VYBRANÁ TÉMATA 16/2011. Turecké parlamentní volby Klára Kabická

Transkript

1 VYBRANÁ TÉMATA 16/2011 Turecké parlamentní volby 2011 Klára Kabická červenec 2011

2 Vybraná témata 16/ Obsah: ZÁKLADNÍ RYSY TURECKÉHO POLITICKÉHO SYSTÉMU... 2 STRANICKÝ SYSTÉM... 4 HLAVNÍ POLITICKÉ STRANY... 5 PROCES TRANSFORMACE ÚSTAVY... 6 CHARAKTERISTIKA VOLEBNÍ KAMPANĚ... 9 VOLBY DO VELKÉHO NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ TURECKA SITUACE PO VOLBÁCH ZDROJE: Základní rysy tureckého politického systému Republika Turecko je parlamentní demokracie, počátky existence státu se datují k Republika Turecko byla prvním státem s republikánským zřízením v islámském světě a také jediným nezávislým turkickým státem do rozpadu SSSR. 1 Na základě tradičního vzorce dělby moci je výkonná moc rozdělena mezi prezidenta a radu ministrů (vládu), v čele které stojí její předseda. Díky ústavní novelizaci z roku 2007 je prezident volen přímou volbou na pětileté funkční období. 2 Prezidentem je od srpna 2007 Abdullah Gül. Abdullah Gül je prvním prezidentem státu, založeného na výrazných sekulárních principech, který se ve své minulosti hlásil k islámu a působil v islámských politických stranách. 3 Institut tureckého prezidenta je od dob Atatürka historicky vnímán jako přední instituce sekularismu a jeho garance, tudíž volba Abdullaha Güla byla přijímána velice rozporuplně. Ústavně jsou tureckému prezidentovi přiděleny spíše symbolické pravomoci. Jmenuje premiéra i ministry, má právo suspenzívního veta, možnost nechat zákon přezkoumat ústavním soudem a rozpouští parlament. Předseda vlády má ústavně dané větší pravomoci než prezident a je hlavou výkonné moci. Premiérem Republiky Turecko je už po třetí volební období Recep Tayyip Erdoğan. 4 Zákonodárnou moc turecká ústava svěřuje jednokomorovému zákonodárnému orgánu s názvem Velké národní shromáždění Turecka. Podoba volebního systému Turecka pochází z roku 1982, kdy armáda vybudovala nový politický systém za pomoci přeměny ústavy a volebního zákona. 5 Vojenská vláda odůvodňovala nastavení volebního systému jako 1 Pirický, Gabriel. Turecko. Praha: Libri, 2006, str Až do roku 2007 byl prezident volen parlamentem na 7let. Turkish election, : The Electoral System Part 1, dostupné z [ ]. 3 BBC News, : Turkey country profile, dostupné z: [ ]. 4 Özbudun, Ergun-Gençkaya, Ömer. Democratization and the Politics of Constitution-Making in Turkey. 1st ed., Budepest: Central European University Press, 2009, str Například byla zrušena druhá komora zákonodárného shromáždění (Senát), upraveno kvorům potřebné pro zvolení předsedy Velkého národní shromáždění Turecka či větší pravomoci byly přiznány exekutivě. Ministry of Foreign Affairs, Constitution of the Republic of Turkey, dostupné z: 2

3 Vybraná témata 16/ prospěšné pro sestavení stabilní a efektivní vlády. Turecký volební systém do Velkého Tureckého národního shromáždění je klasifikován jako listinný proporční systém. Turecké kandidátní listiny jsou přísně vázané 6 a jsou vytvářeny stranickými lídry. Poslanci jsou voleni na 4 roky a celkově je jich 550. Administrativně se Turecko dělí na 81 provincií. Každá provincie je dále dělená na okresy, kterých je celkově 923. Pro volební účely se z každé provincie rekrutuje alespoň jeden poslanec. Další mandáty jsou proporčně rozdělovány v rámci provincií a zohledňují počet jejich obyvatel. Provincie, které přidělují do 18 mandátů, jsou považovány za jeden volební obvod, provincie s přidělovanými mandáty jsou rozděleny do dvou volebních obvodů, provincie s více než 35 mandáty jsou rozděleny do 3 volebních obvodů. Pro převod hlasů na mandáty je použita metoda volebních dělitelů, konkrétně D Hondtův dělitel. Počet hlasů pro každou stranu je vydělen pomocí řady dělitelů celých čísel. 7 Poté dojde k seřazení podílů podle velikosti a mandáty jsou stranám přiděleny postupně podle jejich dosažených výsledků. 8 Charakteristickým znakem tureckého volebního systému je 10% volební klauzule na celostátní úrovni, zavedená v roce 1983 vojenským režimem ve snaze omezit fragmentaci systému. Klauzuli musí strany překročit pro postup do skrutinia, ve kterém dochází k přerozdělování mandátů. Turecký volební systém má ale další bariéru i na regionální úrovni, kdy v rámci obvodu za který poslanec kandiduje, musí strana klauzuli překročit také. 9 Klauzule je oproti evropským standardům velice vysoká. Může tedy docházet k velkým disproporcím v rámci přerozdělování mandátů. 10 Znevýhodňované malé strany podaly stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, ten sice zohlednil velký propad hlasů u voleb z roku 2002, ale dále konstatoval, že volby 2007 a podreprezentace menších stran je v normě. Navíc soud zohlednil možnosti zvýhodňující regionální uskupení. 11 Kromě překročení 10% klauzule musí politická strana dále splnit následující podmínky: sestavit plnou kandidátní [ ] a Středoevropské politické studie, Pešková, Adéla, Turecké parlamentní volby kontinuita či diskontinuita?, dostupné z: [ ] a Turkish election, : The 10% threshold historical overview and the European Court of Human Rights, dostupné z: [ ]. 6 Volič není oprávněn zasahovat do pořadí kandidátů pomocí preferenčního hlasování, mandáty jsou tudíž přerozděleny podle pořadí, jež určila strana a volič nemůže ovlivnit konkrétní personální složení zákonodárného orgánu.. Chytilek, R. et al.: Volební systémy. 4.vydání, Praha: Portál, 2009, str ,2,3,4 až n, kde n je počet přidělovaných mandátů. 8 Chytilek, R. et al.: op.cit., str. 349 a OSCE.org , Republic of Turkey. Early parliamentary elections, dostupný z: [ ] a Turkish election, : The Electoral System Part 2, dostupné z: 1-2/ [ ].. 9 Diamond, Larry-Gunther, Richard (eds). Political Parties and Democracy. Maryland: Johns Hopkins University Press, 2001, str. 240 a Fruits & Votes, Shugart. Matthwe, , Is Turkey s electoral systém democratic?, dostupné z: [ ]. 10 K velkému propadu hlasů došlo například ve volbách v roce Celkově propadlo v procentu 45,3% volebních hlasů ( 14,5 milionů hlasů). Ve volbách v roce 2007 propad činil celkově 13,1%. Turkish election, : The 10% threshold historical overview and the European Court of Human Rights, dostupné z: [ ]. 11 Mezi soudci na tomto bodu nepanovala shoda, menšina označila tyto možnosti regionálních skupin spíše jakési,,obcházení. Turkish election, : The 10% threshold historical overview and the European Court of Human Rights, dostupné z: [ ]. 3

4 Vybraná témata 16/ listinu alespoň v 1/2 provinciích a v 1/3 krajů v rámci těchto provincií a nominovat minimálně dva kandidáty pro každé parlamentní křeslo alespoň v 1/2 provinciích. 12 Turecký volební systém zvýhodňuje větší strany a naopak znevýhodňuje strany s regionální podporou, zejména se jedná o kurdské strany na východě a jihovýchodě Turecka. Volební systém však umožňuje těmto minoritám účastnit se procesu volby jako nezávislí kandidáti, kteří podle zákona mohou 10% celostátní klauzuli obejít a stačí jim zisk dostatečného počtu hlasů nad 10 % v konkrétním obvodě. Dále se mohou minoritní skupiny vyhnout znevýhodnění plynoucí z nastavení tureckého volebního systému tím, že se přidají na kandidátní listinu jiné politické strany. 13 Hlasování v parlamentních volbách je podle zákona povinné, případná neúčast se trestá pokutou. Aktivní volební právo mají všichni turečtí občané od 18. let s výjimkou těch, kteří byli odsouzeni za spáchání trestného činu či jsou nesvéprávní. Pasivní volební právo je nyní nastaveno na hranici 25-ti let, kdy bylo v rámci reformy volebního zákona v roce 2007 sníženo z let 30-ti. 14 Stranický systém Po získání nezávislosti Republiky Turecko vznikly dvě politické strany: Pokroková republikánská strana a Republikánská lidová strana (CHP). V roce 1925 se prosadil autoritářský politický systém prezidentské diktatury a v roce 1931 se Republikánská lidová strana (CHP) stala oficiálně jediným politickým subjektem v Turecku. Po 2. světové válce se projevila široká nespokojenost obyvatel s vládou této strany. V roce 1946 se od ní pod vlivem vnitřních neshod odštěpila část členů, kteří založili Demokratickou stranu (DP). Další významnou stranou se stala Republikánská strana (RPP). Stranické spektrum této doby bylo pod vlivem stran s centristickými tendencemi, kdy se Demokratická strana (DS) profilovala jako středo-pravicová strana a Republikánská strana (RPP) jako středo-levicová strana. 15 Na počátku 70. let skončila existence systému dvou stran a započala jeho fragmentace a polarizace. 16 Nejvýznamnější stranou se stala Strana Spravedlnosti (AP). V období vládly velice slabé koaliční vlády a systém byl velmi nestabilní. Armáda se rozhodla tuto situaci vyřešit tím, že pomocí ozbrojených prostředků převzala moc v zemi a snažila se systém,,zbavit všech negativních vlivů politických stran označených za viníky krize. 17 Už v roce 1983 ale dochází k liberalizaci systému za vlády Turguta Özala a v roce 1987 byl zrušen ústavní článek, který na deset let zakazoval předsedům starých politických stran účastnit se politiky. 18 Na počátku 90. let se systém stal nejvíce fragmentovaným 12 OSCE.org , Republic of Turkey. Early parliamentary elections, dostupný z: [ ] a Fruits & Votes, Shugart. Matthwe, , Is Turkey s electoral systém democratic?, dostupné z: [ ]. 13 Turkish election, : The Electoral System Part 2, dostupné z: [ ] a Turkish election, 7.6,2011: The 10% threshold today a Kurdish issue, dostupné z: [ ]. 14 Středoevropské politické studie, Pešková, Adéla. Turecké parlamentní volby kontinuita či diskontinuita?, dostupné z: [ ]. 15 Diamond, Larry-Gunther, Richard (eds).: op. cit.,str a Pirický, Gabriel.: op. cit., str Pirický, Gabriel.: op. cit., str Pirický, Gabriel.: op. cit., str Pirický, Gabriel.: op. cit., str

5 Vybraná témata 16/ v historii a to i přes existenci 10% uzavírací klauzule, a započalo také opouštění centristické politiky dominující v Turecku od 40. let a ideologické zakotvenosti. 19 Rok 2002 znamenal pro Turecko velkou obrodu stranického spektra, kdy se voliči rozhodli nepodpořit strany dominující v 80. a 90. letech. Důvodem byla jejich zkorumpovanost, špatná ekonomická politika a neefektivní řešení problémů. Do parlamentu se nedostaly: Strana demokratické levice (DSP), Vlastenecká strana (ANAP), Strana národního hnutí (MHP), Strana blaženosti (SP) a Demokratická lidová strana (DEHAP). Zastoupení v parlamentu získaly jen Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), považovaná za symbol nové a odlišné politiky, a Republikánská lidová strana (CHP) - hlavní opoziční síla v zemi. Vůbec poprvé od 80. let tedy došlo k vytvoření jednobarevné vlády. Ve volbách v roce 2007 nastavená politika pokračovala, ale mandáty získala i Strana národního hnutí (MHP) a Demokratická levicová strana (DSP). 20 Nízká fragmentace systému se udržela i po volbách v roce Dominantním rysem tureckého stranického spektra je to, že na něm mohou působit pouze strany odpovídající principům kemalismu, který je součástí oficiální politické kultury. V postupném pronikání islamistických principů do systému se čím dál častěji objevují střety o soužití laického státu a islámu. 21 Ústavně má dohlížet na zachování sekulárních principů Ústavní soud. Procesy rušení stran jsou v Turecku poměrně běžné. Nevyhnuly se v roce 2008 ani Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP), ale Ústavní soud, mimo jiné i pod tlakem zahraničních autorit, rozhodl stranu ponechat. 22 Hlavní politické strany Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP): Strana byla založena a navazuje na rozpuštěnou Stranu ctnosti (FP). Předseda strany je od jejího založení Recep Tayyip Erdoğan. Od roku 2002, kdy vyhrála své první parlamentní volby a začala provádět důležité ústavní a demokratické reformy, je nejsilnější stranou v zemi. 23 Strana vznikla z islamistického politického hnutí, ale důrazně se zavázala nevyužívat islám pro politické účely. Distancuje se od ideologické politiky. Sama sebe identifikuje jako středopravou stranu s úzkou vazbou na odkaz Adnana Menderese a Turguta Özala. Je to strana proevropská, vyznávající západní demokratické hodnoty, tolerantní k odlišnostem, hlásící se ke konzervativní agendě 24 a liberálním tržním principům v ekonomii. 25 Republikánská lidová strana (CHP): Je historicky nejstarší politická strana v rámci Republiky Turecko a byla založena v roce 1923 jako Strana lidová. Jejím zakladatelem je Mustafa Kemal Atatürk, který jí vtisknul hlavní prvky 26, na kterých stojí až dodnes: 19 Diamond, Larry-Gunther, Richard (eds).: op. cit.,str Středoevropské politické studie, Pešková, Adéla, Turecké parlamentní volby kontinuita či diskontinuita?, dostupné z: [ ]. 21 Pirický, Gabriel.: op. cit., str Euroactiv.cz, Cupalová, Marcela, , Proces zrušení vládní Strany Spravedlnosti a rozvoje v Turecku, dostupné z: 23 Vláda Strany spravedlnosti a rozvoje prosadila například rozšíření práv demonstrantů, kurdština začala být používaná v médiích, snaha o odstraňování omezí tisku. Samozřejmě problematická je implementace těchto kroků v praxi. Pirický, Gabriel.: op. cit., str Konzervatismus chápou jako koncept, jež se skládá z muslimských, tradiční a dokonce i liberální principů. Yavuz, Hakan. Secularism and Muslim Democracy in Turkey. New York: Cambridge University Press, 2009, str Yavuz, Hakan: op.cit.,str Tzv. principy kemalismu. 5

6 Vybraná témata 16/ republikanismus, nacionalismus, populismus, etatismus, laicismus a republikanismus. 27 Co se týče ideologického spektra, Republikánská lidová strana (CHP) má středolevou orientaci. Ve volebním období byla jedinou opoziční stranou ve Velkém národním shromáždění Turecka. V roce 2007 vytvořila koalici s Demokratickou levicovou stranou (DSP). V současnosti je v parlamentu zastoupená. Jejím předsedou je Kemal Kiliçdaroğlu. Strana národní akce (MHP): Byla založena v roce Od roku 2002 neměla parlamentní zastoupení, v roce 2002 se jí podařilo získat mandáty, ale ve volbách v roce 2011 je opět ztratila. V čele strany stojí Devlet Bahçeli. Strana je svým zaměřením konzervativní, ultrapravicová, ultranacionální a má velice skeptický postoj k Evropské unii, snahám a zapojení Turecka do jejích struktur a negativně se staví také ke kurdské otázce. 28 Strana demokratické levice (DSP): Založena Rahšan Ecevitovou v roce V roce 1999 se straně podařilo vyhrát parlamentní volby a stát se nejsilnější stranou v zemi. V roce 2002, kdy došlo ke klíčové obměně stranického spektra, se jí nepodařilo dostat do Velkého národního shromáždění Turecka. Úspěšněji si Strana demokratické levice (DSP) vedla v roce 2007, kde se jí podařilo získat mandáty jako koaliční partner Republikánské lidové strany (CHP). 29 Jejím předsedou je Masum Türker. Strana je založena na sekularistických, republikánských principech a můžeme jí zařadit ke středo-levicovému politickému spektru. V zahraniční politice podporuje vstup Turecka do NATO a EU. 30 Strana míru a demokracie (BDP): Strana byla založena v roce 2008 a je nástupcem zakázané Strany demokratické společnosti (DTP), která byla napojena na Stranu kurdských pracujících (PKK), považovanou za teroristickou organizaci. V jejím čele stojí Selehattin Demirtaş. 31 Tradičně levicově založená strana zastupuje kurdskou minoritu a její zosobňuje kurdskou problematiku v Turecku. Soustavně vyvíjí úsilí na zastavení všech bojů v oblasti jihovýchodě Turecka, na uzákonění možnosti výuky kurdštiny na školách a užití jazyka ve veřejné sféře a nápravu volebního systému. 32 Proces transformace ústavy Změna ústavy je pro Turecko velice důležitým mezníkem. Evropská unie se v říjnu roku 2005 rozhodla zahájit přístupové rozhovory s Tureckem a jeho přístup spojila právě s novou, demokratickou ústavnou. Rovněž většina tureckých občanů vnímá nutnost transformace ústavy. 33 První ústava v rámci Republiky Turecko byla přijata v roce 1924, v roce 1961 byla nahrazena ústavou vnucenou armádou a v roce 1982 pak byla po dalšími vojenském puči přijatá v pořadí už třetí ústava Republiky Turecko. Ústavy přijaté vojenskou vládou se těšily velice malé politické legitimitě a armáda se u moci po svém puči v roce 1980 neudržela dlouhou dobu. Už 27 Pirický, Gabriel.: op. cit., str Částek, Michal-Janáčková, Alžběta. Turecko-volby Studie Parlamentního institutu [ ]. 29 Pirický, Gabriel.: op. cit., str Částek, Michal-Janáčková, Alžběta. Turecko-volby Studie Parlamentního institutu [ ]. 31 Wikipedia, Peace and Democracy party, dostupné z: en.wikipedia.org/wiki/peace_and_democracy_party [ ]. 32 Turkish election, : The 10% threshold historical overview and the European Court of Human Rights, dostupné z: [ ]. 33 BBC News, , Turkey election: Victorious Erdogan pledges 'consensus', dostupné z: [ ]. 6

7 Vybraná témata 16/ v roce 1983 započala cesta pozvolné liberalizace. Uvolňování nastalo i v případě ústavy. Její první novelizace proběhla v roce 1987, další následovaly v letech 1995, 1999 a Snahou bylo především omezit vliv armády a dostat ji pod kontrolu politiků. Když se v roce 2002 dostala k moci Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), tak proklamovala nejen důležitost západních demokratických hodnot a lidská práva, ale také vládu zákona, kdy mělo dojít ke kompletní změně ústavy z roku V rámci prvního volebního období Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) se jí povedlo v roce 2004 prosadit další novelizace. 35 Konkrétnější snahy strany, které však souvisí s neúspěšnou volbou prezidenta, můžeme pozorovat v roce Volby tureckého prezidenta v roce 2007 se konaly za velkého napětí a nakonec bylo jejich první kolo zrušeno soudem kvůli technickým náležitostem. Prezident Abdullah Güll byl zvolen až Odborníci uvádí, že kořeny této ústavní krize jsou patrné ve sporu sekularistických a islámských principů. V návaznosti na tuto situaci se Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) rozhodla pro změnu ústavního systému premiér Erdoğa požádal ústavní právníky, aby začali s přípravou ústavy v kontextu politiky Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ústavní komise představila návrh ústavy Zakládala se především na zakotvení práv a svobod podle Evropské úmluvy o lidských právech. Podoba ústavy se ale nesetkala s velkým ohlasem. Napadána byla hlavně proto, že dostatečně nereflektovala sekularismus a Atatürkovy stěžejní principy. Celkově tedy nezískala v zákonodárném sboru dostatečnou podporu. 38 Premiér Erdoğa se myšlenky na transformaci systému nehodlal vzdát. Připravovaná novelizace ústavy 39 a změna ve volebním zákoně byly argumentovány jako jediná možnost, jež zabrání další ústavní krizi. Prezident republiky reformní balíček neschválil a jeho veto bylo přehlasováno Velkým národním shromážděním Turecka. Ústavní soud přezkoumal změny ústavy a neshledal je protiústavními. Novelizace byla podrobena referendu, které proběhlo a 68,95 % se vyjádřilo ke změnám souhlasně. 40 Byly přijaty následující změny: prezident Turecka je volen přímo lidem a to na období 5. let, má možnost jednoho znovuzvolení a poslanecký mandát se snižuje z 5. let na 4 roky. 41 Další novelizace ústavy byla naplánována na rok 2010 a prakticky určovala celý politický vývoj Turecka. Vzhledem k tomu, že se blížily parlamentní volby 2011, byly vedeny ostré diskuze o povaze reforem. Balíček novelizací byl do parlamentu předložen na jaře Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) uváděla, že tyto změny jsou velice důležité a posunou Turecko blíže k evropským standardům. Premiér Erdoğan užil slov, že tato reforma je,,milníkem demokracie. K přijetí ústavních dodatků a novelizací došlo v tureckém parlamentu dne Prezident Abdullah Gül schválené změny podepsal Reformní balíček obsahuje celkem 26 článků. 42 Ústava omezuje vliv armády a nezávislost justice, kdy dochází k reorganizaci nejvyššího soudnictví. Ústavní soud a armáda jsou velmi 34 Özbudun, Ergun-Gençkaya, Ömer. Democratization and the Politics of Constitution-Making in Turkey. 1st ed., Budepest: Central European University Press, 2009, str Özbudun, Ergun-Gençkaya, Ömer: op.cit., str Özbudun, Ergun-Gençkaya, Ömer: op.cit., str OSCE.org , Republic of Turkey. Early parliamentary elections, dostupný z: [ ]. 38 Özbudun, Ergun-Gençkaya, Ömer: op.cit., str Novelizace několik článků a přidání nových dodatků. 40 Özbudun, Ergun-Gençkaya, Ömer: op.cit., str English.people.com, , Turkey to hold referendum on constitutional amendment package on Oct. 21, dostupný z: [ ]. 42 BBC News, , Turkish reform vote gets Western backing, dostupné z: 7

8 Vybraná témata 16/ vlivné turecké instituce. Armáda od dob Mustafy Kemala, který z armády udělal nositele ideologie státu, je vnímána jako kontrolní prvek proti šíření islamizace. Armáda provedla převraty v letech 1960, 1971 a 1980, a tedy zásadním způsobem ovlivňuje podobu tureckého státu. Naposledy ukázala armáda svou sílu v roce 2007, kdy chtěla ovlivnit volbu prezidenta a zabránit zvolení Abdullaha Güla. Ten se nakonec prezidentem stal, ale žádný zásah armády neproběhl. 43 V rámci novelizace získala novou podobu Nejvyšší soudní rada, která jmenuje soudce a prokurátory a rozhoduje o disciplinárních opatřeních. Právě tento orgán v minulosti velice často vystupoval proti vládě. Současně se zvýšil počet ústavních soudců z 11 na 17 a část soudců je nově jmenována parlamentem. Dále byla skrze novelizace zredukována oblast činnosti vojenského soudnictví ve prospěch civilní justice, kdy je umožněno soudit v určitých situacích armádní představitele u civilního soudu. Byla zrušena imunita pro vůdce krvavého povstání z roku Jediná část novelizací předložených Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP), která nebyla schválena, je navrhovaná změna článku č. 69, která měla zjednodušit postup při zakazování politické strany. 45 Velké národní shromáždění Turecka neschválilo novelizaci ústavy potřebnou většinou 367 poslanců, pro návrh úpravy ústavy hlasovalo 336 poslanců, proti bylo 72. Poněvadž byl ale počet souhlasných hlasů vyšší než 330, bylo možné dále pokračovat v legislativním procesu a postoupit předkládaný zákon o změnách v ústavě občanům k referendu. 46 Referendum bylo mohutně podporováno premiérem, který po celé zemi přesvědčoval voliče o jeho důležitosti. Schválení změn bylo do značné míry vnímáno také jako hlas důvěry pro nadcházející parlamentní volby Referendum o reformním balíčku v rámci ústavy se uskutečnilo dne Pro 26 reformních článků ústavy hlasovalo 58 % voličů, proti bylo 42 %. Celková účast hlasujících byla 78%. 47 Podporu vládní straně ve věci změny ústavy vyjádřila i nově vzniklá organizace Civilian Solidarity Platform (SDP), sdružující 402 tureckých nevládních organizací. Připravované změny jsou podle tureckých nevládních organizací vítané, avšak nepředstavují komplexní řešení. Požadují celkovou změnu ústavy. Jisté pochybnosti, související se změnou ústavy vyplývají z obavy před koncentrací moci do rukou premiéra. Premiér Erdoğan je považován za velmi mocného politika. Obava tedy plyne z možných autoritářských tendencí a zneužití reformy. 48 Zahraniční media i politici uvítali přijetí novelizací slovy, že Turecko se nyní blíží k přijetí do EU díky tomu, že deklaruje svůj odstup od vojenské éry z 80. let. 49 Kritici ústavních změn uvádějí, že povedou ke zvýšení napětí mezi sekulární elitou a islámskými politickými představiteli. Strana národního hnutí (MHP) je hlavní odpůrce 43 BBC News, , Turkish reform vote gets Western backing, dostupné z: 44 BBC News, , Turkish reform vote gets Western backing, dostupné z: 45 BBC News, , Turkey's constitutional referendum, dostupné z: [ ]. 46 Todayszaman.com, , Pro-democracy NGO calls reform package a major step for democracy, dostupné z: [ ]. 47 BBC News, , Turkey backs constitutional ganges, dostupné z: [ ]. 48 BBC News, , Turkey election: Victorious Erdogan pledges 'consensus', dostupné z: [ ]. 49 BBC News, , Turkish reform vote gets Western backing, dostupné z: 8

9 Vybraná témata 16/ novelizace a transformace ústavy celkově, kdy podle strany dojde ke zpolitizování soudnictví. Ostatní strany si přejí změnu ústavy posilující demokratické principy. 50 Republikánská lidová strana (CHP) není proti transformaci ústavy, ale nesouhlasí s obsahem, jež mu chce dát Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), jelikož pouze zvýší vliv vládní strany a umožní následnou islamizaci země. Dalšími negativními vlivy podle strany jsou politizace soudnictví a rozdělení společnosti. Republikánská lidová strana (CHP) nechala prověřit reformu ústavy u tureckého Ústavního soudu. Turecký Ústavní soud neanuloval celý balíček reformních novelizací, tak jak to požadovala opozice, ale zrušil platnost a nařídil revizi dvou článků, týkajících se struktury Ústavního soudu a Nejvyšší rady soudců a státních zástupců (HSYK), kdy by prezident země získal větší pravomoci při jmenování členů těchto institucí. Strana míru a demokracie (BDP), i když původně byla proti novelizaci a apelovala na své voliče, aby blokovali referendum, jelikož právě v důsledku snah o novelizaci ústavního systému došlo ke zpomalení reforem ku prospěchu kurdské menšiny, následně před zářijovým referendem změnila svůj postoj a ústavní změny podporovala. Strana bude pomocí nové ústavy usilovat o větší práva pro kurdskou menšinu. 51 Charakteristika volební kampaně Volební kampaň pro Velké národní shromáždění Turecka byla značně vyostřená. Hlavní debata předvolební kampaně se soustředila na otázku změny ústavy. 52 Větší konsenzus mezi hlavními stranami panuje jedině na provádění zahraniční politiky, ale tato oblast nepatřila mezi hlavní témata volební kampaně pro volby Politické strany chtějí usilovat o regionální rozvoj Turecka. Jak Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), tak i Republikánská lidová strana (CHP) uvádějí jako svůj přední bod politického programu vstup Turecka do EU. Proti této politice vystupuje Strana národní akce (MHP). Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP): V rámci své politické kampaně se zaměřila spíše na pozitivně budovaný program, než na napadání ostatních politických subjektů. Její program stál na dvou hlavních bodech: změna ústavy a modernizace země. Recep Tayyip Erdoğan definoval hlavní politiku strany jako koncept služby lidem, kdy má veškerá snaha strany směřovat ke zlepšení životních podmínek lidí. 53 Proto byla kampaň politického uskupení zaměřena na rozsáhlou modernizaci země prostřednictvím dlouhodobých projektů, především ve stavebnictví. Premiér prohlásil, že se Turecko chce touto politickou cestou transformovat mezi 10 největších ekonomik světa. Dalším programovým prvkem byla otázka ženských práv. Erdoğa vyhlásil, že strana musí usilovat o rozšíření počtu poslankyň. Celkem strana nominovala 78 kandidátek a 11 hendikepovaných osob. 54 Volební kampaň strany dále cílila na voliče Strany národní akce (MHP) Turkish election, : The 10% threshold historical overview and the European Court of Human Rights, dostupné z: [ ]. 51 Hurriyetdailynews.com, , Opposition vows to challenge reforms after Turkish president signs package, dostupné z: [ ]. 52 Jednotlivá stanoviska politických stran jsou rozebrána v kapitole Proces transformace ústavy. 53 Yavuz, Hakan: op.cit.,str Paradoxně, jsou v praxi ženská práva vládnou omezena. 55 Todayszaman.com, , Change comes out of candidate lists with 267 deputies out, dostupný z: 9

10 Vybraná témata 16/ Republikánská lidová strana (CHP): Strana jeden rok před parlamentními volbami prodělala vnitřní krizi a jejím následkem byla změna jejího lídra. Kemal Kılıçdaroğlu nahradil ve funkci předsedu strany Denize Baykalu 56 a výrazně se distancoval od předchozího fungování strany a požadoval její celkovou přeměnu. Strana se snažila i o výměnu běžných stranických kandidátů a v určitých oblastech prováděla výběr pro kandidátní listinu primárními volbami. Lidová republikánská strana (CHP) svou kampaň postavila na snahách o zachování sekulárních principů ve státě a ekonomických tématech. Ze všech politických uskupení vedla nejvíce umírněnou agitaci. Oproti kampani v minulém volebním období se více zaměřila na sociální politiku a problémy lidí, kdy programovým bodem bylo zřízení ministerstva rovnosti, které by mělo usilovat o snížení rozdílů mezi oběma pohlavími ve všech směrech. 57 V rámci snahy o zrovnoprávnění žen nominovala strana celkem 109 žen na své kandidátní listiny. Klíčovým prvkem volební kampaně, byl boj s chudobou a projekt sociálního pojištění, který by poskytoval minimálně 600 TL měsíčně pro potřebné rodiny a TL měsíčně pro rodiny s postiženými dětmi a starými osobami v domácí péči. 58 Strana národní akce (MHP): Zaměřila svou volební kampaň a agitaci především proti plánovaným změnám ústavy, dále na očerňování premiéra a vlády a jejich snah o vstřícné kroky vůči kurdské minoritě. Oproti svým konkurenčním stranám neprovedla výměnu straníků a podle předvolebních průzkumů nebylo jisté, zda vůbec překročí požadovanou 10% klauzuli na celonárodní úrovni pro vstup do parlamentu. Dále se snažila vystupovat proti zahraniční politice Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). 59 Strana míru a demokracie (BDP): V rámci volební kampaně propagovala své stěžejní politické principy, spočívající na prosazení větších práv Kurdů, například možnost vzdělávat se ve svém rodném jazyce či větší pravomoci při zajišťování své kontroly a autonomie kurdskému obyvatelstvu. Její volební kampaň měla přinést zpopularizování kurdské otázky. Díky nastavení znevýhodňujícího volebního vyvíjí instituce soustavně činnost na snížení volební kvóty podle evropských standardů na 3 %. Premiér Erdoğa přislíbil, že bude podporovat její snížení na 8 %, avšak během volební kampaně 2011 nevyvinul žádnou aktivitu na podporu tohoto bodu. Strana se rozhodla podle zákona využít možnosti a obejít zmíněnou klauzuli tím, že své kandidáty nominovala jako nestraníky. 60 Volby do Velkého národního shromáždění Turecka Pro parlamentní volby 2011 platily změny ve volebním zákoně z roku 2010 přibližující volební procedury evropským standardům: došlo ke zvýšení bezpečnosti a transparentnosti 56 Nebyl vůbec nominován na kandidátní listinu strany pro parlamentní volby Todayszaman.com, , Change comes out of candidate lists with 267 deputies out, dostupný z: 57 Todayszaman.com, , Change comes out of candidate lists with 267 deputies out, dostupný z: 58 Tosayszaman.com, , CHP expands scope of opposition, AK Party renews vision, dostupný z: 59 Todayszaman.com, , Change comes out of candidate lists with 267 deputies out, dostupný z: 60 Turkishelection, , The 10% Threshold-today a Kurdish issue, dostupné z: 10

11 Vybraná témata 16/ v podobě nových volebních uren a obálek. Usnadněn byl dále proces prokazování totožnosti. Bylo umožněno provádět volební kampaň i 2 hodiny po setmění. Snahy o manipulaci s hlasy a jakákoliv činnost jdoucí proti svobodné možnosti volit byla označena za závažný trestní čin. Nejvítanější změnou bylo snížení hendikepu pro národnostní minority, kdy bylo odvoláno nařízení, postihující provádění volební kampaně v jiném než v tureckém jazyce. 61 Předvolební průzkumy veřejného mínění uváděly, že vítězným subjektem se stane Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), ale hlavní neznámou bylo, zda se jí podaří získat ústavní většinu. Podle předvolebních průzkumů měly volby dopadnout následovně: AKP 46,5%, CHP 26,8%, MHP 10,8%, nezávislý kandidáti za BDP 6,7% a další strany a nezávislí 9,2%. 62 Volby do Velkého národního shromáždění Turecka proběhly dne Volební účast dosáhla rekordního výsledku 84,5 % 63 Rekordně bylo zvoleno 78 žen 64 a celkově jich kandidovalo 257. Přesto však tento počet byl zahraničními médii označen jako nedostatečný. 65 Přes velice vysoký počet politických stran 66, snažících se získat svoje parlamentní zastoupení, se do Velkého národního shromáždění Turecka dostaly dva politické subjekty a nezávislí kandidáti, nominováni Stranou míru a demokracie (BDP). Charakteristickým rysem voleb byla výrazná obměna poslanců, kdy celkem 267 poslanců z volebního období nedostalo příležitost obhájit svůj mandát a nebyli napsáni na volební kandidátní listiny. 67 Vítězem voleb se stala Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) se 49,83 % hlasů a 327 mandáty. To, že premiér Erdoğan nenaplnil mnoho ze svých slibů, 68 ale na druhou stranu prováděl důraznou zahraniční politiku, poskytoval politickou stabilitu a jeho politika dosáhla ekonomické úspěchy, se odrazilo na volebním výsledku strany. Výsledky Tureckých voleb se označují za velice pluralitní. Premiér se stal nejúspěšnějším politikem od dob Atatürka a demokratické éry vůbec, ale na druhou stranu se mu nepodařilo získat dvoutřetinovou většinu 367 křesel, což by mu umožňovalo prosadit samostatně změnu ústavy. Lidová republikánská strana (CHP) získala 25,98 % hlasů a 135 mandátů a zaznamenala za posledních 30 let nejlepší výsledek. Tímto výsledkem se stala nejúspěšnější opoziční stranou. Nezávislí kandidáti, nominovaní Stranou míru a demokracie (BDP), zaznamenali nárůst podpory a získali 36 křesel. Po volbách nezávislí kandidáti vyjádřili snahu přidat se ke Straně míru a demokracie (BDP) a ta ihned oficiálně vyplnila přihlášku na zformování vlastního poslaneckého klubu. Nacionalistická Strana národní akce (MHP) naopak ztratila svou podporu, kdy pro ni hlasovalo pouhých 13,01 % voličů a získala 53 křesel. Celkově obdržela 61 Todayszaman.com, , Novelties arit voters in June 12 elections with new law, dostupný z: [ ]. 62 Podle volební průzkum podle KONDA research and consultancy. Dostupný online z: 63 Volební účast z roku 2007 byla 84,25 %. BBC News, , Turkey election: Victorious Erdogan pledges 'consensus', dostupné z: [ ]. 64 Ve volebním období působilo v parlamentu 46 žen. 65 Todayszaman.com, , Only 257 women listed as MP candidates, dostupný z: [ ]. 66 Kandidovalo 15 politických stran a nezávislí kandidáti. 67 Jedná se o 167 poslanců z AKP, 64 z CHP, 27 z MHP a 8 poslanců ze strany BDP. Todayszaman.com, , Change comes out of candidate lists with 267 deputies out, dostupný z: 68 Místo sjednocení, je jeho politika je charakterizována diskontinuitní tradicí. Dále se v Turecku zvýšila nezaměstnanost. Dalšími problematickými body jeho vlády je vysoká míra korupce, nedostatečné práva menšin či potlačování svobody slova a tisku. BBC News, , Turkey election: Victorious Erdogan pledges 'consensus', dostupné z: [ ]. 11

12 Vybraná témata 16/ o 18 křesel méně než v předchozím volebním období. Parlamentní zastoupení ztratila také Strana demokratické levice (DSP). 69 Výsledky parlamentních voleb 2011: Politická strana Podíl hlasů (v %) Počet mandátů Změna počtu mandátů oproti 2007 Strana spravedlnosti a pokroku (AKP) 49, Republikánská lidová strana 25, (CHP) Strana národní akce (MHP) 13, Nezávislí kandidáti 70 6, Strana blaženosti (SP) 1, Strana lidu (HAS) 0, Velká strana odborů (BBP) 0, Demokratická strana (DP) 0, Strana práva a rovnosti (HEPAR) 0, Strana demokratické levice 0, (DSP) Strana správné 0, cesty ( DYP) Komunistická strana Turecka 0, (TKP) Národní strana (MP) 0, Nacionalistická a konzervativní 0, strana (MMP) Strana práce (EMEP) 0, Liberální demokratická strana 0, (LDP) Zdroj: Yüksek Seçim Kurul Situace po volbách Otázka změny ústavy je klíčová pro budoucí vývoj v Turecku. Premiér Recep Tayyip Erdoğan dal po volbách významně najevo, že souhlasí se zahraničními experty a bude posilovat tureckou demokracii a občanské a politické svobody. Hlavním prvkem je odtržení 69 BBC News, , Turkey election: Victorious Erdogan pledges 'consensus', dostupné z: [ ]. 70 Nominovaní Stranou míru a demokracie (BDP). 12

13 Vybraná témata 16/ se od ústavy z doby vojenského puče. Premiér ale nyní nemá pravomoc implementovat stěžejní bod svého politického programu a tak po svém zvolení deklaroval, že bude usilovat o konsenzus napříč politickým spektrem. 71 Otázka možného koaličního vládnutí se po volbách zdála otevřená. Ještě než započaly vyjednávací procesy a sjednocovací procesy, vypukla politická krize. První náznaky neshod se objevily při volbě předsedy Velkého národního shromáždění Turecka, kdy Republikánská lidová strana (CHP) nechtěla podpořit kandidáta za Stranu spravedlnosti a pokroku (AKP) Cemila Çiçeka. 72 Krize vypukla naplno, když se opozice rozhodla bojkotovat proces skládání přísahy poslanců v parlamentu poté, co volební výbor vyloučil 9 zvolených poslanců Strany míru a demokracie (BDP) a Republikánské lidové strany (CHP) z poslaneckých řad z důvodu jejich trestní minulosti. Vyloučen byl i poslanec z řad Strany národní akce (MHP), ale její poslanci se k bojkotu ceremonie nepřidali. Strany považují vyloučení poslanců za politicky motivovaný čin a požadují jejich návrat. Premiér tato tvrzení odmítl a prohlásil, že i když nepřijdou, parlament bude pokračovat ve své práci. 73 Panují obavy, že vládní krize může znovu podnítit konflikt na jihovýchodě země, obývané Kurdy. Vláda bude muset řešit kvůli plánovanému vstupu do EU kromě nové ústavy a kurdské otázky i další problémy, jako jsou problematika základních práv a svobod, například nezávislost tisku neustále podléhajícímu politickým tlakům a také podobu volebního systému obecně BBC News, , Turkey election: Victorious Erdogan pledges 'consensus', dostupné z: [ ]. 72 Todayszaman.com, , AK Party's Cemil Çiçek candidate for parliament speaker, dostupný z: [ ]. 73 Todayszaman.com, , PM rebuffs boycott, says Parliament will work despite absent deputies, [ ]. 74 NPR, , Poll Observers Say Turkey Must Improve Freedoms, dostupný z: 13

14 Vybraná témata 16/ Zdroje: Částek, Michal-Janáčková, Alžběta. Turecko-volby Studie Parlamentního institutu. Diamond, Larry-Gunther, Richard (eds). Political Parties and Democracy. Maryland: Johns Hopkins University Press, Çarkoğlu, Ali-Kalaycioğlu, Ersin. Turkish democracy today. Elections, Protest and Stability in an Islamic Society. Cornwall: TJ International Ltd, ISBN: Cupalová, Marcela, Proces zrušení vládní Strany Spravedlnosti a rozvoje v Turecku, dostupné z: Chytilek, R. et al.: Volební systémy. 4.vydání, Praha: Portál, ISBN: Özbudun, Ergun-Gençkaya, Ömer. Democratization and the Politics of Constitution-Making in Turkey. 1st ed., Budepest: Central European University Press, ISBN Pirický, Gabriel. Turecko. Praha: Libri, ISBN: Pešková, Adéla, Turecké parlamentní volby kontinuita či diskontinuita?, dostupné z: Yavuz, Hakan. Secularism and Muslim Democracy in Turkey. New York: Cambridge University Press, ISNB: Internetové stránky: