Peníze a banky. Ing. Martin Maršík, Ph.D České Budějovice

Transkript

1 Peníze a banky Ing. Martin Maršík, Ph.D České Budějovice 1

2 Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. 1. vydání ISBN Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2013 Vydala: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, České Budějovice Za obsahovou a jazykovou správnost odpovídají autoři a garanti příslušných předmětů. 2

3 OBSAH Kapitola 1: Peníze měnové systémy a měnové reformy v českých zemích... 4 Kapitola 2: Peníze význam, funkce a ochranné prvky Ochranné prvky na bankovkách Kapitola 3: Emise a oběh peněz Kapitola 4: Peněžní trh Kapitola 5: Bankovní soustava Kapitola 6: Centrální banka Kapitola 7: Monetární politika, modely ) Jak je definována monetární politika? Kapitola 8: Komerční bankovnictví, význam a funkce Kapitola 9: Základní druhy operací - komerční bankovnictví Kapitola 10: Pasivní bankovní obchody Kapitola 11: Aktivní bankovní obchody Kapitola 12: Neutrální bankovní obchody Kapitola 13: Evropské bankovnictví, Evropská centrální banka

4 Kapitola 1: Peníze měnové systémy a měnové reformy v českých zemích KLÍČOVÉ POJMY peníze, měnová stabilita, inflace, historie platidel, vznik československé koruny, vznik české koruny, mezinárodní měnový systém, zlatý měnový standard, Bretton Woods Systém, kupónová privatizace. CÍLE KAPITOLY Získat znalosti o základních principech měnových systémů a jejich úlohách v ekonomice, historii vzniku československé resp. české koruny a historii budování tržního systému v Československu resp. České republice. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 6 hodin VÝKLAD Úkolem měnové politiky státu je pomocí České národní banky zabezpečovat cenovou politiku státu. Tento úkol je právně zakotven v ustanoveních článku 98 Ústavy České republiky a následně v 2 zákona č. 6 z roku 1993 Sb., o České národní bance. V článku 98 Ústavy se píše Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon. (Ústava ČR) 4

5 Co lze definovat jako cenovou stabilitu? Na stránkách České národní banky se píše ČNB, podobně jako většina centrálních bank, se soustřeďuje především na stabilitu spotřebitelských cen. V praxi se stabilitou cen rozumí zpravidla nikoli doslova neměnnost cen, nýbrž jejich mírný růst. Růst cen odpovídající cenové stabilitě by měl zahrnovat statistické vychýlení směrem nahoru, k němuž dochází při měření růstu těchto cen, a měl by také dát dostatečný prostor pro drobné změny cenových relací, k nimž v každé ekonomice s efektivním cenovým systémem neustále dochází. Pro období od ledna 2006 byl vyhlášen inflační cíl ve výši 3 % s tolerančním pásmem ve výši jednoho procentního bodu oběma směry. V březnu 2007 byl vyhlášen nový inflační cíl ve výši 2 % platný od ledna 2010 s tím, že ČNB bude stejně jako doposud usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany. (Stránky ČNB Proč je tak nebezpečná inflace pro měnový systém země? I na tuto otázku odpovídají stránky České národní banky. Vysoká a nestabilní inflace má negativní důsledky pro dynamiku hospodářského růstu. Potvrzují to dlouhodobé empirické zkušenosti z vývoje ve světové ekonomice. Vyšší inflace znehodnocuje příjmy a úspory, znamená vyšší nominální úrokové sazby a zpravidla i vyšší proměnlivost inflace, což výrazně zvyšuje její náklady. Je to dáno tím, že vyšší inflace zvyšuje nejistotu o budoucích relativních cenách i o cenové hladině, a tak domácí i zahraniční finanční trhy vyžadují vyšší rizikovou prémii jako kompenzaci za zvýšenou nejistotu. Při dlouhodobě vyšší inflaci dochází obvykle při rozhodování ekonomických subjektů k zafixování inflačních a depreciačních očekávání. V důsledku vyšší proměnlivosti inflace se investoři orientují více na krátkodobé finanční investice (spekulační aktivity) a na zajišťování se proti inflaci a naopak méně na investiční projekty v reálné ekonomice, které mají dlouhodobější horizont návratnosti. Nepředvídaná inflace způsobuje některé další ekonomické distorze, které v delším časovém horizontu snižují dlouhodobý růstový potenciál ekonomiky: redistribuuje důchod od věřitelů k dlužníkům, způsobuje deformace daňového systému a představuje skryté zatížení všech, kdo spoří a nejsou s to zabezpečit kupní sílu svých příjmů a úspor. Nevýhodou vysoké inflace jsou též vysoké 5

6 úrokové sazby, které stimulují příliv krátkodobého rizikového kapitálu, který mívá řadu nepříznivých přímých i nepřímých dopadů. (Stránky ČNB V předchozím textu byly vysvětleny aktuální úkoly měnové stability státu. Pokud ale chceme pochopit všechny souvislosti vývoje měnového systému České republiky, musíme se podívat do historie a osvětlit si vývoj české měny v minulosti. 1.1 Z historie od Denárů až ke koruně Prvé mince, které můžeme na našem území zaznamenat, nechal razit kníže Boleslav I. z rodu Přemyslovců. Název těchto mincí byl Denáry viz. obrázek č. 1. Na našem území byly bohaté zásoby stříbra. Tyto zásoby umožnily razit kvalitní mince s vysokým podílem stříbra. Mince byly známé i kvalitní ražbou, čímž jejich hodnota rostla. Po nástupu Vladislava II. ( ) k moci dochází k úpadku kvality Denárů a v posledním období je jako materiál k jejich ražbě využívána jen tence postříbřená měď. Obr. č. 1 Denár Boleslava I. Zdroj: ČNB 6

7 Český král Přemysl Otakar I., který vládl v období 1192 až 1193 a poté v letech zavedl zcela novou měnu, kterou nazval Brakteráty. Jednalo se o tenký plíšek, který byl vyroben ze stříbra a jehož hmotnost byla v některých případech i nižší než jeden gram. Král Václav II. založil v Kutné Hoře mincovnu a v rámci přemyslovské mincovní reformy, která proběhla v roce 1300, nechal emitovat tzv. pražské groše (obr. č. 2). Jednalo se o velmi populární a kvalitní mince, které byly přijímány s respektem v celé Evropě. Nejrozšířenější pražský groš vážil přibližně 3,5 gramu a měl vysoký stupeň ryzosti (933/1000). Tyto mince se razily téměř až do poloviny šestnáctého století a po celou emisní dobu měly stejný reliéf na rubu i líci. Na lícní straně byla zobrazena česká koruna se jménem panovníka s textem Dei Gratia Rex Boemie. V překladu tento text znamená Boží milosti král český. Na rubové straně byl vyobrazen český lev. Dále byl na této straně vyryt i nápis Grossi Pragenses což v překladu znamená Groše pražské. Po příchodu Habsburků do Čech došlo i ke změně české měny. Pražské groše byly sice i nadále využívány, ale staly se tzv. vedlejší měnovou jednotkou. Hlavní měnou se staly tzv. Jáchymovské tolary, které se začaly razit v roce Obr. č. 2 Pražské groše Zdroj: ČNB Ražba těchto mincí byla inspirována v saském oběživu Klappmützentaler. Celkem bylo vyraženo více než milión třistatisíc jáchymovských tolarů. Po bitvě na Bílé hoře dochází k úpadku českých zemí a to jak ve smyslu hospodářském, kulturním, vzdělanostním, ale i k úpadku v oblasti mincovnictví. Karel I. z Lichtenštejnska záměrně devalvuje českou měnu a 7

8 v roce 1623 dochází k tzv. státnímu bankrotu. V období po Bílé hoře nastává devalvace české měny, Karel I. z Lichtenštejna podniká kroky ke znehodnocení českých mincí a v roce 1623 nastává dlouho očekávaný státní bankrot. Dochází k měnové reformě, kdy jako inspirace byl brán říšský měnový systém. Základní jednotkou se stal jeden tolar, který byl dále členěn na 120 krejcarů. V roce 1750 přichází další měnová reforma, která sjednocuje měnový vývoj v Rakousku a Německu. Z této doby známe i drobnou měděnou minci, která byla ražena výhradně pro české země a která se nazývala grešle (obr. č. 3). V roce 1762 můžeme poprvé zaregistrovat i papírová platidla, která se nazývala bankocetle. To můžeme z němčiny do češtiny přeložit jako lístky z banky. V té době dochází k vysokému zadlužení státu, který potřeboval alokovat drahé kovy do svých rezerv. Proto začal vydávat papírová platidla ve výši jeden až tisíc zlatých, které ale měla relativně krátký život. Již v roce 1811 byly znehodnoceny a z oběhu staženy. V roce 1857 přichází další měnová reforma, kdy se novou jednotkou stala tzv. celní libra. Jednalo se o půl kila stříbra, ze kterého se vyrazil předem daný počet tolarů a krejcarů. V tomto období také dochází k přechodu na stovkový systém, kdy za jeden zlatý dostáváme sto krejcarů. Obrázek č. 3 - geršle Zdroj: ČNB V letech 1892 až 1918 již mluvíme o korunové měně. Základem této měny se stal jeden kilogram tzv. mincovního zlata, který se skládal z devadesáti procent zlata a z deseti 8

9 procent mědi. Po vypuknutí prvé světové války v roce 1918 dochází k vysoké inflaci, ražbě železných mincí a následně i k celkovému znehodnocení měny Vznik československé koruny Vyhlášením československé republiky v roce 1918 bylo nutné ustanovit i novou oficiální měnu. V prvém období proběhlo okolkování původní rakouské měny. To zamezilo spekulativnímu přílivu kapitálu, protože neokolkované bankovky neměly na území nového Československa žádnou platnost. Již na podzim roku 1919 byla uvedena v platnost nová emise bankovek, která dostala jméno Koruna československá. Některé vlastenecké kruhy navrhovaly přejmenování nových bankovek. V návrhu nových názvů bylo i např. jméno nové měny s názvem jeden Sokol. Tyto návrhy ale nebyly úspěšné. Těžké období prožívala česká koruna za období protektorátu, kdy byl zaveden neadekvátní kurz k říšské marce 1:10 a kdy byla česká koruna pod silným inflačním tlakem. 1.2 Československá měnová reforma v roce 1953 V roce 1953 se tehdejší komunistická vláda snažila omezit černý trh, zredukovat přídělový systém potravin a spotřebního zboží. Neméně důležitým impulzem ale bylo také připravit o úspory tzv. buržoazii. Pomoci k těmto cílům měla tzv. měnová reforma, která byla provedena 1. června V období počátku 50. let panovala v Československu hluboká ekonomická krize, jejímž důsledkem byl nedostatek spotřebního zboží na trhu. Obyvatelstvo vydělávalo peníze, ale nemělo tyto své finanční prostředky za co utratit a občané neměli kde realizovat svojí kupní sílu. Úkolem měnové reformy bylo zaprvé připravit lidi o peníze (za které si stejně nemohli nic koupit) a za druhé znehodnotit úspory tzv. buržoazii. 29. května pronesl tehdejší prezident republiky Antonín Zápotocký projev, ve kterém občany Československa ujišťoval, že žádná měnová reforma nebude. Toto konstatování ale platilo pouze do následujícího dne, kdy předseda vlády Viliam Široký v rozhlasovém projevu oznámil, že platnost současných bankovek bude ukončena koncem měsíce a od prvního června budou v oběhu bankovky nové, které nechal stát potajmu vytisknout v tehdejším Sovětském svazu. Přepočty výměny starých bankovek za nové jednoznačně zvýhodňovaly 9

10 chudší vrstvy obyvatel a byly likvidační pro drobné živnostníky a obchodníky, kteří přišli o provozní kapitál. Velké množství obyvatel pochopilo oprávněně tento krok státu jako krádež, zvláště poté co se mezi obyvatelstvo dostala informace o lepším kurzu výměny peněz pro členy komunistické strany. Mezi obyvatelstvem došlo i k nepokojům, které byly potlačeny silou. Na základě provedení měnové reformy bez předchozího souhlasu Mezinárodního měnového fondu (MMF) bylo v roce 1954 Československu ukončeno členství v této organizaci. Československo z MMF bylo vyloučeno a měnové hospodářství bylo postaveno na principu státního devizového monopolismu. Kurzový režim byl založen na principu nepružného, administrativně stanoveného kurzu. V roce 1981 dochází k částečné změně z pohledu tvorby devizového kurzu, kdy byl kurz koruny částečně navázán na individuální měnový koš, který byl složený z následujících pěti měn: americký dolar, západoněmecká marka, rakouský šilink, britská libra a francouzský frank. 1.3 Vznik české koruny Historie české národní měny začíná měnovou odlukou od Slovenské republiky v roce Od roku 1992 přestala být koruna pevně fixována na již zmíněný měnový koš pěti měn (americký dolar, západoněmecká marka, rakouský šilink, britská libra a francouzský frank) a bylo zavedeno fluktuační pásmo v rozsahu 5 %. Význam pro českou korunu spočíval v tom, že vývoj devizového kurzu přestane být ovlivňován pouze pohybem kurzů měn obsažených v měnovém koši, ale bude odrážet i nabídku a poptávku po devizách. V roce 1995 byl schválen nový devizový zákon, který z původní omezené vnitřní směnitelnosti koruny definoval plnou, tedy vnitřní i vnější směnitelnost. Hlavními body již zmíněného devizového zákona byly: - uplatnění zásady volného přístupu k devizám pro všechny (tj. umožňoval všem tuzemcům smluvně se zavazovat vůči cizozemcům v české nebo cizí měně, s výjimkou 10

11 závazků spojených se zřízením a vedením devizového účtu tuzemce v zahraničí, kde bylo nutné devizové povolení od ČNB), - zrušení nabídkové povinnosti deviz, - zrušení devizových limitů pro domácnosti, - zrušení i zbytků vysoce diferencovaných povolovacích pravidel pro jednostranné převody. Česká národní banka v roce 1997 rozšířila fluktuační pásmo na 7,5 %. V roce 1997 v souvislosti s měnovou krizí byly fluktuační pásma zrušeny úplně. Toto opatření snížilo spekulace na paritu úrokových měr, protože spekulanti museli čelit zvýšenému kurzovému riziku. Česká koruna se dostala do režimu volně plovoucí, plně směnitelné měny (viz. následující kapitola), kde centrální banka provádí pouze fakultativní intervence na devizovém trhu. 1.4 Mezinárodní měnový systém Vzhledem k rozsáhlosti probírané problematiky jsou vybrány pouze ukázky zásadních světových či evropských měnových systémů v jednotlivých obdobích: a) Zlatý měnový standard Zlatý měnový standard představoval uspořádání, kdy cena jednotlivých peněz byla určována podle množství zlata, které tato jednotka obsahovala. Zlato působilo jako stabilizátor ceny peněz. V rámci zlatého standardu byla emise peněz spojena s nulovou ziskovou marží. Vláda či banka musela získat více zlata a pak mohla emitovat více peněz. Náklady na získání zlata se potom rovnaly hodnotě emitovaných peněz. Pro éru zlatého standardu byla charakteristická: - rychlá expanze mezinárodního obchodu, 11

12 - stabilní devizové kurzy, - poměrně volný pohyb pracovních sil a kapitálu. b) Bretton Woods Systém V rámci tohoto systému se členské země zavázaly udržovat pevný kurz k USD = ústřední měna. Tento systém byl prakticky návratem ke zlatému standardu. Byla povolena oscilace kurzu 1 % od stanového kurzu. Fixní devizové kurzy byly udržovány intervencemi na devizových trzích (nákupem a prodejem dolarů CB za domácí měnu). Tento systém fungoval v 50. a 60. letech, některé země do systému nevstoupily a byly schopny aplikovat systém volně plovoucích kurzů (např. Kanada). Postupně začal rapidně růst mezinárodní obchod a státy musely držet vyšší devizové rezervy, ale ty se nestačily vytvářet. Devizové kurzy neodpovídaly ve většině zemí ekonomické realitě (přebytek US dolarů a nedostatek zlata postupně snižoval důvěru v dolar a jeho fixní převoditelnost vůči zlatu. Mezinárodní měnový fond v reakci na tyto skutečnosti vytvořil umělou měnu, kterou nazval SDR (Special Drawing Rights - zvláštní práva čerpání). Vytvoření nové umělé měny, kterou budou moci sáty používat jak DR, 1968 první emise SDR měny. Do dnešní doby bylo celkem uděláno 5 emisí. Měli pomáhat plynulosti platebního styku při mezinárodním obchodu. Více bude o této měně hovořeno ve druhé kapitole. 1.5 Kupónová privatizace v ČR Významným způsobem ale došlo k ovlivnění měnového systému v Československu resp. v České republice ale i ostatních států tzv. střední a východní Evropy při kuponové privatizaci po roce 1989 po tzv. sametové revoluci. V roce 1989 došlo ve většině zemí střední a východní Evropy k přechodu od komunismu k demokracii. V Československu tyto události začaly v polovině ledna 1989 při tzv. Palachově týdnu. V tomto období došlo k tvrdému zásahu pořádkových sil proti protestnímu shromáždění občanů. V České republice (resp. Československu) proběhla privatizace národního majetku pomocí následujících základních pěti transformací: 12

13 - restituce - navrácení majetku bývalým vlastníkům, - převod vlastnických práv k majetku ze státu na obce, - transformace socialistických družstev na družstva soukromá a na soukromé obchodní společnosti, - malá privatizace, - velká privatizace. Celkem bylo nutné v České republice zprivatizovat majetek v celkové hodnotě mld. Kč. Podíl jednotlivých částí transformace byl následující: restituce ( mld. Kč), převod majetku státu na obce (350 mld. Kč), malá privatizace ( mld. Kč), transformace družstev (23 mld. Kč) a velká privatizace (626 mld. Kč). Vzhledem k rozsáhlosti tématu a omezeného prostoru se ve své práci zaměřím pouze na velkou a malou privatizaci. Rozdělení na malou a velkou privatizaci bylo nutné, protože nahromaděné úspory obyvatel nestačily na kompletní odkup privatizovaného majetku. Celkové úspory obyvatel totiž byly pouze cca 300 miliard korun, cena státního kapitálu ale tvořila více než cca 1,2 bilionu korun. Malá privatizace byla zaměřena především na obchody, restaurace, provozovny služeb, drobné dílny a ojediněle na menší výrobní podniky a prováděla se výhradně za peníze metodou veřejné aukce. Ke konci roku 1993 bylo prostřednictvím malé privatizace vydraženo-prodáno 24 tis. výrobních provozoven, z nichž bylo: 50,5 % provozoven maloobchodu, 9,2 % provozoven pohostinství a 40,3 % provozovny služeb, drobných dílen a malých výrobních podniků. Výrazně obtížnější bylo zorganizování velké privatizace. V Československu byl dáván důraz na rychlost privatizace. Levicový politici navrhovali využít instrument zaměstnaneckých akcií, kdy by byl podnik levně rozprodán svým zaměstnancům. To samozřejmě naráželo na nesouhlas pravicové části politického spektra. Jednalo by se totiž opět o kolektivní vlastnictví a dále by tento typ přerozdělení majetku byl výrazně diskriminační k určitým skupinám obyvatelstva. Kupónová privatizace vzešla z pera Dušana Třísky, Tomáše Ježka a Václava Klause. Principem této metody bylo zakoupení kuponové knížky s kupony a majitel kupónové 13

14 knížky mohl na základě vyplnění sjednávacích listů zakoupit akcie privatizovaných podniků. Druhou možností bylo svěření svých bodů privatizačnímu fondu. Privatizační fondy měly zabránit rozptýlenému vlastnictví. První vlna kupónové privatizace proběhla v roce 1992 a měla celkem 5 kol. Druhá vlna se týkala již pouze České republiky, protože došlo k rozdělení na Českou republiku a Slovenskou republiky. Tato druhá vlna proběhla v roce 1994 a měla celkem 6 kol. V každém kole mohl občan pomocí kupónů uplatnit poptávku po vybraných akciích v kursu stanoveném pro příslušné kolo. Pokud poptávka nepřevyšovala nabídku, akcie byly zájemcům v zaknihované formě připsány na účet ve Středisku cenných papírů a zbytek akcií příslušné společnosti postoupil do dalších kola. Pokud poptávka převyšovala nabídku, zájemcům nebyly akcie příslušné společnosti připsány a postoupily všechny do dalšího kola. Významnou roli ve velké privatizaci sehrál Viktor Kožený a jeho Harvardské investiční fondy, které reklamou na jistotu desetinásobku získaly k účasti mnoho občanů, kteří by si jinak kupónovou knížku nekupovali. První vlny kupónové privatizace se zúčastnilo 77 % oprávněných občanů a privatizovalo se 1491 podniků. Druhé vlny se zúčastnilo 74 % oprávněných občanů a bylo zprivatizováno 861 podniků. Účetní hodnota připadající na jednu kupónovou knížku z první vlny byla korun a z druhé vlny korun. Problémem kupónové privatizace bylo nedostatečné právní zajištění. V roce 1998 byla zřízena Komise pro cenné papíry, která vyčíslila škody vzniklé právním vakuem. Dle závěrů této komise, byla do června 2002 zjištěna trestná činnost, při které došlo ke ztrátě majetku za více než 50 mld. korun a další stovky miliard zmizely neprokázanou trestnou činností. Situace v Německé demokratické republice byla jiná. Na začátku privatizace bylo politické rozhodnutí o směnném kurzu, který byl určen v poměru 1:1 mezi západní a východní markou. Většina státního majetku pak byla zprivatizována západoněmeckými investory. Po skončení privatizace uskutečněné přímým prodejem těmto investorům ale výrazným způsobem vzrostla nezaměstnanost, která i po deseti letech od privatizace dosahovala výše okolo 20ti procent. To bylo dáno nízkou produktivitou práce a přezaměstnaností v minulém systému. Noví investoři ze západní části Německa nebyli schopni tak rozšířit výrobu, aby byl tento problém vyřešen. 14

15 V Maďarsku byl již v roce 1989 výrazně přítomen v hospodářství soukromý sektor. To byl výrazný rozdíl oproti Československu. Nicméně privatizace v Maďarsku probíhala spontánně a majiteli státních podniků se velmi často stával tehdejší management. Maďarská vláda měla obavu z tzv. rozptýleného vlastnictví akcií společností. Do země byl ale vpuštěn i zahraniční kapitál, který se zasloužil vysoký příliv zahraničních investic do maďarských podniků. Zajímavý vývoj měla privatizace v Polsku. Zde vstupovaly do privatizačního procesu odbory a různé zájmové skupiny. Velký vliv měli také manažeři podniků ale i zaměstnanci. Výsledkem polské privatizace tak byl velmi pomalý průběh, kdy některé podniky nejsou zprivatizovány dodnes. Zajímavé informace o výsledku privatizace v Československu, resp. České republiky, Polsku a Maďarsku přináší tabulky č. 1 a č. 2. Kumulativní výnosy z privatizace v procentech hrubého domácího produktu jsou ukázány v tabulce č. 1. Z tabulky je patrné, jak velké výnosy získalo Maďarsko oproti České republice a Polské republice v letech 1995 až Tab. č. 1 kumulativní výnosy z privatizace v procentech HDP Rok Maďarsko Polsko Česká republika Pramen: EBRD, Transition Report 2004 Zajímavé informace přináší i tabulka o podílu zaměstnanosti pracujících v soukromém sektoru. Tyto informace přináší tabulka č. 2., z této tabulky je patrný náskok maďarské ekonomiky a silný soukromý sektor v této zemi. Tab. č. 2 Podíl zaměstnanosti pracujících v soukromém sektoru Rok

16 Maďarsko Polsko Česká republika Pramen: EBRD, Transition Report 2004 STUDIJNÍ MATERIÁLY DVOŘÁK, P., Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde. ISBN X. DVOŘÁK, P., RADOVÁ, J. a J. MÁLEK, Finanční matematika pro každého. Praha: Grada, 296 s. ISBN REVENDA, Z., Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. 3. vyd. Praha: Management Press, 558 s. ISBN REVENDA, Z., a kol., Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualizované vydání. 5. vyd. Praha: Management Press, 423 s. ISBN POLOUČEK, S., Peníze, banky, finanční trhy. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 415 s. ISBN Zákony 2012 II. Aktualizace II/5. Zákon o bankách. 1. vyd. Český Těšín: Poradce, s. OTÁZKY A ÚKOLY 1) Vysvětlete na historických faktech vznik a vývoj české koruny. 2) Vysvětlete vývoj mezinárodních měnových systémů. 3) Popište, jak probíhala kupónová privatizace v České republice. 4) Proč byla kupónová privatizace rozdělena na velkou a malou? 16

17 KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK Odpovědi na jednotlivé otázky jsou v textu první kapitoly. 17

18 Kapitola 2: Peníze význam, funkce a ochranné prvky KLÍČOVÉ POJMY peníze, význam peněz, prostředek směny, měřítko hodnoty, uchovatel hodnoty, peněžní zásoba, peněžní agregáty, ochranné prvky, papír, akustický prvek, giloš, ruční rytina, mechanická rytina, mikropísmo, iris, rastr, plošný reliéf, fluorescenční tisk, vodoznak, ochranný proužek, chemická vlákna, syntetická barevná vláknina, konfety, hologram, tisk, soutisková značka, sklopný efekt, optická proměnlivá barva, iridiscentní pruh, číslování, perforace, speciální barvy, elektrická vodivost, eurion konstelace, infračervené záření. CÍLE KAPITOLY Získat znalosti o významu peněz a o jejich ochranných prvcích, které brání padělání peněz jako jsou: papír, akustický prvek, giloš, ruční rytina, mechanická rytina, mikropísmo, iris, rastr, plošný reliéf, fluorescenční tisk, vodoznak, ochranný proužek, chemická vlákna, syntetická barevná vláknina, konfety, hologram, tisk, soutisková značka, sklopný efekt, optická proměnlivá barva, iridiscentní pruh, číslování, perforace, speciální barvy, elektrická vodivost, eurion konstelace, infračervené záření. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 6 hodin VÝKLAD Peníze můžeme definovat jako soubor statků, které jsou obecně přímány jako prostředek za úhradu zboží a služeb. Jinak řečeno, peníze slouží jako nástroj směny, jsou platební prostředek. Jak již bylo řečeno předchůdcem peněz byl tzv. Barterový obchod, kde 18

19 se vyměňovaly statky, které byly vzájemně akceptovány oběma stranama. Vznik peněz zjednodušil výrazně směnu zboží a snížil transakční náklady. Je ale pravda, že bárterový obchod se používal ještě v sedmdesátých letech převážně v mezinárodním obchodu, kdy např. vývoz nákladních automobilů z Československa byl hrazen dovozem ropy ze Sovětského Svazu. Dnes se tento způsob hrazení zboží využívá spíše vyjímečně a většinou v rámci tzv. šedé ekonomiky. 2.1 Jaké jsou tedy hlavní funkce peněz? a) prostředek směny jako prostředek směny může být přijímáno cokoliv, co je všeobecně akceptováno jako platba za zboží a služby. b) měřítko hodnoty peníze vyjadřují velikost hodnoty zboží a služeb. Je tedy možné vyjadřovat vzájemnou hodnotu statků (zboží a služeb) a oceňovat vzájemné pohledávky. c) Uchovatel hodnoty peníze musí mít schopnost převést jejich současnou hodnotu do budoucna. Je tedy možné je využít ke koupi zboží a služeb kdykoliv v budoucnosti. Hodnota peněz se tedy musí měnit v čase pouze minimálně (peníze nesmí ztrácet hodnotu). Pokud by se významným způsobem měnila hodnota peněz (rostla by inflace), docházelo by k hromadnému utrácení peněz a jejich směny za zboží a služby. 2.2 Peněžní zásoba a peněžní agregáty Zásobou peněz označujeme celkové množství peněz, které obíhá v dané ekonomice. Peněžní zásoba je tvořena rozdílnými formami peněz, které můžeme třídit podle jejich likvidity. Likviditou nazýváme proces, jak snadno je možné tyto prostředky využít ke směně za služby a zboží. Ukazatele, které používáme k vyjádření peněžní zásoby v ekonomice, nazýváme peněžní agregáty, které se člení do následujících druhů: a) M1 do této skupiny patří nejlikvidnější prostředky, které je možno okamžitě využít k nákupu zboží a služeb. Patří sem zejména: peníze v hotovosti, peníze na běžných 19

20 bankovních účtech u obchodních a komerčních bank, cestovní šeky a jiné cp, které umožňují okamžité čerpání finančních prostředků. b) M2 do této skupiny zařazujeme všechny atributy spadající do skupiny M1 (finanční hotovost, bankovní účty, cestovní šeky atd.) a další méně likvidní formy peněz jako jsou termínované a spořící účty. U těchto termínovaných a spořících účtů je možné finanční prostředky využít až po skončení smluvní doby, která byla vyjednána např. s komerční a obchodní bankou. c) M3 do uvedené skupiny patří prostředky zahrnuté ve skupinách M1 a M2 a dále ještě méně likvidní formy peněz, jako jsou prostředky uložené do fondů peněžního trhu nebo termínované vklady s dlouhou dobou splatnosti (nad 1 rok). d) M0 speciální kategorie je skupina M0, kam jsou zařazeny finanční prostředky, které jsou v současnosti oběhu. Tj. jsou to hotové peníze, které jsou v domácnostech, v obchodech, na pokladnách bank (a to i v podobě povinných minimálních rezerv a to jak přímo v bance či rezerv, které mají banky dobrovolně u centrálních bank). V České republice jsou nejčastěji využívané agregáty M1 a M2, kdy 11 % tvoří oběživo (peníze v oběhu), 32 % jsou peníze na běžných účtech a 50 % jsou finanční prostředky na termínovaných vkladech. 2.3 Ochranné prvky na bankovkách Padělatelé existují od doby, kdy se začalo využívat peněz. Jejich hlavním zájmem je napodobit bankovky, aby je mohli uvést do oběhu. Tomu se samozřejmě brání oficiální emitent, což je stát resp. centrální banka. Proto se hledají stále nové možnosti zabezpečení bankovek. Bankovky lze lépe padělat než kovové mince, proto se padělatelé zaměřují právě na papírová platidla. Dle statistik, které vede Česká národní banka, lze padělky řadit podle nebezpečnosti do pěti základních skupin: a) Stupeň číslo 1 velmi nebezpečný padělek b) Stupeň číslo 2 nebezpečný padělek c) Stupeň číslo 3 zdařilý padělek 20

21 d) Stupeň číslo 4 méně zdařilý padělek e) Stupeň číslo 5 neumělý padělek Prvky, které ochraňují bankovky před paděláním, je možné rozdělit do 28 základních skupin. Probrání všech ochranných prvků by bylo vzhledem k rozsahu náročné, proto bude rozebráno pouze pět vybraných ochranných prvků. Více informací je možné dohledat např. na webu České národní banky, nebo na webech specializujících se na tuto problematiku. Mezi ochranné prvky bankovek řadíme: 1. PAPÍR Na papír, který je určený k tisku bankovek, jsou kladeny vysoké požadavky, tak aby na první pohled byl patrný pokus o padělek. Je používán speciální papír, který se nazývá bankovní, a liší se od běžně používaného papíru zejména jeho strukturou a zabarvením. Dále jsou na tento papír kladeny i vyšší nároky na pevnost a pružnost. České bankovky jsou v současné době tisknuté na přírodně zbarveném papíře, který má slabý okrový nádech. 2. AKUSTICKÝ BEZPEČNOSTNÍ PRVEK Dalším ochranným prvkem je akustický bezpečnostní prvek, kdy zmuchlání papíru vydává jiným zvukový efekt, než zmuchlání obyčejného kancelářského papíru. 3. GILOŠ Neméně důležitým prvkem je tzv. giloš, což je složitý obrazec, který je tvořen jemnými linkami, které jsou nejčastěji kruhové nebo elipsovité. Pokud se padělatel pokusí okopírovat bankovky na domácí tiskárně, dojde k porušení těchto jemných linek a na první pohled je znatelný pokus o provedení falsifikátu. Giloše rozlišujeme: 1) irizující vyznačují se barevným přechodem 2) tmavočarý na těchto giloších je patrná tmavá linka 3) běločarý zde je patrná bílá či velmi světlá linka 21

22 4. RUČNÍ RYTINA Při přípravě nové bankovky se do kovové desky ručně vyrývá kresba. Tato kresba je potom přenášena do tiskové formy. Výsledkem je, že nakreslené linky jsou trojrozměrné a ještě mají různou tloušťku linky. Právě pomocí ručního zpracování je vytvoření falsifikátu velmi náročné. 5. MECHANICKÁ RYTINA U tohoto způsobu rytí je na rozdíl od ruční práce linka přenášena do kovové desky strojem. Mezi další ochranné prvky zejména řadíme: mikropísmo (mikrotext), iris, rastr, plošný reliéf, fluorescenční tisk, vodoznak, ochranný proužek, chemická vlákna, syntetická barevná vlákna, konfety, hologram, tisk, soutisková značka, sklopný efekt (skrytý obrazec), opticky proměnlivá barva, iridiscentný pruh, číslování a sériovaní, perforace, speciální barvy, magnetické prvky, elektrická vodivost, eurion konstelace, infračervené záření. 2.4 Pravděpodobné budoucí ochranné prvky Vzhledem k pokračující miniaturizaci elektronických součástek dojde pravděpodobně v blízké budoucnosti k zabudování mikročipu přímo do bankovky, kdy velikost takovéhoto čipu bude 0,4x0,4x0,06 mm. Vzhledem k této miniaturizaci nebude mikročip na bankovce patrný, ale bude díky němu možné získat informace např. číslo bankovky, nominální hodnotu platidla. Speciální čtečky zajistí získaní těchto informací z bankovek. STUDIJNÍ MATERIÁLY DVOŘÁK, P., Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde. ISBN X. 22

23 DVOŘÁK, P., RADOVÁ, J. a J. MÁLEK, Finanční matematika pro každého. Praha: Grada, 296 s. ISBN REVENDA, Z., Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. 3. vyd. Praha: Management Press, 558 s. ISBN REVENDA, Z., a kol., Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualizované vydání. 5. vyd. Praha: Management Press, 423 s. ISBN POLOUČEK, S., Peníze, banky, finanční trhy. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 415 s. ISBN Zákony 2012 II. Aktualizace II/5. Zákon o bankách. 1. vyd. Český Těšín: Poradce, s. OTÁZKY A ÚKOLY 1) Jaké jsou hlavní funkce peněz? 2) Co to je peněžní zásoba a peněžní agregáty? 3) Jaké znáte ochranné prvky bankovek? KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK Odpovědi na jednotlivé otázky jsou v textu druhé kapitoly. 23

24 Kapitola 3: Emise a oběh peněz KLÍČOVÉ POJMY peníze, mince, plnohodnotné mince, neplnohodnotné mince, státovky, směnky, bankovky, SDR (Special Drawing Rights Zvláštní práva čerpání), mezinárodní měnový fond (MMF). CÍLE KAPITOLY Získat znalosti o emisi a oběhu peněz z historického i současného hlediska, vysvětlení SDR (Special Drawing Rights Zvláštní práva čerpání) jako měny, která měla být alternativou k americkému dolaru a důvodů, proč tento projekt Mezinárodního měnového fondu nebyl úspěšný. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 6 hodin VÝKLAD Pokud se podíváme na historický vývoj emise peněz, tak prvé počátky můžeme hledat v období, kdy se začaly razit mince z drahých kovů tzv. plnohodnotné mince (viz. kapitola 1). Mince z drahých kovů dobře splňovaly požadavky na prostředek směny. Pokud byly vyrobeny z kvalitního kovu, tak zajišťovaly dlouhodobou stabilitu cen. Nevýhodou samozřejmě byly vysoké transakční náklady, nedostatečná nabídka drahých kovů a z toho postupné zlehčování tj. zmenšování množství drahého kovu v mincích. Postupně byly plnohodnotné mince nahrazovány mincemi neplnohodnotnými z obecného kovu, kdy kupní síla mince byla výrazně vyšší než kupní síla kovu, ze kterého byla mince vyrobena. Postupně 24

25 se do oběhu dostávaly I státovky, což jsou peníze emitované panovníkem nebo vládou. U těchto státovek se emitent zavazoval, že po uplynutí určité doby odkoupí státovky za mince z drahých kovů. Výhody státovek byly snadnější manipulace s papírovými platidly než s mincemi a vyřešení problému s nedostatečným množstvím drahých kovů. Nevýhody jsou zřejmé jedná se o zejména možnou inflaci při emitování většího množství peněz. Postupem času začaly funkci peněz plnit i směnky, kdy směnka je jednoznačný slib emitenta o budoucím zaplacení. Nevýhoda směnek je to, že znějí na pevnou částku a nelze je tudíž rozměnit. Dalším problém je i někdy sporná bonita emitenta směnky. Do procesu tedy vstupovaly banky, které začaly odkupovat směnky a platily za ně vlastními bankovkami, které emitovaly. To samozřejmě vedlo k nepřehlednému systému a došlo k centralizaci emise bankovek. Vznikl monopol na emisi bankovek v podobě centrální banky a postupně dochází k rušení směnitelnosti za drahé kovy. Centrální banka reguluje množství peněz v ekonomice. Více o centrální bance a její úloze v ekonomice bude pojednáno v kapitole šesté. V světové ekonomice docházelo k pokusům vytvořit světovou měnu, která by nebyla závislá na jednotlivých státech, resp. na centrálních bankách jednotlivých států. Vznikla např. měna SDR (Special Drawing Rights Zvláštní práva čerpání), která je měnovou a účetní jednotkou používanou v rámci Mezinárodního měnového fondu (MMF). Hlavním důvodem vzniku této měny v roce 1967 byly následující důvody: 1. oslabit pozici dolaru, aby světový obchod nebyl založen pouze na dolarech 2. uměle navýšit DR jednotlivých zemí Použití SDR: Usnadnění platebního styku mezi jednotlivými členskými zeměmi MMF. Jednotky SDR se využívají jako klasická měna, je možné s ní hradit platby za zboží, služby a své závazky vůči MMF. Určování hodnoty SDR: 25

26 Každá měna stejně tak SDR musí mít svůj kurz. Kurz byl v sedmdesátých letech 0, gramů zlata na 1 SDR. Postupně docházelo ke snižování množství zlata v jednotce SDR a v roce 1973 to již bylo pouze 0, g zlata/1 SDR. V roce 1974 bylo používání zlata při určování kurzu již neúnosné. Proto bylo rozhodnuto, že hodnota SDR bude vázána na koš měn, a podle tohoto koše měn bude vypočítáván kurz. Do uvedeného koše měn byla započítávána každá měna, která se na světovém obchodu podílela alespoň 1%. Princip uvažování tvůrců měny SDR byl následující: jestliže jedna měna posílí, jiná měna zase logicky musela oslabit a při principu výpočtu hodnoty SDR se bude jednat o mimořádně stabilní měnu. V roce 1974 se hodnota SDR dopočítávala podle 16 měn. To bylo samozřejmě velice obtížné a nepružné, proto byl v roce 1981 změněn propočet kurzu a došlo k omezení na pět hlavních měn, ze kterých se určoval kurz. Jednalo se o americký dolar, západoněmeckou marku, francouzský frank, japonský jen a britskou libru. Po zavedení eura, došlo k dalšímu zjednodušení. V současné době se hodnota SDR dopočítává pouze ze čtyř měn a to z amerického dolaru, japonského jenu, Eura a britské libry. Každá z uvedených měn má svou váhu, pomocí které ovlivňuje kurz SDR (USD = 45 %, EUR = 25 %, JJ = 15 %, GBP = 11 %). Postavení SDR v mezinárodním měnovém systému Původní záměr zavedení měny SDR bylo odstranění nedostatečné peněžní likvidity u světového obchodu. Tento záměr se nepodařilo zrealizovat, SDR nikdy nepřesáhla 3 % devizových rezerv zemí zaregistrovaných u MMF. Nedošlo tedy k náhradě zlata, ani k vytlačení USD jako prioritního platidla. Druhým původním záměrem bylo vytvoření stabilní měny, na kterou by vázaly své měny další členské země. Tato měna by byla stabilní a nepodléhala by inflačním tlakům. Ani tento záměr se nepodařilo zrealizovat. Proč SDR ztratila na významu? 1. Zrušení svázání měn se zlatým standardem devalvace měn vůči zlatu. 26

27 2. Zrušení pevných měnových kurzů, to vedlo k pohyblivým měnovým kurzům a země nemusely držet tak vysoké devizové rezervy. 3. Funkci rezervní měny začaly kvůli dolaru plnit i další měny. STUDIJNÍ MATERIÁLY DVOŘÁK, P., Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde. ISBN X. DVOŘÁK, P., RADOVÁ, J. a J. MÁLEK, Finanční matematika pro každého. Praha: Grada, 296 s. ISBN REVENDA, Z., Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. 3. vyd. Praha: Management Press, 558 s. ISBN REVENDA, Z., a kol., Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualizované vydání. 5. vyd. Praha: Management Press, 423 s. ISBN POLOUČEK, S., Peníze, banky, finanční trhy. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 415 s. ISBN Zákony 2012 II. Aktualizace II/5. Zákon o bankách. 1. vyd. Český Těšín: Poradce, s. OTÁZKY A ÚKOLY 1) Co označujeme názvem plnohodnotné a neplnohodnotné mince? 2) Jaké je praktické využití SDR ve finanční praxi? 3) Jak se určuje kurz SDR na měnových trzích? KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK Odpovědi na jednotlivé otázky jsou v textu třetí kapitoly. 27

28 Kapitola 4: Peněžní trh KLÍČOVÉ POJMY Finanční trh, kapitálový trh, peněžní trh, úvěrový trh, trh privátní, trh zprostředkovatelský, investice na peněžním trhu, přímé investice, nepřímé investice, komparace peněžního trhu v České republice a v zahraničí. CÍLE KAPITOLY Získat znalosti o finančním trhu, peněžním trhu, kapitálovém trhu a úvěrovém trhu. Vysvětlit si pojmy přímé a nepřímé investice a zamyslet se nad komparací peněžního trhu v České republice a v zahraničí. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 6 hodin VÝKLAD Než si budeme definovat pojem peněžní trh je nutné se zmínit o trhu finančním. Na finančním trhu jsou dva základní subjekty věřitelé a dlužníci. Věřitelé nabízejí své volné prostředky a tyto prostředky poptávají dlužníci. Na finančním trhu se pak tyto dva subjekty spárují, tj. věřitelé najdou své protějšky, kteří potřebují jejich volné finanční prostředky a naopak. Na finančním trhu se určuje cena těchto prostředků. Základní dělení finančního trhu je dělení na trh: 28

29 - privátní, který emituje primární finanční instrumenty, - zprostředkovatelský, který převažuje v České republice a ten emituje sekundární finanční instrumenty a nakupuje primární finanční instrumenty. Důvodem pro obchodování na finančním trhu je tedy zhodnocení dočasně volných finančních prostředků (ty potom generují výnos) a nebo naopak potřeba získání finančních prostředků, za které musíme platit tzv. úroky. Dalším základním dělením je dělení finančního trhu na trh peněžní, trh kapitálový a úvěrový trh jak je naznačeno na obr. 4. Obr. 4 základní dělení finančního trhu na trh peněžní, kapitálový a úvěrový. Finanční trh Peněžní trh Kapitálový trh Úvěrový trh Úvěry mezibankovní krátkodobé cenné papíry - doba splatnosti delší 1 roku krátkodobé úvěry bankovní, obchodní cenné papíry - krátkodobé, obchodovatelné mezi bankami Dlouhodobé a střednědobé úvěry Zdroj: vlastní zpracování Na peněžním trhu jsou obchodovány tzv. krátkodobé cenné papíry, které mají splatnost do jednoho roku. Tyto cenné papíry se vyznačují nízkým rizikem, které je samozřejmě spojeno i s nízkým výnosem a relativně vysokou likviditou. Vysoká likvidita znamená, že jsme schopni na trhu poměrně rychle vyměnit cenné papíry za hotovost. 29

30 Pro tyto trhy jsou charakteristické velmi vysoké objemy transakcí. Mezi instrumenty, které řadíme do peněžního trhu patří zejména státní pokladniční poukázky, krátkodobé úvěry, směnky, šeky a krátkodobé finanční deriváty. Na kapitálovém trhu se obchodují finanční instrumenty, které mají dobu splatnosti delší než jeden rok. V tomto případě hovoříme o středněnobých a dlouhodobých cenných papírech. Mazi hlavní instrumenty, které jsou obchodovány na kapitálovém trhu řadíme zejména akcie, podílové listy, dlouhodobé dluhopisy a dlouhodobé finanční deriváty. Na úvěrovém trhu se provádí obchod s kapitálem na úvěrovém principu a to zejména mezi bankami a nebankovním sektorem. Investice na peněžním trhu mají samozřejmě své výhody i nevýhody, které plynou z magického trojuhelníku investování. Tento magický trojuhelník se skládá ze tří vzájemně propojených položek a to z výnosu, rizika a likvidity. Čím je větší výnos, tím je větší rizikovost a pravděpodobně i nižší likvidita. To samé samozřejmě platí i naopak při malém výnosu je malé riziko a vysoká likvidita. Drobný investor může investovat na peněžním trhu buď přímým a nebo nepřímým způsobem. Přímé investice na peněžním trhu jsou realizovány pomocí přímého nákupu. Nejčastěji se u drobného investora jedná o zřízení různých spořících nebo termínovaných účtů, nákupu depozitních certifikátů a to jak v bankách nebo např. v kampeličkách. Velmi často bývají tyto produkty nabízeny v balíčcích k běžnému účtu. Velká výhoda těchto investic na peněžním trhu je jejich jednochost a vysoká likvidita. Výnosnost těchto investic je relativně nízká. Nepřímé investice na peněžním trhu jsou většinou spojeny s tzv. kolektivním investováním. Drobný investor se tím zříká přímého vedení své investice a svěřuje své finanční prostředky správci, většinou nějakému fondu peněžního trhu. Tímto způsobem je možné investovat do aktiv, do kterých by samostaný drobný investor z důvodu svých relativně nízkých finančních prostředků investovat nemohl. Správce fondu si pak za svou činnost strhává poplatky. Jedná se obvykle o tři základní druhy poplatků: vstupní poplatek, poplatek za obhospodařování a výstupní poplatek. Pokud se jedná o fondy peněžního trhu jsou tyto zmíněné poplatky nízké a to obvykle do jednoho procenta vkladu investora. 30

31 Výnosnost těchto fondů není příliš vysoká a je srovnatelná s výnosností do spořících či termínových ůčtů. Likvidita těchto fondů je vysoká a riziko investic do nich relativně nízké. Komparace peněžního trhu v České republice a v zahraničí V České republice je vysoká oblíbenost peněžního trhu mezi domácími investory. Velká část těchto drobných investorů má své finanční prostředky uloženy na termínovaných a spořících účtech u svých bank. Pokud se český konzervativní investor rozhodne své peníze investovat mimo tyto spořící účty, většinou si vybere fondy kolektivního investování a to fondy peněžního trhu. Zde je totiž zaručena vysoká likvidita. Pak následují fondy dluhopisové a fondy zajištěné. I o těchto fondech hovoříme jako o konzervativním investování. Touto opatrnickou strategií se liší čeští drobní investoři od svých kolegů v zahraničí, kde jsou oblíbenější fondy akciové. Tyto fondy generují většinou vyšší výnosy, ale jsou výrazně rizikovější. STUDIJNÍ MATERIÁLY DVOŘÁK, P., Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde. ISBN X. DVOŘÁK, P., RADOVÁ, J. a J. MÁLEK, Finanční matematika pro každého. Praha: Grada, 296 s. ISBN REVENDA, Z., Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. 3. vyd. Praha: Management Press, 558 s. ISBN REVENDA, Z., a kol., Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualizované vydání. 5. vyd. Praha: Management Press, 423 s. ISBN POLOUČEK, S., Peníze, banky, finanční trhy. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 415 s. ISBN

32 OTÁZKY A ÚKOLY 1) Jak členíme finanční trh? 2) Jak je definován peněžní trh? 3) Co jsou to přímé a nepřímé investice? KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK Odpovědi na jednotlivé otázky jsou v textu čtvrté kapitoly. 32

33 Kapitola 5: Bankovní soustava KLÍČOVÉ POJMY Bankovní soustava, jednoúrovňový bankovní systém, dvouúrovňový bankovní systém, centrální banka, komerční banky, obchodní banky, investiční banky, hypoteční banky, splátkové banky, spotřební banky. CÍLE KAPITOLY Získat znalosti o bankovní soustavě, jednoúrovňovém bankovním systému, dvouúrovňovém bankovním systému. Pochopit rozdíly mezi centrální bankou a ostatními bankami, jako jsou komerční banky, obchodní banky, investiční banky, hypoteční banky a splátkové banky (spotřební banky). ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 6 hodin VÝKLAD 5.1 Bankovní soustava Bankovní soustava ČR je tvořena všemy bankami, které působí na území českého republiky. V ČR byl až do 2. ledna 1990 jednoúrovňový bankovní systém, kde byl monopolem 33

34 Státní banky československé. V tomto jednoúrovňovém systému se obtížně reguluje inflace a má i další nevýhody. Proto vznikla v ČR bankovní soustava dvouúrovňová: 1. Úroveň tvoří centrální banka, která je ústřední bankou státu. Její funkci zastává Česká národní banka (ČNB). 2. Úroveň tvoří obchodní, investiční a hypotéční banky a spořitelny - např. Komerční banka, Česká spořitelna aj. O těchto bankách hovoříme jako o výkonné složce, které mají podnikatelský záměr. S těmito bankami přicházejí do styku klienti, což mohou být např. fyzické a právnické osoby. Zaměření obchodních, investičních nebo hypotečních bank a spořitelen je obvykle univerzální a poskytují podobné bankovní služby pro své zákazníky. Všechny peněžní ústavy jsou povinny dodržovat bankovní tajemství, které se týká jejich klientů. Peněžní ústavy se od sebe liší některými podmínkami, které mají pro klienty nastaveny individuálně. Jedná se např. o podmínky při poskytování úvěrů. Banky se ale musí řídit všeobecně platnými pravidly, které určuje Česká národní banka. V případě sporů mezi bankou a klientem rozhoduje finanční arbitr, který rozhoduje na základě Zákona o bankách a spořitelnách, kterým se musí všechny finanční ústavy řídit. 5.2 Česká národní banka Česká národní banka je označována jako centrální banka českého státu. Její postavení je na úrovni ústředního orgánu státní správy a vydává obecně závazné předpisy. ČNB je právnickou osobou a jejím úkolem je usměrňovat peněžní trh. Reguluje činnost bank a spořitelen, emituje peníze a její hospodaření se řídí podle zásad, které stanovila vláda. Její postavení a funkce jsou především měnově řídící a nikoliv podnikatelské, to znamená, že prioritním cílem České národní banky není generovat zisk, ale starat se o stabilitu finančního systému v České republice. Činnost ČNB se řídí zákonem České národní rady č. 6/1993 Sb. ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance platným od 1. května Více bude o České národní bance hovořeno v kapitole šesté centrální bankovnictví. 34

35 5.3 Banky druhého stupně Aby mohly banky působit na českém trhu musí získat od České národní banky tzv. bankovní licenci. Předpokladem pro získání této licence je vlastnictví základního kapitálu v minimální výši pětset miliónů Kč. Dále je nutné vypracovat kvalitní podnikatelský záměr a zabezpečit a doložit odborné vedení banky Komerční banky Komerční banky jsou definovány jako soukromé firmy, které sledují generování zisku ze své činnosti. Tyto banky uskutečňují jak aktivní, tak i pasivní a zprostředkovatelské operace např. poskytují běžné finanční operace pro své klienty jako jsou krátkodobé úvěry, přijímají vklady a uskutečňují platební styk. V soustavě komerčních bank se generují finanční prostředky, které jsou poté hlavní složkou v nabídce investičních peněz. Komerční banky jsou v současnosti tedy tzv. výkonnou složkou bankovní soustavy v České republice Obchodní banky Obchodní banky jsou také podnikatelskými subjekty a i ony podnikají za účelem dosažení zisku. Většinou tyto subjekty poskytují následující služby: vkladové a úvěrové operace, převody peněz a další operace zprostředkovatelské povahy. Zisk tohoto finančního subjektu je generován čistými bankovními úroky a poplatky za vykonané služby. V současné době je tendence poskytovat stále větší nabídku bankovních služeb. V současnosti s rozvojem služeb dochází ke stírání rozdílů mezi komerčnimi a obchodními bankami Další druhy bank Investiční banky tyto subjekty nabízejí svým klientům dlouhodobé úvěry pro zákazníky, kteří chtějí dlouhodobě investovat a potřebují pro své investice kapitál. 35

36 Hypotéční banky se zaměřují na poskytování dlouhodobých úvěrů, velmi často na pořízení bydlení a operují s cennými papíry, do kterých účastníci vkládají peníze. Splátkové banky někdy hovoříme o spotřebních bankách, které provádí operace spojené s nákupem zboží a služeb na úvěr. Jak již bylo řečeno v současné době se stírají rozdíly mezi bankami operujícími v tzv. druhém stupni bankovní soustavy. Je to dáno tím, že banky rozšiřují portfolio svých služeb a přecházejí tím do konkurenčního segmentu. STUDIJNÍ MATERIÁLY DVOŘÁK, P., Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde. ISBN X. DVOŘÁK, P., RADOVÁ, J. a J. MÁLEK, Finanční matematika pro každého. Praha: Grada, 296 s. ISBN REVENDA, Z., Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. 3. vyd. Praha: Management Press, 558 s. ISBN REVENDA, Z., a kol., Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualizované vydání. 5. vyd. Praha: Management Press, 423 s. ISBN POLOUČEK, S., Peníze, banky, finanční trhy. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 415 s. ISBN OTÁZKY A ÚKOLY 1) Popište bankovní soustavu v České republice? 36