Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence

Transkript

1 Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence Závěrečná zpráva Autoři: Lenka Miovská Michal Miovský Barbora Václavková Projekt realizovaly: Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze o.s. Prev-centrum Praha Praha, březen 2008

2 Název studie: Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence. Finanční podpora: Ambasáda Nizozemského království Grantová agentura České republiky (GAČR č. 406/04/P250) Městská část Praha 6 Magistrát hlavního města Prahy Realizátor: Dokument: Autoři zprávy: Odborný garant: Centrum adiktologie Psychiatrické kliniky a 1. LF UK v Praze o.s. Prev-centrum Praha Závěrečná zpráva evaluační studie Mgr. Lenka Miovská Doc. PhDr. Michal Miovský, PhD. Mgr. Barbora Václavková Doc. PhDr. Michal Miovský, PhD. Počet stran: 35 Počet příloh: 0 Pro bibliografické citace: Miovská, L., Miovský, M., Václavková, B. (2008). Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence. Závěrečná zpráva. Praha: Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze/o.s. Prev-centrum. Lenka Miovská, Michal Miovský, Barbora Václavková, 2008 Cover design Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze,

3 OBSAH 1. Úvod 4 2. Popis hodnoceného projektu Cílová skupina Cíle Struktura programu Metody práce Rámcová témata Personální zabezpečení Služby návazné péče Odborná způsobilost programu Hodnocení efektivity Cíle projektu Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků 6. tříd 10 základních škol 4.1 Cíle Metody získávání a analýzy dat Popis souboru Výsledky Alkohol Tabák Ostatní drogy Jiná zjištění Zhodnocení realizace minimálně preventivního programu na základních 14 školách Prahy 6 a okolí. 5.1 Cíle a výzkumné otázky Metody získávání a analýzy dat Popis souboru Výsledky Minimální preventivní program a situace na školách Práce školního metodika prevence Problémy při realizaci minimálně preventivního programu Výsledky studie z hlediska dalšího zpracování dat kvaziexperimentální části Užívání návykových látek u dětí 5., 7. a 9. tříd základních škol Cíle a testované hypotézy Metody sběru a analýzy dat Popis výzkumného souboru Výsledky Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci testu Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci prvního retestu Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci druhého retestu Změny v užívání alkoholu a tabáku Srovnání mezi testováními u rizikových skupin Diskuse Závěr 31 Seznam tabulek a obrázků.. 32 Literatura. 33 3

4 1. Úvod Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního Programy primární prevence prošly v posledních 20 letech zásadním vývojem. Stále větší důraz je přitom kladen na vědeckými metodami ověřitelnou efektivitu těchto programů u odpovídajících cílových skupin. Hlavní snahou je přitom zabránit dalšímu financování programů, které neprokáží odpovídající efekt a naopak podporovat ty, které efekt vykazují. Mezinárodně sledovaným příkladem takového sporu je jeden z historicky nejvíce nákladných preventivních programů Drug Abuse Resistence Education (DARE), u kterého provedené evaluační studie dokládají nedostatečnou účinnost (Ennet et al., 1994). Nicméně přetrvávající snahy o udržování neefektivních preventivních programů postupně vedly k nutnosti provádět důslednější revize. Za tímto účelem vznikají různě rozsáhlá review shromažďující výzkumem ověřené poznatky o účinnosti preventivních programů s jasnými doporučeními pro jejich realizátory (např. (Hansen, 1992; Tobler, 1992; Böhrner et al., 1994; Gardner et al., 2001; Caulkins et al., 2002)a další). Za stejným účelem pak European Monitoring Center for Drug and Drug Addiction (EMCDDA) začalo rozvíjet systém kvality EDDRA, jehož jedna část je zaměřena na programy primární prevence. 1 Právě EMCCDA sehrálo v EU v posledních letech pozitivní roli také díky publikacím zabývajícími se výměnnou zkušeností s hodnocením různých preventivních programů (Baker et al., 1998; Neaman et al., 2000) a formulací doporučení pro takováto hodnocení (EMCDDA, 1998). Evaluace výsledků patří mezi nejnáročnější typy evaluací vůbec. Evaluace výsledku (outcomes evaluation) sleduje dopad intervence u cílové skupiny definované v přípravné fázi projektu, případně monitoruje a vyhodnocuje další dopady, které program má (Kuipers, 1998). Při sledování dopadu intervence je výhodné kombinovat kvantitativní a kvalitativní výzkumné metody, protože jen syntéza zjištění obou přístupů může zprostředkovat informaci o reálném a do kontextu zasazeném výsledku evaluované intervence (Miovský et al., 2004a). Kröger (Kröger, 1998) rozlišuje celkem tři základní typy evaluací podle užitého výzkumného plánu Rossiho, Freemana a Hofmana: experimentální, kvaziexperimentální a neexperimentální evaluaci. Zvláštní postavení ve spektru nejrozšířenějších programů prevence užívání drog mají školní (school-based) a komunitní programy (community-based). Jednak mezi komplexně konstruovanými programy patří mezi vůbec nejčastěji využívané a jednak jsou výhodné z hlediska dostupnosti a dobrého technického a časového prostoru pro práci s cílovou skupinou. Jak školním programům (Ballard, 2002; Paddock, 2005; Tobler et al., 2000; Caulkins et al., 2002) tak komunitním programům (Saxe et al., 2006; Tighe & Saxe, 2006) je pochopitelně z perspektivy evaluací věnován mimořádný zájem motivovaný důrazem na skutečně důsledně a vědecky korektní ověření efektivity těchto preventivních programů. Větší část provedených studií prozatím naznačuje, že uvedená skupina preventivních programů patři mezi perspektivní a účinné programy (Tobler, 1992) a že je jejich efekt možné zkoumat a prokázat prostřednictvím standardních výzkumných strategií včetně zkoumání specifických dopadů např. v oblasti minimalizace rizik (McBride et al., 2004). Právě do této skupiny preventivních programů patří také původní model preventivního programu, který vznikl a je rozvíjen v městské části Praha 6. Samotný Projekt evaluace primárně preventivního programu na území Prahy 6 si klade za hlavní cíl porovnat rozdíl mezi výsledkem intervence spočívající v realizaci preventivního programu na komunitní a školní bázi a intervence založené na aplikací pouze tzv. minimálního preventivního programu. Výzkumný projekt je konstruován jako kvaziexperimentální pětiletá studie bez randomizace ve výběru účastníků (Bryman, 2001; Miovský et al., 2004b). Prostřednictvím testu (u žáků 5. tříd ZŠ) a prvního (u žáků 7. tříd ZŠ) a druhého retestu (u žáků 9. tříd ZŠ) je srovnáván vliv preventivní intervence na experimentální skupinu. Toto hodnocení výsledků (výstupů) projektu (Kuipers, 1998; WHO, 2000) je provedeno prostřednictvím srovnání vývoje rizikových indikátorů (užívání 1 Podrobněji viz informační servis na stránkách případně na stránkách 4

5 návykových látek, postoje k návykovým látkám a jejich uživatelům, znalosti) na výběrovém souboru žáků základních škol Prahy 6, kde kontrolní skupinu tvoří školy nezapojené do komunitního projektu o.s. Prev-Centrum (NNO) a realizující pouze tzv. minimální preventivní program (MŠMT, 2000). Obrázek 1 znázorňuje strukturu celého projektu, který je složen celkem ze tří substudií. Jádro projektu, jak již bylo zmíněno, je založeno na kvaziexperimentálním výzkumném plánu a tato substudie byla zahájena v r testem s dětmi v 5. třídě ZŠ s následným retestem v 7. (2005) a 9. třídě (2007). Zbývající dvě substudie aplikují kvalitativní metody (na obrázku 1 pravá strana schématického nákresu struktury). První z nich je zaměřená na postoje a názory dětí a je prováděna metodou ohniskových skupin (Morgan, 1997) v 6. a 8. třídě paralelně s kvaziexperimentem. Druhá substudie je zaměřená na školní metodiky prevence, kteří jsou na každé škole odpovědni za realizaci preventivního programu (MŠMT, 2000) a se kterými bylo provedeno polostrukturované interview (Kvale, 1996) s cílem provést detailní deskripci všech dalších preventivních aktivit na dané škole a popsat individuální strategii každé školy zapojené do projektu (substudie je na obrázku 1 je zcela vpravo). Realizátorem testovaného programu je Centrum primární prevence o.s. Prev-Centrum (NNO), které zajišťuje komplexní program primární prevence drogových závislostí a dalších forem rizikového chování. Intervence je zaměřena na přímou práci s dětmi a mládeží, jejich rodiči, pedagogy a na vzdělávací aktivity. Činnost Centra je cílena na předcházení problémům spojených s užíváním návykových látek u osob, které nejsou s drogou v kontaktu. Dále Centrum realizuje aktivity, které se nepřímo nebo přímo soustřeďují na potencionální konzumenty. Jednotlivé subprogramy na sebe navazují s ohledem na specifičnost cílových skupin. V r došlo k rozdělení na čtyři typy služeb: všeobecnou primární prevenci, selektivní primární prevenci, indikovanou primární prevenci a vzdělávací aktivity (Stel & Voordewind, 1998). Program je tedy složen z několika vrstev intervencí: edukační komponenta, peer program, trénink life skills a programy pro rodiče. Anglickému termínu primary drug prevention odpovídá český termín specifická primární prevence užívání návykových látek, který definujeme jako jakoukoli preventivní intervenci, která je úzce zaměřena na užívání a uživatele návykových látek a rizika s tím spojená (MŠMT, 2005). 5

6 2. Popis hodnoceného projektu Dlouhodobý program všeobecné primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů je jedním ze čtyř programů realizovaných Centrem primární prevence, o.s. Prev-Centrum (všeobecná, selektivní, indikovaná primární prevence, vzdělávací aktivity). Zaměřuje se na běžnou populaci dětí ve věku let, tedy žáků 6. až 9. ročníků základních škol bez rozlišení míry jejich rizikovosti. 2.1 Cílová skupina Dlouhodobé programy primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů jsou určeny primárně pro žáky ročníků základních škol. V modifikované formě převážně s ohledem na specifika cílové skupiny je lze realizovat i na speciálních školách či základních školách praktických. 2.2 Cíle Předcházet problémům spojeným s užíváním návykových látek u osob, které dosud nejsou s drogou v kontaktu. Předat cílové skupině znalosti, dovednosti a postoje podporující zdravý životní styl. Podporovat cílovou skupinu v tom, aby tyto znalosti, dovednosti a postoje dokázala uplatnit ve svém chování nejen v době realizace programu, ale i v budoucnosti. Vytvářet povědomí a informovanost o návykových látkách a jiných sociálně nežádoucích jevech a nepříznivých důsledcích s nimi spojených. Podporovat protidrogové postoje a normy. Rozvíjet sociální dovednosti - navazování zdravých vztahů, schopnost čelit sociálnímu tlaku, dovednost rozhodovat se samostatně, efektivně řešit konflikty apod. Podporovat a nabízet zdravé alternativy trávení volného času. Seznámit s možnostmi řešení obtížných situací včetně možností, kam se obrátit v případě problému spojených s užíváním návykových látek. 2.3 Struktura programu Dlouhodobý program všeobecné primární prevence je koncipován na čtyři roky, do programu vstupuje třída 6. ročníku základní školy a absolvuje program do ukončení povinné školní docházky, tj. do 9. třídy. V každém školním roce přichází za třídou dvakrát stejná dvojice lektorů programu, standardně jednou na podzim a jednou na jaře. Při každém setkání realizuje jeden blok všeobecné primární prevence v rozsahu tří vyučovacích hodin (3x45 minut). Celkem tedy proběhne za dobu spolupráce 8 bloků všeobecné primární prevence. 2.4 Metody práce Mezi metody přímé práce s dětmi v rámci dlouhodobých programů primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů patří: Podle počtu žáků: a) skupinové techniky Pomocí skupinových technik se děti učí především spolupracovat a komunikovat s ostatními, což pro některé z nich může být velký problém. Během těchto aktivit mají děti možnost učit se od ostatních a také přijímat jejich názory. Tyto techniky dále využíváme k podpoře skupinové koheze. b) individuální techniky Individuálních technik využíváme během programů především z toho důvodu, že pomáhají dětem lépe poznat samy sebe, uvědomit si své prožívání, cítění, myšlení a postoje. Při prezentaci výsledků těchto technik si děti uvědomují svou individualitu a jedinečnost, poznávají názory ostatních, seznamují se s jejich myšlením, cítěním a prožíváním. Významné jsou také pro sebereflexi, se kterou děti většinou nemají příliš zkušeností. 6

7 Podle způsobu vyjádření: a) verbální techniky Diskuse na dané téma: Předávání informací dětem probíhá nejčastěji formou diskuse. Bloky primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů jsou vedeny komunitním, nikoliv frontálním způsobem. Žáci sedí v kruhovém uspořádání a s lektory diskutují a mají možnost se jich ptát. Po praktických technikách a modelových situacích dostanou prostor k vyjádření zpětné vazby (hovoří o svých pocitech z prováděných technik či modelových situací). Žáci jsou podporováni ve vlastní aktivitě a vyjadřování svých názorů, postojů a pocitů. Mezi témata diskusí patří např. rozdělení drog, jejich účinky a rizika, vývoj závislosti, postoje k problematice sociálně nežádoucích jevů apod. b) neverbální techniky Prostřednictvím neverbálních technik mohou děti během programů primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů snáze vyjadřovat své pocity, postoje, prožívání, myšlení, umožní jim vnímat ostatní jiným způsobem než verbálně. Vyjadřování pomocí neverbálních technik není závislé na schopnosti se vyjádřit, je bezprostřední a pro některé děti bezpečnější než vyjadřování verbální. Uvedené techniky zařazujeme především z toho důvodu, že pro řadu dětí je obtížné vyjadřovat se k určitým tématům verbálně. Děti většinou nejsou zvyklé mluvit o svých pocitech, o tom, co prožívají a je pro ně tedy snadnější vyjádřit se např. neverbálně pomocí výtvarných či dramatických technik. Po každé technice uvádějí děti reflexe, kde se vyjadřují k tomu, jak se jim technika prováděla, zda pro ně byla příjemná či nepříjemná, obtížná či jednoduchá atd. Zpětnou vazbu mohou dostávat i od ostatních. Prostřednictvím reflexe se děti učí své pocity a prožívání lépe verbalizovat. Techniky jsou vždy vybírány tematicky vzhledem k plánovanému programu. V programech se využívají: výtvarné, pohybové a aktivační techniky, dramatické techniky. 2.5 Rámcová témata Témata bloků jsou přizpůsobena nejen věku dětí, ale také aktuálním situacím ve třídě. Lektoři mají k dispozici metodiku programu všeobecné primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů, kde jsou stanovena rámcová témata bloků. Podle nich je sestaven program, který lektoři přizpůsobují jednotlivým skupinám i aktuální situaci při práci přímo ve třídě. Mezi hlavní metody přímé práce s dětmi patří diskuse, výtvarné, dramatické, aktivační a pohybové techniky. Ročník Rámcová témata interaktivních bloků primární prevence 6. třída Seznámení třídy s lektory primární prevence, emoční stavy, konflikty, otevřená komunikace, alkohol a kouření ve společnosti 7. třída Drogy, jejich výčet, důvody užívání drog, řešení situací jinak než drogou (modelové situace). Nebezpečí drog, zdravotní účinky drog, závislost 8. třída Možný kontakt s drogou, odmítání drogy, způsoby řešení problematiky užívání návykových látek, problematika AIDS 9. třída Životní styl, problematika sexuality, vztahů, gamblingu, sekt, ukončení celého programu primární prevence Další důležitou součástí programu je možnost anonymního dotazování ze strany dětí. Děti mají během celého programu možnost psát dotazy, které lektoři na konci setkání zodpovídají. Dotazy se nemusejí týkat pouze problematiky užívání návykových látek, ale i témat, které děti zajímají. Odpovědi lektorů jsou směřovány ke společné diskusi nad tématy. 7

8 2.6 Personální zabezpečení Na personálním zabezpečení programů všeobecné primární prevence Centra primární prevence se podílí kmenoví pracovníci Centra primární prevence, externí lektoři programů primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů, supervizor lektorů a supervizor týmu Centra primární prevence. Kmenoví pracovníci Centra primární prevence mají na starosti organizační zajištění dlouhodobých programů primární prevence, vzdělání externích lektorů ve formě vzdělávacího kurzu pro lektory primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů a návazných vzdělávacích aktivit. Sami se podílejí na vedení dlouhodobých programů primární prevence na školách. Externí lektoři programu primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů vedou programy primární prevence na základních školách. O proběhlých blocích primární prevence si lektoři vedou dokumentaci a do tří týdnů od realizace programu odevzdávají závěrečné zprávy z programů primární prevence v jednotlivých třídách, které jsou následně, na konci každého školního pololetí, předávány zástupcům škol. Externí lektoři musí splňovat následující podmínky: jsou studenty humanitně zaměřených VŠ nebo VOŠ, úspěšně absolvovali vstupní pohovor pro zájemce o práci lektora primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů, úspěšně absolvovali vzdělávací Kurz pro lektory primární prevence, včetně následných víkendových seminářů (vzdělání zajišťuje a poskytuje o.s. Prev-Centrum), pravidelně se účastní vzdělávání pro lektory primární prevence. Systém vzdělávání lektorů je zarámován do kreditního systému, v rámci kterého lektoři v průběhu celé čtyřleté spolupráce získávají kredity za zvyšování své odbornosti. Na získávání kreditů je závislé finanční ocenění práce lektorů, získání osvědčení po druhém roce spolupráce či udělení certifikátu po čtyřech letech spolupráce. Kreditní systém má především motivační význam. V rámci kreditního systému se lektoři programu účastní těchto vzdělávacích aktivit: vzdělávacího kurzu pro lektory všeobecné primární prevence, metodických seminářů zahajujících nový školní rok a připravujících na témata pro jednotlivé ročníky ZŠ, intervizních setkání s kmenovými pracovníky Centra primární prevence, supervizí s externím supervizorem, přítomnosti hospitujícího kmenového pracovníka Centra primární prevence na bloku vedeného lektory, konzultací s kmenovými pracovníky Centra primární prevence, provozních porad, pracovních skupin, které umožňují společné setkání lektorů a dopracování dalších témat do metodiky programu, otevřených mezioborových seminářů vztahujících se k prevenci rizikového chování, ty pořádá o.s. Prev-centrum pravidelně 10krát ročně. Dále jsou lektoři oceňováni kreditními body za včasné a správné odevzdávání dokumentace k programu všeobecné primární prevence. 2.7 Služby návazné péče Současným problémem základních i středních škol je zvyšující se počet rizikových skupin dětí a mládeže, které jsou více než ostatní populace ohroženy např. experimentováním s návykovými látkami, vznikem užívání návykových látek, šikany, dětské kriminality apod. V důsledku zvyšující se poptávky pro aktivitách zaměřených cíleně na tuto populaci začalo Centrum primární prevence realizovat další návazné služby, kterých mohou využívat jak jedinci ohrožení vznikem sociálně nežádoucích jevů, tak i celé třídní kolektivy. Jedná se o 8

9 program selektivní primární prevence, v rámci něhož realizuje Centrum primární prevence cílené specifické programy primární prevence pro rizikové skupiny dětí a mládeže a program indikované primární prevence, v rámci kterého poskytuje odborné konzultace pro děti, rodiče a pedagogy. Další návaznou službou je možnost delegování do Centra poradenství pro mládež a rodiny o. s. Prev-Centrum, kam se mohou obracet děti, mládež a jejich rodiny, které jsou ohrožené důsledky užívání nealkoholových drog nebo se nacházejí v jiné obtížné situaci. 2.8 Odborná způsobilost programu Dlouhodobý program primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů realizovaný Centrem primární prevence, o.s. Prev-Centrum získal Certifikát odborné způsobilosti jako program specifické primární prevence poskytovaný v rámci školní docházky. Certifikát dokládá plnění Standardů odborné způsobilosti pro zařízení a programy poskytující odborné služby v oblasti primární prevence užívání návykových látek. 2.9 Hodnocení efektivity Hodnocení efektivity je základním předpokladem dalšího dobrého fungování programu. Probíhá na dvou úrovních: a) kvalitativní prostřednictvím pracovních porad týmu (jednou týdně) prostřednictvím supervizí týmu (jednou za šest týdnů) prostřednictvím supervizí a intervizí lektorského týmu (3x3 hodiny ročně) prostřednictvím hospitací pracovníků Centra primární prevence na blocích programu všeobecné primární prevence (průběžně) prostřednictvím pracovních setkání se školními metodiky prevence (desetkrát ročně) prostřednictvím setkání pedagogů, kteří absolvovali program selektivní primární prevence (dvakrát ročně) prostřednictvím závěrečných zpráv z programu všeobecné primární prevence zpracovávaných lektory primární prevence (dvakrát ročně - za bloky v 1. a 2. pololetí školního roku) prostřednictvím písemného zhodnocení programu všeobecné primární prevence školními metodiky prevence (jednou ročně - na závěr školního roku) výzkumný projekt evaluace primárně preventivního komunitního programu realizovaného na Praze 6 b) kvantitativní prostřednictvím statistických údajů - počet škol, tříd a osob, jimž jsou poskytovány služby, počet bloků primární prevence, počet poskytnutých odborných konzultací a osob, které je využijí, počet vzdělávacích aktivit a jejich účastníků atd. 3. Cíle projektu Hlavní cíle výzkumného projektu lze rozdělit do tří základních oblastí: a) Provést zhodnocení efektivity primárně preventivního komunitního programu prováděného na území Prahy 6 (prostřednictvím formativního hodnocení). b) Vyhodnotit efektivitu dopadu prováděné prevence z hlediska srovnání v oblastech znalostí, postojů a základních epidemiologických ukazatelů ve vtahu k užívání návykových látek. c) Provést vyhodnocení efektivity dvou srovnávaných typů programů v širším kontextu fungování a aplikace protidrogové politiky na území městské části (např. v oblasti síťování služeb, efektivní využívání služeb, kvalita a schopnost spolupráce atd.). 9

10 4. Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků 6. tříd základních škol 4.1 Cíle V návaznosti na hlavní cíl celého evaluačního projektu (porovnat rozdíl mezi výsledkem intervence spočívající v realizaci preventivního programu na komunitní bázi a aplikací pouze minimálního preventivního programu) je hlavní těžiště cílů této substudie především v rovině evaluace procesu a výsledků (jako zdroj údajů majících podpůrný význam pro interpretaci statistických údajů). V obecné rovině je tedy cílem popsat a hlouběji porozumět způsobu, jakým děti v tomto věku přemýšlí o návykových látkách, jaké k nim mají postoje k nim a jejich uživatelům, s jakými osobními zkušenostmi jsou tyto postoje spojeny. Dále nás zajímá, jaké jsou zkušenosti těchto dětí s návykovými látkami v jejich nejbližším okolí, tedy v rodině, sousedství, školním kolektivu a v různých sociálních skupinách (zájmové a sportovní kroužky atd.). Dílčí cíle substudie lze rozdělit do dvou oblastí: a) Popsat názory a postoje dětí 6. tříd účastnících se výzkumné studie na návykové látky a jejich uživatele a jak tyto názory a postoje souvisejí s úrovní znalostí a zkušeností s návykovými látkami. b) Zjistit, jak děti uvažují o svém prostředí (školy a rodiny) v kontextu různých forem rizikových faktorů (výskyt šikany, komunikace, užívání návykových látek atd.) a jak o tomto prostředí uvažují v souvislosti s dostupností návykových látek. 4.2 Metody získávání a analýzy dat Hlavní použitou metodu získávání dat byla metoda ohniskových skupin, která je v ČR dnes již poměrně rozšířená také díky českému překladu metodiky (Morgan, 1997). Délka trvání jedné ohniskové skupiny byla 1 vyučovací hodinu. Z celého průběhu skupiny byl pořízen audiozáznam na magnetofonový pásek. Záznam byl následně doslovně přepsán a s tímto přepisem se pracovalo v průběhu analýzy. Před konáním skupin byli informováni zákonní zástupci a děti byly povinny přinést písemný souhlas s účastí na skupině. Zákonní zástupci i děti byli v obecné rovině informováni o smyslu a účelu konání ohniskových skupin. V případě neudělení souhlasu či nesouhlasu samotného dítěte byla účast vyloučena a děti trávily danou vyučovací hodinu v jiné místnosti. Ohnisková skupina měla předem připravenou strukturu, sestávající se z 26 tématických okruhů postihujících znalosti, názory a postoje na všechny základní skupiny návykových látek, zkušeností s nimi, jejich uživatele i dostupnost drog. Další okruhy se týkaly zkušeností s návykovými látkami v rodině, ve škole a ve sportovních a zájmových kroužcích. Poslední okruh byl zaměřen na hodnocení spokojenosti se školou (prostředí, pedagogové atd.) a rodinou (důraz na komunikaci a pocit bezpečí v rodině). Míra strukturovanosti podnětového materiálu při ohniskových skupinách přitom byla přizpůsobena věku cílové skupiny. Materiál byl více strukturován a práce se skupinovou dynamikou byla omezena pouze na situace, kde se jednalo o vhodné téma pro práci s dynamikou, případně kdy téma diskuze bylo pro účastníky bezpečné. V případě, kdy děti začaly otevírat témata, jejichž ventilace v třídním kolektivu výrazně překračovala běžný rámec (např. náznaky výraznějšího užívání návykových látek u rodičů apod.), bylo rozvíjení tématu šetrně zastavováno. Věku byl podřízen také styl moderování. Ten byl více direktivní, aby bylo možné udržet základní komunikační rámec a dohodnutá pravidla. Moderování bylo zajištěno párem výzkumníků, vždy mužem a ženou. Dále byla využita metoda zúčastněného pozorování dle metodiky Rapid Assessment and Response (Stimson et al., 1998; Howard et al., 1998), která je v naší zemi již několik let úspěšně používána (Miovský, 2002). Data získaná metodou zúčastněného pozorování sloužila především jako doplňkový zdroj údajů pro kontrolu validity metodou triangulace zdrojů dat (Čermák & Štěpaníková, 1998). 10

11 Pro analýzu kvalitativních dat jsme využívali celkem tří technik (postupů) Milese a Hubermana (Miles & Huberman, 1994). Jde o techniku zachycování vzorců, témat či gestaltů v přímých výpovědích účastníků výzkumu, prostřednictvím transkribovaného záznamu ohniskových skupin. Dále techniku spojování dílčích prvků do obecných kategorií. Poslední užitou technikou bylo vyhledávání a popis vztahů mezi jednotlivými významovými jednotkami, případně skupinami těchto jednotek (obecnějšími kategoriemi). 4.3 Popis souboru Celkem byly provedeny čtyři ohniskové skupiny, kterých se zúčastnilo 98 dětí bez přítomnosti pedagoga. Všechny děti v době provádění výzkumu navštěvovaly 6. třídu ZŠ (tj. ve věku let) zapojené do výzkumného evaluačního projektu. Dvě ohniskové skupiny byly provedeny s dětmi z experimentální výzkumné skupiny, tj. děti, které se účastní hodnoceného preventivního programu na komunitní bázi). Zbývající dvě ohniskové skupiny byly provedeny s dětmi z kontrolní výzkumné skupiny, tj. s dětmi, které se hodnoceného preventivního programu na komunitní bázi neúčastní). V prvním případě je tedy základní soubor tvořen všemi školními třídami zařazenými do experimentální skupiny (celkem 30 školních tříd), z nichž byly metodou prostého náhodného výběru vybrány 2 třídy. Ve druhém případě tvořily základní soubor všechny školní třídy zařazené do kontrolní skupiny (celkem 31 školních tříd), z nichž byly metodou prostého náhodného výběru opět vybrány 2 třídy. 4.4 Výsledky Fáze získávání dat probíhala na podzim roku 2003, zpracování a analýza dat pak v průběhu zimy a jara. V průběhu realizace studie nevznikla žádná nestandardní situace, která by nějak závažněji ovlivnila její průběh. Spolupráce s vedením škol, stejně tak jako s třídními pedagogy čtyř vybraných tříd, byla uspokojivá a přispěla k jejímu úspěšnému průběhu Alkohol Alkohol tvořil jednu ze tří základních tématických oblastí týkajících se návykových látek. Děti ve všech čtyřech skupinách měly poměrně bohaté zkušenosti s konzumací alkoholu ve svém bezprostředním okolí. Nejčastěji spontánně uváděly jako první zážitky spojené s konzumací alkoholu u svých rodičů nebo blízkých příbuzných. Nesetkali jsme se ani v jednom případě s tím, že by některé dítě uvedlo, že rodiče například nepijí alkohol před nimi. Alkohol děti popisují jako běžnou součást rodinných oslav či různých příležitostí a chápou jej jako něco, co k těmto událostem patří. Překvapivě kritické byly děti v hodnocení dopadů užívání alkoholu. Dokázaly vyjmenovat velký počet různých dopadů, které jsou s alkoholem spojeny. Mezi nejčastěji uváděné dopady ve všech skupinách patřily dopady spojené s kognitivními deficity u těžkých alkoholiků:...prostě jako se po tom hloupne, lidi, co moc pijou, si třeba něco špatně pamatují nebo jsou tak jako mimo táta říkal, že když se moc pije, že je pak někdo blbej (protokol 3). Děti také vědí, že alkohol škodí tělu jako celku a že dlouhodobé užívání vede vedle duševního také k tělesnému chátrání. Vědí také, že alkohol může podmínit agresivitu i v lidech, kteří se jinak agresivně neprojevují. S mnohými těmito dopady mají osobní zkušenost u někoho ve svém okolí a popisují je právě prostřednictvím těchto svých zážitků: můj děda jako, když ještě žil, tak pořád chlastal a potom na to taky doplatil ( ) byl pořád agresivní, jak pil vyběhl třeba jednou na nějakou ženskou s mačetou (protokol 3). Relativně velmi bohaté jsou u dětí účastnících se výzkumu vlastní zkušenosti s alkoholem, včetně zkušenosti s opilostí. Nesetkali jsme se s tím, že by děti popisovaly nějaké bizarní zkušenosti s alkoholem. Popisovány byly běžné situace, kdy ke zkušenosti nebo opití došlo v průběhu rodinné oslavy, často za tichého souhlasu dospělých, kdy dítě ze zvědavosti okusilo alkohol a nebylo mu v tom bráněno, případně se to dokonce stalo předmětem pobavení dospělých s odkazem že si to přece někdy musí zkusit. Některé z dětí udaly, že alkohol konzumují potají, často se jednalo o ochutnávku alkoholu v domácích barech, případně alkoholu skladovaného ve sklepích či garážích (např. při návštěvě dědečka na 11

12 venkově apod.). Velmi úzká vazba s bohatšími zkušenostmi s alkoholem se objevila u dětí, které spontánně uvedly, že rodiči pijí a že je občas vezmou do restaurace či baru s sebou. Zajímavé v tomto kontextu je, že tyto zážitky častěji uváděly právě děti, které se celkově v průběhu diskuse lépe prosazovaly a místy podobná témata využívaly k předvádění se a dávání najevo své zkušenosti a znalosti. Zajímavým fenoménem je, že děti při prvních odpovědích obvykle nabízely různé poučky či proklamace týkající se škodlivosti alkoholu a jeho nebezpečnosti. Dokonce tyto odpovědi doplňovaly různými zkušenostmi, kdy např. opilé lidi často označovaly za nevyzpytatelné v chování: je s nimi sranda, ale někdy nevím, co udělají jsou třeba agresivní a nevyzpytatelní pak je mi úzko, nevím, co mám dělat, je to z ničeho nic (protokol 1). Přitom ovšem následně při dotazech na to, jaké mají vlastní zkušenosti na sobě, udávaly velmi bohaté zkušenosti a netajili se tím, že je budou opakovat. Zřetelně zde vystupuje do popředí rozpor mezi jejich znalostí problémů a dopadů a současně zajímavostí a přitažlivostí alkoholu. U ostatních vidí možné nebezpečí a dopady, samy však jakoby nebyly tímto nebezpečím ohroženy. Podobně se ukázalo, že děti v tomto věku ještě nedokáží kriticky nahlížet rozpor v tom, že jim okolí (pedagogové, knihy, preventivní programy atd.) sděluje rizika spojená s alkoholem a současně se všude ve svém okolí setkávají s různými formami propagace a podpory konzumace (od postoje rodičů a širší rodiny až po reklamu na alkohol v médiích) Tabák Podobně jako v případě alkoholu jsou zkušenosti s tabákem u dětí 6. tříd účastnících se studie poměrně bohaté. Většinou se však stále pohybují na úrovni experimentů nežli regulérního pravidelného kouření. Stejný paradox, jaký jsme zaznamenali v případě alkoholu, jsme zaznamenali také u tabákových výrobků. Děti mají na svůj věk poměrně obstojné znalosti o možných rizicích způsobených užíváním tabáku. Současně odpovídají na první podnětové otázky většinou v tom duchu, že se jedná o nebezpečné látky. Vedle toho však nejsou schopny kriticky nahlédnout, že se ve svém okolí setkávají s relativně pozitivními postoji a propagací (reklamou) na tabákové výrobky. Současně při popisu svých zážitků a zkušeností se zdá, jakoby děti příliš nepřipouštěly, že by se rizika mohla týkat také jich samotných. Velmi zajímavým tématem se ukázala být dostupnost cigaret. Samozřejmě, že podobně jako u alkoholu je nejsnazší cestou k získání tabáku cesta přes rodiče (pokud sami kouří) a starší sourozence. Nicméně děti popisují své zkušenosti s nákupem těchto látek. Děti neudávají, že by měly zásadnější problémy při nákupu alkoholu i tabákových výrobků. Pokud narazí na prodejce, který jim nechce něco prodat, prostě hledají dál, až naleznou někoho, kdo prodá. Zajímavý se jeví zejména určitý alibismus prodejců, kterého děti zneužívají: no..řeknu že to je pro tátu, a ona mi to dá a na nic se neptá ani papírek nepotřebuju, ten někde chtěj ale ten se dá i napsat (smích) (protokol 1). Pokud prodejce vyžaduje papírek se vzkazem od rodičů, že je to pro ně, prostě si jej děti napíší sami. Několik dětí uvedlo, že snazší je opatřit si alkohol před Vánocemi s odkazem na to, že se jedná o dárek pro některého z rodičů. Ve srovnání s popisem zkušeností s alkoholem se ke kouření (opakované zkušenosti) hlásí zřetelně méně dětí (v žádné ze tříd ne více než 5-7 dětí). Jedním z důvodů proto se zdá být snazší odhalitelnost ze strany rodičů. Děti spontánně uvádějí, že když to zkusily nebo zkoušejí, jsou tak načichlé kouřem, že to rodiče okamžitě poznají. Zdá se tedy, že obtíže s ukrytím kouření před rodiči a strach z potrestání jsou jedním z významných důvodů k tomu, že výrazně menší počet dětí udává pravidelnější kontakt s touto drogou Ostatní drogy Při diskuzi o jiných drogách nežli alkoholu se u dětí objevily větší rozdíly ve znalostech. Některé ze skupin drog větší část dětí vůbec neznala a nebyla schopna říci, čím a proč jsou nebezpečné, případně jak tyto drogy vypadají. Důležitým zjištěním bylo, že děti znaly mnohé tyto drogy spíše z médií a televizních filmů a seriálů. Nabízely nám tak kusé informace 12

13 odpovídající právě těmto informačním zdrojům. Jejich vlastní zkušenosti, stejně tak jako zkušenosti s těmito drogami byly ojedinělé s výjimkou dvou tříd v oblasti konopných drog. V těchto třídách jsme se překvapivě setkali s poměrně dobrou znalostí konopí (účinků i podoby) a objevilo se zde více dětí udávajících zkušenost svoji nebo zkušenosti někoho z blízkého okolí (nejčastěji se jednalo o starší sourozence). Prostor vytvořený jednou hodinou ohniskové skupiny neumožňoval bezpečné zastavení se u této skutečnosti a probrání tématu do větší hloubky. Nejsme tedy ze zjištěných dat schopni validně odpovědět na otázku, čím vším se tyto dvě třídy odlišovaly, co má spojitost právě s konopnými drogami. Zajímavé však bylo, že při diskuzi o možných rizicích právě v těchto dvou třídách převládal vůči konopí velmi liberální postoj a tato skupina návykových látek byla označena za méně nebezpečnou nežli alkohol. Děti v těchto dvou třídách s konopím spojovaly jen velmi málo rizik a měly spíše tendenci tato rizika bagatelizovat, na rozdíl od alkoholu. U dvou zbývajících tříd tomu bylo přesně opačně (pokaždé se jednalo o jednu třídu z experimentální a jednu z kontrolní skupiny). Jediným důležitým znakem, který se podařilo z dat získat, bylo u obou liberálnějších tříd mnohem častější uvádění zkušeností s návykovými látkami u starších sourozenců. Bez dalších souvislostí však z této informace nelze vyvozovat příliš mnoho závěrů. Při hodnocení dostupnosti návykových látek ve škole jsme se setkali s až překvapivou upřímností ze strany dětí. Na jedné straně můžeme konstatovat, že z hlediska dostupnosti návykových látek se situace ve všech čtyřech školách jeví být v souladu se zjištěními školních studií (Miovský & Urbánek, 2001b). Alkohol, tabák a konopné drogy (případně MDMA či některé halucinogenní látky) hodnotí děti jako dostupné a vědí mezi sebou, kdo by jim mohl tyto látky ve škole opatřit. Na druhou stranu však jejich pohled lze označit za nadhodnocující dostupnost, neboť přesnou informaci o tom, jak by to udělaly a zda by látku skutečně získaly, ve většině případů nemají. Jedná se tak zřejmě o sociální vliv stálé diskuze o návykových látkách, kdy děti podléhají dojmu, že jsou téměř všudypřítomné a snadno dostupné. Jiné návykové látky považují za nedostupné (ačkoli udávají, že mají představu o tom, kde se např. v Praze dají koupit). Nevědí jak by to prakticky udělaly a co vše by k tomu bylo třeba. Domnívají se ale, že tyto skupiny látek (především opioidy a stimulancia) ve škole nejsou, a nevědí, zda k nim někdo na škole má přístup. I přes fakt, že děti navštěvující základní školy na území obvodu Prahy 6 či přilehlých obvodech bydlí většinou blízko školy a tedy víceméně v centru velkého města, bylo překvapivé, jak bohaté zkušenosti tyto děti mají s uživateli nelegálních návykových látek na ulici. Nejenom že tyto uživatele identifikují bez problémů jako uživatele ( feťáky ), ale rozlišují také např. aplikaci drogy či jiné formy rizikového nebo kriminálního chování (pokud jsou svědky např. nějakého incidentu v prostředcích MHD apod.). Balit marihuanového jointa či kouřit marihuanu viděla přibližně polovina dětí. Mnohé z nich také někdy v životě viděly injekční aplikaci drogy či přípravu na ni. Při upřesňující otázce se většinou jednalo o místa přímo v centru města nebo o parky. Obecně mají děti k nelegálním návykovým látkám ze skupiny nejrizikovějších (pervitin, heroin atd.) výrazně negativní a odmítavý postoj. Zřetelná je diferenciace mezi návykovými látkami, která je v této oblasti vyjádřena až pohrdavým či jinak devalvujícím postojem. Uživatelé drog jsou dětmi označováni slangovými výrazy jako feťák, fetka, smažka atd. Mnohé z těchto výrazů a způsobů, jakým je děti používají, odpovídá obrazu některých bulvárních médií, což by mohlo nasvědčovat tomu, že tento mediální obraz děti přebírají především od svých rodičů. Jedním z nejvíce překvapivých zjištění byla nesmírně nízká úroveň znalostí rizik spojených s těkavými látkami. Ani v jedné ze čtyř tříd děti nebyly schopny uspokojivě popsat, o jakou skupinu látek se jedná a jaká jsou největší rizika s nimi spojená. Toto zjištění podporuje domněnku, že toto téma je dlouhodobě v rámci preventivních programů podceňované a že zde existují vážné rezervy. Právě věk let patří z hlediska těkavých látek mezi ty nejrizikovější. Zjištění, že děti mají mnoho nadbytečných informací o látkách typu heroin nebo pervitin, které jsou pro ně v tomto věku 13

14 extrémně obtížně dostupné, ale nemají základní informaci o těkavých látkách a jejich vysoké nebezpečnosti, není rozhodně pozitivní Jiná zjištění Ve dvou třídách (po jedné z experimentální a kontrolní skupiny) bylo identifikováno jádro pracovně nazvané sociální tahouni (děti, které se chovaly velmi extrovertně, měly zřetelně více zkušeností s návykovými látkami i jiným typy rizikového chování a byly přitom respektované zbytkem třídy). Tyto děti byly zřetelně více informované o návykových látkách a z verbálního projevu vytvářely dojem větší orientovanosti v této oblasti. Děti byly při diskusi obecně poměrně velmi otevřené a upřímné, spontánně hovořily o bohatých zážitcích s návykovými látkami jak svými, tak u svých rodičů. Při tématickém zaměření v diskuzi s jedinci, které je možné zařadit do skupiny sociálních tahounů, bylo z charakteru odpovědí zřejmé, že mnohé z těchto dětí mají zřejmě komunikační nebo jiné problémy se svými rodiči, školou či kamarády a podpůrná práce s nimi např. prostřednictvím školního psychologa se nám jeví jako žádoucí. Cílenými dotazy se ukázalo, že důvěra těchto dětí k rodičům, pedagogům a dospělým vůbec je velmi nízká. U dvou tříd (po jedné z experimentální a kontrolní skupiny) se výrazně rozcházel popis pracovníků školy s popisem dětí (účastníků výzkumu). Od pracovníků školy byly informace získány před provedením ohniskové skupiny formou interview, doplněného o materiály týkající se školy. Děti byly cíleně dotazovány na situaci ve škole v rámci jednoho z okruhů ohniskových skupin. U zmíněných dvou tříd byl pracovníky školy velmi důrazně opakován výčet pouze pozitivních charakteristik školy a neobjevily se prvky jakékoli sebekritiky či popis nezdarů. Právě u těchto dvou tříd děti popisovaly výrazně častěji negativní zkušenosti se šikanou, agresí mezi dětmi na škole, malou podporou ze strany pedagogů a slabší komunikací s pedagogy nad rámec výuky. 5. Zhodnocení realizace minimálního preventivního programu na základních školách Prahy 6 a okolí 5.1 Cíle a výzkumné otázky Zmapovat realizaci minimálního preventivního programu na zapojených školách: Co vše tento program na jednotlivých školách zahrnuje a v jakém rozsahu? Popsat situaci, školní prostředí, na zapojených školách z perspektivy školních metodiků prevence a dokumentů o škole: Jaká je situace na škole v oblasti nabídky volného času mládeže, vybavenosti školy, jaké je školní prostředí a celkový kontext ve kterém je minimálně-preventivní program realizován (např. spolupráce ostatních pedagogů, přístup ředitele atd.)? Popsat práci školního metodika prevence: Jak vypadá běžná práce školního metodika prevence? Co vše do ní spadá a kolik času jednotlivým oblastem věnuje? Zjistit, s jakými problémy se školní metodik prevence nejčastěji setkává: Co v realizaci programu nejvíce překáží? Co chybí nebo jiným způsobem omezuje práci školního metodika prevence? 5.2 Metody získávání a analýzy dat Do této části kvalitativní studie se zapojili ti školní metodici prevence, kteří pracovali na školách participujících na realizaci výzkumného projektu a kteří byli ochotni nejen poskytnout informace o své práci a realizaci minimálního preventivního programu, ale také byli ochotni vyhradit si, většinou po pracovní době, čas potřebný pro rozhovor (což se nestalo ve všech případech viz dále). S každým respondentem byl proveden jeden polostrukturovaný rozhovor. Při plánování rozhovorů jsme vycházeli z pojetí Barkera (2000) a Kvaleho (Kvale, 1996). V rozhovoru jsme se zaměřili na získání informací o škole, o realizaci minimálního preventivního programu, o práci školního metodika prevence. Zaměřili jsme se zejména na silné a slabé 14

15 stránky těchto tematických oblastí. Všechny rozhovory byly nahrávány a poté doslovně přepsány. Doslovné přepisy rozhovorů byly kvůli zajištění větší přehlednosti upraveny pomocí redukce I. a II. řádu. Redukcí I. řádu rozumíme proces transformace údajů obsažených ve významových jednotkách do podoby vhodnější pro další analytickou práci. Z plného přepisu jsou vynechány všechny části vět, které nesdělují identifikovatelnou informaci a dále je text očištěn o výrazy, jejichž přítomnost tento text spíše narušuje a které nejsou významovou jednotkou (Miovský, 2000). Redukce II. řádu má za úkol selektivně na základě hlavních výsledků analýzy případové studie zvolit všechny identifikované hlavní kategorie a vzájemně je spojit do smysluplného celku s kategoriemi identifikovanými v rámci analýzy ostatních případových studií. Výsledkem je tvorba sítě vztahů mezi těmito hlavními kategoriemi. V případě úspěšné práce, je na základě této sítě možné zpětně vysvětlit a interpretovat jakoukoli analyzovanou případovou studii. Naopak při nenasycenosti dat, dochází ke vzniku trhlin při výkladu a interpretaci při této zpětné kontrole (Miovský, 2000, s. 40). Základním předpokladem a závazkem při získávání informací prostřednictvím rozhovoru bylo neohrozit a nepoškodit účastníky výzkumu, konkrétně školní metodiky prevence a nepřímo také samotnou školu a její žáky. Rozhovory tedy prováděli zaškolení tazatelé. Respondenti se zúčastnili zcela dobrovolně, bez nároku na odměnu a byli vždy na začátku rozhovoru seznámeni se všemi základními informacemi o studii a svých právech, včetně práva odmítnout nahrávání nebo práva, kdykoli žádat o zničení nahrávky (informovaný souhlas). Nahrávky byly bezpečně archivovány a mohou být využity výhradně pro účely tohoto výzkumu. Nemá k nim mít přístup nikdo další a nesmí být využity k žádné jiné činnosti a nikým, kdo není členem výzkumného týmu. Všechny údaje, jež by bylo možné využít k identifikaci respondenta byly z písemného záznamu odstraněny (Miovský et al., 2004c). Dalším zdrojem dat byla obsahová analýza písemného materiálu, a to minimálního preventivního programu, který zpracovává každá základní škola (podle metodického pokynu MŠMT čj / ). Hlavní metodou využitou pro přípravu a zpracování tohoto textu byla obsahová analýza přepisů získaných rozhovorů a dokumentů jednotlivých škol dodaných školními metodiky při následném interview. Při analytické práci s těmito kvalitativními daty jsme pracovali s využitím zejména tří technik (postupů) Milese a Hubermana (Miles & Huberman, 1994). Jedná se o techniku zachycování vzorců, témat, či gestaltů v přímých výpovědích respondentů (přepis rozhovorů). Dále techniku (kombinující se s první) spojování dílčích prvků do obecných kategorií. Poslední užitou technikou bylo vyznačování vztahů mezi kvalitativními proměnnými a interpretace těchto vztahů. Vzhledem k různorodosti a nehomogenitě získaných dat, bylo třeba velmi důsledně dbát na technicky kontroly validity (Čermák & Štěpaníková, 1998). 5.3 Popis souboru Z celkem 25 škol (Tabulka 1) zapojených do tohoto evaluačního projektu se této substudie účastnilo 19 školních metodiků prevence, se kterými byl proveden minutový, polostrukturovaný rozhovor na téma minimální preventivní program a jeho realizace na základní škole. Zbývajících 6 metodiků rozhovor z různých důvodů odmítlo. Z výběrového souboru A (experimentální skupina) bylo provedeno celkem 9 rozhovorů (4 muži a 5 žen), ze souboru B a C (kontrolní skupiny) bylo provedeno 10 rozhovorů se školními metodiky prevence (3 muži a 7 žen). Tabulka 1 Počet žáků ve školách a třídách podle výběrového souboru Soubor Školy Třídy Žáci Chlapci (%) Dívky (%) A ,7 44,6 B+C ,1 46,2 Celkem ,9 45,3 15

16 5.4 Výsledky Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního Minimální preventivní program a situace na školách Minimální preventivní program (MPP) je zaměřen na zdravý životní styl a prevenci rizikových forem chování, tzn., že není zaměřen pouze na prevenci užívání návykových látek, ale také na prevenci šikany apod. Realizace začíná u dětí na 1. stupni základní školy a intenzivněji probíhá na 2. stupni základní školy. Využívá nejen možnosti informovat o drogách, ale také různých neverbálních, interaktivních technik, skupinových forem hry, nácviku dovedností, technik rozvíjení osobnosti apod. Dále jsou často pořádány zážitkové programy pro žáky, méně často různé zážitkové akce pro rodiče a děti společně. Realizaci MPP zajišťuje školní metodik prevence, nutná je podpora vedení školy a také ostatních pedagogů. Citovaný metodický pokyn (MŠMT, 2000) uvádí následující komponenty programu, ze kterých vybíráme pouze ty, které metodici prevence uvádějí mezi skutečně realizovanými (alespoň u jedné ze zapojených škol): a) Obsah programu pro žáky: výuka v rámci jednotlivých předmětů (zejména chemie, biologie, občanská nauka), volnočasové aktivity (kroužky, dílny, soutěže), zážitkové programy, přednášky, besedy, interaktivní semináře aj. pořádané externími organizacemi zabývajícími se specifickou primární prevencí na školách (např. právě Prev-Centrem), návštěva různých zařízení, která poskytují péči uživatelům drog (nejčastěji se jedná o návštěvu kontaktního centra), možnost zapůjčení si literatury o daném problému, možnost osobní konzultace se školním metodikem prevence, případně schránka důvěry. b) Obsah programu pro rodiče: spoluúčast na volnočasových aktivitách (vedoucí kroužků, programy zaměřené na rodiče a děti), informace na třídních schůzkách, letáky, brožurky apod. besedy (uváděn malý zájem a účast rodičů). c) Obsah programu pro pedagogy: informace o realizaci MPP na společných poradách, vzdělávání pedagogů v oblasti užívání návykových látek, zážitková pedagogika. Tabulka 2 srovnává soubor A a B+C z hlediska obsahu MPP. V tabulce jsou uvedeny pouze ty aktivity, které školní metodici prevence uvedli, že realizují. Standardní součástí MPP je zařazení informací o návykových látkách do běžné výuky a dále zařazení kroužků a volnočasových aktivit. Ve všech školách ze souboru A je do realizace MPP také zapojena nestátní nezisková organizace zabývající se primární prevencí, konkrétně se jedná o o.s. Prev-Centrum, což bylo podmínkou účasti ve studii. Ve školách ze souboru B a C je do realizace MPP zapojena častěji policie než organizace zabývající se přímo primární prevencí. Oproti školám ze souboru B a C školy ze souboru A velmi často realizují různé zážitkové programy pro žáky. Ze srovnání (Tabulka 2) vyplývá, že ve většině sledovaných oblastí si oba soubory jsou velmi podobné. Celkem je však v 5 oblastech zřejmé, že se objevil poměrně zajímavý rozdíl ostře diferencující mezi kontrolní a experimentální skupinou. Jedná se o výraznou převahu experimentální skupiny v oblasti realizace zážitkových programů, zapojení specializovaných neziskových organizací a pedagogicko-psychologických poraden. Naopak kontrolní skupina měla výraznou převahu v realizaci programů za pomoci Policie ČR a městské policie a 16

17 v oblasti zapojení jiných subjektů než neziskových organizací a pedagogickopsychologických poraden. Tabulka 2 Srovnání experimentálního a kontrolního souboru z hlediska obsahu MPP Počet škol ze souboru A (celkem zde hodnoceno 9 škol) Počet škol ze souborů B+C (celkem zde hodnoceno 10 škol) MPP je zaměřený také na prevenci šikany 2 3 Informace v rámci výuky 9 10 Kroužky, volnočasové aktivity 9 10 Odpolední klub 1 2 Zážitkové programy 7 3 Zapojení dalších institucí - policie nestátní neziskové organizace pedagogicko-psychologická poradna jiná preventivní instituce 2 5 Zapojení rodičů 8 8 Zapojení ostatních pedagogů - vzdělávání pedagogů 5 5 Evaluace MPP Práce školního metodika prevence Školní metodik prevence píše každý rok MPP, aktualizuje ho a také vyhodnocuje. Zodpovídá za realizaci různých aktivit nesouvisejících přímo se školními aktivitami (besedy, přednášky) a spadajících do MPP. Poskytuje poradenství pro žáky, rodiče a ostatní učitele. Spolupracuje s výchovným poradcem a psychologem. Spolupracuje s ostatními učiteli (výuka v jednotlivých předmětech, řešení konkrétních problémových situací). Průběžně se vzdělává. Doporučuje, konzultuje vzdělávání pro ostatní učitele. Jak ukázala podrobná analýza úkolů a požadavků na školního metodika prevence, stejně tak jako na ředitele školy v této oblasti, jsou tyto požadavky zcela nepřiměřené a nereálné. Současná ekonomická situace ani situace v oblasti odborné připravenosti a kvalifikace neumožňuje splnění těchto požadavků. Díky tomu plošně dochází k devalvaci v kritériích hodnocení plnění těchto požadavků a celkovému znehodnocení výsledků práce, jichž bylo v některých oblastech dosaženo. Pokud by Česká školní inspekce (zodpovědná za kontrolu MPP) aplikovala odpovídající metodiku a kritéria (v dikci citované vyhlášky), naprostá většina škol by v hodnocení nemohla obstát což však není možné klást za vinu těmto školám, ale právě mnoha neadekvátním požadavkům vyhlášky nerespektující reálný stav oblasti. Pravděpodobně jen díky nestandardnímu nasazení části okresních a krajských metodiků prevence v některých krajích se podařilo vytvořit podmínky a motivovat a podporovat školní metodiky tak, že se lze v několika oblastech setkat s velmi dobrou kvalitou preventivní práce. Zde se však nejedná o pozitivní vliv systému ale zřetelně o nestandardní nasazení a práci jednotlivců Problémy při realizaci minimálně preventivního programu Prvním často zmiňovaným problémem je počet hodin vyhrazených na realizaci programu (úleva 1-2 hodiny nebo peněžní odměna) ideálně 0,5-1,0 úvazku (formálně však dnes metodik má nárok na finanční odměnu pouze v případě absolvování speciálního akreditovaného 2letého vzdělávacího kurzu v rozsahu min. 250 hodin viz vyhláška k dalšímu vzdělávání pedagogických a výchovných pracovníků č. 317/2005 Sb.). Zásadním tématem pro školní metodiky prevence je otázka podpory ředitele a shoda s ředitelem na tom, jak by měla prevence vypadat. Ukazuje se, že ředitel je klíčovým 17

18 hráčem udávajícím podobně jako v jiných oblastech života školy pravidla pro preventivní práci. Postoj, jaký k prvenci zaujímá, jaké je ochoten vytvořit metodikovi zázemí a jak si za svým rozhodnutím v této oblasti stojí vůči zbytku pedagogického týmu se ukazují být naprosto zásadním zdrojem podpory nebo naopak devalvace až znemožnění efektivní práce metodika. Podpora ostatních učitelů a vzájemná spolupráce je většinou hodnocena jako nedostatečná a zde se kromě právě zásadního vlivu ředitele projevuje i osobnost metodika a jeho profesní i osobní zralost. Právě schopnost vymezit se a obhájit svoji práci vůči kolegům a pokud možno alespoň část z nich získat pro kooperaci je velmi obtížné, ale nutné. Ostatní učitelé se sice nepodílí na realizaci větší části programu, neboť realizují pouze dílčí komponenty v rámci daných předmětů, nicméně jejich postoj, poznámky před žáky či jinými kolegy, aktivita pouze v případě nařízení vedením školy atd. způsobují metodikům výrazné problémy při práci a většinou je výrazně demotivují. Zvláštním tématem je pak vzájemná spolupráce a podpora. Jako důležitý a vysoce ceněný byl vyhodnocen kontakt s okresním metodikem prevence a protidrogovým koordinátorem na příslušné městské části a jejich zapojení (zřetelné zejména u metodiků v souboru C). Role těchto dvou pracovníků by měla být v kontaktování metodiků prevence, organizování (pravidelné) schůzek všech metodiků prevence příslušné městské části, informování o kvalitních vzdělávacích programech, o zařízeních a jiných organizacích zabývajících se příslušným problémem apod Výsledky studie z hlediska dalšího zpracování dat kvazieperimentální části Část škol v kontrolní skupině rozvíjí poměrně velmi bohaté spektrum preventivních programů a překračuje tak hranici běžných aktivit označovaných jako MPP ve srovnání s průměrným výkonem škol při těchto aktivitách (Broža & Miovský, 2006). Tuto skutečnost je nutné zohlednit do srovnání při 1. a 2. retestu, neboť bude pravděpodobně narušovat homogenitu výsledku srovnání obou skupin. To je velmi zásadním zjištěním, které je možné označit za naprosto zásadní výsledek kvalitativní části a výsledek, který se pravděpodobně promítne do samotného kvaziexperimentu. Bez kvalitativní části by tento fakt nebyl vůbec zjištěn a je zřetelné, že kvalitativní část projektu přináší data, která mají pro kvantitativní část zásadní význam (z hlediska odhalení možných zkreslení) a že tato data by při standardně prováděném kvaziexpetimentu nebyla vůbec získatelná. V tomto smyslu studie potvrzuje význam a smysl kombinace obou metodologických přístupů (Miovský, 2006). Poznatky můžeme shrnout takto: a) Kontrolní skupina není z hlediska realizovaných programů tak homogenní, jak autoři předpokládali na začátku studie. b) Jedna část kontrolní skupiny vykazuje výrazně vyšší aktivitu, kvalitu a rozsah preventivních programů tato skupina vytváří podmínky pro množství různých, často velmi kvalitních programů, avšak programů, nemajících vždy jednotící prvek, strategie a skutečně kvalitní návaznost a vzájemnou provázanost (identifikována je zde chybějící páteřní struktura dávající jednotlivým programům jednotící společný rámec a pravidla). c) Experimentální skupina naopak potvrdila poměrně výraznou homogenitu stran realizace programů a způsobu jejich zajištění. Výsledky podporují předpoklad, že vzájemné porovnávání škol je problematické z hlediska množství a kvality rozdílů mezi nimi. Schopnost metodiků postihnout podstatné problémy preventivních programů a reagovat na ně, je značně rozdílná (souvisí to v některých případech s malou profesní kompetencí, v jiných se snahou prezentovat školu co nejlépe a maskovat problémy). Dále je zřejmé, že příprava metodika na výkon jeho funkce není jednotná a ukazuje na značné nedostatky a nejasnosti již v základní definici jeho kompetencí, nástrojů pro práci atd. Problém zřetelně souvisí s výše zmíněným nerealistickým zadáním ze strany MŠMT a současným nedostatečným zázemím pro prevenci. Jak bylo uvedeno výše, problém není zcela vyřešen ani novým zákonem a vyhláškou o dalším vzdělávání pedagogických a výchovných pracovníků. 18

19 6. Užívání návykových látek u dětí 5., 7. a 9. tříd základních škol 6.1 Cíle a testované hypotézy Základní předpoklad této studie vychází ze studií provedených na středoškolské populaci (Csémy et al., 2006; Miovský & Urbánek, 2001a). Tímto předpokladem bylo, že se všechny děti budou v tomto věku nacházet přibližně na stejné úrovni užívání návykových látek, tj. že mezi experimentální a kontrolní skupinou nebude v žádném z relevantních indikátorů statisticky významný rozdíl (experimentální a kontrolní skupina se nebude statisticky významně lišit v hlavních sledovaných psychosociálních znacích (úplnost rodiny, příjmy rodiny apod.). Cílem je srovnat experimentální a kontrolní soubor z hlediska míry užívání návykových látek, postojů a znalostí o návykových látkách a osobnostních charakteristik a zjistit případné rozdíly mezi oběma soubory a mezi testováními. Hlavní testované hypotézy: a) Experimentální a kontrolní skupina se bude statisticky významně lišit v hlavních sledovaných epidemiologických indikátorech týkajících se užívání návykových látek. b) Experimentální a kontrolní skupina se bude statisticky významně lišit v oblasti postojů k užívání návykových látek. 6.2 Metody sběru a analýzy dat Vzhledem k jedinečnosti vytvořeného a naší studií evaluovaného programu není možné použít klasický experimentální výzkumný design, neboť tento typ programu je v ČR v tomto rozsahu a pojetí prováděn jedinou organizací. Je tak prakticky vyloučena jakákoli randomizace při sestavování experimentální skupiny a autoři byli nuceni pro studii zvolit již zmíněný kvaziexperimentální design (Bryman, 2001). Pro testování byly vybrány metody, které jsou podle autorů schopné postihnout případné průkazné rozdíly mezi experimentální a kontrolní skupinou a současně umožní srovnání s výsledky jiných studií. Obě testování byla anonymní a neumožňují tedy identifikaci jednotlivých žáků. Neumožňují tak spárování výsledků jednotlivců mezi testem a prvním a druhým retestem. Tento kompromis byl učiněn za účelem vyšší ochrany soukromí respondentů výzkumu a usnadnění získání souhlasu jejich zákonných zástupců. 2 Celý set nástrojů pro každé testování tvořil jeden testový sešit, který obsahoval: Dotazník pro měření epidemiologických indikátorů: pro hodnocení základních epidemiologických indikátorů byl použit dotazník ESPAD (Csémy et al., 2006), který byl mírně modifikován a přizpůsoben cílové populaci (některé položky byly vynechány, jiné zjednodušeny apod.). Metody pro hodnocení postojů a znalostí o návykových látkách: prostřednictvím škál byly měřeny postoje a názory na drogy, jejich užívání, výrobu, distribuci, postoje k uživatelům drog, jejich trestání a léčení apod. Dále také hodnocení možnosti vlastní zkušenosti s návykovými látkami. Hodnoceny byly také znalosti o drogách a jejich uživatelích. Získaná data byla analyzována pomocí statistického programu STATA 9, využity byly základní deskriptivní statistiky a metoda chí kvadrátu (Pearson א 2 ). 6.3 Popis výzkumného souboru Výzkumný soubor je tvořen experimentální a kontrolní skupinou. Při sestavování experimentálního souboru bylo použito metody totálního výběru (Hendl, 2005), kdy se základní soubor shoduje se souborem výběrovým. Do experimentální skupiny tedy byli zařazeni všichni žáci, kteří jsou účastníky hodnoceného primárně preventivního programu zajišťovaného o.s. Prev-Centrum. Konstruování a výběr kontrolní skupiny tak byl výrazně limitován skutečností, že experimentální skupina je tvořena ze sociálního a 2 Každý žák musel před zahájením studie přinést do školy písemný souhlas rodičů nebo jiného zákonného zástupce se zapojením do výzkumné studie. 19

20 environmentálního hlediska relativně homogenním souborem dětí, navštěvujících školy výhradně v městské části Praha 6. Proto, aby kontrolní soubor byl srovnatelný se souborem experimentálním, bylo nutné do kontrolního souboru zařadit všechny zbývající žáky stejného věku navštěvující školy na Praze 6. Jednalo se však celkem pouze o 3 zbývající školy a kontrolní soubor tak musel být doplněn školami z těch městských částí, které přiléhají k Praze 6 a které nejvíce odpovídají podmínkám a prostředí Prahy 6. Celkem tak byly vytvořeny 3 výběrové soubory: experimentální skupina (soubor A): tvoří žáci ZŠ zapojených do evaluovaného primárně preventivního programu na Praze 6, kontrolní skupina (soubor B): který tvoří žáci ZŠ nezapojených do evaluovaného primárně preventivního programu na Praze 6, kontrolní skupina (soubor C), který tvoří žáci ZŠ nezapojených do primárně preventivního programu a sídlících v hraničních oblastech Prahy 6. Tabulka 3 Přehled počtu respondentů Test v 5. třídě ZŠ První retest v 7. třídě ZŠ Soubor Žáci Chlapci Dívky Žáci Chlapci Dívky celkem abs. % abs. % celkem abs. % Abs. % A , , , ,2 B , , , ,8 C , , , ,9 B+C , , , ,5 Celkem 1 178* , , ** , ,8 * 21 respondentů neuvedlo svoje pohlaví ** 13 respondentů neuvedlo svoje pohlaví Tabulka 3 - pokračování Druhý retest v 9. třídě ZŠ Žáci Chlapci Dívky celkem abs. % Abs. % , , , , , , , , , ,3 Tabulka 4 Srovnání experimentálního a kontrolního souboru v rámci prvního a druhého testování Test v 5. třídě ZŠ První retest v 7. třídě ZŠ Experimentální soubor A Kontrolní soubor B+C Experimentální soubor A Kontrolní soubor B+C Velikost souboru Průměrný věk (range) 12 (9-15) 11,6 (10-13) 13,55 (13-15) 13,65 (13-15) abs. % abs. % abs. % abs. % Úplná , , , ,2 Formální Restrukturalizovaná 38 6,1 47 8,4 56 9, ,2 struktura Matka sama 91 14, , , ,5 rodiny Ostatní 26 4,2 30 5,4 25 4,1 22 4,1 Vzdělání rodičů Materiální poměry rodiny* Oba základní 16 2,6 14 2,5 5 0,8 6 1,1 Oba SŠ s maturitou 55 8, , , ,9 Jeden ukončené VŠ , , , ,5 Ostatní , , , ,5 Bohatá , , , ,1 Průměrná , , , ,2 Chudá 43 7,1 36 6,7 39 6,4 51 9,6 20