Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Rakvice Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Rakvice Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. František Toman, CSc. Vypracoval: Zuzana Konečná Brno 2011

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě ve vybraném katastrálním území Rakvice vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis.

4 PODĚKOVÁNÍ Srdečně děkuji prof. Ing. Františku Tomanovi, Csc. za moţnost zpracování bakalářské práce. Dále děkuji Ing. Jeleně Vitáskové, Ph.D. za ochotu, odborné vedení a konzultace při zpracování práce. Taktéţ děkuji za ochotu při poskytování informací vedoucí katastrálního úřadu v Břeclavi, především paní Miladě Slámové. Dále pracovnici pozemkového fondu v Břeclavi paní Ludmile Malinkové.

5 ANOTACE Práce je zaměřena na vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Rakvice. V první části se zaměřuji na vývoj zemědělství v českých zemích od pravěku po současnost, dále pak vývoj vlastnických vztahů v období feudalismu, kapitalismu, socialismu aţ po současnou půdní drţbu. Druhá část obsahuje popis vybraného katastrálního území v Rakvicích. Historický vývoj vlastnických vztahů k půdě a její vyuţití na vybraných pozemcích. KLÍČOVÁ SLOVA: půda, parcela, vlastnictví, katastr nemovitosti, Rakvice ANNOTATION The work is focused on the ownership of land in cadastral territory of Rakvice. The first part focuses on the development of agriculture in the Czech lands from prehistory to the present, then the development of property relations in the period of feudalism, capitalism, socialism and the current land tenure. The second part contains descriptions of the cadastral territory Rakvice. Historical evolution of the ownership of land and its use in selected plots. KEY WORDS: Soil, plot of grand property, land registry, Rakvice

6 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE CHARAKTERISTIKA VYBRANÉHO ÚZEMÍ VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU POČÁTKY POZEMKOVÉ EVIDENCE A ROZDĚLOVÁNÍ POZEMKŮ V ČESKÝCH ZEMÍCH PRVNÍ BERNÍ RULA Z R (TZV. RUSTIKÁLNÍ KATASTR) DRUHÁ BERNÍ RULA Z R TŘETÍ BERNÍ RULA Z R (TZV. PRVNÍ TEREZIÁNSKÝ RUSTIKÁLNÍ KATASTR) ČTVRTÁ BERNÍ RULA Z R (TZV. DRUHÝ TEREZIÁNSKÝ RUSTIKÁLNÍ KATASTR) PANSKÉ VYROVNÁNÍ Z R ( EXAEQATORIUM DOMINICALE) RAABIZACE JOSEFINSKÝ KATASTR Z R TEREZIÁNSKO-JOSEFINSKÝ KATASTR Z R VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU POZEMKOVÁ DRŽBA V OBDOBÍ KAPITALISMU SCELOVÁNÍ PŮDY (KOMASACE) STABILNÍ KATASTR REAMBULOVANÝ KATASTR POZEMKOVÉ KNIHY POZEMKOVÝ KATASTR POZEMKOVÉ REFORMY A PŘÍDĚLOVÁ ŘÍZENÍ První pozemková reforma Revize první pozemkové reformy Nová pozemková reforma Přídělová řízení POZEMKOVÉ ÚPRAVY V LETECH VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU VZNIK JZD První etapa Druhá etapa Třetí etapa... 22

7 5.2 JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) EVIDENCE NEMOVITOSTÍ SITUACE PO ROCE 1989 RESTITUČNÍ ZÁKONY KATASTR NEMOVITOSTÍ VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ VE VYBRANÉM KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ RAKVICE HISTORIE OBCE POPIS KATASTRÁLNÍHO ÚZEMÍ VYBRANÁ ČÁST Z K.Ú. RAKVICE VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ HISTORICKÝ VÝVOJ DRUHŮ POZEMKŮ OD POZEMKOVÉHO KATASTRU PO KATASTR NEMOVITOSTÍ R POZEMKOVÉ ÚPRAVY ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH... 55

8 1 ÚVOD 1.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je podat v první částí souhrnné informace o vývoji zemědělství v československé republice, později samostatné České Republice. Dále o vlastnických vztazích v období feudalismu, kapitalismu i socialismu. Zhodnotit téţ současný stav půdní drţby po transformaci JZD po roce 1989 a její vliv na pozemkové úpravy. Druhá část je pak zaměřena na zachycení vývoje vlastnických vztahů k půdě ve vybraném katastrálním území. Zvolené katastrální území je obec Rakvice. Při zpracování jsem vyuţila historické materiály a podklady z Kroniky obce, obecního úřadu, Pozemkového fondu a Katastrálního úřadu v Břeclavi Charakteristika vybraného území Velká vinařská obec na okraji Dyjské nivy u dálnice D2 asi 4,5 km sz. od Podivína, na úpatí svahu porostlého vinicemi. Patří do dřívějšího okresu Břeclav a náleţí pod Jihomoravský kraj. Obec Rakvice se rozkládá asi třináct kilometrů severozápadně od Břeclavi. Celková katastrální plocha obce je 2178 ha, z toho orná půda zabírá sedmdesát čtyři procent. Vesnice leţí v průměrné výšce 164 metrů nad mořem. Počet trvale ţijících osob této středně velké obce se pohybuje kolem čísla 2200 obyvatel. Obrázek č. 1 : Letecký snímek obce Rakvice Z turistického hlediska patří do unikátního a UNESCem chráněného Lednicko- Valtického areálu. Vesnice leţí nedaleko hranice s Rakouskem a Slovenskem. 8

9 První písemná zmínka o obci pochází z roku 1248, ale dokladem toho, ţe zde mnohem dříve existovalo pravěké slovanské osídlení, jsou nálezy slovanské keramiky, zaloţená jiţ v 9. stol. Před třicetiletou válkou Rakvice povýšeny na městečko, které však během následujících let zpustlo a pokleslo znovu na ves. Nachází se zde barokní farní kostel sv. Jana Křtitele z doby kolem r s průčelní věţí na místě starší gotické kaple sv. Ondřeje, zničené v r bočkajovci, později upravovaný a rozšiřovaný v r Před vstupem na kostelní věţ visí barokní misijní kříţ z r. 1803, na návsi barokní socha sv. Jana Nepomuckého od Tomáše Schweigla z r. 1775, u vinice při cestě do Přítluk sloupková boţí muka. Na hřbitově je památník tzv. Rakvické tragédie z r. 1936, kdy se na školním výletě utopilo v Dyji 31 rakvických dětí. Na katastru obce se pěstuje na velké rozloze v tratích Krefty, Kozí horka a Trkmansko vinná réva. Hrozny tu zpracovává několik vinařských podniků. V horní části vsi je 110 vinných sklepů starých převáţně let, nejstarší pochází ze 17. Stol. Udrţují se tu lidové zvyky, tradiční jsou krojované rakvické hody vţdy o posledním víkendu v červnu. Na rybníku při jihovýchodním okraji vsi je moţnost koupání. Podél říčky Trkmanky přeţívá několik malých ploch slanomilné vegetace s chráněnými druhy. Obrázek č. 2: znak obce Obrázek č. 3: pohled na Rakvice ze západu 9

10 2 VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělství je nedílnou součástí hospodářství. Jeho důleţitost není pouze ve výrobě potravin a ostatních zemědělských produktů, ale má také velký význam pro zachování kulturní krajiny a v rámci ekologického přístupu k ţivotnímu prostředí. ( Zemědělství vzniklo pravděpodobně v tisíciletí př.n.l. v jihozápadní Asii tj. ze severního Iráku, Iránu, Malé Asie, Palestiny a Sýrie. Odtud se šířilo na jih do Mezopotámie, na jihozápad do Egypta a do Afriky a na severozápad a sever do Malé Asie a do Evropy. V Americe vzniklo zemědělství samostatně. Zemědělství se vyvíjelo v těch oblastech světa, kde byly k dispozici rostliny vhodné pro pěstování, zvířata vhodná pro chov, kde byly vyhovující klimatické a půdní podmínky a kde byl pravěký člověk na takovém stupni vývoje, aby dovedl vyuţít nástroje. Zemědělství mohlo vzniknout jen v oblasti relativně hustě osídlené, tj. tam, kde člověk byl nucen hledat nové a jistější zdroje potravin neţ jaké poskytoval sběr a lov. (LOUDIL, L. et al., 1987) K prvnímu rozšíření zemědělství docházelo uţ v obchodí Neolitu. V tomto období dochází k rozšíření chovu dobytka a oradel k obdělávání půdy. Dalším pokrokem byl bronzový srp rozšířený ve střední a v mladší době bronzové (sklizeň obilnin a luskovin). Druhá polovina 1. tisíciletí př. n. l. se na našem území vyznačovala mohutným rozvojem výroby. Obrázek č. 4:srp z mladší doby bronzové Ţelezo se stalo běţně dostupným materiálem, z kterého bylo moţno vyrábět dokonalejší nebo nové zemědělské nástroje (srpy, kosy, radlice, rýčů), dostatek noţů, sekyrek, dlát atd. Na konci doby ţelezné vznik dokonalejšího nářadí dřevěného. Zintenzivnění výroby potravin. V období germánského osídlení a stěhování národů nastal na našem území nápadný úpadek hmotné kultury: zmizela kosa, obilí se drtilo, keramika se znovu vyráběla v ruce. 10

11 Jiţ v období předcházejícím tzv. velkou kolonizaci se vytvářejí dvě kategorie zemědělské půdy, totiţ dominikál, tj. půda, na níţ hospodaří ve své reţii vlastník (kníţe, feudál), disponující s pracovní silou nevolníků, a rustikál, tj. půda pronajímaná za různých podmínek jednotlivým hospodářům. Koncem předbělohorského období jsou doloţeny počátky zkoušení tzv. zlepšených trojhonných osevních postupů zaloţených na osívání úhoru plodinami zlepšující půdu (některé okopaniny a pícniny). Toto období se také někdy nazývalo - zlatým věkem českého zemědělství, a to proto, ţe zájmem vrchnosti bylo, aby prosperovalo vrchnostenské ale i poddanské hospodářství. Opakem byla doba pobělohorská, kde zemědělství prochází značnou krizí, doplněnou zvýšeným útiskem poddaných. Zhruba v období od poloviny 16. do konce 18. století došlo k nejvyššímu rozvoji feudálního zemědělství a výrobní techniky, například zdokonalení secího stroje. Konec 18. století přinesl první výrazný výsledek pro zemědělství, respektive pro poddané, v podobě zrušení nevolnictví v roce Roku 1848 bylo zrušeno poddanství a robota v Čechách. Nastupuje kapitalistické zemědělství na místo feudálního. Jeden z hlavních převratu hospodářství tkvěl v praktické přeměně trojpolního postupu v racionální soustavu střídavého hospodaření. Od konce 19. století vznikají výrobní oblasti řepařská, chmelařská, bramborářská, obilnářská apod. V poslední čtvrtině 19. století došlo k mechanizaci zemědělských prací, zavádění umělých hnojiv, ale i prohloubení šlechtitelství a plemenářství. Období let jsou těţištěm rozvoje českého zemědělství. Vznikají tu základy nových velkých akcí jako například meliorace, elektrizace zemědělství, zalesňování či úprava pozemkové drţby. První světová válka ( ) přinesla rozvrácení hospodářství, včetně zemědělství. Půda byla znehodnocována a došlo k poklesu její úrodnosti. Průmyslový rozvoj Československa po první světové válce ( ), vedl k zaostávání zemědělské výroby. Postupně vzrůstal rozdíl mezi úrovní výrobních sil v průmyslu a v zemědělství a také mezi ţivotní a kulturní úrovní obyvatel ţijících ve městech a na vesnicích. Tyto rozdíly se ještě prohloubily období druhé světové války, zejména při převaze malovýroby na vesnici. Naše poválečné zemědělství bylo na dlouhou dobu poznamenáno politickými změnami. Období let , bylo dobou radikálních a násilných přeměn importovaných většinou ze SSSR, avšak uskutečňovaných našimi lidmi. Příchod komunistické diktatury (1948) předznamenal rychlý zánik tradičného zemědělství 11

12 zaloţeného na různých formách vlastnictví půdy a osvědčených výrobních postupech jak ve výrobních oblastech, tak zemědělských závodech. Začalo cílevědomé likvidování přirozených vztahů v zemědělství. Základním nástrojem ekonomických přeměn v zemědělství se stala násilná kolektivizace, která probíhala v několika etapách ( , , ). Koncem 60. let státní a stranické orgány spatřovaly hl. úkol socialistického zemědělství v zajištění soběstačnosti v potravinách. Všechno a za kaţdou cenu bylo podřízeno jedinému cíli: dosaţení maximálního hektarových výnosů. V letech probíhalo rozsáhle slučování druţstev, které mělo za následek mnoho škod na zemědělské půdě, které se projevovaly na devastaci ţivotního prostředí. Návrat zpět k soukromému vlastnictví nastává aţ po roce 1990, kdy navrácení zemědělských majetků (nejen půdy) není dodnes zcela dokončeno. 3 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU 3.1 Počátky pozemkové evidence a rozdělování pozemků v českých zemích První zmínky o evidenci uţívání půdy pocházejí od kronikáře Kosmase z Kroniky o Čechách. Kosmova kronika se zmiňuje o krajinách polních a také lesních. Osadníky byly ze začátku osídlovány kotliny a níţiny. Po vyčerpání vhodné půdy pro osídlení a zemědělské účely, začalo osídlování postupovat do kopcovitého terénu, podhůří i usedlostí, často se vyskytovaly samoty, tzv. dvorcové usedlosti. K rozšiřování půdy docházelo upravováním pastvin, klučením lesů a zabíráním a ochranou lovišť. Platila zásada, ţe půda nemající pána patří kníţeti. Kníţata usazovala na této půdě sedláky, nebo dávala půdu do zástavy a do draţby za různé dluhy a závazky. Tato vnitřní kolonizace, která byla vynucena růstem populace a zájmem feudálů zakládat nové poddanské vesnice, trvala asi do 12. stol., kdy dochází k vyčerpání domácí pracovní síly poddaných. V této době platilo pro veškeré sociální skupiny selského domácího obyvatelstva v Čechách a na Moravě právo české, resp. moravské. Podle tohoto práva byla pozemková drţba domácího selského lidu nájmem nesvobodným, zpravidla nedědičným, kdykoliv vypověditelným. Výše nájmu a povinnosti nebyly pevně stanoveny a smlouva byla uzavírána pouze ústně. 12

13 V 12. a 13. stol. dochází u nás k velké kolonizaci, kdy panující šlechta přiděluje rozsáhlá území převáţně německým a holandským kolonistům. S jejich příchodem se zavádí emfyteutické čili zákupní právo. Toto právo je ve smyslu pozemkové drţby nájmem svobodným, dědičným, časově neomezeným a prakticky vrchností nevypověditelným, s výší nájemného či pachtovného pevně stanovenými a zpravidla potvrzený písemnou smlouvou. V obou případech, jak práva českého i emfyteutického, majitelem půdy zůstával feudál a osídlenci byli jejími nájemci či pachtýři. Hodnotíme-li tehdejší organizaci půdního fondu, docházíme k závěru, ţe tyto úpravy byly nejdůleţitější etapou vývoje pozemkových úprav v časovém rozpětí od století. (Toman, 1995) 3.2 První berní rula z r (tzv. Rustikální katastr) První daňový soupis poddanské půdy v Čechách (r. 1654) a na Moravě (r. 1678). V Čechách byla daň rozdělena podle usedlostí. Na Moravě byla vyměřena podle počtu lánů. Lán tvořil pomyslnou měrnou jednotku, byl různé velikosti dle jakosti úrodné půdy. Lánové rejstříky tvoří nejstarší dochovaný moravský katastr. Lze z něj vyčíst údaje o rozvrstvení a bonitě půdy. Soupis měl vzniknout na základě šetření komise v terénu. Pro nedostatek času byly údaje převzaty od vrchnosti a soupis byl vyhotoven podle panství. Zdaněna byla výhradně půda poddanská. Ve Slezsku (r. 1527) byla daňová soustava odlišná, byly zdaněny všechny stavy podle jmění a příjmu. (Vitásková, 1996) 3.3 Druhá berní rula z r Proti první berní ruly bylo dosti mnoho stíţnosti, proto sněm určil přesněji velikost měrné jednotky a rozdělil půdu podle úrodnosti do tří skupin. 3.4 Třetí berní rula z r (tzv. první tereziánský rustikální katastr) Obsahuje výsledek katastrálních prací z let Snahou panovníka bylo získat daně z půdy rustikální i dominikální. Tato půda byla opět vyšetřena na podkladě přiznávacích listů fasí. Výběr daní byl v Čechách znovu podle počtu poddanských usedlostí, na Moravě podle počtu lánů. Daňová přiznání podávala vrchnost. Daňový elaborát nabyl platnosti roku 1748, za vlády Marie Terezie. 13

14 3.5 Čtvrtá berní rula z r (tzv. druhý tereziánský rustikální katastr) V období velkých správních reforem, po roce 1748, byly stavy ochotny přistoupit na daňové vyrovnání. Podmínkou ovšem bylo nové přeměření rustikální půdy. Úrodnost (bonita) byla dělena do osmi tříd. Základem nového berního systému byla kombinace úrodnosti a hrubého výnosu pozemků, který se pak měl stát základem daně. (Vitásková, 1996) 3.6 Panské vyrovnání z r ( exaeqatorium dominicale) Panským vyrovnáním se měly zjistit vzájemné majetkové poměry jednotlivé vrchnosti, a to za účelem stanovení výše příspěvku. 3.7 Raabizace Roku 1775 pověřuje Marie Terezie F. A. Raaba provedením návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Podstatou tohoto návrhu bylo rozdělní půdy velkostatků, prodání hospodářských budov a dobytka poddaným. Poddaný se stával dědičným nájemcem, původní majitel dostával od nájemce stálý roční plat.tato reforma byla provedena na panstvích státních, královských měst, církevních a jezuitských. Výsledné realizované pozemkové úpravy byly zobrazeny v arabizačních mapách a byly zaloţeny písemné operáty, tzv. geometrické tabely, coţ jsou první pozemkové knihy. Raabizace probíhala do roku 1785, kdy byla císařem Josefem II. zastavena. Byla provedena na 148 panstvích v Čechách a 69 na Moravě. Rozdělením dvorů velkostatků vzniklo v Čechách 128 a na Moravě 117 vesnic. (Toman, 1995) 3.8 Josefinský katastr z r Stejnoměrné zdanění rustikální a dominikální půdy se uplatnilo aţ v tzv. josefínském katastru na základě patentu z roku 1785 vydaného Josefem II. Výměry pozemků se určovaly pomocí přímých měření v terénu. Výsledky měření dále slouţily k sestavení map jednotlivých obcí. (Vitásková, 1996) 3.9 Tereziánsko-josefinský katastr z r Po smrti Josefa II. byl tlak šlechty na jeho nástupce Leopolda II. tak veliký, ţe jednotná daňová soustava byla zrušena a byl r zaveden kombinovaný, tvz. tereziásnko josefinkský katastr. Kdy se pro dominikální majetek předepisovaly 14

15 daně na podkladě tereziánského katastru. Tento upravený operát byl podkladem pro nové zakládání zemských desek a pozemkových knih a pro předpis daní. (Vitásková, 1996) 4 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU 4.1 Pozemková držba v období kapitalismu Další etapa nastává nástupem kapitalismu a zrušením nevolnictví patent Josefa II. Kapitalismus v zemědělství je charakterizován tím, ţe značná část půdy je soustředěna v rukou velkostatkářů, kteří se snaţí zvětšovat výměrů statků i jednotlivých pozemků. Základní změny v pozemkových poměrech přinesl rok 1848, vydáním patentu o zrušení poddanství a robot. Tím se poddaný stává majitelem obdělávaného pozemku. Tato změna vlastnictví přinesla značné finanční problémy. Vznikla zadluţenost rolníků a dochází k dělení gruntu. K dalšímu dělení pozemků docházelo při svatbách, dědictvím, stavbou cest, ţeleznice atd. Neupravenost pozemkové drţby je charakterizována znaky: Rozptýlenost a rozdrobenost pozemků Nevhodný tvar pozemku úzký a dlouhý Nepřístupnost pozemku Nepravidelné tvary katastrálních hranic (Toman, 1995) 4.2 Scelování půdy (komasace) Pokrokový zemědělci a národohospodáři viděli v rozdrobenosti a neupravenosti pozemků hlavní problém. Začíná se rozlišovat komasace (scelování) od arondace (zaokrouhlování hranic), konsolidace (zpřístupnění pozemků dokonalejší cestní síti) a separace (samostatné dvorce s ucelenou půdní drţbou). Podstatou komasace bylo scelení půdní drţby do několika pozemků s vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a společenských zařízení. V roce 1855 byl vypracován první scelovací zákon, který však nebyl realizován. Protoţe byla potřeba scelování stále naléhavější, docházelo k dobrovolnému scelování. Prvním průkopníkem scelování byl starosta obce Záhlinice na Hané a říšský poslanec František Skopalík, který ve své obci provedl první scelování v letech Po jeho vzoru byla provedena komasace v dalších 31 obcích na Moravě. 15

16 Teprve v roce 1866 byl vydán Arondační zákon, který umoţňoval dobrovolné směny pozemků. Roku 1833 byl vydán říšský rámcový zákon o scelování hospodářských pozemků. V roce 1884 byl tento zákon přijat na Moravě a v roce 1887 také ve Slezsku. Na Čechy se tento zákon nevztahoval. V roce 1888 je zřízena v Brně Zemská komise pro agrární operace, která řídila scelovací práce na Moravě. Na Moravě a ve Slezsku bylo od roku 1890 do roku 1940 provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. V Čechách se aţ do roku 1940 nemohlo provádět scelování na základě právních norem, ale jen na základě dobrovolnosti a za 100 % souhlasu všech účastníků. Teprve v roce 1948 byla rozšířena působnost moravských zemských scelovacích zákonu i na Čechy. 4.3 Stabilní katastr Vznikl na základě nejvyššího patentu rakouského císaře Františka I. ze dne o dani pozemkové a vyměření půdy a byl to základ dnešního moderního katastru. Tento katastr oproti předešlým, které byly spíše soupisem a popisem usedlostí, se lišil přesným geometrickým zaměřením všech pozemků v celé zemi bez ohledu na to, zda se jedná o půdu rustikální, nebo dominikální. Pozemky byly rozdělené podle druhu, bonity, vyuţívání a byl stanovený čistý výnos, s jehoţ pomocí se vypočítávala daň. Stabilní katastr byl zaloţen zcela na vědeckých základech. Bylo zvoleno Cassini- Soldnerovo nekomformní transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic s počátky v trigonometrických bodech Gustenberg (pro Čechy) a Svatý Štěpán (pro Moravu). Základní měřítko zobrazení (1:2880) vycházelo z tehdejšího poţadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro (tj. čtverec o straně 40 sáhů) na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec (1 sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců, 40 sáhů x 6 stop x 12 palců = 2880). Tato velmi přesná měření byla prováděna v letech v Čechách, na Moravě. 4.4 Reambulovaný katastr V letech proběhla reambulance stabilního katastru podle zákona ze dne 24. května 1869 o úpravě daně pozemkové. Jednalo se o zpřesnění a zaktualizování měřičského a písemného elaborátu, hlavně z důvodu velkého časového období uběhlého od prvního mapování a zatřídění pozemků. Podkladem pro revizi byl otisk stávající mapy a indikační skice. 16

17 Došlo ke vzniku nové mapy a současně bylo zavedeno nové základní měřítko katastrálních map 1: Tyto práce byly ukončeny v roce Reambulovaný katastr slouţil jako podklad pro zaloţení nových pozemkových knih. 4.5 Pozemkové knihy Pozemkové knihy, zemské desky, ţelezniční a horní knihy jsou souhrnně nazývaný veřejné knihy. Do nich se zapisovaly právní poměry nemovitosti jako koupě, prodej, odkaz, darování a s tím související váznoucí dluhy a břemena. Byly uloţeny u příslušných knihovních soudů a všeobecné přístupné. Pozemkové knihy slouţily k zapisování rustikálního majetku vedeného v josefském katastru. Vznikaly od 15. století na jednotlivých panstvích aţ do doby tereziánských reforem nebyly jednotně vedeny. Právně závazné se staly aţ knihovním zákonem č. 95/ V roce 1974 byly vydány navazující zemské zákony pro Čechy, Moravu a Slezsko. Pozemkové knihy se vedly nepovinně aţ do roku 1964 a byly zdrojem pro zakládání nové evidence nemovitosti. Pozemkovou knihu tvořily: a) hlavní kniha b) sbírka listin c) mapa pozemkové knihy d) rejstříky. (Vitásková, 1996) 4.6 Pozemkový katastr Roku 1927 dochází k vydání nového katastrálního zákona ze dne 16. prosince, č. 177 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, který začal platil od 1. ledna 1928, jako unifikační zákon, poněvadţ na Slovensku platily původní uherské zákony a v části Slezska pruské zákony, které měly různou náplň i úroveň. Tedy, unifikační katastrální zákon 177/1927 Sb. nahradil takřka veškeré dříve platné katastrální normy a usměrnil veškerou katastrální měřickou sluţbu i sluţby podobné na celém území republiky v jednotný vývoj a prohloubil a rozšířil účely, jimţ pozemkový katastr slouţil. 17

18 Katastrální zákon přispěl dále k povznesení odborné úrovně, výkonnosti, sjednocenosti a tím také k hospodárnosti v měřických pracích veřejné správy, jakoţ i k bezpečnosti pozemkové drţby. K novým povinnostem patřilo i označování parcel čísly jiţ na geometrických (polohopisných) plánech, jeţ bylo ulehčením pro soudy, a zavedení záznamu změn, jeţ umoţňuje rychlé a spravedlivé vybírání daní od nabyvatelů pozemků. Katastrální zákon převzal veškeré platné měřické, písemné i vceňovací a vtřiďovací operáty, jeţ je moţno vedením pozemkového katastru dále doplňovat změnami, nebo které se staly způsobilými k vedení po jejich úpravě. K jeho provádění byla vydána vládní nařízení č. 205/1928 a č. 64/1930 Sb. Podle katastrálního zákona byla také dohodnuta definitivní jednotná zobrazovací soustava, platná pro veškeré měřické a mapovací práce na celém území tehdejší republiky, jíţ se stalo obecné konformní zobrazení kuţelové Obrázek č. 5: Křovákovo zobrazení & S-JTSK (Křovákovo). Katastrální operát je vlastním pozemkovým katastrem; jsou v něm zobrazeny, sepsány a popsány veškeré pozemky daného území. Dělí se na operát měřický, tj. mapy (geometrické zobrazení pozemků) a operát písemný (tj. pozemkové soupisy a popisy). Dalšími částmi operátu jsou sbírka listin a úhrnné výkazy. K nejdůleţitějším částem katastrálního operátu patří: a) Katastrální mapa (mapy v měřítku 1:2880, převzaté ze stabilního katastru, později vyhotovená v dekadických měřítkách, tzv. mapy novoměřičské, v souvislém zobrazení) b) Parcelní protokol (obsahuje v aritmetickém pořadí parcelních čísel všechny parcely evidovaného katastrálního území. U kaţdé parcely je uveden celý její popis- list mapy, název polní tratě, bonita, výměra atd.) c) Pozemností arch (vyhotoveny byly pro kaţdého samostatného drţitele, i kdyţ byla drţba zapsána na více knihovních vloţkách). (Vitásková, 1996) 18

19 Rokem 1938 končí v důsledku vzniku Protektorátu vedení pozemkového katastru. Do této doby je pozemkový katastr velmi přesný a spolehlivý. Stagnace trvala aţ do roku Pozemkové reformy a přídělová řízení S pozemkovými úpravami úzce souvisejí pozemkové reformy a přídělová řízení, od nichţ mnoho vlastníků odvozuje původ svých nemovitostí První pozemková reforma se v naší zemi uskutečnila vydáním: - zákona záborového č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku (pozemky nad 150 ha zemědělské půdy a 250 ha veškeré půdy pro účely pozemkové reformy), - zákona přídělového č.81/1920 Sb., o přídělu zabrané půdy o úpravě právních poměrů k ní (přiděloval se tzv. rolnický nedíl tj ha, coţ byl soběstačný zemědělský celek stačící k obţivě přídělce a jeho rodiny), - zákona náhradového č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (stanovoval zásady pro výpočet finančních náhrad) Revize první pozemkové reformy byla provedena zákonem č. 142/47 Sb., o revizi první pozemkové reformy a jeho novelizací, zákonem č. 44/48 Sb. Do záboru přešla veškerá půda velkostatků, zbytkových statků a církví nad 50 ha Nová pozemková reforma byla provedena zákonem č. 46/48 Sb., o nové pozemkové reformě, se vztahovala na půdu nad 50 ha a na půdu na níţ vlastník nepracoval. Na zákon navazovaly předpisy vytvářející podmínky pro kolektivizaci zemědělství Přídělová řízení - osídlování zkonfiskovaných zemědělských usedlostí, byla prováděna ve smyslu: a) Dekretu prezidenta Beneše č. 12 ze dne o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Byl zřízen Národní pozemkový fond, jenţ měl povinnost zajistit zapsání do pozemkových knih. 19

20 b) Dekretu prezidenta Beneše č. 28 ze dne o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Dnem převzetí přídělové listiny přecházela půda do vlastnictví přídělce. Současně byla stanovena povinnost zabezpečení zápisu přídělů do pozemkové knihy. Přídělové listiny obsahovaly pouze číslo popisné usedlosti či číslo přídělu, výjimečně výměru, ale bez parcelních čísel. Proto Okresní národní výbory vydávaly osvědčení o věcné náplni přídělu, které spolu s přídělovou listinou jiţ představovalo listiny vyhovující pro zápis do evidence nemovitostí. (Toman, 1995; Podhrázská, 2006) c) dekret prezidenta republiky č. 108 ze dne o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy d) zákon č. 31/1947 Sb. ze dne o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku konfiskovaného podle dekretu č. 108/1945 Sb. Dne byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměru vztahujících se na přidělený majetek, který velice zjednodušil zápisy do pozemkových knih a zásadně změnil principy desítky let platného knihovního práva. Kompetence k upřesňování nebo rekonstrukci přídělů (formou jednoduché pozemkové úpravy) přísluší v současné době pozemkovým úřadům na základě zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. ( 4.8 Pozemkové úpravy v letech Po druhé světové válce se stále více ukazovalo, ţe dosavadní scelovací předpisy nevyhovují novým poměrům. Proto byly zahájeny práce na přípravě nového scelovacího zákona. Do popředí stále více vystupuje politické řešení zemědělské problematiky. Po přijetí zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, je přijat zákon o nové pozemkové reformě č. 46/1948 Sb., a teprve potom je schválen zákon č. 47/1948 Sb., o některých technickohospodářských úpravách pozemků (zákon scelovací neboli THÚP), který obsahoval právní normy pro celou republiku. THÚP měly podstatnou měrou ovlivnit pozitivně vývoj našeho zemědělství k moderním formám hospodaření. Výhodou bylo, ţe veškerá iniciativa měla být v rukou 20

21 samotných zemědělců. Scelování se mělo provádět prostřednictvím scelovacích druţstev, jejichţ členy byli všichni přímí účastnící pozemkové úpravy a zástupce obce. Nejvyšším dozorčím orgánem bylo ministerstvo zemědělství. Provádění THÚP bylo rozděleno na tři etapy: 1) Předběţné řízení zahrnovalo podrobné vyznačení scelovacího obvodu, odhad pozemků, sestavení rejstříku drţebností, vyloţení odhadního plánu a rozhodnutí o námitkách podaných proti odhadu pozemků. 2) Hlavní řízení zahrnovalo vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízení (cestní síť, vodohospodářská a půdoochranná opatření), vypracování scelovacího plánu, stanovení náhradních pozemků a peněţitých náhradních částek. Před tímto vypracováním plánu se mohli účastníci vyjádřit, kde by chtěli mít náhradní pozemky. 3) Závěrečné řízení obsahovalo podklady a pomůcky pro změnu a opravu nebo zaloţení pozemkové knihy a pozemkového katastru a administrativní opatření týkající se ukončení prací. Velký důraz kladl scelovací zákon při řešení nároků na náhradní pozemky. Měla být zachována kvalita, výměra a vzdálenost nových pozemků ve srovnání s pozemky původními. Nepatrné rozdíly mohly výt vyrovnány penězi. V roce 1949 byl přijat zákon č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských druţstvech, který dal pozemkovým úpravám zcela nový politický směr co nejrychleji zavést tzv. socialistickou zemědělskou velkovýrobu. (Toman, 1995; Podhrázská, 2006) 5 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU 5.1 Vznik JZD Jednotné zemědělské druţstvo (zkratka JZD) je forma organizace zemědělského podniku podle socialismu. Po roce 1948 v Československu začaly v důsledku socialistické zemědělské politiky vznikat JZD za účelem vytvoření co největších orných ploch. Šlo v mnoha ohledech o napodobení sovětských kolchozů (kolektivní hospodářství). Řada rolníků byla nucena vzdát se svého majetku pod různými druhy nátlaku. Vznik JZD se odehrával ve třech etapách. 21

22 5.1.1 První etapa Spadá do období Úpravy prováděné v této době se ještě řídily scelovacím zákonem č. 47/1948 Sb. Byl zde zvýrazněn přesun důrazu z otázek technických a organizačních na otázky politicko-hospodářské. Projekty jsou přejmenovány na Hospodářsko-technické úpravy pozemků (HTÚP). Jednoduchý projekt HTÚP (JHTÚP) řešil jednoduchými způsoby scelení roztříštěných pozemků zemědělců tvořících druţstvo do půdních celků. Do roku 1960 byla socializace vesnice dokončena. (Toman, 1995) Druhá etapa Probíhá od roku 1960 do roku Druţstva jsou organizačně a hospodářsky stabilizována. Dochází k prvnímu slučování malých druţstev ve větší celky s výměrou do 1000 ha. V roce 1962 byla vydána metodika pro zpracování tzv. Souhrnných projektů HTÚP a k jejich provádění byly postupně vydány návody ve formě Příruček pozemkových úprav. Souhrnný projekt HTÚP (SHTÚP) řešil scelování pozemků do větších celků, ale obsahoval i návrhy na reorganizaci sítě společných zařízení. Cílem bylo maximální vyuţití půdního fondu pro zemědělskou výrobu. V průběhu této etapy byl v převáţné míře vytvořen obraz krajiny, který existuje v současné době. (Toman, 1995) Třetí etapa Začíná po roce 1974 a počítalo se, ţe bude dokončena v první polovině devadesátých let. Po zastavení projektu pozemkových úprav se zpracovávaly pouze tzv. Generely pozemkových úprav (GPÚ), jejichţ neblahým důsledkem bylo vytvoření pozemkových bloků, nekoordinovaného a násilného vytvoření půdních celků neodbornými zásahy do krajiny. Vznik slučování podniků do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. Pro ně se začínají dělat projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ), které se prováděly podle metodiky vydané ministerstvem zemědělství a výţivy ČSR v roce V projektech však převládalo jednostranné hledisko maximální vyuţitelnosti mechanizace a snaha respektovat další ekonomické ukazatele. Velkým nedostatkem bylo, ţe většina navrhovaných opatření k ozdravění krajiny zůstávala pouze v návrhu. (Toman, 1995) 22

23 JZD se po roce 1989 stávala nevyhovující a nestabilní právní formou. Docházelo proto k transformacím na akciové společnosti, druţstva nebo majetek přecházel do soukromého vlastnictví. 5.2 Jednotná evidence půdy (JEP) Po druhé světové válce došlo k velkým změnám v majetkoprávních vztazích k nemovitostem. Příděly konfiskované půdy, revize první pozemkové reformy a druhá pozemková reforma, vznik JZD s následnými hospodářsko-technickými úpravami pozemků a nově definované právní vztahy způsobily takové změny, ţe stávající aparát katastrálních úřadů nestačil vést evidenci v souladu se skutečností. Nový občanský zákoník č. 141/1950 Sb. způsobil nesoulad katastrálního operátu s pozemkovými knihami a vytvořil nové uţívací vztahy k půdě. Vznikla potřeba zavést pro kaţdý zemědělský, zahradnický, lesní nebo jiný závod společnou evidenci všech druhů pozemků bez ohledu na katastrální území. Evidencí se měly zabývat především místní národní výbory. Ty určily pro kaţdý takový závod tzv. závodový list, v němţ byly uvedeny výměry jednotlivých druhů pozemků podle přiznání drţitelů. Výměry byly většinou odhadnuty a tak docházelo v evidenci k velkému úbytku půdy. Nedostatky měla odstranit tzv. štítková akce, která byla zahájena v roce 1952 pod vedením ONV (Okresní národní výbor). Za pomoci srovnání závodových listů s katastrálním operátem měly místní národní výbory sestavit evidenční lístky. Zemědělská půda kaţdého závodu byla zapsána na jeden děrný štítek. Většina údajů byla opětně získána na základě přiznání uţivatelů a tak se ani tato akce neosvědčila. V roce 1954 byl vnesen do evidence určitý řád. Metodické vedení bylo svěřeno okresním měřickým střediskům, vzniklým z katastrálních úřadů. Výměry se jiţ zjišťovaly z pozemkových map, návrhů přídělů apod. Přírůstek zemědělské půdy činil 330 tis. ha. Uvedené práce probíhaly velmi urychleně a tím nebylo moţné vykonat důkladnější místní šetření a zaměření změn. (Vitásková, 1996) V roce 1956 vzniká Ústřední správa geodézie a kartografie (ÚSGK), jakoţto ústřední orgán státní správy na poli zeměměřictví a evidencí půdy, výzkumů, budování polohových základů atd. V témţe roce vydává komunistická vláda usnesení č. 192 ze dne , které ukládalo zaloţení Jednotná evidence půdy (JEP), v níţ byly přednostně evidovány uţívací vztahy k pozemkům na rozdíl od evidencí předchozích. Operát JEP tedy neslouţil k prokazování majetko-právních vztahů k nemovitostem. 23

24 Slouţil především pro plánování zemědělské výroby a jako podklad pro hospodářkotechnické úpravy pozemků. V souladu s vládním usnesením bylo rozhodnuto vytvořit základní technický podklad JEP, tedy mapu. Dále pak operát JEP bude udrţován v souladu se skutečným stavem, bude vyhotoven zcela nový operát JEP. K nejdůleţitějším částem operátu náleţí: a) pozemková mapa otisk katastrální mapy v souvislém zobrazení, příp. mapy scelovací nebo přídělové, b) evidenční listy zakládané pro kaţdého uţivatele zvlášť, c) soupis parcel, d) sumarizační výkazy. 5.3 Evidence nemovitostí Jelikoţ se v JEP zanedbávaly vlastnické vztahy a praxe ukázala, ţe i v socialistickém hospodářství je třeba ochrany vlastnictví, byla stanovena zákonem z č. 22 Sb. o evidenci nemovitostí nová úprava evidence. (Vitásková, 1996) Předmětem evidence jsou nejen uţívací, ale i vlastnické vztahy. Vlastnictví bylo prokazatelné jen na základě řádně registrovaného nabývacího titulu u státního notáře, tzn. ţe zápis v Evidenci nemovitostí neměl intabulační (právotvorný) charakter. Vlastnické vztahy se zakládaly ve dvou etapách: a) na základě došlých listin na Středisko geodézie (SG), b) komplexní zakládání právních vztahů k nemovitostem (PVN), tzn. došlé listiny + místní šetření + vyuţití údajů Pozemkového katastru. Evidence se vedla pro kaţdou obec dle katastrálních území. Jedna obec mohla mít i více katastrálních území, v jednom katastrálním území nemohlo být více obcí. Obsahem evidence nemovitostí byly veškeré nemovitosti s uvedením druhů pozemků (kultur), výměr a způsobu uţívání, dále vlastnické vztahy, správa národního majetku, právo osobního uţívání pozemků, omezení vlastnických práv a jiné skutečnosti Operát evidence nemovitosti obsahoval: - měřičský operát, - písemný operát, - sbírku listin, - sumarizační výkazy. 24

25 6 SITUACE PO ROCE 1989 RESTITUČNÍ ZÁKONY Pojem restituce znamená obnovení původního stavu. Po r se tak označuje proces, v němţ jsou napravovány některé majetkové křivdy. Do skupiny restitučních předpisů patří nejdříve přijaté speciální restituční zákony, na jejichţ základě došlo k navrácení majetku úzkému okruhu právnických osob (tělovýchovným organizacím, řeholním řádům, kongregacím a olomouckému arcibiskupství - v případě církevních osob šlo pouze o navrácení přesně specifikovaných nemovitostí). První obecný restituční předpis byl přijatý na podzim 1990 (zákon č. 403/1990 Sb.), podle něhoţ mohly ţádat fyzické a soukromé právnické osoby vydání věcí, které jim byli odňaty podle speciálních právních norem v 50. a 60. letech. Pokud byly takto odňaté stavby zdemolované, předpis zakládal právo na finanční náhradu. Oprávněnou osobou mohl být jak občan ČSFR, tak i cizinec, dříve čs. občan. Dalším restitučním předpisem byl zákon o mimosoudních rehabilitacích (zákon č. 87/1991 Sb.). Jeho přijetí předcházela parlamentní diskuse o významu restitucí v privatizačním procesu. Nakonec převládla myšlenka o tom, ţe navrácení majetku původním vlastníkům (ev. jejich právním nástupcům) je jednou z nejrychlejších metod privatizace. Podle tohoto zákona byly vydávány věci, které v tzv. rozhodném období (po 25. únoru 1948) přešly do vlastnictví státu některým ze stanovených důvodů (např. znárodněním, vyvlastněním, darováním v tísni, kupní smlouvou uzavřenou v tísni za nápadně nevýhodných podmínek). Samostatně byly řešeny restituční záleţitosti v zemědělství, a to zákonem č. 229/1991 Sb. Specifika této oblasti byla dána pokřivením vlastnických vztahů v období kolektivizace (vytváření zemědělských druţstev). Proto došlo současně s navrácením pozemků také k poskytování náhrad za mrtvý a ţivý inventář, který byl v průběhu zdruţstevňování vnesen do zemědělských druţstev. 25

26 7 KATASTR NEMOVITOSTÍ Od došlo ke změnám v dosavadní evidenci nemovitostí a současně návratu některých principů z doby existence bývalých pozemkových knih a pozemkového katastru. Od tohoto dne vstoupil v platnost soubor zákonů, který tvoří federální zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, zákony České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) a č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech. Katastr je soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. (Toman, 1995) 26

27 8 VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ VE VYBRANÉM KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ RAKVICE 8.1 Historie obce V prvé polovině 13. století byly Rakvice majetkem zeměpanským, v roce 1248 daroval Oldřich Korutanský jistý majetek v Rakvicích čejkovickým templářům, v 13. a 14. století zde byla dědičná rychta. Sídlil zde Sulík z Radkova, Jan z Kořimě, Vilém z Pernštějna. Na konci 15. století byly Rakvice jiţ v rukou pánu z Lipé a od r náleţely k panství hodonínskému. V roce 1527 Jan z Lipé znovu potvrdil obecní privilegia a daroval obci i rybník pod rybníkem Trkmanským. Dalšího potvrzení výsad se obci dostalo v letech 1543 a 1560, ale zvláště v roce 1651, kdy získala právo vinného šenku. V roce 1540 se v Rakvicích usídlili Novokřtěnci (habáni). Jan z Lipé jim dal do nájmu Svobodný dvůr (který byl na místě bývalé školy na návsi) a ladem leţící půdu. Kolem dvora si vystavěli typické habánské podsklepené domy, sklepy spojené mezi sebou a s hlavním dvorem. Ţádny z těchto domů na návsi se nedochoval, zachovalo se však několik sklepů. Habáni museli odejít z Rakvic kolem roku Na počátku 17. století (před třicetiletou válkou) byly Rakvice městečkem. Bylo zde 102 domů (70 půllánu, 7 čtvrtlánů a 25 domů bez polí). Po třicetileté válce byly Rakvice zničeny, celá ves vyhořela, v letech bylo osídleno pouze 5 půllánů, většina obce byla v sutinách, pole neobdělaná. Na přelomu 17. a 18. století, kdy drţeli hodonínské panství Lichtenštejnové, došlo k obnově hospodářství i k osázení zpustlých vinic. V roce 1707 byla vydána pro Rakvice Práva horská. Tato listina měla 66 článků a určovala práva vlastníků vinohradů. V roce 1605 byl rakvický kostel vojsky Štěpána Bočkaje zničen, zůstala jen věţ. V roce 1700 byl kostel obnoven a zasvěcen Janu Křtiteli, v roce 1875 byl rozšířen. Hřbitov v obci byl od roku 1487 kolem kostela, od roku 1784 je nový hřbitov za vesnicí k Přítlukám. Škola se připomíná v obci jiţ v roce 1691, v roce 1882 byla postavena škola na náměstí. Obecná škola v Rakvicích vešla do veřejného podvědomí 26. května 1936, kdy při školním výletě na Pálavu utonulo, při převrhnutí pramice na Nových mlýnech, 31 rakvických dětí. 27

28 Hospodářskému rozvoji značně napomohlo vybudování ţeleznice z Břeclavi do Brna v r Od roku 1850 obec administrativně příslušela k soudnímu okresu Hustopečskému, po roce 1949 okresu Břeclav, matrika je od roku 1777, pozemkové knihy od roku Obecní pečeť se znakem raka a hroznu vína byla uţívána jiţ v roce Mezi dvěma světovými válkami patřily Rakvice katastrální rozlohou k největším obcím hustopečského politického okresu. V roce 1920 měl jejich katastr plošnou výměru ha a 14 a, z čehoţ připadalo na ornou půdu 1282 ha a 24 a, Obrázek č. 6 : Pohlednice se snímky Rakvic. 40. léta. Archiv R. Průdka na vinice 23 ha a 32 a, na zahrady 28 ha a 4 a, na louky 411 ha a 17 a, na pastviny 4 ha a 10 a, na lesy 23 ha a 55 a, na stojaté vody 192 ha a 50 a, jakoţ i na zastavěnou plochu 173 ha a 23 a. ( Břečka, 2003) Tabulka č. 1: Srovnání vyuţití půdy z roku 1920 a 2011v k.ú. Rakvice rozloha orná rok vinice zahrady louky lesy sady pastviny stojaté TTP (ha) půda vody , ,24 23,32 28,4 411,17 23,55 0,0 4,1 192,5 173, ,8 1697,8 146,1 16 8,4 19,5 0,5 5,7 197,1 37,1 28

29 8. 2 Popis katastrálního území Území k.ú. Rakvice o rozloze 2178 ha leţí ve střední části okresu Břeclav při státní silnici II. třídy Brno Břeclav. Reliéf je na jihu rovinatý, na severu zvlněný. Obec je rozloţena podél dvou na sebe kolmých státních silnic ve tvaru písmene T. Obec Rakvice sousedí s obcemi Velké Pavlovice, Velké Bílovice, Podivín, Lednice, Přítluky a Zaječí. Klimatické poměry zájmového území jsou silně modifikovány orografickou situací. Dominance letních sráţek je zdůvodňována polohou oblasti na rozhraní oceánického a kontinentálního klimatu. Roční úhrn sráţek je 516 mm. Průměrná roční teplota je 9,2. Podle biogeografického členění České republiky patří řešené území do podprovincie Panonské. Severní část biografického regionu Hustopečského, jiţní do Dyjsko-moravského. Reliéf na severu je zvlněný na jihu naopak s četnými terénními depresemi. Ve vyuţití území převaţuje orná půda a vinice, která zabírají 84,6 % z rozlohy k.ú. Lesní porosty jsou pouze na jiţním okraji katastru. Jedná se o listnaté lesy luţního charakteru. Rakvice jsou zařazeny mezi středisková sídla místného významu. Jsou střediskem osídlení místního významu pro obce Přítluky, Zaječí, Nové mlýny a osadu Trkmanice. Střediskem osídlení obvodního významu je okresní město Břeclav. 8.3 Vybraná část z k.ú. Rakvice Pozemky, které jsem si vybrala, pro mou práci, se nacházejí v území nazývané Kozí horky. Toto území má výměru 47,5 ha viz. obr. č. 8. Západní hranici zde tvoří hranice mezi obcemi Rakvice a Přítluky. Východní část zájmového území navazuje na místí zástavbu. Na severní častí je ohraničeno viničními tratěmi Krefty, Nad kozí horky a Kopce. Jedná se ve větší míře o vinice obhospodařované soukromými vlastníky. 29

30 Obrázek č. 7: Mapa Rakvic a okolí Tabulka č. 2 : Přehled současného stavu vybraného území dle KN Parcelní číslo KN Výměra (m2) Číslo LV Druh pozemku 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 2300/ vinice 30

31 Obrázek č. 8 : Výřez z ortofotomapy současného stavu vybraného území M 1:

32 Obrázek č. 9: Výřez z katastrální mapy současného stavu vybraného území M 1:

33 8. 4 Vývoj vlastnických vztahů Vývoj vlastnictví parcely č. 2300/75 dle KN, LV č a knihovní vložka č. 50 Dle kupní smlouvy ze dne 2. února 1888 vkládá se právo vlastnické pro Ivana Straku jednou polovici a Františku Strakovou téţ jednou polovicí. Na základě odevzdací listiny ze dne 8. května 1892 vkládá se na jednou polovicí Ivana Straky právo vlastnické v prospěch Františky Strakové. Na základě právního přiřknutí ze dne 6. února 1897 vkládá se právo vlastnické v prospěch Anny Vtiltové. Základem odstupní smlouvy z 12. listopadu 1907 vkládá se právo vlastnické pro Josefa Bílka. Dle kupní smlouvy ze dne 9. ledna 1928 vkládá se právo vlastnické pro Annu Strakovou. Na základě rozhodnutí státního notářství v Břeclavi ze dne 20. května 1951 ve věci projednání dědictví po Anně Vajbarové, roz. Strakové, zapsané jako výlučným vlastníkem parcely č v knihovní vloţce č. 50, nabývá vlastnictví Jarmila Ţďarská. Kupní smlouvou ze dne 15. listopadu 1993 stává se po Jarmile Ţďarské vlastníky Stanislav a Věra Průdkovi, jakoţ to společné jmění manţelů (SJM). Vývoj vlastnictví parcely č. 2300/76 dle KN, LV č a knihovní vložka č. 51 Na základě odevzdací listiny ze dne 31. srpna 1866 bylo uděleno právo vlastnické ve prospěch nezletilé Majdaleně Křivánkové. Další průběh obrázek č. 10. Podle odstupní smlouvy ze dne 3. října 1924 vkládá se právo vlastnické pro nezletilého Josefa Průdka k jedné šestině, nezl. Boţenu Průdkovou k 1/6, nezl. Libuši Průdkovou k 1/6, nezl. Veroniku Průdkovou k 1/6, nezl. Marii Průdkovou k 1/6 a nezl. Petra Průdka k 1/6. Vše doloţeno zápisem v knihovní vloţce č. 51 pozemkové knihy 33

34 Obrázek č. 10: Kopie listu A z pozemkové knihy, vloţka č. 51 Dle odstupní smlouvy ze dne 26. května 1969 se vlastnické právo vkládá manţelce Janě Průdkové. Na základě rozhodnutí státního notářství v Nových Zámkoch o dědictví po Janě Průdkové ze dne 12. března 1991 došlo k rozdělení majetku na dvě stejné poloviny. Vlastnické právo nabývá Václav Průdek a Veronika Šamšonová roz. Průdková. Dle darovací smlouvy ze dne 21. února 2003 se vlastnické právo vkládá na Maršálkovou Květuši. Na základě darovací smlouvy ze dne 19. dubna 2008 se vlastnické právo vkládá na jednu třetinu na Josefa Maršálka. Zbylé dvě třetiny zůstávají minulé a současné majitelce Květuši Maršálkové. Vývoj vlastnictví parcely č. 2300/77 dle KN, LV č. 110, knihovní vložka č. 675 Na základě smlouvy ze dne 6. května 1834 bylo uděleno právo vlastnické ve prospěch Jana Štefky. Dle odstupní smlouvy ze dne 19. srpna 1896 se právo vlastnické vkládá pro nezletilou Terezii Štefkovou. Na základě křestního listu a oddacího listu ze dne 11. února 1907 se poznámky nezletilosti vymazuje a poznamenává se, ţe Terezie Štefková jest provdaná Obhlídalová. 34

35 Podle odstupní smlouvy ze dne 10. července 1936 vkládá se právo vlastnické, jehoţ nabyl Tomáš Obhlídal. Jelikoţ v 50 letech nebyla povinnost zápisu do PK a byla za úplatu, tak poslední vlastník je zaznamenaný Tomáš Obhlídal. Františka Obhlídalová je podle usnesení státního notářství v Břeclavi ze dne 23. dubna vlastníkem uvedené parcely. Uzavření kupní smlouvy mezi Františkou Obhlídalovou a manţeli Milanem a Zdeňkou Krůzovými ze dne 22. srpna 1966 zapsanou jako role stávají se vlastníky manţele Krůzovi. Ludínová Marie (roz. Krůzová) vlastnických práv nabyla smlouvou o převodu nemovitostí darovací smlouvou ze dne 27. března 1991 od jejich rodičů. Vývoj vlastnictví parcely č. 2300/78 dle KN, LV č. 989 a knihovní vložka č. 698 Na základě kupní smlouvy ze dne 12. března 1877 bylo uděleno právo vlastnické ve prospěch Cyrila Sterka. Na základě odevzdací listiny ze dne 24. června 1894 se právo vlastnické vkládá ve prospěch Františky Zachové. Podle odstupní smlouvy ze dne 14. července 1933 vkládá se právo vlastnické Konstantinu Zachovi. Podle odstupní smlouvy ze dne 19. února 1948 vkládá se právo vlastnické na nezletilého Vladimíra Zacha. Dne 28. září 1948 vymazuje se poznámka nezletilosti Vladimíra Zacha. Podle státního notářství v Břeclavi na základě rozhodnutí o dědictví po zesnulém Vladimírovi Zachovi ze dne 23. listopadu 1981 stává se vlastníkem dcera Ludmila Jilčíková. Vývoj vlastnictví parcely č. 2300/79 dle KN, LV č. 988, knihovní vložka č. 698 Na základě kupní smlouvy ze dne 12. března 1877 bylo uděleno právo vlastnické ve prospěch Cyrila Sterka. Na základě odevzdací listiny ze dne 24. června 1894 se právo vlastnické vkládá ve prospěch Františky Zachové. 35