Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Obor právo a právní věda. Katedra obchodního práva

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo a právní věda Katedra obchodního práva Diplomová práce Nekalé obchodní praktiky při označování potravin František Bárta 2013/2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Nekalé obchodní praktiky při označování potravin zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

3 Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval vedoucí práce JUDr. Evě Večerkové, Ph.D. za její vřelý přístup při vedení diplomové práce. Dále bych rád poděkoval všem členům rodiny a přítelkyni za podporu poskytovanou v průběhu celého studia. 3

4 Abstrakt Tato práce se zabývá nekalými obchodními praktikami při označování potravin. Pro tuto problematiku je charakteristické propojení právní úpravy nekalé soutěže, ochrany spotřebitele a označování potravin. Obsahem práce je rozbor relevantních ustanovení českých i evropských právních předpisů. Tento rozbor je následně doplněn zajímavými praktickými příklady, které demonstrují aplikaci právních předpisů národními orgány i Soudním dvorem Evropské unie. V závěru jsou shrnuty poznatky z celé práce zejména s ohledem na ochranu spotřebitele a popsán očekávaný vývoj legislativy. Klíčová slova nekalé obchodní praktiky, označování potravin, ochrana spotřebitele, nařízení č. 1169/2011 Abstract This thesis deals with unfair commercial practices in food labeling. For this issue it is characteristic to connect legislation of unfair competition, consumer protection and food labeling. The thesis contains analysis of relevant provisions of both Czech and European legislation. The analysis is further followed by interesting practical examples which demonstrate the application of legislation by national authorities and the Court of Justice of the European Union. The conclusion summarizes the findings of the entire thesis, especially with regard to consumer protection and it describes the expected development of legislation. Key Words unfair commercial practices, food labeling, consumer protection, regulation no. 1169/2011 4

5 Obsah Čestné prohlášení... 2 Poděkování... 3 Abstrakt, klíčová slova... 4 Seznam použitých zkratek Úvod Prameny právní úpravy Úprava v českém právním řádu Soukromoprávní úprava Veřejnoprávní úprava Úprava v právním řádu Evropské unie Shrnutí poznatků Příklady z praxe Průměrný spotřebitel v evropském kontextu Vymezení průměrného spotřebitele Význam znalostí průměrného českého spotřebitele Druhové označení nápoje Problematická označení v souvislosti s evropským právem Pomazánkové máslo Další problematická označení Údaje na obalu neodpovídající skutečnosti Klamavý dodatek k originálnímu označení potraviny Tvrzení na obalech potravin Závěr Seznam použitých pramenů

6 Seznam použitých zkratek EU NOZ ObchZ SDEU SZPI ZoP ZOS Evropská unie Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Soudní dvůr Evropské unie Státní zemědělská a potravinářská inspekce Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 6

7 1 Úvod Tato diplomová práce se zabývá tématem nekalých obchodních praktik při označování potravin. Důvodem pro výběr daného tématu je především jeho aktuálnost a rovněž osobní zájem o tuto oblast. Cílem podnikatelů v podmínkách tržního hospodářství je nepochybně zejména maximalizace jejich zisku. Daná motivace často svádí méně morálně odolné podnikatele k různým jednáním, která mají někdy pouze znaky porušení obecně uznávané morálky, často však také znaky nekalé soutěže ve smyslu platného práva. Jedním z jevů, který se v novodobé historii podnikání začíná projevovat stále častěji, jsou nekalé obchodní praktiky při označování potravin. Výrobci a prodejci v nezanedbatelné míře nabízejí nekvalitní či jinak nevhodné potraviny s cílem udržet marže či obstát v konkurenčním boji (často může jít např. o nepřiznání nahrazení určité suroviny její levnější alternativou). Jedná se o nebezpečnou praxi, neboť potraviny musí ze své biologické podstaty konzumovat každý člověk. Na trhu s potravinami je tedy spotřebitelem každý člověk bez rozdílu a logicky jde o trh velmi rozsáhlý. Zároveň lze konstatovat, že v souladu se zásadou "jste to, co jíte" s sebou mohou mnohé nekalé obchodní praktiky v této oblasti přinášet riziko závažných zdravotních potíží pro spotřebitele (např. neuvedením případných alergenů na obalu). V současné době je potravinám a obchodu s nimi věnována velká pozornost. Různá média nás pravidelně informují o nejnovějších způsobech klamání spotřebitele. Některé televizní stanice například zavedly do svého zpravodajství funkci "potravinového inspektora", který zkoumá kvalitu potravin v obchodních řetězcích a následně diváky se svými zjištěními seznamuje, a po internetu kolují žebříčky nejhorších potravin, které se v uplynulém kalendářním roce objevily v obchodech. Ministerstvo zemědělství v roce 2012 spustilo za účelem zvýšení informovanosti spotřebitelů internetové stránky s názvem Potraviny na pranýři, na kterých zveřejňuje nekvalitní, falšované či nebezpečné potraviny. 1 Připomeňme také Peklo na talíři - populární internetový pořad Romana Vaňka. 2 V tomto pořadu šéf Pražského kulinářského institutu upozorňuje na rozdílnou kvalitu určitých druhů potravin a varuje před klamavými obaly. Potravinám se však samozřejmě věnuje i celá řada dalších médií, která zde neuvádíme. 1 Stránky jsou dostupné z: 2 Pořad je dostupný z: 7

8 V souvislosti s velkou medializací ochrany spotřebitele a její důležitostí (s ohledem na možná zdravotní rizika) v závěru práce posoudíme hypotézu, že spotřebiteli je v oblasti nekalých obchodních praktik při označování potravin poskytována stále větší ochrana. Náplní práce bude především poskytnutí komplexního náhledu na české i evropské prameny právní úpravy dané problematiky. Z hlediska rozsahu práce bohužel není možné zabývat se úpravou jednotlivých komodit, proto bude kladen důraz na právní předpisy obecnější povahy (vztahující se na všechny potraviny). Následující kapitola tak bude věnována rozboru ustanovení právních předpisů ČR a EU s následným shrnutím poznatků. V českých podmínkách se budeme zabývat prameny soukromoprávními i veřejnoprávními a jejich vzájemnými souvislostmi, zatímco v rámci evropské legislativy se zaměříme především na nové nařízení, od kterého si řada lidí slibuje značné zkvalitnění a zpřehlednění úpravy označování potravin. Pojednání o pramenech právní úpravy bude v další kapitole doplněno konkrétními příklady z praxe, na kterých bude demonstrována aplikace právních předpisů a posuzování nekalosti obchodních praktik soudy. Zabývat se budeme zejména klamavým označením potravin. Využita přitom bude judikatura českých soudů i SDEU. V závěru budou shrnuty poznatky ze studia právních předpisů i judikatury a bude posouzena výše uvedená hypotéza. V průběhu celé práce i v závěru pak budou nastíněny návrhy de lege ferenda. 8

9 2 Prameny právní úpravy Pojmem prameny práva chápeme dle obecné právní teorie zdroje informací o právu. Můžeme je přitom rozdělit na materiální a formální prameny práva. Materiálními prameny práva rozumíme důvody, které nás vedou k normativní úpravě společenských vztahů, tj. aktuální hospodářské, politické či náboženské poměry ve společnosti. Naproti tomu formálními prameny označujeme informační zdroje, pomocí kterých poznáváme právo a jeho obsah. 3 V této kapitole se budeme věnovat formálním pramenům, které se týkají oblasti nekalých obchodních praktik při označování potravin, a jejich rozboru. 2.1 Úprava v českém právním řádu Problematika nekalých obchodních praktik při označování potravin nespadá pouze do jediného právního odvětví, ale dotýká se hned několika oblastí - především práva nekalé soutěže, ochrany spotřebitele a potravinového práva. Je tedy samozřejmé, že právní úprava týkající se předmětného tématu není koncentrována v jediném právním předpisu, ale je obsažena v několika předpisech jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní povahy Soukromoprávní úprava Jak již bylo naznačeno výše, ze soukromého práva pro nás bude nejdůležitější oblast práva nekalé soutěže. Právo nekalé soutěže primárně sleduje ochranu zájmů soutěžitelů, přihlíží však i k zájmům spotřebitelů a umožňuje jim právními prostředky nekalosoutěžní delikty napadat, neboť i na ně mohou některé následky nekalé soutěže negativně dopadat. 4 Vlivem evropských směrnic a judikatury Soudního dvora Evropské unie se v současnosti ochrana spotřebitele dostává v této oblasti do popředí. 5 Spotřebitel a jeho ochrana s nekalou soutěží neodmyslitelně souvisí. Právě prostřednictvím spotřebitele (jeho vnímání a jednání) se totiž nekalosoutěžní jednání často projevuje (viz dále hledisko průměrného spotřebitele). I přesto, že v českém právním řádu existuje dualismus práva nekalé soutěže a ochrany spotřebitele 6, nelze je od sebe odtrhávat. Vzájemnou souvislost obou oblastí potvrzuje i bod 3 HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 501 s. ISBN s ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: obecná část, soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, 609 s. ISBN s ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN s Závisí na tom, zda bylo protiprávní jednání namířeno vůči spotřebiteli, nebo proběhlo mezi soutěžiteli navzájem. 9

10 8 důvodů přijetí směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách 7 : "Tato směrnice přímo chrání ekonomické zájmy spotřebitele před nekalými obchodními praktikami vůči spotřebitelům. Tím také nepřímo chrání oprávněné podniky před soutěžiteli, kteří nedodržují pravidla této směrnice, a zaručuje korektní hospodářskou soutěž v oblastech jí koordinovaných." 8 Ještě donedávna byl soukromoprávním kodexem ČR zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen "ObchZ"), jenž upravoval oblast nekalé soutěže v ustanovení 41 a následujících. Mnohé jeho myšlenky byly převzaty do nové právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "NOZ"), mnohé jeho myšlenky rozvedla judikatura z doby jeho účinnosti. Právní úprava nekalé soutěže je s účinností od obsažena v ustanoveních NOZ a nutno podotknout, že v předmětné oblasti k výraznějším změnám nedošlo. NOZ opět obsahuje generální klauzuli, a to v ustanovení 2976 odst. 1: "Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje." Toto ustanovení obsahuje podmínky dostatečné, ale zároveň nutné k tomu, aby se určité jednání dalo považovat za nekalosoutěžní. 9 Rovněž je zde vyjádřen obecný zákaz nekalé soutěže. Dále NOZ opět tradičně uvádí demonstrativní výčet konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže. Oproti obchodnímu zákoníku nám přibyla z médií již dobře známá skutková podstata dotěrného obtěžování. Ve vazbě na tuto práci je třeba uvést, že zůstaly zachovány rovněž skutkové podstaty klamavého označení zboží nebo služby ( NOZ), vyvolání nebezpečí záměny ( 2981 NOZ) a parazitování na pověsti ( 2982 NOZ). V tomto kontextu lze tedy dovodit, že bude až na výjimky použitelná dosavadní judikatura Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího správního soudu České republiky a Ústavního soudu 7 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/ HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN S PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. vyd. Praha: Linde, 2003, 614 s. ISBN x. S

11 České republiky, vždy ovšem s přihlédnutím k případným posunům v nazírání dané problematiky evropským právem. NOZ vymezuje klamavé označení zboží nebo služby v 2978 odst. 1 jako "takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost". Z uvedeného ustanovení vyplývá, že postačí způsobilost mylnou domněnku vyvolat a ke skutečnému přivození dojít nemusí. Mylná domněnka se může týkat skutečnosti, že zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti nebo místa (např. z určitého státu, kraje, města apod.). Tím se dostáváme velmi blízko problematice označení původu a zeměpisného označení. V českém právním řádu se touto problematikou zabývá zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele. Označení původu je tímto zákonem v 2 písm. a) vymezeno "jako název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení". Ze zapsaných označení původu v rámci potravin lze například uvést: sýr Feta (Řecko), Aceto balsamico tradizionale di Modena (Itálie), Parmigiano Reggiano (Itálie) či Roquefort (Francie). Zeměpisným označením se naproti tomu dle 2 písm. b) zmíněného zákona rozumí "název území používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a jestliže výroba nebo zpracování anebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území". Mezi zapsaná zeměpisná označení patří např.: Hořické trubičky (Česká republika), 11

12 Štramberské uši (Česká republika), Třeboňský kapr (Česká republika), Olomoucké tvarůžky (Česká republika) nebo Chorizo Riojano (Španělsko). 10 Rozdíl mezi oběma zmíněnými instituty spočívá především v různé míře intenzity vazby mezi zbožím a zeměpisnou oblastí. U označení původu je to vazba velice silná. U zeměpisného označení postačí, aby alespoň jedna fáze produkce zboží probíhala na daném území. Rovněž není nutné, aby příslušné zboží mělo vlastnosti výlučně nebo převážně dané určitým zeměpisným prostředím, ale stačí (pouhá) přičitatelnost tomuto prostředí. Nicméně hranice mezi označením původu a zeměpisným označením není přesně rozlišitelná. 11 K mylné domněnce ohledně původu zboží z určité oblasti či místa samozřejmě nemusí dojít výlučně v souvislosti se zapsaným označením původu nebo zeměpisným označením, ale i širším způsobem. Jedná se například o označení vína názvem "Valtické", aniž by pocházelo z dané oblasti, či označení "francouzský sýr" pro výrobky české mlékárny. Taková označení jsou jistě způsobilá vyvolat mylnou domněnku o původu zboží, i když nepatří mezi zapsaná označení původu nebo zeměpisná označení. Mylná domněnka se také může týkat skutečnosti, že dané zboží či služba pochází od určitého výrobce. Této problematice jsou opět velmi blízko průmyslová práva (např. ochranné známky či průmyslové vzory). Klamavě tak může působit např. označení zboží ochrannou známkou náležející jinému soutěžiteli, užití obdobných barev či symbolů na obalu nebo použití stejného tvaru lahve. Klamavé označení může rovněž vyvolat mylnou domněnku o tom, že zboží či služba vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Bude tu tak snaha přesvědčit spotřebitele o tom, že toto zboží či služba je lepší, kvalitnější, zkrátka že obsahuje "něco navíc" oproti konkurenci. Mezi klamavá označení potravin spadající do této kategorie můžeme zařadit např.: označení značkou kvality bez oprávnění soutěžitele tuto značku užívat (např. Klasa), 10 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 364 s. ISBN S HORÁČEK, Roman. Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 543 s. ISBN S

13 označení bio, dia, bez tuku, bezlepkový atd., která neodpovídají skutečnosti (v posledních třech případech může tato mylná domněnka přivodit také závažné zdravotní problémy), označení o obsahu množství ovoce, masa, tuku atd. neodpovídající skutečnosti a označení šunky jako nejvyšší jakosti, byť se jedná o šunku pouze výběrovou. 12 Jak bylo naznačeno výše, právní úprava skutkové podstaty klamavého označení zboží nebo služby je velmi blízká úpravě průmyslových práv. 13 Vzájemný vztah těchto dvou oblastí vymezuje 2978 odst. 3 NOZ následovně: "Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy o ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví." Osoba se tak může domáhat souběžné ochrany podle ustanovení o nekalé soutěži a podle zvláštních předpisů, pokud byla její práva porušena nebo ohrožena klamavým označením zboží nebo služby, a zároveň byla porušena její průmyslová práva či práva z duševního vlastnictví. 14 Situaci, kdy určitý skutkový stav můžeme podrobit více ustanovením z jednoho nebo několika předpisů, označujeme jako souběh právních úprav. Takovým případem se zabýval Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 13. září 2005, sp. zn. 3 Cmo 41/2005. Právní věta tohoto rozhodnutí praví: "I když nárok vlastníka na ochranu práva z ochranné známky a nárok soutěžitele na ochranu před nekalou soutěží jsou samostatnými právními tituly, které vycházejí z odlišné hmotněprávní úpravy, je třeba vzít v úvahu, že pokud dojde k zásahu do práva proti ochranné známce a jak poškozený, tak rušitel jsou soutěžiteli, pak může být zásah do práva k ochranné známce posouzen jako nekalosoutěžní jednání." 15 Vrchní soud k tomu dále uvádí: "Zásadně platí, že soutěžitel, pokud neoprávněně využije jakýkoliv předmět práv průmyslového vlastnictví druhého soutěžitele, jedná v rozporu s dobrými mravy soutěže a k 12 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 364 s. ISBN S Právní úprava průmyslových práv se řadí do úpravy veřejnoprávní, s ohledem na souvislost s nekalou soutěží ji však zmiňujeme v této části. 14 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 364 s. ISBN S HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN S

14 újmě vlastníka práva, jemuž náleží právo výlučného užívání i právo poskytnout možnost užívat předmět ochrany za úplatu soutěžitelům dalším." 16 Je nutné dodat, že právo proti nekalé soutěži a právní úprava průmyslových práv ne vždy vedou ke shodnému řešení situace. K tomu se vyjadřuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2000, sp. zn. 3 Cmo 89/98 následovně: Výkon formálního práva známkového se nesmí příčiti zásadě hmotného práva, vyjádřené v 44 odst. 1 ObchZ - jinak řečeno i užití zapsané ochranné známky může být jednáním proti dobrým mravům soutěže a jednáním nekalým, proti kterému má druhá strana právo se bránit a soud je povinen její dotčené právo chránit. Zápis ochranné známky tedy nebrání, když jinak jsou splněny podmínky hodnocení jednání jejího vlastníka za jednání nekalé soutěže, v uložení povinnosti zdržet se označení známkou chráněného." Současný vývoj právní úpravy však směřuje k tomu, aby posuzování situací podle práva nekalé soutěže a podle úpravy průmyslových práv bylo koordinované a co nejméně vedlo k odlišným výsledkům. 17 V souvislosti s klamavým označením zboží nebo služby (a s nekalou soutěží obecně) je vhodné zmínit hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Například právě při posuzování klamavosti označení potravin totiž nebude soud zkoumat, zda byl oklamán konkrétní spotřebitel, ale zda by byl oklamán spotřebitel průměrný. Tento pojem není v českém ani evropském právu jednoznačně definován a jeho obsah je ovlivňován především sekundárními právními předpisy Evropské unie, judikaturou Soudního dvora Evropské unie a praxí národních soudů jednotlivých členských států Evropské unie. Určitou představu o významu tohoto pojmu nám může zprostředkovat bod 18 důvodů přijetí směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, jenž jako průměrného spotřebitele označuje spotřebitele, který "má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory, jak je vykládán Soudním dvorem". Nutno podotknout, že význam pojmu průměrný spotřebitel se v jednotlivých členských státech liší, což konečně rovněž předesílá bod 18 důvodů přijetí směrnice: "Pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem. Pro stanovení typické 16 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN S HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN S

15 reakce průměrného spotřebitele v daném případě budou muset vnitrostátní soudy a orgány vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora." V jednotlivých členských státech tak existuje (s ohledem na odlišné vymezení průměrného spotřebitele národními soudy) různá míra ochrany, která je spotřebitelům poskytována. I v rámci soudní praxe jednoho státu se však význam tohoto pojmu vyvíjí (zpravidla se postupně kladou větší nároky na pozornost a opatrnost spotřebitele). 18 V souvislosti se zmíněnou blízkostí právní úpravy nekalé soutěže a průmyslových práv dodejme, že hledisko průměrného spotřebitele se využije také při známkoprávní ochraně. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví ve svém rozhodnutí ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. O stanovil: "je s ohledem na účel známkoprávní ochrany základním hlediskem, ze kterého je při rozhodování nutné vycházet, zda průměrný spotřebitel rozezná na trhu výrobky či služby z určitého obchodního zdroje, tzn. že je nutné vycházet z hlediska průměrného spotřebitele, tj. z hlediska relevantního okruhu spotřebitelů, kterým jsou výrobky či služby určeny. Tento běžný spotřebitel se při koupi výrobků či objednání služeb orientuje pouze podle informací uvedených na výrobcích či reklamách, a proto je rozhodné, zda výše uvedené výrobky neb služby od sebe rozpozná, či nikoliv." 19 V návaznosti na pojem průměrného spotřebitele je také třeba uvést kategorii tzv. zranitelných spotřebitelů. Bod 18 důvodů přijetí zmíněné směrnice stanoví: "Zaměřuje-li se určitá obchodní praktika na určitou skupinu spotřebitelů, jako jsou například děti, je žádoucí, aby se dopad takové obchodní praktiky hodnotil z pohledu průměrného člena dané skupiny." Bod 19 k tomu dodává: "Pokud určité vlastnosti, jako je například věk, fyzická nebo duševní slabost nebo důvěřivost, vedou k snadnějšímu ovlivnění spotřebitelů obchodními praktikami nebo propagací produktů a pokud taková praktika může narušit ekonomické chování pouze u těchto spotřebitelů způsobem, který může obchodník rozumně očekávat, je vhodné zajistit přiměřenou ochranu těchto spotřebitelů posuzováním dané praktiky z pohledu průměrného člena této skupiny." Cílem je tedy ochrana spotřebitelů obzvláště zranitelných nekalými obchodními praktikami. Ochrana zranitelného spotřebitele má být zajištěna tím, že se dopad 18 VILHELMOVÁ, Lucie, RŮŽIČKA, Roman. Model tzv. průměrného spotřebitele. Epravo.cz [online]. Publikováno [cit ]. ISSN X. Dostupné z: 19 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN S

16 obchodní praktiky bude posuzovat z pohledu průměrného člena dané skupiny spotřebitelů a nikoli pouze z pohledu "všeobecného" průměrného spotřebitele. Ochrana tzv. zranitelného spotřebitele byla v českých podmínkách implementována do 4 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 20 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži jsou upraveny v NOZ. Aktivní procesní legitimace a nároky, které může žalobce požadovat ve sporech z nekalé soutěže, jsou vymezeny v ustanovení 2988 NOZ: "Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení." Aktivní procesní legitimací jsou tedy vybaveni soutěžitelé i spotřebitelé za splnění podmínek zmíněného ustanovení. Aktivně legitimována může být dle 2989 odst. 1 NOZ v určitých případech rovněž právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. Pokud soud ve věci práv porušených nebo ohrožených nekalou soutěží žalobci vyhověl, může mu dle 155 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu rovněž přiznat právo na uveřejnění rozsudku na náklady žalovaného. Soukromoprávní ochranu před nekalými obchodními praktikami budou využívat především soutěžitelé, využití aktivní procesní legitimace spotřebitelem je spíše výjimečné, neboť ochrana poskytovaná právem proti nekalé soutěži pro ně není příliš praktická. Pro spotřebitele je již celkem irelevantní, zda se soutěžitel nekalé soutěže zdrží či odstraní závadný stav. Uplatnění zbývajících nároků, tj. na přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení pak rovněž nebude u spotřebitele příliš časté. Výše jejich nároků by totiž zpravidla nedosahovala ani výše soudních poplatků, protože výše nároků do jisté míry vychází z ceny zboží, která nebude v případě potravin příliš vysoká Veřejnoprávní úprava Z hlediska rozlišování soukromoprávní a veřejnoprávní úpravy je třeba zmínit, že na rozdíl od porušení předpisů soukromoprávních by mělo být porušení předpisů veřejnoprávních postihováno příslušným orgánem z úřední povinnosti. Soukromoprávní 20 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN S MATĚJKA, Martin. Nekalá soutěž na trhu s potravinami [online]. Brno, 2013 [cit ]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: 16

17 subjekty (soutěžitelé nebo spotřebitelé) se tedy porušení těchto předpisů nemusí domáhat vlastní žalobou u soudu. Zatímco soukromoprávní ochranu tak lze charakterizovat jako následnou, ochrana obsažená v právu veřejném může být hodnocena jako preventivní. 22 Veřejnoprávních předpisů dotýkajících se nekalých obchodních praktik při označování potravin je celá řada. Mezi nejvýznamnější je třeba řadit zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele či zákon č. 110/1997, o potravinách a tabákových výrobcích. Dále můžeme kromě nespočtu vyhlášek k zákonu o potravinách a tabákových výrobcích zmínit např. zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství nebo zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii. Zákon o ochraně spotřebitele (dále jen "ZOS") je pro naši problematiku významný především právní úpravou nekalých obchodních praktik ( 4-5a ZOS včetně přílohy č. 1 a 2). Tato ustanovení byla do ZOS začleněna důsledkem implementace směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Na rozdíl od práva nekalé soutěže v NOZ však nedopadá právní regulace nekalých obchodních praktik v ZOS na obchodní praktiky obecně, nýbrž pouze ve vztazích "podnikatel - spotřebitel". Ustanovení 4 odst. 1 ZOS (tzv. generální klauzule nekalých obchodních praktik) označuje obchodní praktiku za nekalou, pokud je jednání podnikatele vůči spotřebiteli: v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Obě tyto podmínky musí být splněny kumulativně, aby bylo možné dané jednání kvalifikovat jako nekalou obchodní praktiku. V ustanovení 4 odst. 3 ZOS je pak výslovně zakázáno užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv. Následně jsou za nekalé označeny zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. K našemu tématu budou relevantní především praktiky klamavé. Ustanovení 5 odst. 1 ZOS stanovuje, že obchodní praktika je klamavá při splnění jedné z těchto podmínek: 22 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 149 s. ISBN S

18 je-li při ní užit nepravdivý údaj, je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit, opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem, vede-li způsob prezentace výrobku či služby, včetně srovnávací reklamy, nebo jejich uvádění na trh k záměně s jinými výrobky či službami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele, není-li dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem. Z těchto klamavých obchodních praktik bude při označování potravin pravděpodobně nejčastěji využíváno uvádění nepravdivých údajů, opomenutí důležitých údajů a prezentace výrobku vedoucí k zaměnitelnosti s výrobky jiného podnikatele. Příkladem uvádění nepravdivých údajů může být např. situace, kdy na obalu deklarovaný podíl masa ve výrobku neodpovídá skutečnému stavu. Jako příklad opomenutí důležitého údaje pak můžeme uvést např. neuvedení určité látky ve složení potraviny, když ji přitom tato potravina obsahovat bude. Obě tato jednání budou ve většině případů naplňovat také znaky nekalosoutěžního jednání, konkrétně skutkové podstaty klamavého označení zboží nebo služby (dle 2978 NOZ). Prezentace výrobku vedoucí k zaměnitelnosti s výrobky jiného podnikatele pak bude typicky spočívat v napodobení názvu či vzhledu výrobku jiného podnikatele a velmi se blíží nekalosoutěžním skutkovým podstatám vyvolání nebezpečí záměny (dle 2981 NOZ) a parazitování na pověsti (dle 2982 NOZ). ZOS také v přílohách č. 1 a 2 obsahuje tzv. černou listinu nekalých obchodních praktik. Příloha č. 1 obsahuje taxativní výčet jednání, která lze považovat za klamavé obchodní praktiky, zatímco příloha č. 2 obsahuje taxativní výčet jednání, která lze považovat za agresivní obchodní praktiky. 23 Ve vztahu k právu nekalé soutěže uveďme, že každá skutková 23 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN S

19 podstata klamavé nebo agresivní obchodní praktiky, která je uvedená v příloze ZOS, je vždy současně také nekalosoutěžním jednáním. 24 Dozor nad dodržováním povinností stanovených ZOS zákonem vykonává na úseku potravinářských výrobků Státní zemědělská a potravinová inspekce (dále jen "SZPI"). Za správní delikt porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik může být dle 24 odst. 1 písm. a) ZOS ve spojení s 24 odst. 12 písm. d) ZOS uložena pokuta až Kč. Základní požadavky pro označování potravin jsou obsaženy v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích (dále jen ZoP) a konkretizovány ve vyhlášce č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků. Dle 6 ZoP je provozovatel potravinářského podniku povinen označit potraviny zejména názvem obchodní firmy a sídlem výrobce, zemí původu nebo vzniku potravin v případech, kdy neuvedení tohoto údaje by uvádělo spotřebitele v omyl, názvem druhu, skupiny nebo podskupiny potravin, údajem o množství výrobku, datem použitelnosti nebo minimální trvanlivosti, údajem o složení potraviny, údaji o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí, údajem o výživové (nutriční) hodnotě u potravin, na jejichž obalu je uvedeno výživové tvrzení a údajem o třídě jakosti. Tento výčet samozřejmě není kompletní, ale přednostně byly vybrány ty údaje, jejichž klamavým uvedením by mohla být naplněna skutková podstata klamavého označení zboží nebo služby dle 2978 NOZ. Další specifické požadavky na označení potravin jsou potom uvedeny ve vyhláškách pro jednotlivé komodity či ve vyhláškách upravujících některé technologické postupy (např. vyhláška č. 366/2005 Sb., o požadavcích vztahujících se na 24 FOLTÍNOVÁ, Ľubica. Nekalá reklama [online] Praha, 2011 [cit ]. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta. Dostupné z: 19

20 některé zmrazené potraviny). 25 Je na místě také zmínit zákaz uvádění do oběhu potravin klamavě označených či nabízených ke spotřebě klamavým způsobem stanovený v 10 odst. 1 písm. b) ZoP. Paralelnost ochrany před klamavým označením potravin v ZoP a v NOZ ( 2978) je tu zjevná. Často tak bude docházet k tzv. souběhu skutkových podstat, kdy jednání soutěžitele bude posuzováno jako nekalosoutěžní z hlediska NOZ a zároveň bude v rozporu s ustanovením ZoP (a zpravidla také se ZOS). Pro aktuálnost je vhodné zmínit, že dne Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh novely ZoP. Tato rozsáhlá novela (bývá označována za "největší změnu potravinového práva za 15 let")má za cíl např.: uvedení zákona věcně i terminologicky do souladu s právem Evropské unie (transpozice směrnic, adaptace nařízení), stanovení nových požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin (např. informace o případných alergenech), stanovení možnosti zavedení informační povinnosti pro vybrané druhy potravin, které provozovatelé potravinářských podniků přijímají na území ČR z jiného členského státu EU nebo z třetí země, zvýšení horní sazby pokuty za správní delikt uvádění na trh výrobků, které nesplňují kvalitativní požadavky nebo požadavky na označování (z 3 mil. Kč na 10 mil. Kč). 26 Novela by měla nabýt účinnosti dne s výjimkou změn v ustanoveních 6-8, u kterých je stanovena účinnost až k (tedy shodně s odpovídajícími ustanoveními nařízení č. 1169/ ). Tématem nekalé soutěže se tradičně zabývá i trestní právo. Hlavním pramenem trestního práva je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Základní skutková podstata přečinu 25 MICHALOVÁ, Irena. Značky a informace na potravinách [online]. 1. vyd. Praha: Sdružení českých spotřebitelů, 2006, 44 s. ISBN s. 9. Dostupné z: 26 Informace o potravinách. iprávník [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné z: 27 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/

21 porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže je pak v 248 odst. 1 vymezena následovně: "Kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí a) klamavé reklamy, b) klamavého označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklamy, h) porušování obchodního tajemství, nebo i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty." V současnosti nutno mít na paměti nosnou zásadu českého trestního práva zvanou "ultima ratio", což zjednodušeně řečeno znamená, že trestněprávní postih má nastoupit až tehdy, když nelze případ řešit mírnějšími prostředky jiných právních odvětví (např. občanského práva nebo správního práva). 2.2 Úprava v právním řádu Evropské unie V komunitárním právu nenalezneme celistvou úpravu nekalé soutěže (obdobnou úpravě v NOZ). Ochrana před nekalosoutěžním jednáním je zajišťována harmonizačními směrnicemi, které se ovšem dotýkají jen některých dílčích otázek nekalé soutěže a směřují především k ochraně spotřebitele. 28 Tento fakt pouze potvrzuje současný trend, kdy je na ochranu spotřebitele kladen stále větší důraz. Z těchto směrnic zmiňme především směrnici 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě 29 a směrnici 2005/29/ES o nekalých 28 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN S Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě 21

22 obchodních praktikách 30. Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě byla českým zákonodárcem implementována do ObchZ (v současnosti je právní úprava obsažena v NOZ), zatímco směrnice o nekalých obchodních praktikách byla v českých podmínkách implementována do ZOS (významná je pro naši problematiku především tzv. černou listinou nekalých obchodních praktik - viz výše). Právní úprava označování potravin je v EU v současnosti obsažena v mnoha směrnicích a nařízeních. Některé předpisy se týkají všech potravin, jiné upravují pouze určitou skupinu potravin. Zabývat se všemi těmito předpisy však není cílem této práce, a tak uveďme pouze ty nejvýznamnější. Obecné zásady a požadavky potravinového práva jsou vymezeny v nařízení č. 178/ Dle tohoto nařízení je obecným cílem potravinového práva poskytovat spotřebitelům povědomí, které jim umožní informovaně vybírat potraviny, které konzumují a zabránit jakýmkoli praktikám, které je mohou uvést v omyl. Základní pravidla pro označování potravin jsou pak upravena ve směrnici 2000/13/ES (tzv. směrnice o označování) 32. Tato pravidla jsou však značně zastaralá a překonaná (většina ustanovení této směrnice pochází z roku 1978) a stejně tak jsou na tom pravidla výživového označování potravin ve směrnici 90/496/EHS o nutričním označování potravin Vzhledem k značné roztříštěnosti pravidel v oblasti označování potravin a jejich potřebné modernizaci tak evropský zákonodárce přijal nové nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací spotřebitelům 35, které přinese do oblasti označování potravin v EU určité změny a nahradí některé dosavadní předpisy. Toto nařízení je již v současné době platné a nabývá účinnosti 30 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin 32 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy 33 Směrnice Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin 34 CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin: mnoho cenných informací pro spotřebitele?. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, 37 s. ISBN S Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/

23 13. prosince 2014 (s výjimkou požadavků pro mleté maso, které jsou účinné od 1. ledna 2014, a požadavků na výživové údaje, pro které je účinnost stanovena k 13. prosinci 2016). Po mnoha letech, kdy byla pravidla označování potravin obsažena ve směrnicích a bylo tak na každém jednotlivém členském státu, jakým způsobem tato pravidla implementuje do svého právního řádu, zvolil evropský zákonodárce pro nová pravidla právní formu nařízení. Toto rozhodnutí lze hodnotit pozitivně, protože nařízení přímo zavazuje i soukromé subjekty a ne pouze členské státy. V rámci celé EU tak lze aplikovat stejná pravidla, což přispěje k vyšší míře právní jistoty. Od nařízení můžeme očekávat zejména velké zjednodušení v oblasti potravinového práva. Evropský zákonodárce totiž do jediného předpisu seskupil pravidla týkající se: označování potravin, jejich prezentace a reklamy, výživového označování a informací o přítomnosti alergenů. Nařízení se použije na všechny potraviny určené pro konečného spotřebitele, včetně potravin dodávaných zařízeními společného stravování (např. restaurace, jídelny či rychlá občerstvení) a potravin určených k dodání do těchto zařízení. 36 Co se týče samotných informací o potravinách, ty musí být podle nařízení přesné, jasné a spotřebitelům srozumitelné. Informace rovněž nesmějí být zavádějící, zejména: pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání, připisováním účinků nebo vlastností, které dotčená potravina nemá, vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají ve skutečnosti stejné charakteristiky, zejména výslovným zdůrazňováním přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin, vyvoláváním dojmu na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující 36 Čl. 1 odst. 3 nařízení č. 1169/

24 součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou. Je třeba připomenout, že zmíněná pravidla se použijí také pro související reklamu a obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení. 37 Podle čl. 9 odst. 1 nařízení se o potravinách povinně uvádějí následující údaje: název potraviny (nařízení rozlišuje mezi názvem zákonným a vžitým), seznam složek a jejich množství, alergeny, čisté množství potraviny datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti, zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití, jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku země původu nebo místo provenience (v případech, které určuje čl. 26), návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít, u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu v procentech objemových a výživové údaje. Zajímavostí ovšem je, že evropský zákonodárce se rozhodl ponechat v pravomoci členských států úpravu povinných údajů u nebalených potravin. Nařízení pro nebalené potraviny přímo stanoví pouze povinnost uvádět informace o přítomných alergenech. Poskytování dalších údajů u nebalených potravin tak není povinné, pokud členský stát nepřijme příslušná vnitrostátní opatření. 38 Spotřebitelé i provozovatelé potravinářských podniků se tak s největší pravděpodobností budou potýkat s několika různými režimy v rámci 37 Čl. 7 odst. 1,2 a 4 nařízení č. 1169/ Čl. 44 odst. 1 nařízení č. 1169/

25 EU. Tato skutečnost se nezdá být právě v souladu s jedním z cílů nového nařízení, tj. zjednodušení právní úpravy v oblasti označování potravin. V současné době se ze spotřebitelského hlediska stává velmi důležitou informace o původu potravin. Původ potravin je často významným faktorem, který spotřebitele při výběru potravin ovlivňuje. Nařízení stanoví, že uvedení země původu nebo místa provenience potraviny je povinné: pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo místa provenience (např. sýr mascarpone vyrobený v Německu, ale prodávaný v Itálii) u všech vyjmenovaných druhů masa Komisi pak byla uložena povinnost přezkoumat, zda by v budoucnu nebylo vhodné zavést povinné označování původu i u jiných potravin (např. mléko, jednosložkové produkty či složky, které tvoří více než 50 % potraviny). 41 Takové rozšíření by jistě mnozí spotřebitelé uvítali, nicméně by u některých potravin přineslo vysoké nároky na přípravu a výrobu obalů, což by vedlo k růstu nákladů provozovatelů potravinářských podniků a v konečné fázi by se mohlo projevit i na ceně potravin. Na druhou stranu těmto provozovatelům nikdo nebrání, aby informace o původu potravin dobrovolně uváděli. V médiích často zmiňovanou novinkou, kterou nařízení zavádí, je uvádění povinných údajů na obale větším písmem. Nařízení pro tyto údaje jednotně stanoví povinnou velikost písma, jehož výška malého písmene "x" činí nejméně 1,2 mm (v případě obalů s plochou menší než 80 cm 2 je tato výška stanovena na 0,9 mm). 42 V souvislosti s uváděním povinných údajů je ještě třeba zmínit pojem "zorné pole". Zorným polem se rozumí všechny povrchy na 39 Jedná se o čerstvé, chlazené či mražené vepřové, skopové, kozí a drůbeží maso (u hovězího masa tato povinnost již platí, a to dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97). 40 Čl. 26 odst. 2 a příloha XI nařízení č. 1169/ Čl. 26 odst. 5 nařízení č. 1169/ Čl. 13 odst. 2 a 3 nařízení č. 1169/

26 balení potraviny, které lze přečíst z jednoho zorného úhlu. 43 Nařízení stanoví, že název potraviny, čistá hmotnost a případně obsah alkoholu musí být uvedeny ve stejném zorném poli. 44 Stejná povinnost potom platí pro všechny výživové údaje. 45 Evropský zákonodárce tak mezi údaje povinně uváděné ve stejném zorném poli nezařadil údaj o minimální trvanlivosti či použitelnosti, byť jde o údaj pro spotřebitele velmi významný. Nařízení v mnoha případech ukládá Komisi, aby přijala prováděcí akty či podala Evropskému parlamentu zprávu a Radě zprávu týkající se budoucího vývoje pravidel (např. ohledně rozšíření povinné informace o původu potravin). Konečná podoba všech pravidel stanovených v nařízení tak zatím není jasná. Stejně tak nelze předpovědět, jaký dopad bude mít nařízení na spotřebitele a provozovatele potravinářských podniků. Lze však říci, že nařízení pravidla označování potravin oproti dosavadnímu právnímu stavu zpřísňuje, což pro spotřebitele znamená vyšší míru ochrany, zatímco pro mnohé provozovatele potravinářských podniků to může znamenat nemalé náklady. Z dalších komunitárních právních předpisů týkajících se oblasti označování potravin jmenujme např. nařízení č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin 46, nařízení č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů 47 nebo nařízení č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin 48 (upravuje označení původu, zeměpisné označení a zaručené tradiční speciality). Některým těmto předpisům se budeme blíže věnovat v následující kapitole. Úprava předmětné problematiky je v rámci práva EU značně roztříštěná a komplikovaná. Jak vyplývá z předchozího textu, relevantní pravidla jsou upravena v mnoha nařízeních i směrnicích, byť se evropský zákonodárce snaží o jejich zjednodušení a 43 Čl. 2 odst. 2 písm. k) nařízení č. 1169/ Čl. 13 odst. 5 nařízení č. 1169/ Čl. 34 odst. 1 nařízení č. 1169/ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin 47 Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 48 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin 26

27 zpřehlednění (např. nařízením č. 1169/2011 nebo nařízením č. 1151/ ). Do budoucna by se měl zákonodárce tohoto trendu držet. Zjednodušením a zpřehledněním pravidel a především stanovením jednotného režimu označování pro všechny potraviny v rámci celé EU by se snížily náklady pro producenty potravin (nebyli by nuceni přizpůsobovat obaly požadavkům jednotlivých zemí - samozřejmě kromě překladu do příslušného jazyka). 2.3 Shrnutí poznatků Po analýze pramenů právní úpravy v oblasti nekalých obchodních praktik při označování potravin v rámci práva českého i práva komunitárního můžeme konstatovat, že se jedná o oblast velmi rozsáhlou. V této kapitole jsme se zabývali pouze předpisy, které se uplatní pro všechny druhy potravin. Existuje samozřejmě ještě nespočet dalších předpisů týkajících se pouze některých komodit či druhů potravin, které se sem z důvodu rozsahu práce nevešly. Pro zhodnocení pramenů právní úpravy však analýza těchto obecných předpisů postačí. Pokud porovnáme stěžejní české a evropské právní předpisy v oblasti označování potravin, zjistíme, že jsou ve vzájemném souladu. Na nové nařízení č. 1169/2011 český zákonodárce reagoval novelou ZoP. Zákon samozřejmě nepřebral všechna ustanovení z nařízení, ale ve svém textu na ně alespoň odkazuje. Rovněž účinnost novely je stanovena shodně s nařízením. Souladnost českého právního řádu s komunitárním právem tak lze v dané oblasti hodnotit kladně. Při rozboru českých i evropských předpisů si můžeme všimnout tendence zákonodárců zpřísňovat pravidla pro označování potravin. Povinných údajů na obalech přibývá, stanovují se pravidla pro umístění některých údajů (viz údaje ve stejném zorném poli) a je určena minimální velikost písma. Tento trend by mohl spotřebiteli pomoct v orientaci při výběru potravin. Za velmi významnou považuji informaci o původu potraviny. Vzhledem k zájmu, který v současnosti spotřebitelé o tuto informaci mají, si lze představit, že povinnost uvádět informaci o původu potraviny bude v horizontu několika let rozšířena i na další potraviny. 49 Dříve byla právní úprava označení původu, zeměpisných označení a zaručených tradičních specialit obsažena ve dvou různých nařízeních, a to v nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin a v nařízení Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality. 27