Ekonomické a psychické důsledky nezaměstnanosti žen po mateřské dovolené

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Podniková ekonomika a management Název diplomové práce: Ekonomické a psychické důsledky nezaměstnanosti žen po mateřské dovolené Vypracovala: Klára Škurková Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Zuzana Hubinková, Ph.D.

2 P r o h l á š e n í Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Ekonomické a psychické důsledky nezaměstnanosti žen po mateřské dovolené jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne 16. srpna 2007 Podpis 2

3 Poděkování: Za odborné rady, připomínky a vedení děkuji mé vedoucí diplomové práce PhDr. Mgr. Zuzaně Hubinkové, Ph.D. 3

4 OBSAH: ÚVOD 6 1 TEORETICKÁ ČÁST TRH PRÁCE A NEZAMĚSTNANOST OBECNÁ CHARAKTERISTIKA TRHU PRÁCE OBECNÁ CHARAKTERISTIKA NEZAMĚSTNANOSTI MĚŘENÍ NEZAMĚSTNANOSTI DEFINICE NEZAMĚSTNANOSTI DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI FRIKČNÍ NEZAMĚSTNANOST STRUKTURÁLNÍ NEZAMĚSTNANOST CYKLICKÁ NEZAMĚSTNANOST DALŠÍ TYPY NEZAMĚSTNANOSTI VÝVOJ TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE - ZAMĚSTNANOST A NEZAMĚSTNANOST TRH PRÁCE V ČESKOSLOVENSKU V LETECH TRH PRÁCE V ČESKOSLOVENSKU V OBDOBÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY TRH PRÁCE V ČESKOSLOVENSKU V LETECH VÝVOJ TRHU PRÁCE A NEZAMĚSTNANOST PO ROCE NÁKLADY NEZAMĚSTNANOSTI VÝDAJE STÁTNÍHO ROZPOČTU INDUKOVANÉ NÁKLADY OPORTUNITNÍ NÁKLADY ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI STÁTEM AKTIVNÍ A PASIVNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI A HOSPODÁŘKO-POLITICKÁ OPATŘENÍ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY ZABEZPEČUJÍCÍ STÁTNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI 23 2 PRAKTICKÁ ČÁST PSYCHOLOGICKÉ A SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI INDIVIDUÁLNÍ DŮSLEDKY ZTRÁTY ZAMĚSTNÁNÍ VLIV DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI NA PSYCHIKU ČLOVĚKA VYUŽITÍ VOLNÉHO ČASU A POSTOJE NEZAMĚSTNANÝCH DŮSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI NA ŽIVOTNÍ PODMÍNKY A CHOVÁNÍ RODIN DALŠÍ DŮSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI RIZIKOVÉ SKUPINY OBČANŮ NA TRHU PRÁCE UCHAZEČI SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM MLADŠÍ VĚKOVÉ SKUPINY DO 30 LET 33 4

5 2.2.3 MINORITNÍ SKUPINY OBYVATEL STARŠÍ LIDÉ LIDÉ S NIŽŠÍ KVALIFIKACÍ ŽENY NA TRHU PRÁCE POSTAVENÍ ŽENY NA TRHU PRÁCE V MINULOSTI NEZAMĚSTNANOST ŽEN ROZDÍLY VE VZDĚLANOSTNÍ STRUKTUŘE EKONOMICKY AKTIVNÍCH MUŽŮ I ŽEN ŽENY VERSUS MUŽI NA TRHU PRÁCE MATEŘSKÁ A RODIČOVSKÁ DOVOLENÁ SROVNÁNÍ SITUACE MATEK V ČESKÉ REPUBLICE S JINÝMI STÁTY V EU SKLOUBENÍ PRACOVNÍCH A RODINNÝCH POVINNOSTÍ EMPIRICKÝ VÝZKUM FORMULACE HYPOTÉZ POUŽITÁ METODA PŘI VÝZKUMU MÍSTO VÝZKUMU - PRAHA VÝZKUM VÝSLEDKY A ANALÝZA EMPIRICKÉHO ŠETŘENÍ VÝSLEDKY DOTAZOVÁNÍ ANALÝZA VÝSLEDKŮ NÁVRH VLASTNÍHO ŘEŠENÍ ČÁSTEČNÉ ÚVAZKY PRÁCE PŘI RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ LEPŠÍ PŘÍSTUP K HLEDÁNÍ NOVÉHO ZAMĚSTNÁNÍ HLEDÁNÍ VHODNÉ REKVALIFIKACE NEBO ZVYŠOVÁNÍ SVÉHO VZDĚLÁNÍ DOSTATEK MÍST V ZAŘÍZENÍCH PRO DĚTI ŽENY PODNIKATELKY ZÁVĚREČNÉ DOPORUČENÍ 64 ZÁVĚR 67 SEZNAM LITERATURY 69 PŘÍLOHY 71 5

6 Úvod V úvodu bych chtěla hlavně zdůvodnit téma své diplomové práce, nastínit, z jakého pohledu se nezaměstnanosti budu věnovat. Protože studuji vysokou ekonomickou školu vybrala jsem si jeden z nejvíce používaných ekonomických pojmů, které se v souvislosti s hospodářstvím země vyskytují. Nezaměstnanost je jedním z největších ekonomických problémů se kterým se po roce 1989 začala oficiálně Česká republika potýkat. Nezaměstnanost není ale jen ekonomickým problémem, ale také hlavně problémem sociálním. Náklady na nezaměstnanost se tak neskládají jen z nákladů na podporu nezaměstnanosti a ušlých odvodů do státního rozpočtu, ale také z nepřímých nákladů, které vznikají v souvislosti s nezaměstnaností a to převážně dlouhodobou. Nezaměstnanost se v České republice liší region od regionu. A jako jsou rozdíly mezi regiony, tak i některé skupiny obyvatel na trhu práce jsou nezaměstnaností ohroženy více než ostatní. Jednou z jednou z nejohroženějších skupin jsou ženy po mateřské a rodičovské dovolené, kterým je věnována tato diplomová práce. Ženy po mateřské a rodičovské dovolené a jejich uplatnění na trhu práce jsem si vybrala záměrně, protože mám sama malé děti a vím, jak těžkou pozici tyto ženy na trhu práce zastávají. Vzhledem k jejich dlouhodobé absenci na trhu práce a možnou následnou péčí o děti v případě nemoci mají jen málo šancí najít si pracovní uplatnění vzhledem k jejich vzdělání a zkušenostem. Přitom ženy po rodičovské dovolené většinou pracovat chtějí, ale je pro ně problém sehnat práci, kde by mohly zároveň skloubit pracovní a rodinné povinnosti. Kvůli nezaměstnanosti žen po skončení rodičovské dovolené klesá často životní úroveň rodiny, neboť jeden příjem většinou nestačí na pokrytí potřeb rodiny a to může vést k napětí mezi manžely. Navíc s rostoucí délkou nezaměstnanosti roste ještě více neochota zaměstnavatelů ženu zaměstnat a prohlubuje se doba, kterou žena nyní už nedobrovolně a ne z důvodu péče o děti tráví mimo pracovní proces. Cílem mé práce je proto analyzovat situaci žen po rodičovské dovolené, jejich šance a ochotu najít si zaměstnání. Zjistit největší překážky, které brání tomu, aby si žena po rodičovské dovolené našla vhodné místo. Také jsem se snažila zjistit, jak sami ženy vnímají svoje postavení na trhu práce, zda si věří, že můžou zaměstnavateli nabídnout to, co ostatní. Pomocí výzkumu, který jsem s maminkami po rodičovské dovolené udělala, se snažím zjistit, 6

7 zda by ženám pomohly zkrácené úvazky, jaké mají možnosti pomoci s dětmi v případě jejich nemoci. Pomocí výzkumu se také snažím zmapovat aktivitu žen, kterou věnují hledání práce a svému dalšímu rozvoji. Teoretická část mé diplomové práce se zabývá teorii trhu práce a nezaměstnaností, jaké jsou typy a druhy nezaměstnanosti a pokračuji malým ohlédnutím do historie. Popíšu jednotlivé náklady, které jsou s nezaměstnaností spojeny. V praktické části své diplomové práce nejdříve popíši psychologické a sociální důsledky nezaměstnanosti, vliv nezaměstnanosti na psychiku člověka, na jeho rodinu a chování. Dále budu charakterizovat rizikové skupiny na trhu práce a důvody, které je řadí mezi špatně zaměstnatelné a také jaké psychologické a sociální problémy sebou nezaměstnanost hlavně pro tyto rizikové skupiny nevyhnutelně nese. Součástí praktické části je také výzkum pomocí dotazovaní, které se snaží odpovědět na stanovené hypotézy. Praktickou část uzavírá návrh mého řešení pro ženy po skončení rodičovské dovolené, která je určena jak maminkám s malými dětmi, tak také potencionálním zaměstnavatelům a státním orgánům. 7

8 1 Teoretická část 1.1 Trh práce a nezaměstnanost Trh je v ekonomické teorii obecně chápán jako místo, kde se střetává nabídka s poptávkou, utváří se zde cena a dochází ke směně. Celé tržní hospodářství se skládá z mnoha různých, na první pohled samostatných trhů, které jsou ale vzájemně propojeny a jsou na sobě závislé. Jako nejdůležitější se z hlediska funkce, kterou by mělo tržní hospodářství plnit se jeví trh statků a služeb, na kterém spotřebitelé mohou nakupovat statky a služby k uspokojování potřeb. Ale při výrobě statků a produkci služeb se neobejdeme bez použití výrobních faktorů, kam patří práce, půda a kapitál. Je tedy zřejmé, že trh výrobních faktorů si zasluhuje stejnou pozornost jako trh statků a služeb. To nám ukazuje důležitost trhů výrobních faktorů, potažmo trhu práce. V této části zaměřené především na teorii trhu práce a nezaměstnanosti se budu zabývat specifiky trhu práce a pak přejdu k deformaci, která se na trhu práce objevuje a tou je nezaměstnanost Obecná charakteristika trhu práce Trh práce je místem, kde se střetává nabídka práce (tzn. lidé nabízejí svou práci, ucházejí se o práci) a poptávka po práci (tzn. kde zaměstnavatelé poptávají práci). Nástrojem sladění nabídky práce a poptávky po práci je cena práce - mzda. 1 Trh práce se v mnoha ohledech příliš neliší od trhu statků a služeb, ale jistá specifika má. Tato specifika jsou dána zejména povahou práce. Práci vykonávají lidé a je s nimi neoddělitelně spjata. Lidé vstupující na trh práce se liší svým vzděláním, dovednostmi, zkušenostmi, věkem a pohlavím. Trh práce je také místo, na kterém se utváří podmínky zaměstnání, jako je výše mzdy, pracovní doba apod. Tyto podmínky jsou utvářeny prostřednictvím nabídky a poptávky po práci. Hlavní determinanty, které určují nabídkovou stranu práce jsou: reálné mzdy, jejich současná i očekávaná úroveň, majetkové poměry domácností, 1 Jírová H. : Trh práce a politika zaměstnanosti, VŠE, 1999, str.7 8

9 mimopracovní příjmy, včetně státních transferů, demografický vývoj, např. počet a věková struktura obyvatelstva, míra ekonomické aktivity obyvatelstva, pracovní zvyky, kultura a tradice. Naopak poptávková strana práce je utvářena: cenou práce, výší reálné mzdy nebo platu, produktivitou práce, cenou ostatních vstupů, očekávanými budoucími tržbami, volnou disponibilní pracovní sílou na trhu práce. Poptávka po práci je také určována poptávkou spotřebitelů po statcích a službách a proto se nazývá poptávkou odvozenou. Poptávka po práci je klesající funkcí mzdového tarifu, čím je mzdová sazba nižší, tím více je práce poptáváno Obecná charakteristika nezaměstnanosti Definic nezaměstnanosti je mnoho, nejvýstižněji bych ji charakterizovala jako stav, kdy určitá část uchazečů o zaměstnání nemůže při dané mzdové sazbě najít uplatnění. Tento stav, kdy uchazeči o práci pracovat chtějí, ale práci nemůžou najít, je způsoben převisem nabídky práce nad poptávkou po práci. Jelikož je specifickým znakem trhu práce relativní strnulost, může tento stav trvat velmi dlouho. Nezaměstnanost je jev, který je od trhu práce neoddělitelný. Je výsledkem protichůdných tendencí nabídky (s růstem mzdy roste ochota nabízet větší množství práce) a poptávky s klesající mzdou roste ochota firem najímat si větší množství práce) Měření nezaměstnanosti Abychom mohli nezaměstnanost měřit, musíme nejdříve definovat některé pojmy 2, které vstupují do výpočtu míry nezaměstnanosti. Pro výpočet míry nezaměstnanosti si rozdělíme obyvatelstvo do tří skupin a to na: 2 Český statistický úřad, 9

10 1) zaměstnaní, to je obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání (sem řadíme i osoby, které jsou dočasně v práci nepřítomni, ale mají pořád formální vazbu k zaměstnání (ženy na mateřské dovolené, osoby ve stavu nemocných apod.) 2) nezaměstnaní, to jsou osoby, které splňují tyto tři podmínky: a. nemají placené zaměstnání ani sebezaměstnání b. hledají aktivně práce c. jsou připravení k nástupu do práce během určité doby 3) ostatní mezi ně patří studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácnosti, studenti Zaměstnaní a nezaměstnaní tvoří dohromady tzv. ekonomicky aktivní obyvatelstvo nebo také pracovní sílu dané země. Ostatní jsou nazývány ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Za zaměstnané se tedy považují všechny osoby starší 15 let, kteří během referenčního období vykonávali jakoukoli placenou práci, a také ti, kteří sice práci mají, ale v daném období nepracují z důvodu nemoci, dovolených, stávek apod. Zaměstnání se vztahuje k práci na smluvním základě, zahrnujícím i materiální odměnu za vykonanou práci. Z tohoto pohledu nemůžeme tedy za zaměstnání považovat domácí práce, vzájemnou výpomoc, dobrovolnou práci pro dobročinné účely a další práce vykonávané bez ekonomických cílů. Za nezaměstnané jsou naopak označovány osoby starší patnácti let, které ve sledovaném období souběžně splňují výše uvedené podmínky nezaměstnanosti. Nyní můžeme přistoupit k měření nezaměstnanosti, kterou měříme ukazatelem míry nezaměstnanosti (n) jako procentní podíl nezaměstnaných osob (N) a celkovou disponibilní pracovní silou (L) tedy počtem ekonomicky aktivních jedinců 3 : n = N/L * 100 (%) kde, n míra nezaměstnanosti N nezaměstnaní L celková disponibilní pracovní síla, ekonomicky aktivní obyvatelstvo Takto vypočtená míra nezaměstnanosti je sice poměrně názorná, ale skrývá některé nedostatky. Nezachycuje například osoby, které musejí pracovat jen na částečný úvazek, 3 Fuchs K.: Mikroekonomie, Masarykova univerzita v Brně, 1999, str

11 ILO. 4 Definice Českého statistického úřadu definuje nezaměstnané jako všechny osoby dalším problémem je také měření sezónní nezaměstnanosti. Pro lepší vypovídací schopnost ukázání vývoje nezaměstnanosti se sledují tzv. specifické míry nezaměstnanosti, jako je míra propuštěných z práce, míra dlouhodobé nezaměstnanosti apod Definice nezaměstnanosti Přesné definice pojmu nezaměstnanosti se v různých zemích liší. V České republice určují přesně kdo je nezaměstnaný tyto dvě instituce (Český statistický úřad a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Český statistický úřad ve své definici vychází z definice a doporučení patnáctileté a starší, které ve sledovaném období souběžně splňovaly dále uvedené tři podmínky: nebyly zaměstnané hledaly aktivně práci (myslí se tím hledání prostřednictvím úřadu práce nebo soukromé zprostředkovatelny práce, také hledání práce přímo v podnicích, prostřednictvím inzerce apod.) byly připraveny k nástupu do práce, tj. během referenčního období byly připraveny a ochotny okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů nastoupit do placeného zaměstnání nebo se zaměstnat ve vlastním podniku Pokud jedinec nesplní minimálně jednu ze tří výše uvedených podmínek, je klasifikován buď jako zaměstnaný a nebo ekonomicky neaktivní. Výjimku tvoří pouze skupina osob, které si již práci našly a jejichž nástup je stanoven na dobu nejpozději 14 dnů. Tyto osoby se dle definice Eurostatu 5 zařazují do kategorie nezaměstnaných. Nezaměstnanost, kterou zjišťuje Český statistický úřad se u nás používá hlavně pro mezinárodní srovnání. Podle definice ILO jsou za nezaměstnané považovány jen osoby, které v referenčním období neodpracovaly ani jednu hodinu za mzdu nebo odměnu a aktivně hledaly práci, do které by byly schopny nastoupit nejpozději do dvou týdnů. Pokud by daná osoba pracovala byť jen jednu hodinu v týdnu, je podle metodiky ILO klasifikována jako osoba v zaměstnání. Definice dle Ministerstva práce a sociálních věcí - nezaměstnaný je občan, který není 4 International Labour Organization (Mezinárodní organizace práce): formuluje mezinárodní pracovní standardy formou Úmluv a Doporučení vytvářející tak kmenový soubor standardů základních pracovních práv 5 Statistický úřad Evropské komise 11

12 v pracovně právním vztahu nebo ve služebním poměru, nevykonává samostatnou výdělečnou činnosti, ani se nepřipravuje soustavně na povolání, osobně se u úřadu práce uchází podáním písemné žádosti o zprostředkování vhodného zaměstnání a splňuje další podmínky stanovené v zákoně. 6 Zde se jedná o evidované uchazeče o zaměstnání. Ministerstvo práce a sociálních věcí chápe jako nezaměstnané pouze osoby evidované (registrované) jako nezaměstnané. Registrovaní uchazeči o zaměstnaní představují tu část nezaměstnaných, která pro aktivní hledání zaměstnání využívá služeb profesionálních organizací, ať již státních, jako jsou úřady práce nebo soukromých zprostředkovatelen práce. Nezaměstnaní, kteří jsou registrováni na úřadech práce a splňují výše uvedené podmínky nezaměstnanosti jsou dle zákona evidováni jako uchazeči o zaměstnání. Uchazeči o zaměstnání, kteří sice splňují obecné podmínky nezaměstnanosti, ale hledají zaměstnání jinou formou než prostřednictvím organizací pomáhající zprostředkovat práci jsou neregistrovaní nezaměstnaní. Ministerstvo práce a sociálních věcí tyto nezaměstnané nezahrnuje do svých statistik. 1.2 Druhy nezaměstnanosti O nezaměstnanosti se většinou hovoří jako o celku, ale existují různé druhy nezaměstnanosti, které mají rozdílné příčiny a také odlišné dopady na ekonomiku. V ekonomické teorii se nejčastěji setkáváme se třemi druhy nezaměstnanosti: frikční, strukturální a cyklické. 7 Dále můžeme rozdělit nezaměstnanost na několik typů jako je sezónní, dobrovolná a nedobrovolná, neúplná a nepravá nezaměstnanost a job stagnation. Na konci této subkapitoly budu definovat přirozenou míru nezaměstnanosti Frikční nezaměstnanost Frikční nezaměstnanost vzniká tehdy, když lidé opouští svoji dosavadní práci a hledají si novou. Ale vzhledem k nedokonalosti trhu práce, která se vyznačuje nedokonalou informovaností o volných pracovních místech jim hledání nové práce nějakou dobu trvá. Další skupinou pracovníků, kteří patří mezi frikčně nezaměstnané jsou lidé, kteří hledají poprvé práci a nebo ti, kteří se přestěhovali. Tento druh nezaměstnanosti se řadí mezi krátkodobou dobrovolnou nezaměstnanost, její trvání je ovlivněno časem, který je třeba k nalezení nového pracovního místa. Svůj vliv na 6 Přesné znění v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, 25 7 Více: Mach, M.: Makroekonomie II. Slaný, MELANDRUM, 2001, str

13 délku frikční nezaměstnanosti zde má zřejmě i vliv výše sociálních podpor státu v nezaměstnanosti, čím jsou větší, tím více se prodlužuje čas hledání práce. Dalším faktorem, který ovlivňuje délku frikční nezaměstnanosti je hospodářská situace v regionu ovlivňující pracovní příležitosti Strukturální nezaměstnanost Strukturální nezaměstnanost vzniká na základě nedostatečné poptávky po statcích a tím pádem po pracovních místech v určitých odvětvích, které jsou zrovna v útlumu. Útlum určitých odvětvích je kompenzován rozmachem jiných odvětví, ale problémem zde bývají kvalifikační požadavky, které jsou různé v jiných odvětvích. Bariérou může být také stěhování za prací, která tím způsobuje nerovnováhu na regionálních trzích práce téže profese. Strukturální nezaměstnaností jsou ohroženy především vdané ženy, rodiče s více dětmi a osoby s nižší kvalifikací. Strukturální nezaměstnanost trvá také většinou déle než nezaměstnanost frikční Cyklická nezaměstnanost Cyklická nezaměstnanost je hlavní forma nedobrovolné nezaměstnanosti. Je spojena s cyklickými výkyvy v ekonomice. Pokud je ekonomika v recesi, klesá poptávka po určitých výrobcích a službách a začne klesat i poptávka po práci a roste nezaměstnanost. Tento druh nezaměstnanosti se neprojevuje jen v určitých odvětvích, jako je tomu u strukturální nezaměstnanosti, ale prakticky v celém hospodářství. Cyklická nezaměstnanost může trvat různě dlouho, v průměru trvá většinou několik měsíců a to do té doby, něž začne opět růst národní produkce a dokud se vzhledem k růstu produkce opět nezvýší poptávka po práci. Právě cyklická nezaměstnanost má největší ekonomický a sociální dopad Další typy nezaměstnanosti 1) Sezónní nezaměstnanost Bývá způsobena sezónní fluktuací po práci. Nejčastěji se vyskytuje v zemědělství, stavebnictví, turistickém odvětví a také tam, kdy je výroba či poskytování služeb závislé na 8 Se strukturální nezaměstnaností se v České republice můžeme setkat hlavně v regionech, kde se dříve masově těžilo uhlí, jako je Karvinsko, Mostecko, Ostravsko. Po zavření dolů je problém s horníky, kteří se nechtějí rekvalifikovat na jinou práce, i vzhledem k pravděpodobně nižší mzdě, kterou by v jiných oborech dostaly. 13

14 počasí a ročním období. Jedná se o krátkodobou nezaměstnanost. 2) Skrytá nezaměstnanost Výše uvedená charakteristika nezaměstnanosti nezachycuje skupiny lidí u kterých není jednoznačné, zda by se také neměli započítávat do nezaměstnaných. Jde o tyto dvě skupiny: a) pracovníci s nuceným zkráceným pracovním úvazkem (tyto pracovníci se zahrnují mezi zaměstnané) b) osoby, které se už neřadí mezi nezaměstnané, kteří z důvodů frustrace přestali práci hledat Jelikož tyto dvě skupiny nikde oficiálně ve statistikách nefigurují, nazýváme tuto nezaměstnanost jako skrytou. 3 ) Dobrovolná nezaměstnanost Dalším typem nezaměstnanosti je dobrovolná nezaměstnanost. Dobrovolná nezaměstnanost znamená, že je upřednostňován volný čas před konáním práce. 9 Dobrovolně nezaměstnaní mají nabídky pracovních příležitostí, ale nevyužijí nabídky práce, protože například hledají místo lépe placené nebo s vyšší kvalifikací. 4) Neúplná nezaměstnanost, nepravá nezaměstnanost a job stagnation Do skupiny neúplně nezaměstnaných řadíme pracovníky, kteří musejí akceptovat pracovní poměr na snížený pracovní úvazek a nebo práci, která plně nevyužívá jejich schopnosti a kvalifikaci. Nejčastěji jde o zkrácenou pracovní dobu, nebo sdílení pracovního místa, při kterém se o práci i výdělky musí dělit dvě osoby. pak bez pracovní ochrany a Nepravou nezaměstnaností nazýváme stav, kdy jsou uchazeči o zaměstnaní formálně nezaměstnaní, ale nesnaží se hledat si práci a nebo práci dokonce odmítají přijmout. Snaží se pouze vyčerpat v plném rozsahu nárok na podporu v nezaměstnanosti. Často se jedná o osoby, které jsou zaregistrovány u úřadu práce jako nezaměstnaní, ale ve skutečnosti nelegálně pracují v šedé ekonomice. Job stagnation je jev, kdy vysoká míra nezaměstnanosti brzdí profesionální i prostorovou mobilitu. I lidé, kteří jsou silně nespokojeni se svou prací, nechtějí v době vysoké 9 Buchtová B.: Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém, Grada, Publishing, a.s., Praha 2002, str

15 nezaměstnanosti riskovat problémy spojené s hledáním nového zaměstnání a raději setrvávají ve svém dosavadním zaměstnání. 5) Přirozená míra nezaměstnanosti Přirozená míra nezaměstnanosti je taková nezaměstnanost, při které je na trhu práce vyrovnaná poptávka firem po práci a nabídka práce a to za předpokladu, že se v ekonomice vyrábí potencionální produkt (ekonomika se nenachází ani ve fázi expanze, ani ve fázi recese). Její výše je pro každou ekonomiku jiná a nemůžeme říci, že by jsme tuto míru považovali za žádoucí, tato míra nezaměstnanosti je prostě přirozená. V přirozené míře nezaměstnanosti není zahrnuta cyklická nezaměstnanost, skutečná míra nezaměstnanosti v ekonomice fluktuuje okolo přirozené míry nezaměstnanosti a to díky hospodářským cyklům. 6) Dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost I nízká míra nezaměstnanosti může být nepříznivá, jestliže se jedná z větší části o nezaměstnanost dlouhodobou. Tam, kde je míra nezaměstnanosti sice vyšší, ale obrat mezi nezaměstnanými je rychlejší, je situace příznivější. A to jak z pohledu samotných nezaměstnaných, tak i z pohledu zatížení státního rozpočtu v důsledku nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost je spojena s velkým výskytem období opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry jedince. Větší riziko pozorujeme u příslušníků některých sociální skupin (nekvalifikovaní dělníci, imigranti, ženy po mateřské dovolené, lidé nad 50 let apod). pro ně charakteristické nesouvislé, přerušované pracovní kariéry a dlouhodobá nezaměstnanost Vývoj trhu práce v České republice - zaměstnanost a nezaměstnanost Pro lepší pochopení situace na trhu práce v České republice je dobré se trochu ohlédnout do historie a tím zjistit, jakým způsobem se dnešní situace na trhu práce formovala. Svoje ohlédnutí do minulosti začnu rokem 1918, kdy po rozpadu Rakouska-Uherska vznikla Československá republika. 10 Více: Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Sociologické nakladatelství Praha, 2002, str

16 1.3.1 Trh práce v Československu v letech Naše země byla jednou z mála zemí ve světovém měřítku, kde po konci 1.světové války bylo zaměstnáno více lidí v průmyslu než v zemědělství. V období mezi dvěma válkami nastal také rozmach zbrojařství, stavebního a strojního průmyslu. Vzhledem k vývoji politické situace byl odběratelem produktů těchto odvětví především stát. Československou republiku v tomto období postihly dvě ekonomické krize. První poválečná krize proběhla v letech V této době poklesla průmyslová výroba v ročním průměru zhruba o ¼ a na počátku roku 1923 bylo evidováno přes 440 tis. nezaměstnaných. V roce 1924 nastává zlepšení ekonomické situace, která sebou přinesla růst mezd a pokles nezaměstnanosti na osob v roce Druhá ekonomická krize proběhla v letech , která Československo zasáhla ještě více než ostatní evropské státy. Důsledkem této krize byl nejen pokles průmyslové výroby, ale byly s tím spojené i obrovské ekonomické a sociální důsledky. Nezaměstnanost rostla do takových rozměrů, že v roce 1933 bylo evidováno nezaměstnaných. Dle odhadů odborů bylo bez práce dokonce 1,3 milionů osob. 11 Po skončení ekonomické v letech se vlivem hospodářského oživení snížila nezaměstnanost Trh práce v Československu v období druhé světové války Hospodářství v době druhé světové války mělo charakteristické rysy válečné ekonomiky. Mezi tyto rysy patřilo zejména státní řízení průmyslové výroby, centrální regulace zemědělské výroby, státní řízení cen a mezd a přídělový systém v hospodářství. Tyto principy válečného hospodářství zruinovaly československou ekonomiku a to se odrazilo v myšlení lidí. Ještě před koncem 2. světové války vznikla na našem území revoluční situace, která po skončení války vyústila v lidovou demokratickou revoluci. Protože tehdejší generace poznala jak hrůzy války, tak i hospodářskou a sociální krizi třicátých let, nebylo divu, že volby v roce 1946 vyhráli a nejvlivnější stranou se stali komunisté Jírová H : Deformace na českém trhu práce, studie 7/2002, studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. ČVUT 2002, str.6 12 Jírová H : Deformace na českém trhu práce, studie 7/2002, studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. ČVUT 2002, str.7 16

17 1.3.3 Trh práce v Československu v letech Ekonomiku poválečného období ovlivnilo vydání Benešových dekretů v roce 1945, na základě kterých byl zestátněn velký a klíčový průmysl. Znárodnění bylo chápáno jako akt sociální spravedlnosti a podnítilo vlnu pracovní aktivity, což ve svém důsledku vedlo k urychlení poválečné obnovy národního hospodářství. 13 Během prvních poválečných let došlo k postupné likvidaci drobného živnostenského podnikání a ke kolektivizaci v zemědělství. Československé hospodářství bylo zaměřeno na budování těžkého průmyslu a na živočišnou výrobu v zemědělství. Ekonomika se vyznačovala vysokou surovinovou, energetickou a investiční náročností. Také trh práce zaznamenal určité změny. V pohraničních oblastech došlo k odchodu sudetských Němců a chyběla zde tedy pracovní síla. Další podstatnou změnou byl nucený vstup žen na trh práce, které před válkou byly v domácnosti a staraly se o výchovu dětí. Další deformace, která byla způsobem totalitní režimem byla degradace duševní a tvůrčí práce. Na základě principu rovnosti komunistického režimu nebylo vzdělání oceněno, ale naopak byla vyzdvihována fyzická práce. Mezi další deformace, které se vážou k trhu práce a které jsou důsledkem budování socialismu v Československu jsou: jednostranná orientace na těžký průmysl, pokles pracovní morálky, velmi nízká mobilita pracovníků, představa, že nezaměstnanost je hanbou pro nezaměstnaného i pro jeho rodinu, faktická neexistence trhu práce a regulace mezd Vývoj trhu práce a nezaměstnanost po roce 1989 Za nejvýznamnější změnu, která se po roce 1989 na trhu práce stala, byla změna poměrů, kdy z dlouhodobě trvajícího nedostatku pracovních sil se téměř okamžitě setkáváme s jevem, do té doby neregistrovaným, skrytě existujícím, avšak do slovníku centrálně plánované ekonomiky nepatřícím, s nezaměstnaností Jírová H : Deformace na českém trhu práce, studie 7/2002, studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky. ČVUT 2002, str.8 14 Vojtěch Spěváček a kolektiv, Transformace české ekonomiky, politické, ekonomické a sociální aspekty, nakladatelství LINDE, str

18 Nezaměstnaností byly postiženy nejvíce takové sektory ekonomiky jako je zemědělství, lesnictví a dobývání nerostů. Další vlnu nezaměstnanosti sebou přinesla stagnace, reorganizace a zánik neefektivních podniků. Mnoho lidí mohlo přejít do sektoru služeb, který byl v podmínkách centrálně plánované ekonomiky značně zanedbaný. Lidem se také otevřela možnost soukromého podnikání. Krátce po revoluci nastaly některé další skutečnosti, které měly vliv na situaci na trhu práce. Mezi tyto skutečnosti patřilo snížení stavu armády, zkrácení základní vojenské služby, ale i lednová amnestie v roce Také důsledky propopulačních opatřeních z počátku 70. let přivedly na trhu práce po roce 1989 řadu nových zájemců, kteří rovněž přispěly k růstu nezaměstnanosti. Počáteční míra nezaměstnanosti v roce 1990 byla ještě ve srovnání s vyspělými státy velmi nízká, ale měla velkou dynamiku. Například v roce 1990 byl vykazován nárůst registrovaných uchazečů o práci o 40 % měsíčně, což samozřejmě vyvolalo velké obavy o další vývoj, které se naštěstí nepotvrdily. V roce 1991 se dále zvyšoval počet nezaměstnaných a to zejména v důsledku rozpadu trhů RVHP a tím i výroby. V dalších letech je patrný stabilní nárůst nezaměstnanosti, jak je vidět v grafu v příloze číslo 1. Naopak od roku 2000 se růst nezaměstnanosti v České republice zastavil a nyní nezaměstnanost začíná pomalu klesat. Důvodem tohoto příznivého trendu jsou zejména investiční pobídky, hospodářský růst české ekonomiky, vstup zahraničních firem do České republiky a rozvoj služeb. Už od počátku transformace byly rozdíly ve výši nezaměstnanosti mezi jednotlivými regiony. Mohl za to hlavně nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovní síle a to především v oblastech s převládajícím těžebním a těžkým průmyslem a v zemědělských oblastech. Nejvíce nezaměstnaných měly a do dnešní doby mají na Severní Moravě, v Severních Čechách, ale na Jižní Moravě. Nejnižší počet nezaměstnaných je v Praze, ale i v Jižních Čechách. 1.4 Náklady nezaměstnanosti Nezaměstnanost je pro společnost velice drahá záležitost. Podle hrubých odhadů stojí jeden nezaměstnaný na dávkách v nezaměstnanosti a dalších sociálních dávkách pro nezaměstnaného a jeho rodinné příslušníky měsíčně asi 7 tisíc korun. 18

19 Pokud by nezaměstnaný pracoval a odváděl daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění a spotřební daně, nejenže by stát nemusel platit tyto dávky, ale získal by navíc měsíčně dalších cca 7 tisíc korun. Celkové náklady na jednoho nezaměstnaného dosahují tedy ročně asi 170 tisíc korun. Při 500 tisících registrovaných nezaměstnaných to dělá ročně náklady přes 80 miliard korun. 15 Náklady, které sebou přináší nezaměstnanost můžeme rozdělit do tří skupin nákladů a to na náklady, které se platí přímo ze státního rozpočtu (podpory v nezaměstnanosti), indukované náklady (ztráty ve zdravotnictví, způsobené kriminalitou) a oportunitní náklady (nevyprodukovaný HDP). Nyní budu tyto tři skupiny nákladů blíže specifikovat Výdaje státního rozpočtu Výdaje státního rozpočtu se skládají ze tří typů výdajů. Řadíme sem jednak výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti, na aktivní politiku zaměstnanosti a výdaje na provoz úřadů práce. Prvním typem jsou výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti a to především prostřednictvím vyplácení hmotného zabezpečení uchazečům o zaměstnání. Na tuto podporu mají uchazeči o zaměstnání právo pod dobu 6 měsíců (u uchazečů nad 50 let je to 9 měsíců a nad 55 let to je 12 měsíců). Po uplynutí této doby již nemají nárok na výplatu hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, a musejí žádat o prostředky státní sociální podpory. Dalším výdajem státu je také platba do veřejného zdravotního pojištění za registrované nezaměstnané. Druhým typem jsou výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, které zahrnují výdaje na zřizování veřejně prospěšných míst, rekvalifikaci, vytváření míst pro získávání praxe absolventů a mladistvích, zřizování společensky účelných pracovních míst, atd. 16 Třetím typem výdajů, které jsou s nezaměstnaností spojeny jsou výdaje na provoz úřadů práce jako přímo řízených rozpočtových organizací. K těmto výdajům musíme přičíst ještě poměrnou část výdajů úřadů Státní sociální podpory a část výdajů Ministerstva práce a sociálních věcí. 15 odhad Ministerstva financí a Českého statistického úřadu 16 Jírová H. : Trh práce a politika zaměstnanosti, VŠE, 1999, str

20 1.4.2 Indukované náklady Indukovanými náklady jsou náklady, které jsou vyvolány negativními důsledky nezaměstnanosti. Jde hlavně o ztráty způsobené kriminalitou nezaměstnaných, kdy jde zejména o majetkovou trestnou činnost, kterou si nezaměstnaní snaží zvýšit svojí životní úroveň. Dále jsou to pak ztráty ve zdravotnictví vyvolané tím, že některé nezaměstnané osoby řeší svoji situaci alkoholem či jinými návykovými látkami, což vede k nákladům na jejich léčení. Nezaměstnanost také často způsobuje psychologické problémy jako je zejména: pokles duševní zdatnosti, pocity nepotřebnosti. Tyto psychické obtíže způsobují nárůst výdajů na prevenci a následné léčení v psychologických poradnách a tím zvýšení výdajů na sociální a psychologické služby. Mezi sociální dopady nezaměstnanosti můžeme řadit rozpad rodiny, které sebou nese problémy při výchově dětí a ztrátu autority apod Oportunitní náklady Oportunitní náklady se označují též jako alternativní náklady nebo náklady obětované příležitosti, což je částka peněz, která je ztracena, když zdroje nejsou použity na nejlepší možnou variantu. Oportunitní náklady můžeme rozdělit do dvou skupin a to na nevyprodukovaný podíl hrubého domácího produktu, který díky nezaměstnanosti není vyprodukován a druhá skupina obsahuje ztrátu na platbách zdravotního a sociálního pojištění, daně z příjmu. Nevyprodukovaný podíl hrubého domácího produktu vychází z teoretického výpočtu části hrubého domácího produktu, který by mohl být vytvořen nezaměstnanými osobami, kdyby měly možnost zapojit se do pracovního procesu a podílet se na jeho zvyšování. Výpočet ztráty je prováděn pomocí výpočtu vyprodukované části hrubého domácího produktu jedním zaměstnaným pracovníkem a následném přepočtu na počet nezaměstnaných osob Jírová H. : Trh práce a politika zaměstnanosti, VŠE, 1999, str

21 Ztráta na platbách zdravotního a sociálního pojištění, daně z příjmu se provádí pouze jako odhad přibližné částky, které by odvedly nezaměstnané osoby, kdyby byly zaměstnané. 1.5 Řešení nezaměstnanosti státem Stát se snaží o snížení a regulaci nezaměstnanosti, a to politikou zaměstnanosti. Politika zaměstnanosti bývá považována za jednu z významných součástí sociální politiky státu. Obsahem novodobé státní sociální politiky je v nejobecnější poloze péče o blahobyt lidí. Politika zaměstnanosti realizovaná v současnosti vyspělými státy vychází z pojetí práva na práci jako jednoho ze základních sociálních práv občanů a z předpokladu, že podpora plné a produktivní zaměstnanosti při svobodné volbě povoláni je prostředkem k praktickému uskutečňování práva na práci. Základním cílem politiky zaměstnanosti je odstranění negativních dopadů trhu práce na pracovníka, spočívající v tom, že na tomto trhu se nenabízí a nerozděluje pouze práce, ale že zde vzniká a přetrvává i nezaměstnanost, která postihuje zejména ty, kteří si práci nedokázali najít, ale i ty, kteří o zaměstnání z různých důvodů přišli. Půjde tedy o vytvoření takového systému nástrojů a opatření, které by vedly ke vzniku, ochraně a zabezpečení pracovních míst na straně jedné a k zajištění systému hmotného zabezpečeni při ztrátě zaměstnání na straně druhé Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti a hospodářkopolitická opatření Stát ovlivňuje vývoj vztahů na trhu práce prostřednictvím: pasivní politiky zaměstnanosti, stanovením podmínek a výše poskytování hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání a dalších sociálních transferů aktivní politika zaměstnanosti, tj. podpora zachování nebo vytváření stálých a dočasných nových pracovních míst, podpora zaměstnávání mladých lidí, rekvalifikace 21

22 hospodářsko-politickými opatřeními, které nejsou bezprostředně orientovány na trh práce, ale mají na něj podstatný dopad (investiční pobídky, podpora malého a středního podnikání, regionální programy apod.) 18 1) Aktivní politika zaměstnanosti V souvislosti s realizací státní politiky zaměstnanosti se často hovoří o důležitosti aktivní politiky zaměstnanosti. Cílem aktivní politiky zaměstnaností je vytvářet reálné podmínky pro dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, především podmínky pro vznik nových, efektivních a společensky účelných pracovních míst. Tím zprostředkovat uchazečům vhodnou práci v co nejkratší době. Jde o aktivní působení místních úřadů práce na základě příslušných právních předpisů a využití všech způsobů motivace dočasně nezaměstnaných k opětovnému zařazení do zaměstnání. Je zaměřena zejména na konkrétní cílové skupiny, kterými jsou především nejvíce ohrožené skupiny nezaměstnaných. Patří sem zejména podpora společensky účelných pracovních míst, vytváření příležitostí pro tzv. veřejně prospěšnou práci, rekvalifikace pracovníků, zvláštní péče o občany se zdravotním postižením a umisťování absolventů škol. 2) Pasivní politika zaměstnanosti Naproti tomu pasivní politika zaměstnanosti představuje ze zákona zprostředkování zaměstnání uchazečům o práci a dále zejména hmotné zabezpečení uchazečů v podobě podpory v nezaměstnanosti nebo podpory v rekvalifikaci před nástupem do zaměstnání. Zde je možno říci, že optimalizace modelu hmotného zabezpečeni v nezaměstnanosti je komplikována relativně nízkým rozdílem mezi výškou minimální mzdy a výškou podpory v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci. I když se tento rozdíl poněkud zvýšil ve prospěch pracovních příjmů, stále to ještě nestačí ke stimulaci nezaměstnaných pro vyvíjení žádoucí aktivity k zařazení do pracovního procesu. 18 Němec O., Lidské zdroje na trhu práce, Oeconomica, str

23 3) Hospodářsko-politická opatření Hospodářská politika státu má na vývoj trhu práce rozhodující vliv. Úloha státu je zde tedy nejširší a nezastupitelná. Má v podstatě dvojí rozměr: centrální, do něhož patří vytváření globální strategie zaměstnanosti, často se hovoří o tzv. velké politice zaměstnanosti, zaměřuje se na odstranění příčin vzniku nadměrné nezaměstnanosti, působí víceméně plošně, regionální, který představuje provozování základních služeb zaměstnanosti, nazýváme jej malá politika zaměstnanosti, zabývá se hlavně regionálními aspekty nezaměstnanosti a to prostřednictvím úřadů práce Orgány státní správy zabezpečující státní politiku zaměstnanosti Orgány státní správy, které v našem státě zabezpečují státní politiku zaměstnanosti, jsou: Ministerstvo práce a sociálních věcí Správy služeb zaměstnanosti (SSZ): územní orgány práce (úřady práce) registrují uchazeče o zaměstnání, rozhodují o podporách, Ministerstvo práce a sociálních věcí Správy služeb zaměstnanosti (SSZ): má následující úkoly 19 : soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce, zpracovává koncepce státní politiky zaměstnanosti, připravuje programy a opatření při dalším uplatnění zaměstnanců, podpora zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací, spravuje prostředky na zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, vykonává kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti, řídí úřady práce. Územní orgány práce (úřady práce) mají právní subjektivitu, jsou to orgány státní správy na úseku zaměstnanosti, mají následující funkce 20 : 19 Němec, Lidské zdroje na trhu práce, str, Němec, Lidské zdroje na trhu práce, str

24 sledují a hodnotí stav na trhu práce, zpracovávají koncepci vývoje zaměstnanosti ve svém územním obvodu, přijímají opatření k ovlivnění nabídky a poptávky, informují občany o možnostech získání zaměstnání, odborné přípravy a rekvalifikace, informují zaměstnavatele o volných zdrojích pracovních sil, zprostředkovávají vhodné zaměstnání uchazečům a zájemcům o zaměstnání, poskytují občanům poradenské služby spojené s hledáním zaměstnáním, volbou povolání, odbornou výchovou a rekvalifikací, vedou evidenci uchazečů o zaměstnání, kontrolují dodržování závazných předpisů včetně mzdových předpisů, místo, které zaměstnavatel zřizuje na základě písemné dohody s úřadem práce na dobu zpravidla dvou let. Toto místo je obsazováno uchazeči evidovanými úřadem práce, kterým nelze zajistit jiným způsobem pracovní uplatnění, nově zřízené pracovní místo pro uchazeče o zaměstnání evidovaného úřadem práce, který začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. 24

25 2 Praktická část 2.1 Psychologické a sociální důsledky nezaměstnanosti Ztrátu zaměstnání je třeba posuzovat nejen z pohledu ekonomického, ale také z pohledu sociálního, psychologického a biologického. Všechny tyto důsledky ztráty zaměstnání se pak promítají v posuzování zdravotního stavu obyvatelstva, v morálce celé společnosti, v jejich hodnotových orientacích, názorech, ve výchově atd. Náhlá neočekávaná ztráta práce je v naší kultuře velkým zásahem do života lidí, je dokonce traumatizujícím existenciálním zážitkem. Je tomu tak i přesto, že dnes žijeme v demokratickém státě, který umožňuje i relativně slušný život bez dočasné odměny (mzdy) za práci. 21 Ztráta zaměstnání v produktivním věku, která vede k nečinnosti, tak představuje reálné ohrožení zdraví, přispívá ke vzniku různých chorob a může dokonce vést až k předčasnému úmrtí v důsledku narůstajících stresových faktorů (viz. somnolence, suicidální pokusy aj.). Tím se práce stává vedle zdraví základní hodnotou lidského života. Práce není pro mnoho lidí jen nutný životní úděl, ale také činnost, která člověku přináší radost a uspokojení. Dlouhodobou nezaměstnaností se vytrácí smysl života, dochází k rozkladu pracovního rytmu a ztrátě sociálních kontaktů. Ztrátou práce nepřijde člověk pouze o zdroj příjmů, ale také subjektivně i o společenskou a osobní hodnotu. Mezi negativní účinky nezaměstnanosti můžeme zařadit: 1. depresivní symptomy bezmocnost, rezignace, pasivita, narušené sebevědomí, krize identity 2. problémy v mezilidských vztazích těžkosti v manželství, izolace od přátel 3. alkoholismus a kriminalita 4. psychosomatické poruchy stresové symptomy, omezení osobní pohody 5. všeobecná nespokojenost nezájem a krize důvěry vůči státu a společnosti Na základě zkušeností z praxe v souvislosti s biologickými, psychologickými i sociálními problémy bývají při popisu trvání nezaměstnanosti uváděna různá fázová členění, např.: 1. fáze - do šesti týdnů 21 Buchtová B.: Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém, Grada, Publishing, a.s., Praha 2002, str

26 2. fáze - do čtyř měsíců 3. fáze - do šesti měsíců 4. fáze - nad šest měsíců Čtvrtá fáze je nejnebezpečnější, protože může být stavem chronickým, pro člověka stavem definitivním, která má pro něj devastační účinky na psychiku a projevy chování vůči svému okolí. A co je nejhorší, že může ohrožovat i jeho nejbližší okolí, kterým je zpravidla jeho rodina Individuální důsledky ztráty zaměstnání Psychologické a sociální dopady nezaměstnanosti rozebírá řada studií, nejvýznamnější studie s platností do dnešní doby jsou ze třicátých let 20. století jako reakce na hospodářskou krizi, která byla provázena vysokou nezaměstnaností. Samozřejmě i nezaměstnanost koncem 70. let a také 80. a 90. let sebou přinesla řadu studií a výzkumů týkající se problematiky nezaměstnanosti. Při ztrátě zaměstnání vedle osobnostních dispozic (temperament, emoční rovnováha apod.) hraje velkou roli i kontext (například výskyt nezaměstnanosti v prostředí daného člověka). Zvládání situace ztráty zaměstnání je proto velmi individuální a závisí hlavně na: odolnosti konkrétního člověka vůči psychickému stresu, věku v závislosti na věku se mění finanční závazky a povinnosti, různá i dle věku je touha po kariéře, s přibývajícím věkem klesá šance na znovuzaměstnání a hůře se jim přizpůsobuje nové pracovní pozici, nejhůře nesou dlouhodobou ztrátu zaměstnání lidé ve věku let kterým je zcela jasná neochota zaměstnavatelů jejich kategorii přijímat, pohlaví muži trpí v nezaměstnanosti vyšší depresivitou než ženy, žena se může seberealizovat na jiném místě a ani není většinou v roli hlavního živitele rodiny, dosažené kvalifikaci (osoby s nižší kvalifikací snadněji ztrácí staré a hůře hledají nové zaměstnání), předchozích zkušenostech (kdo byl dříve silně motivován a úspěšný, těžce pociťuje nezaměstnanost), profesní strnulosti či pružnosti (flexibilitě), finančních možnostech nezaměstnaného, 26

27 sociální, rodinné emoční podpoře. Z výše popsaného je zřejmé, že zátěž ze ztráty práce probíhá relativně mírněji u: mladých lidí, kteří mají hodně přátel, případně jsou i dobře hmotně zabezpečeni, těch, kteří se na základě zkušeností dovedou snadněji adaptovat na novou situaci, těch, kteří snadněji akceptují nezaměstnanost, těch, kteří dokáží nepřipustit svou nepříznivou situaci (popřením), později však může vyústit v ještě větší stres, lidí, kteří se dokáží včas přeškolit, těch, kteří si dokáží najít nové místo v úplně jiném oboru, jinou profesi, těch, kteří jsou zainteresováni ještě v jiném zaměstnání, věnují se aktivně politice nebo nějaké zálibě, které mohou být také zdrojem příjmu Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na psychiku člověka Jako jedna z nejdůležitějších věcí se z hlediska návratu nezaměstnaného do pracovního procesu jeví délka trvání nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost je spojena i s velkým výskytem období opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry jedince. Proces restrukturalizace postihl zejména nekvalifikované občany, kteří spolu s mladistvými, zdravotně postiženými, ženami s malými dětmi a zvláště pak handicapovanými lidmi tvoří skupinu dlouhodobě a opakovaně nezaměstnaných. Dlouhodobou nezaměstnanost ovlivňuje řada činitelů, mezi nejvýznamnější lze počítat následující: nezájem a diskriminace určitých kategorií ze strany zaměstnavatelů nezájem o málo placená místa ze strany uchazečů o zaměstnání hodnotová orientace některých skupin uchazečů o zaměstnání ( nezájem o práci, závislost na podpoře) nedostatečná kvalifikace, málo pracovních zkušeností, malá sebedůvěra objektivní okolnosti (dojíždění, bydlení) 27

28 Dlouhodobá nezaměstnanost znamená vyřazení z pracovního procesu, a tento fakt sebou přináší řadů problémů jako ztrátu pracovních návyků a kvalifikace, sociální izolaci, alkoholismus a drogy. Řada těchto lidí se tak ocitá na okraji společnosti a stává se prakticky nezaměstnantelou skupinou osob. Z klasických studií nezaměstnaných vyplývá, že po počátečním šoku způsobeném násilnou změnou života, nezaměstnaní často mobilizují své síly a snaží se svou situaci změnit. Pokud ovšem nenajdou řešení, postupně rezignují, upadají do apatie. Důsledkem nezaměstnanosti je postupný úpadek, ztráta sebedůvěry, ztráta smyslu každodenní činnosti, konflikty v běžném sociálním styku, zhoršení duševního a tělesného zdraví. Zdá se, že osoby s dostatečnými úsporami, s intenzivní morální a emocionální podporou svých nejbližších a osoby s vyšším vzděláním zůstávají dlouhodobě relativně nedotčeni důsledky nezaměstnanosti. Délku trvání nezaměstnanosti prodlužují krátkodobá nepružnost trhu práce (na straně nezaměstnaných nedostatek informací o možnostech uplatnění na trhu práce), rozdíl mezi strukturou poptávky a nabídky práce, na straně nezaměstnaných absence dovedností a vědomostí, které jsou pro nabízená pracovní místa požadovány, neochota k profesní či prostorové mobilitě a překážky, které se této mobilitě staví do cesty. Dlouhodobá nezaměstnanost má nepříznivé důsledky pro společnost i pro nezaměstnané jedince. K sociálním následkům dlouhodobé nezaměstnanosti pro jedince patří zejména snížení životní úrovně, růst napětí v jeho rodině a v ostatních interpersonálních vztazích, deprese, ztráta motivace a pocit bezmocnosti, přistupují i zvýšené následky, jež pociťuje společnost. Proto se dlouhodobá nezaměstnanost ocitá v centru pozornosti společnosti. V současné době je pracovní trh u nás omezený a je třeba vycházet z toho, že nezaměstnaní mají problémy zejména ve svém osobním životě. Mnozí z nich nejsou bez pomoci schopni najít si vůbec trvalou práci. Většina nezaměstnaných získá trvalou práci jedině tehdy, jestliže změní svůj postoj a své chování. Nezaměstnaní se nedovedou dobře prodat jako pracovní síla. Když jde o to, hledat si a přijmout novou práci, pro nezaměstnaného vyvstane často problém, že se musí v mnoha ohledech předělat. Mnoho nezaměstnaných považuje své negativní postoje, neadekvátní způsob jednání a nepříznivé životní okolnosti za něco nezměnitelného. Dávají si všechno líbit, protože se proti vlivům vnějšího světa sami nepostaví. Nezaměstnaní postrádají jistotu, mají zábrany svobodně mluvit. Ukázalo se, že často neříkají nic, i když by měli co říci. Mají problémy s 28

29 komunikací, což často vede k pocitu bezmocnosti a silným zábranám, které negativně ovlivňují jejich ucházení se o místo, zejména první kontakt (přijímací pohovor) Využití volného času a postoje nezaměstnaných Krátkodobá, ale hlavně dlouhodobá nezaměstnanost má značný vliv na společenský život i na život nezaměstnaných jedinců. Nejedná se zde jen o pokles jejich životní úrovně, ale má hlavně dopad na jejich každodenní život a společenské vztahy. Nemají najednou práci a příjmy, ale mají dost času. Dochází u nich k rozbití časové struktury dne a ke změně vnímání času, což je považováno za jeden z nejvýznamnějších psychologických důsledků nezaměstnanosti. Nezaměstnanému ubíhá čas pomaleji, dny se vlečou, nemají žádnou strukturu a po určité době dochází ke ztrátě smyslu pro čas. Většina studií poukazuje na to, že obecně rozšířený obraz nezaměstnaných není výmyslem veřejnosti, ale nýbrž tvrdou realitou života. Právě neomezené množství volného času paradoxně nezaměstnaným zabraňuje v tom, aby ho využívali. Zejména mladiství mají potíže při popisování svých denních zkušeností. Jejich volný čas je spojen především s nudou. Je to výrazně zvláště u osob, které nemají žádné osobní zkušenosti se vzory práce a jejich životní styl je pasivní. Velké riziko je zde také u absolventů, kteří si ani pracovní návyky nevytvořili a za nějakou dobu jim nezaměstnanost a dostatek času začne vyhovovat. Trávení volného času v nezaměstnanosti je jedním ze sociálně-psychologických problémů. Velmi důležité je zachování určitého stereotypu, určitého systému trávení času v nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost vede k úplnému přetvoření volného času a k riziku jeho špatného trávení. Výzkumy ukazují, že mezi uchazeči o zaměstnání jsou velké rozdíly v představách o trávení volného času v nezaměstnanosti. Většina považuje za hlavní aktivitu kontakt se zaměstnavateli, tj. hledání místa, dále rekvalifikaci a vzdělání, rozvíjení koníčků a vedlejší práci. Ženy méně často vyhledávají zaměstnavatele a častěji nacházejí realizaci v koníčkách (zejména šití, ruční práce apod.), které dokážou rodině materiálně pomoci. 29