V Brně dne... Tomáš Jirák

Transkript

1 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma Mykénské fortifikace: vývoj, charakteristika a příklady použití vypracoval samostatně s použitím uvedených informačních pramenů, které v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. V Brně dne Tomáš Jirák 2

2 Chtěl bych zde poděkovat panu prof. PhDr. Janu Bouzkovi, DrSc., za ochotu, vedení a poskytnutí cenných rad při psaní této práce. 3

3 Obsah 1. Úvod Chronologie a historický vývoj v egejské oblasti Chronologie Historický vývoj v egejské oblasti Původ a obecné charakteristiky mykénských fortifikací Původ mykénských fortifikací a jejich regionální varianty Účel mykénské fortifikace a její obecná konstrukční charakteristika Mykénské fortifikace v centrech mykénské kultury Argolis a Korinthia Mykény Tiryns Midea Destrukce opevnění v Mideji, Mykénách a Tiryntu na konci LH IIIB Messénie Vasiliko: Malti-Dorion Attika, Salamis, Megara a Aigina Athény Vari: Kiafa Titi Aigina: Kolonna Boiótie, Euboia, Fókis a Lokris Gla

4 4.4.2 Théby Kyklady Keos: Ayia Irini Fortifikace mimo mykénská centra Kyklopská zeď na Istmu Spory o původu a charakteristice zdi Linie zdi a její konstrukce Sekce Zo Účel a datování výstavby zdi Závěr Summary Bibliografie Encyklopedie Antické prameny Monografie Články ve sborníku Časopisy Internetové zdroje Obrazová příloha Seznam obrazových příloh

5 Seznam zkratek MB...Middle Bronze / střední doba bronzová LB...Late Bronze / pozdní doba bronzová MM...Middle Minoan / střední doba minojská LM...Late Minoan / pozdní doba minojská EH...Early Helladic / raná doba helladská MH...Middle Helladic / střední doba helladská LH...Late Helladic / pozdní doba helladská MC...Middle Cycladic / střední doba kykladská LC...Late Cycladic / pozdní doba kykladská 6

6 1. Úvod Tato bakalářská práce se zabývá mykénskými fortifikacemi. Snaží se odpovědět na otázku, jak se fortifikace vyvíjely nejen v samotné době mykénské, ale ještě v obdobích předchozích, jaké byly jejich konstrukční charakteristiky a jak se odlišovaly v různých částech mykénského světa. Již pro generace Řeků, kteří žili po době slávy mykénských paláců, byly jejich hradby něčím fascinujícím, čemu se bylo třeba obdivovat. Jak dokládá Homér v Odysseji: Ale až přijdem k městu, jež kolem je hrazeno velkou hradbou, a s obou stran jest krásná zátoka mořská těsný je do města vchod, vždyť všechny jich prohnuté lodi leží na cestě k němu máť každá stanici zvláštní. Mají tam náměstí také kol oltáře Poseidónova, s kameny přivalenými, jež pevně jsou vsazeny v zemi... Divil se přístavům jejich a také souměrným lodím, divil se místům sněmův a městským předlouhým hradbám, vysokým, chráněným koly kol dokola hotový zázrak 1 I když v těchto úryvcích Homér popisuje hradby a města mytických Fajáků, není pochyb, že tento, stejně jako jeho neurčitý popis trojské akropole, reflektuje přetrvávající vzpomínky na mohutně opevněné mykénské citadely. Mnohem podrobnější popis, zvláště Tiryntu, však nabízí Pausaniás ve svých slavných cestách po Řecku: Jdeme-li dále a odbočíme-li od tohoto místa vpravo, nalezneme zříceniny Tiryntu. Hradba jediné, co ze zřícenin zbývá je dílo Kyklopů a je vybudováno z nepřitesaných balvanů, z nichž každý kámen je tak veliký, že by ani nejmenším 1 Homéros Odysseia. Rezek: Praha. Překlad Otmar Vaňorný, VI, a VII,

7 z nich nepohnulo z místa spřežení mezků. Kdysi tu byly upevněny menší kameny, takže každý z nich spojoval větší. 2 Pausaniás tu předkládá mýtus, velmi známý i dnes, že tyto mohutné hradby, na jejichž výstavbu byly použity obrovské balvany, nebylo možno postavit lidskými silami, a tak byli ke stavbě povoláni mytičtí Kyklópi. Podle nich pak byla tato stavební technika, typická pro hrady mykénských vládců, nazvána kyklopské zdivo. V první části (kapitola 2) bude uveden krátký úvod týkající se chronologie a historie egejské oblasti. Další část (kapitola 3) bude zaměřena na původ (vývoj) a obecné charakteristiky mykénských fortifikačních zdí. Třetí část (kapitola 4) je pak zaměřena na popis některých center, která byla a jsou pro poznání těchto hradeb důležitá. Na jejich příkladech je předložen vývoj a různé konstrukční rysy mykénských fortifikací. Čtvrtá část (kapitola 5), která tuto práci uzavírá, se pak zabývá zcela ojedinělým stavebním počinem spadajícím též do mykénského období mykénskou zdí přes Istmos. Stavbou, která může pomoci odpovědět na otázku vývoje pozdní doby helladské. 2 Pausaniás Cesta po Řecku I. Praha. Překlad Helena Businská, II 25. 8

8 2. Chronologie a historický vývoj v egejské oblasti 2.1 Chronologie Dříve než přistoupíme k charakteristice samotných fortifikací, bude zařazen krátký úvod zabývající se chronologií období, na která budeme v následujících kapitolách odkazovat. Chronologický úvod je nutný z toho důvodu, že ani dnes není problematika chronologie, zvláště v raných fázích pozdní doby bronzové, zcela vyřešena. I když se tato práce týká převážně LH období, některé vývojové články mykénských fortifikací spadají do období předchozích. Proto jsou zde uvedeny dvě tabulky, z nichž první ukazuje dnešní stav chronologie tak, jak je navržena Manningem pro EH a MH období. 3 Druhá pak obsahuje chronologii navrženou pro LH období podle Manninga a Weningera, kteří vytvořili pro tuto část doby bronzové tzv. Vysoký chronologický systém, a Warrena a Hankeyo s jejich tzv. Nízkým chronologickým systémem. 4 Lze z nich zjistit (a také na to upozorňuje Shelmerdine), že s chronologií pro LH IIIA-B, jak relativní, tak absolutní, není tolik problémů jako s chronologií předchozích období doby bronzové. Hlavní problém se týká hlavně přesného určení data výbuchu sopky na Théře, které je důležité pro poznání starších období mykénské kultury (hlavně LH I-II), ale již méně významné pro dobu LH III, na niž má jen nepřímý vliv. 5 A právě u období LH I a LH II (důležitých pro dataci raných 3 Údaje převzaty z tabulky v: Rutter, J. B Review of Aegean Prehistory II: The Prepalatial Bronze Age of the Southern and Central Greek Mainland, in: Tracey Cullen (ed.), Aegean Prehistory, A Review. AJA, Supplement 1. Boston, s Shelmerdine, Cynthia W Review of Aegean Prehistory VI: The Palatial Bronze Age of the Southern and Central Greek Mainland, in: Tracey Cullen (ed.), Aegean Prehistory, A Review. AJA, Supplement 1. Boston, s Ibid., s

9 mykénských fortifikací) je podstatné, k jakému z výše uvedených chronologických systémů se přikloníme, neboť právě zde mezi oběma systémy vznikají největší rozpory způsobené různým časovým určením erupce na Théře. Na druhé straně je při porovnání obou systémů zřejmé, že od období LH IIIA dochází k jejich pozoruhodné jednotě, kdy se oba téměř shodují (viz. Tab. 2.). 6 Vzhledem k tomu, že dnes není možné přesně říci, který chronologický systém je správný, budou chronologické údaje v této práci uváděny tak, jak jsou prezentovány v citovaných zdrojích. 6 Podrobněji o této problematice viz.: Simpson, R. Hope Hagel, D. K Mycenaean Fortifications, Highways, Dams and Canals. SIMA CXXXIII. Sävedalen: Paul Åströms Förlag, s ; dále také v: Tracey, C. (ed.) Aegean Prehistory, A Review. AJA, Supplement 1. Boston; a Dickinson, O The Aegean Bronze Age. Cambridge: Cambridge University Press, s

10 Tab. 1. Chronologická tabulka rané a střední doby helladské Relativní chronologie Absolutní chronologie EH I 3100/ EH II: rané /2350 EH II: pozdní 2450/ /2150 EH III 2200/ /2000 MH I 2050/ /1900 MH II 1950/ /1720 MH III 1750/ Tab. 2. Chronologická tabulka pozdní doby helladské Vysoký Nízký Změny LH I ca / /1500 LH IIA 1600/ / / LH IIB 1520/ / LH IIIA1 1425/ / / ca LH IIIA2 1390/ / / / /1300 LH IIIB 1340/ / / / / /1180 LH IIIC 1190/ / / /

11 2.2 Historický vývoj v egejské oblasti Doba mykénská byla vyvrcholením řecké civilizace doby bronzové, jejíž počátky se dnes obvykle kladou do období EH III (přesněji do doby kolem r. 2100), jak naznačují nálezy v Lerně. Ty ukazují zcela nové kulturní prvky, zvláště pak nový druh keramiky (tzv. minyjské), které se přičítají lidu do této oblasti nově příchozímu. 7 Ovšem jak poukazuje Bartoněk, někteří badatelé se kloní k názoru, že toto obyvatelstvo (z EH III 8 ) mohlo být ještě předřeckého (indoevropského) původu 9. Teprve druhá vlna, která dorazila asi o 200 let později (tedy již v MH I), tvořila (podle Caskeyho) vlastní jádro budoucího řeckého obyvatelstva, přičemž s předchozími byli tito lidé etnicky spřízněni. To nemělo za následek destrukce center jako v předchozím období, které by výrazněji upozorňovaly na nově příchozí. 10 Ovšem dominantní postavení v MB měla Kréta, na kterou se v této době přesunul vývoj z kykladských ostrovů. V několika obdobích zde vznikají a zanikají honosné paláce, které se stávají kulturními a hospodářskými centry. Její vliv (hlavně pak v období MM IIIA-LM IA 11 ) je patrný v celé egejské oblasti, zvláště pak na Kykladách (na Théře, Mélu a Keu), Rhodu, Milétu a na Kythéře a Aigině. V tomto období se nadále rozvíjejí její kontakty s Egyptem, ve kterém je zboží z Kréty 7 Oliva, P Zrození evropské civilizace. Praha, s Nálezy z Lerny Bartoněk klade do doby kol. r př. Kr.: Bartoněk, A Zlaté Mykény. Praha, s Poukazuje přitom na to, že: asi v celé Argolidě a Korinthii, a porůznu i na Kykladách, došlo k zásadnímu civilizačnímu přelivu o 200 let dříve než na ostatní helladské pevnině.: Bartoněk A. 1983, s Bartoněk 1983, s Dnes je do těchto fází MB kladeno tzv. neopalácové období - přibližně : převzato z tabulky: Rehak, P. Younger, J. G Review of Aegean Prehistory VII: Neopalatial, Final Palatial, and Postpalatial Crete, in: Tracey, C. (ed.), Aegean Prehistory, A Review. AJA, Supplement 1. Boston, s

12 doloženo již v době starších paláců. Samotné Řecko bylo, jak píše Oliva, v MH období ve stínu minojské civilizace na Krétě 12. V této době mělo Řecko styky převážně s kykladskými ostrovy a západním pobřežím Malé Asie (což se možná ukázalo jako významný inspirační prvek pro výstavbu mykénských opevnění viz následující kapitola). Ke konci MH III období však dochází k závažným změnám. Začínají se objevovat bohaté šachtové hroby, v nichž jsou aristokraté pochováváni se zbraněmi, poháry a šperky. Zvláště patrné je to v tzv. hrobovém okruhu B (období MH III-LH I 13 ) a později v ještě bohatších hrobech z hrobového okruhu A (LH IIA), které dokládají rychlý mocenský vzestup Mykén v těchto obdobích. 14 Vzhledem k tomu, že se šachtové hroby objevují i na dalších místech mykénského světa, je toto období celkově označováno jako doba šachtových hrobů. 15 V době LH IIA se již také začínají objevovat první kopulovité hrobky, jejichž počet stoupá v období následujícím (doloženy jsou např. v Messénii, Lakónii a i v Thessalii). V následném období LH IIB získává navíc mykénská aristokracie vládu nad Knossem. 16 Také vzniká lineární písmo B sloužící hlavně k zápisům v palácovém archivu obsahujícím běžné hospodářské záznamy. 17 Největšího rozmachu pak dosahuje mykénská civilizace v období LH IIIA-B, kdy dochází rozsáhlé stavební činnosti, při které se budují četné paláce obehnané mohutnými hradbami (hlavně např. v Argolidě, Attice, Boiótii). Pevnina a ostrovy byly již v této době poměrně hustě obydleny, což dokazuje nález více než 500 sídlišť z LH období (většinou nevelkých osad zemědělského charakteru). Vliv mykénské civilizace lze nalézt po celé egejské oblasti a pronikl i na Kypr. Mykénské 12 Bartoněk dokonce píše o tom, že MB je: v heladsko-kykladsko-trojské oblasti obdobím poměrného úpadku a opravdové civilizačního temna.: Bartoněk 1983, s Datování převzato z: Rutter 2001, s Oliva 2003, s Rutter 2001, s Oliva 2003, s Bartoněk 1983, s

13 památky byly nalezeny např. v Sýrii, Foiníkii, Palestině, Egyptě, ale také v pobřežních oblastech Sicílie a jižní Itálie, stejně tak i v Makedonii a Thrákii. Ke konci LH IIIB období dochází ke zničení většiny mykénských center. Během let bylo vysloveno mnoho domněnek o příčinách těchto destrukcí. Za hlavní příčinu byl dříve nejčastěji uváděn příchod nového, řecky hovořícího lidu, Dórů. Dnes již tento závěr není široce přijímán, neboť se soudí, že k tomuto příchodu došlo až poté, co byly mykénské paláce zničeny. 18 Za další příčinu byly považovány vnitřní rozbroje mezi jednotlivými vládci, dlouhotrvající sucha, která způsobila neúrodu, a v neposlední řadě také povstání rolnického obyvatelstva. Ovšem dnes je jako nejpravděpodobnější teorie přijímána ta, která pád mykénské civilizace a rozvrácení jejích center spojuje s vpádem tzv. mořských národů. Ty v této době pronikaly do Malé Asie (zde se jim přisuzuje vyvrácení říše Chetitů), Sýrie a též do Egypta. Je tedy pravděpodobné, že se dostaly i do Thessalie, středního Řecka a Peloponnesu. 19 Nasvědčovala by tomu i skutečnost, že mnoho mykénských center před touto dobou rozšířilo nebo posílilo své hradby a např. v Mykénách a Tiryntu byly do opevnění zahrnuty i vodní zdroje, které naznačují, že se zde nejspíše očekávalo delší obléhání (což by na lokální nepokoje nebo vnitřní rozbroje příliš neukazovalo). Navíc by tato teorie mohla být podpořena nálezem zdi na Istmu, o níž se soudí, že byla budována jako obrana proti očekávanému útoku ze severu Nověji již Oliva píše, že tento názor je dnes zcela překonán. Marek, V. Oliva, P. Charvát, P Encyklopedie dějin starověku. Praha, s Oliva 2003, s Více o destrukcích Mykén, Tiryntu a Mideji viz s této práce. O zdi na Istmu viz kapitola 5. 14

14 3. Původ a obecné charakteristiky mykénských fortifikací 3.1 Původ mykénských fortifikací a jejich regionální varianty Kyklopské zdivo bylo samozřejmě pouze jednou z několika stavebních technik, které Mykéňané používali. Jejich konečná fáze (hlavně v Mykénách a Tiryntu) spadala do období LH IIIB, tedy krátce před samotný pád mykénské civilizace. Bohužel (a též ze zřejmých důvodů) máme jenom málo příkladů mykénských fortifikací před tímto obdobím, a ještě méně těch, které lze datovat do raného helladského období (LH I-IIIA1). U vývoje mykénského zdiva a zvláště kyklopského máme alespoň zachováno několik dřívějších příkladů, zejména na přilehlých kykladských ostrovech, a ještě několik málo v samotném pevninském Řecku. 21 Co se týče původu zdiva, je možné, že inspiraci pro fortifikační program ve velkém měřítku převzali Mykéňané z chetitského prostředí. Nicméně z hlediska měřítka a architektonických detailů jsou mezi těmito dvěma konstrukčními technikami určité rozdíly. 22 Je tedy spíše pravděpodobné, že zdrojem inspirace pro mykénské obranné hradby byly fortifikační systémy pocházející z měst na Kykladách (mezi něž patří Fylakopi na Mélu a Ayia Irini na Keu), která měla již v období LB I hradby. Ty mohou být označeny na základě podobnosti jako kyklopské a také by jistě mohly být považovány za významný stupeň ve vývoji mykénských fortifikací. V Attice nyní máme příklad hradeb z období LH I-II v Kiafa Titi a za raně mykénské lze také považovat obvodové zdi v Brauronu, stejně tak i ve městě Kolonna na Aigině. V Messénii byla raná mykénská obvodová opevnění v Ano - Englianos (Nestorův palác), v Miru - Peristeria, a navíc ještě u Vasilika - 21 Simpson Hagel 2006, s Rutter, J The Prehistoric Archaeology of the Aegean. Darmouth College. ( ) < 15

15 Malti-Dorion. Některá z nich také mohla být z LH I-II období. Určitý vliv na mykénské konstrukční metody musely mít také technické úspěchy ve středním a pozdně minojském (LM I) období na Krétě. 23 Je ovšem pravděpodobné, že argejský typ kyklopských hradeb byl vyvíjen hlavně v samotných Mykénách. 24 Méně masivní formu tu lze nalézt u zdi kolem hrobového okruhu B z LH I, která byla postavena z velkých neopracovaných kamenů a o které Mylonas řekl, že její konstrukce by mohla být nazývána primitivní kyklopské zdivo 25. Základní formu kyklopského zdiva lze také vidět v Epano Furnos z LH IIA a v kyklopských tholových hrobkách. Ovšem hradby v Kiafa Titi mají jen málo společného s jakýmikoliv jinými známými jak současnými, tak předchozími příklady v Řecku a např. Hagel o nich dříve prohlásil, že se ani nejedná o kyklopské zdivo. Navíc ještě tvrdil, že se nejeví jako přímí předchůdci dobře známých staveb pozdně helladského období LH III. Nicméně dosahovaly značné velikosti a šířky a obsahovaly takové prvky jako věže, výpadové brány a rampy. Způsob jejich konstrukce byl možná ovlivněn ranými opevňovacími hradbami v pozdní fázi MH nebo LH I období v Mykénách a jinde. A argejský styl kyklopských hradeb sám pravděpodobně nebyl, jak bylo uvedeno výše, zcela spontánního původu, neboť kontakt se sousedy je samozřejmě přesvědčivě doložen v mykénských šachtových hrobech. 26 Fortifikace z pozdní doby bronzové i další na Krétě, Kykladách a Dodekanesách jsou Loaderovou všechny společně zařazeny do skupiny pod názvem cizí vliv. Tento název sám naznačuje, že by měly být vyřazeny z kategorie kyklopské zdivo. S tím ovšem nesouhlasí Simpson a Hagel a dodávají, že např. v případě Fylakopi na Mélu a Amaniu: Palaikopyli na Kou se ukazuje, že vyřazení 23 Simpson Hagel 2006, s Ibid., s Mylonas, G. E Mycenae and the Mycenaean Age. Princeton: Princeton University Press, s Simpson Hagel 2006, s

16 z této kategorie není přesvědčivé. Souhlasí však, že zcela jistě existují důvody pro vyřazení těch krétských zdí, které byly nesprávně nazývány kyklopské. Ovšem jejich předpokládané spojení se zdmi evidovanými na Kykladách a Dodekanesách by v konečném důsledku znamenalo, že vyčleněním krétských měst bychom museli také vyřadit ze seznamu všechna evidovaná ostrovní města. Podobná záliba pro takovéto vyčleňování se však netýká jenom ostrovních center, ale vyskytuje se i u měst v pevninském Řecku, což je možné akceptovat v tom případě, pokud to poskytuje jistou protiváhu k tendencím Skufopulose, který mezi sídla s kyklopskými zdmi zahrnul i několik takových, pro které neexistují dostatečné důkazy. Avšak navrhované vyloučení tolika zdí, které byly předtím nazývány kyklopské, se zdá být, podle Simpsona a Hagela, přinejmenším z části výsledkem neflexibilního použití samotných hypotetických schémat Loaderové, tedy jejích Typů I-V navrhovaných pro kategorizaci mykénského kyklopského zdiva. Loaderová navíc plně upřednostňuje pouze mykénská města v centrálních oblastech mykénského světa, tj. Argolidu a některé části Boiótie. Kromě Argolidy je totiž pouze Boiótie jedinou oblastí, ve které jsou regionální varianty kyklopského zdiva Loaderovou akceptovány jako skutečně kyklopské. Další regionální varianty, dokonce i v Messénii (kde jsou mykénští kameníci evidováni na tabulkách z Pylu), nejsou dostatečně probrány. Přesto v mnoha částech pevninského Řecka mohou být konstrukce mykénských fortifikačních zdí považovány, stejně jako mnoho mykénské keramiky v těchto regionech, za provincionální. Jejich konstrukce často vykazují větší rozdíly oproti zdem z Argolidy než například ty, které můžeme pozorovat u třetího města ve Fylakopi na Mélu. Je zcela pravděpodobné, že stejně jako u keramiky, tak i v této oblasti se Mykéňané v těchto vzdálenějších regionech pokoušeli do jisté míry kopírovat styl v centru, tj. v Argolidě. Takovéto variace lze očekávat, neboť se zde musí vzít v potaz dostupnost materiálu pro výstavbu hradeb, tedy kamene. Dokonce i v Argolidě, v centrální oblasti mykénské kultury, byly více či méně úspěšně takto napodobovány hradby hlavních pevností Mykén a Tiryntu. Ani např. ve srovnání s nimi nedosahují současné hradby v Mideji po celém svém obvodu stejného konstrukčního standardu. Stejně tak hradby v Nea 17

17 Epidauros, Vassa, jsou nevyrovnané kvality a samotný styl tam můžeme plným právem nazvat provincionální. Dokonce ani hlavní cesty v Mykénách a Epidauru (nejlépe postavené mykénské cesty) nedosahují, kromě hlavních mostů a kanálů, nejvyššího standardu kyklopské konstrukce po celé své délce. Naopak mnoho hradeb z pozdějšího období, zvláště helénistického, které byly popsány jako kyklopské, se vzhledově podobá nejlepšímu mykénskému kyklopskému zdivu (jako v Geraki) a jsou daleko lepší konstrukce než mnoho jiných mykénských fortifikačních zdí. Na Dodekanesách jsou takové zdi zcela běžné a musí být tedy pečlivě odlišeny jako ne-mykénské, společně s přibližným určením jejich datování Účel mykénské fortifikace a její obecná konstrukční charakteristika Základním účelem mykénské fortifikace bylo samozřejmě opevnění a tím ochrana daných měst. 28 Přesto se např. Dickinson domnívá, že vybudování těchto hradeb mohlo souviset s ustanovením paláce jako mocenského centra a hradby pak měly sloužit (zvláště u dřívějších obvodových v Mykénách a Tiryntu) spíše jako ukázka moci vládců těchto měst nežli jako obranný prostředek. 29 Ovšem i přesto se zdá, že byly také navrženy jako maximální možná překážka pro případné útočníky. A právě jejich velikost a mohutnost mohla sama o sobě pomáhat odradit nepřítele od pokusu o útok. Masivní zdi Mykén a Tiryntu byly jistě určeny k tomu, aby dávaly jasně najevo, že jejich vládci disponují natolik velkou mocí, že by bylo zbytečné proti nim bojovat. A tyto zdi byly jistě nutností, neboť tato moc byla závislá na zemědělství, a tudíž i na bezpečnosti jak zemědělské produkce, tak i populace, která se o ni starala. A samozřejmě mnoho této produkce bylo 27 Simpson Hagel 2006, s Ibid., s Dickinson 1994, s

18 uchováváno právě uvnitř zdí pevností (zvláště Mykén, Tiryntu, a jak také bylo doloženo, v Mideji a Gla), které společně s vojskem představují hlavní obranu. Aby mohla být zajištěna stabilita při dosažení určité výšky zdí (průměrně 8metrová výška je zachována v Mykénách 30 a ještě vyšší je v části malé citadely v Tiryntu), byla nutná dostatečná šířka zdi a taktéž velikost a váha použitých kamenů. Velké pevnosti v Argolidě, zvláště pak Mykény, Tiryns a Midea, byly postaveny možná jen na základě dostupnosti takového kamene. Tímto materiálem byl především vápenec, na jehož opracování však Mykéňané neměli vhodné nástroje, aby mohl být snadno přeměněn do souvislé kamenné zdi. Podle Küppera však Mykéňané vynalezli nějaký druh kyvadlové pily pro řezání alespoň měkčího kamene (např. v Mykénách slepence) do čtvercových bloků 31, které byly ještě opracovány kladivy a pak použity hlavně na vysoce viditelných místech 32 tedy na hlavních vstupních branách a věžích, kde souvislé zdivo s přesně padnoucími čtvercovými bloky kamene bylo obzvlášť vhodné. A jak tvrdí Lawrence, Mykéňané při takovémto opracovávání již používali techniku anathyrosy, kterou převzali od Egypťanů. 33 Ovšem jak je zřejmé, většina obvodových zdí (a to i v Mykénách a Tiryntu) se skládá z nesouvislého kyklopského zdiva, ve kterém byly velké bloky kombinovány s menšími kameny a spojovány bahnem. Tato technika byla zřejmě nadále vyvíjena, protože zde nebylo ani dostatečné množství vhodného materiálu, ani dostatek času k výstavbě (s tehdy dostupnými primitivními nástroji) všech obvodových zdí ve čtvercových blocích. Přesouvání bloků na místo pak vyžadovalo kombinované použití ramp, výtahových zařízení a lešení. Co se týče našich znalostí mykénských fortifikací, jsou získávány a odvozovány převážně z jejich nejmladších fází spadajících do období LH III, a navíc ještě ze tří hlavních pevností Mykén, Tiryntu a Mideji. Konstrukční metoda použitá 30 Preziosi, D. Hitchcock, L. A Aegean Art and Architecture. Oxford: Oxford University Press, s Simpson Hagel 2006, s Preziosi Hitchcock 1999, s Lawrence, A. W Greek Architecture. Yale University Press, s

19 v Mykénách byla geniální, ale technicky limitovaná a v zásadě empirická. Nemůžeme předpokládat, že by Mykéňané měli nějaké detailní vědecké znalosti o mechanických vlastnostech zdí porovnatelné s našimi (např. výhoda použití klenáků nebo ochrana proti sesuvu a kolmým tlakům ). Ať už tedy měli jakékoli znalosti, jako např. o deformaci zdiva, pravděpodobně byly získány spíše jako výsledek zkušeností než na základě vědeckých teorií a pokusů. Základními vnějšími znaky kyklopských zdí jsou velké, často masivní kamenné bloky a malé kameny kombinované s blátem, které vyplňovaly mezery mezi nimi. Tyto malé kameny byly důležité, protože velké bloky nemohly být na přední straně plně tvarovány tak, aby do sebe přesně zapadly, jelikož k tomu potřebné nástroje ještě tehdy nebyly dostupné. Ve zdi pak tyto malé kameny plnily dvě odlišné funkce. Za prvé sloužily jako klín mezi velkými bloky, čímž zabraňovaly jakýmkoliv jejich posunům, tj. jakýkoli nadměrný náklon nebo příliš se houpající kámen jimi mohl být zajištěn. Za druhé sloužily jako ochrana proti vypadávání bláta ze spár, do kterého byly vtlačeny. Bláto, které pak bylo těmito kameny vytlačeno, bylo následně strženo (stopy této činnosti můžeme pozorovat jako zřetelné archeologické vrstvy blízko základů zdí). Kvůli své enormní hmotnosti musely být základy umístěny na kvalitním podloží. Ovšem jeho různé vlastnosti, jako např. pukliny, sklon nebo výchoz, ovlivňovaly jak formu, tak technické požadavky, což nedovolovalo udržet žádný pravidelný tvar opevněného prostoru. Aby tedy dosáhli požadovaného stavu opevnění, museli stavitelé učinit několik kompromisů mezi stavem podloží a potřebami ohrazení. Stejně tak se museli vyrovnat s následky svého rozhodnutí stavět z megalitických kamenných bloků (které však samy pomohly některé anomálie v podloží vyřešit). Přestože v základech a v nižších částech zdi byly kameny spojovány jílem, mykénské fortifikační zdi byly drženy pohromadě hlavně jádry tvořenými směsí hlíny a kamení. Tato silná jádra pak byla naopak držena pohromadě dvěma vnějšími paralelními masivními kamennými zdmi, o nichž byla řeč výše. Mohutnost a soudržnost jádra byla důležitá kvůli zachování pevnosti a váhy nutné k působení 20

20 odporu proti jakékoli možnosti posunu, vyboulení nebo zhroucení zdi. Jak ale tvrdí Simpson a Hagel, jak šířka, tak váha jádra by byla anulována, pokud by došlo k odpaření vody způsobující vlhkost uvnitř zdí, což by vedlo k vysušení jílu, a tím i k jeho následnému rozpadu. Vlhkost proto musela být podle nich udržována, což bylo zajištěno skutečností, že vnější a vnitřní paralelní kamenné zdi zůstaly nepropustné. Kameny použité na tyto zdi musely být proto dostatečně velké, aby odolaly jak vnitřním tlakům z jádra, tak dalším možným příčinám nestability. Jelikož však k jejich tvarování byly dostupné pouze bronzové a kamenné nástroje (společně s dřevěnými klíny atd.), nebylo možné upravit všechny tyto velké kameny tak, aby se daly umístit na místo bez nutné výplně spár. Musely tak být často částečně zazděny do jádra a částečně zaklíněny malými kameny. Co se týče horního zakončení zdi, nepředpokládají Simpson a Hagel na rozdíl od Lawrence nebo Mylonase 34 použití cihel, protože by podle nich byly vystaveny dešti, což by vedlo k jejich destrukci. Předpokládají však ukončení nějakým druhem chodníku, podobně jako povrch cesty. Vrcholy zdí by tak podle nich, zvláště u hlavních pevností, mohly být používány také jako komunikace. Například chůze z části, kde se nachází vstup do podzemní nádrže ke Lví bráně v Mykénách, by byla jistě mnohem snadnější po vrcholku hradeb než skrze střed zastavěné oblasti. Zdali ovšem byla taková šířka zdí nutná (často 5 až 6 m, někde i více), nemohli Mykéňané jakkoliv zjistit. Ale bylo očividně žádoucí vytvořit hradbu tak pevnou, jak to bylo jen možné; a šířka zdí navíc zabraňovala útočníkům, aby ji lehce poškodili. Je také velmi pravděpodobné, že již předtím měli stavitelé zkušenosti s problémy, kdy stěny byly příliš úzké nebo byly postaveny z příliš malých kamenů. Pozdější pokročilá eroze bahna ve spárách mohla mít za následek narušení struktury zdí a nakonec rozpad samotného vnitřního jádra. Pravděpodobně proto bylo bláto uvnitř spár, ale také přes ně udržováno (a bylo-li to nutné, i obnovováno) během celého období používání hradeb, takže během této doby 34 Lawrence 1996, s. 48; nebo také Mylonas 1966, s

21 mohla být většina kamenů ve spárách tímto bahnem zakryta, a tudíž těžko viditelná. Proto je současný působivý vzhled některých kyklopských hradeb dán hlavně tím, že toto bláto vypadalo, což vytvořilo vizuální kontrast mezi (zbylými) malými kameny v mezerách a masivními bloky, které zde byly použity. Pokud bychom za hlavní konstrukci mykénských fortifikací považovali kyklopské zdivo, podle Loaderové existuje poměrně málo mykénských (nebo jiných) zdí, které lze zařadit mezi kyklopské. Navíc její vypracované Typy (I až V), do kterých těchto několik zdí rozdělila, jsou extrémně závislé na (předpokládaném) měřítku zachovalých (nebo chybějících) menších kamenů v mezerách a taktéž i na jejich přesné povaze. Ve skutečnosti však zde neexistuje nic vyvinutějšího nebo sofistikovanějšího, pouze místní variace. Příkladem může být např. použití vertikálních kamenů v mezerách namísto horizontálních. Vertikální kameny jsou nejspíše mnohem vhodnější (a také více předpokládány) v konstrukcích, které jsou pravidelnější a které se více podobají zdivu s přesnými řadami kamenů. To jsou většinou ty, kde byl použit měkčí kámen, který je snadněji opracovatelný. Kromě toho, jak připouští Loaderová, Typ III (hlavně s horizontálními kameny v mezerách) a Typ IV (s více vertikálními kameny v mezerách) mohou být často zaznamenány u stejné památky a ve zdech ze stejného období - zvláště patrné je to v Tiryntu v období LH IIIB. Dokonce do nejzákladnější varianty, Typu I (spatřeného poprvé v Mykénách a v tholových hrobkách v Epano Furnos stejně jako u fortifikací v Kiafa Titi v Attice - u Loaderové předběžně zařazených do období LH I-II), jsou také stále řazeny fortifikace z období LH IIIB v Mideji. Mimoto byla tato jednoduchá konstrukční metoda (kyklopské zdivo), jak se zdá, znovu vynalezena později, v helénismu např. Geraki v Lakónii a také na Dodekanésách. Není tedy v žádném případě rozumné přidělit datování ke kyklopskému (nebo jinému) zdivu výhradně na základě analýz povrchových stránek jejich vnějšího vzhledu, jak to právě Loaderová dělá. Ještě méně 22

22 ospravedlnitelné je klasifikovat jako ne-mykénské ty zdi, které nezapadají do žádné z teoretických klasifikací kyklopského zdiva Simpson Hagel 2006, s

23 4. Mykénské fortifikace v centrech mykénské kultury Jak již bylo zmíněno výše, hlavní poznání mykénských fortifikací získáváme hlavně z pevností v Mykénách, Tiryntu a Mideji, zvláště pak z jejich posledních fází výstavby. Přesto u nich lze vysledovat postupný vývoj, který vždy probíhal v několika etapách (kromě Mideji, u níž se předpokládá jediná stavební fáze). Jelikož se však u nich nedochovaly pozůstatky dřívějších fází, hlavně z období LH I- II a ještě dřívějších (MH), je nutné hledat možné vývojové články jinde. Nejblíže k centrům v Argolidě lze takové opevnění najít ve Vasiliko - Malti-Dorion, v Messénii, kde jsou takové hradby předpokládány již právě v MH období. Příklady ze vzdálenějších koutů mykénského světa lze nalézt např. v Kiafa Titi v Attice nebo z Ayia Irini na Keu. Všechny výše zmiňované hradby však poskytují přehled nejen o možném chronologickém vývoji, nýbrž vypovídají i o velké rozmanitosti konstrukčních postupů, které Mykéňané při jejich výstavbě používali. Následující kapitoly se tak snaží tuto rozmanitost a vývoj ukázat na výběru několika (nejen těch nejznámějších) mykénských center. 4.1 Argolis a Korinthia Argolis, zčásti hornatá krajina na severovýchodě Peloponnesu, je místem, kde se nalézají nejen hlavní centra doby mykénské, Mykény, Tiryns a Midea, ale také mnoho jiných, které byly v nedávné době objeveny během intenzivních průzkumů. 36 Z nich jasně vyplývá, že Argolis-Korinthia byla nejhustěji osídlenou oblastí v mykénském Řecku a také sídlem nejvýznamnější vládnoucí dynastie. Z hlediska opevnění patří mezi lokality, které byly zcela jistě opevněny, Kandia, Profitis Ilias, Nea Epidauros: Vassa Koraku. Do těch, u kterých se opevnění 36 Podrobnější, systematicky uspořádané informace lze nalézt v: Shelmerdine 2001, s

24 předpokládá, ale dosud nebyly nalezeny dostatečné důkazy, lze zařadit např. Argos, Nauplion a Asiné. Zvláštním případem mykénského opevnění, o kterém bude řeč níže, je pak obranná zeď vedoucí přes Istmos. Jediné, pro co nebyly v Argolidě a Korintii dosud nalezeny důkazy, jsou opevnění z raného mykénského období. Ovšem vzhledem k nálezům obranných zdí v Kiafa Thiti, Pylu a Peristerii z LH I-II lze jen těžko předpokládat, že by se v této době podobné zdi nenacházely také u dalších center. Nicméně hlavní rozvoj a rozkvět mykénských fortifikací spadá až do období pozdějších, zvláště pak do LH IIIB, kdy dochází k výstavbě nejmohutnějších hradeb v Mykénách, Tiryntu a Mideji, kde (v jejich konečné fázi) byly vstupy chráněny baštami nebo složitými, úzkými chodbami a schodišti uvnitř zdí. V konečné fázi pak do hradeb v Mykénách a Tiryntu byly ještě zahrnuty zdroje vody chráněné prostřednictvím svažujících se klenutých chodeb Mykény U pevnosti a paláce ležícího severně od Argu rozlišujeme tři fáze výstavby opevnění, kdy se postupně zvyšovala oblast chráněná hradbou. 38 První známé hradby, vztyčené před výstavbou Lví brány a velké rampy vedoucí k paláci, jsou obvykle kladeny do období LH IIIA2 39, i když Dickinson tvrdí, že jsou-li hradby z Tiryntu kladeny do LH IIIA1 (objevují se však i tvrzení, že hradby v Tiryntu jsou pozdější viz Tiryns), není důvod se nedomnívat, že zdi 37 Simpson Hagel 2006, s Preziosi Hitchcock 1999, s Ibid., s. 185, uvádějí přesněji období výstavby kolem r př. Kr.; Lawrence 1996, s. 48, pak po roce 1350 př. Kr. 25

25 v Mykénách mohou být taktéž z tohoto období. 40 Ty zahrnovaly postranní (zadní) bránu a hlavní vstup, který byl umístěn východně, za hrobovým okruhem A. 41 V druhé, pozdější fázi LH IIIB 42 vznikly mnohem masivnější kyklopské obranné hradby, při jejichž výstavbě byla zbořena západní zeď dřívější pevnosti a byla přidána velká část oblasti na jihu a západě. Byla vytvořena Lví brána (viz níže) a od jejího jižního konce byly vztyčeny nové hradby, kterými byl na západě do opevnění zahrnut hrobový okruh A. Jelikož v této době ležel pod úrovní původních hradeb, vytvořili Mykéňané násep, který zpevnili masivní zdí. Mylonas také konstatuje možnost, že tato zeď byla vytvořena ještě před výstavbou brány a také ještě před začleněním hrobového okruhu A do hradeb. 43 Do hradeb byla taktéž zapojena část budov spojených s náboženskou funkcí. Dalším rozšířením vznikla, někdy po dokončení Lví brány, vedlejší Severní brána (viz níže) a věž na jihovýchodě 44, dále také bašty sloužící k ochraně vstupních bran a na některých místech konstrukční prvky sloužící k odlehčení stavby. 45 V závěrečné fázi LH IIIB2/C 46 byly hradby ještě rozšířeny severovýchodním směrem, kde se nacházel vstup k podzemní zásobárně vody, k níž vedla zaklenutá chodba, která byla vedena skrz hradní zeď a pod ní. V tomto rozšíření byly taktéž vybudovány dvě výpadové brány (viz níže). 47 V této době ohraničují hradby plochu přibližně m 2 (i se samotnými hradbami), v délce zhruba 900 m, se zdmi dosahujícími průměrné šířky 5-6 m (7-7,5 m 48 ) a zachovanou výškou přes 8 m Dickinson 1994, s Preziosi Hitchcock 1999, s Mnohem podrobnější informace o této fázi výstavby podává: Mylonas 1966, s Preziosi Hitchcock 1999, s. 185; uváděné datum výstavby kol. r př. Kr., tedy období LH IIIB1 podle Simpson Hagel 2006, s Mylonas 1966, s Preziosi Hitchcock 1999, s Simpson Hagel 2006, s Preziosi Hitchcock 1999, s. 185, je uváděno kol. r př. Kr. 47 Podrobněji o podzemní chodbě: Mylonas 1966, s Preziosi Hitchcock 1999, s

26 Skutečná výška je dnes těžko odhadnutelná (odhady se pohybují do 15 m 50 ) a taktéž se neví nic o jejím ukončení. Zesílení zdí vedlo k domněnce, že obsahují galerie podobné těm v Tiryntu. Avšak podrobný průzkum prokázal, že prostory tohoto typu v Mykénách nejsou. Skladiště, která byla nalezena v severním rozšíření zdi, pocházejí, jak uvádí Mylonas, z velmi pozdního mykénského období a byla vytvořena dlouho po výstavbě vlastních hradeb. 51 U všech tří fází bylo použito kyklopské zdivo. Jako materiál se uplatňují vápencové kameny různé velikosti, které byly buď hrubě opracovány, nebo ponechány v původní podobě. V některých částech však byly použity ještě větší, pečlivě opracované kvádry ze slepence (vážící průměrně kolem 5-6 tun), tvořící víceméně pravidelné řady 52. Použití těchto kvádrů se týkalo hlavního vstupu (Lví brány), její bašty a úseku původní západní zdi, která obklopovala vnitřní dvůr této brány. Tento konstrukční systém byl také použit u vedlejšího vchodu, tzv. Severní brány, a u pravoúhlé věže v jihovýchodním rohu hradeb pod Domem sloupů. Ještě je nutné zmínit, že se zde objevuje třetí druh zdiva, u nějž bylo použito malých, dobře opracovaných kamenů polygonálního tvaru, které byly poskládány do pevné a lépe vypadající zdi. V tomto případě se však jedná o zdivo z helénistického období, které mělo doplnit hradbu poničenou r. 486 př. Kr. Nejlépe je viditelné v severozápadním rohu bašty chránící Lví bránu. 53 Hradby podle běžných zvyklostí doby mykénské kopírovaly skalnaté podloží, přičemž samotná skála byla někdy začleněna do jejich konstrukce. Nejlepší příklad lze nalézt na části zdiva táhnoucího se po levé straně směrem ke Lví bráně. Prostor uvnitř hradeb byl přístupný dvěma vchody, hlavním a vedlejším, ke kterým v pozdější době přibyly ještě dvě výpadové brány v severovýchodním konci 49 Simpson Hagel 2006, s Higgins, R Minoan and Mycenaean Art. Thames & Hudson, New York, s Mylonas 1966, s Lawrence 1996, s Mylonas 1966, s

27 hradeb. 54 Hlavním vchodem byla od LH IIIB období Lví brána, která v sobě zahrnuje jak funkci praktickou, tak symbolickou, jež je reprezentována jediným dochovaným reliéfním panelem, který slouží jako odlehčující trojúhelník 55. Tato brána byla chráněna 14,8 metru dlouhou a 7,23 m širokou masivní baštou 56, která nejspíše sloužila při napadání nepřítele, který měl na této straně štítem nechráněnou část těla. 57 Také byla chráněna hradbou na východní straně, odkud mohly být vrhány např. kameny. Mezi těmito zdmi se tak vytvořil poměrně úzký koridor, nějakých 15x7,23 m, který se skvěle hodil pro redukci počtu útočníků. 58 Samotná brána je tvořena čtyřmi velkými kvádry ze slepence, tvořícími boční sloupky, práh a překlad (ten má odhadovanou váhu kolem 20 t), při rozměrech přibližně 4,5x2,1x0,9 m. Vstup je téměř stejně široký a vysoký - výška dosahuje 3,10 m, šířka se pohybuje od 3 (ve spodní části) do 2,74 m (2,78 m 59 ) u překladu 60. Dveře byly dvojité, což dokazují otvory po čepech v prahu a překladu. Severní vchod byl postaven po vzoru Lví brány (včetně materiálu), jakožto i prostor před ní byl uspořádán podobným způsobem. Nachází se v severní linii hradeb asi 250 m východně od Lví brány. 61 Výpadová brána v severovýchodním konci hradeb je malá, úzká chodba vedoucí skrze hradby, která byla zaklenuta konzolovou klenbou ve tvaru obráceného V, podobného typu jako u galerií v Tiryntu. Tato chodba nebyla, jak tvrdí Mylonas, opatřena dveřmi. Na severu se nacházela další výpadová brána, 54 Mylonas 1966, s Preziosi Hitchcock 1999, s Mylonas 1966, s Preziosi Hitchcock 1999, s Mylonas 1966, s Ibid., s Lawrence 1996, s Mylonas 1966, s

28 která pravděpodobně sloužila k napadání nepřítele útočícího na Severní bránu nebo na podzemní nádrž. 62 Pokud mluvíme o Mykénách, je taktéž nutné zmínit zdi kolem kapličky Profitis Ilias nad Mykénami, na nejzápadnějším vrcholu hory Charvati. Tyto obvodové zdi byly Wacem interpretovány jako mykénská pevnost a signální stanice. Ovšem o mykénském původu panují pochybnosti, a to i přesto, že zde byla mykénská aktivita zaznamenána Tiryns Toto významné středisko mykénské kultury bylo podle Dickinsona poprvé opevněno v LH IIIA1 64. Lawrence nebo Preziosi a Hitchcock tuto činnost kladou do období LH IIIA2. Navíc Preziosi a Hitchcock dokonce tvrdí, že opevnění v Tiryntu je staršího data než v Mykénách 65. Stejně jako v Mykénách je i zde výstavba rozčleněna na několik fází - Müller rozlišuje tři fáze, které dělí na další dvě období 66, Fittschen pak přidává čtvrtou fázi v období LH IIIC 67 (viz obr. 7). Ve výše zmíněném prvním období (LH IIIA1) byla zeď hrubší než pozdější. Skládala se z obrovských bloků (vážících několik tun) velmi nepravidelného tvaru, které do sebe vůbec nezapadaly a v mezerách byly vyplněné malými kameny a jílem. Šířka zdi se pohybovala průměrně kolem 6 m a 62 Mylonas 1966, s Simpson Hagel 2006, s Dickinson 1994, s S tímto názorem se ztotožňují i: Simpson Hagel 2006, str Lawrence 1996, s. 45. Preziosi Hitchcock 1999, s. 185, doslova píšou, že: opevňování Mykén začalo kolem roku 1340 př. Kr. a o nějakých 25 let později byl opevněna pevnost v Tiryntu. 66 Mylonas 1966, s Dickinson 1994, s. 155, Fig

29 byla nejméně stejně vysoká 68. Tato první zeď se ještě držela blízko vrcholu kopce a zahrnovala jižní plošinu. Hlavní přístup a vchod se nacházel v jihovýchodním rohu (pod pozdějšími vnějšími propylejemi). Dveře se nacházely ve vnitřní linii hradby, která byla v prvním období (1a) v tomto bodě rozšířena směrem ven do podoby dvou jako bašty vypadajících výstupků. V druhém období pak ještě byly z vnitřní strany přistavěny dvě věže 69. V druhé fázi, v období LH IIIB1, byly hradby rozšířeny. Byl přidán pruh země na jihu, nepatrně nižší terasa na severní straně (nazývaná Middle citadel) a skalní římsa na východě, pod hlavním vstupem. Hlavní vchod byl nyní přístupný od severu; dvě brány jdoucí za sebou byly umístěny na vstupní římsu, mezi původní a nové zdi. Ty byly ještě následně (podle Müllera v období 2b) prodlouženy směrem na sever, kde byly ukončeny zdí, 8 m širokou, která vystupovala 17 m od nové vnitřní brány. Ta byla umístěna mezi ni a obdobně zesílenou část vnitřní zdi (nepřítel, který by se pokusil o útok na bránu, by se nejdříve dostal do koridoru tvořeného těmito zdmi, ze kterých by mohl být lehce napadán). 70 Tyto úpravy byly, jak tvrdí Mylonas, udělány možná právě proto, že původní vstup do pevnosti byl, navzdory věžím a zesílení hradeb v daném místě, prakticky nechráněný. Dále také poukazuje na skutečnost, že takovéto uspořádání ukazuje na velký vývoj ve vojenské taktice. 71 Menší vchod byl taktéž umístěn blízko severního konce západní strany, u obrovské věže, přístupné skrze její jižní stranu, která vznikla jednoduchým rozšířením hlavní zdi. Podél 3 m dlouhého průčelí této bašty byly vyhloubeny jámy (šachty) a přes ně byl instalován padací most. Později (pravděpodobně ke konci LH IIIB2, tedy ve třetí fázi) byla jižním směrem, podél svahu, postavena vypouklá přístavba vycházející z vnější strany věže a nakonec se připojující k hlavnímu opevnění. V této přístavbě byly 68 Lawrence 1996, s Mylonas 1966, s Lawrence 1996, s Mylonas 1966, s

30 vybudovány úzké dveře, od nichž vedlo směrem k věži odkryté schodiště, dlouhé více než 45 m, které bylo snadno napadnutelné ze všech stran 72. Podle Lawrence (ale i Müllera) byla také v této době rozloha pevnosti zdvojena, a to ohrazením severního konce hřebene pahorku 73 (to je však Fittchenem navrhováno již do období předchozího viz obr. 7) 74. Ve východní a západní sekci tohoto peribolu bylo vytvořeno několik pravoúhlých nik, které snad sloužily jako skladiště, ty menší jako možné pozorovatelny nebo malé strážnice 75. Na východní straně byla stěna tohoto rozšíření vedena přímo jižním směrem naproti výše zmíněné 8 m široké zdi. Mezi nimi pak byl ponechán průchod o šířce 3 m (4,7 m 76 ) jakožto hlavní vstup, o němž se Mylonas domnívá, že u něj zřejmě nikdy nebyly použity dveře 77. Aby tato nová přístavba odpovídala starší zdi, byl navíc její konec rozšířen (její výšku pak Lawrence určuje na více než 9 m (30 stop). Podél vnější strany hradeb pak vedla, od tohoto vchodu směrem na sever, rampa (o šíři 4,7 m a zachované délce asi 20 m 78 ), takže nepřátelé útočící na bránu na jejím konci měli odkrytou pravou stranu těla, čímž vytvářeli lehce napadnutelný pravoúhlý prostor (prototyp takového systému byl nalezen v Alişaru v Malé Asii; jedná se o mnohem starší práci, která zůstávala v používání i za doby Chetitské říše). 79 Také byly přidány galerie a kasematy na jihovýchodní a jižní straně, které jsou asi nejcharakterističtějším rysem hradeb v Tiryntu. Průměrná šířka dosahuje 1,65 m a výška vertikálních zdí 1,75 m. Klenba je konzolová ve tvaru obráceného V. Sedm 72 Lawrence 1996, s Ibid., s. 46. Lawrence zde přesněji uvádí konec 13 století. 74 Dickinson 1994, s. 155, Fig Mylonas 1966, s m šířku vchodu uvádí Mylonas 1966, s. 12; 4,7 m pak Lawrence 1996, s Mylonas 1966, s Ibid., s Lawrence 1996, s

31 místností na jihovýchodě a pět na jihu má průměr kolem 4,3x3,3 m a sloužily nejspíše jako skladiště. 80 Oblast celého hradu zabírala přibližně m 2. Ze severu na jih měla každá strana délku asi 300 m, zatímco obvod je asi 725 m. V nejužším místě činí šířka 45 m. Dochovaná šířka zdí se pohybuje v rozmezí 4,5 až 17 m, na mnoha místech mají průměr 7,5 m. Původní výšku zdi, která byla podle Mylonase ukončena palisádami ze sušených cihel, dnes nelze určit; nejlépe zachované části mají výšku kolem 7,5 m Midea Rozloha opevněného prostoru pevnosti ležící východně od Argu je odhadována asi na m 2 a je tedy srovnatelná s rozlohou Mykén nebo Tiryntu. Hradby, které se tu zachovaly, dosahují maximální výšky 7 m a šířky od 5 do 7 m. Vybudovány byly ve stejném stylu jako v Mykénách a Tiryntu, ačkoliv rozměry kamenných bloků nedosahují takové velikosti. Dvě masivní brány na východě a západě byly spojeny cestou uvnitř citadely. Západní brána a její strážnice byly chráněny velkou pravoúhlou baštou. Na místech, kde zeď měnila směr, se nacházely velmi malé, zakřivené výstupky, z nichž se zachovaly tři. Styl konstrukce je po celém obvodu hradeb stejný, což je považováno za důkaz, že byla stavěna pouze jednorázově během období LH IIIB. 82 Sekce vykopaná v oblasti východní brány a nižší terasy pocházela, podle nalezeného keramického materiálu, z období LH IIIB2. Při zkoumání základové jámy pro zeď v oblasti Západní brány pak byly nalezeny střepy z období LH IIIB1, ale žádné z LH IIIB2 83. Předpokládá se tak (na základě nových důkazů), že jediná 80 Mylonas 1966, s Ibid., s Simpson Hagel 2006, s Shelmerdine 2001, s

32 stavební fáze by mohla být datována do poloviny LH IIIB, tedy do doby, kdy docházelo k rozsáhlým úpravám opevnění v dalších dvou velkých centrech v Argolidě. Ve prospěch období LH IIIB2 svědčí také velké množství keramiky z této doby nalezené ve velkém stavebním komplexu blízko Západní brány, postaveném naproti obvodovým hradbám. Jestliže byly hradby opravdu stavěny více méně ve stejném období jako tento komplex, pak by se pravděpodobně jednalo o ranou fázi LH IIIB2, což by přibližně odpovídalo stavební činnosti v Mykénách a Tiryntu (viz předchozí kapitoly) Destrukce opevnění v Mideji, Mykénách a Tiryntu na konci LH IIIB Na úplném konci LH IIIB2 období se po celé prozkoumané části pevnosti v Mideji nacházejí důkazy destrukce způsobené ohněm. V přibližně stejném čase došlo také k destrukcím v Mykénách a Tiryntu, načež všechna zkoumání ukazují, že jejich příčinou mohlo být jedno nebo několik zemětřesení. 85 Ovšem první známky všeobecné destrukce se objevují již v polovině LH IIIB období, kdy byly poničeny pevnosti v Tiryntu a domy mimo obvod hradeb v Mykénách a Gla. Po těchto událostech však byly hradby v Mykénách a Tiryntu podstatným způsobem rozšířeny. Shelmerdine se proto ptá, jaké může existovat spojení mezi snahou o zdvojení fortifikací a destrukcí způsobenou zemětřesením, která této snaze předcházela? Souvislost vysvětluje tvrzením, že tato rozsáhlá výstavba hradeb není odpovědí na zemětřesení, nýbrž jasným ukazatelem, že to byli lidští nepřátelé, kteří ohrožovali palácová centra v Argolidě (a možná také v Athénách), 86 což odpovídá názoru Dickinsona, podle kterého mohla stavba nových fortifikací a 84 Simpson Hagel 2006, s Ibid., s Shelmerdine 2001, s

33 rozšiřování stávajících (Mykény, Tiryns) reflektovat vzrůstající obavy o obranu. 87 Na druhé straně, jak tvrdí Simpson a Hagel, neexistuje v podstatě žádný rozpor mezi možnou prevencí proti nepřátelskému útoku či proti možné destrukci způsobené zemětřesením. Ovšem dodávají, že hradby v Mideji (pokud je budeme datovat do LH IIIB2) byly nejpravděpodobněji budovány jako odpověď na nepřátelské ohrožení, a to na základě předchozích zkušeností Messénie V posledních letech bylo v Messénii objeveno mnoho osídlení, ale jen u velmi malého počtu se setkáváme s opevněním. Z těch známých můžeme jmenovat např. Pylos (v Ano Englianos) a Miru - Peristeria, které mají hradby datovány do LH I nebo LH II období, nebo také hradby ve Vasiliko - Malti-Dorion, které jsou pravděpodobně taktéž z raného mykénského období. Hradby z Muriatada - Elliniko (osídlení z LH IIIB) - jsou zatím jako jediné datovány do pozdního mykénského období, ačkoliv geofyzikální měření silně naznačují velkou terasu pod nimi. Tatáž metoda naznačuje hradby v samotném paláci v Pylu. V některých dalších městech jsou hradby předpokládány, ale důkazy jsou buď neprůkazné nebo nedostatěčné Vasiliko: Malti-Dorion Malti-Dorion je jméno akropole, kterou vykopal a také pojmenoval Valmin. Leží na severním konci vysokého vápencového hřebenu Ramovuni, který vystupuje do údolí Sulima, mezi vesnicemi Vasiliko a Kokla. 87 Dickinson 1994, s Simpson Hagel 2006, s Ibid., s