UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy DIPLOMOVÁ PRÁCE BARBORA ČERMÁKOVÁ. Učitelství pro 1.

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy DIPLOMOVÁ PRÁCE BARBORA ČERMÁKOVÁ Učitelství pro 1. stupeň ZŠ Vybrané školy hry na zobcovou flétnu a možnosti jejich využití v rámci hudebních volnočasových aktivit analýza, komparace, praktické zkušenosti Vedoucí práce: Mgr. Gabriela Coufalová, PhD. Olomouc 2018

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne... Barbora Čermáková

3 Poděkování Děkuji Mgr. Gabriele Coufalové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady k vypracování diplomové práce. Dále také děkuji svým žákům a jejich rodičům za poskytnutí materiálů k praktické části práce.

4 Obsah 1 Úvod Analýza učebnic Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami Iveta Hlavatá Úvod Nota h Nota a Nota g Nota c Nota d První Vánoce s flétnou Takt tříčtvrťový a půlová nota s tečkou Nota d Nota e Nota f Nota c Takt dvoučtvrťový a nota osminová Hrajeme vázaně legato Nota fis Nota b Druhé Vánoce s flétnou Nota e Tečka nad nebo pod notou Čárka nad nebo pod notou Nota f Závěr učebnice Flautoškola Jan a Eva Kvapilovi Kapitola č Kapitola č Kapitola č Kapitola č Kapitola č Kapitola č Kapitola č Flauto dolce Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu 1. díl... 35

5 2.3.1 Seznamte se s novým nástrojem Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Kapitola Komparace učebnic a praktická část Koncepce učebnic Členění nových kapitol Grafické zvýraznění nového učiva... 59

6 3.1.3 Grafické zvýraznění problematických míst Omalovánky Ilustrace Doplňovačky Věková kategorie Metodický sešit Technika hry Seznámení s flétnou Držení flétny Postoj při hře Dechová cvičení Naznačení nádechu v notách První tón Technika hry Hudební nauka noty Hodnoty not a taktu Akordické značky Hudební pojmy Dynamická znaménka a názvosloví Rytmus Rytmické slabiky Hudební formy Přednes Říkadla a básničky Lidové písně Umělé písně Etudy Skladby Skladby s doprovodem jiného hudebního nástroje Závěr Seznam použité literatury a pramenů Antotace Příloha Příloha Příloha

7 1 Úvod Pro diplomovou práci jsem si vybrala téma Vybrané školy hry na zobcovou flétnu a možnosti jejich využití v rámci hudebních volnočasových aktivit analýza, komparace, praktické zkušenosti. Motivací mi byla má dvouletá praxe vedení kroužku Veselá flétnička 1 a 2 v Olomouci a má nynější praxe vedení kroužku flétny na 1. stupni Základní školy v Ostřetíně, kde jsem v září loňského roku nastoupila jako třídní učitelka páté třídy. Osobně jsem ve školních letech navštěvovala Základní uměleckou školu v Holicích a Pardubicích, kde jsem se věnovala hře na klavír. Ke hře na flétnu mě přivedla až Střední pedagogická škola v Litomyšli, kde se mi stala velmi blízkou. Od začátku studia jsem věděla, že bych se jednou chtěla věnovat výuce hry na ni, buď v kroužku nebo na prvním stupni základní školy. K danému tématu se pojí i můj osobní vztah k hudbě a dětem. Jsem zastánkyní správné výuky hry a také správného výběru učebnice školy hry na zobcovou flétnu pro děti mladšího školního věku. Díky velké oblibě hry na zobcovou sopránovou flétnu nejen v základních uměleckých školách, ale také v kroužcích DDM či základních školách, vzniklo u nás, ale i v zahraničí velké množství různých škol hry na zobcovou flétnu. Proto je mým cílem v teoretické, ale i praktické části analyzovat a porovnat mnou vybrané tituly, které v praxi používám. Jedná se o Flautoškolu od manželů Kvapilových, Flauto dolce od pana Ladislava Daniela a Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami od Ivety Hlavaté. Dále jsem do své praktické části zahrnula vlastní poznatky a názory z výuky pomocí vybraných učebnic a náměty na přípravu hodiny či lekce hry na flétnu. Tento text by měl být vodítkem a námětem především začínajícím lektorům a učitelům hry na flétnu a poskytnout jim pomoc při výběru učebnic a orientování se v nich. 7

8 2 Analýza učebnic Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami Iveta Hlavatá (HLAVATÁ, Iveta. Hrátky s flétničkou, písničkami a pastelkami. 10. Kladno: Vladimír Beneš, IFMN ) Učebnice je určena pro děti mladšího školního věku v rozmezí 6 10 let. Je vybavená spoustou tematických obrázkových ilustrací, které doplňují dětské lidové písně. Jejich autorkou je Marcela Plodrová. Písně obsahují základní notové vybavení, které by děti měly pochopit a měly by ho zvládnout. Na začátku učebnice autorka seznamuje žáky s držením flétny, charakterizované obrázkovou ilustrací s popisem, dále pak pár rad ohledně správného dýchání a chování si při hře na hudební nástroj při průběhy výuky v této učebnici. V knize je krásně popsaná a znázorněná základní hudební nauka, která je potřebná pro správnou hru na flétnu, poloha nových tónů v notové osnově pomocí obrázkové ilustrace a není zapomínáno ani na kratičký stručný zápis ke každému novému tónu nebo pojmu, se kterým se děti v učebnici setkávají. Konec učebnice obsahuje přehled tabulky hmatů a abecední seznam písní, které zde můžeme najít. 8

9 2.1.1 Úvod Začátek učebnice je věnován správnému držení zobcové flétny. Autorka učebnice nejprve upozorňuje na správnou pozici flétny v ústech a klade důraz na to, aby děti flétnu necucaly ani neolizovaly. Dále se pak zabývá správnou pozicí prstů při držení a hře na flétnu. I správný postoj při hře je velmi důležitý. Děti by měly stát uvolněně s mírným rozkročení, rozhodně by neměly sklánět hlavu a zvedat ramena. Pro případné hraní v sedě doporučuje autorka turecký sed. Tato možnost je efektivnější než sezení na židli. Žáci při ní mohou správně dýchat a efektivněji využívat bránici. Hra v tureckém sedě Další podkapitola na začátku učebnice se věnuje správnému dýchání. Pomocí jednoduchých cvičení syčení, vláčku a počítání vran, se autorka snaží děti navést ke správnému postoji, a hlavně ke zdravému dýchání. Třetí kapitola se zabývá notovou osnovou a houslovým klíče. Obrázkové znázornění a pomůcka vlastní ruka ukazuje, jak taková notová osnova vypadá, že má pět linek jako ruka prstů a čtyři mezery mezi nimi. Dalším připodobněním houslového klíče je obrázek klíče a houslí. Pomůcka notová osnova 9

10 V této podkapitole také nalezneme i desatero správného flétnisty. Poukazuje na to, aby se děti nejprve celou učebnici i s jednotlivými stránkami prohlédly a přečetly, dále se každou písničku naučily rytmicky zatleskat a zazpívat, každou notu se učily přesně určit linka, název a podívaly se na správné prstové hmaty jednotlivých tónů. Desatero flétnisty Než se začnou písničku učit, musí si přečíst nejprve názvy všech not vyskytujících se ve skladbě, obtížnější takty si procvičit zvlášť. Děti by si měly dávat pozor na správné dýchání a rytmizaci, dodržovaní tempa a vybarvovaní obrázků po zvládnutí jednotlivých úkolů. Poslední podkapitola před samostatným hraním nám představuje notu celou, půlovou a čtvrťovou s příslušnými pomlkami. Pomocí jablka autorka dětem znázorňuje, jak jednotlivé noty vypadají a na kolik dob je budeme počítat. Podkapitola nezapomíná ani na vysvětlení, co to jsou takty. A prvním je takt čtyřčtvrteční. Dále je učebnice rozdělena na podkapitoly podle tónů, které se děti v danou lekci učí Nota h 1 Prvním tónem, se kterým se v učebnici děti setkávají, je nota h. Každý tón v této cvičebnici má nějaké vlastní jméno, a právě tato se jmenuje Honzík. Hned na začátku stránky je Honza namalovaný ve správné pozici v notové osnově, následuje vyobrazení flétny se správným hmatem, a nakonec je vysvětleno, jak se nota h 1 hraje. Autorka hru popisuje takto: Tón h 1 Honzíka zahrajeme takto: paleček levé ruky přikryje jediný otvor na spodní straně flétny a ukazováček přikryje první otvor nahoře. (Hlavatá, 1995, s. 8). 10

11 Po procvičení tónu následuje první cvičení, při kterém se děti naučí správně hrát a počítat notu celou i čtvrťovou. Nakonec se do cvičení zapojí i pomlky. Pro děti je důležité připodobnění, proto zde autorka, stejně jako i v dalších kapitolách, zvolila pohádku. Jednou v zimě se nota Honzík klouzala na klouzačce, která byla dlouhá na celé čtyři doby. Nota Honzík přejela klouzačku s dlouhým DÝ. Ta klouzačka byla zkrátka od jedné taktové čáry ke druhé. Za chvíli byla Honzíkovi taková zima, že začal drkotat zuby a drkotal tak, že se rozpadl na čtyři čtvrťové Honzíky. A každý Honzík také drkotal zuby a nožičkou si spolu se čtvrťovými pomlkami podupával, aby mu nebyla taková zima. (Hlavatá, 1995, s.8). Důležitou součástí této kapitoly je nácvik artikulace. Autorka se snaží dětem přiblížit správné vyslovování D a T pomocí hry s traktůrkem. Připodobňuje tuto hru k běžné chlapecké činnosti a motivuje hráče ke správné hře na hudební nástroj. I kluk Honzík trénoval. Jak? Ne, nedělal žádný vlak, ale našel doma traktor, spíše malý traktůrek a snažil se ho rozjet. A víte, jak dělá takový rozjíždějící se traktor. Zkuste si to zahrát s Honzíkem a hlavně nezapomeňte dobře vyslovovat D a T. (Hlavatá, 1995, s. 9). Po tomto motivačním textu následuje cvičení Jede traktor, kde si nejprve děti vyzkouší správně rytmicky toto slovní spojení vyslovovat a pak teprve přejdou ke hře na flétnu. Nácvik artikulace Stejné pravidlo platí i pro následující říkadlo Říkadlo pro Honzíka, kde se nejprve žáci učí správnou rytmizaci, a teprve po zvládnutí správné rytmizace přejdou ke hře na svůj hudební nástroj. 11

12 2.1.3 Nota a 1 Druhým tónem v této učebnici je nota a 1. Stejně jako u předešlého tónu ji autorka připodobňuje k nějaké pohádkové bytosti, osobě nebo zvířeti. V tomto případě se jedná o princeznu Amálku, která děti provází po celou dobu výuky této noty. Ukazuje dětem, kde se daný tón na notové osnově nachází, jak držíme flétnu při hře tohoto tónu a nechybí ani slovní popis hry této noty. Začátek lekce klade důraz na čtvrťové noty s pomlkou, na půlové noty a celé noty s jejich pomlkami. Děti mají možnost tuto problematiku vyzkoušet v následujícím cvičením. Autorka ho nazvala Tón a procvičujeme na volání, kdy si děti nejprve jednotlivá slova v 5. pádě zkouší rytmicky i s důrazem říkat a následně zahrát správně na flétnu. První písničkou v této učebnici je Foukej, foukej větříčku, kde si žáci procvičí oba naučené tóny h 1, a1. Poprvé se zde děti setkávají se znamínkem pro nadechnutí. Nejprve písničku provádí děti slovně s tleskáním a pak teprve přejdou k hraní na flétnu Nota g 1 Tento nový tón a zároveň třetí, který se děti učí hrát se jmenuje Gustík. Jako u předešlých not je ukázaná pomocí obrázku jeho poloha v notové osnově, následuje správný prstoklad na flétně, a nakonec slovní instrukce, jak správně tón zahrát. Děti začínají s trénováním samostatného tónu g. Pomocí krátké rozcvičky, slov, se žáci učí tuto notu správně hrát. Slova jsou: Guma, galoše, Gábina, gól. První střídání nejprve dvou tónů se vyskytuje u říkadla Šnečku, šnečku., kdy nejprve pomocí rytmických slabik děti vyslovují správná rytmizace, a potom následně zapojí i svůj hudební nástroj. V této skladbičce střídají notu a 1 a g 1. Druhým a těžším střídáním je cvičení s čápem, kdy děti nestřídají pouze dva tóny, ale zapojují se hned tři h 1, a 1, g 1. Stejně jako u předešlých cvičení se klade důraz na správnou rytmizaci a správné nádechy a dýchání během hry na flétnu. Jedno z posledních cvičení u noty g 1 autorka nazvala Cvičíme, zpíváme a pak teprve hrajeme, kdy pomocí rukou, děti nejprve notu h tlesknou nad hlavou, notu a ruce upaží a na tón g tlesknou rukama do stehen. 12

13 Rytmická hra s tóny Po zvládnutí úkolu přechází k říkadlu Žába skáče do bezu, kde stejným způsobem nejprve vytleskají a následně hrají. Skladbička Ukolébavka zase dětem připomene, jak správně pokládat a zvedat prsty při střídání tónů Nota c 2 Tón c 2 autorka v učebnici nazývá Cecilka. Pomocí obrázku holčičky Cecilky je ukázaná poloha tónu v notové osnově, pomocí kratičkého slovního popisu vysvětleno, jak se daná nota hraje a nechybí ani nový prstový hmat na flétnu. Pro správné střídání tónů zvolila autorka pro děti kratičkou pohádku, která slouží k motivaci a soustředění při hře. Cecilka se vyšla na procházku. Cestou potkala Amálku. Dlouho se neviděly, a tak si měly co povídat. (Hlavatá, 1995, s. 16). Zde se děti nejprve učí správně střídat noty c 2 a a 1. Došly až na hřiště. A koho nevidí! Honzík má míč a už na ně volá, ať s ním jdou házet. (Hlavatá, 1995, s. 16). Žáci si zde procvičí ke dvěma předešlým tónům přidání dalšího tónu h 1. Ty pak následně spolu střídají. Kdopak se to támhle žene? Ale vždyť je to Gustík. A hned, že si zahrají kopanou. A míč už lítal od jednoho k druhému. A kdo vyhrál? Přece ten, co s nimi teď hraje a každý míč bude přesně namířen do branky. (Hlavatá, 1995, s. 16). Děti podle zadání střídají všechny již naučené tóny a cvičení zakončují notou g 1 gól. Novým pojem u této noty je repetice. Žáci si ji vyzkouší hned u písničky Běžela ovečka (Nahrávka 1), kde postupně začínají procvičovat část stupnice C dur, aniž by o tom věděly. 13

14 2.1.6 Nota d 2 Nejlehčí tón, který se děti mohou v této učebnici naučit je nota d 2. Autorka ji znázorňuje pomocí obrázku chlapce Davídka, který dětem ukazuje správnou polohu tónu v notové osnově, popisuje, jak se nota hraje, a které prstíky budou při hře potřebovat. Pomocí motivační otázky Najde liška tón d pod dubem, nebo na dubu? (Hlavatá, 1995, s. 18) se snaží autorka v hráči vzbudit chuť to zjistit a správně zahrát v písničce Sedí liška pod dubem. První hrou, kterou si mohou děti při výuce této noty zahrát je říkadlo Chodí pešek okolo. V následujících skladbičkách Liška, liška, pampeliška a Stála basa, si děti vyzkoušejí a procvičí všechny naučené tóny, hodnoty not a pomlky. Upozornění je tu zde na správné psaní nožiček not. Žáci by se měli do not podívat a uvědomit si rozdíl První Vánoce s flétnou Vánoce jsou pro děti velmi důležité, a tak autorka přichází se začátečnickými koledami, se kterými si děti mohou zkrátit chvilku při čekání na Ježíška. Najdeme zde písničky Vánoční večer, Zima, Bílé Vánoce, Hore, bratři nebo Koleda. Všechny písničky jsou tvořeny z tónů, které se děti doposud naučily a umí je správně zahrát Takt tříčtvrťový a půlová nota s tečkou Novou a pro děti možná zajímavou notou je právě půlová nota s tečkou, která se využívá hlavně v taktu tříčtvrťovém. Autorka uvádí nejprve cvičení na správnou rytmizaci pro tento takt a pak teprve přechází k jednotlivým písním. Děti se tedy nejprve naučí správně počítat na 3 doby a následně začnou hrát písně na flétnu. Správně zvolenými lidovými písněmi pro problematiku tříčtvrtečního taktu jsou Halí, belí, Když jsem jel do Prahy a pro půlovou notu s tečkou V zahradě na hrušce. Nota půlová s tečkou 14

15 2.1.9 Nota d 1 Další novou notou, kterou se mají děti naučit je d 1. Tu autorka připodobňuje ke malé myšce Dáše, která umístěna pod první linkou notové osnovy. Poprvé si zde děti zahrají oběma rukama, a proto se tento tón řadí mezi ty těžší. Stejně jako u předešlých tónů je na začátku nota namalována a k ní je ukázán prstoklad a slovně popsáno, jak správně notu hrát. Nejprve se děti zaměří na střídání tónů v nižší poloze. Jsou to noty g 1 a d 1. Písnička, která má dětem pomoci s hrou nového tónu se nazývá Mámo! Táto! V tomto cvičení je naposledy kladen důraz na správné vyslovování slabik DY a TY při hraní na flétnu. Po zvládnutí tohoto cvičení se do písniček zapojují ostatní tóny. Skladbičky jsou náročnější, ale dětmi velmi dobře známé. Jmenují se Honza, Černé oči a Jede, jede poštovský panáček Nota e 1 Nota e 1 nazývána autorkou Emilek, je připodobněna k malému čertíkovi. Opět to slouží jako motivace při učení tohoto nového tónu. K obrázku jako u předešlých tónů nechybí krátký popis hry a obrázková ukázka prstového hmatu. I tento tón děti hrají oběma rukama, proto by měl být kladen důraz na správné držení flétny K tomuto novému tónu jsou zařazeny dvě říkadla, která děti znají už od útlého věku. Jmenují se Říkanka o Honzovi, kde si děti procvičí střídání not g 1 a e 1 a Ententýky, kde se k tónům z předešlé říkanky přidá a 1. Zajímavou hrou pro uvolnění a relaxaci po výuce hry je zde Siréna, kdy žáci napodobují zvuk sirény ohlašující jízdu hasičů. 15

16 Nota f 1 Pomocí básničky Říkání pro kočku: Kočka byla v bále, ztratila korále, kocourek je našel, dostal z toho kašel. Se nám představuje nová nota f 1 kočička Fifinka. Opět je zde nejprve znázornění prstokladu a upozornění na dva hmaty pro hru tohoto tónu barokní a německý. Po procvičení prstokladu následuje hraní říkadla na flétnu. Děti střídají noty f 1 a d 1 a snaží se správně pokládat prsty. I následující říkadla jsou pro děti zpříjemněním hry. Jedno z říkadel popisuje, jak si dříve děti vyráběly píšťalky z vrbových proutků a hrály na ně. Autorka pomocí tohoto říkadla nabádá žáky, aby si to na jaře zkusili také. Pohádkou pro tuto notičku je příběh o Janečkovi. To jednou ovečky na pastvě pasáčka Janečka ne a ne poslouchat. Až mu kdosi poradil, aby si udělal píšťalku a ovečkám na ni zapískal. Pasáček tedy uřízl vrbový proutek a otloukal píšťalku. Když byla píšťalka hotová, zkusil na ni zapískat. Píšťalka hrála překrásně, ovečky Janečka poslouchaly, a tak je hnal na kopeček s písničkou. Následuje písnička Šel Janeček na kopeček, kterou se děti nejprve naučí správně říkat, a potom hrají se správným střídáním prstů a správnou rytmizací. Pasáček Janeček bydlel v chaloupce pod lesem se svojí ženou Fanynkou a dcerou Aničkou. Anička byla děvče jako květ, radost pohledět! Brzy ráno vyhnala husy na pastvu. A protože ráno bývá ještě chladno, tak si Anička pro zahřátí zpívala a tancovala. Následuje písnička Když jsem husy pásala, kterou děti též dobře znají a spolu s Aničkou si ji mohou zahrát a zatancovat. Když se Anička tancem zahřála, sluníčko už také vstalo a vesele ji zamávalo. Anička usedla do trávy a z kapsičky vytáhla píšťalku, kterou si tajně půjčila od táty Janečka a zkoušela na ni písničku zahrát. Pro tento text vybrala autorka písničku Maličká su. Ze všeho nejraději se Anička starala o zahrádku. Zalévala voňavé růže pod oknem a jablůňku, na které právě dozrávala jablíčka. Anička jablíčka otrhávala, maminka Fanynka ji pomáhala. Obě si vesele zpívaly a táta Janeček jim k tomu hrál na píšťalku. Písničkou Pod naším okýnkem pohádka končí. (Hlavatá, 1995, s ). 16

17 Písně jsou s pohádkou propojené a krásně na sebe navazují. Navzájem mají hodně společného a motivují děti zvládnout novou notu a správně se ji naučit. Udržuje u žáka pozornost a chuť se něco nového naučit. Tyto skladbičky patří mezi dětmi oblíbené a vyvolávají v nich chuť si je zahrát. Záměrně jsou vybírány pro dětské hráče Nota c1 Nejtěžším prstovým hmatem v této učebnici je nota c 1, kterou autorka nazvala Cyrilek. Obrázkové znázornění nejprve ukazuje polohu tónu v notové osnově a následně prstový hmat. Je důležité věnovat delší čas na procvičení hmatu, kvůli nevyvolání nechuti u dětí. I u této noty čeká děti pohádka. Povídání o Cyrilkovi V jedné vesnici chystali posvícení. V neděli o posvícení bylo všude veselo. Po návsi pobíhaly děti, mezi nimi i sousedovic Cyril. Občas si sice cucal a cumlal palec, asi jako někteří z vás ještě cumlají flétnu, ale jinak to byl hoch bystrý a zvídavý. U rybníka zahlédl žábu, jak si tam skáče vesele v blátě. To ona chtěla také vidět posvícení! Cyril žabce zazpíval tuto písničku. Po tomto odstavci následuje písnička Žába skáče, ve které si děti procvičí střídání dolních tónů e 1, d 1 a c 1. Cyril chtěl žabce udělat radost, a tak jí na trhu koupil strakaté kalhoty. Žabka Cyrilkovi pěkně poděkovala a hupsal v nových gatích do rybníka. Cyrilek se rozhlédl po jiné zábavě. Na konci návsi zahlédl dudáka, jak s dudami odchází ze vsi, aniž by něco na dudy zahrál. Cyrilkovi to bylo líto a tak zazpíval. Následuje písnička Šel tudy, kde se ke spodním procvičeným tónům děti přidají i tón f 1 a g 1. Žáci zde musí zvládat práci oběma rukama a správné střídání tónů. Než se Cyrilek nadál, přicházeli i z druhé strany návsi muzikanti a zpěváci s písničkou. K tomuto textu nepomyslně patří písnička To je zlaté posvícení, která charakterizuje celou pohádku a děti si ji nejen rády zahrají, ale také zazpívají. 17

18 Náhle slyší Cyril nějaký povyk. Co se děje? Ze vrátek od krejčího Nitky s mečením vyběhla koza a za ní se žene krejčík s žehličkou v ruce. U písničky Koza běží uličkou se děti poprvé setkávají s pojmem stupnice. Nejprve se učí stupnici C dur vyjmenovat a potom i zahrát. Písnička je vytvořena právě z této notové řady. Stupnice C dur To zase něco koza Líza vyvedla, pomyslil si Cyrilek. Kdepak, na kozu Lízu si hned tak nikdo nepřijde! Na konci uličky, zrovna tam, co se pyšně vypíná ěž kostela, se Líza ztratila. Ale krejčík si věděl rady. Po schodech vylezl nahotu do věže, aby se odtud po Líze poohlédl. Nohu už měl z toho honění unavené, a tak mu to šlo pomalu. Z věže se rozhlédl a co nevidí. Koza Líza klidně stojí u svého chlívku a přežvykuje trávu jako by se nic nestalo. Ta uličnice! A tak krejčík zase pomalu sestoupil po schodech a šel domů. Cestou domů potkal krejčík Cyrilka i spoustu dalších dětí s flétničkami. Děti vesele zpívaly a na flétničky pískaly o tom, jak lezl krejčík na věž. (Hlavatá, 1995, s. 35). Poprvé se u této noty děti setkávají s nezpívanou skladbou. Etuda je tvořena pomocí stoupání tónů. Žáci si procvičí stupnici nejprve podle zadání a následně skladbu hrají pozpátku, což v dětech vzbuzuje legraci a chuť se správně stupnici zahrát. Stejné zadání si děti vyzkouší i u písničky Pojedeme vláčku, kde si opět vyzkouší repetici. Pro střídání prstů a trénink stupnice poslouží i Prstíková rozcvička o mamince a tatínkovi, písnička Zajíček běží po silnici a populární píseň Komáři se ženili, která patří mezi náročnější skladby v učebnici. 18

19 Takt dvoučtvrťový a nota osminová Podkapitola začíná vysvětlením správného počítání dvoučtvrťového taktu. Pomocí krátkého cvičení s dvojslabičnými slovy si děti procvičí daný jev. Po zvládnutí tohoto jednoduchého úkolu autorka přechází k notě osminové. Autorka představuje notu osminovou pomocí jablka. Uhádnete, kolik not se vejde do celého jablíčka noty celé? (Hlavatá, 1995, s. 38). Jako písemný popis tak i grafické znázornění dětem ukazuje, jak osminová nota vypadá, jaká je její hodnota a čím dvě noty osminové spojujeme. Znázornění noty osminové Tuto novou látku si žáci procvičí v následujících lidových písních Já do lesa nepojedu, Cib, cib, cibulenka, Šla Nanynka do zelí a Pásla ovečky, kde si děti vyzkouší i osminovou pomlku, která je znázorněna a vysvětlena před hrou dvou posledních písní Hrajeme vázaně legato Nové učivo o legátu stejně jako u některých tónů začíná pohádkou. Na zahradě si Honzík a Amálka hráli se švihadlem. Honzík držel švihadlo za jeden konec a Amálka za druhý. Začátek švihadla byl u Honzíka, konec u Amálka. Oba byli švihadlem spojeni svázáni. (Hlavatá, 1995, s. 48). První odstavec doplňuje obrázek, kde Honzík představuje v notové osnově notu h 1 a Amálka notu a 1 a společně se drží za švihadlo vytvářejí legato. Stejně, jako Honzík s Amálkou jsou švihadlem spojeni, spojujeme-vážeme v hudbě dva, nebo i více tónů. Zahrajeme je tak, že na první tón (h) vyslovíme DÝ a další notu (a) na jeden dech připojíme. (Hlavatá, 1995, s. 48). Text je komentován poučkou o správném vázání dvou tónů a doplňuje ho i názorná obrázková ukázka dvou not svázaných not legatem v notové osnově. 19

20 Legato V prvním cvičení si děti procvičí pouze střídání tónů a legato u dvou tónu. První notou je vždy h a k němu se přidávají noty ostatní, doposud naučené. Legato 2 Ve druhém cvičení se přechází k více tónům. Pomocí stupnice si žáci naučenou látku osvojí a mohou se přemístit k první skladbě. Tanec včelích medvídků je jednou z nejoblíbenějších melodií dětských večerníčků. Dalšími vhodně zvolenými písněmi jsou Adámku náš a Na tý louce zelený. Dalším novým pojmem pro tuto podkapitolu je kánon. Zábavné hraní je pro motivaci dětí velmi důležité, a tak autorka neváhala a zařadila ho jsem. Autorka doporučuje dětem si písničku Dú, valaší, dú nejprve zahrát individuálně, a pak teprve připojit kamaráda nebo rodiče, čímž z písničky vznikne kánon. 20

21 Nota fis 1 Podobně jako u předešlých nových tónů podkapitola začíná seznámením s novou notou. Autorka ji připodobňuje ke kočičce Fistulce, která je starší sestrou kočky Fifinky (f 1 ) upozornění na zvyšovaní tónu. Tón je znázorněn v notové osnově, k němu je připsána slovní charakteristika a ukázka hmatu na flétně. Pod obrázkem jsou ukázky, jak tuto notu čteme a zdůraznění, že křížek platí pro celou skladbu nebo takt. První skladbičky, kde si děti procvičí novou látku je říkadlo Zlatá brána a písničky Šel zahradník do zahrady nebo Travička zelená, které znají už od mateřské školy. Podkapitolu uzavírá oblíbená písnička z večerníčku Mach a Šebestová, kde autorka nezapomněla dětem připomenout, že křížek nemusí být pouze u noty, ale že se píše i za houslový klíč a platí pro celou skladbu nebo píseň Nota b 1 Stejně jako u kočiček noty f 1 a fis, tak i u not h 1 a b najdeme sourozence. Tón b 1 je mladší bráška noty h 1 a jmenuje se Bedříšek upozornění na snižování tónu. Na začátku stránky je kratičká charakteristika této noty, znázornění v notové osnově a ukázka flétnového hmatu Bedříšek (tón b) je mladší bráška Honzíka (tón h). Jsou si na první pohled velice podobní, ale Bedříšek je o půl hlavy menší než Honzík. Na svém tričku má namalovanou polovinu lístečku z lípy. Tón bé (Bedříšek) je o půl tónu nižší než tón h (Honzík) a označíme ho znamínkem (b). (Hlavatá. 1995, s. 55). První skladbičky po procvičení čtení a střídání tónů h 1 a b jsou píseň Skákal pes a ukolébavka Houpy, houpy. Autorka vhodně přizpůsobila skladby malým hráčům. Jsou nenáročné a děti si procvičí a upevní střídání jednotlivých tónů s tónem b 1. V následujícím cvičení si děti procvičí obě dvě posuvky, jak béčko, tak křížek. Písnička je u dětí velmi oblíbená a jmenuje se Koulelo se, koulelo a připravuje je na obtížnější druhy skladeb. Opět autorka nezapomněla malým hráčům připomenout, jak se hraje nota fis a jak nota b 1. Na konci podkapitoly následují písně Bude zima, bude mráz, kde si žáci procvičí předznamenání za houslovým klíčem, a ne před notou a Já mám koně, kde pro změnu trénují již procvičené legato. 21

22 Druhé Vánoce s flétnou Zde se autorka nebála a zařadila koledy dvojhlasé. Nabádá děti, aby hrály kolektivně a nebály se zkusit něco nového. Koledy neobsahují žádnou novou látku a skládají se z doposud naučených tónu a hudebních pojmů. V písních je hezky znázorněn první a druhý hlas číslem, a tak se děti v notách mohou lépe orientovat. Zvolenými písněmi pro tuto vánoční atmosféru jsou Štědrý večer nastal, Na Vánoce, dlouhý noce. Nesem vám noviny, Veselé vánoční hody, Slyšte, slyšte pastuškové, Jak jsi krásné neviňátko, Pásli ovce valaši, Dej Bůh štěstí, Štěstí, zdraví, pokoj svatý. U poslední písně Rolničky, rolničky autorka upozorňuje na nový tón e 2, který se v koledě objevuje pouze jednou, ale i tak je dobré ho děti předem naučit, aby si písničku mohli zahrát Nota e 2 Předposledním tónem v této učebnici je e 2. Autorka pro něj zvolila jméno Evička a připodobnila ho k malému miminku a jeho hru charakterizuje ho takto: Tón e 2 Evičku zahrajeme takto: Evička se liší od tónu e 1 Emílka jen nepatrně. U horního tónu e 1 přikryjeme palcový otvor jen na půl. Stačí paleček mírně odklonit a více fouknout. (Hlavatá, 1995, s. 66). K této krátké slovní charakteristice náleží i obrázková ilustrace polohy noty v notové osnově a prstový hmat. Než děti začnou tento nový tón využívat v písničkách, autorka upozorňuje na to, aby se nejprve učily střídat e 1 a e 2. Pro tuto problematiku zvolila kratičké cvičení, kde i za pomocí legata si daný jev procvičí. Střídání tónů e 1 a e 2 Dětskými písněmi pro tuto podkapitolu jsou Prší, prší a Kočka leze dírou. 22

23 Tečka nad nebo pod notou Novým znamínkem, se kterým se děti v učebnici setkávají je tečka pod nebo nad notou. Tečka žákům udává to, že mají hrát velmi krátce. Autorka zde zmiňuje, že jejich jazyk by měl být dostatečně hbitý, aby dokázal krátké noty zahrát. Doporučuje si nejprve zahrát stupnici C dur tak, že každý tón zahraje dítě čtyřikrát krátce. Zvolenou písní pro procvičení hraní krátce je Pec nám spadla Čárka nad nebo pod notou Toto znamínko je opakem tečky, která nám notu zkracuje. Autorka děti upozorňuje na to, že čárka nám notu prodlužuje a musí se její hodnota dodržet. Opět zvolila pro procvičení stupnici, kde každý tón v ní obsažený zahrají dvakrát za sebou. Stejně jako u některých tónů zvolila autorka písničku z večerníčku. V tomto případě se jedná o píseň Kluci kočičí, kterou si děti nejen rády zahrají, ale také zazpívají Nota f 2 Autorka pro tento tón zvolila miminko Filípka. Stejně jako u předešlého tónu e 2 je kladen důraz na správnou polohu prstů v hmatu. Jejich hra je popsána následovně: Evička a Filípek jsou teprve malá miminka a mají proto vysoké hlásky. Tónům e 2 Evičce a f 2 Filípkovi říkáme, že jsou to tóny přefukované. My je ovšem nesmíme přefouknout velkou silou dechu. Zkusíme si to na další písničce. Zde autorka využila lidovou píseň Lítala si vlaštověnka, kde děti využívají pouze tóny horní polohy a vyzkouší si, jak jdou postupně za sebou. Do dalších písní Vyletěla holubička, kde je použit kánon nebo Kolíne, Kolíne už jsou zapojeny všechny již doposud naučené tóny a děti by měli jejich střídání mezi sebou dobře ovládat. 23

24 Závěr učebnice Autorka se se svými žáky loučí se čtyřmi novými pojmy. První z nich je takt tříosminový, který děti využijí například v jedné krásné lidové písni Už se ten Tálinskej rybník nahání. Druhým pojmem je nota čtvrťová s tečkou ve dvoučtvrťovém taktu, kterou děti využijí hlavně v hravých a veselých písní. Autorka zde zvolila tři písně Okolo Frýdku, Nemelem, nemelem a Pod našima okny. Třetím z nich je využití čtvrťové noty s tečkou ve tříčtvrtečním taktu, která je spíše typická pro pomalejší písně. Jednou z nich je zde píseň z pohádky O pyšné princezně, kde princ učil květinu zpívat, jmenuje se Rozvíjej se poupátko. Posledním učivem v této učebnici je využití noty čtvrťové s tečkou v taktu celém. Píseň Dva roky prázdnin se s malými hráči loučí děkuje jim za jejich píli a chuť se něco nového naučit. 24

25 Flautoškola Jan a Eva Kvapilovi (KVAPIL, Jan a Eva KVAPILOVÁ. Flautoškola. Praha: Bärenreiter, ISMN ) Flautoškola je velmi moderní flétnová učebnice, která na první pohled dokáže oslovit jak žáka, tak i učitele či lektora. Vychází z mnoha zkušeností pedagogů a osvědčených zahraničních škol. Autory jsou Jan a Eva Kvapilovi, kteří svou flétnovou učebnici vydali v hudebním nakladatelství Bärenreiter Praha Hravou formou a za pomocí krásných ilustrací, které vytvořila Alžběta Skálová, her, rytmických cvičení, písniček a přednesů, seznamuje malé hráče se základními prvky hudby a hry na hudební nástroj. K učebnici, také náleží metodický sešit pro učitele, který přináší podrobný popis práce s učebnicí a mnoho nápadu pro zpestření výuky hry na zobcovou flétnu. Cílem Flautoškoly je, aby se děti při hře na hudební nástroj cítily klidně a příjemně. Vše by mělo vycházet z přirozenosti, a ne z nutnosti se vše naučit. Žák by měl z pocitu prožitku pochopit jednotlivé učivo. Učebnice dále rozvíjí hudební tvořivost žáka, kde by měl být kladen důraz na rozvoj jeho sluchové představy, rytmu, správné artikulaci a práci s hudebním nástrojem. Učebnice je koncipována do sedmi kapitol. 25

26 2.2.1 Kapitola č. 1 První kapitola obsahuje seznámení s hudebním nástrojem, kde jsou popsány jednotlivé části flétny a její vzhled. Velmi důležitá je ilustrace, kde se děti pomocí skřítků dozvědí, jak vlastně flétna vypadá. Další oblastí, kterou se tato kapitola zabývá je správné držení flétny a postoj při hře. Vše je názorně ilustrováno a nechybí ani krátké slovní charakteristiky. Prvními úkoly, se kterými se v první kapitole děti setkávají, jsou zvuková a dechová cvičení. Autoři se snažili o co nejpříjemnější výuku, a tak zvolili několik kratičkých her a cvičení. Prvním úkolem je pomocí flétny znázornit zvuk nakreslených obrázků. Jsou to: kopce, kočičí mňoukání, kapající kohoutek a vlastní vymyšlený zvuk. Žáci používají flétnu a hrají buď jen na hlavici nebo hmatem tříprstíkem. Tříprstík, je hmat, při kterém se žáci zlehka dotýkají první, druhé a třetí dírky. Dalším cvičením pro správné dýchání je sfoukávání svíček a malování zrcadla. Zvukové cvičení 1 Dechové cvičení 1 26

27 Dechové cvičení 2 Třetím cvičením je zahrání rovného zvuku, který je připodobněn k pravítku. Velmi zábavným cvičením je bublání do vody. Děti mají za úkol vzít si slámku, ponořit ji do sklenice s vodou a bublat co nejdéle to půjde. Autoři v první kapitole také zmiňují flétnovou řeč, která je odlišná od lidské. Při hraní na zobcovou flétnu používáme zvláštní flétnovou řeč. Říká se jí artikulace. Nejdříve se naučíme její základní písmenka. (Kvapilovi, 2010, s.13). Doporučují, aby si děti pomalu vyslovovaly je-de je-de je-de a pak jen j-d j-d j-d. Po zvládnutí by měly přidat k j-d další písmenko, a tím je t jd-td jd-td jd-td. (Kvapilovi, 2010, s. 13). Další hrou je Hra na telefon, kdy mají děti za úkol zazpívat a zahrát tóny telefonního přístroje. Každý tón musí správně nasadit a ukončit špičkou jazyka. Vyzváněcí tón zahrají nejprve na flétnu, poté jen na hlavici flétny, a nakonec hrají tón tříprstíkem. Tříprstík 27

28 Prvními hudebními pojmy, se kterými se děti v učebnici seznamují jsou stěžejní a potřebné pro hru na hudební nástroj. Autoři zvolili jednoduchý popis a názornou ilustraci. Žáci se učí, jak vypadá houslový klíč, notová osnova (počet linek a mezer), co je to takt, co znamená písmeno C za houslovým klíčem a jak vypadá nota celá a její pomlka. Prvními písněmi, se kterými se žáci v kapitole seznamují, jsou Bratře Kubo a Pec nám spadla. Zde si děti vyzkouší pouze hraní tříprstíkem noty celé, pomlky celé a správné počítání čtyřčtvrtečního taktu. Kapitola je zakončena rekapitulací naučené látky. Z jakých dílků se flétna skládá? Kolik má dírek? Jak stojíš při hraní?. (Kvapilovi, 2017, s. 16) Kapitola č.2 Druhá kapitola se na začátku zabývá novými hmaty. Zavádějí se noty g 1, a 1 a h1. V této učebnici se začíná notou g 1.Pro děti jsou to úplně první tóny, se kterými se v knize setkávají. Pomocí artikulačních slabik poznávají i první hru tónů na svou flétnu. Začíná se bez střídání not nejprve notou g1, následuje nota a1, a nakonec nota h1. Ve cvičeních se zdůrazňuje, aby děti příliš netlačily na levý palec a nevytvořily si špatné základy pro budoucí palcovou techniku. S prvním střídáním tónů se žáci setkávají v polovině této kapitoly. Začíná se od nejjednodušších cvičení po těžší. Stále se zdůrazňují artikulační slabiky TY-DY, správné dýchání a postoj při hře na hudební nástroj. První písnička, se kterou se děti v této kapitole mohou seznámit, je Na horách sejou hrách, kde střídají tóny g 1 a a 1. K této písni je doporučeno ji nejprve zahrát individuálně a potom teprve přidat doprovod vyučujícího. Druhá varianta této písničky je obměněná - žák začíná od tónu a 1 a přidá k ní tón h 1. Novým hudebním pojmem pro tuto kapitolu je nota půlová. Děti nejprve provádějí krátká cvičení na osvojení not půlových (g 1, a 1, h 1 ) s důrazem na artikulační slabiky. Po ukončení těchto procvičování se přechází k hře dvou lidových písniček Travička zelená, Měla jsem milého sokolíka. U jmenovaných písní platí stejný princip jako u písně Na horách sejou hrách. Nejprve žáci hrají sami, potom se teprve přidá učitel či lektor. Na konci kapitoly autoři zařazují zajímavé prstové cvičení s názvem Cínoví vojáčci. Děti mají za úkol položit levou ruku na stůl dlaní dolů tak, aby palec a malíček zůstaly ležet na stole. ukazováček, prostředníček a prsteníček představují cínové vojáčky, kteří pochodují na místě buď spolu, každý sám nebo se střídají. 28

29 Následně děti ruce vystřídají a opakují cvičení i s rukou pravou. Po ukončení této hry následují krátké otázky, které zrekapitulují celé probrané učivo. Jak se mají cítit prsty při hraní? Jak vyslovujeme začátek a konec tónu? Jak se hrají noty celá a půlová? Na kolik dob je počítáme? Jak se jmenují noty, které se v této kapitole objevily? Co jsou to takty a pomlky? (Kvapilovi, 2017, s. 26) Kapitola č. 3 Kapitola začíná opakováním artikulačních slabik a tónů, které se děti naučily v kapitole č. 2. Novými hudebními pojmy jsou tu repetice, nota čtvrťová a její pomlka. Jednotlivé učivo si žáci procvičují v kratičkých cvičeních, kde střídají již naučené tóny. Stále je kladen veliký důraz na počítání pomocí artikulačních slabik TÝ-DÝ. Po zvládnutí opakovacích cvičení následují skladby s doprovodem, kde žáci uplatní již osvojené znalosti a dovednosti noty g 1, a 1, h 1, půlové, čtvrťové a celé, pomlky i repetici. V této kapitole se postupně zavádějí i písně dvojhlasné. Zdokonaluje se zde představa o správném dýchání do bříška pomocí nafukovacího balónku a jeho nafukování. Veselou hrou je zde tzv. flétnová řeč, kdy se pomocí písniček Jiřího Suchého děti učí správnou rytmiku a dobré počítání. Cvičení doplňují vtipné obrázky pudlíka a sluníčka sedmitečného, známého z písničky Sluníčko, sluníčko. Písničky Jiřího Suchého Na konci kapitoly se setkáváme s jednou z moderních technik hry na zobcovou flétnu, při níž děti hrají podle různých čar v notové osnově. Čáry jsou klikaté, rovné a přerušované. Žáci mají možnost si i nějaké skladbičky vymyslet. 29

30 Stejně jako v kapitole 2 se zde objevují rekapitulační otázky. Jak vypadá nota čtvrťová a její pomlka? Na kolik dob se počítají? Jak poznáme vyšší a nižší tón? Jak by měl být umístěn jazyk při hře? (Kvapilovi, 2017, s. 36). Konec kapitoly obsahuje i různá doporučení např., aby děti nezapomínaly na polohu jazyka v ústech, při hraní si vždy počítaly, aby pravidelně cvičily a správně dýchaly, trénovaly metodu hry na jedné noze (doporučení pro správné dýchání) a hlavně měly vždy ostříhané nehty Kapitola č. 4 Kapitola č. 4 začíná s poznáváním nových tónů. Jsou to noty c 2 a d 2. Děti hrají nejprve podle sluchu po učiteli a potom samy všechny kombinace not. Učí se střídat dva tóny například c 2 a 1, d 2 c 2 nebo d 2 h 1, a potom teprve kombinaci všech not g 1, a 1, h 1, c 2, d 2. Cvičení dávají příležitost dětem vymýšlet i jiné kombinace střídání not a zapisovat je do notových osnov. Prstocviky Zábavnou formou hry Koťata se žáci učí zdvihat palec a netlačit na něho. Pomocí doplňovacích cvičení si děti procvičují všechny naučené noty, pomlky a hodnoty not. V polovině kapitoly se nám objevují přípravná cvičení pro lidové písně. Nalezneme zde písničky Šel Janeček na kopeček, Skákal pes, Pec nám spadla,, které patří mezi nejoblíbenější písně dětských posluchačů a hráčů. 30

31 V této kapitole se děti poprvé seznamují renesančními tanci. Jedná se o tance allemande a bransle. Kapitola učí žáky zesilování a zeslabování. Žáci v jednotlivých aktivitách střídají dynamiku podle nakreslených trojúhelníků. Nejprve pracují s tónem jedním a postupně přidávají i tóny ostatní. Stejně jako u předešlé kapitoly se nám tu objevuje tzv. flétnová řeč, využívající říkadla a básničky. Říkadla jsou vtipná a nápaditá. Nejprve se děti učí jednotlivá říkadla a básničky vyslovovat, mají prvky jazykolamů, potom se učí vyslovovat pomocí artikulačních slabik, a nakonec jednotlivé cvičení zahrají na flétnu je kladen velký důraz na správnou rytmizaci a správné počítání. Básničky mají název Kobyla, Slůně, stůně, Závěje, a jsou doplněny vhodnou ilustrací pro navození příjemné atmosféry při hře na hudební nástroj. Kobyla Slůně stůně Konec kapitoly stejně jako předešlé shrnuje vše, co se děti naučily. 31

32 2.2.5 Kapitola č. 5 Na začátku kapitoly se žáci seznamují s novými hudebním pojmem tříčtvrtečním taktem a tečkou za notou. Učí se počítat na tři doby. Stejně jako v předešlých kapitolách, děti nejprve zazpívají pomocí artikulačních slabik s pomocí vyučujícího a následně hrají správnou rytmizaci na flétnu. Cvičení jsou krátká a děti mají možnost si vymyslet nová. Pomocí tříčtvrtečního taktu se žáci seznamují se starými tanci. Každý z nich je kratičce popsán a následuje jeho notový zápis i s doprovodem vyučujícího. Jmenují se Villanncico a Estampie. Po osvojení tříčtvrtečního taktu se navazuje na lidové písně Když jsem husy pásala, Já mám chaloupku. Hra zvolená pro tuto kapitolu se nazývá Poztrácená jména, kde mají děti doplnit k notovému zápisu s artikulačními slabikami vlastní jména. Jako nový hudební pojem se zde objevuje legáto, které představuje žížala a je použito pro procvičování nového tónu e 1. Nejprve děti trénují prstoklad a jakmile ho ovládají, přidá se k nim doprovod učitele. Žížala provází žáky až do konce kapitoly. Legato žížaly Také se zde klade důraz na procvičování, které žáci provádí doma k tomu slouží cvičení Zrcadlo je tvůj domácí učitel! kdy se děti pomocí krátkého komiksu dozví, jak se na flétnu hrát nemá. 32

33 2.2.6 Kapitola č. 6 Začátek kapitoly připravuje hráče na hraní osminových not. Pomocí krátkých slov a slovních spojení se děti učí říkat, zpívat, tleskat a používat artikulační slabiky, potom teprve hrají tón. Novým hudebním pojmem je tedy nota osminová. Je zde ukázáno, jak se hraje a jak počítá. Následně si děti nový pojem procvičují v říkadlech ve dvoučtvrťovém taktu například Antilopy, Bedly, K upevnění dvoučtvrťového taktu slouží další lidové písně z těch pomalých jmenujeme Nechoď k nám synečku, Bude zima, bude mráz a Šel bych k vám, z rychlejších a veselých jsou to písně Otvíré synečku nebo Jede formánek po světě. Děti se zde potkávají i s novým výrazem tzv. foukání do lábia, což je otvor na hlavici flétny. Děti se tak rozšiřují škálu zvuků, které lze vytvářet na zobcovou flétnu. Skladby renesančních tanců v této kapitole, jsou obtížnější a melodičtější. Jmenují se Magdalena a Hupauf. Děti je však za pomocí doprovodu vyučujícího dobře zvládnou. Prstová hra, označována jako netopýří křídla, je zábavné procvičení prstů a rukou ke konci kapitoly. Konec kapitoly uzavírají dva nové pojmy staccato, značené pomocí tečky nad notou. Stejně jako v předešlých kapitolách si na poslední stránce mohou děti zopakovat naučené hudební pojmy dvoučtvrťový takt, tříčtvrteční takt, psaní naučených not. Poučka 33

34 Obohacením kapitoly je nový, těžší hudební pojem, kterým je křížek a nové noty fis a d 1. Žáci nejdříve trénují střídání not mezi sebou a následně přidají ostatní již naučené tóny. Lidové písně zde zastupují Peřiny, peřiny, Synečku můj, Zvonice, a ke každé z nich je přidán hudební doprovod pro cemballo nebo klavír. Na konci kapitoly se opět setkáváme s renezančními tanci, tentokrát to jsou L innamorato, Gaillarde a Ungraresca. Každý tanec jde zde kratičce popsán pro lepší představivost dětí. Moderní techniky na poslední stránce této kapitoly nás zavedou mezi rozdíly zvuků a tónů. Shrnují veškeré učivo a pomocí krátkých doplňovacích úkolů si vše žáci zopakují Jaké nové tóny jsme se naučili v této kapitole? (Kvapilovi, 2017, s. 56) Kapitola č.7 Sedmá kapitola se se svými hráči na flétnu loučí s přidáním dvou nových tónů. Prvním tónem je c 1, kdy opět pomocí žížaly děti trénují střídání tónů a zahrají si písničku Už mi šijó kabát. Druhým a zároveň posledním v této učebnici je nota f 1 Obrázek žížaly žákům ukazuje, jak pomocí legáta spojovat tyto dva tóny a následně je propojuje do lidových písní i umělých. Legato c 1 f 1 Poslední kapitola obsahuje mnoho zajímavých písní či skladeb, kde děti používají již všechny naučené noty. Z lidových písní tu nalezneme například Čerešničky, Široký, hluboký, z umělých písní například V hospodě u tří bernardýnů nebo ze starých tanců Gaillarde nebo Tourdion. Učebnice se s dětmi loučí optimistickým obrázkem a láká na pokračování ve hře na flétnu. Důležitým prvkem konce učebnice, je shrnutí učiva pro domácí přípravu a trénování. 34

35 Flauto dolce Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu 1. díl (DANIEL, Ladislav. Flauto dolce Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu 1. díl. Přepracované vydání. Praha: Panton International, ISMN M ) Flauto Dolce je prvním dílem Školy hry na sopránovou zobcovou flétnu od Ladislava Daniela. Tato učebnice se řadí mezi jednu z nejvíce využívaných, když již nerespektuje současné trendy ve výuce hry na sopránovou zobcovou flétnu. Celá kniha je koncipovaná do 30 kapitol. Každé z nich náleží právě jedna stránka a každá z nich má i německý komentář či vysvětlení. V každé nové lekci se žáci naučí jeden nový tón a jeden nový rytmický pojem. Celá škola se především věnuje jednohlasým a později i vícehlasým písním zejména lidovým. Autor tvrdí, že vše, co se dítě má naučit, ať z hudební nauky nebo hry, se dá zvládnout za jeden školní rok, jestliže každou hodinu přizpůsobíme právě jednomu tónu a jedné stránce. Učebnice je podle autora vhodná pro děti od 1. třídy základní školy, kdy se děti mohou naučit správně dýchat -> správný tělesný rozvoj. Cílem této učebnice je první seznámení s hudební nástrojem a hrou na něho, navozením správné atmosféry pro učení, motivace pro pokračování ve hře na zobcovou flétnu a dále i na jiné dechové hudební nástroje. Autor také klade důraz na tradici a bohatou literaturu zobcové flétny.,,je to nástroj staré tradice a bohaté literatury. Jako primitivní píšťalka je znám u všech národů od nepaměti a jako orchestrální nástroj se uplatňuje již dobrých čtyřista let. (Daniel, 1991, s. 3). 35

36 2.3.1 Seznamte se s novým nástrojem Na konci úvodu se autor věnuje seznámením s novým hudebním nástrojem. Vysvětluje, z čeho se flétna skládá a jak je sestavená. Vysvětluje i proces hraní. Jak do flétny foukáme a jak vzniká samotný tón. Máme-li nový nástroj, bývá obvykle v pouzdře rozložen na dva někdy i tři díly. Kratší díl, do něhož se fouká, se nazývá hlavice. V jejím zobci je úzká štěrbina, kterou přiložíme ke rtům a fouknutím vyloudíme tón. Druhá část nástroje se jmenuje tělo. Je delší a má řadu dírek. Na jednom konci je čep, opatřený nitěným nebo korkovým těsněním. (Daniel, 1991, s. 3). Celá stavba flétny je popsána obrázkem. Hlavice Další důležitou částí v seznámení s hudebním nástrojem je péče o flétnu. Autor klade důraz na správné čištění a správné používání flétny a správnou hygienu. Zvlhnutím se trubice uvnitř roztáhne, a protože vnější část zůstala suchá, může se stát, že nástroj praskne. Předejdeme tomu tím, že zpočátku nebudeme na nástroj dlouho hrát a po každém hraním nástroj rozebereme a pečlivě vytěrákem, přiloženým ke každému nástroji, celou trubici vytřeme. Zvláště škodlivé a nehygienické je hraní se zobcem v ústech nebo dokonce mezi zuby. Tím se do nástroje dostávají přímo sliny, a ty jsou ještě škodlivější. Navíc nástroj potom i zapáchá. Proto budeme nástroj přikládat pouze ke rtům. (Daniel, 1991, s. 3 4). Po vysvětlení, jak se o flétnu starat, přichází na řadu seznámení s hmatovými otvory, tzv. dírkami. Je jich celkem 8 a jsou po flétně rozmístěny pro pravou i levou ruku. Každá dírka má přiřazen právě jeden prst. První dírka je na spodní straně trubice a je určena pro palec levé ruky. Zbývajících sedm dírek leží na vrchní straně trubice. Když nástroj sesazujeme, musíme tyto dírky natočit přesně do jedné řady s otvorem v hlavici. Poslední dírka je poněkud vysunuta z řady a je určena pro malíček pravé ruky. (Daniel, 1991, s. 4). Správné držení flétny je stěžejní pro radost ze hry a z nově naučené látky. Pokud se dítě nenaučí hned na začátku správně flétnu držet, může to vyvolat problémy v nadcházejících lekcích, kdy se děti učí nové tóny. 36

37 Správné držení flétny je zde popsáno krok po kroku a je velmi logicky vysvětleno. Ráda tento postup používám v praxi. Nástroj uchopíme do pravé ruky a zvedneme zobcem vzhůru. Nyní připravíme prsty levé ruky na první čtyři dírky. Palcem levé ruky zakryjeme spodní dírku. Vrchní tři dírky jsou určeny pro ukazováček, prostředník a prsteník levé ruky. Celá ruka je uvolněná. Prsty, které právě nehrají, jsou volně asi 1 cm nad svými dírkami. (Daniel, 1991, s. 4). Autor též klade důraz na správné nasazení tónu. Popisuje stejně jako u kladení prstů krok po kroku, co udělat, aby tón správně zazněl. Nejprve by si to mělo dítě zkusit bez nástroje a až po zvládnutí zapojit flétnu. Aby tón správně zazněl, musíme jej nasadit jazykem. Je to snadné a zkusíme si to nejprve bez nástroje. Opřeme jazyk o horní dáseň a tím zastavíme výdech vzduchu. Potom jazyk stáhneme zpět, jako když vyslovujeme šeptem dú. Máme-li na rtech nástroj, ozve se tón. (Daniel, 1991, s. 4) Kapitola 1 V první hodině kapitole se žáci naučí hrát tón h 1, který se píše na prostřední z pěti linek notové osnovy. Autor uvádí, jak správně uchopit flétnu, aby nám tento tón vznikl. Zapojil do toho i první hudební pojem notu celou a její pomlku. Vysvětluje, jakou má hodnotu a jak ji děti budou počítat. Zahrajeme jej tak, že zakryjeme první dvě dírky, a to palcem a ukazovákem levé ruky. Budeme hrát noty celé a vydržovat pomlky celé. Které trvají čtyři doby. V duchu si zvolna a pravidelně počítejme do čtyř a na každé čtyři doby zahrajeme jednu notu celou nebo celou pomlku. (Daniel, 1991, s. 7). Na obrázkách doplňující krátkou charakteristiku je krásně vidět, jak tón vypadá, jak se značí a píše, jak vypadá nota celá a na kolik je dob (jak ji počítáme) a nechybí ani flétnový prstoklad). Tón h 1 Nota celá a její pomlka 37

38 2.3.3 Kapitola 2 Ve druhé lekci je k notě h 1 přibrán tón a 1, který se píše ve druhé mezeře zdola a hraje se zakrytím dírky palcové a dvou prvních dírek nahoře. Autor doporučuje nejprve zakrývání dírek, což pomůže dětem se vyhnout falešným tónům. Novým hudebním pojmem je zde nota půlová a její pomlka. Autor uvádí jejich charakteristiku a vysvětluje jejich zápis. Noty půlové trvají na dvě doby. U nižších not směřuje nožka nahoru a u vyšších, počínaje notou h, se píše dolů (Daniel, 1991, s. 8). Na obrázkách doplňujících? krátkou charakteristiku je krásně vidět, jak tón vypadá, jak se značí a píše, jak vypadá nota půlová a na kolik je dob (jak ji počítáme) a nechybí ani flétnový prstoklad). První tři cvičení v této kapitole se věnují pouze střídání tónů h 1 a a 1. Prvním cvičením je kratičké říkadlo Hou, hou, krávy jdou, kde děti používají jak noty celé h 1 a a 1, tak i tyto noty půlové. Cvičení je kratičké a nemělo by dětem působit problémy. Druhé cvičení je už poněkud delší a nese název Houpy, houpy. Ve třetím cvičení ubývají noty celé a spíše se objevují noty půlové, které by se v této kapitole měly děti naučit. Do dalších třech cvičení je už zapojena i pomlka celá Kapitola 3 Ve třetí kapitole lekci, se děti učí notu g 1. Autor ji charakterizuje takto: Na začátku každého řádku je vytištěn klíč G, jehož smyčka obtáčí druhou linku a označuje, že na ní leží nota g 1. Tón g 1 se hraje zakrytím prvních čtyř dírek. (Daniel, 1991, s. 9). Stejně jako u předešlých kapitol je kladen důraz na správné pokládání bříšek prstů. Prstoklad je názorně ukázán na obrázku. Novým hudebním pojmem je nota čtvrťová. Ta má plnou hlavičku a trvá jednu dobu. Dětem k představě slouží názorný obrázek. Kapitola obsahuje osm kratičkých cvičení. V prvním si děti procvičí noty čtvrťové h 1 a a 1, ve druhém se přidá čtvrťová a půlová nota g 1 a ve třetím cvičení si děti vyzkouší v písničce Pasa, bura, pasa střídání noty čtvrťové g 1 a a 1 a noty celé g 1 a a 1. Ve čtvrtém a pátém cvičení se k těmto dvěma tónům přidá nota h 1. Ta se ovšem střídá pouze s notou a 1 a nota g 1 je samostatně. Ve cvičení šest, sedm, osm už se střídají všechny tři naučené tóny. 38

39 V šestém cvičení písničce Halí, dítě si žáci vyzkouší jednotlivé tóny v každém taktu střídat. Sedmé a osmé cvičení slouží k upevnění a zapamatování si správných hmatů Kapitola 4 Celá čtvrtá kapitola lekce se věnuje pouze opakování naučené látky. Poprvé se zde však objeví nový rytmus dvě noty čtvrťové a jedna půlová. Rytmus 1 Kapitola obsahuje sedm kratičkých skladeb. Ve všech děti střídají naučené noty. Nový naučený rytmus střídání dvou not čtvrťových a jedné půlové, se nám objevuje až v předposlední skladbičce. Poslední z nich se věnuje upevnění veškeré naučené látky z této kapitoly, ale i z kapitol předešlých Kapitola 5 V páté kapitole hodině se děti naučí tón c 2, který se hraje zakrytím první a třetí dírky palcem a prostředníčkem a leží ve třetí mezeře notové osnovy (viz. obr.). Autor důležité pasáže znázorňuje ve cvičeních rámečkem. Doporučuje nejprve procvičit takty v rámečku a potom se teprve vrhnout na samotné skladby. Nacvičme si nejprve takty v rámečku a potom nám jistě půjdou dobře všechny písně této lekce. Tečkované rámečky procvičíme rytmicky na jednom tónu bez hmatání. Plné rámečky přinášejí nové spoje tónů. Rámečky s šipečkou procvičíme i pozpátku. (Daniel, 1991, s. 11). Rámeček pro důležité pasáže 39

40 Tato kapitola obsahuje deset cvičení. V prvním si děti procvičí pouze střídání tónů g 1, a 1 a h 1, ve druhém, které se jmenuje Běžela ovečka, se přidává nota c 2. Ostatní cvičení jsou hodně podobná, pouze se liší v hodnotách not. Kdy se jinak střídají noty půlové a čtvrťové. Do některých cvičení je zařazována i pomlka půlová. Dvě poslední cvičení shrnují doposud naučenou látku Kapitola 6 Šestá kapitola obsahuje nový ton d 2, který hraje pouze zakrytím třetí dírky prostředníčkem. V této lekci máme i dva nové pojmy pomlku čtvrťovou, která je na jednu dobu stejně jako nota čtvrťová a nový takt tříčtvrťový. Vše je názorně ukázáno v obrázkové ilustraci. Tón d 2 Kapitola obsahuje 8 nových písní, a to hlavně lidových. Jsou to například Ta naše hospoda, Kováři, kováři, Šel tudy, měl dudy a atd. Děti si v nich procvičují hlavně tříčtvrteční takt, čtvrťovou pomlkou, a hlavně notu d 2. 40

41 2.3.8 Kapitola 7 Sedmá kapitola se věnuje umístění noty půlové do tříčtvrtečního taktu. Autor zde neuvádí žádné poučky, pouze lidové písně a skladby na procvičení. První a druhá z nich se jmenuje Vyletěl holoubek a Ještě dnes. Zde je ukázáno, jak umístění půlové noty vypadá. Jsou to jediné dvě skladby v tříčtvrtečním taktu v této kapitole. Skladby 3, 4, 5, 6 jsou napsány ve čtyřčtvrťovém taktu a zde si děti procvičí pouze všechny doposud naučené noty. Podle mého názoru, se měl autor držet tříčtvrťového taktu po celou dobu lekce, a ne uvést pouze dvě cvičení. V sedmé a osmé skladbě se děti poprvé setkají s termínem kánon. Autor to popisuje následovně: Tuto píseň si poprvé zahrajeme dvojhlasně. První hlas začne sám a druhý se přidá stejnou melodií, avšak o takt později, jak je naznačeno číslicí 2. Takový způsob hry se jmenuje kánon. - kánony se liší pouze v taktu. Sedmá je v taktu celém a osmá v taktu tříčtvrťovém. Podle mého soudu zde kánon hraje motivační úlohu. Děti tento způsob hry velmi baví. (Daniel, 1991, s. 13). Kánon 1 41

42 2.3.9 Kapitola 8 Osmá lekce přináší pouze nový rytmus střídání taktu z jedné noty čtvrťové a jedné půlové a taktu složeného ze dvou not čtvrťových a jedné čtvrťové pomlky, a také nového znaménka pro repetice, což je opakování dané části nebo celé skladby. Kapitola obsahuje velmi známé lidové písně, které děti znají už od útlého věku. Jsou to Když jsem jel do Prahy pro hrách nebo Kdes holubičko létala, tak i písně neznámé jako jsou například Já mám doma kvočnu nebo Můj zlatej tatíčku. V prvních dvou písních se řeší pouze nový rytmus a od třetí skladby se zapojuje i repetice. Ta je v písních různě umístěna. Ve třetí písni uprostřed a v osmé dva takty od konce. Stejně jako u předešlé kapitoly postrádám vícero cvičení na určené téma Kapitola 9 V této kapitole začínají děti používat prsty pravé ruky. Čeká je nota f 1. Autor popisuje hru takto: Po zakrytí všech čtyřech dírek prsty levé ruky je další dírka určena pro pravý ukazováček. Pro tón f 1 máme dva různé hmaty podle typu flétny. Zde autor připomíná dva druhy nástrojů. Na nástrojích barokního hmatu musíme přidat ještě prsteník a příp. i malíček pravé ruky. Nástroje německého hmatu (mají třetí dírku odspodu ze všech nejmenší) hrají f 1 čtyřmi prsty levé ruky a ukazovákem pravé. (Daniel, 1991, s. 15). Vše je znázorněno v obrázkových ilustracích. Tón f 1 42

43 Kapitola obsahuje velmi známé lidové písně Už je to uděláno, Běží liška k táboru a Cib, cib, cibulenka, které děti znají už od mala, ale také písně úplně nové (v dnešní době zastaralé) Já mám hůř než pes, musím hlídat ves, Zahréte mně zhuro nebo Kolíbej Janku. Ač jsem to u předešlých kapitol nezmiňovala, tak obsahují mimo českých lidových písní i písně zahraniční. Například maďarské, německé, lotyšské, švédské, rumunské a další Kapitola 10 V této lekci kapitole získají děti zakrytím prvních šesti dírek až po prostředník pravé ruky nový tón, a to e 1. K této notě nechybí v kapitole ani prstový hmat na obrázkové ilustraci v začátku kapitoly. Tón e 1 Novým termínem pro tuto lekci je tečka u noty, která má za úkol motu prodloužit o polovinu její délky. Bude tedy nota půlová s tečkou trvat tři doby a budeme ji nazývat tříčtvrťová. Novou notu i poučku si děti vyzkouší v sedmi cvičeních této kapitoly. Písničky nejsou pouze ve tříčtvrťovém taktu, ale i v taktu celém. Například písničky Pod naším okýnkem, což je velmi známá lidová píseň nebo Támhle chaloupka. Ve cvičení 1, 2 a 7 se užívá tříčtvrteční takt a písně jsou použity ze zahraničí. 43

44 Kapitola 11 V kapitole jedenáct se děti naučí další nový tón d 1. Tento tón patří u začátečníků mezi nejobtížnější. Děti musí zakrýt všechny dírky kromě poslední. Autor hmat popisuje takto: Při hraní spodního tónu d 1 musíme dokonale zakrýt všechny dírky kromě poslední. Je to velmi obtížné a sebemenší chyba se projeví falešným tónem. Dírky zakrýváme bříšky a ruku držíme volně. (Daniel, 1991, s. 17). Pro představu slouží obrázková ilustrace tónu i hmatu. Tón d 1 Počínaje touto lekcí si děti budou pomáhat rytmickými slabikami. Autor určil pro notu čtvrťovou slabiku tá, pro půlovou tá-á a místo čtvrťové pomlky slůvko nic. V této kapitole se také zavádí takt dvoučtvrťový, který má dvě doby. Nejprve si ho děti procvičí v prvním cvičení Řežme dříví, kde používají pouze noty čtvrťové a pomlky. Samozřejmě se nezapomíná na novou notu. Ve druhém, třetím a čtvrtém cvičení už jsou znázorňovány všechny hodnoty not, kromě noty celé. V pátém, šestém a sedmém cvičení si žáci procvičují především tón d 1 v jiných rytmech např. čtyřčtvrteční Kapitola 12 Ve dvanácté lekci se děti setkávají s nejnáročnějším tónem této učebnice c 1. Autor hru tohoto tónu popisuje následovně: Nejhlubší tón c 1 se ozve, zakryjeme-li dokonale všechny dírky. Zvykněme si kontrolovat se hmatem a naučme se cítit každý jednotlivý prst. Lepšímu ozevu spodních tónů pomáhá zvětšení ústní dutiny snížením jazyka a dolní čelisti a jemnější nasazení tónu. (Daniel, 1991, s. 18). Novým pojmem této kapitoly je nota osminová. Ta je zde spojována trámcem (dvě noty osminové) a rytmizuje se rytmickými slabikami ta-te ta-te. 44

45 Rytmické slabiky Nové učivo si žáci procvičují v sedmi skladbách. Jsou jde obsaženy jak lidové písně dětmi známé, tak i dětmi neznámé. Od třetí skladby se objevuje práce s osminovými notami ve dvoučtvrťovém taktu Kapitola 13 Ve třinácté lekci kapitole se děti seznamují s novým rytmem a to takovým, že v písničkách a skladbách budou hrát v taktu dvě noty osminové a jednu notu čtvrťovou. Autor u tohoto rytmu uvádí i nové rytmické slabiky a to ta te tá. Rytmické slabiky 2 První lidové písně, kdy si žáci daný jev procvičí se jmenují A já sám a Zelená se bučina, kde mimo jiného procvičí také čtyři noty osminové v taktu a jejich střídání. Do třetí písničky Uťal bučka u potučka je dětem přidán takt s jednou notou čtvrťovou a pomlkou čtvrťovou. Tento základní jev už by měli mít žáci dobře zvládnutý a neměli by mít problém se správným zahráním písně. Ve čtvrté lidové písni této kapitoly si děti připomenou takty se dvěma noty čtvrťovými. Jmenuje se Kovaříček a patří mezi ty méně náročné. 45

46 V další, šesté skladbě Nestůjte mládenci pod okny se žáci seznámí s novým znaménkem prima volta zančí poprvé a seconda volta značí podruhé. Je důležité děti na tento jev upozornit a procvičit především přechody mezi takty. Nestůjte mládenci pod okny Kapitola 14 Nová čtrnáctá lekce přináší novou hudební teorii. Děti se učí hrát stupnici C dur. Tím, že znají všechny tóny potřebné pro tuto řadu tónů, nebude to pro ně tak těžké. Autor doporučuje a zmiňuje nejprve dětem sdělit, co to ta stupnice je, že se hraje od tónu c 1 po tón c 2, a že by se ji měli naučit hrát zpaměti a zahájit s ní každou další příští lekci. Stupnice C dur Autor zvolil pro procvičení a upevnění skladby ve dvoučtvrťovém taktu. Jsou to například Zpívejte vážanští kohouti, kde si děti vyzkouší, jak jdou jednotlivé tóny za sebou v písni, Keď ja pojdem na tú vojnu, kde po zvládnutí hry jednotlivce se zavede kánon. V další a krásné skladbě Anglický pochod si děti vyzkouší skok mezi nižším tónem a o třeba dva vyšším. V závěrečné lidové písni přichází na řadu skok s nejnižšího tónu stupnice c 1 na c 2, kdy je důležité nejprve tento problematický jev procvičit a pak teprve zahrát celou skladbu. V posledních dvou písních si děti procvičí a zopakují některé doposud naučené noty nebo hodnoty not. Zmínila bych hlavně píseň Už ty pilky dořezaly, kterou děti znají už z mateřské školy a tím, že má velmi chytlavou melodii, se ji velmi dobře naučí hrát Kapitola 15 Patnáctou lekci zařadil autor do období Vánoc. Tento čas je plný vánočních koncertů a vystoupení, a tak sem nezapomněl zařadit některé známé koledy například Pásli ovce valaši, Štědrý večer nastal, Dej Bůh štěstí, Veselé vánoční hody nebo Štěstí zdraví. 46

47 Kapitola 16 V šestnácté lekci se děti seznamují s novým hudebním pojmem. Autor ho charakterizuje takto: Oblouček spojující dvě nebo více nestejně vysokých not značí, že se tyto tóny mají hrát vázané legato. První tón nasadíme jazykem dú a další tóny hrajeme pouze změnou hmatu bez přerušení dechu. (Daniel, 1991, s. 21). Doporučuje si legato vyzkoušet nejprve stupnici C dur. Stupnice C dur s legatem K tomu slouží první cvičení v této kapitole a také píseň Už mou milou do kostela vedou. Vázání neboli legato si žáci upevní také v dalších cvičeních. Třetí a čtvrté je zvolené ve dvoučtvrťovém taktu a děti spojují pouze dvě spojené noty osminové. V páté a šesté písni Náš táta šel na houby a Na tý louce zelený se žáci učí vázat buď dvě noty čtvrťové nebo jednu půlovou a druhou čtvrťovou. V těchto dvou skladbách si i mimo jiné děti zopakuji co je to prima volta a sekunda volta. V poslední skladbě této lekce se objevuje vázání tří tónů, které jdou postupně za sebou Kapitola 17 Počínaje touto lekcí žáci začínají s nácvikem hry podle vlastní představy, bez not. V každé druhé následující lekci je vždy na konci napsán začátek známé písně a jejich úkolem je vždy danou píseň poznat a podle sluchu dokončit. Zvolenými písněmi v této kapitole sloužící k procvičení doposud naučených not, pojmů a rytmů jsou například V širom poli hruška stoji, kde se i mimo jiné děti naučí rytmus nový a to dvě noty osminové a dvě čtvrťové ( ta te tá tá ), Pásla husy pode dvorem, kde je typický tříčtvrteční rytmus a Jo ti povidam, kde trénují střídání taktů s noty osminovými a čtvrťovými. 47

48 Rytmické slabiky Kapitola 18 V kapitole osmnáct se děti naučí další nový tón e 2. Tento tón patří mezi tóny druhé oktávy a vyžaduje delší procvičení. Autor hmat popisuje takto: Vrchní e 2 se hraje jako spodní, pouze palcová dírka se zakrývá jen zpola. Stačí mírně palec odsunout a ostřeji tón narazit. (Daniel, 1991, s. 17). Autor také zdůrazňuje pečlivé procvičení spojů se všemi spodními tóny. Pro představu slouží obrázková ilustrace tónu i hmatu. Tón e 2 Novým rytmem pro tuto kapitolu je tříčtvrteční takt s dvěma notami osminovými, jednou notou čtvrťovou a jednou čtvrťovou pomlkou ( ta te tá nic ). Žáci by si měli nejprve procvičit počítání podle rytmických slabik ústně a pak teprve přejít k hraní. Rytmické slabiky 4 V lekci si děti zahrají celkem 7 písní. V první a druhé z nich Umrem, umrem se žáci naučí používat tón e 2 v postupu e 2, d 2, c 2, h 1 a a 1. Třetí (Adámku náš), čtvrtá a pátá slouží k procvičení a naučení postupů mezí vzdálenějšími tóny např. a 1 e 2. 48

49 Nejzajímavější skladbou této kapitoly je Andulko šafářová, která je napsaná pro dva hlasy (flétny), a tak ty šikovnější děti mohou ve dvojicích i skupinkách tuto krásnou lidovou písni zahrát Kapitola 19 Tato kapitola není ničím zajímavé. Slouží k procvičení již naučené látky a také k procvičení spojení not osminových a půlových v taktu tříčtvrťovém. Pro notu půlovou se děti učí novou slabiku k zapamatování a to tá-á. V této kapitole bych ráda zmínila nejpoutavější skladby nebo písně. Třetí skladba této kapitoly upoutá vzhledem etudy, kdy se děti učí střídat rychle za sebou jednotlivé noty. Zde autor použil rytmus tříčtvrteční s takty, které obsahují převážně za sebou jdoucích šest not osminových. Pátá lidová píseň Husičky, haj upoutá hráče možností hrát dvojhlasně, kdy každá hlas hraje něco jiného Kapitola 20 Ve dvacáté kapitole se děti naučí další nový vrchní tón f 2. Autor upozorňuje hráče na to, že stejně jako pro tón f 1 máme dva způsoby hmatu podle druhu flétny. Pro představu slouží obrázková ilustrace tónu i hmatu. Stejně jako u tónu e 2 je důležité procvičení zakrývání zadní palcové dírky. Tón f 2 49

50 V první a ve druhé písni této kapitoly A já su z Lidečka si děti procvičí střídání tónů e 2 a f 2. Třetí a čtvrtou lidovou píseň Čížečku, čížečku a Šli panenky silnicí znají děti od mateřské školy a pomohou jim lépe nový tón zvládnout. Pátá skladba Ej, lásko, lásko je napsána pro dva hlasy, kdy první hlas mohou hrát ti, co zvládají nový tón lépe a jsou šikovnější a druhý hlas ti, co si ještě tolik nevěří a potřebují delší čas na naučení. Pokud jsou to žáci, kteří zvládají a nejsou mezi nimi rozdíly, můžeme hlasy prostřídat. Tato lekce se věnuje také novému způsobu hraní kánonu. Druhý způsob kánonu spočívá v tom, že všechny hlasy začnou najednou, každý od své číslice. A u té číslice pak také skončí. (Daniel, 1991, s. 26). Šestá skladba, která je touto formou napsaná obsahuje tři hlasy a každý z nich hraje něco jiného. Je zachován pouze tříčtvrteční rytmus, ale noty, které jednotlivé hlasy hrají, jsou odlišné Kapitola 21 Dvacátá první kapitola dětem přináší nové spojení not. Ve skladbách začínají hrát spojení osminových, čtvrťových a půlových not v taktu čtyřčtvrťovém. Zde autor využil motivaci a použil písně psané pro dva hlasy flétny. Jsou to Týnom, tánom, náročnější Spi sýnáčku spi a Milá, čo robíš? Rytmické slabiky 5 50

51 Kapitola 22 V kapitole dvacet dva se děti naučí nový tón a tím je b 1. Tento tón patří mezi snižované tóny a je důležité ho pečlivě procvičit Autor tento tón a jeho hru popisuje takto: Snížení tónu o půltón se označuje b zvaným bé, které platí do konce taktu, v němž bylo napsáno. Snížené h se jmenuje b (hes) a hraje se zakrytím první, druhé, čtvrté a páté dírky. (Daniel, 1991, s. 28). Pro představu slouží obrázková ilustrace tónu i hmatu. Autor v této lekci použil lidové písně, které děti znají a nejsou rytmicky náročné. První z nich je Holka modrooká, kde si žáci procvičí b ve čtyřčtvrtečním taktu u noty osminové, druhá z nich Už se ten tálinskej rybník nahání upoutá valčíkovým rytmem a ve třetí písni Okolo Třeboně autor použil hraní ve dvojhlasu Kapitola 23 Ve dvacáté třetí lekci čeká děti nová stupnice F dur. Autor ji a její hru pro děti charakterizuje následovně: Začneme-li tónovou řadu tónem f, musíme nahradit tón h tónem b, abychom dostali správné znění durové stupnice. Znaménko bé pak napíšeme na začátek řádku za klíč jako označení nové tóniny, která se podle základního tónu f nazývá F dur. Znaménko bé pak platí pro celou skladbu. (Daniel, 1991, s. 29). Před samotným hraním písní mají děti za úkol se danou stupnici naučit nazpaměť. K tomu jim poslouží první cvičení. Stupnice F dur Autor pro trénování nové stupnice zvolil veselé a oblíbené lidové písničky Žádnyj neví, co jsou Domažlice, Škubejte kravičky a Na tom bošileckým mostku. Poslední skladba této kapitoly je napsaná formou kánonu. Zde se nám objevuje nové znaménko korunka, která označuje ve skladbě poslední tón a prodlužuje ho. Kánon od Johannese Brahmse je napsán pro čtyři hlasy. 51

52 Kapitola 24 V této lekci čeká děti nový tón v horní poloze a to g 2. Stejně jako u předešlých horních tónů se g 2 liší od tónu spodního pouze nepatrně pootevřenou palcovou dírkou. Tón g 2 Po procvičení nového tónu v prvním cvičení přecházení děti k písničkám. Autor záměrně vybral písničky pro menší děti, jelikož jsou dobře známé a patří mezi oblíbené. Jsou to Tluče bubeníček, Já mám koně nebo Loučení, loučeni. Poslední a velmi krásnou lidovou slovenskou písní pro závěr kapitoly je Dobrú noc, kterou si děti zahrají dvojhlasně a pokud se jedná o sourozence, mohou si ji zahrát na dobrou noc před spaním Kapitola 25 Dvacátá pátá kapitola obsahuje pouze cvičení na procvičení předtaktí v jednoduchá skladbách ale i v kánonech či ve dvojhlasé skladbě. V úvodu je krátce popsáno, co to předtaktí je a jak se hraje. Neúplný takt na začátku skladby se nazývá předtaktí a doplňuje se obvykle s posledním taktem na celý takt. (Daniel, 1991, s. 31). 52

53 Kapitola 26 V nové kapitole se žáci setkávají s pojmem křížek a zvyšování tónu. Stejně jako u bé je důležitá charakteristika tónu, kterou autor podal takto: Zvýšení o půltón se značí křížkem. Jméno zvýšeného tónu vytvoříme přidáním koncovky is k původnímu názvu. Zvýšené f se tedy jmenuje fis a hraje se opět dvojím způsobem. (Daniel, 1991, s. 32). Tón fis 1 Krásnými a dobře zvolenými písněmi pro procvičení tohoto nového tónu jsou například Andulko, mé dítě a Kudy, kudy, kudy cestička, kde si děti daný jev dobře procvičí. Kapitolu uzavírá lidová píseň ve dvojhlasé formě Sil jsem proso, kdy první hlas používá tóny vyšší oktávy a hraje melodii této písně a druhý hlas je použit z písně Hrály dudy a obsahují tóny odlišné a spíše v nižší poloze. I z takto dvou rozdílných skladeb jde vymyslet vtipná dvojhlasá píseň a napomáhá u dětí rozvíjet chuť se něco nového naučit a hrát s chutí Kapitola 27 Ve dvacáté sedmé kapitole se děti seznámí s používáním čtvrťové pomlky v taktu tříčtvrtečním. Tato nová látka není vůbec těžká, a tak autor pro její procvičení použil víceméně skladby pro dva hlasy. Děti už jsou zkušené a měly by hru dobře ovládat a platí zde pravidlo, že ve dvou jde všechno lépe. Rytmické slabiky 6 53

54 Lidovými písněmi, které autor zvolil pro tuto hru jsou: Kdo to jde nám, Měj mě, Jeníčku a Na našem dvoře. Zde si žáci procvičí čtvrťovou pomlku mezi dvěma notami čtvrťovými Kapitola 28 V této kapitole čeká žáky poslední tón, který se budou v učebnici učit. Je jím fis 2. Tento tón se od spodního tónu liší, a tak autor zdůrazňuje zapamatování si tohoto rozdílu. K představě slouží obrázková ilustrace hmatu. Tón fis 2 Písně pro procvičení nového tónu zvolil autor lidové. Jmenují se Dybych já věděla, Když jsem já byl malý chlapec, Vyletěla holubička a Čtyři koně jdou, která je napsána pro dva hlasy. Všechny použité písně patří mezi náročnější a předpokládají, že děti flétnu umí ovládat, zvládají všechny naučené tóny a hudební teorii. 54

55 Kapitola 29 V předposlední kapitole čeká děti poslední hudební teorie. Žáci se už naučili stupnici C dur i F dur, a tak autor uvádí i stupnici G dur. Začneme-li tónovou řadu tónem g, musíme místo f použít tónu fis, abychom dostali správnou melodii durové stupnice. Nová tónina se podle základního tónu g jmenuje G dur a jeden křížek pro fis za klíčem bude jejím označením. (Daniel, 1991, s. 35). Stupnice G dur Stejně jako u předešlých stupnic, se ji mají žáci nejprve naučit hrát zpaměti. Pro představu správné naučení poslouží první cvičení, ve kterém nejprve hrají tóny g 1 g 2 vzestupně i sestupně, a ve druhé verzi zapojí mezi tóny vázání. Autor pro trénink této stupnice zvolil lidovou píseň Teče voda z javora, kde se děti naučí střídat jednotlivé tóny za sebou. Další dvě písně Na horách, na dolách a Mozeka hrála jsou utvořeny pro dva hlasy. Stejně jakou některých předešlých dvojhlasých písní je každý hlas utvořen z jiných tónů a not. Proto je velmi důležité nejprve jednotlivé hlasy procvičit zvlášť, a pak teprve dát oba hlasy dohromady. 55

56 Kapitola 30 Závěrečná kapitola se věnuje opakování. Žáci si zde připomenou, co se doposud naučili. V písních najdou všechny naučené noty c 1 g 2, veškerou hudební teorii (repetice, legato, béčko, křížek, ), rytmické uspořádaní not i uzpůsobení písní pro dva i více hlasů. Mezi ty nejkrásnější patří Boleslav, Boleslav, která je zaměřena na notu b, Teče voda, teče, kde se objevují pomlky čtvrťové ve tříčtvrtečním taktu a vázání tří not, Spadla mi šavlička, kde si děti zopakují, co je to předehra a křížek před notou, u písně Ach synku, synku si připomenou vázání dvou not osminových a stupnici F dur a u písně Ráda, ráda naučené vrchní tóny. Poslední skladba, kterou zde autor použil se skládá ze čtyř lidových písní a slouží tak pro čtyři hlasy. Prvnímu hlasu náleží píseň Jede, jede poštovský panáček, druhému Já do lesa nepojedu, třetímu Neviděli jste tu mé panenky? a poslednímu Mně se, mně se všecko zdá. Všechny čtyři lidové písně hrají jednotlivé hlasy současně, a proto to může být pro děti zábavné a vtipné. Po poslední písni následuje abecední seznam všech použitých písní a tabulka hmatů. Tato učebnice není autorovou poslední a navazují na ní další dva díly. 56

57 3 Komparace učebnic a praktická část Na úvod své praktické části bych ráda uvedla pár informací k porovnávání učebnic a také ke svým poznatkům z praxe. Výuce flétny se věnuji již 3 roky. Dva roky jsem působila v DDM v Olomouci, kdy jsem učila Veselou flétničku pro začátečníky a pokročilé. Měla jsem dvě skupinky po sedmi dětech ve věkovém rozmezí 5-12 let. S možností jít pracovat na základní školu u nás v obci se mi naskytla příležitost dál ve výuce flétny pokračovat. Děti jsem převzala po své kolegyni a plně se začala výuce a porovnávání učebnic věnovat. Žáky mám rozdělené na tři skupiny. První z nich tvoří sedm prvňáčků, kteří s flétničkou začínají. Druhou tvoří sedm druháků a čtyři třeťáci, kteří již mají něco málo za sebou, ale jejich hra ještě není dostatečně rozvinutá. Poslední tvoří pět dětí ze čtvrté třídy a tři z páté třídy, kde děvčata a chlapci zvládají základní učivo a výuku můžeme dále prohlubovat o nové tóny a hudební teorii. Po celou dobu své praxe využívám všechny tři učebnice a zároveň se je snažím zařazovat do výuky. Moje praktická část proto obsahuje porovnání a také názory na jednotlivé učebnice. Snažila jsem se zmapovat, co v jednotlivých učebnicích najdeme, v čem se navzájem liší, jak se s jednotlivými komponenty dá v hodině pracovat, co je pro děti vhodné a má smysl, a co podle mého názoru není dobré ve výuce používat. Všechny fotografie a hudební nahrávky jsou pořízeny z mé nynější praxe na základní škole, kde flétnový kroužek vedu. Praktická část obsahuje také ukázky mých příprav na hodinu, kde ukazuji, jak jdou jednotlivé učebnice propojit a jak s nimi pracovat. 57

58 Koncepce učebnic Flauto dolce 1 Flautoškola 1 Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami Členění nových kapitol (nadpisy) Ano Ano Ano Grafické zvýraznění nového učiva Z části Ano Ano Grafické zvýraznění problematických míst Ano Ne Ne Omalovánky Ne Ne Ano Doplňovací cvičení Ne Ano Ne Ilustrace Ne Ano Ano Věková kategore 7- více let 6-10 let 5-8 let Metodický sešit Ne Ano Ne Členění nových kapitol Nejlepší znázornění nových kapitol nalezneme ve Hrátkách s flétnou, písničkami a pastelkami, kde každá kapitola obsahuje tučný nadpis s novým učivem a doplňujícím obrázkem. Všechny malé děti potřebují jasně vědět, co je v hodině čeká, a co nového se budou učit. Velký tučný nadpis žáčka upoutá lépe než jen nějaká číslice nebo malý nevýrazný nadpis. I tak se však setkávám v hodině s žáky, které nadpis nezajímá a ptají se mne, co budeme v dnešní hodině dělat. Ve Flautoškole nalezneme též členění kapitol, ale na rozdíl od učebnice paní Hlavaté obsahuje každá další kategorie, které jsou koncipovány podle obsahu vyučované látky. Příkladem jsou, nové hmaty, zvuky, flétnová řeč, písničky,.... Dětem to může připadat zmatené, jestliže nepostupujeme podle stránek a jednotlivé stránky přeskakujeme. Stejně jako u Hrátek s flétnou, písničkami a pastelkami tato učebnice obsahuje tučné a velké nadpisy, které děti pro svou hru potřebují pro upoutání pozornosti. U obou těchto učebnic postrádám barevné znázornění kapitol a nové látky. Jelikož jsou tyto učebnice věnovány právě dětem, nebála bych se nějakého motivačního obrázku navíc, či bych zvolila tučný barevný nadpis. Co se týče Flauto dolce, každá kapitola je označena pouze číslem, a tak žáčkům neřekne nic o tom, co je čeká a jaká nová látka je bude hodinou provázet. Tento styl nadpisů je spíše uzpůsoben pro starší žáky, kteří nepotřebují žádné grafické ani obrázkové znázornění a umí se v učebnici orientovat. 58

59 3.1.2 Grafické zvýraznění nového učiva V učebnici Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami autorka zvolila pro zvýraznění nového učiva vždy tučné písmo a obrázkovou ilustraci pro rytmus i tón. Ke každé nové notičce pak autorka použila jméno a postavu (například princezna Cecilka, kočka Fifinka, čertík Emílek, ) a obrázek umístila přímo do notové osnovy, což vede k lepší představě a děti si tak noty lépe zapamatují. Ze své praxe můžu potvrdit, že žáci si lépe pamatují noty, které jsou doprovázené právě s určeným jménem nebo postavou. Jsem zvyklá hlavně u dětí první a druhé třídy volit tato jména doprovázející jednotlivé tóny. Malé děti nemají představu o tom, co nota vůbec je a velmi špatně tento pojem chápou. U těchto žáčků volím tedy tuto hravou formu a někdy zapomenu a zařadím ji i pro větší děti (4. 5. třída), které by už měli spíše slýchávat správné názvy not. Dále pak autorka zvolila u nové nebo opakující se látky tučný vykřičník, který má za úkol děti pozastavit a připomenout jim nebo ukázat novou látku, zopakování či procvičení. Ve Flautoškole manželů Kvapilových nalezneme podle mého názoru nejlépe znázorněné nové učivo. Všechny hudební pojmy jsou vždy ukázaný ve žlutém rámečku s velkým tučným nadpisem a obrázkovou charakteristikou. Žlutá výrazná barva je zvolena velmi dobře, jelikož děti upoutá a upozorní je na výuku nové a důležité hudební teorie. Každý tón obsahuje obrázkovou charakteristiku hmatu přímo na flétně a k němu patří i znázornění tónu v notové osnově. K některému probíranému učivu nechybí ani obrázková charakteristika, která je připodobněním k danému jevu a charakterizuje danou látku či nový pojem. Znázornění nového hudebního pojmu Pro děti nejméně vhodné znázornění nové látky obsahuje učebnice Flauto dolce, kde sice nalezneme obrázkovou ilustraci tónu či hudební teorie, ale důležitý text je napsán malým a nevýrazným písmem. Mám zkušenosti s tím, že děti malá a nevýrazná písmenka číst nechtějí a prosí mě o mé vlastní vysvětlení probírané teorie. 59

60 U nových pojmů a tónů postrádám barevnou ilustraci a něco, co by zaujalo na první pohled. Kvůli tomuto problému učebnici využívám spíše u větších dětí, které obrázky už nepotřebují a umí se soustředit pouze na hru. Když jsem ji zkoušela použít pro druhou a třetí třídu, děti se mi v ní ztrácely a nevěděly, co konkrétně si mají zapamatovat. Slýchávala jsem i názory, že z téhle učebnice se učit nehodlají, že je pro ně moc stará, a i se mě ptali, kdo ji napsal, a kdy to bylo. Proto pokud používám tuto učebnici, vybírám pouze dobře znázorněné nové učivo a malým dětem ho vůbec nedávám Grafické zvýraznění problematických míst V jediné učebnici, a to ve Flauto dolce, se setkáváme se zvýrazněním problematických míst. Autor pro ně zvolil tučný hranatý rámeček nebo tečkovaný rámeček a umístil ho přímo do písniček nebo skladeb. Děti podle toho ví, co si mají nejvíce procvičit a trénovat, a co jim dělá největší problém. Možná by jich mohlo být v písních či skladbách znázorněno více a nemusela bych si je tvořit sama. Je pravda, že každé dítě je individuální osobnost a potřebuje trénovat něco jiného, ale myslím, že pan profesor Daniel zvolil ta nejvíce problematická místa, která dělají problém úplně všem, a to bez výjimky. Toto velmi postrádám u předchozích dvou učebnic Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami a Flautoškola, kde autoři sice zvolili cvičení k procvičení daných jevů, pomocí různých cvičení a úkolů, ale do písniček a skladeb už žádné označení nepoužili a spoléhají na to, že děti vše zvládnou a nemusí mít nic znázorněné. Dále pak brali ohled na dětskou individualitu, což je sice pěkné, ale děti se občas v těžších písních ztrácí, a tak by nebylo na škodu některé to zvýraznění problematického místa uvést. Já sama se neorientuji pouze podle zvýrazněných míst a cvičení a do skladeb nebo písní si rámečky tvořím sama, podle toho, co v hodinách slyším, a z čeho ze své praxe vím, že žákům dělá největší problém. 60

61 3.1.4 Omalovánky Jedinou učebnicí, ze které můžeme omalovánky použít je Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami. Autorka zde zvolila omalovánky jako motivační prvek, kdy si děti mohou za zvládnutí nového tónu či hudební teorie vybarvit obrázek. Během své praxe jsem se nesetkala s dětmi, které by motivační prvek nepotřebovaly. Pokud učím nový tón, dětem ho nejprve přiblížím a seznámím je s ním, potom jim ukáži, jak se nový tón hraje, oni si ho též zkusí, a jelikož vím, že neudrží dlouhou pozornost, zvolím právě omalovánku, která děti zklidní a připraví je na další hru. Dále pak vybarvování slouží k relaxaci a uvolnění. Malé děti potřebují přestávky z důvodu krátké pozornosti, a zde je důležité kvalitně je využít s nedat prostor dětem na zlobení. Ráda tedy v odpočinkových chvílích tyto omalovánky volím nebo použiji hudební hru. Musím podotknout, že omalovánky skvěle fungují u dětí nižších tříd, především v první a ve druhé třídě. Moji žáci se vždy těší, co nového si budou moct vybarvit a mají větší chuť pracovat a zlepšovat se. Někdy mě i prosí, zda nemám omalovánek více. Dále pak tyto omalovánky využívám ve chvílích, kdy s dětmi potřebuji pracovat individuálně a musím pro ostatní ze třídy připravit činnost, aby nezlobili. U větších dětí se setkávám s problémem, kdy se jim vybarvovat nechce a nebaví je to. Z tohoto důvodu od třetí třídy volím spíše učebnici manželů Kvapilových, kde jsou zajímavá cvičení a úkoly a v páté třídě především Flauto dolce, kde si zase žáci mohou domyslet písně či skladby. Občas však nějakou tu malou omalovánku v těchto učebnicích postrádám. Bylo by dobré do nich zařadit například dokreslovací obrázky not či taktů. Omalovánka 61

62 3.1.5 Ilustrace Ilustrace patří mezi důležité prvky při výběru učebnic. Proto nerada používám u menších dětí Flauto dolce, kde je ilustrace nepatrná a učebnice více méně obsahuje pouze notové zápisy písní nebo skladeb. Není ničím poutavá a mým žákům připadá nudná. V dětech nevyvolává žádné emoce, a když jsem jim na lavici položila všechny tři učebnici, tak tuto si vybrali pouze dvě dívky, které hrají delší dobu a obrázky nepotřebují. Zato učebnici, kterou si děti nejvíce vybíraly byla Flautoškola. Ilustrátorka Alžběta Skálová zde použila barevné malované obrázky, které skvěle doplňují probíranou látku či nové tóny. Učebnice je vkusná a obrázků zde není příliš. Na děti působí klidným dojmem a nejsou z ní rozrušené. Celkovou výtvarnou koncepci považuji za zdařilou a pro děti vhodnou, jelikož je nerozptyluje ani v nich nevyvolává nechuť něco nového se naučit nebo zkusit. Ilustrace Flautoškola Ve třetí učebnici Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami ilustrátor/ka zvolila pro černobílé omalovánky, které si děti mohou po splnění úkolu nebo písničky vybarvit. Tato ilustrace slouží sice k motivaci, ale černobílé obrázky nepovažuji za právě vhodné a atraktivní pro děti. Musím podotknout, že mi zde na některých stránkách barevná ilustrace chybí, hlavně pokud je probíraná nová hudební teorie, i když je pravda, že pokud učebnici děti vybarvují, dodá jí to určité kouzlo a každá z nich je individuálním dílem každého dítěte. 62

63 3.1.6 Doplňovačky Jedinou učebnicí s doplňovacími cvičeními je Flautoškola. Tuto učebnici tedy ráda využívám ve chvíli, kdy chci, aby si žáci něco zopakovali nebo si upevnili, či procvičili nové učivo. Volím je vždy na začátku hodiny nebo ve chvílích, kdy potřebuji pracovat individuálně s jednotlivými žáky. Perfektně také fungují rekapitulační cvičení na konci každé kapitoly, kde si žáci zopakují, co nového se v ní naučili. Já jim vždy na konci kapitoly ráda dávám u tohoto úkolu jedničku, která je podle mého názoru motivací, pro splnění další kapitoly. Malé děti jedničky potřebují, je to pro ně něco posvátného a důležitého. Nejvíce se mi líbí a využívám doplňovací úkoly typu dokresli, namaluj. Doplňovací úkol 1 Dalšími typy doplňovaček, se kterými se zde můžeme setkat, jsou například: Doplň flétnovou řeč, Vymysli svoje cvičení, Vymysli svoje říkadlo nebo Vymysli rytmické doprovody pro tance. Doplňovací úkol 2 Děti tyto úkoly velmi baví a skoro každou hodinu je po mně vyžadují. Je to pro ně něco nového a vždy to hodinu dokáže zpestřit. Žáci rádi projevují svoji vlastní fantazii, a proto si tuto učebnici z tohoto hlediska velmi oblíbili. 63

64 Doplňovací úkol 3 V dalších dvou učebnicích jak ve Flauto dolce, tak Ve hrátkách s flétnou, písničkami a pastelkami bohužel doplňovací cvičení chybí, což mi přijde jako velká škoda. U těžších tónů nebo cvičeních toto velmi postrádám. Dětem zde není dán prostor vytvořit si něco vlastního a projevit se, což může vést ke stereotypním a nudným hodinám. Navíc pokud se děti nudí, naruší to celých chod vyučovací hodiny a špatně se pak pracuje. Pokud potřebuji, aby děti pracovali samostatně, tuto učebnici nevolím nebo k nim doplním cvičení z Flautoškoly Věková kategorie Všechny tři učebnice jsou zvoleny pro děti mladšího školního věku. V první třídě, kde jsou malé, a ještě něčím nepopsané děti, volím Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami, kde autorka zvolila hravou metodu a těmto dětem to vyhovuje. Učebnice je sice i pro starší děti (druhá třída), ale tam jsem zvyklá volit už učebnici Flautoškolu. Tito žáčci vyžadují relaxační cvičení (omalovánky) a stručné a jasné vysvětlení nové látky či nových písniček. A nějakou tu odměnu na konci probrané kapitoly nebo nové hudební teorie. Pro děti na prvním stupni je vhodná též učebnice Flautoškola, která na rozdíl od Hrátek s flétnou, písničkou a pastelkami obsahuje náročnější cvičení a úkoly. Její velikou výhodou je okamžité upoutání a povzbuzení dětí, se něco nového naučit. Celá učebnice působí hravým a legračním způsobem, a tak i ti největší bručouni mají na tváři při práci úsměv. 64

65 Autoři též zvolili perfektní uvolňovací cvičení, rytmická cvičení či doplňovací cvičení, a tak i ti největší lenoši v mém kroužku rádi s touto učebnicí pracují. Flauto dolce jsem díky její stručnosti a náročnosti zařadila pro starší děti, které už tolik nepotřebují hravou metodu a radši si něco zahrají. V páté třídě mi je velkým pomocníkem, kdy se snažím z dětí dostat maximum a přeji si, aby z nich byli skvělí hudebníci a ve hře na tento hudební nástroj pokračovali i na druhém stupni buď samoukou nebo návštěvou základní umělecké školy. Jsem velmi ráda, že všechny tři učebnice, které používám ve svých hodinách, jsou přiměřeny věku dítěte a nekladou na ně příliš vysoké nároky Metodický sešit Ze tří učebnic, které pro výuku používám má pouze Flautoškola manželů Kvapilových metodický sešit. Metodický sešit podává podrobný popis práce s učebnicí a mnoho podnětů a nápadů pro výuku hry na zobcovou flétnu u dětí mladšího školního věku buď v kroužcích nebo na ZUŠ. Jedná se o komplexní souhrn podrobných a důležitých informací týkajících se hry na zobcovou sopránovou flétnu. Metodický sešit je sám o sobě jedinečnou metodickou pomůckou nejen pro učitele, ale i pro rodiče, kteří vyučují děti sami. Podrobně je zde popsána také problematika probíraná v učebnici. Nalezneme zde také fotografický názorný materiál. V jednotlivých lekcích se probírá práce s tónem, artikulace, problematika ladění či správné hmaty. Musím se přiznat, že tento sešit moc nevyužívám a jdu si do něho pro radu pouze tehdy, kdy si nejsem jistá, jestli učím daný tón správně. Pro některé nezkušené a začínající učitele je to však dobré vodítko, jak všechno a hladce zvládnout. Určitě tedy každému začínajícímu učiteli doporučuji si ji aspoň přečíst a pokud pracují pouze s jednou učebnicí (Flautoškolou) bylo by dobré mít tento metodický sešit po ruce v knihovně. Kde bych metodický sešit uvítala, je u učebnice Flauto dolce. Myslím si, že pro spoustu kantorů by to bylo ulehčení práce. Cvičebnice je v některých chvílích náročná a občas si s některými písněmi nevím rady chybí mi stručný popis, jak s nimi pracovat a rozvíjet je dál. 65

66 Technika hry Flauto dolce 1 Flautoškola 1 Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami Seznámení s flétnou Ano Ano Ne Držení flétny Ano Ano Ano Postoj při hře Ne Ano Ano Dechová cvičení Ne Ano Ano Naznačení nádechu v notách Ano Ano Ano 1. vyučovaný tón h 1 g 1 h Seznámení s flétnou Podle mého názoru nalezneme nejlepší seznámení s flétnou ve Flautoškole, kde se autoři nebáli zvolit názornou obrázkovou černobílou ilustraci s nenáročným popisem. Je zde popsán nejprve první díl flétny hlavice, dále pak střední díl střední díl a nechybí ani popis části poslední nožky. Seznámení s flétnou Vždy, když začínám s kroužkem v novém školním roce, dětem tuto stránku kopíruji a pak volím velmi jednoduchou hru, kdy do obálky rozstříhám jednotlivé části flétny i s názvy a děti je mají ve skupince správně složit a připojit. Tato činnost se mi v praxi osvědčila, děti baví, a ráda ji do prvních lekcí zařazuji. 66

67 Seznámení s flétnou najdeme i v učebnici Flauto dolce, kde je však obrázková názorná ilustrace zkrácená a cvičebnice obsahuje spíše slovní popsání. Proto bych tuto učebnici určitě nevolila u menších dětí, které neumějí číst a vyžadují učitelovo vysvětlení. V první jmenované učebnici jsou také slova, ale obrázek je pro děti důležitější. Navíc pomocí názorné ilustrace si žáci zapamatují více než u slovního nudného popisu. Děti se učí nápodobou, a tak bychom to neměli opomíjet. Seznámení s flétnou Flauto dolce Ve Hrátkách s flétnou, písničkami a pastelkami seznámení s částmi flétny úplně chybí. Určitě bych při práci s ní doplnila informace nebo obrázky s předešlých dvou učebnic. Pokud s touto učebnicí pracuji, musím použít seznámení s flétnou buď z Flautoškoly nebo Flauto dolce Držení flétny Správné držení flétny patří mezi nejobtížnější prvky hry na flétnu. Často se ve své praxi setkávám s dětmi, které nedokáží flétnu správně držet ani po delší době. Obvykle mají problém s postavením rukou zaměňují levou za pravou, krčí prsty, různě ruku kroutí, a co je nejhorší, časté držení flétny zuby, což je někdy patrné i na nástroji samotném. často flétnu. Bohužel se s tímto problémem nesetkávám pouze u začátečníků. Proto mi v učebnici chybí nějaké cvičení či obrázek, jak tento jev odstranit. 67

68 V prvních lekcích se tedy převážně věnuji správnému držení flétny a správnému postavení flétny v ústech. Chybné postavení flétny v ústech Správné postavení flétny v ústech Pro osvojení používám jednu jednoduchou hry, kdy si děti mají připravit krátké scénky na to, jak flétnu držet správně a jak špatně. Nejprve předvedou špatné držení a po diskusi, kdy si s žáky povídám, co bylo dobře a co špatně, předvedou držení správné. Dále pak dětem vkládám do sborníčků (soubor not a hudební teorie) názorné obrázky a velký tučný nadpis FLÉTNA NENÍ K JÍDLU, ALE KE HŘE! Pro výuku správného držení se mi osvědčila i učebnice Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami, kde je držení flétny názorně ukázáno a popsáno a děti si to podle návodu mohou zkoušet nejen v hodinách, ale i doma. Učebnice obsahuje reálné fotografie, a tak se děti mohou s postavou na obrázku ztotožnit a snažit se jí napodobit. Správné držení flétny 68

69 V učebnici Flautoškola je též znázorněno správné držení pomocí obrázku, ale chybí zde slovní popsání nebo návod. Děti nemusí pochopit, co mají dělat a může to způsobit strach z neúspěchu. Správné držení flétny 2 Jedna moje žačka ze druhé třídy se bojí chodit do mého kroužku z důvodu špatného držení flétny a špatné hry. Celý půlrok dívku upozorňuji, ukazuji ji správnou hru i držení, ta však moje rady neposlouchá, dělá si vše po svém a doma necvičí. Bohužel toto chování ovlivňuje ostatní děti a často také narušuje výuku. Flauto dolce opět obsahuje pouze slovní popis a návod. Zde bych uvítala nějaký názorný obrázek, který by držení charakterizoval a pomohl dětem správnou hru pochopit a upevnit. 69

70 3.2.3 Postoj při hře Dalším problémem při hře je správný postoj. Děti se často hrbí a různě při hře kroutí. Obvykle mají různě zkroucené nohy, které pokrčují. Je důležité hned od začátku žáky vést ke správnému postoji a spíše než v sedě hrát ve stoje. S dětmi hrajeme, jak v sedě, tak i ve stoje. Všimla jsem si i toho, že pokud žáčci při hře stojí, lépe dýchají a lépe se i projevují. Špatná hra na flétnu Pro správné učení postoje využívám učebnici Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami, kde autorka pomocí názorných fotografiích dětem ukazuje, jak správně s flétnou stát. Tyto obrázky dětem tisknu a vkládám jim je do sborníčků (soubor not a hudební teorie). Ve Flautoškole je postoj znázorněn pouze obrázkem bez popisu. Co je v ní ovšem úžasné, je komiks, který nalezneme uprostřed učebnice a jmenuje se Zrcadlo je tvůj domácí učitel, kde je návod na cvičení pro správný postoj. Komiks je velmi zábavný a obsahuje ukázku nesprávného postoje a hry. Komiks 70

71 3.2.4 Dechová cvičení Velmi oblíbenou částí, se kterou vždy zahajuji hodinu, jsou právě dechová cvičení. Správné dýchání je stěžejní pro hru na flétnu. Je velmi důležité, aby děti správně dýchaly a do flétničky neslinily. Dechová cvičení bychom měli zařazovat do každé hodiny a neměli bychom na ně zapomínat. V každé učebnici jsou vysvětlena a znázorněna jinak, ovšem já nejraději používám dechová cvičení z Flautoškoly. Cvičení jsou zde jak slovně popsána, tak obsahují i krásnou barevnou ilustraci. Nejraději používám cvičení se svíčkou nebo bublání brčkem. Děti se u těchto cvičení baví a zažívají to správné uvolnění a přípravu na hru. Bublání dechové cvičení 71

72 Dále pak autoři ze začátku učebnice děti upozorňují, aby nezapomínaly správně dýchat a občas si zacvičili i doma. Učebnice Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami obsahuje odlišný nácvik. Zde se procvičuje dýchání pomocí vyslovování. U dechových cvičení mi však chybí obrázková ilustrace a podrobnější popis. Příklad: Počítání vran Nadýchni se do bříška a začni hezky nahlas říkat říkanku: Oře, oře Jan, přiletělo k němu hejno vran. První praví: Dobře oře. Druhá praví: Nedobře oře. Třetí praví: Dobře oře, a tak dále. Slova nedrmolíme a vyslovujeme zřetelně. (Hlavatá, 1995, s.4) V učebnici od Ladislava Daniela cvičení na správné dýchání chybí. Podle mého názoru měl autor polevit z náročnosti textu a spíše zařadit praktické činnosti pro naučení a procvičení. Slovní popis dětem nic neřekne, žáci potřebují názornou ukázku nebo obrázek Naznačení nádechu v notách Každý z autorů zvolil jiné značení pro nádechy v písních a skladbách. Pan Ladislav Daniel zvolil v notovém zápisu čárku označující moment nadechnutí při hře. Mám zkušenosti s tím, že pro některé děti je to nejlepší způsob vyznačení, kterého si při hře všimnou. Malým mínusem je, že autor nepoužil tučnější čárku a používaná značka v notách může občas zaniknout. Manželé Kvapilovi použili pro nádech v písních a skladbách označení V véčko, které umísťují před takt. Žáci mi občas ale na toto označení zapomenou a nadechují se tam, kde nemají a tím naruší celý chod písně. Jsou však děti, pro které je tento způsob přijatelnější a lépe si ho všimnou. Stejně jako u Flautodolce bych použila tučnější značení. Paní Iveta Hlavatá ve svých skladbách využívá tučný trojúhelník, který umístila víceméně vždy na taktovou čáru nahoru. Trojúhelníček mi přijde trochu malý a v písničkách občas zaniká. Některé děti si ho ani nevšimnou, jestliže na to nejsou upozorněny nebo ho nemají zažitý. Navíc u některých písní je trojúhelníček vložen do kulaté závorky a pro žáky, hlavně malé, to může působit zmatečně. Děti pak neví, zda se nadechnout mají nebo ne. 72

73 3.2.6 První tón Jediná učebnice lišící se počátečním tónem je Flautoškola. Prvním tónem, se kterým autoři děti seznamují, se nazývá g 1. Tento postup výuky jsem zvolila pouze jednou a musím podotknout, že malým žáčkům moc nevyhovoval a měli s hrou problém. Bylo pro ně složité pochopit, že pro hru využívají hned tři prsty. Děti v první třídě mají problém si uvědomit, která ruka je která, natož aby hráli se čtyřmi prsty (palec vzadu a tři prsty vepředu). Trvalo delší dobu, než si na tento způsob navykly. Navíc autoři hned zapojili i další tóny a 1 a h 1. Je pravda, že ze začátku žáci hrají tóny postupně a nestřídají je, ale i tak je to pro ně náročné. Ač je tato učebnice skvělá a ráda ji používám, první tón podle ní nevyučuji. Jsem zastánkyní spíše postupného učení tónů od h 1, který najdeme v dalších dvou učebnicích. Popis první noty je u obou velmi podobný. Obě cvičebnice začínají notou h 1 celou a učí se ji počítat na čtyři doby. Charakteristika tónů se liší pouze ve zvoleném textu. Pan Ladislav Daniel zvolil podrobnější popis, zatímco paní Iveta Hlavatá zvolila obrázek a popis velmi stručný. Pro výuky prvního tónu volím ve své praxi učebnici Hrajeme si s flétnou, písničkami a pastelkami, kde autorka mimo jiného použila k seznámení motivační pohádku O Honzíkovi. Malé děti jsou hravé a potřebují určité přizpůsobení učebnice ke svému věku, což mi právě ve druhé jmenované učebnici Flauto dolce chybí. 73

74 Technika hry Flauto dolce 1 Flautoškola 1 Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami Hudební nauka - noty Ano Ano Ano Hodnoty not, taktu Ano Ano Ano Akordické značky Ne Ano Ne Hudební pojmy Ano Ano Ano Dynamická znaménka a názvosloví Ne Ne Ne Rytmus Ano Ano Ano Rytmické slabiky Ano Ano Ne Hudebni formy Ano Ano Ano Hudební nauka noty Hudební nauka je ve všech třech učebnicích brána stručně a srozumitelně. Ve vyučované látce se cvičebnice shodují. Všechny začínají notou celou a postupně přidávají další hodnoty not a náležitou hudební teorii. Autoři do ní zařadili: notu celou, půlovou, čtvrťovou, osminovou, půlovou notu s tečkou, všechny jejich pomlky, repetici, legato, korunku, křížek, béčko,. Nejlépe popsanou teorii nalezneme ve Flautoškole, kde autoři použili žluté rámečky. Do nich vložili velmi stručnou poučku a názornou ukázku dané probírané teorie. Vše je tučně zvýrazněno a tím děti upozorní, že je čeká něco nového, co budou při své hře potřebovat. Hudební teorie je obsažena v první polovině učebnice a dále děti pouze opakují. Tento způsob výuky se mi osvědčil a ráda ho ve své praxi využívám. Je dobré dětem základní teorii co nejdříve přiblížit, aby zvládaly navazující učivo. Mimo jiné to ulehčuje práci a žáci se mohou věnovat spíše hře než učení. Ráda si hodiny dělím na dvě poloviny, kdy v první části s dětmi procvičuji právě hudební teorii, dechová cvičení či flétnovou řeč (15 min) a v další části s dětmi hraji. Hudební teorie není špatně popsána ani v učebnici Flauto dolce, kde je jediným problémem malé a nevýrazné písmo, které žáci lehce přehlédnou. Pro novou látku bych zde zvolila větší a tučnější písmo a lepší obrázkové znázornění. Učebnice je spíše určena pro straší děti, a tak ji využívám právě ve 4. nebo 5. třídě. Tím, že paní Iveta Hlavatá napsala učebnici spíše pro malé děti, je zde teorie popsána nenáročně a hravou formou, což je u malých žáčků velmi důležité. Dětem v první a druhé třídě vysvětluji hudební teorii vždy na obrázcích (Příloha 1). 74

75 3.3.2 Hodnoty not a taktu Nejpodrobnější popis nových taktů a hodnot not nalezneme v učebnici Flauto dolce, kde autor zapojil vždy do nové kapitoly nový rytmus a střídání not s různou hodnotou. Děti začínají taktem čtyřčtvrťovým a umístěním všech hodnot not do tohoto taktu, dále pak tříčtvrtečním a dvoučtvrťovým. Velmi se mi líbí, že autor v kapitolách zvolil lidové písně či skladby, které daný rytmus a uzpůsobení not v taktu obsahují. Děti si tak daný jev lépe procvičí a hra nepůsobí stereotypně. V Hrátkách s flétnou, písničkami a pastelkami nalezneme způsob podání nových hodnot not a taktů stručně a názorně, aby i nejmenší děti daný rytmus pochopily. Nejhůře popsané hodnoty taktu nalezneme ve Flautoškole, kde autoři zvolili pouze obrázek a dále se nevěnovali slovnímu popsání. Co se mi ale líbí, je okamžité zapojení artikulačních rytmických slabik, které dětem od začátku určují tempo a nemají pak problém se správným rytmem Akordické značky S akordickými značkami se děti setkávají pouze v učebnici Flautoškola. Mým názorem je, že je to velmi vhodné, neboť pokud mají děti rodiče, kamarády, kteří hrají na kytaru, mohou je do své hry na flétnu zapojit a nechat se doprovodit. Je též dobré, když i učitelé obzvláštní hodinu hrou na jiný hudební nástroj. Akordické značky jsou použity pouze u některých písní a spíše ke konci učebnice. Do dalších dvou učebnic si akordy zapisuji sama a často je využívám při doprovodu dětí na klavír Hudební pojmy Všechny tři učebnice obsahují základní hudební pojmy potřebné pro výuku hry na flétnu. Autoři uvádí: houslový klíč, notovou osnovu, repetici, legato, staccato, korunku..., atd. V některé cvičebnici je hudební teorie popsána lépe, v některé hůře, ale každá z nich ji obsahuje. Nejlépe je hudební názvosloví popsáno v učebnici od Ladislava Daniela, kde autor nezapomněl k názornému popisu doplnit obrázek. Autor zde použil i názvosloví navíc, a to: prima voltu, sekunda voltu a stupnice. 75

76 Pro starší děti je učebnice velmi vhodná a ráda ji z tohoto důvodu zapojuji do výuky. Starší žáci se chtějí dozvědět nové pojmy a rádi je také zkouší. Jediné, co bych vytkla, je malé a nevýrazné písmo. V učebnici Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami autorka zvolila nejzákladnější pojmy. Zapojila do své učebnice jak houslový klíč, tak legato či staccato. Tím, že je učebnice zvolena spíše pro menší děti, není zde použito náročné vysvětlování a spíše je to rovnou zapojeno do písníček. Nejlépe popsané názvosloví je zde legato, kterému autorka věnovala dvě stránky. Všechno je ovšem popsáno nenáročnou a hravou formou a malým dětem to vyhovuje. Pěkný způsob seznámení s novými hudebními pojmy obsahuje i učebnice Flautoškola. Stejně jako u hudební teorie použili autoři žluté výrazné rámečky, které upozorňují děti na novou látku či pojem. Stejně jako u Ladislava Daniela obsahuje učebnice jak výbornou obrázkovou ilustraci, tak i stručné a kvalitní vysvětlení. Podle mého názoru je tato učebnice z tohoto hlediska velmi dobře uspořádána a je vhodnou pomůckou dětem v začátcích hry na hudební nástroj Dynamická znaménka a názvosloví Co mi ovšem u všech tří učebnic chybí, jsou právě dynamická znaménka, která jsou podle mého názoru nezbytná pro vyjádření pocitu a nálady v písních. V učebnici Flautoškola uvádí autoři několik cvičení na zeslabování a zesilování tónů, ale do notových zápisů už dynamická znaménka bohužel neuvádí. Myslím si, že by se děti už od začátku měli věnovat vyjádření písní pomocí zeslabování a zesilování. Musím však pochválit učebnice Flautoškola a Flauto dolce, do kterých autoři zavedli alespoň názvosloví a u některých písní či skladeb uvedli, jak ji žáci mají hrát. Všechna slova jsou v českém jazyce a dětem nedělá problém jim porozumět. Mezi základní názvosloví těchto cvičebnic patří mírně, zvolna, vesele, rychle, svižně, živě. U učebnice Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami však některá názvosloví postrádám. 76

77 3.3.6 Rytmus Vnímání správného rytmu patří mezi nejzákladnější dovednosti potřebné pro správnou hru na hudební nástroj. Ve všech třech učebnicích je nějakým způsobem rytmus vyjádřen. Nejlépe je vysvětlen a ukázán v učebnici Flauto dolce, kde se autor nebál, a do každé nové kapitoly nový rytmus zařadil. Na začátku vždy uvedl přímo do not správný rytmus, kterého se děti mají držet. V učebnici Flautoškola autoři zavádí rytmus pouze pomocí artikulačních rytmických slabik. Jistým způsobem to není špatné pro výuku rytmu. Co se mi však velmi líbí, je že autoři nezapomněli na začátečníky a v prvních kapitolách obsahují písně i správné počítání. Autoři i v prvních kapitolách žáky upozorňují, aby si při hře počítali. Autorka Iveta Hlavatá použila ve své učebnici pouze základní rytmy, nejspíše proto, aby to malé děti nepletlo a neměly problém se správnou hrou a počítáním. Co mi tu však chybí, je nějaké slovní vysvětlení, či u některých rytmů ilustrovaný obrázek Rytmické slabiky Co považuji za významnou věc pro výuku hry na zobcovou flétnu, jsou právě rytmické slabiky. Každému vyhovuje něco jiného, a tak i autoři mají odlišné artikulační slabiky. Já preferuji slabiky od pana profesora Daniela: ta te. Co mi trochu vadí je, že autor zvolil pouze jeden takt na ukázku a dále pak rytmické slabiky nezapojil do skladeb a písní. Po dobu své praxe jsem si na tyto slabiky zvykla a nemám důvod děti učit jiné. Perfektní pomůckou jak pro výuku flétny, tak hudební výchovy jsou i rytmické kostky, kde dětem určíme rytmus a pomocí artikulačních slabik se ho učí a lépe se jim při hře počítá. Manželé Kvapilovi využívají ve své učebnici Flautoškola rytmické artikulační slabiky tý dý podle hodnoty not a mezi ně vkládají čárku. Pokud se jedná o nový rytmus, autoři nezapomněli u písní do osnovy rytmické slabiky uvést a žáky na správné počítání upozornit. Paní autorka Iveta Hlavatá ve své učebnici žádné rytmické slabiky neuvádí. Ve svých skladbách a písních uvádí pouze jak správně dané takty a noty počítat. Děti si tak při hře neříkají artikulační slabiky, ale počítají, například: první druhá třetí. Tento způsob se mi při výuce hry na flétnu u menších dětí neosvědčil. Raději jim do not artikulační slabiky napíši a učím je počítat podle nich. Některé starší děti však už slabiky nepotřebují, a pokud správnou rytmizaci zvládají, nechám je si způsob počítání vybrat. 77

78 3.3.8 Hudební formy Hudební formy v těchto učebnicích můžeme rozdělit do dvou kategorií. Nejzákladnější z nich, která je obsažena ve všech, je forma písňová. Do druhé kategorie můžeme zařadit ostatní druhy skladeb, které najdeme převážně v učebnici Flautoškola. Zde autoři použili pro nestereotypní hodiny různorodé skladby z různých žánrů. Především zařadili dávné tance. Děti se tak mohou ve své fantazii přenést do dob, které samy nezažily. Schéma hudebních forem Písňová forma Lidové písně Zahraniční lidové písně Umělé písně Další hudební formy Etuda Allemande Gaillarde Kánon Menuet 78

79 Přednes Flauto dolce 1 Flautoškola 1 Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami Říkadla a básničky Ne Ano Ano Lidové písně Ano Ano Ano Umělé písně Ano Ano Ano Etudy Ne Ne Ano Skladby Ano Ano Ne Skladby s doprovodem jiného hudebního nástroje Ne Ano Ano Říkadla a básničky Typická jednoduchá a dětská říkadla a básničky obsahují jak učebnice Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami, tak i Flautoškola. Obě učebnice však obsahují odlišný typ cvičení. Paní Iveta Hlavatá využila velmi známých říkadel, které děti znají už z mateřské školy a mají u nich naučen i správný rytmus. Jsou to například Žába leze do bezu nebo Šnečku, šnečku. Manželé Kvapilovi si vymysleli svoji vlastní formu říkadel, které vytvořili z písní Jiřího Suchého. Dále pak zvolili dětské básničky, které použili pro správné pochopení rytmizace. Tuto učebnici používám z tohoto hlediska převážně u malých dětí, kde potřebuji, aby se naučily správně počítat a správně rytmicky hrát. Žáci nemají s artikulací žádný problém a ihned si říkadla oblíbí a osvojí. V každé hodině používám tyto říkadla a básničky jako rozcvičku, než jdu s dětmi hrát. (Nahrávka 3) Flauto dolce bohužel dětská říkadla a básničky neobsahuje, což je trochu na škodu. Autor si měl více uvědomit dětských potřeb a měl hru více přizpůsobit i těm nejmenším hráčům Lidové písně Lidové písně, které autoři zvolili, můžeme rozdělit do několika kategorií. První z nich jsou dětské písně. Všichni se je snažili přizpůsobit malým dětem, a tak tu můžeme najít písně Hou, hou, krávy jdou, Halí, belí, Pec nám spadla nebo Skákal pes, Běžela ovečka, Kočka leze dolů a další (Nahrávka 1 a 2). Druhou kategorií jsou české lidové písně. Tam autoři zvolili jak známější, tak i ty méně známé. Najdeme tu například: Měla jsem milého sokolíka, Řekni, řekni, řekni jí, Já mám chaloupku, Osiřelo dítě, Když jsem jel do Prahy nebo Cib, cib, cibulenka, Koulelo se kouleloa další (Nahrávka 4). 79

80 Do třetí kategorie můžeme zařadit písně moravské, které děti až tolik neznají a můžeme s nimi stejně jako se zahraničními písněmi zpestřit hodinu a propojit je tak s mezipředmětovými vztahy. Takovým typem lidových písní jsou například: Dú, valaši, dú, Pod našima okny, Chodila po včelínu nebo Čerešničky. Do čtvrté kategorie bych zařadila lidové písně našich sousedů, a to slovenské. Můžeme při nich dětem něco málo o Slovensku povědět, a hlavně zdůraznit jejich folklor a krásnou libozvučnou hudbu. Z nich bych vyzdvihla ty, které s dětmi hraji nejraději a nejvíce se žákům líbí. Patří mezi ně: Doliny, doliny, Týnom, tánom nebo Dobrú noc. Pátou kategorii tvoří písně zahraniční. Ty obsahuje pouze učebnice pana profesora Daniela Flauto dolce. Zde najdeme švédské, německé, anglické nebo ruské lidové písně. Je dobré zde využít mezipředmětových vztahů a ke každému státu si něco málo říci a ukázat si, jaký folklor každá země má Umělé písně Co se týče umělých písní, autoři je moc ve svých učebnicích nepoužili. V jednotlivých cvičebnicích je najdeme pouze ojediněle. Podle mého názoru jich mohlo být více. Děti rády zpívají a hrají třeba i písničky k táborovým ohňům. V Hrátkách s flétnou, písničkami a pastelkami nalezneme umělé písně především z večerníčků. Autorka je zvolila formou motivace a použila zde známé pohádkové melodie. Tanec včelích medvídků nebo Mach a Šebestová patří mezi oblíbené dětské melodie a pokud se děti na večerníček někdy podívaly, písničky budou znát. Dále zde autorka využila i písničky z pohádek. Rozvíjej se poupátko nebo Dva roky prázdnin patří u mých zkušenějších dětí mezi velmi oblíbené a často hrané. Ve Flautoškole si děti zahrají umělé zahraniční písně přeložené do českého jazyka. Jó, třešně, zrály a V hospodě u tří bernardýnů. Ty zrovna nepatří mezi oblíbené, ale občas je do své výuky zařadím. 80

81 3.4.4 Etudy Etudy patří mezi nejzákladnější druhy procvičení nového tónu nebo nové hudební teorie. Je tedy velmi smutné, že nacházíme etudu pouze jednu, a to ve Hrátkách s flétnou, písničkami a pastelkami, kde ji autorka zvolila pro procvičení stupnice C dur. Musím však podotknout, že skladba je velmi zdařilá i zajímavá. Děti ji nejprve hrají od začátku do konce a pak ji hrají pozpátku, tedy od konce po začátek. Když děti stupnici učím, vždy tuto skladbu volím, a to hlavně ze dvou hledisek. Prvním je samozřejmě procvičení celé stupnice C dur tóny jdou postupně, a druhým je zábava. Žáci se při hře baví a uvolní, jelikož hrát pozpátku je pro ně neobvyklé a vtipné, protože čtou jinak, než jsou zvyklí. Ostatní autoři zvolili pro procvičení jinou hudební formu (říkadla, krátké skladby na vyučovaný jev, ) Skladby Každá z učebnic obsahuje spoustu různorodých skladeb. Proto jsem se je rozhodla v tomto směru charakterizovat zvlášť. V učebnici Flautoškola autoři použili různorodou tvorbu a zařadili skladby převážně z minulosti. Nejvíce zde najdeme tance z období renesance. Ve své praxi se děti na tuto hudbu snažím namotivovat, a tak si povídáme o zámcích, jak to tam asi vypadalo, co tam nosili, jaká hudba se hrála a jaké hudební nástroje byly pro tuto dobu typické. Musím říci, že tyto hodiny žáky baví a hudbu lépe vnímají. Mezi základní renesanční tance, které tu autoři uvádí, jsou například: Tourdion, Estampie, Gaillarde a Hupauf (Nahrávka 7). Co se mi líbí v učebnici Flauto dolce, jsou kánony. Musím podotknout, že tento způsob skladby patří mezi dětmi k nejoblíbenějším. Pomocí nich, se pro starší děti snažím hodinu zpestřit. U lehkých písní občas využívám i jednu praktickou činnost, kdy dětem zadám jednoduchou píseň a oni mají za úkol z daného notového zápisu vytvořit kánon (Nahrávka 5). Paní Iveta Hlavatá využila do své učebnice pohádkové skladby. Typická večerníčková melodie žáčky upoutá na první poslech a mají chuť si i daný večerníček pustit či poslechnout. Když s dětmi tento styl hraji, vždy je nejprve namotivuji pohádkou a pak se dáme do hraní. Mám zkušenost s tím, že i starší děti tento styl skladeb rády hrají a správným zahráním namotivují i žáky mladší, než jsou ony samy. 81

82 3.4.6 Skladby s doprovodem jiného hudebního nástroje Mezi nejoblíbenější skladby v mém kroužku patří právě ty, které jsou doprovázeny jiným hudebním nástrojem. Jednou za měsíc si připravuji hodinu pouze na doprovod a děti tyto hodiny milují. Ráda tedy využívám učebnici Flautoškola, kde je hlavně u skladeb použit i doprovod druhým nástrojem a to klavírem. Nejvíce s dětmi hraji dvojhlasé písně. Za mého klavírního doprovodu se stává z nudných melodií zajímavé a poutavé dílo. Pokud jsou skladby pro dvě flétny (sopránová a altová), nechám zkušenější hráče hrát druhý hlas a ty méně zkušené hlas první. Nacvičení je ovšem trochu obtížnější, ale výsledek určitě stojí za to. (Nahrávka 6 ). I v učebnici Flauto dolce nalezneme skladby určené pro dvě flétny. Hlavně u lidových písní autor tento způsob využil, a tím se obyčejné písničky stávají zajímavější a pro děti nejsou stereotypní. Z tohoto hlediska využívám tyto skladby u starších dětí, kde vím, že už dosahují určitých dovedností a dokáží z písně vytvořit krásné a melodické hudební dílo. 82

83 4 Závěr Po analýze a srovnání všech uvedených škol hry na zobcovou flétnu (Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami, Flauto dolce, Flautoškola) se jako nejkomplexnější z nich jeví právě Flautoškola od Jana a Evy Kvapilových. Tato učebnice se věnuje všem prvkům hry na zobcovou flétnu a jejím cílem je u dítěte vytvořit nejen zájem, ale i chuť hrát a ve hře se i nadále zlepšovat. Nelze ovšem říci, že Flautoškola je škola nejlepší, protože ideální učebnice na výuku hry na flétnu neexistuje a ani existovat nemůže. Každý žák je individuální osobnost, a proto co vyhovuje jednomu nemusí vyhovovat druhému. Zde se tedy nabízí možnost učebnice navzájem propojovat. Praktická část byla odzkoušena se čtrnácti dětmi v kroužku hry na flétnu v DDM v Olomouci ve školním roce , a s dvaceti pěti dětmi ze Základní školy Ostřetín ve školním roce Na základě porovnávání zvládání učiva z jednotlivých vybraných škol hry na flétnu u dětí ve věkovém rozmezí 5-12 let byly vypracovány přípravy na jednotlivé vyučovací hodiny. Ukázky vedení těchto lekcí najdeme v Příloze 2 této práce. Praktická část se mimo jiné snaží přivést lektory kroužků na to, že není pouze jedna správná cesta, ale že každý z nás by měl mít určitý přehled o všech učebnicích na trhu, a v každé hledat to správné a použitelné. Důležité je také všimnout si správného přizpůsobení cvičebnice vzhledem k dětskému věku. Na závěr je také dobré zdůraznit, že uváděné názory a ukázky příprav na hodiny jsou z osobní praxe, a ne každý se s nimi musí ztotožnit. Snaží se však alespoň začínajícím pedagogům základní učebnice pro výuku hry u dětí přiblížit a nabídnout jim cestu, jak by mohli výuku vést nejen ve volnočasových aktivitách, ale třeba i při hodinách hudební výchovy na základních školách. 83

84 5 Seznam použité literatury a pramenů HLAVATÁ, Iveta. Hrátky s flétničkou, písničkami a pastelkami. 10. Kladno: Vladimír Beneš, IFMN KVAPIL, Jan a Eva KVAPILOVÁ. Flautoškola. Praha: Bärenreiter, ISMN KVAPIL, Jan a Eva KVAPILOVÁ. Flautoškola 1. díl Metodický sešit pro učitele. Praha: Bärenreiter, ISBN DANIEL, Ladislav. Flauto dolce Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu 1. díl. Přepracované vydání. Praha: Panton International, ISMN M HAUWE, Pierre van. Hudební školka 1. Praha: Editio Simiae Ludentes, ISBN VRÁNOVÁ, Zuzana. Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu Analýza, komparace, návrh nové koncepce. Olomouc, Bakalářská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Gabriela Coufalová, Ph.D.. BUREŠOVÁ, Sylva. Využití zobcové flétny v mimoškolní Hudební výchově. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Blanka Knopová, CSc.. VRÁNOVÁ, Zuzana. Sylvia Führer: Blockflötenunterricht mit Kindergruppen (Skupinová výuka hry na zobcovou flétnu). komentovaný překlad. Olomouc, Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Gabriela Coufalová, Ph.D.. VRÁNOVÁ, Zuzana. Matthias Maute: Blockflöte und Improvisation Komentovaný překlad učebnice improvizace. Olomouc, Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Gabriela Coufalová, Ph.D.. FOLTÝNKOVÁ, Hana. Výuka hry na sopránovou zobcovou flétnu v 1. třídě ZŠ. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Blanka Knopová, CSc.. 84

85 VAFKOVÁ, Anna. Výuková pomůcka pro hru na flétnu. Brno, 211. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce doc. PaedDr. Jiří Eliška. KRANDA, Jan. Moderní metody výuky hry na zobcovou flétnu a jejich využití v hodinách hudební výchovy na 1. stupni ZŠ. Ústí nad Labem, Diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Petr Ježil, Ph.D. 85

86 Antotace Jméno a příjmení: Katedra: Vedoucí práce: Barbora Čermáková Katedra hudební výchovy PdF UP v Olomouci Mgr. Gabriela Coufalová, Ph.D. Rok obhajoby: 2018 Název práce: Název v angličtině: Vybrané školy hry na zobcovou flétnu a možnosti jejich využití v rámci hudebních volnočasových aktivit analýza, komparace, praktické zkušenosti Selected recorder teaching methods and their use in free time activities - analysis, comparison, practical experience Anotace práce: Klíčová slova: Diplomová práce je zaměřena na školy hry na sopránovou zobcovou flétnu používané ve volnočasových aktivitách, jejich analýzu, komparaci a použitím v praxi. Analýzou jednotlivých škol hry na zobcovou sopránovou flétnu byl zjištěn jejich obsah, dostatky a nedostatky a použité metody při výuce na tento hudební nástroj. Komparací bylo poukázáno v čem se jednotlivé učebnice liší a jak jsou vnímané v praxi. Součástí práce jsou i ukázky příprav na hodinu z propojení všech analyzovaných a komparovaných učebnic. zobcová flétna, školy hry na zobcovou flétnu Anotace v angličtině: Klíčová slova v angličtině: This diploma thesis is dedicated to recorder school books which are used in free time activities. Focus is then put on their analysis, comparison and use in practise. Through the analysis of each individual recorder school book we discovered the content, positive and methods used when teaching to play the instrument. The comparision whows the ways in which recorder school books differ and houw they are viewed in the public eye. Examples of lesson plans which were made by combining all the recorder school books that were analyzed and compared are attached to this thesis. recorder, recorder school books Přílohy vázané v práci: 2 Rozsah práce: 85 s. Jazyk práce: Český 86

87 Příloha 1 Pomůcka pro 1. a 2. třídu

88

89

90

91 Příloha 2 Příprava na hodinu kroužku flétny 1.třída Časová dotace: 40 min Výuka tónu a 1 a opakování základní hudební teorie Úvod (10 min) Hra Dýchací cvičení Foukací fotbal Na lavici nakreslíme křídou hřiště a na obou koncích uděláme branky. Děti rozdělíme na polovinu a jejich úkolem je dostat pingpongový míček do soupeřovy branky. Vyhrává družstvo s největším počtem gólů. Pravidla: Děti se nesmí rukama dotýkat lavice ani míčku. Rozdýchání - Dýchání do bříška -> nádech do bříška (nosem), výdech ústy -> kontrolovat zvedání ramen a bříška -> ruka na bříško (kontrola) - Sfoukávání svíček na dortu -> nádech a sfouknutí svíček - Had nadýchnout se do bříška -> syčení jako had (ssssssssssss) - Vláček nadýchnout do bříška -> při výdechu šššššš -> rozjíždění vlaku -> bránice by se měla klepat -> dát pozor na správný postoj dítěte a kontrolovat, zda děti nezvedají ramena Hlavní část (18 min) - Opakování skladby z předešlé hodiny -> žáčci měli za DÚ

92 - Opakování teorie hudební pexeso - Nový tón a 1 -> ukázka hmatu (obrázek), zahrání tónu učitelem, individuální výuka jednotlivců, společné zahrání tónu - Nové noty -> vysvětlení a propojení s tónem h 1 píseň Foukej, foukej, větříčku píseň si nejprve zazpívat s doprovodem klavíru, vytleskání rytmu, zahrání písně učitelem, určení jednotlivých tónu ve skladbě, postupné naučení písně -> důležité je píseň rozfázovat a až potom zahrát píseň celou

93 Závěrečná část (2 min) - Zhodnocení hodiny a zadání DÚ na příští hodinu -> střídání tónů h 1 a a 1

94 Pexeso Nota celá Nota celá Nota půlová Nota půlová Nota čtvrťová Nota čtvrťová Nota osminová Nota osminová Houslový klíč Houslový klíč Tón h 1 Tón h 1

95 Časová dotace: 40 min Příprava na hodinu kroužku flétny 2. třída Opakování tónů, rytmická cvičení, nová skladba (d 2 ) Úvodní část (10 min) - Flautoškola Flétnová řeč -> opakování správné rytmizace a správného počítání -vytleskat slabiky slov, vytleskat s artikulačními slabikami, zahrání na flétnu -k notám najít vhodná slova nebo slovní spojení dopsat rytmické slabiky a počítání

96 Hlavní část (18 min) Dechová cvičení - Dýchání do bříška -> nádech do bříška (nosem), výdech ústy -> kontrolovat zvedání ramen a bříška -> ruka na bříško (kontrola) - Sfoukávání svíček na dortu -> nádech a sfouknutí svíček - Had nadýchnout se do bříška -> syčení jako had (ssssssssssss) - Vláček nadýchnout do bříška -> při výdechu šššššš -> rozjíždění vlaku -> bránice by se měla klepat -> dát pozor na správný postoj dítěte a kontrolovat, zda děti nezvedají ramena Opakování z předešlé hodiny - Sedí liška pod dubem -> zpěv - Každý z dětí zahraje sám píseň z předešlé hodiny -> měli za DÚ - Společné zahrání písně Teorie Nožička dolů a nahoru - Vyhledej v písničce všechny noty s nožičkou nahoru a červeně je zakroužkuj. Vyhledej všechny noty s nožičkou dolů a modře je zakroužkuj. Nová skladba - Stála basa - píseň si nejprve zazpívat s doprovodem klavíru, vytleskání rytmu, zahrání písně učitelem, určení jednotlivých tónu ve skladbě, postupné naučení písně -> důležité je píseň rozfázovat a až potom zahrát píseň celou - DÚ procvičovat píseň

97 Závěrečná část (2 min) hodnocení hodiny

98 Časová dotace: 40 min Příprava na hodinu kroužku flétny 3. třída Nový tón f 1, nový hudební pojem tříčtvrťový takt, půlová nota s tečkou Úvodní část (10 min) - Hudební přihořívá Skupina nejprve vybere nějakou drobnou věc (poklad), kterou bude schovávat. Vybraný jednotlivec jde za dveře a skupina poklad" schová. Jedinec se vrátí a drobnou věc hledá. Všichni jej navigují tak, že hrají na flétnu tím hlasitěji, čím víc se hledač" blíží k pokladu", a tím tišeji, čím víc se hledač od pokladu vzdaluje. Když hledač najde poklad, zvolí nového hledače. Hlavní část (18 min) Dechová cvičení - Zvukové a dechové hry Zkus si zahrát tyto obrázky - Děti se snaží vyjádřit obrázky pomocí své flétny - Vymyšlení vlastního zvuku

99 Opakování písně z předešlé hodiny jednotlivě Ententýky Hudební teorie - Seznámení dětí s půlovou notou s tečkou -> kde najdeme, jak vypadá, v jakém taktu je běžná - Nalepení obrázku do sborníčku Nová píseň a nový tón - Tón f 1 nalepit notu do sborníčku, dětem vysvětlit, jak se hraje -> ukázat na flétně s postupným přidáváním prstů, jednotlivé zkoušení tónu - Střídání doposud naučených tónů s novým tónem -> vše trénovat a učit pomalu!!! Když jsem husy pásala - Píseň si nejprve zazpívat s doprovodem klavíru, zakroužkovat všechny nové tóny, vytleskání rytmu, zahrání písně učitelem, určení jednotlivých tónu ve skladbě, postupné naučení písně -> důležité je píseň rozfázovat a až potom zahrát píseň celou.

100 Závěrečná část (2 min) - Hodnocení hodiny, zadání úkolu na příští lekci (trénovat střídání tónů, nová píseň)

101 Časová dotace: 40 min Příprava na hodinu kroužku flétny 4. třída Stupnice C dur Úvodní část (10 min) Flétnová řeč - Říkadla a básničky - Nejprve si říkadla a krátké básničky s dětmi přečteme. Postupně začneme přidávat vytleskávání přesně na dané doby podle zadání. Následně celé říkadlo nebo básničku budeme vyslovovat pomocí artikulačních slabik, a nakonec zahrajeme na flétnu. - Aby to pro děti bylo zábavnější -> rozdělíme je do dvojic a necháme je si říkadlo a básničku vybrat -> ve dvojici nacvičit a interpretovat potom před ostatními -> spolužáci kontrolují, zda dvojice splnila daný rytmus!

102 Hlavní část (18 min) Dechová cvičení - Dýchání do bříška -> nádech do bříška (nosem), výdech ústy -> kontrolovat zvedání ramen a bříška -> ruka na bříško (kontrola) - Sfoukávání svíček na dortu -> nádech a sfouknutí svíček - Had nadýchnout se do bříška -> syčení jako had (ssssssssssss) - Vláček nadýchnout do bříška -> při výdechu šššššš -> rozjíždění vlaku -> bránice by se měla klepat -> dát pozor na správný postoj dítěte a kontrolovat, zda děti nezvedají ramena Opakování z předešlé hodiny tón c 1 a píseň To je zlaté posvícení Stupnice C dur - Vysvětlení pojmu Stupnice je řada tónů po sobě jdoucích. -> s tabulí si zároveň děti píší stupnici na linkový papír (vloží do sborníčku) -> důležité je postupně tóny jmenovat (děti by měly všechny už znát) -> vyjmenování stupnice nahoru i dolů - Pomůcka: Krejčík běží uličkou Hrátky s flétnou, písničkami a pastelkami - Výuka stupnice na flétnu -> nejprve učitel a pak postupně s dětmi -> nejprve tóny diktovat, po zvládnutí diktování vynechat - Cvičení (pozor na rytmizaci a počítání!)

103 Píseň - Etuda názorná ukázka učitelem, přečtení tónů ve skladbě, určení rytmu vytleskání. Skladbu je dobré rozkouskovat na několik částí -> cvičit problematická místa! Zahrání celé skladby. Závěrečná část (2 min) - Zadání DÚ Etudu se naučit hrát i pozpátku - Hodnocení hodiny

104 Příprava na hodinu kroužku flétny 5. třída Časová dotace: 40 min Renesanční tance, hudební teorie křížek (opakování) Úvodní část (10 min) Hra Hledáme písničku Žáci se rozdělí na čtyři skupinky. Postupně jim zahrajeme na flétnu 8 písní. Děti mají za úkol písně rozpoznat, zapsat si je na papír a při vyhodnocování si jednu píseň najít a celou zahrát. Hlavní část (18 min) Dechová cvičení - Dýchání do bříška -> nádech do bříška (nosem), výdech ústy -> kontrolovat zvedání ramen a bříška -> ruka na bříško (kontrola) - Sfoukávání svíček na dortu -> nádech a sfouknutí svíček - Had nadýchnout se do bříška -> syčení jako had (ssssssssssss) - Vláček nadýchnout do bříška -> při výdechu šššššš -> rozjíždění vlaku -> bránice by se měla klepat -> dát pozor na správný postoj dítěte a kontrolovat, zda děti nezvedají ramena Opakování z předešlé hodiny Pásla děvečka, pásla

105 Opakování hudební teorie křížek co to je? - Vyhledej v písni všechny tóny s křížkem a zakroužkuj je. Renesanční tance Gaillarda (veselý třídobý tanec populární především v 16. stol) - Povídání o renesanci období, kdo tam žil, jak si děti tuto dobu představuji, co lidé dělali na zámku, - Seznámení se skladbou -> názorná ukázka učitelem - Určení všech tónů ve skladbě -> upozornění na křížek! - Vytleskání -> důležitá je zde rytmizace - Naučení tance - Pro oživení skladby můžeme k flétně zvolit i doprovod jiného nástroje například bubínku. Zde je ovšem důležité se naučit správný rytmus, aby celková skladba působila harmonicky. - Pokud máme ve třídě děti, které zvládají i tóny ze druhé oktávy, můžeme je nechat hrát druhý hlas a píseň se tím stane velmi zajímavou.

106 - Platí pro obě skladby Závěr hodiny (2 min) hodnocení hodiny, zadání DÚ (procvičovat Gaillardy)