Moravsko-slezská oblast

Transkript

1 Moravsko-slezská oblast tvoří východní část Českého masivu Složena z kadomského fundamentu Variského zvrásněného pokryvu Předpolí variského orogénu v cyklu variském, Předpolí alpinského orogénu Západních Karpat v cyklu alpinském Je tedy vlastně antiformní strukturou k jihu vykliňující (na severu omezenou příčnými zlomy) zapadající na sz. pod allochtonní jednotky ČM (na jv. pod příkrovy vnějších Karpat)

2 Geologická mapa moravsko-slezské oblasti a přilehlých jednotek ČM a Západních Karpat

3 Geologická mapa moravsko-slezské oblasti ČM

4 Geologická mapa styku západosudetské a moravsko-slezské oblasti (lugika a silezika

5 Stavba moravsko-slezské oblasti Tři strukturní patra: kadomské, které je tvořeno granitoidy kadomskými granitoidy (cca Ma starými) Paleopaleozoický varisky zvrásněný pokryv, který zahrnuje kambrium, silur (Stínavský) a devonskosvrchnokarbonský cyklus, přecházející k východu do nezvrásněné svrchnokarbonské variské molasy (u nás sv. karbon v Polsku i perm) Nezvrásněný epivariský platformní pokryv tvořen nezvrásněnými ploše uloženými jednotkami mesozoika, jura, známa z Mor. Krasu, okolí Brna, křída- jv. svahy Brunovistulika (skryta pod uloženinami karpatské předhlubně a flyšovými příkrovy, paleogén (dtto), neogén karpatská předhlubeň a zálivy miocénního moře vybíhající daleko do Českého masivu.

6 Základní členění moravsko-slezské oblasti na dílčí jednotky

7 Vymezení moravsko-slezské oblasti Je to samostatný krustální segment na v. a z. omezený suturami variskou a alpinskou, na S a J příčnými zlomovými pásmy (krakovská zlomová zóna), zóna dunajských zlomů v oblasti Vídně, ) Na západě je tektonicky omezeno vůči moldanubiku a lugiku (moldanubickým, resp. Lugodanubickým nasunutím F. E. Suesse), které se projevuje celou řadou k západu zapadajících násunových linií v poměrně širokém pásmu na styku moldanubické a moravskoslezské oblasti, moldanubické, morávní nasunutí v moraviku, nýznerovské, ramzovské nasunutí v lugiku a další struktury např. v drosendorfském tektonickém okně), tyto násuny maskují suturu po oceánské kůře mezi armorickými mikrokontinenty na západě a brunovistulikem na V.

8 Vymezení Na Východě se prudce sklání pod příkrovy Záp. Karpat, tvoří jejich autochtonní předpolí, pokračuje dle geofyzikálních podkladů až k bradlovému pásmu (které je povrchovým projevem tzv. magurské sutury mezi variským blokem Záp. Karpat a severoevropskou platformou (konsolidovanou v dřívějších cyklech kal. A variském). na severu je brunovistulikum odděleno sz. jv. horizontálními posuny od malopolského masivu, který je brunovistuliku v kadomském a částečně i paleozoickém vývoji podobný (má souvislejší paleozoický pokryv) Jih- zóna v- z. až sv. jz. zlomů v okolí Vídně, tekt. S východními Alpami

9 Vnitřní členění fundamentu moravsko-slezské oblasti Varisky slabě přepracovaná kadomského fundamentu (Brunovistulikum) na povrch vystupuje v dyjském, brněnském masivu, reliktech v hornomoravském úvalu, v podloží kulmu (kladecké fylity), slabě retrográdním ekvivalentem snad i část metagranitoidů desenské klenby v (parautochtonní pozici) větší část skryta pod mladšími sedimenty Varisky silně přepracovaná část brunovistulika (moravikum, silezikum) má rovněž kadomský protolit (cca Ma), okraj brunovistulického bloku, který byl podsunován pod lugodanubikum, při tom se deformoval a metamorfoval v průběhu variské subdukce gföhlského oceánu a následné kolize s lugodanubikem

10 Moravikum a Silezikum (varisky silně Přepracovaný okraj kadomského brunovistulika Moravikum: Dyjská klenba Svratecká klenba Nectavské krystalinikum Svinovsko-vranovské krystalinikum Silezikum: Velkovrbenská klenba? jednotka Branné keprnická klenba Desenská klenba Oskavská klenba

11 Geologická mapa brunovistulika Litostratigrafické schéma jednotek brunovistulika včetně zvrásněného Paleozoického pokryvu

12 Odkrytá geologická mapa Brunovistulika

13 Paleogeografické postavení brunovistulika Derivováno z perigondwanské oblasti, avšak z jiné části než zbytek ČM (součásti armorické skupiny teránů) Patrně z oblasti vých. části dnešní Afriky nebo z oblasti v blízkosti amazonského štítu (nebyla tedy součástí peri- Baltiky, jak také někteří autoři navrhovali, Oddělila se od Gondwany již během kambria a již v kambriu byla v blízkosti Baltiky (svědčí o tom příbuznost trilobitové a brachiopododové fauny (Sm-Nd data, spektrum stáří zirkonů nasvědčuje, že Brunovistulikum a Malopolský masiv mají blízko Amazonskému kratonu Kröner et al. 2000) nebo oblastem ve východní Africe, Arabském poloostrově (zirkony, 2,6 >3 Ga, >2,5, 1,5 Ga, 1,2-1,37 Ga, 540 Ma). Detritické slídy převážně z kadomských granitoidů a metamorfitů, není znám přínos z Baltiky s výjimkou severní částí svatokřížských hor (Lysogorská jednotka)

14 Kadomský fundament brunovistulika dyjský terán (blok) metabazitová zóna slavkovský terán (blok

15 Geologická mapa (odkytá) brunovistulika

16 586 Ma Geologická mapa dyjské klenby moravika Ma

17 Geologická mapa brněnského masivu Ma 725 Ma (ryolitová žíla) Dyjský terán převážně granitoidy (zápaní část) Metabazitová zóna (diority, gabra, metavulkanity, bimodální Vých. Část slavkovský terán Tonality, granodiority, drobnější Bazické až ultrabazické masivky

18

19 Geologická mapa Podloží flyšových Karpat Odkrytá na Pre-mesozoický podklad

20 Geologické řezy pokryvem Brunovistulika v středomoravském a jihomoravském bloku

21 Varisky přepracovaný západní okraj moravsko-slezské oblasti Moravikum Silezikum

22 Geolologická mapa a profily dyjskou klenbou moravika

23 Korelace litolotektonických jednotek dyjské a svratecké klenby 586 Ma Ma

24 Strukturní mapa Styku Moldanubika a Dyjské klenby moravika

25 Podmínky, za kterých docházelo k metamorfóze v jednotkách při východním okraji ČM (moldanubikum, moravikum)

26 Metamorfní podmínky a stáří metamorfní krystalizace v jednotkách východního okraje ČM (moldanubikum, moravikum)

27 Geologická mapa miroslavské hrásti (podle Dudka 1963) -jeden z dokladů přesunu moldanubika Přes moravikum

28 Geologická mapa svratecké klenby Moravika Jaroš, Mísař 1976)

29 Litotektonické jednotky v oblasti svratecké klenby moravika 400? 600 Ma

30 Ar-Ar stáří parautochtonních a allochtonních jednotek v oblasti Svratecké klenby moravika

31 Styk moravika svratecké klenby se svrateckým krystalinikem a Poličským krystalinikem

32 Geologická mapa Svinovsko-vranovského krystalinika

33 Hlavní litotektonické jednotky na styku lugika a silezika

34 Strukturní profil Kontkatu lugika a silezika, Vnitřní stavba silezika

35 Litotektonické jednotky Na styku lugika a silezika

36 Geologická mapa Klenbových struktur Silezika Velkovrbenská Keprnická Desenská klenba Oskavská klenba

37 Litologická Korelace klenbových struktur Silezika

38 Lithotektonické schema Jednotek na styku Lugika a silezika (s uvedením stáří protolitů ortorul a stáří chladnutí metamorfních slíd)

39 Schema vývoje východního okraje ČM v období variské orogeneze ( Gayer et al.)

40 Varisky zvrásněný pokryv brunovistulika Kambrium (jen z vrtů jv. od Brna) Silur (u Stínavy) tektonický vztah k okolním horninám (devon, sp. karbon) Devon: začíná transgresí na rozhraní sp. až stř. devonu, plynule pokračuje sedimentace až do sp. karbonu Devon vznik a diferenciace pánví na prekambrickém podkladu brunovistulika, sedimentace provázena vulkanismem zonalita vulk. Od z. k Východu (od bazaltických k trachytickým členům) suprasubdukční vulkanismus nebo riftový (dřívější interpretace)

41 Litostratigrafické schéma fac. Vývojů moravského devonu

42 Schematický vývoj oceánských Domén v prostoru Středoevropských Variscid

43 Schema hlavních Faciálních vývojů Moravského devonu (Chlupáč)

44 Idealizovaný západo-východní profil přes devonské pánve na Moravě

45 Spodnokarbonský vývoj variské předpolní pánve na Moravě na hranici devonu a karbonu přechod od extenze do komprese (související s variskou kolizí brunovistulika a lugodanubika Na předflyšové jednotky s karbonáty nebo hlubokovodní dev. Sedimenty nasedají mocné siliciklastické flyšové sledy (rozsah turnai namur, uhlonosná molasa nastupuje během namuru vnik nové dílčí deprese Sedimentace se stěhuje od z. k V- západojesenické synklinorium, východojesenické synklinorium, molasová pánev Hornoslezská, mocnosti ubývá směrem k východu, Totéž metamorfózy a deformace

46

47

48 Litostratigrafické schema kulmské předpolní pánve (Nízký Jeseník)

49 Litostratigrafie sp. a sv. karbonu Moravskoslezské oblasti (kulmská Přepolní pánev a uhlonosná molasa (variská předhlubeň hornoslezské Pánve)

50

51 Příčné geologické řezy Nízkým Jeseníkem (devon a kulm) předpolní pánve

52 Drahanský kulm

53 Litostratigrafické schema sp. karbonu Drahanské vrchoviny (Drahanský kulm) Podle Dvořáka 1995)

54

55

56

57

58

59

60

61 Magmatismus v moravsko-slezské oblasti Kadomský cyklus: Nejstarší horniny ryolity z lomu Želešice 725 Ma, intrudují do metabazitů (žíly), metabazity tholeiitické polštářové lávy u Blanska, stáří neznámé, metabazitová zóna), dyjský a slavkovský terán spojeny v jeden blok během kadomské orogeneze, metabazitová zóna přestavuje tedy kadomskou suturu mezi oběma krustálními bloky Granitoidní horniny CA horniny suprasubdukční provenience (cca Ma), Kadomská metamorfóza cca (? Ma) Pluton dyjský, brněnský, granitoidy v podloží flyše, relikty granitoidů vystupujících v hornomoravském úvalu. Varisky met. kadomské granitoidy (ortoruly, bítešská cca 600 Ma, keprnická, ortoruly desenské klenby (příp. oskavské). Devonský vulkanismus (CA bazalty až trachyty), trend od bazaltů k alkalickým bazaltoandezitům až trachytům (např. v šternberskohornobenešovském pásmu) součást vrbenských a rejvízských vrstev, přechodního a pánevního vývoje devonu (stínavsko-chabičovského s.).

62 Magmatismus Spodnokarbonský polohy tufů a tufitů v kulmských drobách kyselý vulkanismus Variský hlubinný magmatismus - plutonity Žulovský masív (ca 340 Ma), patrně šumperský granodiorit,? drobná tělíska granitů u Oskavy, Pozn. na rozdíl od ostatních části ČM chybí kambroordovický magmatismus (?důsledek dřívějšího driftu brunovistulika z oblasti Peri-Gondwany). Pokryv terciérní až kvartérní vulkanity (alkalické oliv. Bazalty u Bruntálu na pokračování bělského zlomu Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný, zachyceny až v hornoslezské pánvi.