porovnání s jinými společenskými vědami] relativně nejsilnější, 3 obecně považována za vědu

Transkript

1 Hodnotové soudy v ekonomii Různé pohledy na hranici mezi pozitivním a normativním Pavel Chalupníček * 1. Úvod Snaha ekonomů stanovit rozdíl mezi tím, co je a tím, co by mělo být, neboli vymezení hranice mezi pozitivní a normativní ekonomií, je stará více než sto padesát let. 1 Klasickým se stal názor Johna S. Milla, jednoho z prvních ekonomů, jež se tímto tématem zabývali. 2 Dnes je ekonomie právě vzhledem k tradici hodnotové neutrality, která je v ekonomii [v porovnání s jinými společenskými vědami] relativně nejsilnější, 3 obecně považována za vědu hodnotově neutrální (value-free, wertfrei). Důvodem je podle McCloskeyho konzervatismus ekonomické metodologie. 4 Z jedenácti bodů, které podle něj charakterizují současnou ekonomickou metodologii (označovanou jím za moderní v protikladu s postmodernou, převažující např. ve filosofii) se hodnotové neutrality týkají do jisté míry všechny a jejich hlavní závěr zní: pozitivní (tj. hodnotově neutrální) je vědecké, normativní (tj. hodnotově zabarvené, value-loaded) je nevědecké. 5 Představa dnešních ekonomů, že je problém hodnotové neutrality v jejich vědě vyřešen, tak může být mylná. Podle mého názoru jsou pro toto tvrzení na první pohled přinejmenším tři důvody. Zaprvé, i v ekonomických textech, které zdánlivě zachovávají hodnotovou neutralitu, se objevují tvrzení, která alespoň pro nezasvěceného čtenáře neutrální nejsou (jako příklad uveďme dosahování dokonalé konkurence nebo všeobecné rovnováhy). 6 Za druhé, objevují se hlasy, že zahrnutí etického (tj. hodnotového) rozměru do ekonomie by mohlo ekonomii * Autor je interním doktorandem na Katedře hospodářské politiky VŠE v Praze. Děkuji Davidu Lipkovi z Katedry hospodářské politiky a Katedry ekonomie za rady a připomínky při psané této práce. Všechny chyby a omyly jsou mé vlastní. 1 Blaug (1986, str. 129) 2 [Filosof či společenský vědec] Stojí k tvůrci zákonů ve stejném vztahu, jako geograf k praktickému navigátorovi; poskytuje mu zeměpisnou délku a šířku všech druhů míst, ale neříká mu, kam má plout. Pokud dělá pouze to, musí se spokojit s tím, že se nebude účastnit praktické politiky; že nebude mít žádný názor, nebo ho bude při aplikaci svého učení na existující okolnosti projevovat s nejvyšší možnou zdrženlivostí. Mill (1836, str. 63) 3 Loužek (2002, str. 168) 4 Hlavní ideou [vědecké metody ekonomie] je, že veškeré jisté znalosti jsou založeny na pochopení určitých částí fyziky devatenáctého století, které je z počátku století dvacátého. McCloskey (1983, str. 399) 5 McCloskey, op. cit., str Námitka, že jde o konkrétní hospodářsko-politická doporučení, založená na politických hodnotách, neobstojí, neboť tato a podobná doporučení se neobjevují jen v učebnicích hospodářské politiky. Oba pojmy se staly součástí standardní mikroekonomické teorie, i když sám název implikuje jejich žádoucnost.

2 výrazně obohatit. 7 A za třetí, sama metodologie vědy bývá označována za ideologii svého druhu, která není racionálně ospravedlnitelná a kterou vědec volí v souladu se svými hodnotami. Tato práce mapuje hlavní argumenty zastánců i odpůrců hodnotové neutrality ekonomie. I když hledá odpověď na tři výše uvedené námitky týkající se hodnotové neutrality, nemá ambice vyslovit definitivní závěr o hodnotových soudech v ekonomii. Čtenář by měl být schopen na základě předložených argumentů dospět k závěru vlastnímu. Po objasnění pojmu hodnotový soud v následující kapitole bylo pro další členění práce využito standardní klasifikace 8 obou stran sporu o hodnotu : odpůrců hodnotové neutrality, tj. těch, kdo se domnívají, že hodnotové soudy do ekonomie v určité míře patří, či že je nelze z ekonomie nikdy plně vyloučit, jako normativistů. Skupina jejich oponentů je označována jako pozitivisté. Zvláštní skupinou v tomto sporu jsou ekonomové, kteří vycházejí z apriorně-deduktivní metodologie tzv. rakouské školy i když jsou pozitivisty označováni za normativní, sami hodnotové soudy striktně odmítají. 2. Společenské vědy a hodnotové soudy Za hodnotový soud lze obecně označit každý výrok, do kterého mluvčí promítá své hodnoty (ať už jde o hodnoty morální či mravní). 9 Proč právě v ekonomii (a jiných společenských vědách) vyvstává problém hodnotové neutrality, zatímco jiné (přírodní) vědy tento problém téměř neřeší? Podle Hausmana lze odpověď shrnout do dvou bodů: (a) ekonomické otázky jsou většinou politické otázky a jejich řešení se týká milionů lidí; (b) ekonomie je vybudována na teorii racionality, vysvětlující volby jednotlivce, ovšem rozhodování jednotlivých lidí vždy vychází z určitých norem. 10 Podle Klappholze dnešní převládající názor, že ekonomie by měla být hodnotově neutrální (který označuje za ortodoxní ), pochází z dob Davida Huma, který dospěl k závěru, že normy nebo návrhy chování nemohou být odvozeny z popisných výroků, přičemž popisný výrok je definován jako výrok, který má pravdivostní hodnotu (ať už je možné ji zjistit nebo nikoliv). Proto výroky, které mají pravdivostní hodnotu jsou hodnotově neutrální v tom 7 Viz Sen (op. cit., str. 18). Tento příspěvek, stejně jako vztah ekonomie a etiky, bude podrobněji analyzován dále v textu. 8 Viz například Loužek (2002). 9 Srv. Anzenbacher (1987, str. 223 a násl.). 10 Hausman (1994, str. 223).

3 smyslu, že návrhy chování nemohou být odvozeny jen z těchto popisných výroků, které tak logicky nemají žádné etické důsledky. 11 Hodnotové soudy v ekonomii lze podle některých autorů rozdělit do dvou skupin: na fundamentální a normativní. 12 Fundamentální hodnotové soudy jsou odrazem toho, že každé jednání člověka vychází z určitých hodnot. Také vědec demonstruje určité hodnoty svým rozhodnutím věnovat se vědě, měnit hranice lidského poznání. 13 V tomto smyslu se nelze hodnotovým soudům ve vědě vyhnout. Základní hodnotový soud ( poznání je dobré ) je vlastní všem vědcům bez výjimky (pokud by člověk tuto hodnotu neuznával, nestal by se vědcem). Do stejné kategorie patří například i volba metodologie či postupů, kterými bude vědec daný problém zkoumat. Schumpeter nazývá tento druh soudů ideologií a jejich zdrojem je počáteční vidění jevu, který se chystáme podrobit vědeckému zkoumání. 14 Zatímco propracované vědecké metody umožňují vyhnout se ( normativním ) soudům v průběhu zkoumání (nejde-li o čestnou chybu nebo nečestný podvod 15 ), pro před-vědeckou fázi výzkumu (tedy před aplikací těchto metod) není žádný způsob, jak se ideologickému vlivu vyhnout. Je skeptický vůči existenci lidí, kteří by byli schopni sami v sobě vliv ideologií potlačit. Podle Schumpetera to ovšem není žádné neštěstí bez ideologií by neexistoval ve vědě žádný pokrok, poskytují základ pro formulování, útoky i obranu nových, odvážných hypotéz. Konkurence ideologií je to, co posunuje vědu kupředu. 16 I když existují výjimky, 17 je tento typ soudů obecně považován za nevyhnutelný a Schumpeterovo řešení lze pro naše potřeby považovat za uspokojivé. 11 Klappholz (1964, str. 98). 12 Např. Nagel, kterého cituje Blaug (op. cit., str ), nazývá tyto dva druhy hodnotových soudů characterizing value judgements a appraising value judgements. Uvedené dělení je však mnohými napadáno jako zcela arbitrární, protože přesná hranice mezi oběma druhy soudů neexistuje. Např. Blaug (op. cit., str. 132) ospravedlňuje toto dělení tím, že zatímco pro normativní soudy je jednoznačné kritérium verifikovatelnosti (tj. empirický důkaz), pro soudy fundamentální takové kritérium není. K verifikaci hodnotových soudů viz další text. Duality hodnotových soudů si byl vědom i Max Weber, jinak striktní zastánce hodnotové neutrality: Neexistuje žádná naprosto,objektivní vědecká analýza kulturního života,..., která by byla nezávislou na zvláštních a,jednostranných hlediscích, podle nichž se výslovně nebo mlčky, vědomě nebo nevědomě konstituují, analyzují a výkladově člení tyto jevy jako objekt výzkumu.... Objektivní platnost všeho zkušenostního vědění je založena na tom a jen na tom, že je daná skutečnost uspořádána podle kategorií, které jsou ve specifickém smyslu subjektivní, totiž tvoří předpoklad našeho poznání a jsou vázány na předpoklad hodnoty té pravdy, již je nám s to poskytnout pouze zkušenostní vědění. Pokud někdo tuto pravdu nepovažuje za hodnotnou a víra v hodnotu vědecké pravdy je produktem určitých kultur, a nikoli něčím přirozeně daným, tomu nemáme prostředky naší vědy co nabídnout. Weber (1998, str. 27 a 60 61) 13 Kdo si totiž osobuje volit a měnit, přivlastňuje si i oprávnění soudit, a nutně si přičítá schopnosti vidět nedostatek toho, co zavrhuje, a znamenitost toho, co zavádí. Montaigne (1966, str. 315) 14 Schumpeter (1949, str. 230). Uvádí zde také, že jako první formuloval tento vztah mezi vědeckou činností a ideologií Karl Marx. Podle Schumpetera však nelze rozhodně souhlasit s Marxovým názorem, podle kterého sám sebe pokládal za imunního vůči tomuto ideologickému vlivu. 15 tamtéž 16 Schumpeter, op. cit., str. 237.

4 Vedle této první skupiny stojí normativní soudy. Patří k nim to, co se mezi ekonomy pojmem hodnotový soud označuje běžně názory vědce na žádoucí uspořádání společnosti, vhodnost určitého chování, volbu cílů a prostředků k jejich dosažení a podobně. Právě této skupině soudů je (vzhledem k jejich kontroverzi i k omezenosti textu) věnován zbytek této práce. 3. Normativisté Hlavní útok na hodnotovou neutralitu je v současné ekonomii veden od představitelů ekonomie blahobytu. 18 Právě tato oblast ekonomie totiž řeší významný problém jakým způsobem formulovat závěry o blahobytu jednotlivců, které by byly hodnotově neutrální. O tom, zda je tento cíl možný, panují silné pochybnosti. 19 Poté, co bylo většinou ekonomů zamítnuto meziosobní srovnání užitku, zbylo jediné kritérium pro porovnávání užitku: tzv. Paretovo optimum. Ovšem i to samo o sobě představuje hodnotový soud (i když nekontroverzní, tedy takový, na němž se většina lidí shodne). 20 Proto část ekonomů, kteří se zabývají blahobytem, přešla z obrany hodnotové neutrality své vědy do útoku na hodnotovou neutralitu obecně. Podle Sena je nepochopitelné, proč by si ekonomové neměli klást naléhavou otázku Jak by měl člověk žít? 21 a kritizuje současný inženýrský přístup ekonomie hlavního proudu, která se podle něj vzdává výhod, jež by mohly z užší spolupráce etiky a ekonomie vyplynout. 22 Styčným bodem ekonomie a etiky v tomto pojetí je skutečné lidské chování [které] je etickými soudy ovlivňováno. 23 Přínos etiky pro ekonomii popisují také Hausman a McPherson 24 ekonomie je spojena s etikou teorií racionality, která je společná jak pro pozitivní vysvětlení ekonomických voleb, tak i pro ekonomii blahobytu. Tím je postavení ekonomie odlišné od přírodních věd. Proto je 17 Například McCloskey (op. cit.) navrhuje nahradit dnešní metodologii nástroji používanými v rétorice a literární vědě. To by mělo podle něj zabránit Schumpeterem zmiňovanému ideologickému vlivu.... nabízí [ovšem] málo spolehlivý argument pro uplatnění jím favorizovaných literárních nástrojů a má velké problémy vysvětlit, jak tento navrhovaný nástupce ekonomické metodologie zabrání uplatňování těchto hodnotových soudů. Normativní role metodologie je nevyhnutelná; ať už jsou metodologická pravidla získávána napodobováním, jen tak mimochodem, nebo systematickými metodologickými pojednáními, ekonomii nelze dělat bez určitých standardů nebo norem. Hausman (1989, str. 123). 18 Například Myrdal, cit. in Klappholz, op. cit., str. 98, nebo Sen (op. cit.). 19 Podle současného stavu poznání se zdá, že spíše nikoliv. Ovšem objevují se i hlasy, které tvrdí, že hodnotově neutrální ekonomie blahobytu je možná. Vyznívají však poněkud nepřesvědčivě. Viz například Archibald (1959). Pro kritiku Archibaldových názorů viz Klappholz, op. cit., str O diskusi hodnotové neutrality v souvislosti s Paretovým optimem viz Blaug (op. cit., str. 143 a násl.), Hausman a McPherson (1994, str. 260 a násl.), Little (1949) a Arrow (1951). 21 Sen, op. cit., str Ekonomii blahobytu bylo ponecháno jen malé pole a prostor, o kterém můžeme říci něco zajímavého, se značně ztenčil. Sen (op. cit., str. 35) 23 John. M. Letiche, Předmluva k Sen (op. cit., str. 7). 24 Hausman a McPherson, op. cit., str

5 těžké udržet metodologické otázky týkající se charakteru ekonomie oddělené od hodnotících otázek týkajících se voleb jednotlivců, jejich omezení a důsledků. 25 Zároveň však působí i ekonomie na etiku poskytuje půdu pro zkoumání důsledků etických principů a formální techniky, které mohou tyto principy vyjasnit. Nejvíce mohou, podle jejich názoru, v tomto ohledu etice přispět teorie společenské volby (social choice theory) a teorie her. Připouštějí však, že tento názor je poměrně kontroverzní a naráží na řadu obtíží (zejména ve vyjádření morálních principů formalizovaným jazykem matematiky). Argumenty této skupiny ekonomů shrnuje Klappholz. Ekonomie nemůže být nikdy hodnotově neutrální vědou, protože (a) každá otázka, kterou si vědec položí, je ovlivněna jeho hodnotami; (b) to, co vnímá jako pravdivou odpověď na položenou otázku může být také ovlivněno jeho hodnotami; (c) ekonomie (narozdíl od abstraktních věd, jako je matematika či logika) používá k popisu jevů slova, a ta mohou být vnímána hodnotově zabarveně; (d) ekonomie by zcela rezignovala na všechny otázky, které se týkají blahobytu lidí; (e) i když připustíme, že ekonomové mohou fungovat jen jako rádci politiků, neexistuje jasné oddělení prostředků a cílů někdy může být sám prostředek (postup) cílem, proto výběr postupu k dosažení cíle dává prostor pro uplatnění hodnot rádce. Řešení problému hodnotové neutrality spočívá podle Myrdala v tom, že vědci budou uvádět své hodnoty jako předpoklady každé vědecké analýzy. 26 Stejně jako každé jiné předpoklady, budou i tyto hodnoty podléhat kritice, což ovlivní platnost závěrů, ke kterým daná analýza dochází. 4. Zastánci hodnotové neutrality Předpoklady hodnotové neutrality společenských věd jsou podle Blauga dva. Za prvé, logický status věcného, popisného výroku je odlišný od normativního, doporučujícího výroku. A za druhé, metodologické či fundamentální soudy (viz výše), které jsou nutné pro dosažení popisných výroků, se významně liší od normativních soudů. Pouze při splnění těchto dvou podmínek je možné označit danou vědu za hodnotově neutrální i přesto, že se formulování jejích hypotéz účastní hodnoty a ideologie, které daný vědec vyznává. 27 První podmínka je splněna, pokud uznáme za platné Humovo tvrzení o nemožnosti ověření pravdivosti jakéhokoliv hodnotového soudu. K druhé podmínce se vrátíme v dalším textu. 25 tamtéž 26 V zájmu vědecké přísnosti by měly být hodnoty jasně vysloveny. Představují hodnotové předpoklady vědecké analýzy... Cit. in Klappholz, op. cit., str Blaug, op. cit., str. 134.

6 Klasickým v této oblasti je příspěvek Maxe Webera. I když připouští, že ekonomie začínala jako věda praktická, jejímž hlavním a zpočátku jediným účelem bylo produkování hodnotících soudů o určitých hospodářskopolitických opatřeních státu, 28 jednoznačně vyslovuje požadavek na hodnotovou neutralitu všech společenských věd a jeho pozice je velmi podobná Millovu tvrzení, uvedenému v poznámce č. 2 této práce. 29 Důvody, proč velká část ekonomů trvá na hodnotové neutralitě byly již zmíněny lpění na určitých hodnotách je v rozporu s představou o tom, co je to věda. Vědec (a tedy i ekonom) by měl usilovat o nalezení obecně platných zákonů, principů, podle kterých probíhá určité dění. Je lhostejné, dojde-li k nim cestou indukce (zevšeobecněním empirických jevů) nebo jiným způsobem (například odvozením z obecně platných axiomů). Protože se různí lidé (a tedy i různé kultury) liší svými hodnotami, univerzální může být jen ta věda, která se vzdá hodnotových soudů, neboli bude hodnotově neutrální. Čím je věda univerzálnější, tím méně je v ní prostoru pro hodnotové soudy. 30 Jednotlivé výše uvedené argumenty normativistů vyvrací Klappholz 31 následujícím způsobem: ad (a) týká se fundamentálních hodnotových soudů, jejichž existenci nikdo nepopírá, zároveň je ovšem nikdo ze zastánců hodnotově neutrální ekonomie nevnímá jako problém; ad (b) pokud dva vědci na základě stejných dat docházejí k opačným výsledkům, jeden z nich se mýlí dvě protichůdné teorie nemohou být pravdivé, pokud nejsou protichůdné jen na první pohled poté je na vědcích, aby v diskusi svůj pohled obhájili a ekonomie má dostatečné metody k tomu, aby odhalila, který z nich má pravdu; ad (c) použití slov se silným hodnotovým zabarvením se lze vyhnout a mělo by být minimalizováno, navíc většina slov, které jsou uváděny jako příklad (dokonalá konkurence a podobně) jsou jen technickými termíny (i když mohou mást ty, kdo ekonomii nerozumí); ad (d) ekonomové mohou pronášet hodnotově neutrální závěry o blahobytu jednotlivců pouze tehdy, je-li shoda o určitém opatření jednohlasná v ostatních případech nemají co říci; ad (e) rada či návrh opatření může být hodnotově neutrální i při nejednoznačnosti cílů za předpokladu, že ekonom zná hodnotovou funkci politika, výchozí stav a prostředek, který vede k dosažení cíle. 28 Weber, op. cit., str Proto tedy jednajícímu člověku předkládáme možnost, aby nechtěné následky svého jednání srovnal s těmi, které chtěl původně, a tak odpověděl na otázku: Co bude stát dosažení chtěného cíle s ohledem na pravděpodobně vznikající poškození jiných hodnot? Protože ve velké většině případů každý účel, o nějž usilujeme, v tomto smyslu něco,stojí nebo něco může stát... Aby provedl tuto volbu, to je jeho věc. Weber, op. cit., str čím jsou zákony,obecnější, tj. abstraktnější, tím méně toho poskytují pro potřeby kauzálního přiřazování individuálních jevů a tím i nepřímo pro chápání významu kulturních procesů. Weber, op. cit., str Klappholz, op. cit.

7 Jak již bylo řečeno, obecné zákony lze v ekonomii hledat dvojím způsobem. Buď na základě indukce z empirických údajů o skutečnosti, nebo odvozením těchto zákonů z obecně platných axiomů. Podle zvoleného přístupu se liší i řešení problému hodnotové neutrality. 4.1 Pozitivisté V současné ekonomii hlavního proudu (která je na mikroekonomické úrovni převážně neoklasická) je typický metodologický pozitivismus, vycházející z práce Miltona Friedmana. 32 Podle Friedmana není významnější rozdíl mezi společenskými a přírodními vědami dokonce ani neschopnost společenských vědců provádět řízené experimenty není podle Friedmana na obtíž. 33 Proto je možné i na ekonomii aplikovat některé postupy z oblasti přírodních věd. Mimo jiné tak vůbec nezáleží na předpokladech teorie a jejich realističnosti. Hlavním úkolem pozitivní vědy je vyvinout,teorie či,hypotézy ohledně dosud nezkoumaného jevu. 34 Klíčové je, zda její výstupy obstojí v empirickém testování. Jsou-li pravdivé (je-li empirickým testování potvrzeno, že jsou v souladu s realitou), je správná i teorie, na jejímž základě byly formulovány. 35 Z tohoto postoje také přímo pramení vztah pozitivní (či pozitivistické ) ekonomie k hodnotovým soudům. Pozitivní ekonomie je v principu nezávislá na jakékoli určité etické pozici nebo na normativním soudu.... Pozitivní ekonomie je, nebo může být,,objektivní vědou přesně v tom samém smyslu jako kterákoli z přírodních věd. 36 Hodnotový soud lze odhalit snadno tím, že neobstojí v empirickém testování (neboť v souladu s Humovým tvrzením hodnotové soudy nemohou mít žádnou pravdivostní hodnotu). Tím je splněna druhá podmínka možnosti existence hodnotově neutrální společenské vědy. 37 Blaug k tomu dodává: Ekonomická doporučení musejí stát na falzifikovatelných hypotézách pozitivní ekonomie, na předvedení toho, že empirický vztah mezi ekonomickými proměnnými je tento, nikoliv nějaký jiný.... V konečné analýze je to pouze mechanismus testování hypotéz, na který se lze při odstraňování politických a společenských předsudků spolehnout. 38 Při vyhodnocování a interpretaci emprických dat může pochopitelně dojít k jejich záměrnému ovlivnění s cílem dosáhnout výsledek, který je v souladu s hodnotami vědce. Zde ale opět nastupuje Schumpeterova konkurence spolu s Popperovskou falzifikací. Empiricky zjištěné 32 Friedman (1997). I když je možné mít na tento Friedmanův text různé názory, jeho vliv na praktickou ekonomii je nesporný. Pro jeho kritiku viz například Hausman (1992). 33 Tamtéž, str Tamtéž, str Jediným relevantním testem platnosti hypotézy je srovnání jejích předpovědí se zkušeností. Tamtéž, str Tamtéž, str Viz také poznámku č. 12 této práce 38 Blaug, op. cit., str. 152 a 156.

8 zákony pozitivistů totiž nejsou navždy platné. Jsou platné jen do doby, než je někdo zpochybní. Procesem přirozeného výběru tak dochází k přežití správných a odstranění špatných (nepravdivých) teorií. 4.2 Apriorní ekonomové Podle představ apriorně-deduktivních ekonomů je možné formulace obecně platných zákonů dosáhnout logickou dedukcí ze vždy platných axiomů. 39 Základy tohoto přístupu můžeme nalézt již u citovaného Milla. 40 V dnešní době je dále rozvíjen jen představiteli misesovského křídla tzv. Rakouské (či Vídeňské subjektivní) školy. 41 Zakladatel této školy Carl Menger byl ještě podle Loužka přesvědčen, že jeden a tentýž jev lze... vysvětlit jak historickým, tak teoretickým způsobem.... historicky jako výsledek těch a těch konkrétních individuálních okolností... teoretickým způsobem jako důsledek exaktních ekonomických zákonů. Oba přístupy jsou oprávněné. 42 Neboli kladl rovnítko mezi empirický ( historický ) a teoretický přístup. Menger také zahájil spor o hodnotově neutrální vědu proti Gustavu Schmollerovi, i když je spor o hodnotu (Werturteilsstreit) vnímán především jako spor Webera a Schmollera. 43 Mengerův následovník Ludwig von Mises sdílel s Mengerem názor na hodnotovou neutralitu (ještě posílený vlivem Webera), ovšem byl již důsledným zastáncem apriorně-deduktivního přístupu jako jediné cesty k odhalení obecně platných zákonů lidského jednání. Své pojetí zcela hodnotově neutrální ekonomie nazval praxeologií. 44 Podstatou praxeologie jsou podle 39 Vzhledem k omezenému prostoru zde není možné podrobně pojednat všechny kontroverze mezi apriorním přístupem a ortodoxní ekonomií. Zaměříme se jen na ty, které jsou podstatné z hlediska tématu práce. 40 Stačí zmínit Millovu definici politické ekonomie : Věda, která hledá zákony společenských jevů vznikajících vzájemným působením lidí při tvorbě bohatství, které nejsou ovlivněny sledováním jiných cílů. Mill (op. cit., str. 54). Blaug k tomu dodává: [U Seniora, Milla, Cairnese a Jevonse] verifikace nepředstavuje testování ekonomických teorií, abychom viděli, zda jsou pravdivé nebo ne, ale pouze... zjištění, zda,rušivé vlivy nezpůsobily nesoulad mezi vzpurnými fakty a teoreticky platným vysvětlením. Pokud tomu tak je, teorie byla špatně aplikována, ale sama o sobě je stále platná. (op. cit., str. 81) 41 Nakolik je přístup apriorních ekonomů vzdálen přistupu ortodoxnímu či ekonomii hlavního proudu ukazují následující tvrzení: Každému, kdo je obeznámen s metodologickou literaturou posledního půlstoletí se musí tento samolibý pohled deduktivní metody jevit jako zvrácený. Hausman (1989, str. 117) v reakci na popis principů apriorně-deduktivní ekonomie z pera Lionela Robbinse. Misesovy výroky o radikálním apriorismu jsou tak nekompromisní, že je člověk musí vidět na vlastní oči, aby jim uvěřil.... Jeho příspěvek k základům ekonomické vědy je natolik potrhlý a výstřední, že nemůže být brán snad nikým vážně. Blaug, op. cit., str. 92 a Loužek (2001, str. 55) 43 Tamtéž, str I. Kirzner v Misesově životopise o jeho vztahu k hodnotové neutralitě poznamenává: Nemůže být pochyb, že pro Misese byla tato doktrína [wertfreiheit, hodnotové neutrality] ústředním pilířem jeho praxeologického systému. Kirzner (2001, str. 90). Tím v očích mnohých vzniká podle Kirznera paradox zatímco Mises tvrdě hájil hodnotovou neutralitu, je zároveň vnímán jako představitel liberalismu, tedy politické (a proto hodnotově non-neutrální) koncepce. Řešením je podle Kirznera Misesův výrok Liberalismus je aplikovaná ekonomie; je souborem sociálních a politických opatřeních, založených na vědeckém základě (op. cit., str. 183). Kirzner ho

9 Rothbarda následující principy: (a) fundamentální axiomy a předpoklady ekonomie jsou absolutně pravdivé, (b) teorémy a závěry vyvozené z těchto axiomů podle pravidel logiky jsou tedy také absolutně pravdivé, (c) není tedy žádná potřeba ani předpoklady ani závěry empiricky,testovat a (d) odvozené teorémy by nebylo možné testovat, i kdyby to bylo žádoucí. 45 Jsou tedy jen dvě části axiomaticky-deduktivní [či apriorní] metody: postup dedukce a epistemologický status axiomů samotných. 46 Základním axiomem praxeologie je sebepotvrzující výrok člověk jedná. Vztah praxeologie k reálným vědám ukazuje následující přehled: 47 praxeologie zkoumá logické důsledky univerzálního formálního faktu, že lidé jednají, že se snaží prostřednictvím určitých (jimi volených) prostředků dosáhnout určitých (jimi volených) cílů, technologie (technické vědy) hledají odpověď na otázku jak těchto cílů dosáhnout, psychologie se zabývá otázkou proč si lidé stanovují určité cíle a jakým způsobem to dělají, etika zkoumá jaké cíle či hodnoty by měli lidé mít, historie se zabývá cíli, které lidé přijali v minulosti, jaké k jejich dosažení užili prostředky a k jakým důsledkům to vedlo. Jak je zřejmé, ekonomie má mezi společenskými vědami jedinečné postavení; narozdíl od ostatních se nezabývá obsahem hodnot, cílů a jednání lidí,..., ale čistě jen tím, že lidé mají určité cíle a jednají tak, aby jich dosáhli. 48 Její závěry [tj. závěry praxeologie] jsou platné pro všechny druhy lidského jednání, bez ohledu na jeho cíle.... [Obecná věda o lidském jednání, tj. praxeologie] bere konečné hodnoty, které si vybírá jednající člověk, jako data, je komentuje: Ideologie liberalismu byla odvozena z této pozitivní teorie [tj. praxeologie]. Jde o politický program, jehož prostřednictvím mohou lidé jednat, aby dosáhli svých cílů, pokud předpokládáme, že lidé [cituje Misese:],dávají přednost životu před smrtí, zdraví před nemocí, potravě před hladem, hojnosti před chudobou. (op. cit., str. 182). Viz také Rothbard (1997), Říkovský (2004). 45 Rothbard (1956a, str. 314). 46 Rothbard (1997, str. 60). 47 Podle Rothbard (1997, str. 70). 48 Tamtéž. Na rozdíl od toho, co tvrdí pozitivisté, tak nemusí mít žádný obsah. Pro pozitivistickou kritiku viz Hutchison (1956).

10 vůči nim naprosto neutrální a zdržuje se veškerých hodnotových soudů. 49 I přesto zůstává vědou reálnou, není vědou formální. 50 Otázky hodnotových soudů se dotýká i pohled apriorních ekonomů na ekonomickou racionalitu tak, jak ji pojímá ekonomie hlavního proudu (tedy převážně ekonomie neoklasická). Nenavrhují však nahradit nedostatky současného pojetí racionality propojením ekonomie s etikou, jak to činí například Sen, ale naopak chtějí úplné vyloučení konceptu racionality z ekonomie, protože lidské jednání je vždy racionální. Pojem,racionální jednání je nadbytečný, a proto musí být odmítnut. Pokud je použijeme na konečné cíle jednání, jsou pojmy racionální a iracionální nevhodné a nesmyslné. Konečným cílem každého jednání je vždy uspokojení nějakých potřeb jednajícího člověka. 51 Hodnocení toho, zda je nějaké chování racionální nebo ne, totiž otvírá prostor pro otevřené i skryté vnášení hodnotových soudů do ekonomické analýzy. Vezmeme-li například Senovu definici racionality jako konzistence voleb nebo jako chování maximalizujícího vlastní zájem (kterou vydává za dnes obecně přijímanou a kterou kritizuje z pozic ekonomie blahobytu), 52 můžeme tento problém ukázat následovně: 53 (a) konzistenci chování může posoudit jen jednající člověk, neboť jen on má informace o cílech, které sleduje, a jen on je tedy schopen rozhodnout, zda je jeho chování z hlediska těchto cílů konzistentní či nikoliv; rozhodování vnějšího pozorovatele o konzistenci voleb člověka představuje vnášení hodnot pozorovatele; (b) sledování vlastního zájmu může posoudit opět jen jednající člověk, neboť pojem vlastní zájem má i pro stejného člověka v různém čase odlišný obsah; tento obsah je přitom možné demonstrovat výhradně chováním člověka neboli i chování, které se vnějšímu pozorovateli jeví v rozporu se zájmem jednajícího člověka (například dobrovolné vzdání se vzácných zdrojů ve prospěch někoho jiného) může být v souladu s vlastním zájmem jak ho vnímá sám jednající člověk. Jediné, co lze v tomto případě při zachování hodnotové neutrality říci, je to, že veškeré lidské jednání je motivováno vlastním zájmem jednajícího jakýkoliv jiný závěr nutně znamená vnášení hodnotových soudů do ekonomické analýzy. Pro neoklasickou ekonomii je typické zaměňování vlastního zájmu s maximalizací příjmu to je ovšem ještě větší porušení hodnotové neutrality z hlediska praxeologie, neboť si lze jistě představit i jiné hodnoty, o které může člověk usilovat. 49 Mises (1963, str. 15 a 21). 50 Ekonomie nenásleduje postupy logiky ani matematiky. Nepředstavuje integrovaný systém čistě apriorních úsudků, zcela oddělených od jakéhokoliv vztahu k realitě. Mises (op. cit., str. 66). 51 Mises (op. cit., str. 19). 52 Sen (op. cit., str. 22 a násl.). 53 Vycházíme zejména z Rothbardova textu (1956b) a praxeologického konceptu demonstrovaných preferencí.

11 5. Závěr Jak je z uvedeného textu zřejmé, žádná věda se neobejde bez určitého typu hodnotových soudů. Jinak tomu není ani v případě ekonomie. To je ovšem jediné tvrzení, na němž se ekonomové shodují. První skupina zastává názor, že hodnotové soudy nelze dělit a že jsou z ekonomie nevylučitelné. Řešení spatřují v explicitní formulaci těchto soudů před každou analýzou (což ovšem naráží na řadu praktických problémů jak vyjádřit stručně a explicitně všechny hodnoty, které mohou mít i jen potenciální vliv na uvažování daného člověka). Druhá skupina naopak předpokládá, že se lze určitého typu hodnotových soudů vyvarovat. Liší se ovšem v tom, zda je možné tyto soudy eliminovat empirickou verifikací formulovaných hypotéz, nebo jejich odvozováním z apodikticky platných axiomů. V současné ekonomické teorii převažuje pozitivistický přístup, proto lze očekávat, že s pozvolným odezníváním pozitivismu intenzita debaty o hodnotové neutralitě ekonomie poroste. Literatura: Anzenbacher, Arno (1987): Úvod do filozofie, vydavatelství ani místo vydání neuvedeny, Archibald, G. C. (1959): Welfare Economics, Ethics, and Essentialism, Economica, New Series, Vol. 26, No. 104, November, str , Arrow, Kenneth J. (1951): Little s Critique of Welfare Economics, The American Economic Review, Vol. 41, No. 5, December, str , Blaug, Mark (1980): The Methodology of Economics or How Economists Show, University of Cambridge Press, Cambridge, Friedman, Milton (1997): Metodologie pozitivní ekonomie, Grada, Praha, Hausman, Daniel M. (1989): Economic Methodology in a Nutshell, The Journal of Economic Perspectives, Vol. 3, No. 2, Spring, str , Hausman, Daniel M. (1992): Why look under the hood?, in Hausman, Daniel M. (ed.): The Philosophy of Economics, Second Edition, Cambridge University Press, Cambridge, 1994, str , Hausman, Daniel M., McPherson, Michael (1994): Economics, rationality, and ethics, in Hausman, Daniel M. (ed.): The Philosophy of Economics, Second Edition, Cambridge University Press, Cambridge, 1994, str , Hutchison, Terence W. (1956): On verification in economics, in Hausman, Daniel M. (ed.): The Philosophy of Economics, Second Edition, Cambridge University Press, Cambridge, 1994, str ,

12 Kirzner, Israel M. (2001): Ludwig von Mises the man and his economics, ISI Books, Wilmington, Klappholz, Kurt (1964): Value Judgements and Economics, The British Journal for the Philosophy of Science, Vol. 15, No. 58, August, str , Little, I. M. D. (1949): The Foundation of Welfare Economics, Oxford Economic Papers, New Series, Vol. 1, No. 2, June, str , Loužek, Marek (2001): Spor o metodu mezi rakouskou a německou historickou školou, Karolinum, Praha, Loužek, Marek (2002): Debata o hodnotových soudech, in Pavlík, Ján (ed).: Filosofické základy metodologie ekonomických věd I., Oeconomica, Praha, str , McCloskey, Donald (1983): The rhetoric of economics, in Hausman, Daniel M. (ed.): The Philosophy of Economics, Second Edition, Cambridge University Press, Cambridge, 1994, str , Mill, John S. (1844): On the definition and method of political economy, in Hausman, Daniel M. (ed.): The Philosophy of Economics, Second Edition, Cambridge University Press, Cambridge, 1994, str , Mises, Ludwig von (1963): Human Action. A treatise on Economics. Third revised edition, Yale University Press, Montaigne, Michel de (1966): Eseje, Odeon, Praha, Rothbard, Murray N. (1956a): In Defence of Extreme Apriorism, Southern Economic Journal, January, str , Rothbard, Murray N. (1956b): Toward a Reconstruction of Utility and Welfare Economics, in Senholz, Mary (ed.): On Freedom and Free Enterprise: The Economics of Free Enterprise, D. van Nostrand, Rothbard, Murray N. (1997): Praxeology: The Methodology of Austrian Economics, in Rothbard, Murray N.: The Logic of Action One, str , Říkovský, Milan (2004): Metodologie rakouské školy, Politická ekonomie, č. 6, str , Sen, Amartya (2002): Etika a ekonomie, Vyšehrad, Praha, Schumpeter, Joseph (1949): Science and Ideology, in Hausman, Daniel M. (ed.): The Philosophy of Economics, Second Edition, Cambridge University Press, Cambridge, 1994, str , Weber, Max (1998): Metodologie, sociologie a politika, Oikoymenh, Praha.