Studijní systém v Univerzitním informačním systému

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Studijní systém v Univerzitním informačním systému Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Ing. Milan Šorm Bc. Tomáš Procházka Brno 2003

2 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci tvořil zcela samostatně s využitím literatury, která je uvedena v seznamu. Na samotné tvorbě aplikací se podílelo dalších dvacet kolegů z vývojového týmu UIS. V Brně dne 15. dubna

3 Na tomto místě bych chtěl poděkovat svému vedoucímu Mgr. Ing. Milanu Šormovi za jeho cenné rady, připomínky a nápady. Dále chci poděkovat kolegům ve vývojovém týmu, bez jejichž práce by Univerzitní informační systém nemohl vyniknout v současné podobě a rozsahu.

4 Abstract Procházka, T., BSc. The Study System in the University Information System. Diploma thesis. Brno, 2003 This thesis covers an area of the study system in the University information system (UIS) of the Mendel University of Agriculture and Forestry in Brno. The overall architecture and the environment of the University information system are introduced. The main emphasis is laid on the study system in UIS. The basic terms concerning the study environment are explained. The principles and concepts creating the basis of the study system are described. And the individual applications used by students, teachers and the officers of Study department are presented. Information about the data forwarded to government institutions is also covered. Abstrakt Procházka, T., Bc. Studijní systém v Univerzitním informačním systému. Diplomová práce. Brno, 2003 Práce dokumentuje studijní systém Univerzitního informačního systému (UIS) Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Obsahuje informace o celkové architektuře a prostředí Univerzitního informačního systému, ale hlavní důraz je kladen na studijní systém v UIS. Vysvětleny jsou základní pojmy spojené se studijním prostředím, popsány principy a koncepty, na kterých je studijní systém založen, a jednotlivé aplikace sloužící studentům, učitelům a studijním referentkám. Obsaženy jsou rovněž informace o údajích předávaných státním institucím. 4

5 Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod do problematiky Cíl práce Definice pojmů 10 3 Architektura informačního systému Globální architektura Dílčí architektury Horizontální struktura Vrstvená architektura Životní cyklus informačního systému Úvodní studie Analýza Globální návrh Detailní návrh Implementace Zavádění systému do provozu Provoz a správa Ukončení provozu Modely životního cyklu Model vodopád Iterativní model Model výzkumník Prototypování Model použitý při tvorbě UIS Způsoby pořízení informačního systému Vývoj systému vlastními silami Vývoj systému externí firmou Nákup typového informačního systému Nákup parametrizovaného systému Outsourcing informačního systému Pořízení Univerzitního informačního systému

6 OBSAH 7 Trendy v informačních technologiích Trendy v oblasti základního software Trendy v oblasti aplikačního software Trendy v oblasti informačních technologií Trendy v metodice a vývoji informačních systémů Analýza současného stavu UIS Vrstvená architektura Popis technického řešení Použitý software Datová architektura Jádro informačního systému Potřeby a návrhy dalšího rozvoje Úvod do studijního systému Základní pojmy studijního systému Období Univerzitní období Katalog předmětů Prerekvizity Šablony předmětů Doporučený plán studia Výpočet ročníku studia Časový průběh období Aplikace studijního systému Přijímací řízení Registrace Rozvrhy Zápis Změny po zápise Záznamník učitele Přihlašování na zkoušky Koleje Další aplikace Aplikace pro studijní administrativu Studijní evidence Sestava V Závěrečná vysvědčení a diplomy

7 OBSAH 12 Spolupráce se státními institucemi Pojišťovna Ústav pro informace ve vzdělávání Matrika studentů Závěr Literatura 78 Přílohy 80 A Ukázky aplikací studijního systému 81 7

8 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod do problematiky V souvislosti se zaváděním kreditního systému studia ECTS na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě vznikla nutnost inovovat do té doby používaný systém studijní agendy STUDENT. Protože úprava systému STUDENT do takové podoby, aby splňoval požadavky ECTS, by byla stejně náročná jako pořízení nového systému, bylo vedením univerzity rozhodnuto o pořízení systému nového, využívajícího možností moderních technologií, trendů a postupů užívaných v oblasti vývoje, návrhu a provozu informačních systémů. Z několika možných variant řešení se nakonec rozhodla vybudovat informační systém vlastními silami. Po úspěchu pilotního projektu Fakultního informačního systému na Provozně ekonomické fakultě (zkráceně označovaný jako minifis), který dokázal, že na univerzitě je skutečně možné takový systém vyvinout a provozovat vlastními silami, bylo vedením univerzity schváleno budování Univerzitního informačního systému (UIS). Nově budovaný systém má jasně definované cíle: integrace stávajících proprietárních informačních systémů, tvorba jednotné datové základny poskytující správné a aktuální informace všem uživatelům, zavedení jednotných standardů v oblasti informačních systémů a informačních technologií, tvorba podmínek pro racionální zavádění nových technologií na univerzitě, podpora kreditního studia ECTS, vzájemné propojení oblastí výuky a vědy, zlepšení úrovně počítačové gramotnosti zaměstnanců a studentů, odborný růst zaměstnanců pracujících na vývoji UIS. Studijní systém v UIS se na univerzitě stal primárním zdrojem informací o jejích studentech. Proto je nezbytné jeho napojení na ostatní informační systémy používané na škole (ekonomický systém, stravovací systém nebo informační systém používaný ve školní knihovně). Univerzitní informační systém také poskytuje data požadovaná státními institucemi (pojišťovna a matrika studentů). V současnosti tvoří studijní systém asi 70 % veškeré funkcionality poskytované UIS, zbytek funkcionality pokrývá ostatní integrované subsystémy. Do Univerzitního informačního systému byly také integrovány agendy, které dříve na univerzitě vůbec řešeny nebyly, především agenda spojená s evidencí a výrobou čipových karet (průkazy ISIC, ITIC, zaměstnanecké průkazy apod.). Součástí UIS je také poštovní subsystém poskytující obdobné možnosti jako jiné webové ové služby (např. .cz nebo hotmail.com) a navíc poskytuje dobré možnosti při odesílání zpráv generovaných systémem. Z dalších subsystémů UIS stojí za zmínku přístupový systém a systém centrální autentifikace. 8

9 1.2 Cíl práce Univerzitní informační systém se začal tvořit v dubnu 2001 a při jeho tvorbě byly využity zkušenosti a poznatky z tvorby Fakultního informačního systému. Od září 2002 je vedena studijní agenda všech fakult v UIS. V červnu 2001 se autor této práce stal členem vývojového týmu UIS, ve kterém působil nejprve jako aplikační programátor, později začal rozšiřovat a upravovat programové moduly tvořící jádro Univerzitního informačního systému. Od listopadu 2002 působí ve funkci vedoucího vývojového týmu UIS. Zkušenosti získané při tvorbě Univerzitního informačního systému jsou shromážděny v diplomové práci Mgr. Ing. Milana Šorma (Šorm, 2002a). Ve své práci se zabývá především koncepcí budovaného systému a metodikou řízení projektu v prostředí univerzity. Další diplomovou prací dokumentující Univerzitní informační systém je práce Ing. Františka Dařeny (Dařena, 2002) o implementaci programových modulů jádra UIS. Diplomová práce Lukáše Stejskala (Stejskal, 2002) dokumentuje poštovní subsystém v UIS a Lukáš Bartík ve své diplomové práci popisuje tvorbu integrované aplikace Záznamník učitele (Bartík, 2003). 1.2 Cíl práce Cílem této práce je poskytnout informace o celkové architektuře a prostředí Univerzitního informačního systému a zaměřit se hlouběji na studijní systém, který tvoří významnou součást UIS. Práce má vysvětlit základní pojmy z oblasti návrhu a implementace informačních systémů a termíny spojené se studiem a studijním systémem. Dále v práci čtenáři naleznou informace o základních principech, na jejichž základě je vytvořen studijní systém v UIS, a také popis aplikací spojených se studijním systémem. Na základě dlouhodobých zkušeností s vývojem a provozem aplikací v UIS budou navržena vylepšení a úpravy směřující k vylepšení chování informačního systému nejen k běžným uživatelům, ale také k pracovníkům zajišťujícím vývoj. V závěru práce bude zhodnoceno zavádění aplikací studijního systému do provozu a také odezva uživatelů na nově zaváděný systém. Základním předpokladem úspěšného zvládnutí práce je seznámení se s moderní architekturou informačních systémů a následné nastudování architektury Univerzitního informačního systému. Dále bude nutné se seznámit se studijním prostředím na MZLU v Brně. Poznatky budou získány studiem odborné literatury (citované ve vlastní práci a shrnuté v seznamu literatury) a konzultacemi na studijních odděleních a se systémovými integrátory fakult. 9

10 2 Definice pojmů Práce se zabývá problematikou informačních systémů a s nimi souvisejících informačních a komunikačních technologií. Uvedená problematika se také často označuje zkratkou IS/ICT. Podobně jako ve všech ostatních vědních oborech je i v informatice a oblasti informačních systémů používána řada odborných termínů, bez jejichž znalosti není možné problematice plně porozumět. Tato kapitola obsahuje vysvětlení základních pojmů, které jsou běžně používány v odborné literatuře a při komunikaci mezi specialisty v oboru informatika a navazujících oborech. Podrobnější vysvětlení uvedených pojmů a další oblasti související s tvorbou a zaváděním informačních systémů jsou uvedeny v publikaci (Voříšek, 1996). Informace Informace je charakterizována následujícími vlastnostmi je nehmotná, doplňuje nám znalosti (snižuje míru entropie), je obsažena nejen v samotných znacích, ale i v jejich vzájemném uspořádání. Znaky poskytují informaci pouze tomu, kdo je schopen rozpoznat jejich syntaxi a sémantiku (rozumí těmto znakům). Data Data jsou zprávy získávané smyslovým vnímáním reality, mohou být zaznamenána pomocí prostředků výpočetní techniky a dále zpracovávána. Pokud jsou data rozpoznána (většinou na základě předchozích zkušeností) a rozšiřují naše znalosti o zkoumaném objektu, pak se z dat stávají informace. Můžeme říct, že každá informace je součástí dat, ale ne každá data obsahují informaci. Systém Systém je účelově definovaná množina prvků a vazeb mezi nimi, které společně určují vlastnosti systému. Prvek je při dané úrovni rozlišení chápán jako dále nedělitelný. Prvky systému vázané pouze na prvky téhož systému jsou označovány jako vnitřní prvky, prvky s vazbou na prvek mimo systém je označován jako hraniční prvek a všechny prvky, které nejsou součástí systému jsou okolím systému. Informační systém Informační systém je systém, ve kterém jsou vazby mezi prvky reprezentovány informacemi a prvky systému jsou procesy, které transformují podněty (vstupní informace) na reakce (výstupní informace). Základním úkolem informačního systému je 10

11 2 DEFINICE POJMŮ získání informací, jejich zpracování a v požadovaném čase, rozsahu a formě poskytnout informace uživateli. Informační systém obsahuje datovou základnu, technické a programové vybavení, technologie, finanční a personální zdroje. Informační technologie Informační technologie je soubor nástrojů, metod a znalostí sloužících k činnosti informačního systému (sběr, uchování, zpracování, přenos a prezentace dat). Do informační technologie patří také zákonitosti vývoje a tvorby informačních systémů. Technologie je správný název toho, čemu se dnes říká technika technika je pouze hardwarové vybavení využívané technologií. Informační strategie Pojmem informační strategie rozumíme soustavu cílů a způsobů jejich dosažení. Smyslem informační strategie je zvyšování výkonnosti podniku, podpora dosažení strategických cílů podniku a získání strategické výhody před konkurencí. Základem informační strategie je nutnost dodržet soulad mezi globální podnikovou strategií a integrací informačního systému do podnikových procesů. Pouze při naplňování informační strategie jsou plněny strategické cíle podniku. Systémová integrace Systémová integrace je proces tvorby integrovaného informačního systému, tj. proces cílevědomého propojení všech komponent hardwaru, softwaru a podnikových procesů do fungujícího systému v souladu s informační strategií podniku. Od dobře prováděné systémové integrace lze očekávat zkrácení doby vývoje a implementace a zavedení informačního systému v podniku, lepší konkurenceschopnost podniku a lepší využití informací při řízení podniku. Samotná integrace probíhá na několika úrovních na datové, aplikační, technologické a metodické úrovni i na úrovni uživatelského rozhraní a podnikových procesů. Integrovaný informační systém Informační systém může řešit úzkou problematiku a sloužit dílčím cílům nebo jeho činnost může pokrývat všechny oblasti v podniku a plnit podnikové strategické cíle. Systém řešící většinu činností v podniku pak můžeme nazvat integrovaným informačním systémem. Takový systém je pak většinou tvořen několika dílčími informačními systémy navzájem kooperujícími a propojenými pomocí metod systémové integrace. V současnosti ve světě převládá snaha podniků o budování integrovaných informačních systémů. 11

12 2 DEFINICE POJMŮ Databázový systém Pojmem databázový systém se rozumí spojení databáze (tj. logické struktury uchovávaných dat a vlastních dat) a systému řízení báze dat (SŘBD, anglicky DBMS Data Base Management System). Databázový systém umožňuje definici, manipulaci s daty a jejich údržbu a zajišťuje logickou správnost dat (integritu dat). Prostřednictvím jazyka pro definici dat (DDL Data Definition Language) jsou prováděny manipulace s datovým slovníkem, jazyk pro manipulaci s daty (DML Data Manipulation Language) umožňuje vkládání, mazání, modifikaci a čtení dat uložených v databázi. Aplikace pracující s daty nejsou součástí databázového systému. V současné době je nejrozšířenějším typem relační databáze, která je založena na modelu E. F. Codda ze 60. let. Relační databází je i databázový systém Oracle 9i využívaný v Univerzitním informačním systému. Kniha SQL: kompletní kapesní průvodce (Šimůnek, 1999) je vhodnou referenční příručkou jazyka SQL. Zdrojem základních informací o databázovém systému firmy Oracle je kniha Oracle Essentials (Greenwald, 1999). Základní i pokročilé funkce jsou velmi dobře popsány v knize Mistrovství v Oracle (Loney, 2002). Datový model Datový model je abstraktním návrhem struktury databáze. Obsahuje popis entit, jejich atributů, domén dat uchovávaných v těchto atributech a vazeb mezi entitami. Entitou je cokoliv, o čem chceme uchovávat data (např. pracoviště univerzity), atributem je údaj uchovávaný o entitě (např. adresa webové stránky pracoviště) a doménou atributu je obor možných hodnot (např. korektně zapsané URL). Problematice datového modelování se věnuje kniha Vytváříme relační databázové aplikace (Riordan, 2000) nebo Oracle Design (Ensor, 1997). SQL Structured Query Language jazyk používaný pro komunikaci se systémem řízení báze dat. Je standardizován (norma SQL92) a díky tomu je nezávislý na použitém databázovém systému a programovacím jazyku. První verze jazyka pochází od firmy IBM a pod názvem SEQUEL se objevila v 70. letech. SQL je deklarativní jazyk (označovaný také jako jazyk čtvrté generace 4GL), ale mnoho databázových systémů obsahuje jako doplněk procedurální jazyk (v SŘBD Oracle je to jazyk PL/SQL) vhodný pro tvorbu spouští (anglicky trigger) a uložených procedur (stored procedure). 12

13 2 DEFINICE POJMŮ Internet Internet je vzájemným propojením lokálních počítačových sítí (rozsahem od LAN 1 přes MAN 2 až po rozsáhlé sítě WAN 3 ). Fungování Internetu je založeno na řadě komunikačních protokolů a standardů, které všichni členové dodržují. Pro přenosy dat po Internetu se používá rodina protokolů TCP/IP, nad kterými vzniklo množství aplikačních protokolů (např. HTTP, FTP, SMTP, SNMP a jiné) pro různé služby poskytované Internetem (např. WWW, FTP, ). V průběhu posledních několika let došlo ke značnému rozšíření využívání Internetu nejen v podnicích, ale i v domácnostech. Pozitivní vliv na masové rozšíření Internetu mezi běžné uživatele měla především služba WWW poskytuje jednoduchý a intuitivní způsob ovládání (není nutné se učit nějaké příkazy) a díky možnosti kombinovat na stránkách text, grafiku a animace vytváří atraktivní prostředí pro prezentace služeb a výrobků podniků. Lokální sítě fungující na stejných principech, komunikačních protokolech a službách jako Internet označujeme jako internety (psáno s malým i). Vnitřní podnikové sítě (internety) jsou také označovány jako intranety, sítě mimo podnik jsou pak extranety. World Wide Web Služba WWW (World Wide Web, někdy označované také pouze web) znamenala významný krok při rozšíření Internetu mezi běžné uživatele. Služba WWW umožňuje vytvářet dokumenty obsahující grafiku, zvuky a animace a také hypertextové odkazy na jiné části téhož dokumentu nebo do jiných dokumentů. Pro tvorbu webových dokumentů se používá jazyk HTML (HyperText Markup Language) odvozený od obecného značkovacího jazyka SGML (Standard Generalized Markup Language). Dokumenty mohou být statické (tj. neměnné, předem vytvořené) nebo dynamické (tj. generované na základě požadavků). 1 Local Area Network lokální počítačová síť 2 Metropolitan Area Network počítačová síť pokrývající města nebo městské aglomerace 3 Wide Area Network počítačová síť spojující vzdálená místa (státy, kontinenty) 13

14 3 Architektura informačního systému Architektura informačního systému zahrnuje jeho budoucí podobu, jednotlivé komponenty systému a vazby mezi nimi. Každý informační systém většího rozsahu by měl obsahovat vnitřní strukturu, která umožní efektivně plnit funkce a cíle, pro něž byl navržen. Aby informační systém splňoval potřebné vlastnosti, musí jeho architektura podporovat: strategické cíle podniku trendem je snižování nákladů, zvyšování kvality výrobků a služeb, zlepšení dobrého jména firmy, modernizace pracovního prostředí, všechny uživatelské požadavky podporující dosažení strategických cílů podniku, hardwarovou, softwarovou a datovou integraci data jsou uložena pouze jednou a přístupná všem aplikacím, uživatelské rozhraní se drží zažitých standardů, jednotlivé softwarové moduly spolu vzájemně komunikují a spolupracují, systém musí být rozšiřitelný a parametrizovatelný nebude problém rozšířit stávající systém o další hardwarové a programové komponenty, určité konstanty jsou nastavitelné přes uživatelské rozhraní (např. sazba DPH při změně souvisejících předpisů), efektivní a spolehlivé zpracování dat zajištění dostatečně rychlé odezvy operací, zajištění konzistence dat při havárii systému, zabezpečení dat před zneužitím. 3.1 Globální architektura Globální architektura je základní schéma znázorňující hrubou podobu budovaného informačního systému. Základem globální architektury jsou skupiny aplikací, jejich funkce a datová základna. V globální architektuře jsou vynechány veškeré detaily, aby byla co nejjednodušší a srozumitelná. Architektura vytváří poměrně stabilní rámec pro řízení tvorby informačního systému, do něhož jsou postupně začleňovány jednotlivé technologické a programové součásti v závislosti na potřebách a podmínkách podniku. Globální architektura slouží také jako prostředek komunikace mezi zadavatelem a realizátorem informačního systému, pomáhá při definici priorit nasazování informačního systému do provozu. Dobře provedený návrh architektury systému pomáhá minimalizovat dodatečné náklady spojené s chybným zadáním nebo řízením podniku. Jednotlivé komponenty architektury musí být v souladu s podnikovou strategií, funkčními a řídícími postupy v podniku a musí zajišťovat flexibilní přizpůsobení se měnícím se podnikovým procesům. Globální architektura zahrnuje také specifikaci potřebného stupně spolehlivosti odolnost proti technickým závadám, negativním zásahům obsluhy apod. 14

15 3.1 Globální architektura Postupem času došlo ke značné standardizaci základních stavebních bloků globální architektury. Tato standardní architektura je zobrazována jako pyramida rozdělená podle tří úrovní řízení podniku (viz obr. 1). EIS MIS EDI TPS OIS Obr. 1: Základní bloky globální architektury Konkrétní podoba architektury systému je ovlivněna řadou faktorů. Předmět činnosti podniku ovlivňuje vrstvu operativního řízení podniku, organizační struktura (hierarchická nebo plochá, centrálně nebo decentralizovaně řízená) spoluvytváří způsob komunikace mezi řídícími pracovníky. Je nutné brát v úvahu rozmístění jednotlivých pracovišť podniku (jedna lokalita nebo dislokace na více místech), umístění některých pracovišť na území jiných států (jiná legislativa a další odlišnosti zahraničního prostředí). Nezanedbatelným hlediskem je možnost využití stávajícího technologického a technického vybavení a personálních zdrojů v novém systému nebo bude třeba provést modernizaci techniky a doškolit nebo nově vyškolit personál. Operativní řízení podniku TPS (Transaction Processing System) reprezentuje bloky činností podniku na úrovni operativního řízení. Jejich funkce jsou prováděny rutinně, je požadována vysoká rychlost odezev a spolehlivost. Skladba aplikací je velmi silně závislá na charakteru podniku (výrobní podnik, malosériová nebo kusová výroba, hromadná výroba, podnik poskytující služby, obchodní společnosti). Blok TPS může obsahovat i další podpůrné komponenty jako např. CAD systémy. Taktické řízení podniku MIS (Management Information System) podporuje taktické řízení podniku (střednědobý horizont) a navazuje na vrstvu operativního řízení. Na základě ucelených 15

16 3.2 Dílčí architektury a sumarizovaných dat z TPS umožňuje kontrolovat a řídit základní podnikové aktivity. Aplikace řeší oblasti: ekonomiky (účetnictví, evidence majetku, závazků a pohledávek, finanční řízení), organizace podniku (personalistika a mzdy), obchodu. Tyto aplikace jsou hodně podobné ve většině podniků bez ohledu na jejich zaměření. Strategické řízení podniku EIS (Executive Information System) obsahuje aplikace určené ke strategickému řízení podniku. Aplikace využívají data poskytovaná nižšími vrstvami (tj. TPS a MIS) i data z externích zdrojů k analýze a poskytování informací pro strategická rozhodnutí vrcholového vedení podniku. Data jsou sledována i dlouho do minulosti. Součástí jsou systémy pro podporu rozhodování (DSS Decision Support System). Kancelářské systémy OIS (Office Information System) zastupuje sadu aplikací zaměřených na podporu kancelářských prací. Obsahuje nejčastěji: textový procesor, tabulkový procesor, software pro tvorbu prezentací, plánovací kalendář, aplikace podpory týmové práce, klienta elektronické pošty, prohlížeč webových stránek. Komunikace s okolím EDI (Electronic Data Interchange) představuje aplikace zajišťující elektronickou komunikaci s okolím podniku dodavatelé a odběratelé, zákazníci, banky, státní instituce. V této oblasti se již v širokém měřítku prosadilo využití možností poskytovaných sítí Internet. 3.2 Dílčí architektury Na globální architekturu navazují dílčí architektury prohlubující návrh do větších detailů funkční, procesní, datová, technologická, softwarová a hardwarová. Funkční architektura obsahuje rozklad základních funkčních bloků do menších funkčních celků. Nejvyšším stupněm dekompozice je rozklad funkcí na elementární (atomické) operace (transakce). 16

17 3.3 Horizontální struktura Procesní architektura popisuje probíhající činnosti v podniku. Na nejvyšším stupni abstrakce je při modelování využit kontextový diagram, na nižších stupních pak DFD diagramy (Data Flow Diagram). Procesy reprezentují místa transformace dat, jejich činnost je aktivována datovými toky nebo událostmi. Datové toky reprezentují vazby mezi prvky systému, zásobníky dat slouží k uchování potřebných dat a terminátory jsou prvky, které patří do okolí informačního systému. Datová architektura definuje použitou datovou základnu pomocí entit, jejich atributů a vazeb mezi entitami. Při modelování je použit entitně-relační diagram (ERD). Entity lze chápat jako abstrakce množin objektů se stejnou logickou strukturou (stejnými atributy), vazby definují souvislost mezi objekty jedné, dvou nebo několika entit. Důležitou vlastností vazeb je jejich mohutnost (kardinalita). Technologická architektura definuje způsob zpracování dat (interaktivní, dávkové, řízené událostmi, centralizované, distribuované), způsob práce aplikací (klient/server, peer-to-peer) a standardy uživatelského rozhraní. Softwarová architektura specifikuje, z jakých programových komponent se bude celý systém skládat, určuje funkce jednotlivých komponent, jejich vstupní a výstupní data, algoritmy transformace dat, vývojové prostředí. Softwarová architektura také definuje vzájemnou spolupráci jednotlivých programových modulů. Základními typy softwarové architektury jsou lineární, hierarchická, vrstvená a síťová architektura. Hardwarovou architekturou je určeno technické vybavení informačního systému. Jedná se nejen o servery, pracovní stanice, tiskárny, ale i jejich vzájemné propojení, použití záložních zdrojů napájení a zálohovacích zařízení. 3.3 Horizontální struktura Jiným pohledem na strukturu informačního systému je pohled z hlediska jednotlivých složek podniku využívající tento systém. Při členění podniku na několik středisek jsou vytvářeny pro jednotlivá střediska jejich subsystémy. Při dalším členění středisek na oddělení a útvary vzniká stromová struktura. Příkladem můžou být subsystémy Výroba, Marketing, Management, Účetnictví a další členění subsystému Výroba na Nákup surovin, Kontrolu zásob apod. Kombinace vertikální architektury s horizontální strukturou vypadá jako na obr Vrstvená architektura V současnosti do pojmu architektura patří vnitřní systémová architektura a struktura implementačních vrstev umožňující přenášet systém mezi různými prostředími (jiný operační systém, změna databáze). Tato struktura se nazývá vrstvená architektura. 17

18 3.4 Vrstvená architektura EIS MIS TPS Výroba Marketing Management Účetnictví Obr. 2: Kombinace horizontální a vertikální architektury Nejjednodušším (a nejstarším) případem vrstvené architektury je jednovrstvá architektura, kdy všechny operace řešil jediný subsystém (tedy celý systém). Později vznikaly dvouvrstvé systémy pracující v režimu klient/server. Na straně serveru byla databázová vrstva, na straně klienta fungovala aplikační logika i prezentace dat uživateli. S růstem počtu databázových systémů, operačních systémů, požadavků na tvorbu integrovaných systémů a různých zařízení, pomocí kterých je možno budovat informační systémy, došlo ke vzniku třívrstvé architektury s těmito vrstvami: prezentační vrstva, aplikační vrstva, datová vrstva. Na nejnižší úrovni je datová vrstva reprezentovaná databázovým systémem poskytujícím společnou datovou základnu různým dílčím systémům integrovaného informačního systému. Datová vrstva zajišťuje funkce pro vkládání, získávání a modi- Prezentační vrstva Aplikační vrstva Datová vrstva Obr. 3: Schéma třívrstvé architektury 18

19 3.4 Vrstvená architektura fikaci dat, kontroluje integritu ukládaných dat, provádí jejich předzpracování a agregaci. Prostřední vrstvou je vrstva aplikační, která realizuje veškeré transformace (operace a výpočty) vstupních a výstupních dat. Protože leží mezi datovou a prezentační vrstvou, bývá označována pojmem middleware. Middleware je v komerčním světě též používán pro aplikační servery. Nejvyšší vrstvou (tedy nejblíže k uživateli systému) zajišťující prezentaci výsledků a vstup požadavků a povelů od uživatele je prezentační vrstva. Podle rozsahu zajišťovaných funkcí rozlišujeme klientské programy na tlusté a tenké klienty. Činnost tlustého klienta pokrývá prezentační vrstvu a zasahuje také částečně do vrstvy aplikační. Funkcionalita tenkého klienta je omezena na co nejjednodušší zprostředkování vstupů a výstupů mezi informačním systémem a uživatelem. Většinou je možné provozovat tenké klienty na různých zařízeních (osobní počítače, PDA kapesní počítače, mobilní telefony) a operačních systémech (MS Windows, Linux, PocketPC,... ). V případě realizace informačního systému v prostředí webu je klientem libovolný internetový prohlížeč. Prezentační vrstva Aplikační vrstva Datová vrstva Obr. 4: Schéma třívrstvé architektury s tenkým klientem Rozložení jednotlivých vrstev v třívrstvé architektuře je ilustrováno na obr. 3, situace v případě použití tenkého klienta je demonstrována na obr. 4. Je možné provést ještě detailnější rozdělení na více vrstev, ale základní členění na tři vrstvy je ve většině případů dostačující. 19

20 4 Životní cyklus informačního systému Stejně jako jiné produkty, informační systém prochází od okamžiku rozhodnutí o jeho nasazení v podniku až do ukončení jeho používání různými fázemi. Souhrnně je sled všech fází nazýván životním cyklem informačního systému. 4.1 Úvodní studie Úvodní studie je první z řady dokumentů, které vznikají při tvorbě informačního systému. V úvodní studii se odráží cíl podniku při zavádění informačního systému na základě podnikové strategie, obsahuje analýzu aktuálního stavu v podniku, identifikaci problémů v současně používaném informačním systému a v hrubých rysech návrh nového informačního systému, dekomponovaný na úroveň jednotlivých subsystémů. Dále může obsahovat odhadovanou časovou náročnost, odhad nákladů na pořízení informačního systému a srovnání s přínosem pro podnik. Úvodní studie je dokument, který předkládají uchazeči při výběrovém řízení na zavedení informačního systému v podniku. Proto jsou součástí úvodní studie také informace pro podnikový management, dopady na organizaci práce, pracovní a sociální aspekty zavedení informačního systému (požadavky na kvalifikaci zaměstnanců, zvýšení efektivity práce, redukce počtu zaměstnanců). Součástí úvodní studie jsou také technické specifikace požadavků na softwarové a hardwarové vybavení. 4.2 Analýza Před návrhem řešení je nezbytné provést analýzu problému. Analýza je prováděna z několika různých hledisek, především je věnována pozornost procesnímu (funkčnímu) a datovému hledisku. Během procesu analýzy jsou vytvářeny různé modely sloužící ke komunikaci mezi zadavateli a analytiky. Mezi běžně vytvářené modely patří kontextový diagram (reprezentuje vazby systému na své okolí), funkční model (data-flow diagram), datový model (entitně-relační diagram), matematický model. Pro reprezentaci modelů se používá různých forem zápisu prostý slovní popis (případně zjednodušený strukturovaný jazyk), grafické znázornění, matematický popis, matice chování a jiné. Výsledkem analýzy je rozbor problému a označení problematických partií spolu s návrhem řešení. 4.3 Globální návrh Návrh provedený v úvodní studii je v globálním návrhu rozveden do větších detailů. Fáze globálního návrhu je prováděna na logické úrovni, tedy obecně a nezávisle na určité konkrétní hardwarové a softwarové platformě. 20

21 4.4 Detailní návrh Při návrhu hardwaru jsou specifikovány požadavky na počty a rozmístění jednotlivých terminálů, požadavky na servery, požadavky na rychlost odezvy a přenosovou kapacitu datových spojů. Návrh softwarové části systému zahrnuje návrh architektury (určení jednotlivých vrstev), definici standardů pro komunikaci mezi jednotlivými moduly (protokoly), standardy v oblasti uživatelského rozhraní (konzistentní chování všech modulů k uživateli), specifikace požadovaných rychlostí odezvy a také způsob zpracování úloh (interaktivní, dávkové). Je vytvořen podrobný datový model odpovídající charakteru dat zpracovávaných v podniku (objem, forma, obsah, doba uchování). Je provedena hluboká dekompozice funkčního modelu (až na úroveň transakcí), reakce na události, vstupní a výstupní data transakcí a jejich transformace spolu s vymezením stupně automatizace (akce spouštěné na přání uživatele, akce spouštěné automaticky). Na základě provedené analýzy jsou specifikovány role uživatelů, kteří budou s informačním systémem pracovat. Jsou definována oprávnění jednotlivých uživatelů nebo celých skupin v rámci celého podniku a také potřebná kvalifikace těchto uživatelů. 4.4 Detailní návrh U menších projektů splývá detailní návrh s globálním návrhem. Při detailním návrhu je přechod od logického návrhu k návrhu fyzickému, tj. jsou už navrženy konkrétní hardwarové a softwarové komponenty systému. Jsou navrženy specifikace počítačů, tiskáren, síťových prvků a dalšího vybavení (např. snímače čárového kódu), jejich umístění v jednotlivých místnostech a potřebné stavební úpravy. Na úrovni softwaru je zvolen databázový systém (relační databáze, strukturovaný soubor), struktura jednotlivých záznamů a datové typy. Je proveden odhad četnosti přístupů k databázi (což spolu s požadavky na rychlost odezvy určuje požadavky na hardware), frekvence ukládání nových dat a tím i nárůst velikosti databáze (důležité informace pro návrh způsobu zálohování CD-R, jednoduchá páska, páskový robot), jsou navrženy formuláře pro vstup dat a tiskové sestavy (výstupy přizpůsobené podnikové kultuře jednotné záhlaví, použití hlavičkového papíru apod.). Transakce ve funkčním modelu jsou dekomponovány na úroveň jednotlivých kroků, jsou navrženy algoritmy zpracování dat, jednotlivé moduly informačního systému spolu s jejich vstupy a výstupy. Výběr programovacího jazyka pro realizaci informačního systému ovlivní možnosti tvorby knihoven funkcí a vzorových řešení programů. Pro zajištění kvalifikované obsluhy jsou plánována školení a jejich obsah. 4.5 Implementace Implementací se rozumí realizace informačního systému podle specifikací v detailním návrhu. Nakupuje se hardwarové vybavení a je na něj prováděna instalace základního softwaru. Dále je třeba vytvořit databáze dle specifikací uvedených v detailním návrhu, provést naplnění číselníků a naplnit je počátečními daty. V této fázi mohou 21

22 4.6 Zavádění systému do provozu být použita i testovací data, ale je třeba připravit převod dat z původního (nahrazovaného) systému do nového systému. Je nutné zvolit metodu zavádění informačního systému (kompletní zavádění, postupné zavádění po odděleních nebo po jednotlivých modulech). Programové moduly a aplikace jsou vytvářeny podle vzorových řešení nebo jsou používány nástroje pro jejich tvorbu (CASE a RAD nástroje), průběh tvorby aplikací by měl být provázen tvorbou uživatelské (pro účely školení), provozní (nezbytné pro zajištění správného provozu systému) a programátorské (dodatečné úpravy, oprava chyb) dokumentace. Aplikace jsou testovány na správnost (verifikace a validace) poskytovaných výsledků, je kontrolovaná požadovaná rychlost odezev a výsledky testů jsou zohledněny při dalším vývoji aplikací. Během implementace je možné začít provádět základní školení uživatelů. 4.6 Zavádění systému do provozu Zavádění informačního systému zahrnuje instalaci, konfiguraci a testování hardware a software potřebného pro provoz systému. Týmu zajišťujícímu provoz systému je předána uživatelská a provozní dokumentace a soubor operačních postupů (posloupnost kroků při startování a ukončení chodu systému, postup aktualizace systému, obnova systému po výpadku, postup při vzniku chyby). Během zavádění informačního systému dochází k souvisejícím změnám v organizaci podniku vstupují v platnost nové organizační předpisy a směrnice, jsou prováděny potřebné personální změny. Uživatelům jsou distribuována přihlašovací jména a hesla (popř. čipové karty apod.), jsou pořádána školení v používání informačního systému i zajištění jeho provozu. V systému jsou zavedena provozní data a jsou prováděny zátěžové testy. Fáze zavádění končí pozitivním vyhodnocením akceptačních testů. Po splnění všech podmínek přechází nový systém do rutinního provozu. Starý systém je pak buď celý odstaven nebo je zachován přístup pro omezený počet uživatelů (především kvůli zpětné analýze za provozní období). Celý proces zavádění by se měl držet stanoveného harmonogramu, aby přechod od starého systému k novému byl uskutečněn v krátké době bez zbytečných průtahů. 4.7 Provoz a správa V průběhu provozování systému dochází k údržbě hardwaru i softwaru. Hardwarové závady jsou řešeny prostřednictvím servisních oprav nebo nákupem nového zařízení. Může probíhat postupné posilování výkonu nebo vytváření záložních serverů pro případ výpadku produkčních serverů (zvýšení redundance komponent). Zásahy do softwaru informačního systému jsou prováděny v případě opravy nalezené chyby nebo při modifikaci na základě přání uživatelů. Všechny požadavky na úpravu jsou předmětem jednání s dodavatelem systému, který vyhodnotí náročnost modifikace a stanoví cenu za tyto úpravy. Součástí realizace úprav je i aktualizace dokumentace a případně může zahrnovat i přeškolení. 22

23 4.8 Ukončení provozu 4.8 Ukončení provozu Poslední fází životního cyklu informačního systému je ukončení jeho provozu, který většinou probíhá souběžně s nasazením nového systému do provozu. Je proveden převod databází do nového systému, systém je zazálohován a všechny další operace jsou prováděny na novém systému. Důvody pro nahrazení stávajícího systému mohou být různé systém již nevyhovuje situaci v podniku, výrobce ukončil podporu, podnik byl koupen jinou společností, která využívá vlastní informační systém. 23

24 5 Modely životního cyklu V praxi nejsou jednotlivé fáze životního cyklu řešeny lineárně tak, jak jsou v této kapitole uvedeny, ale některé fáze se mohou překrývat nebo opakovat. Existuje několik ověřených modelů řízení návrhu a vývoje informačního systému. Budou uvedeny modely vodopádu, iterativní model, model výzkumník a model prototypování. Při reálné práci na systému často není využíván jeden konkrétní model, ale spíše kombinace uvedených modelů. 5.1 Model vodopád Při vývoji podle modelu vodopád jsou jednotlivé fáze striktně odděleny. Postup do další fáze řešení nastává až po úplném a úspěšném vyřešení předchozí fáze, návrat ke dřívějším fázím není možný. Realizace systému tímto způsobem je možná pouze za předpokladu, že zadavatel zná přesně svoje potřeby (je schopen přesně definovat své požadavky), nedochází k jejich změně v průběhu času, nedojde ke změně využívaných technologií a řešitel je na tak vysoké úrovni, že je schopen tímto způsobem pracovat. Model vodopád definuje pořadí jednotlivých fází podle jejich logického sledu analýza, návrh, implementace, testování a zavádění (viz obr. 5). Nevýhodou tohoto způsobu řízení je fakt, že provozuschopný informační systém vzniká až v pozdějších etapách projektu a případné nedostatky jsou detekovány až v závěru vývoje. Odstranění zjištěných nedostatků je pak tím obtížnější a nákladnější (časově i finančně), v čím dřívější fázi vznikly. 5.2 Iterativní model Iterativní model vývoje vyžaduje aktivní účast zadavatele projektu. Po provedení analýzy, návrhu a implementace jsou shromážděny požadavky uživatelů a je provedena nová iterace cyklu analýza, návrh, implementace. Připomínky vznikají často až v průběhu času, když si uživatelé uvědomí své potřeby a možnosti, které jim systém poskytuje. Po zapracování všech připomínek, na kterých se zadavatel s dodavatelem dohodli, je vytvořena, otestována a předána k provozu konečná verze systému. Výhodou tohoto modelu je spoluodpovědnost zadavatele za rozsah řešených funkcí a plnění požadavků daných úvodní studií. Další výhodou je také skutečnost, že je zadavatel dobře informován o postupu prací na projektu. Schéma iterativního modelu je zachyceno na obr

25 5.3 Model výzkumník Analýza Analýza Návrh Návrh Implementace Implementace Testování Testování Zavádění Zavádění Obr. 5: Model vodopád Obr. 6: Iterativní model 5.3 Model výzkumník Při práci metodou výzkumník je možné zasahovat do již dříve provedených etap a v nich provádět modifikace. Předání do provozu se provede, pokud zadavatel systém akceptuje. Na rozdíl od iterativního modelu nejsou prováděny vždy znovu všechny fáze analýzy, návrhu a implementace. Při řízení projektu tímto způsobem je velmi obtížné odhadnout časové i finanční náklady a také plán plnění jednotlivých etap. Schéma modelu výzkumník ilustruje obr. 7. Dalším problémem je dokumentace, která se musí provádět průběžně. Tvorba dokumentace v počátku projektu bez následných aktualizací nedokumentuje výsledný produkt, naopak při dokumentaci pouze výsledného produktu není z dokumentace patrné, jakým způsobem se dospělo k řešení (není ani patrné, jaký byl původní rozsah zadání). Také existuje riziko, že nebude udržen rovnoměrný rozvoj všech modulů a dojde k přílišnému soustředění pozornosti na jeden určitý modul a ostatní moduly budou strádat. 5.4 Prototypování Smyslem prototypování je zrychlená tvorba systému, kdy je řešena pouze určitá část výsledného systému (na logické i fyzické úrovni). Při prototypování může být velmi rychle navrženo uživatelské rozhraní (vstupní formuláře, výstupní sestavy), ale tyto formuláře nemusí být plně funkční (např. prototyp nebude schopen ukládat data). 25

26 5.5 Model použitý při tvorbě UIS Analýza Analýza Návrh Návrh Prototyp Implementace Implementace Testování Testování Zavádění Zavádění Obr. 7: Model výzkumník Obr. 8: Prototypování Jiným příkladem může být vytvoření prototypu určité transakce nebo algoritmu a následné ověření správnosti chování prototypu zadavatelem. Poznatky získané při tvorbě prototypů jsou pak využity při všech fázích realizace informačního systému. Prototypy samotné pak nejsou využity ve výsledném produktu, ale slouží pouze jako komunikační prostředek mezi realizátorem a zadávajícím podnikem. Role prototypu je zachycena na obr. 8. Prototyp systému, který je schopen základní manipulace s daty, je velmi užitečný při vyjasňování představ zadavatele o budovaném systému. Prototypování se velmi často u menších systémů kombinuje s metodou výzkumník, ale při tvorbě rozsáhlých systémů se nepoužívá v takovém rozsahu především z ekonomických důvodů. 5.5 Model použitý při tvorbě UIS Při vývoji Univerzitního informačního systému dochází ke kombinování všech výše uvedených modelů. Základní návrh architektury systému a návrh základních programových modulů byl proveden na základě zkušeností s předchozími systémy a odhadu nových požadavků. Navržená struktura je pevně daná a není možné ji měnit. Jakákoliv změna by znamenala přepracování již existujících aplikací. Uvedené vlastnosti odpovídají modelu vodopád. Při tvorbě jednotlivých aplikačních modulů je užíván iterativní model. Vznikající aplikace odrážejí aktuální požadavky univerzity, ale požadavky se často v průběhu času mění a aplikace jsou podle nových požadavků tvořeny. Jako příklad uve- 26

27 5.5 Model použitý při tvorbě UIS deného postupu je možné použít sylaby předmětů. Byl vyvinut způsob umožňující definovat každé fakultě svůj vlastní formát zobrazení sylabu předmětu. V poslední době však situace signalizuje, že budou požadovány sylaby v jednotné formě. Konkrétní aplikace jsou zpracovány nejprve do podoby prototypu (což je umožněno využitím modulů s vysokou úrovní abstrakce). Díky prototypu získá vedení univerzity představu o podobě a funkcích připravované aplikace a je umožněno konkretizovat požadavky. Následný vývoj je pak prováděn metodou výzkumník, kdy jsou zařazovány nové požadavky a úpravy vzcházející i z připomínek koncových uživatelů (sdělovaných prostřednictvím systémových integrátorů fakult). Díky využití třívrstvé architektury a nasazení Univerzitního informačního systému v prostředí webu, kde tenkým klientem je internetový prohlížeč, je možné zveřejňovat aktualizace aplikací bez nutnosti instalovat opravené verze klientského software u koncových uživatelů. Při několika aktualizacích denně je možné držet vysoké tempo vývoje a velmi pružně reagovat na požadavky univerzity nebo odstraňovat případné problémy. Nevýhodou používaného modelu vývoje je značná provázanost provozu a vývoje aplikací. Vývojový tým kromě vývoje nových aplikací zajišťuje také provoz všech zveřejněných aplikací. Hotové aplikace ani jejich následné aktualizace nejsou předávány do rutinního provozu. Aktualizace jsou prováděny v okamžiku zveřejnění aplikace z vývoje do ostrého provozu a nejsou řešeny kumulativní opravou (např. provádění aktualizace systému v týdenních nebo měsíčních intervalech). Tento nedostatek je ovšem vyvážen vysokou rychlostí reakcí na požadavky a pozitivní odezvou uživatelů na rychlost těchto reakcí. 27

28 6 Způsoby pořízení informačního systému Zadavatel projektu nového informačního systému má možnost zvolit si způsob, jakým bude nový systém pořízen. Existuje řada možností pořízení, nejběžnějšími způsoby jsou vývoj systému vlastními silami, vývoj systému externí firmou, nákup typového řešení informačního systému a jeho následná úprava pro potřeby podniku, nákup parametrizovaného systému a příslušná nastavení parametrů nebo využití možností outsourcingu. Výběr způsobu dodávky informačního systému provádí zadavatel, vlastní realizace je pak svěřena systémovému integrátorovi. 6.1 Vývoj systému vlastními silami Tento způsob pořízení informačního systému je pro podnik nejnáročnějším způsobem. Podnik musí být dostatečně vybaven po stránce technologické i personální. Na zajištění dlouhodobého vývoje systému je třeba vynaložit značné finanční prostředky (odborná literatura, školení zaměstnanců realizujících informační systém, nákup a údržba hardwaru a licencí softwaru). Jistá rizika sebou také přináší možný vznik závislosti podniku na jednotlivci (nebo celé skupině), kteří jsou klíčoví pro chod systému (např. z důvodu absence dokumentace nebo značných nárocích na znalosti jejich nástupce). Vyvážením vysokých nároků by měl být vznik informačního systému přesně podle požadavků podniku (tzv. vývoj na míru). 6.2 Vývoj systému externí firmou Vývoj systému zajišťovaný externí firmou probíhá podobně jako v situaci, kdy si podnik systém vyvíjí sám. Vznikající informační systém je vytvářen podniku na míru, ale zadávající podnik nemusí disponovat takovým personálním a technologickým zázemím jako kdyby si systém vyvíjel ve vlastní režii. Problematickou oblastí může být vzájemná komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem. Dalším rizikem je vznik velmi úzké vazby mezi oběma spolupracujícími firmami (nežádoucí efekt u státních zakázek). Jedná se vlastně o outsourcing vývoje informačního systému. 6.3 Nákup typového informačního systému Pořízení informačního systému nákupem typového řešení je v praxi jeden z nejoblíbenějších. Nízká pořizovací cena typového systému je vyvážena cenou úprav potřebných pro přizpůsobení informačního systému prostředí podniku, ve kterém je systém nasazován. Výsledné náklady na pořízení systému mohou být vyšší než při vývoji systému na míru (ať už vlastními silami nebo jinou firmou). Řada firem také volí přizpůsobení vlastní organizační struktury pořízenému systému. Typové informační systémy jsou produkovány velkými společnostmi (např. Oracle, SAP AG, Microsoft 28

29 6.4 Nákup parametrizovaného systému aj.) a proto se dá očekávat dobrá úroveň podpory a odpovídajícího zázemí než v případě malých dodavatelských firem. Dodavatelské společnosti působí často v několika světových regionech a proto je třeba při výběru dodavatele volit také podle možností přizpůsobení a lokalizace na národní prostředí. 6.4 Nákup parametrizovaného systému Parametrizované systémy představují levnější variantu typových informačních systémů. Přizpůsobení systému je možné na uživatelské úrovni systém není upraven na míru zadavateli, ale jsou nastaveny parametry systému tak, aby mu co nejvíce vyhovovaly. Cena parametrizovaného systému je vyšší než cena typového systému, protože jeho vývoj je kvůli ovlivnění parametry náročnější. Většina společností dodávajících typové systémy přechází k poskytování parametrizovaných systémů především pro jejich jednodušší nasazení u svých zákazníků (tedy rychlejší přechod na nový systém a s tím související celkově nižší náklady na zavedení systému). 6.5 Outsourcing informačního systému Nejmladším způsobem pořízení informačního systému je outsourcing celý projekt od vypracování úvodní studie, přes návrh až po provoz výsledného systému je svěřen externí firmě. Tato firma pak dostává pravidelné poplatky za poskytované služby. Tím jsou veškeré starosti o technologické i personální zabezpečení celého projektu na bedrech poskytovatele outsourcingu. Výběr poskytovatele pak závisí především na pozitivních referencích. V současnosti je největším problémem této metody nedostatek firem využívajících outsourcingu (a tedy málo referencí na úspěšné projekty) a neochota zadávajících podniků kompletně poskytnout veškerá svoje data cizímu subjektu. 6.6 Pořízení Univerzitního informačního systému Při výběru způsobu, jakým bude Univerzitní informační systém na univerzitu pořízen, byly velké naděje vkládány do zakoupení typového informačního systému nebo do outsourcingu celého systému. Bohužel univerzita nedisponovala žádným pracovníkem, který by garantoval nákup typového informačního systému a následnou implementaci tohoto systému ve specifickém prostředí vysoké školy. V době, kdy se o pořízení informačního systému rozhodovalo, bylo outsourcování informačních systémů spíše v rovině teoretických úvah, ale chyběly reálné zkušenosti s dodavateli tohoto typu služeb a jakékoliv reference. Univerzita si nemohla dovolit investovat značné finanční prostředky pořízením systému způsobem, který byl značně nejistý s chybějícími praktickými zkušenostmi jak na straně dodavatelů tak jejich zákazníků. Z výše uvedených důvodů bylo přistoupeno ke kompletnímu vývoji systému na míru podmínkám univerzity. Pořízení systému dodavatelským řešením od externí firmy nakonec nebylo zvoleno, protože dodavatelská řešení nevyhovovala záměrům 29