Čtyřleté gymnázium DĚJEPIS. Charakteristika vyučovacího předmětu:

Transkript

1 1 z 10 Čtyřleté gymnázium DĚJEPIS Charakteristika vyučovacího předmětu: Obsahové vymezení: Předmět dějepis pokrývá část vzdělávací oblasti Člověk a společnost, stanovenou RVPGV, konkrétně vzdělávací obor Dějepis. Předmět se podílí na integraci průřezových témat Výchova k myšlení v souvislostech, Výchova demokratického občana a Mediální výchova. Předmět rozvíjí klíčové kompetence gymnaziálního vzdělávání, především kompetence občanské a kompetence k řešení problémů. V rámci výuky tohoto předmětu žák dále rozvíjí základní faktografické znalosti světových a českých dějin, jež si osvojil na základní škole. Žák je v rámci výuky motivován k tomu, aby se získanými znalostmi dále tvůrčím způsobem pracoval. V tomto ohledu klade koncepce předmětu důraz především na žákovy schopnosti srovnávat jednotlivé historické události, formulovat problémové otázky, porozumět kauzalitě historických procesů, vymezit specifika významných regionů a historických období, zasadit české dějiny do širších evropských souvislostí. Žáci jsou vedeni k tomu, aby si uvědomili, v čem tkví specifika historického vývoje české společnosti vzhledem k jiným evropským kulturám i světovým civilizacím. Tyto komparace a konfrontace s jinými kulturami směřují žáky k tomu, aby se orientovali v pluralitním světě, čímž se mimo jiné integruje průřezové téma Výchova k myšlení v souvislostech. Žák se v průběhu výuky seznamuje s komplikovaným procesem, v jehož průběhu se historicky konstituovala politická kultura parlamentní demokracie, osvojuje si tak znalosti, jež prohlubují jeho občanské kompetence. Výuka usiluje též o to, aby žáci vnímali historické procesy s multiperspektivy sociálních, politických, kulturních i hospodářských dějin. V kontextu výuky politických dějin si žák osvojuje znalosti potřebné pro orientaci v otevřené občanské společnosti, čímž se integruje průřezové téma Výchova demokratického občana a dále rozvíjí občanské kompetence. V průběhu výuky je kladen důraz též na samostatnou práci (především četba odborné literatury) a rozvíjení komunikativních schopností (psaný i mluvený projev). Žák je veden též k tomu, aby si vzhledem k interpretativnímu charakteru historického poznání osvojil schopnost kriticky hodnotit jednotlivé výklady historických událostí a odhalovat případné dezinterpretace a ideologicky zatížené manipulace. V této souvislosti se výuka dotýká též problematiky médií, čímž integruje průřezové téma Mediální výchova. Výuka dějepisu vede žáka též k tomu, aby porozuměl přítomnému kulturně společenskému kontextu, aby se v něm dokázal zorientovat a hodnotově vymezit vůči klíčovým tématům. Časové a organizační vymezení: Dějepis se vyučuje společně v celé třídě v prvním, druhém, třetím a v prvním pololetí čtvrtého ročníku čtyřletého studia. Ve všech uvedených pololetích má tento předmět dotaci dvou hodin týdně. Na povinné hodiny dále navazují volitelné semináře. Výchovné a vzdělávací strategie: Výchovné a vzdělávací strategie ŠVP rozvíjejí klíčové kompetence, jež odpovídají jednak kompetencím stanoveným v RVPZV a RVPGV, jednak tomu, že na školu většinou přicházejí nadaní žáci. Samostatná i skupinová práce (prezentace témat z odborné literatury), zodpovědná a kritická práce s primárními i sekundárními zdroji informací vede k osvojení kompetence k učení, kompetence řešení problémů i kompetencí sociálních a personálních. Při prezentaci individuálních výstupů (biografické medailónky, referáty z odborné literatury) se žáci navzájem hodnotí, což rozvíjí jak jejich schopnost přijímat kritické názory druhých, tak dovednost hodnotit získané informace a formulovat kritiku. Problémová interpretace historických událostí, komparativní metoda i kritika ideologicky zatížených výkladů dějin vedou k posílení kompetencí komunikativních a kompetencí k řešení problémů, k respektování názorové plurality i formování a formulování vlastních názorů a postojů a učí nejen nalézat odpovědi, ale i umění pokládat otázky. Občanské kompetence si žáci osvojují, když jsou konfrontováni s peripetiemi vývoje evropských demokracií, s politickými i totalitárními ideologiemi a s evropskou politickou kulturou. Konfrontace s názorovou a kulturní pluralitou je vede žáky k tomu, aby byli tolerantní vůči druhým, zároveň však rozvíjí i jejich dovednost kritického hodnocení. Výuka klade důraz též na to, aby žáci k historickým událostem a jejich problémovým interpretacím zaujímali hodnotící postoje, aby se hodnotově zorientovali v kulturním, sociálním i politickém kontextu. Žáci jsou tímto motivováni k občanské odpovědnosti. Testování znalostí se neorientuje pouze na faktografickou extenzivní úroveň historického poznání, otázky jsou často formulovány problémově, což rozvíjí schopnost žáka logicky a věcně argumentovat, propojovat a systematizovat získané informace. V rámci předmětu dějepis

2 se také počítá se společnými projekty s předměty humanitní studia, estetická výchova nebo český jazyk a literatura. Běžná výuka povinného předmětu poskytuje prostor i pro to, aby se žáci zapojovali do mimovyučovacích aktivit (Symposion, esejistické soutěže). Konkrétní výchovné a vzdělávací strategie respektují aktuální situaci (učitel, počet a zaměření žáků ve třídě, probírané učivo...) a budou konkretizovány v tematických plánech jednotlivých vyučujících. 2 z 10

3 3 z ROČNÍK výstupy RVP GV žák: výstupy ŠVP žák: Učivo: Souvislosti: Vysvětlí zásadní zlom ve vývoji lidstva v důsledku cílevědomé zemědělské a řemeslné činnosti. Zařadí časově a prostorově hlavní archeologické kultury pravěku. Objasní ve shodě s aktuálními vědeckými poznatky materiální a duchovní život lidské společnosti v jednotlivých vývojových etapách pravěku; charakterizuje pojem archeologická kultura. Pravěk. Doba kamenná (paleolit, mezolit, neolit, eneolit), bronzová a železná. Neolitická revoluce. Metody výuky v prvním ročníku: Výklad, interpretace pramenů (práce z textem a obrazem). Průběžné prezentace biografických medailonků (připravují studenti). Práce s odbornou literaturou (referáty, prezentace). Zdůvodní civilizační přínos vybraných starověkých společenství, antiky a křesťanství jako základních fenoménů, z nichž vyrůstá evropská civilizace. Popíše určující procesy a události, uvede významné osobnosti starověkých dějin. Objasní a dokáže odlišit jednotlivé kulturní typy starověkých civilizací. Starověk. Staroorientální státy (Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína), antické Řecko, antický Řím. Mezopotámie, Egypt, Indie a Čína: kultura, náboženství, společnost, mentalita. Antická polis a její proměny: kultura, náboženství, společnost, mentalita. Výuka klade důraz na reflexi evropských kulturních kořenů a hodnot, čímž integruje průřezové téma Výchova k myšlení v souvislostech. Objasní židovství (vazbu mezi židovstvím a křesťanstvím) a další neevropské náboženské systémy. Objasní proces christianizace a její vliv na konstituování raně středověkých států v Evropě; vysvětlí podstatu vztahu mezi světskou a církevní mocí v západním i východním kulturním okruhu i projevy vlivu náboženství a církve ve středověké společnosti. Helénistické středomoří: kultura, náboženství, společnost, mentalita. Izrael: kultura, náboženství, společnost, mentalita. Antický Řím a jeho proměny (od polis k impériu): kultura, náboženství, společnost, mentalita. Archeologické kultury Čech a Moravy; keltské, germánské a slovanské osídlení českých zemí. Naše země a ostatní Evropa v době římské; civilizovanost a barbarství, limes romanus jako

4 4 z 10 civilizační hranice. Definuje proměny hospodářského a politického uspořádání středověké společnosti století a jeho specifické projevy ve vybraných státních celcích. Charakterizuje základní rysy vývoje na našem území. Počátky křesťanského náboženství; křesťanství a římská říše (koncily a konstituování dogmatu). Stěhování národů; romanizace a christianizace barbarů; zrození nové Evropy. Středověk. Křesťanství jako nové kulturní a společenské pojítko. Vymezí specifika islámské oblasti. Vzdělanost a umění středověké společnosti. Klášterní kultura; románské umění: architektura, výtvarné umění, literatura. Obraz světa v umění a teologii ( sv. Augustin). Významní světci: ideály středověké společnosti Výuka zasazuje historický vývoj českých zemí do širších evropských souvislostí, čímž integruje průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Utváření středověké Evropy (byzantsko slovanská oblast, francká říše a oblast západní, východní a střední Evropy). Venkov a zemědělství, kolonizace. Vnitřní nejednota křesťanství, papežství a císařství. Spory o investituru. Islám a arabská říše. Svět islámu: kultura, náboženství a společnost, mentalita.

5 5 z ROČNÍK výstupy RVP GV žák: výstupy ŠVP žák: Učivo: Souvislosti: Středověk. Křížové výpravy. Rytířská kultura. Metody výuky v druhém ročníku: Definuje proměny hospodářského a politického uspořádání středověké společnosti století a jeho specifické projevy ve vybraných státních celcích. Charakterizuje základní rysy vývoje na našem území. Vysvětlí důsledky tatarských a tureckých nájezdů, zejména pro jižní a východní Evropu. Čte odbornou literaturu. Probuzení laika, kacířství., hereze a nástup městských řeholí. Židé a křesťanská společnost. Městská společnost, rozvoj řemesel a obchodu, urbanizace. Vrcholně středověká společnost: proměny státu a sociální struktury v Anglii, Francii, svaté říši římské, na Rusi a ve střední Evropě (včetně Čech). Husitství. Vzdělanost a umění středověké společnosti. Univerzitní vzdělanost. Věk katedrál, gotické umění: architektura, výtvarné umění, literatura. Obraz světa v umění a teologii (sv. Tomáš Akvinský). Výklad, diskuse nad problémy, interpretace pramenů (práce z textem a obrazem). Průběžné prezentace textů z odborné literatury (připravují žáci). V rámci výuky středověkých dějin a kultury se realizuje spolupráce s předmětem český jazyk a literatura. Konkrétní podobu specifikují jednotliví vyučující ve svých učebních plánech. Mongolská a turecká expanze. Rozpozná nové filozofické a vědecké myšlenky, které byly zformulovány ve století; zhodnotí jejich praktické dopady. Porozumí důsledkům zámořských objevů, jež vedly k podstatným hospodářským i mocensko politickým změnám. Počátky novověku. Renesance a humanismus. Renesanční obraz světa v umění, filosofii a teologii. Zámořské plavby. Počátky kolonialismu. Výuka klade důraz na reflexi evropských kulturních kořenů a hodnot, čímž integruje průřezové téma Výchova k myšlení v souvislostech. Popíše základní rysy Reformace, barokní kultura, politika, náboženství.

6 6 z 10 reformace a protireformace, vysvětlí důsledky pro další evropský i světový vývoj. Vymezí základní znaky stavovství a absolutismu; uvede konkrétní projevy v jednotlivých zemích a příklady střetů. Posoudí postavení českého státu uvnitř habsburského soustátí a analyzuje jeho vnitřní sociální, politické a kulturní poměry. Objasní a dokáže odlišit jednotlivé konfesijní typy křesťanství. Konfesijní spory v Anglii, Francii, svaté říši římské, na Rusi a ve střední Evropě (včetně Čech); jejich odraz ve společnosti a kultuře; evropští Židé. Absolutismus a stavovství. Byrokratická a patrimoniální státní správa. Barokní kultura, politika, náboženství. Obraz světa v barokním umění: architektura, výtvarné umění, literatura. V rámci výuky tématu barokní kultura dochází ke spolupráci s předmětem český jazyk a literatura. Konkrétní podobu specifikují jednotliví vyučující ve svých učebních plánech. Určí a zhodnotí hlavní myšlenky a principy osvícenství. Vysvětlí průběh industrializace a její ekonomické, sociální a politické důsledky; rozpozná její ekologická rizika. Osvícenství, revoluce a idea svobody, modernizace společnosti. Osvícenství. Obraz světa v osvícenské vědě, sekularizace. Rozvoj výroby a vědy, proměna agrární společnosti ve společnost průmyslovou, změny v sociální struktuře. Tradiční a moderní společnost; osvícenství jako kulturní a společenský zlom. V rámci výuky osvícenství a modernizace Evropy kladou osnovy důraz na reflexi globalizačních procesů, čímž integrují průřezové téma Výchova k myšlení v souvislostech.

7 7 z ROČNÍK výstupy RVP GV žák: výstupy ŠVP žák: Učivo: Souvislosti: Rozpozná uplatnění hlavních myšlenek a principů osvícenství v revolucích 18. a 19. století. Na konkrétních příkladech jednotlivých států demonstruje postupný rozklad, zánik a proměny dosavadních systémů přes úsilí mocenských struktur o jejich udržení. Posoudí význam ústavy a novou organizaci státu, uvede základní typy parlamentních státních systémů. Charakterizuje proces modernizace; určí základní příčiny asymetrického vývoje Evropy a světa v důsledku rozdílného tempa modernizace. Objasní a dokáže odlišit politické ideologie 19. století. Osvícenství, revoluce a idea svobody, modernizace společnosti. Velké revoluce francouzská revoluce , vznik USA, rok Revoluce a reforma (na cestě k občanské společnosti): modernizační změny v Holandsku, Anglii, USA, Francii, habsburské monarchii a v Rusku. Význam napoleonských válek pro Evropu 19. století: nástup nacionalismu, šíření myšlenek francouzské revoluce. Evropa za napoleonských válek a po Vídeňském kongresu. Politické ideologie 19. století: konzervatismus, liberalismus, socialismus a nacionalismus. Židé v Evropě 18. a 19. st. Proměny kolonialismu v 18. a 19. století. Metod výuky v třetím ročníku: Výklad, diskuse nad problémy, interpretace pramenů (práce z textem a obrazem). Průběžné prezentace textů z odborné literatury (připravují žáci). V rámci výuky osvícenských a revolučních politických ideologií se do výuky integruje průřezové téma Výchova demokratického občana. Žák je veden k tomu, aby se orientoval v politické kultuře, jíž ustavily velké občanské revoluce v Anglii, USA a ve Francii. Vysvětlí emancipační hnutí národů i jednotlivých společenských vrstev; vymezí místo utváření českého novodobého národa v tomto procesu včetně jeho specifických rysů. Vysvětlí expanzivní záměry velmocí v okrajových částech Evropy a v mimoevropském světě, jež byly příčinou četných střetů a konfliktů daného období. Předpoklady a projevy imperiální (mocenské a koloniální) politiky velmocí; nástup Ruska jako evropské velmoci; USA, jejich vnitřní vývoj a mezinárodní postavení do I. světové války. Evropa v krizi: masová demokracie, krize věd, rozklad tradičních hodnot, sekularizace a ateizace, mediální obraz světa. Utváření novodobých národních společností (zejména české, slovenské, německé, italské); emancipační hnutí sociálních skupin. V rámci výuky tématu utváření moderních národů kladou osnovy důraz na reflexi kulturních odlišností jednotlivých evropských národů, čímž integrují průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech.

8 8 z 10 Charakterizuje dvě světové války, dokumentuje sociální, hospodářské a politické důsledky. Dokáže vzájemně komparovat významné totalitní ideologie. Proměny životního stylu, vzdělanost a umění belle epoque přelomu 19. a 20. století. Uvede příčiny a projevy politického a mocenského obrazu světa, který byl určen vyčerpáním tradičních evropských velmocí, vzestupem USA a nastolením bolševické moci v Rusku. Vymezí základní znaky hlavních totalitních ideologií a dovede je srovnat se zásadami demokracie; objasní příčiny a podstatu agresivní politiky a neschopnosti potenciálních obětí jim čelit. Vysvětlí souvislost mezi světovou hospodářskou krizí a vyhrocením politických problémů, které byly provázeny radikalizací pravicových i levicových protidemokratických sil. Vzájemné střetávání velmocí, diplomatické a vojenské aktivity v předvečer I. světové války, mimoevropská ohniska koloniálních konfliktů. Moderní doba, situace v letech První světová válka, české země v době první světové války, I. odboj. Rozpad habsburské monarchie a jeho důsledky. Versailleský systém a jeho vnitřní rozpory. Vznik Československa, ČSR v meziválečném období. Revoluce v Rusku, upevňování bolševické moci. Moderní svět: náboženství, kultura, společnost, mentalita. V rámci reflexe totalitních ideologií a širšího kontextu politické kultury v masové demokracii kladou osnovy důraz na analýzu role médií v moderní společnosti, čímž integrují průřezové téma Mediální výchova a Výchova k myšlení v souvislostech. 4. ROČNÍK výstupy RVP GV žák: výstupy ŠVP žák: Učivo: Souvislosti: Charakterizuje dvě světové války, dokumentuje sociální, hospodářské a politické důsledky. Dokáže vzájemně komparovat významné totalitní ideologie. Totalitní ideologie: nacismus a komunismus. Metod výuky ve čtvrtém ročníku: Výklad, diskuse nad problémy, interpretace pramenů (práce z textem a obrazem). Uvede příčiny a projevy politického a mocenského obrazu světa, který byl určen vyčerpáním tradičních evropských velmocí, Evropa a svět ve 20. a 30. letech, světová hospodářská krize ve světě i v ČSR, růst mezinárodního napětí a vznik válečných ohnisek. Průběžné prezentace textů z odborné literatury (připravují žáci).

9 9 z 10 vzestupem USA a nastolením bolševické moci v Rusku. Vymezí základní znaky hlavních totalitních ideologií a dovede je srovnat se zásadami demokracie; objasní příčiny a podstatu agresivní politiky a neschopnosti potenciálních obětí jim čelit. Vysvětlí souvislost mezi světovou hospodářskou krizí a vyhrocením politických problémů, které byly provázeny radikalizací pravicových i levicových protidemokratických sil. Mnichovská krize a její důsledky. Druhá světová válka (globální a hospodářský charakter války, věda a technika jako prostředky vedení války, holocaust), Protektorát Čechy a Morava, II. odboj. Kultura 1. poloviny 20. století (zrod moderního umění, nástup masové kultury, sport). Soudobé dějiny. Evropa a svět po válce (OSN, princip sociálního státu). V rámci reflexe totalitních ideologií a širšího kontextu politické kultury v masové demokracii kladou osnovy důraz na analýzu role médií v moderní společnosti, čímž integrují průřezové téma Mediální výchova a Výchova k myšlení v souvislostech. Popíše a zhodnotí životní způsob v moderní evropské společnosti, zhodnotí význam masové kultury. Charakterizuje vznik, vývoj a rozpad bipolárního světa, jeho vojenská, politická a hospodářská seskupení, vzájemné vztahy a nejvýznamnější konflikty. Vysvětlí základní problémy vnitřního vývoje zemí západního a východního bloku; zejména se zaměří na pochopení vnitřního vývoje a vzájemných vztahů supervelmocí USA, SSSR a na situaci ve střední Evropě a v naší zemi. Porovná a vysvětlí způsob života a chování v nedemokratických společnostech a v demokraciích. Objasní hlavní problémy specifické cesty vývoje významných postkoloniálních rozvojových zemí; objasní význam islámské, židovské a některé další neevropské kultury v Popíše a zhodnotí důsledky, jež českým zemím přineslo padesátileté období totality. Východní blok, jeho politický, hospodářský a sociální vývoj; SSSR jako světová velmoc; RVHP, Varšavská smlouva. Totalitní společnost: náboženství, kultura, společnost, mentalita. Euroatlantická spolupráce a vývoj demokracie; USA jako světová velmoc. Životní podmínky na obou stranách železné opony (každodenní život, kultura). Konflikty na Blízkém východě, vznik státu Izrael. Dekolonizace; třetí svět a modernizační procesy v něm ekonomické, demografické a politické postavení v globálním světě. Pád komunistických režimů a jeho důsledky; sjednocující se Evropa a její místo v globálním světě. Vyrovnání se s totalitní minulostí; postkomunistická transformace. V rámci výuky tématu totalitní společnost se realizuje spolupráce s předmětem český jazyk a literatura. Konkrétní podobu specifikují jednotliví vyučující ve svých učebních plánech. V rámci výuky moderních dějin kladou osnovy opakovaně důraz na reflexi globalizačních procesů, čímž integrují průřezové téma Výchova k myšlení v souvislostech a Mediální výchova. V rámci výuky témat dekolonizace, evropská integrace a globální problémy moderní společnosti se realizuje spolupráce s předmětem zeměpis. Konkrétní podobu specifikují jednotliví vyučující ve svých učebních plánech.

10 10 z 10 moderním světě. Popíše mechanismy a prostředky postupného sjednocování Evropy na demokratických principech, vysvětlí lidská práva v souvislostí s evropskou kulturní tradicí; zná základní instituce sjednocující se Evropy, jejich úlohu a fungování. Globální problémy moderní společnosti. Postmoderní svět: náboženství, kultura, společnost, mentalita. Vymezí základní problémy soudobého světa a možnosti jeho dalšího vývoje.