V. OCHRANA PŘED POVODNĚMI A VODNÍ REŽIM KRAJINY TEXTOVÁ ČÁST. II. plánovací období ( )

Transkript

1 V. OCHRANA PŘED POVODNĚMI A VODNÍ REŽIM KRAJINY TEXTOVÁ ČÁST II. plánovací období ( )

2 Pořizovatel: Povodí Labe, státní podnik Víta Nejedlého 951, Hradec Králové ve spolupráci s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové Krajským úřadem Libereckého kraje U Jezu 642/2a, Liberec 2 Krajským úřadem Ústeckého kraje Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem a dotčenými ústředními správními úřady Ministerstvem zemědělství Ministerstvem životního prostředí Ministerstvem zdravotnictví Ministerstvem dopravy Ministerstvem obrany Ministerstvem pro místní rozvoj 2

3 Zpracovatelé podkladů: AGPOL s.r.o. Ing. Ondřej Vaculín, Ph.D. Ing. Radoslav Sáblík Ing. Jakub Feltl Ing. Jaroslav Hetmánek Mgr. Jan Zapletal KONEKO spol. s r.o. ENVICONS s.r.o. Ing. Oldřich Kazda Ing. Sergej Gorbunov Ing. Jan Šebrle Ing. Ladislav Plaček Ing. Lukáš Řádek RNDr. Lukáš Krejčí, Ph.D. 3

4 OBSAH V. OCHRANA PŘED POVODNĚMI A VODNÍ REŽIM KRAJINY... 5 V.1. Charakteristika dílčího povodí z hlediska povodní... 5 V.1.1. Srážko-odtoková charakteristika dílčího povodí... 5 V.1.2. Vodní eroze, plaveninový a splaveninový režim... 7 V.1.3. Oblasti s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vody... 9 V.1.4. Historické povodně a území rozlivů povodní V.2. Současný stav ochrany před povodněmi V.2.1. Systém ochrany před povodněmi V.2.2. Zhodnocení stupně ochrany před povodněmi V.2.3. Významné problémy ochrany před povodněmi V.3. Cíle ke snížení nepříznivých účinků povodní V.3.1. Cíle definované na úrovni ČR V.3.2. Cíle definované na úrovni krajů a dílčího povodí V.4. Sucho a vodní režim krajiny V.4.1. Historická období sucha a jejich důsledky V.4.2. Nebezpečí výskytu období sucha a možné škody V.4.3. Odvodnění a závlahy pozemků V.4.4. Území s napjatou vodohospodářskou bilancí V.4.5. Cíle pro snížení nepříznivých účinků sucha, pro zlepšování vodních poměrů a pro ochranu ekologické stability V.4.6. Území chráněná pro akumulaci povrchových vod

5 V. OCHRANA PŘED POVODNĚMI A VODNÍ REŽIM KRAJINY Povodně představují v podmínkách ČR nejintenzivnější projev přírodních sil a způsobují největší ekonomické škody. Ochrana před povodněmi je tak velice důležitou složkou vodního hospodářství. Nicméně primárně je tato problematika řešena v plánech pro zvládání povodňových rizik evropskou směrnicí 2007/60/ES, o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik [E18]. Do plánů dílčích povodí je tato oblast zařazena zejména z důvodu komplexnosti. Řešeny totiž nejsou jen samotné povodně, ale i jednotlivé faktory a složky krajinné sféry, které s nimi souvisí. Vodní režim krajiny má úzkou návaznost na vodohospodářské plánování a dosahování environmentálních cílů. Součástí kapitoly je i problematika sucha. V.1. Charakteristika dílčího povodí z hlediska povodní V.1.1. Srážko-odtoková charakteristika dílčího povodí Naprostá většina povodní v ČR je způsobena srážkami, v zimním období rovněž oteplením a následně vyvolaným táním sněhové pokrývky (zvláště, je-li provázeno srážkami). Povodeň může též být vyvolána výskytem ledových jevů v tocích. Povodně převážně lokálního významu mohou být také způsobeny jinými příčinami, např. přehrazením toku sesuvem půdy. Podle pojmenování příčin a sezónního výskytu povodní rozlišujeme následující hlavní typy povodní: Letní typ povodní vzniká z regionálních dešťů s trváním i několika dnů (v průměru 1-3 dny), s možným výskytem na celém území ČR. Několik dní trvající intenzivní letní srážky, často zesílené v horských oblastech, postupně nasytí půdu, která již dále není schopna zadržovat vodu, a vznikají povodně. Ty mohou postihovat velké plochy. Nebezpečné je, pokud vlastní povodni předchází vlhké období a půda tedy je nasycena vodou již před začátkem příčinných srážek. Tento typ povodní postihuje jak malé řeky a potoky, tak i velké řeky, které zaplavují rozsáhlé oblasti říčních niv až po několik dní. Rozsáhlé záplavy vznikají především na středních a dolních úsecích vodních toků. Vznik povodně je většinou vázán na výskyt atmosférických front a cyklon (tlakových níží). Zimní a jarní typy povodní vznikají táním sněhu a mohou být současně provázeny srážkami. Vyskytují se od prosince do dubna. Nebezpečnými faktory jejich vzniku jsou velké množství sněhu, zejména v nižších a středních nadmořských výškách, zima bez výskytu dílčích tání, promrzlá půda pod sněhovou pokrývkou, rychlé oteplení s celodenní teplotou vzduchu nad bodem mrazu a především dešťové srážky v průběhu oblevy. Povodňové vlny s plochým vrcholem dosahují zpravidla největšího objemu v roce a dlouhé doby trvání. Letní typ povodní, jehož příčinou jsou krátkodobé přívalové deště ( flash floods neboli bleskové povodně), se vyskytuje v letních bouřkách vzniklých na studených frontách. V extrémních případech je intenzita vyšší než 100 mm/hod. (tj. 100 litrů na m 2 ). Mívají krátké trvání (v průměru méně než 1-6 hodin), postihují území menší rozlohy (většinou do desítek km 2 ), mohou se vyskytnout kdekoli v ČR a vyvolávají povodeň většinou na malých tocích. Rychlý přísun srážek nestačí půda vsakovat, rychle se vytváří povrchový odtok, který na orné půdě způsobuje erozi. I když zasažená plocha většinou není velká, voda proudí velmi rychle, má velkou ničivou sílu a způsobuje velké škody. Nejčastější výskyt je pozorován od poloviny dubna do září. Odtoková odezva u bleskových povodní bývá i jen několik desítek minut, zvláště v malých povodích s větším sklonem svahů a menší lesnatostí, a proto je tato povodeň u nás nejčastějším typem povodňového ohrožení. Možnosti předpovědí přesnějšího místa výskytu bleskové povodně jsou poměrně omezené. Ledové povodně jsou spojeny s oteplením po období mrazů, kdy se vytvořil ledový pokryv vodních toků. Při jarní oblevě dochází k rozlámání ledu a jeho pohybu v toku, nazývaném chod ledu nebo dřenice. Na místech s mělkým dnem, v místech zúžení koryta nebo v místech překážek v toku se unášené kry hromadí a vytváří ledové bariéry. Za nimi se potom voda vzdouvá a zaplavuje přilehlé území. Pro dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry je typický zimní a smíšený režim povodní, tzn, že se mohou vyskytovat významné letní i zimní povodňové vlny. V ploše povodí se vyskytují rovněž povodně z přívalových srážek. Příčinou regionálních povodní letního typu je zesílení srážkové činnosti vlivem návětrných efektů Jizerských hor pro povodí Lužické Nisy (např. srpen 2010, srpen 2011), Broumovské vrchoviny a Orlických 5

6 hor pro povodí Stěnavy (1997). Zimní povodně vznikají táním sněhu v horských a podhorských oblastech za situací teplého jihozápadního proudění (např. Stěnava 2006). Kolísání průtoků v tocích je přirozenou součástí vodního režimu krajiny. K částečnému zmírnění kolísání průtoků přispívají vodní díla. Jedním z jejich hlavních významů je transformace vyšších průtoků, a to především snížení kulminačních průtoků a posun doby kulminačních průtoků. Naopak v suchých obdobích zajišťují minimální průtoky níže na toku. Průměrné průtoky bývají charakterizovány hodnotou Q a (průměrný dlouhodobý průtok), extrémně vysoké průtoky při povodních např. hodnotou Q 100 (průtok v průměru dosažený nebo překročený jednou za 100 let) a extrémně nízké průtoky v obdobích sucha např. hodnotou Q 355 (průtok v průměru překročený po 355 dní v roce). Pro posouzení míry extrémů je pak možné využít poměrů Q 100 /Q a a Q a /Q 355. Tyto poměry obecně klesají se vzrůstající plochou povodí při vyrovnávání extrémů z menších dílčích povodí. Výsledné průtoky ve vodních tocích jsou ovlivněny především následujícími činiteli: fyzicko-geografické, tj. velikost a tvar povodí, spádové poměry, hustota říční sítě a její uspořádání, existence přirozených či umělých vodních nádrží; meteorologicko-klimatologické, z nichž rozhodující význam má výskyt atmosférických srážek, jejich množství a plošné i časové rozdělení, s nimiž souvisí i retenční schopnost území, která se v průběhu bezesrážkových období a jednotlivých dešťových epizod mění; značnou roli kromě vývoje teplot a jím podmíněného výparu má také rozsah a růstová fáze vegetačního pokryvu půdy a urbanizace; působení člověka a jeho zásahy do půdních a vegetačních poměrů a morfologie vodních toků. Souhrnné působení všech těchto činitelů dává každému vodnímu toku vlastní hydrologický charakter, jehož nejvýznamnějším znakem je rozdělení vodnosti v čase, které do určité míry kopíruje průběh srážkové činnosti. Při porovnatelné velikosti povodí jsou větší hodnoty poměru Q 100 /Q a zaznamenatelné u povodí, kde je větší nebezpečí náhlých povodní např. vlivem orografického zesílení srážek při déletrvajících deštích nebo vlivem nepříznivé morfologie terénu při přívalových lokálních srážkách. U povodí s větším poměrem Q 100 /Q a je také větší nebezpečí podcenění povodňových rizik obyvateli a samosprávou, protože běžně sledované průtoky v toku se zde při extrémních situacích vícenásobněji zvýší. Hodnoty N-letých průtoků a poměru Q 100 /Q a ve vodoměrných stanicích hlásných profilů podle podkladů ČHMÚ, Povodí Labe, státní podnik a databáze Povodňového informačního systému POVIS ( byly znázorněny na následujícím obrázku. Obr. V.1.1a - Poměr průtoků Q 100 /Q a 6

7 V.1.2. Vodní eroze, plaveninový a splaveninový režim Uvedená kapitola byla zpracována dle metodického postupu z Plánu oblasti povodí Horního a středního Labe [O1] na základě aktualizovaných dat a nově vymezených vodních útvarů. Vznik a průběh erozních procesů je ve většině případů vyvolán přívalovými srážkami, které jsou charakterizovány vysokou intenzitou, krátkou dobou trvání a malou zasaženou plochou. Zvlášť nebezpečné jsou zejména extrémní přívalové deště s úhrnem srážek nad 20 mm za hodinu. Povrchový odtok vznikající z těchto srážek se rychle kumuluje a má výrazné erozní a transportní charakteristiky. V některých případech může být dominantním erozním faktorem povrchový odtok z tajícího sněhu. Povrchová vodní eroze má řadu forem a lze ji členit do tří základních typů: plošná vodní eroze, která se projevuje smyvem půdy víceméně rovnoměrně na celé ploše rýhová eroze vzniká tehdy, když se povrchový plošný ron začíná soustřeďovat a vytvářet linie, které mají postupně formu rýžek a brázd, ze kterých vznikají pokračujícím soustředěným odtokem hlubší rýhy, které se směrem po svahu postupně prohlubují a mohou přejít ve vyšší stupně erozi výmolovou, a ta v nebezpečnou, území devastující erozi stržovou mnohotvarou, vznikající kombinací současného působení dalších faktorů destrukčních jevů, působením zvěře nebo člověka apod. Proudová (říční) vodní eroze probíhá ve vodních tocích působením vodního proudu. Je-li rozrušováno pouze dno, mluvíme o erozi dnové, jsou-li rozrušovány břehy, o erozi břehové. Dnová eroze je formou podélné eroze, prohlubující podélné osy toku, břehová eroze je formou eroze, probíhající směrem kolmo na osu toku. Nejvýrazněji se projevuje proudová eroze v bystřinách, jež nesou obvykle velké množství splavenin. Hlavní důsledky vodní eroze můžeme rozdělit do následujících tří skupin: Ztráta půdy, která při erozních procesech postihuje nejvíce zemědělství. Tato ztráta je trvalá, protože jen výjimečně se vytěžená zemina vrací zpět na pozemek. Uvolňování a odnos částic se často děje ve velkém měřítku. Mnohdy se při intenzivních srážkách smyje mělká půdní vrstva a obnaží se půdní podklad, což má při dlouhodobém procesu tvorby nové půdy pro zemědělskou i lesní výrobu velmi nepříznivé důsledky. Transport a sedimentace půdních částic, které následně zanášejí přirozené i umělé vodní toky (plavební, odvodňovací, závlahové i jiné kanály), vodní nádrže a stavby na tocích. Dále zanášejí koryto toku a zmenšují jeho hloubku. Úroveň dna, a s ní i hladina toku, zvolna stoupá a postupně způsobuje zamokření okolních pozemků. Koryto vyžaduje častější údržbu a čištění. Transport chemických látek, jehož negativní dopady se projevují zejména při povodňových situacích. Spolu s jemnými půdními částicemi jsou do toku přinášeny i nebezpečné látky, aplikované při ochraně rostlin nebo hnojení (zejména pesticidy a těžké kovy). Živiny transportované do nádrží (hlavně dusík a fosfor) jsou zdrojem eutrofizace. Tabulka V.1.2a prezentuje průměrnou plošnou vodní erozi pro každý vodní útvar [t.ha -1.rok -1 ]. Grafické znázornění plošné vodní eroze je na obrázku V.1.2a. Výsledek byl získán na základě Mapy erozní ohroženosti půd v ČR, která byla zpracována s využitím univerzální rovnice ztráty půdy (USLE) v kombinaci s nástroji GIS na Stavební fakultě ČVUT, jako výstup projektu Metoda a způsoby predikce povrchového odtoku, erozních a transportních procesů v krajině [O97]. Hodnoty ztrát půdy byly vypočítány pro jednotlivé vodní útvary. Z vyhodnocení je patrné, že plošná vodní eroze je nejvyšší v povodí Smědé mezi přítoky Sloupský potok a Černý potok. Průměrná roční ztráta půdy je na tomto povodí vyšší než 2,5 t/ha. Říční eroze, ať již břehová nebo dnová, je příčinou nestability koryt vodních toků, která je v zastavěných územích většinou nežádoucí. To byl v minulosti jeden z hlavních důvodů úprav ovlivňujících morfologii vodních toků. Jako protierozní opatření na vodních tocích je tedy možné označit liniové stabilizační úpravy koryt vodních toků, stabilizace dna pomocí příčných objektů nebo hrazení bystřin a strží. Za protierozní opatření lze také označit lokální stabilizace koryt vodních toků (například stabilizace břehových nátrží). Tyto drobné úpravy prováděné 7

8 zpravidla v rámci údržby vodních toků nebyly podrobně evidovány, a proto do seznamu provedených úprav vodních toků nebyly zařazeny. Cílem této podkapitoly byla evidence vodních toků, na nichž dochází k významným jevům boční a hloubkové eroze, včetně vodních toků, které byly stabilizovány pomocí stupňů nebo hrazením bystřin. Ve většině případů se jedná o vodní toky ve správě LČR. Těmto oblastem byla přiřazena priorita 1-2, kde prioritu 1 mají vodní toky s velmi silnou erozí koryt a prioritu 2 vodní toky s významnou vodní erozí. Vzhledem k tomu, že se jednalo hlavně o horní části toků a přítoky páteřních toků povodí třetího řádu, předpokládalo se, že problémy vzniklé v těchto částech povodí se následně budou propagovat i do toků páteřních, a to např. zvýšeným přínosem splavenin do toku, zanášením toku nebo zvýšenou erozí toku. Grafické znázornění oblastí ohrožených erozí je na obrázku V.1.2b. Dále byly zmapovány významné protierozní úpravy na vodních tocích, které jsou uvedeny v tabulce V.1.2b. Z dostupných dat můžeme určit pouze délku toků dotčenou morfologickými zásahy do jejich koryta. Sledování a měření plavenin za účelem bilancování odtoků z jednotlivých povodí, případně kvantifikace erozních a sedimentačních procesů je prováděno ČHMÚ. Kvantitativní hodnocení plavenin vychází z denního pozorování plavenin v 51 vodoměrných stanicích na území ČR, z toho v 1 stanici v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry. Základním hodnoceným údajem je průměrná denní koncentrace plavenin [mg/l]. Na základě těchto údajů je počítán průtok plavenin [kg/s], odtok plavenin z povodí [t] a případně také specifický odtok plavenin [t/km 2 ]. Obr. V.1.2a - Plošná vodní eroze 8

9 Obr. V.1.2b - Vodní útvary ohrožené říční erozí Tabulka V.1.2a - Plošná vodní eroze (tabulka v příloze) Tabulka V.1.2b - Protierozní úpravy na tocích (tabulka v příloze) V.1.3. Oblasti s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vody Urychleným odtokem srážkových vod se pro účely tohoto vymezení rozumí kombinace častých a náhlých výskytů povodní. Podkladem pro vymezení byla analýza odtokových poměrů, rizikového využití území a sklonitostních poměrů pro povodí Lužické Nisy a přítoků Odry v Čechách. Jako základní zpracovávaná jednotka byla určena katastrální území. Prvním kritériem bylo nalezení povodí s největšími stoletými specifickými průtoky. Protože specifické průtoky obecně klesají s rostoucí plochou povodí (tak, jak postupně dochází k přibírání méně vodných nížinných přítoků, zasakování do spodních vod, výparu a transformaci povodní v inundačních územích) byla sestavena závislost stoletých specifických průtoků na ploše povodí podle mocninné funkce. Poté byla vybrána povodí, jejichž charakteristické stanice měly největší rozdíl skutečných a předpokládaných hodnot stoletých specifických průtoků. Pro extrémní průtoky byly jako oblasti s urychleným odtokem vymezeny horní části povodí Smědé a Jizery. Tato povodí byla vymezena nad dílčími plochami povodí IV. řádu a následně převedena na ekvivalent katastrálních území (pokud leží v daném povodí alespoň 25 % nebo alespoň 1 km 2 jeho plochy). Vymezená povodí dobře korespondují s jádrovými oblastmi vzniku povodní, např. z roku 1897 (Smědá). Druhým kritériem bylo vymezení území, která jsou při přívalových deštích nejvíce ohrožena náhlým vzestupem hladin vodních toků. Jedná se o nebezpečnou kombinaci orné půdy a vysoké sklonitosti s velkým zastoupením zpevněných a odkanalizovaných ploch. Byla proto vybrána katastrální území s ornou půdou se sklonitostí nad 4 na více než 30 % plochy nebo na více než 120 ha a katastrální území s urbánním využitím na více než 50 % plochy (za urbánní využití území bylo považováno urbanizované území třídy 1 CORINE bez podtřídy městské zelené plochy). Třetím kritériem pak byla hodnocena samotná vysoká sklonitost území, kdy byla vybrána katastrální území se sklonitostí nad 4. I když území podle druhého a třetího kritéria nebyla odtokově podchycena, lze u nich očekávat zvláště při přívalových deštích náhlé vzestupy hladin vodních toků. Přívalové deště lze přitom s určitou pravděpodobností očekávat na kterémkoliv místě na území ČR. 9

10 Kategorie předběžného vymezení: A. oblasti s největšími specifickými odtoky q 100 (l.s -1 /km 2 ), B. katastrální území s ornou půdou se sklonitostí nad 4 na více než 30 % plochy nebo na více než 120 ha, C. katastrální území s urbánním využitím na více než 50 % plochy, D. katastrální území se sklonitostí nad 4, E. ostatní. Kategorie konečného vymezení: V kategoriích předběžného vymezení se některá vymezení překrývají, proto byly následně určeny tyto kategorie ohrožení katastrálních území urychleným odtokem: 5) nejvyšší - území v kategorii A a zároveň B, C nebo D, 4) vysoké - území jen v kategorii A nebo zároveň ve dvou z kategorií B, C nebo D, 3) střední - území jen v kategorii B nebo C, 2) mírné - území jen v kategorii D, 1) nízké - ostatní. Převedení na vodní útvary: Pro převedení kategorizace na vodní útvary bylo konečné vymezení v katastrech převedeno do gridu a spočítány průměry ve vodních útvarech. Vzhledem k větším rozlohám vodních útvarů v porovnání s katastry byly (empiricky a vizuálně) sníženy hranice pro jednotlivé kategorie: 5 (> 4,5), 4 (2,75-4,5), 3 (1,76-2,75), 2 (1,11 1,75), 1 (1-1,10). Kategorizace postihuje ohrožení urychleným odtokem na základě analýzy odtokových poměrů, rizikového využití území a sklonitostních poměrů. Ohrožení je přitom přenášeno dále po hydrografické síti, popř. po svazích. Podrobnost zpracování odpovídá přehledu pro povodí Lužické Nisy a přítoků Odry v Čechách, může být základem pro podrobnější šetření s použitím přesnějších podkladů. Pro výpočet míry akumulace a retence vody v dílčích povodích byl sestaven seznam vodních nádrží v oblasti povodí Lužické Nisy a přítoků Odry. Míra akumulace v dílčích povodích byla potom vypočtena jako poměr součtu celkových (ovladatelných) objemů vodních nádrží a plochy dílčího povodí, míra retence jako poměr retenčních objemů vodních nádrží a plochy dílčího povodí. Zdroje dat: hodnoty specifických průtoků q 100 (l.s -1 /km 2 ) ve vybraných vodoměrných stanicích (správci povodí, ČHMÚ, 2014), sklonitost odvozená z terénu ArcČR 500 (Arcdata Praha s.r.o., 2013), využití území podle vrstvy CORINE 2006, hranice povodí IV. řádu a hranice vodních útvarů (DIBAVOD, VÚV, 2007), hranice katastrálních území (Povodí Labe, státní podnik). 10

11 Obr. V Poměr průtoků Q a /Q 330 Tabulka V Vyhodnocení nedostatečné akumulační schopnosti (tabulka v příloze) Mapa V.1.3a - Faktor urychleného odtoku Mapa V.1.3b - Míra akumulace vody ve vodních nádržích V.1.4. Historické povodně a území rozlivů povodní Informace o historických povodních do roku 2007 byly převzaty z Plánu oblasti povodí Horního a středního Labe [O1] a upraveny pro území dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry. Severní Čechy postihla nejničivěji povodeň z července roku 1897, kdy ve stanici Nová Louka v Jizerských horách byl zaznamenán dosud nejvyšší denní srážkový úhrn na území České republiky (345 mm). Významnou povodní, zejména na horní Jizeře, byla ta ze srpna Jizera v Železném Brodě při ní kulminovala na úrovni Q 100, škody přesáhly částku 100 miliónů korun. V červnu 1979 zasáhla povodeň území broumovského výběžku, na Stěnavě byl zaznamenán kulminační průtok větší než Q 500. Povodeň z července 1997 zasáhla především východní část České republiky. V Krkonoších a v Orlických horách nastal vzestup průtoků odpoledne. V časných ranních hodinách byly již na výrazném vzestupu hladiny všech toků i z Broumovské vrchoviny, v severní části Českomoravské vysočiny a v Železných horách. Téhož dne dopoledne kulminovalo Labe ve Špindlerově Mlýně, následující den pak Úpa a Metuje s asi 50letými průtoky, Stěnava, Tichá Orlice a Třebovka s 10 až 30letými průtoky. Povodeň v červenci 2002 nezasáhla tuto oblast povodí tak katastrofálně jako povodí Vltavy a Dolního Labe, nicméně na Smědé se průtoky pohybovaly v rozmezí Q 20 Q 50. V roce 2006 zasáhla území zimní povodeň, kdy maxima povodňových průtoků byly dosaženy v povodí horního Labe, Úpy, Novohradky, Doubravy, horní Jizery a Stěnavy a odpovídaly Q 20. Povodňová situace v srpnu 2010 [O101] byla významná jak extremitou srážek, tak extremitou průtoků v povodí Lužické Nisy a Smědé (Q 100 a více). Významným faktorem v těchto povodích byl rovněž strmý vzestup vodních stavů a průtoků a dvě povodňové vlny se srovnatelnou kulminací, které území zasáhly v rozsahu 8 10 hodin. Většina povodňových škod tak byla způsobena v této oblasti. Povodňová situace se projevila současně na několika dalších částech území ve správě Povodí Labe, státní podnik, zde však byly dosaženy nižší N-letosti průtoků, průběh povodně byl mírnější a dosažené škody nižší. Významnou událostí v době povodně byla její 11

12 kulminace na Albrechtickém potoce, kde na VD Mlýnice došlo k přelití koruny hráze a byl vyhlášen stav pohotovosti. Povodňová situace v srpnu 2011 [O101] dosáhla významnějších N-letostí v povodí Lužické Nisy a Smědé (max. Q 20 ). Mezi došlo v povodí Lužické Nisy a Smědé k zasažení území vytrvalými srážkami s denními úhrny většinou mezi mm. Dne pak byly tyto oblasti zasaženy další vlnou srážek s denními úhrny mezi mm, která způsobila opětný vzestup vodních stavů a průtoků na Lužické Nise, Smědé a Jizeře. Dosažené kulminace však byly většinou výrazně nižší. Povodňová situace se projevila současně na několika dalších částech území ve správě Povodí Labe, státní podnik, zde však byly dosaženy nižší N-letosti průtoků (Q 1 - Q 2 ), průběh povodně byl mírnější a bez větších škod. Tabulka V Nejvýznamnější povodně zaznamenané hydrologickou službou VÚ Kraj Tok Profil Rok Průtok Q100 Q100 výskytu [m 3.s -1 ] ( ) (2012) LNO_0170 Ústecký kraj Mandava Rumburk , , ,1 LNO_0180 Ústecký kraj Mandava Varnsdorf , , , ,0 LNO_0010 Královéhradecký ,0 Stěnava Meziměstí kraj , ,0 LNO_0010 LNO_0060 LNO_0100 Královéhradecký kraj Liberecký kraj Liberecký kraj Stěnava Lužická Nisa Lužická Nisa Otovice Jablonec nad Nisou Liberec LNO_0140 Liberecký kraj Jeřice Mníšek LNO_0150 Liberecký kraj Lužická Nisa Bílý kostel nad Nisou , , , , , , , , , , , , , ,0 155,0 54, , * ,0 LNO_0150 Liberecký kraj ,0 Lužická Hrádek nad Nisou ,0 Nisa , , ,0 LNO_0210 Liberecký kraj Smědá Bílý potok ,0 69,2 300,0 12

13 VÚ Kraj Tok Profil Rok Průtok Q100 Q100 výskytu [m 3.s -1 ] ( ) (2012) * , , ,0 LNO_0260 Liberecký kraj Řasnice Dolní Řasnice 50, , ,0 LNO_0280 Liberecký kraj Smědá Předlánce ,0 488, , , ,0 * orientační hodnoty Příloha V Hydrogramy významných povodňových událostí ve vybraných vodoměrných stanicích (příloha) Mapa V Maximální zjištěný rozsah zaplavovaného území (historické povodně) 13

14 V.2. Současný stav ochrany před povodněmi V.2.1. Systém ochrany před povodněmi Ochrana před povodněmi je veřejným zájmem. Dle vodního zákona [L1] se jí rozumí činnosti a opatření k předcházení a zvládání povodňového rizika. Zajišťuje se systematickou prevencí, převážně dlouhodobého charakteru ke snižování povodňového rizika (plánování, investiční činnost apod.) a opatřeními operativními, převážně krátkodobého charakteru, realizovanými dle povodňových plánů (při vyhlášení krizového stavu dle krizových plánů) v průběhu povodňových událostí. Vodní zákon [L1] dále specifikuje a člení protipovodňová opatření na: přípravná opatření - stanovení záplavových území, vymezení limitů SPA, povodňové plány, povodňové prohlídky, příprava předpovědní a hlásné povodňové služby, organizační a technická příprava, vytváření hmotných povodňových rezerv, příprava účastníků povodňové ochrany, důsledné dodržování principů hospodaření se srážkovou vodou v urbanizovaných územích i u liniových staveb v souladu 5 odst. 3 zákona 254/2001 Sb. v platném znění a dalšími právními předpisy i v souladu s TNV a ČSN opatření při nebezpečí povodně a za povodně - činnost předpovědní a hlásné povodňové služby, varování při nebezpečí povodně, zřízení a činnost hlídkové služby, vyklizení záplavových území, řízené ovlivňování odtokových poměrů, povodňové zabezpečovací a záchranné práce, zabezpečení náhradních funkcí a služeb v zasaženém území. opatření po povodni - evidenční a dokumentační práce, vyhodnocení povodňové situace včetně vzniklých povodňových škod, odstranění škod a obnova území po povodni. Mezi přípravná opatření náleží stanovování záplavových území, která jsou definována jako administrativně určená území, jejichž rozsah je na návrh správce vodního toku povinen stanovit vodoprávní úřad. V zastavěných územích, zastavitelných plochách a podle potřeby v dalších územích, vymezuje vodoprávní úřad na návrh správce toku aktivní zónu podle nebezpečnosti povodňových průtoků. V aktivní zóně se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou staveb uvedených ve vodním zákoně [L1]. Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit opatřením obecné povahy omezující podmínky. Přehled stanovených záplavových území je uveden v tabulce V.2.1. Rozsah záplavových území při průtoku Q 100 je znázorněn v mapě V.2.1. Tabulka V Stanovená záplavová území (tabulka v příloze) Mapa V Rozsah zaplavovaného území při Q 100 Dalším opatřením v této oblasti jsou povodňové plány, které obsahují údaje potřebné pro ochranu objektů nebo územních celků, zejména způsob zajištění včasných informací o vývoji povodně, způsob aktivizace povodňových orgánů, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, organizace záchranných prací a zajištění základních funkcí v území. Povodňovými plány územních celků se rozumí plány obcí, správních obvodů obcí s rozšířenou působností, správních obvodů krajů a povodňový plán České republiky. Na úrovni obcí zpracovávají povodňové plány orgány obcí v rozsahu, který odpovídá jejich potřebám nebo v rozsahu uloženém povodňovým orgánem. Na úrovni krajů zpracovávají plány příslušné orgány krajů ve spolupráci se správci povodí. Mezi přípravná opatření se řadí i povodňové prohlídky, kterými se zjišťuje, zda na tocích a vodních dílech nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů, a to nejméně jednou ročně. Činnost předpovědní a hlásné služby a zřízení a činnost hlídkové služby jsou opatřeními při nebezpečí povodně a za povodně. Předpovědní povodňová služba informuje povodňové orgány o nebezpečí vzniku povodně a dalším nebezpečném vývoji, o hydrometeorologických prvcích charakterizujících vznik a vývoj povodně, zejména 14

15 o srážkách, vodních stavech a průtocích ve vybraných profilech. Tuto službu zabezpečuje ČHMÚ ve spolupráci se správci povodí. Hlásná povodňová služba zabezpečuje informace povodňovým orgánům pro varování obyvatelstva v místě očekávané povodně a v místech ležících níže na toku, informuje povodňové orgány a účastníky ochrany před povodněmi o vývoji povodňové situace a předává zprávy a hlášení potřebná k jejímu vyhodnocování a k řízení opatření na ochranu před povodněmi. Hlásnou povodňovou službu organizují povodňové orgány obcí a obcí s rozšířenou působností a podílejí se na ní ostatní účastníci ochrany před povodněmi. K zabezpečení hlásné povodňové služby organizují povodňové orgány obcí v případě potřeby hlídkovou službu. Pro předávání informací předpovědní a hlásné povodňové služby se mimo jiné využívá operačních a informačních středisek Hasičského záchranného sboru a složek integrovaného záchranného systému. Povodňové záchranné práce jsou technická a organizační opatření prováděná za povodně v bezprostředně ohrožených nebo již zaplavených územích k záchraně životů a majetku, zejména ochrana a evakuace obyvatelstva, zachraňování majetku a jeho přemístění mimo ohrožené území. Povodňové záchranné práce zajišťují povodňové orgány ve spolupráci se složkami integrovaného záchranného systému. Povodňové zabezpečovací práce jsou technická opatření při nebezpečí povodně a za povodně ke zmírnění průběhu a škodlivých následků povodně. Jde zejména o odstraňování překážek v toku a v profilu objektů (propustky, mosty) znemožňujících plynulý odtok vody, rozrušování ledových nápěchů a zácp v toku, ochrana koryta a břehů proti narušování povodňovým průtokem a zajišťování břehových nátrží, opatření proti přelití nebo protržení ochranných hrází a hrází vodních děl zadržujících vodu, provizorní uzavírání protržených hrází, instalace protipovodňových zábran, opatření proti zpětnému vzdutí vody, zejména do kanalizací, opatření k omezení znečištění vody a ke stabilizaci území před sesuvy. Povodňové zabezpečovací práce zajišťují správci vodních toků a vlastníci dotčených objektů. Řízení ochrany před povodněmi zabezpečují povodňové orgány, jejichž činnost zahrnuje přípravu na povodňové situace, řízení, organizaci a kontrolu všech příslušných činností v průběhu povodně a v období bezprostředně po povodni včetně řízení činnosti ostatních účastníků ochrany před povodněmi. Povodňové orgány se při své činnosti řídí povodňovými plány. V období mimo povodeň jsou povodňovými orgány obcí a obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Ministerstvo životního prostředí (zabezpečení přípravy záchranných prací přísluší Ministerstvu vnitra). Po dobu povodně jsou povodňovými orgány povodňové komise obcí, obcí s rozšířenou působností, krajů a Ústřední povodňová komise. Mezi ostatní účastníky ochrany před povodněmi se řadí správci povodí, správci vodních toků, vlastníci vodních děl, která mohou ovlivnit průběh přirozené povodně, vlastníci pozemků a staveb, které se nacházejí v záplavovém území nebo zhoršují průběh povodně. Ostatní účastníci ochrany před povodněmi plní své úkoly a povinnosti vymezené vodního zákona [L1]. V.2.2. Zhodnocení stupně ochrany před povodněmi Na vodních tocích a navazujícím území v povodí Lužické Nisy, Mandavy a Stěnavy jsou od minulosti realizována opatření zajišťující povodňovou ochranu. První zmínky o provedených úpravách je možné doložit z vyhodnocení popisu katastrofálních povodní v daném území. Význam protipovodňových opatření a jejich počet byl přímo závislý na exploatací území spojených především s osidlováním niv vodních toků ve středních a nižších polohách a výstavbou podél vodních toků v horských a podhorských oblastech. Protipovodňová opatření byla spíše lokálního charakteru ve větších sídelních aglomeracích. V době průmyslové revoluce (od 19. století), kdy dochází k intenzivnímu hospodářskému a urbánnímu využívání nivy, bylo nutné v návaznosti na ochranu měst, polností a lidských životů realizovat komplexy protipovodňových opatření. Opatření byla situována na velké a střední toky v řešeném území a úpravy spočívaly v napřímení trasy koryta vodního toku, zkapacitnění koryta a případně výstavbou podélných hrázových systémů. V rámci řešeného území se jedná především o povodí Lužické Nisy a Mandavy. Od konce 19. století rovněž probíhá systematická úprava bystřinných úseků vodních toků v horských a podhorských oblastech. Po katastrofální povodni v červenci roku 1897 bylo v Liberci roku 1900 ustaveno Vodní družstvo pro regulaci toků a výstavbu přehrad v povodí Zhořelecké (Lužické) Nisy s cílem prioritně vybudovat nádrže k zadržení povodní. V rámci tohoto projektu byla vybudována vodní nádrž Bedřichov ( ) s hlavním účelem zadržování velkých vod v povodí Černé Nisy. Teprve koncem 20. let minulého století k tomu 15

16 přibyla akumulace vody v zásobním prostoru nádrže pro energetické využití. Další nádrže, které byly vybudovány za účelem protipovodňové ochrany v povodí Černé Nisy, jsou Fojtka a Mlýnice. Významná změna přístupu společnosti a zainteresovaných subjektů k problematice povodní byla vyvolána regionálními povodněmi v roce 1997 a 2002, kdy byly na území dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry konkrétně zasažena oblast v povodí Stěnavy. Rovněž v celé Evropě byl zaznamenán opakovaný výskyt velkých až katastrofických povodní v posledních 20 letech, což spolu s předpověďmi ze scénářů dopadu klimatických změn vyvolalo zahájení systémových opatření k omezení negativních účinků vod. S ohledem na zanedbání protipovodňové ochrany před obdobím výskytu těchto mohutných povodní (tj. před rokem 1997) a vzhledem k nepřiměřenému využití údolních niv zástavbou, bylo přistoupeno k řešení povodňové problematiky systémovým přístupem spočívajícím na procesu plánování, realizaci protipovodňových opatření, zlepšení organizace a prevence. Jak ukázaly povodňové události z roku 2010, je nadále nutné věnovat zvýšenou pozornost zajištění protipovodňové ochrany území se zaměřením na posílení prevence a realizací efektivních povodňových opatření. Závěrem lze shrnout, že do dnešní doby byl proveden komplex opatření, který skýtá v převažujícím rozsahu potřebnou zabezpečenost převážně větším sídlům infrastruktuře na větších tocích a opatření, která byla realizována v rámci sanace povodňových škod z let 2010 a Cílem je zajištění protipovodňové ochrany dle standardu a normativ uvedených v kapitole V.3.2. Informace o zastavěných územích nechráněných nebo nedostatečně chráněných před povodněmi, jak v rámci oblasti s významným povodňovým rizikem (OsVPR), tak mimo ně, jsou souhrnně uvedeny v kapitole V a V V.2.3. Významné problémy ochrany před povodněmi V Oblasti s významným povodňovým rizikem Evropská směrnice 2007/60/ES, o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik [E18] byla v ČR transponována do národní legislativy novelou vodního zákona [L1] a vyhláškou č. 24/2011 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik [L2]. Pro implementaci této směrnice byly zvoleny části mezinárodních oblastí povodí Dunaje, Labe a Odry na území ČR, což jsou stejné správní jednotky jako v procesu plánování v oblasti vod podle rámcové směrnice o vodách [E1]. Článek 4 evropské směrnice [E18] požaduje, aby členské státy provedly předběžné vyhodnocení povodňových rizik pro příslušná povodí. V ČR bylo toto vyhodnocení vypracováno VÚV TGM, v.v.i. a vydáno Ministerstvem životního prostředí v 12/2011. Určení oblastí, u nichž existují potenciálně významná povodňová rizika, bylo založeno na dostupných nebo snadno odvoditelných informacích (významných minulých povodních, možných nepříznivých následků budoucích povodní, rozvoje území a dalších dostupných informací - hydrologických a geomorfologických charakteristikách toků, záplavových územích, účinnosti stávající protipovodňové ochrany, polohy obydlených oblastí a oblastí s hospodářskou činností). Pro účely vyhodnocení byly v rámci ČR k dispozici údaje vymezených záplavových území pro km toků, což představuje cca 75 % délky tzv. významných vodních toků. Vyjádření hledisek předběžného vyhodnocení povodňového rizika bylo založeno na kombinaci pravděpodobnosti výskytu nežádoucího jevu (povodně, scénáře nebezpečí) a jeho nepříznivých dopadů na lidské zdraví, životní prostředí, kulturní dědictví a hospodářskou činnost. Tento přístup, který zohledňuje více scénářů nebezpečí, umožnil zahrnout do vyhodnocení i přínosy stávajících strukturálních protipovodňových opatření. Byly vyhodnoceny dopady povodní s pravděpodobností výskytu 5, 20 a 100 let. Pro výběr oblastí s potenciálně významným povodňovým rizikem podle čl. 5 evropské směrnice [E18] byla, v souladu se zvolenými hledisky povodňového ohrožení, pro každou hodnocenou obec použita dvě základní kritéria: 25 a více trvale žijících obyvatel obce dotčených povodňovým nebezpečím za rok, 70 a více mil. Kč hodnoty majetku dotčeného povodňovým nebezpečím za rok. 16

17 Jako doplňková hlediska byly použity informace o lokalizaci významných potenciálních zdrojů znečištění a významných památkově chráněných objektech v záplavových územích pro scénář Q 100. Výsledkem předběžného vyhodnocení bylo určení Oblastí s významným povodňovým rizikem (OsVPR), pro které pak byly následně zpracovávány Mapy povodňového nebezpečí a povodňových rizik a dále podrobné Dokumentace OsVPR (viz níže). Na území dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry bylo vymezeno 6 úseků OsVPR o celkové délce 105,6 km. Vrstva úseků toků, které definují oblasti s potenciálně významným povodňovým rizikem je zpřístupněna k prohlížení v Centrálním datovém skladu pro mapy povodňového nebezpečí a povodňových rizik CDS ( V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry byly zpracovány Studie vyhodnocení a zvládání povodňových rizik a dokumentací OsVPR v celkem 6 úsecích vodních toků o souhrnné délce 105,6 km (viz tabulka a mapa č. V.2.3a). Výstupem studií jsou především: Mapy povodňového nebezpečí s uvedením rozsahu povodně, hloubek a rychlostí proudu vody, které byly stanoveny matematickým hydraulickým modelem pro scénáře Q 5, Q 20, Q 100 a Q 500. Mapy povodňového ohrožení a povodňových rizik s vyznačením kategorie využití území postižené oblasti a tzv. citlivých objektů. Technické zprávy obsahující postup tvorby map povodňového nebezpečí a povodňových rizik a interpretace výsledků. Ideový návrh případných protipovodňových opatření s vyčíslením orientačních nákladů k jejich realizaci a stanovením potenciálních škod spočívající v kvantitativním vyjádření povodňového rizika, včetně porovnání nákladů a přínosů případných protipovodňových opatření. Mapy povodňového nebezpečí a povodňových rizik jsou zpracovány dle Metodiky tvorby map povodňových nebezpečí a povodňových rizik a Standardizačního minima pro zpracování map povodňového nebezpečí a povodňových rizik. Výstupy tvorby map jsou od zveřejněny v tzv. Centrálním datovém skladu pro mapy povodňového nebezpečí a povodňových rizik CDS na stránkách Zde jsou k dispozici veškeré výstupy z výše uvedených studií ve formě interaktivního prohlížeče, včetně technických zpráv. Pro každou OsVPR jsou zpracovány Dokumentace oblasti s významným povodňovým rizikem (DOsVPR), které jsou přílohou tohoto plánu. DOsVPR obsahují především popis OsVPR, interpretaci výsledků mapování povodňových rizik a návrh opatření ke splnění konkrétních cílů. DOsVPR jsou hlavním podkladem pro zpracování Plánu pro zvládání povodňových rizik. Plány pro zvládání povodňových rizik (PpZPR) jsou zpracovány pro národní části mezinárodních oblastí povodí Dunaje, Labe a Odry. Plány jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování a vodoprávní řízení. PpZPR se zveřejňují společně s plány dílčích povodí v termínu a aktualizují se každých 6 let ode dne jejich schválení. Tabulka V.2.3a - Oblasti s významnými povodňovými riziky (tabulka v příloze) Tabulka V.2.3b - Obce s nepřijatelným povodňovým rizikem (tabulka v příloze) Mapa V.2.3a - Oblasti s významnými povodňovými riziky Mapa V.2.3b - Obce s nepřijatelným povodňovým rizikem 17

18 V Nedostatečně chráněné lokality mimo OsVPR Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry byla v posledních deseti letech zasažena několika povodněmi, které měly za následek nejen značné materiální škody, ale i oběti na životech obyvatel. Za území nechráněná nebo nedostatečně chráněná před povodněmi v oblastech mimo oblasti s významným povodňovým rizikem jsou považována ta zastavěná území, která jsou zaplavována povodněmi s vyšší četností, než je povodeň s přijatelnou úrovní celkového rizika. Pro vymezení těchto území byly využity informace ze studií a koncepcí a Návrh zprávy o uplatňování zásad územního rozvoje Libereckého kraje v uplynulém období (aktualizováno červen 2013) [O106], Seznam obcí Královéhradeckého kraje postižených povodní [O109]a Zpráva o povodni 08/2010 [O110]. Další lokalizace se stanovením současného stupně ochrany je provedena nad mapou záplavových území, konkrétně čar rozlivu při průtoku Q 100. V lokalitách, kde nebyla stanovena (nebo navržena) záplavová území, byly jako podklad použity povodňové plány. Celkový počet lokalit, které byly vymezeny jako nechráněné nebo nedostatečně chráněné před povodněmi, činí 31. Tabulka V.2.3c - Zastavěná území nechráněná nebo nedostatečně chráněná před povodněmi (tabulka v příloze) Mapa V.2.3c - Zastavěná území nechráněná nebo nedostatečně chráněná před povodněmi V Nebezpečí povodní z přívalových srážek Přívalové povodně vznikají obvykle následkem rychlého povrchového odtoku způsobeného srážkami o velmi silné intenzitě. Kromě intenzity srážek zde hraje důležitou roli schopnost půdního povrchu vsakovat vodu, velikost povodí, sklonitostní poměry a krajinný pokryv. Typickým projevem přívalové povodně je rychlý vzestup hladiny vody a její následný rychlý pokles. Přívalové povodně zasahují relativně malé území a možnost jejich predikce je silně omezena. Metodou VÚV TGM, v.v.i. [O103] byly identifikovány kritické body a plochy, které jsou rozhodující z hlediska tvorby soustředěného povrchového odtoku z přívalových srážek s nepříznivými účinky pro zastavěné části obcí. Metodou tzv. kritických bodů byla provedena analýza a vyznačení území, která mohou být příčinou lokální přívalové povodně při intenzivních deštích. Kritický bod je určen průsečíkem dané hranice zastavěného území obce (intravilánu) s linií dráhy soustředného odtoku s velikostí přispívající plochy 0,3-10 km 2. Dalšími kritérii jsou průměrný sklon přispívající plochy ( 3,5 %) a podíl plochy orné půdy v povodí ( 40 %). Dále byl pro každou lokalitu vypočten ukazatel kritických podmínek F, který je vyjádřen kombinací fyzickogeografických podmínek, způsobů využití území, regionálních rozdílů krajinného pokryvu a potenciálního výskytu srážek extrémních hodnot pro konkrétní přispívající plochy. Rovnice je navržena ve tvaru doplněném vahami relevantních veličin. Čím vyšší hodnota, tím je vyšší potenciál nebezpečí vzniku přívalové povodně. Kritické body pro celou Českou republiku jsou volně dostupné na stránkách Povodňového informačního systému POVIS ( Na území dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry bylo vymezeno 7 lokalit, pro ukazatel kritických podmínek 37. Grafické výstupy plošné lokalizace kritických bodů se využívají v prognózní praxi a zejména při tvorbě povodňových a krizových plánů a při návrzích dalších opatření. Výstupy pořízené podle navrženého postupu slouží jako jedna ze vstupních informací zpracovatelům územně plánovacích dokumentací a pozemkových úprav. Mapa V.2.3d - Nebezpečí povodní z přívalových srážek - kritické body 18

19 V Místa omezující průtočnost vodních toků Zúžení průtočného profilu způsobuje při zvýšených vodních stavech vzdutí hladiny vody, která následně zaplavuje okolní pozemky a budovy, v horším případě dochází k částečnému nebo úplnému ucpání plávím s následným protržením objektu. Tato místa jsou většinou představována mostními objekty, lávkami, propustky, ploty nebo produktovody vedoucími přes koryto toku a snižujícími jeho průtočný profil. Dále to mohou být objekty s vodohospodářskou funkcí jako např. jezy, odběry vody, stupně, přehrážky nebo nedostatečně kapacitně provedené úpravy toků. Jen v menší míře jsou dána morfologií terénu, nebo směrovým vedením toku (např. prudké změny směru koryta apod.). Objekty a místa omezující průtočnost koryt vodních toků se nacházejí prakticky v každém vodním toku, a to zvláště v intravilánech obcí a měst. Průtočnost koryta vodního toku snižuje akumulace splavenin v málo kapacitním profilu, čímž dochází ke snížení kapacity koryta. Akumulace splavenin se vyskytuje v podhorských oblastech, kde je nižší podélný sklon a dochází k vyrovnávání míry eroze a sedimentace. V horských oblastech díky vyššímu podélnému sklonu eroze výrazně převyšuje nad sedimentací. Příčné objekty negativně ovlivňují přirozený chod splavenin tokem. V nadjezí se splaveniny kumulují a je jich tu přebytek. V podjezí je splavenin nedostatek a vzniká tzv. hladová voda, která ve vyšší míře eroduje koryto toku. Vliv na množství a velikost splavenin mají geologické a geomorfologické poměry v povodí sledovaného vodního toku. Specifickým druhem povodní jsou povodně ledové, které jsou vázány na ledové jevy. Tyto povodně vznikají při tání ledů a chodu ledů korytem toku viz kapitola V.1.1. Informace o výskytu ledových jevů byly převzaty ze seznamu výskytu ledových jevů zpracovaným ČHMÚ, z krajských povodňových plánů a zpráv o povodních získaných od Povodí Labe, státní podnik. V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry bylo identifikováno provozy Povodí Labe, státní podnik 60 míst omezujících průtočnost vodních toků. Tato místa jsou zobrazena v mapě V2.3d. Evidenci míst omezujících odtokové poměry vede také MŽP v rámci databáze Povodňového informačního systému POVIS. Naplnění databáze vychází zejména ze studií záplavových území a z dalších vodohospodářských studií kapacity toků a objektů na tocích. Dalším zdrojem dat je terénní průzkum v území při zpracování digitálního povodňového plánu. Tato průběžně aktualizovaná databáze je dostupná na webových stránkách ( Tabulka V.2.3d - Místa omezující průtočnost vodních toků (tabulka v příloze) Mapa V.2.3e - Místa omezující průtočnost vodních toků V Včasná informovanost o povodňovém nebezpečí Obecná charakterizace systémů včasného varování, předpovědní, hlásné a hlídkové povodňové služby je součástí kapitoly V.2.1. Předpovědní povodňovou službu zabezpečuje dle vodního zákona [L1] ČHMÚ ve spolupráci se správci povodí. ČHMÚ s centrálním předpovědním pracovištěm v Praze a regionálním předpovědním pracovištěm v Hradci Králové a Praze (povodí Jizery) úzce spolupracuje se státním podnikem Povodí Labe, který mj. operativním řízením významných vodních nádrží může ovlivňovat průtoky v říční síti. ČHMÚ i správce povodí v rámci vodohospodářských dispečinků provozují automatizované systémy sběru dat a předpovědní numerické modely a vybrané informace zveřejňují na svých webových stránkách. Pro předpověď budoucích srážek je využíván numerický model ALADIN Českého hydrometeorologického ústavu, jímž jsou předpovídány srážky na 54 hodin dopředu v hodinových úhrnech. Prognózování průtokových situací a proces operativního řízení údolních nádrží je zajišťován státním podnikem Povodí Labe prostřednictvím srážkoodtokového modelu HYDROG. Hlásnou povodňovou službu organizují povodňové orgány obcí a obcí s rozšířenou působností a podílejí se na ní ostatní účastníci ochrany před povodněmi, zejména pak obce, správci vodních toků a provozovatelé vodních děl. K zabezpečení hlásné služby organizují povodňové orgány obcí hlídkovou službu. Hlásná povodňová služba zabezpečuje pravidelné informace povodňovým orgánům o vývoji povodňové situace v jednotlivých profilech vodních toků pro varování občanů a k řízení operativních kroků k ochraně před povodněmi. Systém hlásné služby je decentralizovaný, založený na aktivitách všech účastníků ochrany před povodněmi a je přizpůsoben místním 19

20 podmínkám. Je nutné na jednotlivých úrovních ochrany zajistit provázání hlásné služby s povodňovými plány, což je předmětem jejich neustálého upřesňování a doplňování. Včasné varování obyvatelstva a řízení protipovodňových opatření na všech stupních se opírá o monitorování aktuálního stavu povodňových situací a o modelování jejich budoucího vývoje, jako podpory operativního řízení ve vodohospodářské soustavě státního podniku Povodí Labe. Je zaměřeno na úzkou spolupráci s Integrovaným záchranným systémem krajů Královéhradeckého, Libereckého a Ústeckého. Významným prvkem v tomto směru je provozování monitorovacího systému státního podniku Povodí Labe, který je součástí společně využívaného monitorovacího systému stanic Povodí Labe, státní podnik a ČHMÚ. Data z tohoto systému jsou předávána na informační portál V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry je situováno celkem 47 monitorovacích profilů z kategorie A, B a C. Hlásných profilů kategorie C je z toho 33. Na 14 profilech kategorie A a B se měří průtoky, ale žádný z nich není využíván jako prognózní profil. Během povodní 2013 [O98] se ukázalo, že není odpovídajícím způsobem zajištěno předávání informací z profilů hlásné a předpovědní služby, které by měla zajišťovat příslušná obec. Vodohospodářský dispečink Povodí Labe, státní podnik, ČHMÚ a většina dalších uživatelů tak měla k dispozici data pouze z automatickým měřících stanic Povodí Labe a ČHMÚ. Ke zlepšení situace by částečně přispělo dokončení realizace automatizace hlásných profilů A a B a dále doplnění sítě o další významné automatické hlásné profily kategorie C. Jako pozitivní je možné hodnotit vzájemné předávání informací a spolupráce s povodňovými orgány ORP a krajskými úřady prostřednictvím internetových stránek a informačních zpráv ČHMÚ a Povodí Labe, státní podnik. Dle zkušeností z předchozích povodní [O98, O100, O101] nejsou povodňové orgány a ostatní účastníci ochrany před povodněmi dostatečně informováni o jejich povinnostech. Mnohé obce mají zastaralé povodňové plány nebo povodňové plány chybí. Je zapotřebí zdůrazňovat nezbytnost zpracování a průběžné aktualizace povodňových plánů obcí i vlastníků ohrožených objektů, zdůrazňovat nutnost předávání informací z hlásných profilů a nutnost provádění povodňových prohlídek. Dalším nedostatkem v organizaci je nesourodost podkladů, tj. získaných zpráv o povodni od obcí s rozšířenou působností. Bylo by vhodné zvážit zavedení strukturovaného dotazníku ke zprávě o povodni s uvedením požadovaných informací včetně jejich rozsahu. Za předchozích povodní docházelo k mnohonásobnému rozesílání zpráv. Je žádoucí prověřit možnost změny v rozesílání zpráv (množství, rozsah) tak, aby jim jejich příjemci věnovali náležitou pozornost. Tabulka V.2.3e - Monitorovací a prognózní profily protipovodňového systému (tabulka v příloze) Mapa V.2.3f - Monitorovací a prognózní profily protipovodňového systému 20