pregnancy on Female Sexual Function and Body Image: A Prospective Study. The Journal of Sexual Medicine, 5(8), Paxton, S. J., & Phythian, K. (1999). Body Image, Self-Esteem, and Health Status in Middle and Later Adulthood. Australian Psychologist, 34(2), Peat, C. M., Peyerl, N. L., Ferraro, F. R., & Butler, M. (2011). Age and body image in Caucasian men. Psychology of Men & Masculinity, 12(2), Peat, C. M., Peyerl, N. L., & Muehlenkamp, J. J. (2008). Body Image and Eating Disorders in Older Adults: A Review. The Journal of General Psychology, 135(4), Perpiñá, C., Gallego, M. J., & Botella, C. (2006). Psychometric properties of the Situational Inventory of Body-Image Dysphoria-Short form in a Spanish sample. Body Image, 3(3), Petrie, T. A., & Greenleaf, C. (2009). Body Image and Sports/Athletics. In T. F. Cash (Ed.), Encyclopedia of Body Image and Human Appearance (s ). New York: Academic Press. Pruis, T. A., & Janowsky, J. S. (2010). Assessment of Body Image in Younger and Older Women. The Journal of General Psychology, 137(3),

97 Pujols, Y., Meston, C. M., & Seal, B. N. (2010). The Association Between Sexual Satisfaction and Body Image in Women. The Journal of Sexual Medicine, 7(2), Rosen, J. C., Srebnik, D., Saltzberg, E., & Wendt, S. (1991). Development of a body image avoidance questionnaire. Psychological Assessment: A Journal of Consulting and Clinical Psychology, 3(1), Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti: Obor v pohybu. Praha: Grada. Shroff, H., & Thompson, J. K. (2006). Peer Influences, Body-image Dissatisfaction, Eating Dysfunction and Self-esteem in Adolescent Girls. Journal of Health Psychology, 11(4), Schwab, J. J., & Harmeling, J. D. (1968). Body Image and Medical Illness. Psychosomatic Medicine, 30(1), Singh, D., & Singh, D. (2006). Role of Body Fat and Body Shape on Judgment of Female Health and Attractiveness: An Evolutionary Perspective. Psychological Topics, 15(2), Spangler, D. L., & Stice, E. (2001). Validation of the Beliefs About Appearance Scale. Cognitive Therapy and Research, 25(6), Stackeová, D. (2007). Tělesné sebepojetí v kontextu psychosomatiky a možnosti jeho ovlivnění. Psychosomatická medicína, 5, Streeter, V. M., Milhausen, R. R., & Buchholz, A. C. (2012). Body Image, Body Mass Index, and Body Composition: In Young Adults. Canadian Journal of Dietetic Practice and Research, 73(2), Stuart-Hamilton, I., & Krejčí, J. (1999). Psychologie stárnutí. Praha: Portál. Stunkard, A., Sorenson, T., & Schulsinger, F. (1983). Use of the Danish Adoption Register for the study of obesity and thinness. In Kety, S., Rowland, L. P., Sidman, R. L., & Matthysse, S. W. (Eds.), Genetics of neurological and psychiatric disorders (s ). New York: Raven Press. Swami, V. (2015). Cultural influences on body size ideals: Unpacking the impact of westernisation and modernisation. European Psychologist, 20(1), Šrámková, L., & Cakirpaloglu, P. (2015). Tvorba škály fyzického vzhledu a body image v kontextu českého prostředí. Psychologie a její kontexty, 6(2), Šrámková, L., Procházka, R., & Cakirpalogu, P. (2016). Vnímání atraktivity a vlastní body image. Psychologie pro praxi, 51(1 2),

98 Taleporos, G., & McCabe, M. P. (2002). Body image and physical disability Personal perspectives. Social Science & Medicine, 54(6), Thompson, J. K., Burke N. L., & Krawczyk, R. (2012). Measurement of Body Image in Adolescence and Adulthood. In T. F. Cash (Ed.), Encyclopedia of Body Image and Human Appearance (s ). New York: Academic Press. Tiggemann, A., & McCourt, A. (2013). Body appreciation in adult women: Relationships with age and body satisfaction. Body Image, 10(4), Tiggemann, M. (2004). Body image across the adult life span: Stability and change. Body Image, 1(1), Tiggemann, M., & Rothblum, E. D. (1988). Gender differences in social consequences of perceived overweight in the United States and Australia. Sex Roles, 18(1 2), Tiggemann, M., & Williamson, S. (2000). The effect of exercise on body satisfaction and self-esteem as a function of gender and age. Sex Roles, 43(1 2), Træen, B., Markovic, A., & Kvalem, I. L. (2016). Sexual satisfaction and body image: A cross-sectional study among Norwegian young adults. Sexual and Relationship Therapy, 31(2), Usmiani, S., & Daniluk, J. (1997). Mothers and Their Adolescent Daughters: Relationship Between Self-Esteem, Gender Role Identity, Body Image. Journal of Youth and Adolescence, 26(1), Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum. Vágnerová, M. (2007). Vývojová psychologie II.: Dospělost a stáří. Praha: Karolinum. Valouchová, P. (2015). Krásný holky: Neformální sociální kontrola žen prostřednictvím vzhledu. Olomouc: Univerzita Palackého. Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie (2. přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada. Webster, J., & Tiggemann, M. (2003). The Relationship Between Women s Body Satisfaction and Self-Image Across the Life Span: The Role of Cognitive Control. The Journal of Genetic Psychology, 164(2),

99 Wilhelm, S. (2006). Feeling Good about the Way You Look: A Program for Overcoming Body Image. New York: Guilford Press. World Health Organization. (2020, leden). Body mass index BMI. Dostupné z a-healthy-lifestyle/body-mass-index-bmi World Health Organization. (2015). World Report on Ageing and Health. Luxembourg: World Health Organization. Zebrowitz, L. A., & Franklin, R. G. (2014). The Attractiveness Halo Effect and the Babyface Stereotype in Older and Younger Adults: Similarities, Own-Age Accentuation, and OA Positivity Effects. Experimental aging research, 40(3),

100 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Věkové zastoupení ve výzkumném souboru s rozdělením do skupin Tabulka 2: Rozložení BMI hodnot výzkumného souboru dle věkových skupin Tabulka 3: Přítomnost somatického onemocnění ve výzkumném souboru dle věkových skupin Tabulka 4: Partnerské soužití respondentek z výzkumného vzorku dle věkových skupin Tabulka 5: Frekvence pravidelné pohybové aktivity dle věkových skupin Tabulka 6: Popisná statistika hodnot subškál metody MBSRQ za jednotlivé věkové skupiny Tabulka 7: Průměrná diskrepance, reálná a ideální postava v testu BOBR u žen ve výzkumném vzorku dle věkových skupin Tabulka 8: Průměrné hodnoty výzkumného souboru v testu RSES s rozdělením do věkových skupin Tabulka 9: Pearsonova korelace průměrů diskrepance z testu BOBR s průměrnými hodnotami faktorů RSES, BMI, somatické onemocnění, partnerské soužití, pohybová aktivita a věk Tabulka 10: Pearsonova korelace průměrů diskrepance z testu BOBR s průměrnými hodnotami faktorů RSES, BMI, somatické onemocnění, partnerské soužití, pohybová aktivita a věk za jednotlivé věkové skupiny zvlášť

101 SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ Obrázek 1: Test siluet dle Stunkarda z roku 1983 obsahuje devět mužských a devět ženských siluet seřazených vzestupně dle tělesných proporcí (Stunkard, Sorensen, & Schulsinger, 1983) Obrázek 2: Česká adaptace figurálně hodnotící škály BOBR se skládá z deseti mužských a deseti ženských siluet seřazených vzestupně dle tělesných proporcí (Šrámková & Cakirpaloglu, 2015) Obrázek 3: Basic Olomouc Body Rating. Ukázka ženské škály postav seřazených od nejútlejší (1) po nejobéznější (10) Graf 1: Rozložení diskrepance podle BOBR u žen v jednotlivých věkových skupinách Graf 2: Průměrné hrubé skóry subškál metody MBSRQ za jednotlivé věkové skupiny výzkumného souboru

102 PŘÍLOHY TABULKA 11B Tabulka 11b: Korelační matice průměrných hodnot subškál MBSRQ s průměrnými hodnotami uvažovaných proměných za celý výzkumný soubor. Hodnocení vzhledu Orientace na vzhled Hodnocení zdatnosti Orientace na zdatnost Hodnocení zdraví Orientace na zdraví Orientace na nemoc Spokojenost s tělesnými partiemi Obava z nadváhy Sebehodnocení tělesné hmotnosti RSES BMI Somatické Partnerské Pohybová onemocnění soužití aktivita Věk Diskrepance Pearson Correlation 0,527-0,567 0,100-0,071 0,412-0,121-0,503 Sig. (2-tailed) 0,000 0,000 0,027 0,119 0,000 0,007 0,000 Pearson Correlation -0,091-0,240 0,335-0,116 0,321-0,577 0,209 Sig. (2-tailed) 0,043 0,000 0,000 0,011 0,000 0,000 0,000 Pearson Correlation 0,105-0,430 0,334-0,130 0,521-0,553-0,062 Sig. (2-tailed) 0,020 0,000 0,000 0,004 0,000 0,000 0,174 Pearson Correlation 0,121-0,491 0,303-0,097 0,636-0,445-0,095 Sig. (2-tailed) 0,008 0,000 0,000 0,031 0,000 0,000 0,035 Pearson Correlation 0,203-0,311 0,428-0,187 0,448-0,640-0,005 Sig. (2-tailed) 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,918 Pearson Correlation 0,207-0,305 0,284-0,162 0,456-0,364-0,042 Sig. (2-tailed) 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,359 Pearson Correlation 0,125 0,071-0,299 0,046-0,209 0,487-0,198 Sig. (2-tailed) 0,006 0,115 0,000 0,313 0,000 0,000 0,000 Pearson Correlation 0,584-0,516 0,084-0,136 0,326-0,094-0,565 Sig. (2-tailed) 0,000 0,000 0,063 0,003 0,000 0,038 0,000 Pearson Correlation -0,248 0,165 0,276-0,078 0,145-0,393 0,418 Sig. (2-tailed) 0,000 0,000 0,000 0,085 0,001 0,000 0,000 Pearson Correlation -0,301 0,755 0,015-0,055-0,252-0,008 0,564 Sig. (2-tailed) 0,000 0,000 0,749 0,221 0,000 0,865 0,000 Pozn.: Signifikantní hodnoty korelací jsou vyznačeny tučně. Žlutě jsou zvýrazněny středně silné korelace, zeleně korelace silné. I

103 DOTAZNÍK Tělesné sebepojetí u žen Děkuji za Váš zájem zúčastnit se výzkumu zaměřeného na ženy a jejich vnímání a hodnocení svého vzhledu. Veškeré získané informace jsou anonymní a budou využity pro potřeby diplomové práce. Čas, který strávíte nad vyplněním dotazníku, se pohybuje okolo 20 minut. Ještě než začnete, prosím vyplňte vaše pohlaví: Jsem: a) Žena b) Muž 1) Prosím vyplňte následující údaje Věk:... Výška (v cm):... Hmotnost (v kg):... 2) Prosím zakroužkujte: Žiji: a) s partnerem b) s partnerkou c) bez partnera/partnerky Trpím závažným somatickým onemocněním (př. onkologické onemocnění, diabetes, nemoci srdce a cév ) a) ano b) ne II

104 Trpím závažným psychickým onemocněním (př. Porucha přijmu potravy, Alzheimerova demence ) a) ano b) ne Pohybovou aktivitu vykonávám pravidelně (Pozn.: pohybová aktivita = např. sport, procházky; povolání, při kterém vykonáváte pohybovou aktivitu; jiná fyzická aktivita, která je adekvátní k vaší fyzické kondici či věku) a) 0x týdně b) 1x týdně c) 2x týdně d) 3x týdně e) 4x týdně a více 3) Prosím označte, jak souhlasíte s následujícími výroky týkajících se Vašeho zdraví, vzhledu a tělesné zdatnosti. Rozhodně Spíše Ani nesouhlasím Spíše Rozhodně nesouhlasím nesouhlasím ani souhlasím souhlasím souhlasím Předtím, než jdu ven, vždy pozoruji, jak vypadám Pečlivě nakupuji to oblečení, ve kterém vypadám co nejlépe Zvládla bych většinu testů fyzické zdatnosti Je pro mě důležité, abych měla vynikající fyzickou sílu Mé tělo je přitažlivé Nejsem zapojena do pravidelného cvičebního programu. (např. pravidelné sportovní lekce, online fitness programy, pravidelné řízené pohybové aktivity nesportovního charakteru) Své zdraví mám pod kontrolou III

105 Mám povědomí o věcech, které ovlivňují mé zdraví Zdravý životní styl je něco, co jsem si záměrně vytvořila Mám obavy z toho, že jsem nebo že budu tlustá Líbí se mi, jak vypadám Kdykoliv mohu, zkontroluji v zrcadle, jak vypadám Než vyjdu ven, obvykle trávím mnoho času přípravou Mám dobrou fyzickou vytrvalost Sportovní aktivita pro mě není důležitá Nedělám cíleně věci, abych si udržela fyzickou kondici Mé zdraví je vrtkavé Zdraví je jednou z nejdůležitějších věcí v mém životě Nedělám nic, o čem vím, že by mohlo ohrozit mé zdraví Jsem si velmi dobře vědoma i malé změny ve váze Rozhodně Spíše Ani nesouhlasím Spíše Rozhodně nesouhlasím nesouhlasím ani souhlasím souhlasím souhlasím Většina lidí mě považuje za dobře vypadající Je důležité, abych vždy dobře vypadala Používám málo kosmetických prostředků Snadno se učím fyzickým dovednostem IV

106 Fyzická kondice není v mém životě silnou prioritou Snažím se zlepšovat svou fyzickou sílu Zřídka kdy mám fyzický zdravotní problém Své zdraví beru jako samozřejmost Často čtu knihy a časopisy týkající se zdraví Líbí se mi, jak vypadám ve svém oblečení Jsem nesvá, když můj vzhled není v pořádku Obvykle nosím to, co je pohodlné či užitečné, aniž bych se starala o to, jak vypadám Nevynikám ve fyzických sportech Zřídka kdy přemýšlím o svých atletických schopnostech Pracuji na zlepšení své fyzické výdrže Nikdy nevím, jak se bude moje tělo cítit další den Pokud jsem nemocná, svým příznakům nevěnuji velkou pozornost Nevyvíjím zvláštní úsilí, abych jedla vyváženě a nutričně správně Líbí se mi, jak mi padne oblečení Je mi jedno, co si lidé myslí o mém vzhledu Věnuji zvláštní péči svým vlasům Nelíbí se mi má postava Nezajímám se o zlepšení svých fyzických dovedností Snažím se být fyzicky aktivní V

107 Rozhodně Spíše Ani nesouhlasím Spíše Rozhodně nesouhlasím nesouhlasím ani souhlasím souhlasím souhlasím Často se cítím být náchylná k nemocím Signálům těla, pokud jde o příznaky nemoci, věnuji velkou pozornost Nachlazení či chřipku obvykle přecházím Jsem fyzicky neatraktivní Nepřemýšlím nad svým vzhledem Neustále se snažím zlepšit svůj fyzický vzhled Mám dobrou koordinaci těla Vím hodně o správné životosprávě a sportování Sportuji pravidelně po celý rok Jsem fyzicky zdravý člověk Velmi dobře si uvědomuji i malé změny ve svém zdraví Při prvních příznacích nemoci vyhledávám lékařskou pomoc Držím redukční dietu VI

108 4) Zakroužkujte jednu z následujících odpovědí Snažila jsem se zhubnout hladověním nebo nízkými porcemi jídla: a) nikdy b) zřídka kdy c) občas d) často e) velmi často Myslím, že mám: a) značnou podváhu b) mírnou podváhu c) normální váhu d) mírnou nadváhu e) značnou nadváhu Při pohledu na mě by si většina lidí myslela, že mám: a) značnou podváhu b) mírnou podváhu c) normální váhu d) mírnou nadváhu e) značnou nadváhu VII

109 5) Použijte následující škálu pro znázornění, jak spokojená či nespokojená jste s jednotlivými oblastmi svého těla: Velmi Spíše Ani nespokojená ani Spíše Rozhodně nespokojená nespokojená spokojená spokojená spokojená Obličej (rysy obličeje, pleť) Vlasy (barva, hustota, textura) Dolní část těla (hýždě, boky, stehna, nohy) Střed těla (pas, oblast břicha) Horní část těla (hrudník, prsa, ramena, paže) Pevnost svalů Hmotnost Výška Celkový vzhled ) Vyberte jednu z níže zobrazených figur dle zadání a zapište její číslo k jednotlivým zadáním: 1. Vyberte prosím figuru, která je nejvíce podobná Vaší současné postavě: 2. Vyberte prosím figuru, která je nejvíce podobná Vaší ideální postavě: VIII

110 8) Označte zakroužkováním Vás postoj k následujícím výrokům: Rozhodně nesouhlasím Spíše nesouhlasím Spíše souhlasím Rozhodně souhlasím Mám pocit, že jsem jako člověk přinejmenším stejně hodnotná a stejně dobrá jako ostatní Myslím si, že mám řadu dobrých vlastností Celkově mívám tendenci považovat se za neúspěšného člověka Jsem schopná dělat mnoho věcí stejně dobře jako většina ostatních lidí Mám pocit, že nemám moc vlastností, na které mohu být hrdá Mám k sobě kladný vztah Celkově jsem se sebou spokojená Chtěla bych si sama sebe víc vážit Občas mám pocit, že nejsem dost užitečná Někdy si myslím, že jsem naprosto nemožná Děkuji Vám za Vaše názory a čas, který jste věnovala vyplnění tohoto průzkumu! IX