Diplomová práce MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE Vytvoření webové stránky zaměřené na chov hmyzu, entomofágii a přežití v přírodě Diplomová práce Brno 2011 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Robert Vlk, Ph.D. Vypracovala: Bc. Blanka Škrabalová [Zadejte text.]

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby diplomová práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům podpis 2

3 Chtěla bych touto cestou poděkovat vedoucímu diplomové práce, Mgr. Robertu Vlkovi, Ph.D. za podporu, inspiraci a odborné rady, které umožnily, aby tato práce vznikla. A také bych ráda poděkovala Bc. Tomáši Jackovi za realizaci technické stránky projektu a řadu nápadů, které webovou stránku ještě více přiblížily čtenářům. 3

4 OBSAH: 1. Úvod Metodika Chov dostupných druhů krmného hmyzu Vytvoření fotodokumentace chovu Vytvoření textů týkající se chovu těchto druhů na základě získaných zkušeností Převedení textů do html formátu Teoretická část Praktická část Teoretické podklady pro chov a výuku Úvod Krmný hmyz Chované druhy Výběr druhu Chov Chovné nádoby Manipulace s hmyzem Nemoci Mouční červi Švábi Cvrčci Saranče Drobný hmyz Entomofágie Rozšíření entomofágie Bezobratlí ve stravě při přežití v přírodě Praktické podklady pro výuku A. Dlouhodobá pozorování B. Krátkodobá pozorování

5 6. Diskuze Závěr Seznam použité literatury Shrnutí Summary Přílohy

6 1. Úvod Má diplomová práce nese název: Vytvoření webové stránky zaměřené na chov hmyzu, entomofágii a přežití v přírodě. Svou náplní práce volně navazuje na bakalářskou práci, která čerpala z různých pramenů informace zejména o entomofágii a byla původním důvodem založení mých chovů krmného hmyzu. Své zkušenosti s chovy krmného hmyzu jsem se rozhodla využít k vytvoření webové stránky, která by na jednom místě poskytovala informace o chovech různých druhů krmného hmyzu. Cílem bylo uvést, co nejjednodušší metody chovů bez ohledu na původ jednotlivých druhů (nebyly zohledněny podmínky v místě jejich přirozeného výskytu). Uvedené skutečnosti jsou založeny pouze na vlastních pozorováních a nejsou proto zatíženy nepřesnostmi některých pramenů. Webové stránky jsou aktualizovány na základě nových zjištění a pravidelně přibývají nové druhy. Stránky jsou už od první verze dostupné široké veřejnosti, která může na články reagovat formou u, nebo v diskuzi pod jednotlivými stránkami. Poznatky z této zpětné vazby byly využity ke zkvalitnění stránek. Cíle diplomové práce: vytvořit webové stránky obsahující informace o chovu většiny u nás dostupného krmného hmyzu, entomofágii a využití hmyzu v podmínkách přežití v přírodě rozšířit fotodokumentaci (oproti bakalářské práci) stránku doplnit o pracovní listy související s tématikou a diskusní fórum. 6

7 2. Metodika V rámci své diplomové práce jsem prováděla tyto základní činnosti: - Chov dostupných druhů krmného hmyzu - Vytvoření fotodokumentace chovů - Vytvoření textů týkajících se chovu těchto druhů na základě získaných zkušeností - Převedení textů do html formátu a umístění na webové stránky jejich zpřístupnění veřejnosti 2.1. Chov dostupných druhů krmného hmyzu Během své čtyřleté praxe v oblasti chovů krmného hmyzu jsem nashromáždila celkem 12 druhů švábů, 3 druhy potemníkovitých brouků, 2 druhy sarančí, 4 druhy cvrčků a 2 druhy drobného hmyzu. Všechny druhy jsem chovala minimálně po tak dlouhou dobu, abych zmapovala metody jejich chovů a úspěšně je rozmnožila. Dle možností jsem také konzultovala chov s jinými chovateli, nebo se na jejich chov přímo podívala (např. Přírodovědná stanice Kamenáčky Brno, kde mají velkochov cvrčků, potemníků brazilských a několik druhů švábů) Vytvoření fotodokumentace chovu V průběhu pozorování jsem cíleně, nebo náhodně podle situace fotografovala všechny chované druhy. Úmyslně jsem se zaměřila na zajímavosti a zvláštnosti chovu např. páření, svlékání, vzhled vývojových stádií a rozdíly jednotlivých druhů Vytvoření textů týkající se chovu těchto druhů na základě získaných zkušeností Na základě zkušeností s chovem jsem bez použití externích zdrojů informací, které jsou často nepřesné a možná někdy i záměrně zavádějící, vytvořila textové podklady pro chovatele jednotlivých druhů. Články jsou členěny na obecnou charakteristiku druhu, chov a rozmnožování. U náročnějších druhů je přidána kapitola 7

8 rady pro úspěšný chov. Článek o švábech obsahuje navíc specifika každého druhu zvlášť Převedení textů do html formátu Stránky byly vytvořeny v jazyce html a pro rozšířené formátování textu používají kaskádové styly tzv. CSS (Cascading Style Sheets). CSS styly tedy rozšiřují seznam značek, které lze použít pro formátování textu i jednotlivých atribut stránek (např. šířka sloupce menu). př. html značky: tučné písmo <b> tento text </b> se ve výsledku na webové stránce zobrazí jako tento text př. stylu CSS: barva písma.cervena_barva{color:red} - html značka pak vypadá takto: <p class="cervena_barva"> tento text bude červený </p> se ve výsledku zobrazí jako tento text bude červený Do technických parametrů nebudu zabíhat, neboť to nebylo cílem práce. 8

9 3. Teoretická část Na 75 % veškerého druhového bohatství živočišné říše patří třídě hmyzu. Tato obrovská úspěšnost je podmíněna mimořádnou schopností adaptace k životu především na souši. Umožnil to vývoj kutikuly (pozn. autor uvádí pevné pokožky) chránící před vyschnutím, bohatý vývin výkonných smyslových orgánů a následný vývoj křídel. Hmyz osídlil prakticky všechny biotopy souše a výrazně pronikl i do sladkých vod (Rozsypal, 2003). Tělo hmyzu je členěno na tři základní části: hlava, hruď a zadeček. Hlava hmyzu je pohyblivě spojena s hrudí. Ústní ústrojí Původní ústní ústrojí je kousací, tvořené nepárovým horním pyskem, párem kusadel, párem čelistí a párově založeným spodním pyskem (srostlý druhý pár čelistí). U některých skupin hmyzu došlo k přeměně v ústrojí lízací, sací nebo bodavě sací. (Rozsypal, 2003). Ústní ústrojí dospělého hmyzu může být stejné jako u jejich larev (např. kousací ústní ústrojí u larev i imag mnohých brouků), nebo se může lišit (např. u motýlů: imago má sosák, larva housenka má kusadla) (Zahradník, 1981). Smyslové orgány Dobrou orientaci v prostoru, vyhledávání potravy i vzájemnou komunikaci umožňují hmyzu smyslové orgány. Základní smyslovou jednotkou u hmyzu je senzila odvozená z chloupku (makrotrichie). Tvoří ji několik pokožkových buněk, z nichž nejdůležitější je citlivá pokožková buňka, která pomocí vlákna zakončeného smyslovým čípkem přiléhajícím ke kutikule reaguje na různé vnější podněty. Podle typů podnětů se u hmyzu rozlišují čtyři typy smyslových orgánů: mechanoreceptory, chemoreceptory, termoreceptory a fotoreceptory. 9

10 Fotoreceptory Hlavním fotoreceptorem u hmyzu jsou složené oči (oculi) sestávající z různého počtu ommatidií, které samy o sobě představují samostatné zrakové jednotky s vlastním světlolomným a světločivným aparátem. Jednotlivá ommatidia jsou od sebe vzájemně oddělována a odstíněna pigmentovými buňkami. Složené oči naléhají přímo na zrakové laloky mozkového ganglia. Obraz zaregistrovaný mnoha ommatidi se skládá až ve zrakovém laloku nervového centra (mozaikový obraz). Kromě složených očí najdeme na hlavě ještě 2-3 jednoduchá temenní očka (ocelli) schopná nanejvýš rozlišit intenzitu světla (Křížová, 2007). Chemoreceptory Mezi chemoreceptory řadíme chuť a čich. Chuťové sensily jsou soustředěny na ústních orgánech, tykadlech i chodidlech. Stavbou se podobají smyslovým brvám, až na vstupní otvůrek na konci a několik neuronů k rozlišení jednotlivých kvalit chuti. Daleko rozmanitější vzhled mají čichové sensily, které na rozdíl od chuťových mají více vstupních otvůrku a různý počet neuronů. Vyskytují se hlavně na tykadlech společně i s kolíčkovitými brvami bez otvůrků vnímajících změny teploty. Mechanoreceptory Mechanoreceptory registrují nejrůznější mechanické impulsy. Nejjednodušším typem jsou smyslové brvy (trichoidní senzily) s jedním neuronem citlivým na změnu polohy chlupu. Např. v kloubech pak nalezneme tzv. proprioreceptory informující jedince o stavu jednotlivých částí jeho těla, např. o poloze nohou nebo křídel (Křížová, 2007). Hrudní část těla hmyzu nese končetiny. Rozlišit můžeme 3 části hrudi (předohruď, středohruď, zadohruď). Jejich rozlišení je možné podle křídel a končetin. Výrazné bývají části nesoucí křídla, která jsou u většiny hmyzu vyvinuta ve dvou párech. Křídlo tvoří dvě k sobě těsně přiložené blány, mezi nimiž probíhají žilky tvořící tzv. žilnatinu (Zahradník, 1981). V dutině žilek koluje krvomíza (pozn. pouze 10

11 krátce po svleku, narovnává křídla, poté vzduch), nacházejí se tam vzdušnice a případně i nervová vlákna (Kovařík, 2000). U brouků se přední pár křídel přeměnil v tvrdé ochranné schránky zvané krovky. Ty chrání i tělo a bývají často nápadně zbarveny (Mound, 1993). Na každém hrudním článku je vyvinuto po jednom páru končetin (celkem 3 páry). Končetiny jsou složeny z pěti oddílů a její poslední část chodidlo je původně pětičlenné (Zahradník, 1981). Hmyz končetiny používá k běhu, skákání a lezení. Zadeček hmyzu v dospělosti nenese žádné končetiny ani křídla, ale může nést útvary končetinového původu jako např. štěty a kladélka u cvrčků. Vývoj nepřímý, proměna dokonalá a nedokonalá U hmyzu se setkáváme nejčastěji s rozmnožováním pohlavním a parthernogenezí (není zapotřebí samčí jedinec). Hmyz se většinou rozmnožuje vajíčky. Larvy většiny hmyzu žijí na souši. Ve vodě se vyvíjí jen larvy vodních druhů hmyzu (např. vodní brouci) a larvy hmyzu, který se v dospělosti zdržuje poblíž vody (vážky, jepice aj.) (Zahradník, 1981). Hmyz během svého vývoje prodělává metamorfózu = vývin nepřímý. Rozlišit můžeme proměnu dokonalou (vývojově pokročilejší) a proměnu nedokonalou. Proměna dokonalá (zjednodušený popis) Z vajíček se líhnou larvy nebo housenky, které se dospělým exemplářům vůbec nepodobají. Larvy rostou, několikrát se svlékají a nakonec se promění v kuklu. V ní se reorganizuje celé tělo a vylíhne se okřídlený dospělec (Mound, 1993). Proměna nedokonalá (zjednodušený popis) Na rozdíl od proměny dokonalé se jedná o postupnou proměnu, v níž se tělo plynule (během mnoha stádií) stále více podobá dospělci. Nymfy nemají křídla, pouze u starších stadií se nacházejí výběžky na hrudi, v nichž se tato křídla vyvíjí. Po každém svlékání se tyto výběžky prodlužují. (Mound, 1993) Členovci pravidelně svlékají starou kutikulu, aby jim nebránila v růstu (Bruins, 2005). Do těla se pak načerpá vzduch, takže se pokožka napne a roztáhne. Poté 11

12 pokožka uschne, ztvrdne a svaly přirostou k nové kutikule. Než tento proces skončí, je živočich velmi zranitelný. Význam kutikuly pro členovce Kutikula členovců je neživá ochranná vrstva na povrchu těla, vylučovaná pokožkou. Zatímco lidská pokožka je tvořena mnoha vrstvami buněk, u členovců je jednovrstevná (Kovařík, 2000). Kutikula může mít na povrchu různých částí těla různou mocnost odpovídající její funkci (např. silná v místě, kde plní ochranou funkci, slabá v místě spojnic jednotlivých plátů, tj. tvořit kutikulární blány). Kutikula se skládá z bílkovin a zejména chitinu, a může být vyztužena fenolem, sklerotinem a obsahovat minerály typu vápník (Bruins, 2005) (pozn. autor měl pravděpodobně namysli CaCO 3, neboť Ca je prvek). Regenerace Díky svlékání pokožky mohou členovcům zhruba po třech cyklech dorůstat ztracené končetiny (Bruins, 2005). Takovou možnost regenerace mají korýši po celý život a vývojová stádia hmyzu s proměnou nedokonalou před posledním svlekem. Preparace hmyzu a jeho částí Práce byla primárně určena laikům, kteří hmyz nejen chovají, ale mohou si jej chtít nějakou formou (celý nebo části) uchovat i po smrti živočicha. Z pedagogického hlediska jsou nepostradatelné trvalé preparáty, u nichž je nějakou formou zajištěn stav co nejblíže fyziologickému. Vhodné jsou také svlečky různých druhů členovců. (Bruins, 2005) Hmyz můžeme v celku uchovávat buď konzervovaný ve vhodném médiu (alkohol, vodní sklo, formaldehyd) nebo vysušený. Pokud má hmyz plnit didaktickou funkci, nebo být v entomology používané formě, preparujeme jej "na špendlík". V praxi to znamená, že jej na vzor motýl (pro okřídlený hmyz) nebo vzor brouk (pro druhy s krovkami, polokrovkami či krytkami) připevníme na pevnou podložku pomocí špendlíku. U druhů majících velký, masitý zadeček je třeba ze spodní strany zadeček rozstříknout, vybrat obsah a prostor vycpat vatou. Zabráníme tím hnití materiálu. Podrobněji jsou metody preparace popsány např. v knize Sbíráme hmyz a zakládáme entomologickou sbírku (Winkler, 1974). 12

13 Preparace hmyzu podle obou vzorů. Obr. 1: Podle vzoru brouk - brouka připevníme pomocí špendlíku na pevnou podložku (zpravidla špendlíkem v pravé krovce) - končetiny pomocí špendlíků schováme pod tělo (zabráníme budoucímu lámání), necháme uschnout Obr. 2: Podle vzoru motýl - motýla upevníme do podložky se žlábkem (tam zapadne tělo) - křídla napneme do pravého úhlu a připevníme proužky papíru, necháme uschnout 13

14 4. Praktická část 4.1. Teoretické podklady pro chov a výuku Není příliš obvyklé, aby práce byla atypicky členěna a i praktická část obsahovala teoretické podklady. Důvodem tohoto členění je samotná náplň práce. Pro její vypracování bylo využito minimum externích zdrojů a texty uvedené na webové stránce v sobě spojují teorii i praxi chovu. Kapitola teoretické podklady pro chov a výuku obsahuje texty a fotografie uvedené na webové stránce Členění odpovídá menu a stejně tak i některé kapitoly se mohou zdát nesourodé, ale opět je to způsobeno nároky na jiné členění pro usnadnění orientace na internetu a čtivosti uvedených textů. Stránky jsou pravidelně aktualizovány a je proto možné, že se texty či fotografie mírně liší od obsahu stránek Úvod Vítejte na stránkách Jak na hmyz Tato webová stránka si klade za cíl na jednom místě shromáždit informace o chovu krmného hmyzu se zaměřením na praktičnost a možnosti využití informací v chovu libovolné velikosti a účelu. Věřím, že vám naše stránky pomohou, ať už s chovem začínáte, nebo hledáte cesty jak ho oživit, či zlepšit. Jakékoliv připomínky a náměty jsou vítány. Přeji vám krásný den a krásné počtení, Blanka Škrabalová alias Stealaya; stealaya@seznam.cz Doplňkové a technické informace Stránky jsou optimalizovány pro webové prohlížeče: Internet Explorer, Opera (ne komentáře), Mozilla Firefox a Google Chrome. U jiných prohlížečů může docházet k dílčím nepřesnostem při zobrazení. Máte-li tedy problém se zobrazením, vyzkoušejte stránky spustit v jiném prohlížeči. 14

15 Pro hodnocení článků, změnu stylů a komentáře je zapotřebí mít povolený Javascript a cookies. Všechny materiály uveřejněné na této webové stránce včetně zdrojového kódu podléhají Autorskému zákonu číslo 121/2000 Sb. Jsou volně šiřitelné pro nekomerční využití. Kopírování celých článků a jejich umísťování na jiné webové stránky či jejich použití pro různé tištěné formy je dovoleno jen se souhlasem autorky. Veškeré texty i obrazové materiály jsou autorským originálem, není-li uvedeno jinak. Část materiálů uvedených na této webové stránce byla využita pro diplomovou práci na Masarykově univerzitě. Kopírujete-li texty za účelem bakalářské, diplomové či jiné práce na VŠ, je třeba upozornit na tuto skutečnost komisi, budete-li mít problémy s nařčením z kopírování textů jiné práce. Novinky Ke kapitole saranče přidáno samostatné pole novinky, protože stále probíhá řada pokusů, zkoušek a inovací v jejich chovu Kapitola octomilky přejmenována na Drobný hmyz a rozšířena o druh zrnokaz skvrnitý (Callosobruchus Maculatus) Přidány kapitoly Dravý hmyz a Bezobratlí K chovaným druhům švábů přibyly hned dva druhy: Blaberus craniifer (šváb smrtihlav) a Blatta (Neostylopyga) rhombifolia (šváb harlekýn) Plně rozšířena obrazová dokumentace k jednotlivým druhům hmyzu Přidáno pole komentáře (pod článkem) a hodnocení (vpravo nahoře) ke každému článku Kapitola cvrčci rozšířena o bilanci, který z druhů je vhodnější a proč Přidán nový druh cvrčka cvrček krátkokřídlý Gryllodes supplicans Opraven latinský název druhu Shelfordella tartara na přesnější Blatta lateralis Kapitola švábi rozšířena o druh šváb velkokřídlý (Archimandrita tesselata) 15

16 Rozšířena kapitola chovu sarančí o další poznatky a postřehy Kapitola týkající se druhu šváb zelený (Panchlora nivea) doplněna o podrobnosti Vytvořeno pod menu škola v budoucnu sloužící učitelům na ZŠ Chované druhy rozšířeny o druhy Blaberus discoidalis a šváb zelený (Panchlora nivea) Chované druhy rozšířeny o druhy Gromphadorhina spp Rozšířena kapitola obecného chovu Upraveno menu pro snadnější orientaci tématy Přidán nový druh - octomilky Kapitola entomofágie rozšířena o přežití v přírodě Doplněna kapitola odchov u švábů Rozšířeny informace o "moučných červech" Vytvořeno pole novinky Vytvořena zkušební verze stránek Krmný hmyz S pojmem krmný hmyz se už většina z Vás jistě setkala, zvláště, máte-li doma nějakého mazlíčka, který si občas rád smlsne na vydatném bílkovinném nášupu. Čistě hmyzožravých druhů chovaných v domácích podmínkách je celá řada ať už se jedná o bezobratlé (kudlanky, zákeřnice, dravé mnohonožky ), či obratlovce (celá řada plazů). Mnoho druhů je pak nutné či vhodné hmyzem přikrmovat (hlodavci, dravé želvy ). Pro mnohé je to nepředstavitelné, ale krmný hmyz se může stát i věrnými domácími mazlíčky a sama v sobě tak nacházím případ, když člověk naprosto se štítící něčeho jako je šváb o něm po dvou letech soužití s upřímným srdcem řekne: vždyť on je roztomilý. MOTO: I šestinohý přítel může přinést spoustu radosti :-) 16

17 Obr. 3: Kudlanka egyptská požírající moučného červa (orig.) Chované druhy 1. Potemník moučný (Tenebrio molitor) 2. Potemník brazilský (Zophobas morio) 3. "Plesnivec obilní" Potemník buffalo (baffalo) (Alphitobius laevigatus) 4. Šváb šedý (Nauphoeta cinerea) 5. Šváb (Phoetalia pallida) 6. Šváb obrovský (Blaberus giganteus) 7. Šváb (Blaberus discoidalis) 8. Šváb smrtihlav (Blaberus craniifer) 9. Šváb argentinský (lesní) (Blaptica dubia) 10. Šváb velkokřídlý (Archimandrita tesselata) 17

18 11. Šváb (Blatta lateralis /Shelfordella tartara) 12. šváb harlekýn (Blatta (Neostylopyga) rhombifolia) 13. Šváb syčivý (Gromphadorhina portentosa) 14. Šváb (Gromphadorhina laevigata) 15. Šváb zelený (Panchlora nivea) 16. Cvrček domácí (Acheta domestica) 17. Cvrček stepní (banánový) (Gryllus assimilis) 18. Cvrček dvouskvrnný (Gryllus bimaculatus) 19. Saranče stěhovavá (Locusta migratoria) 20. Saranče všežravá (Schistocerca gregaria) 21. Octomilky (Drosophila melanogaster, Drosophila hydei) 22. Zrnokaz skvrnitý (Callosobruchus maculatus) V práci nebudou více rozebírány, neboť nesplňují téma práce (krmný hmyz): 23. Zákeřnice (Platymeris biguttata) 24. Oblovka (Achatina immaculata var. panthera) nároky MOTO: Chovaných druhů je mnohem více a většinou mají podobné chovné Výběr druhu Tak jako při výběru domácího mazlíčka by měl člověk před koupí některého z druhů krmného hmyzu a založením chovu dobře zvážit, který hmyz to bude. Je třeba se řídit několika základními kritérii souvisejícími s náročností a specifiky jednotlivých druhů. Prostorově náročnější jsou pochopitelně druhy dosahující v dospělosti větších rozměrů a druhy jejichž vývojová stádia je potřeba oddělit od dospělců. Žádný z druhů uvedených na stránce není vyloženě teplomilný, ale některé druhy se při nižší (pokojové) teplotě nebudou množit (saranče, cvrček), nebo jejich vývoj bude tak dlouhý, že se dospělosti nedožije dostatek jedinců k udržení chovu (potemník brazilský). Je třeba mít jistotu, že budeme hmyzu po celý rok schopni zajistit dostatek potravy a nepořizovat si bez předchozí přípravy druhy s atypickými potravními nároky jako jsou například zavíječi voskoví. Stejně tak mladé saranče vyžadují zelené krmivo, 18

19 které v teplých měsících zajistíme trávou, ale v chladných musíme tuto část stravy nahradit čínským zelím, nebo například naklíčeným obilím. Pro všechny uvedené druhy je pak vhodné (není podmínkou) mít samostatnou místnost oddělenou dveřmi od kuchyně a obytných prostor (například chodba, sklep, koupelna, ). počítejte. ;-) MOTO: Ať se budete snažit sebe víc, vždy nějaký neposeda uteče, tak s tím Chov Hmyz má jako kteříkoliv jiní živočichové svá specifika a podmínky pro chov, které mají význam zejména pro rozmnožování. Pouze hmyz chovaný v dobrých podmínkách s uspokojením základních potřeb se nám bude množit a zajistí tak stálou produkci živé hmoty a úspěch odchovu. Blíže vám popíšu podmínky chovu v republice běžně chovaných druhů krmného hmyzu a cíleně je budu řadit podle náročností od těch, jejichž chov zvládne naprostý laik, po ty, které už se vám bez dodržení určitých podmínek rozmnožit nepodaří. Pohled může být hodně subjektivní, protože čerpám z vlastní zkušenosti a jiní autoři, kteří se také věnují danému druhu delší dobu, mohou mít jiný názor. Všechny uvedené druhy s výjimkou cvrčka domácího, mám v současnosti ve svém chovu, nebo jsem se jejich chovu v minulosti věnovala Chovné nádoby Chov krmného hmyzu není na chovné nádoby nikterak náročný. Můžeme využít skleněné, kovové či plastové boxy nejrůznějších rozměrů podle velikosti a počtu chovaných jedinců. Osobně doporučuji jako materiál plast, protože je průhledný, pevný a zároveň lehký, takže se nádoba snadno přenáší, myje a také minimálně zatěžuje nosnou konstrukci (police, stůl, kovová konstrukce...), na které máme nádoby s hmyzem umístěné. Každý box by měl být vybaven víkem, či jinou formou vstupního otvoru, který umožní snadnou manipulaci s jedinci, potravou i čištění boxu. Pro většinu druhů je třeba, aby víko těsně přiléhalo a ani mladí jedinci nemohli uniknout. Neplatí, že originální víko na nádobě je nejlepším řešením (často nedoléhá). Vhodnější bývá nahradit ho sklem, tabulkou plastu nebo fólií Durafol, která se dá opracovat pomocí 19

20 nůžek a snadno se tak přiblíží tvaru nádoby. Dostatečné větrání zajistíme u malých nádob jednoduše proděravěním víka. U větších nádob je vhodné udělat do boxu větší otvor a přelepit je vhodnou síťovinou nebo pletivem. Osobně používám síťovinu proti hmyzu, kterou ani mladí jedinci neproniknou a její tvar snadno upravíme nůžkami. U žádného z uvedených druhů nejsou tito mladí jedinci tak malí, aby síťovinou proti hmyzu unikli. Máte-li však pocit, že její hustota nestačí, použijte dámské punčochy, případně ubrousek, papírovou utěrku (druhy, které ji neprokoušou, např. octomilky), či jakýkoliv jiný prodyšný materiál Manipulace s hmyzem Ať už potřebujeme hmyz někam přesunout z jakéhokoliv důvodu, musíme dbát několika zásad, jinak mu ublížíme, nebo uteče. Jako nejjednodušší se ve výsledku vždy jeví chycení hmyzu mezi prsty. Časem se vám podaří vytvořit cit, takže hmyzu neublížíte a zároveň bude stisk dost silný, aby zabránil útěku. Samozřejmě můžeme použít i pinzetu. Vhodné jsou buď přímo určené k manipulaci s hmyzem, nebo měkké, nekvalitní (dostupné od asijských prodejců). Pokud však potřebujeme přemístit velké množství jedinců, je vhodné je buď odlovit do malé nádobky a přesunout, nebo je např. sklepat z předmětů, které jsou v chovné nádobě (papírová plata od vajec apod.). Většina druhů není nijak nebezpečná, maximálně vypouští nepříjemné páchnoucí nebo dráždivou tekutinu. Některé druhy, např. Gromphadorhina spp. a šváb obrovský mají na končetinách ostré výrůstky. Při neopatrné manipulaci se člověk může poškrábat (většinou se však jen lekne, když ucítí něco ostrého). U takových druhů platí, že nesmíme, chceme-li je třeba odstranit z povrchu nádoby či z oděvu, používat příliš velkou sílu. Čím víc táhnete, tím více se snaží přidržet. Vhodnější je nechat takového švába, nebo brouka přelézt na něco jiného. Můžeme jej také chytit shora a pomalu prsty uvolňovat nožičku po nožičce. 20

21 Nemoci Hmyz může, jako kterýkoliv jiní živočichové trpět celou řadou nemocí, jejichž původci jsou viry, bakterie i paraziti. V chovu je velmi obtížné případnou nákazu rozpoznat a ještě horší jsou možnosti léčby. Většinou je jedinou možností chov přesunout do jiné nádoby a počkat, zda se situace zlepší, nebo ho rovnou zlikvidovat. Hmyz trpící jakoukoliv nemocí není vhodný ke zkrmení, i když většina nemocí není přenosná na obratlovce. Nevhodnější "léčbou" je prevence. Budete-li dodržovat několik zásad, výrazně snížíte riziko napadení chovu na minimum: - krmení a jakékoliv jiné části boxů nepřenášejte mezi chovnými boxy (není-li možné předměty umýt) - přesouváte-li hmyz do nového boxu, kde dřív byl jiný chov, řádně box vymyjte a případně vydezinfikujte (savo...) - pravidelně odstraňujte staré krmení, které by mohlo zahnívat (ovoce), nebo dávejte takové množství, které hmyz zkonzumuje - příležitostně (cca 1x za rok), chováte-li omezené množství, zakupte nové jedince, jimiž oživíte genový fond - nové jedince nikdy nedávejte do starého chovu okamžitě, ale ponechte je v jiné nádobě (karanténě) alespoň 14 dní - pravidelně čistěte podestýlku a vyměňujte vybavení boxu (kompletně, nebo po částech) - chováte-li v jedné nádobě více druhů, vybírejte takové kombinace, aby měli podobnou velikost a rozmnožovací potenciál - v boxu udržujte vhodné klima (teplota, vlhkost). Je-li v boxu příliš velká vlhkost (rosí se stěny), přidejte větrací otvory. Budete-li dodržovat tyto základní podmínky, chov bude bezproblémový. 21

22 Mouční červi - Potemník moučný (Tenebrio molitor) - Potemník brazilský (Zophobas morio) - Plesnivec obilní - Potemník buffalo (baffalo) (Alphitobius laevigatus) Obecná charakteristika druhu Třída: hmyz (Insecta) Řád: brouci (Coleoptera) Čeleď: potemníkovití (Tenebrionidae) Všechny tři druhy běžně chovaných potemníků jsou v dospělosti nenápadní, černí brouci velikosti cca 0,7 cm potemník buffalo, 1,5 cm potemník moučný a 2,5 cm potemník brazilský. Původem jsou to brouci sušších, teplých stanovišť. Jejich potravní spektrum se skládá z rostlinných a živočišných zbytků. Dají se zařadit mezi všežravce. Larvy se těsně před zakuklením velikostí pohybují kolem 1,5 cm u potemníka buffalo, 2,5 cm potemníka moučného a 4,5 cm potemníka brazilského. Jejich tělo je kryto silnou chitinovou kutikulou, která může být ve větších množství špatně stravitelná. Tyto larvy obsahují poměrně velké množství tuku, ale svou výživnou hodnotou jsou v současnosti vyhledávány chovateli jako krmný hmyz, který se dá snadno chovat v domácích podmínkách nebo dlouhodobě po koupi uchovat naživu. Ke konzumaci jsou vhodné zejména jejich larvy. 22

23 Obr. 4: Potemník moučný: larvy, kukly (bílá čerstvě svlečená, vedle ní svlečka), v průběhu přeměny světle hnědá a hnědnoucí v místě očí a končetin (krátce před svlekem v dospělce). Černý dospělý brouk (orig.). Obr. 5: Potemník brazilský vývoj: larva, kukly (tmavší krátce před svlekem v dospělce) a dospělý brouk (orig.). 23

24 Obr. 6: Plesnivec obilní potemník buffalo (baffalo) (Alphitobius laevigatus) larvy (orig.). Obr. 7: Potemník buffalo (baffalo) (Alphitobius laevigatus) dospělci (orig.). 24

25 Chov potemníkovitých brouků Náročnost: nízká (p. moučný, p. buffalo), vysoká (p. brazilský) Teplota: pokojová (p. moučný, p. buffalo), 28 C a více (p. brazilský, zbylé dva druhy vyšší výtěžnost) Chov těchto brouků je nenáročný a prakticky stejný s rozdílem větších chovných prostor a zvýšené teploty nutné pro potemníka brazilského úměrně jeho velikosti. Larvy těchto brouků je vhodné chovat ve skleněných nebo plastových nádobách nejrůznějších rozměrů podle počtu jedinců a velikosti chovné místnosti. Jedinou jejich podmínkou je dobré větrání, nejlépe otevřené hrdlo a substrát sahající maximálně do výšky 4 cm pod okraj, aby larvy nemohly uniknout. Na jednu larvu by mělo připadat množství chovného substrátu odpovídajícího alespoň čtyřnásobku její velikosti. Zejména u larev potemníka brazilského se tak zabrání kanibalismu, protože se k sobě larvy tak často nedostanou. Chovný substrát se pro podmínky domácího chovu může skládat z ovesných vloček, kukuřičného šustí (prodáváno jako podestýlka pro domácí mazlíčky) strouhanky nebo suchého pečiva, otrub, bramborového škrobu, sušeného mléka, drceného krmení pro akvarijní rybičky (různí korýši) a granule pro psy jako zdroje bílkovin. Jednotlivé složky mohou být v prakticky libovolných poměrech, nejvíce by však měly být zastoupeny ovesné vločky, strouhanka a psí granule (krmení pro rybičky). Jídelníček brouků i larev je vhodné často doplňovat kousky ovoce či zeleniny, potemník brazilský nepohrdne ani zbytky masa. 25

26 Obr. 8.: Příklad složení univerzální krmné směsi: 1. sušení vodní korýši 3 druhy, 2. obilí (zde žito), 3. ovesné vločky, 4. zelná složka (zde naklíčené obilí), 5. drcená kukuřičná vřetena, 6. strouhanka a zbytky pečiva, 7. sušené mléko, mouka, 8. ovoce a zelenina (orig.). Odchov potemníkovitých brouků Obecně tak jako je nenáročný chov, je i poměrně snadné rozmnožování. U potemníka brazilského je jen vhodné kusy, z kterých chceme mít brouky, dochovávat v menších počtech např. 10 jedinců ve větším množství substrátu z důvodu kanibalizmu a udržovat vyšší teplotu (25 C a víc). Vývojový cyklus u potemníka moučného trvá podle teploty cca 2 až 3 měsíce u potemníka brazilského dvojnásobek. Zvýšením teploty a dodáváním vlhké potravy můžeme vývoj urychlit. Brouci mají proměnu dokonalou. Z vajíčka se líhne larva podobná drátovcům (larvy kovaříků), která se několikrát svléká a roste. Při posledním svleku se už z pokožky dostává přímo kukla. 26

27 Tyto druhy si nevytvářejí žádné ochranné schránky, či kokony a zůstávají volně na substrátu. Tam jsou prakticky bezbranné proti ostatním larvám a dospělcům (dochází k okusu). Je možné kukly odebírat a inkubovat je odděleně. Zároveň také v chovné nádobě mívám kousek plata od vajec, které slouží jednak jako místo pro vlhkou potravu, ale zároveň se tam často larvy svlékají do stádia kukly a jsou snadno k nalezení. Dobré je vědět, že larvy potemníků se před svlekem určité období téměř nepohnou a někdy chovatelé tyto jedince likvidují v domnění, že jsou nemocní. U p. moučného je larva většinou přímá, u p. brazilského je v typickém tvaru J. Vylíhlé brouky pak chováme na jemnějším substrátu a opět s platem od vajíček, nebo jiným předmětem, který jim umožní úkryt a otočení v případě, že skončí na zádech. V jedné nádobě jsem měla jednu generaci s rozptylem asi měsíc (6-7 nádob), protože ve chvíli nečekaného úhynu se podle jejich věku dalo určit, jestli je to stářím, nebo se jedná o jinou příčinu například nemoc. Brouci se páří a kladou vajíčka na dno nádoby, nebo volně do substrátu. Jednou za cca 2 týdny substrát odebereme a přesypeme do jeslí či použijeme "generační metodu". Broukům dáme ke kladení i konzumaci zase nový substrát. Vhodnější metoda je metoda "generační", kdy v každém boxu jsou pouze jedinci přibližně stejného stáří. Toho docílíme jednoduše posouváním přepravek, kdy na začátku je box s dospělci, které jednou za čas přesuneme do jiné chovné nádoby. Box s vajíčky či malými larvami posuneme vedle. Získáme tak řadu boxů s různě starými jedinci. Malé larvy se líhnou přibližně za dva týdny (p. moučný) a v dané nádobě už zůstávají až do stádia kukly. Je-li substrátu dostatek, není nutné ho v průběhu jejich růstu měnit, stačí dosypávat. V případě nedostatku prostoru pak můžeme veškerá vývojová stádia chovat v jedné nádobě (pouze p. moučný). Snížíme tak sice výnos, ale prostorové nároky budou minimální. Chov v menších počtech jak řádově stovky jedinců se mi neosvědčil. Jedinci v takovém chovu měli s každou generací vyšší úmrtnost a problémy se svlékáním často vedoucí k nějakému defektu (nedokonalé či chybějící krovky apod.). Proto doporučuji chov minimálně v nádrži velikosti 40x20 cm a množství použité k založení chovu alespoň 20 dcl larev u potemníka moučného a 100 ks u potemníka brazilského. 27

28 Tipy pro úspěšný chov 1. Na povrch chovného substrátu potemníka brazilského je vhodné vložit textiloní látku, či na větší kusy natrhaný papírový kapesník, utěrku, případně papírová plata od vajec. Larvy se tak při posledním svleku mají kde ukrýt a kukla je méně vystavená útoku. Stejně poslouží i kus starého pečiva, do nějž si larvy vykousají chodbičky. 2. Na povrch substrátu chovné nádoby již dospělých brouků je vhodné rozsypat kousky zmačkaného papíru, plata vajec nebo větší kusy potravy např. kousky pečiva, které umožní broukovi, obrácenému na záda, dostat se znovu na nohy. 3. Mají-li larvy sloužit jako potrava, je vhodné jim podávat pestrou stravu. Také můžeme jejich potravu posypat vitamínovým práškem, který sama neužívám, ale z doporučení je vhodný vitamínový prášek prodávaný plazům. Tuto možnost však bych volila snad jen u čerstvě koupených jedinců určených ke konzumaci druhý den. Přirozené zdroje jako ovoce a zelenina jsou dostačující. 4. Chovat larvy i brouky je vhodné v nádobách s velkou plochou dna. Budeme-li se snažit zvýšit larvám životní prostor vysokým substrátem, potýkáme se s jeho vlhkostí a následným velkým úhynem jedinců. Nebude také možné odstraňovat včas zbytky vlhké potravy, které larvy i brouci svým pohybem zahrabou. Následně dochází k hnilobným procesům a vzniku plísní. V dobře větraném chovu se vám také nerozmnoží roztoči. 5. Čerstvě zakoupené jedince nepřidávejte ihned do stávajícího chovu, ale nechejte je projít alespoň týden trvající karanténou v jiné nádobě. Zabráníte tak přenosu chorob, které by váš chov zcela znehodnotily. 6. Rychlost vývoje jedinců lze značně ovlivnit teplotou. Máte-li např. nadbytek dospělců a další nepotřebujete, přesuňte chovnou nádobu s larvami na chladnější místo, jako je sklep a chodba. Pokud je jejich vývoj příliš pomalý, box vyhřívejte. Vhodný je topný kabel, ale nebojte se ani dát nádobu na přímé slunce (substrát larvy chrání), nebo na parapet nad topením. Budete-li jim doplňovat vlhkou stravou vodu, budou dobře prospívat a rychle se vyvíjet. Larvy však na druhou 28

29 stranu nesmíme přehřát. Maximální teplota substrátu by se měla pohybovat do 35 C a je-li s vyšší teplotou spojen vyšší úhyn jedinců, teplotu regulujte. 7. Máte-li problém se zápachem chovu, odstraníte ho buď častější změnou substrátu, nebo přesunutím chovu do chladnějších prostor. Spolu se snížením rychlosti vývoje brouků se totiž sníží i produkce exkrementů a zapařování substrátu. 8. Dospělce chovejte v zakrytých nádobách nejlépe přikrytých síťkou z umělých vláken nebo silonovou punčochou. Brouci příliš ochotně nelétají a bude-li nádoba případně dostatečně úzká a vysoká, k jejich úniku také nebude docházet, ale je-li chov nekrytý, mohou v něm prospívat někteří nežádoucí nájemníci jako octomilky, či potravinoví moli Ve snaze zabránit jejich úniku však nepoužívejte nádoby se špatným větráním např. uzavřené plastovým víkem. 9. Pokud se stane, že některý z jedinců přece jen unikne např. při manipulaci, je vhodné ponechávat zásoby krmení v jiné místnosti, než probíhá chov. Nastražíte-li na jedno místo zdroj potravy, uprchlí jedinci se velmi ochotně stáhnou do jejího okolí a není problém je zpětně odchytit. 10. Odjíždíme-li na delší dobu pryč a nemá se nám kdo postarat o chov, snížením teploty jedincům zpomalíme metabolismus. S ním klesne jejich potřeba stravy a hlavně přísunu vody. Bez péče tak při 15 C vydrží minimálně 14 dní. 11. Univerzální krmná směs použitelná pro "moučné červy", šváby i cvrčky nám usnadní krmení, chováme-li více z těchto druhů. Její složení může být např.: ovesné vločky, strouhanka, zbytky pečiva, sušené mléko, kukuřičná vřetena (dodávaná jako podestýlka pro domácí zvířata), obiloviny (i naklíčené, nebo tráva), drobní korýši a nadrcené psí granule (dodávají bílkoviny). Pravidelně pak přikrmujeme ovocem nebo zeleninou (zdroj vitamínů a vody). Krmnou směs je vhodné nadrtit na malé kousky a u cvrčků i rozmixovat. Dá se snadno připravit do zásoby (bez trávy nebo naklíčeného obilí mohlo by dojít k zapaření a hnití) a uchovávat v plastových, či skleněných nádobách uzavřených víkem a do chovné nádoby přisypávat podle potřeby. pána. MOTO: Potemník moučný se chová snadno jako škůdce, přežije snad každého 29

30 Švábi 1. Šváb šedý (Nauphoeta cinerea) 2. Šváb (Phoetalia pallida) 3. Šváb obrovský (Blaberus giganteus) 4. Šváb Blaberus discoidalis 5. Šváb smrtihlav (Blaberus craniifer) 6. Šváb argentinský (lesní) (Blaptica dubia) 7. Šváb velkokřídlý (Archimandrita tesselata) 8. Šváb turkestánský (volný překlad z angličtiny) (Blatta lateralis/ Shelfordella tartara) 9. Šváb harlekýn (Blatta (Neostylopyga) rhombifolia) 10. Šváb madagaskarský (syčící) (Gromphadorhina portentosa) 11. Šváb Gromphadorhina sp. (Gromphadorhina laevigata/ portentosa var. laevigata) 12. Šváb zelený (Panchlora nivea) Obecná charakteristika druhu Švábi jsou početnou skupinou hmyzu vyskytující se po celém světě, často i v lidských obydlích. Jsou velmi nenároční a přizpůsobiví ve svém přirozeném prostředí i v chovu. Švábi mají proměnu nedokonalou a mladí jedinci se od dospělců liší kromě velikosti, zejména nepřítomností křídel. Svlékající se pokožka praská nejprve (podélně) za hlavou a postupně z ní vylézá většinou zcela bílý jedinec, který překotně roste a postupně tmavne, jak mu tuhne nová kutikula. V tomto období jsou švábi nejzranitelnější. Vzhled vývojových stádií je charakteristický pro každý druh a můžeme je tak většinou odlišit i v období dospívání. 30

31 Obr. 9.: Šváb velkokřídlý svlek 1. fáze švábům nejprve praská stará kutikula za hlavou, z ní postupně vylézá jedinec v bílé barvě (zde šváb velkokřídlý, poslední svlek) (orig.). Obr. 10.: Šváb velkokřídlý svlek konec - po 20 min. Tělo čerstvě svlečeného švába je zcela bílé a jeho křídla se teprve musí narovnat. U svlečky je vidět bílé provazce, což je svlečená výstelka vzdušnic (orig.). 31

32 Obr. 11.: Šváb velkokřídlý svlek narovnaná křídla - po 4h 20 min. Křídla už jsou zcela narovnaná. Nejprve začíná tmavnout kresba za hlavou a končetiny (orig.). Obr. 12.: Šváb velkokřídlý svlek tmavnoucí zbarvení 2 - po 6h 20 min. Postupně tmavnoucí jedinec ve srovnání s barvou dospělce (orig.). 32

33 Obr. 13.: Šváb velkokřídlý svlek tmavnoucí zbarvení - po 24h. Tmavá kresba je již úplná, zbývá už jen ztmavnutí okolí. Srovnání s vývojovým stádiem 1 instar před dospělcem (orig.). Obr. 14.: Šváb šedý (menší, protáhlé tělo, šedo-černá kresba) a šváb obrovský (větší, zavalitější tělo, hnědý, černá kresba za hlavou) (orig.). 33

34 Nejčastěji chované druhy jsou šváb obrovský a šváb šedý lišící se v dospělosti zejména velikostí těla a křídel. Šváb obrovský je v dospělosti velký cca 6,5 cm a křídla kryjí za hlavovou částí celé tělo. Naproti tomu šváb šedý je velký jen asi 3 cm a jeho křídla jsou částečně redukovaná. Ke konzumaci můžeme použít všechna vývojová stádia švábů (u dospělců můžeme odstranit krovky a křídla). Pro šváby je typická neuvěřitelná houževnatost. I po odstranění hlavy vám utečou. Stejně tak se může řada chovaných druhů např. Blatta lateralis (Shelfordella tartara) nebo šváb šedý stát nevítanými návštěvníky, pokud utečou z boxu (jako odlov se mi osvědčily obyčejné lepy na potravinové moly, které jsem umístila do míst, kde jsem věděla, že se skrývají. Většinou, pokud si jich všimneme dřív, než se výrazně pomnoží, lze je odchytat ručně). Jiné druhy ale po stěnách chovné nádoby lézt nedovedou. Chov švábů Jak bylo zmíněno, švábi jsou velmi nenároční chovanci. Můžeme je chovat v nádobách z různého materiálu s důrazem na snadnou údržbu a čištění. Není proto vhodné dřevo ani velké a těžké nádoby. Můžeme použít například plastové přepravky nebo akvária (terária). Nádoba by také měla být dobře uzavíratelná. Například šváb šedý, šváb zelený a druhy rodu Gromphadorhina sp. dokáží lézt po skle i plastu. Švábi jsou převážně noční živočichové a mnohem snadněji se s nimi manipuluje přes den, kdy jsou v úkrytech. V jedné přepravce můžeme při nedostatku místa chovat i více druhů švábů najednou. Jako chovný substrát se nejčastěji používám hobliny, piliny nebo kukuřičné šustí, které není vhodné smíchávat s potravou. Potravu je vhodné umístit např. na plastové misky pod květináč, čímž zamezíme jejímu znehodnocení při smíchání s výkaly na dně nádoby. Používám univerzální krmnou směs popsanou v kapitole mouční červi, kterou postupně přisypávám, jak ji švábi konzumují a suché pečivo. Jako zdroj vody se dají použít kousky ovoce. Vhodné je prakticky každé ovoce - jablka, broskve, hroznové víno nebo třeba švestky (kadlátky) Stejně dobře poslouží i řada zeleniny jako mrkev, okurka, salát, brambory Abychom zabránili plísni 34

35 a hnilobě je zapotřebí ovoce průběžně odstraňovat, nebo dávat přibližné množství, které dokážou švábi v chovné nádobě sežrat. Nejodolnější proti hnití a plísním je mrkev, naopak měkké ovoce vydrží max 24 hodin. Šváb je všežravec, takže je možné ke zkrmení podávat různé zbytky a odřezky z kuchyně, ovšem v množství úměrnému počtu jedinců, aby se potraviny nekazily. Máte-li větší chov a produkce odpadu ze zeleniny a ovoce nestačí pro pokrytí spotřeby, je možné se např. domluvit v prodejně ovoce na odkupu staršího třeba i mírně nahnilého nebo scvrklého ovoce za zlomek ceny (takové ovoce či zelenina bývají často i ve výprodejích v supermarketech, nebo na tržnicích za zlomek ceny). Na povrch substrátu můžeme položit úkryty z různého materiálu. Papírové obaly od vajíček, ruličky od toaletního papíru, tenké dřevěné destičky apod. Pokud švábům neumožníme se ukrýt, budou trávit den zahrabáni v substrátu a velmi obtížně se budou chytat. Podle zkušenosti také u většiny druhů nepřežijí mladí, nemají-li možnost ukrýt se před dospělými. Švábi mají na končetinách často výrůstky tvaru háčků, které jim umožňují držet se na substrátu a stejně tak i na ruce a oblečení chovatele. Proto s nimi manipuluji například při čištění boxu zásadně ve vaně. Ta umožní případné uprchlíky včas setřást a znovu chytit a nehrozí tak jejich následné nežádoucí množení v bytě, kde některé druhy snadno přežijí. Při jejich přesunu do nového boxu není vhodné chytat jednotlivé jedince mezi prsty či pinzetou (v chovném boxu menších druhů často bývají řádově stovky až tisíce). Mnohem snazší je jejich sklepání z úkrytů, přesypání nebo přehození dlaní uzavřenou do tvaru misky. Protože nejmladší jedinci a pouzdra s vajíčky jsou velmi malá a bylo by obtížné je také přesunout, je vhodné původní substrát hned nevyhazovat. Uchováme ho a počkáme, až mladí jedinci dorostou velikosti, kdy se snadnou v substrátu najdou a přesunout je. Případně používáme-li jemnější substrát (piliny, otruby), můžeme substrát přesít a mladé jedince pochytat. Pokud se chcete ujistit, že do odpadu nevyhodíte žádné mladé jedince, kteří unikli vašemu pohledu, nepoužívejte nikdy na jejich usmrcení různé komerční prostředky na hubení hmyzu. Při chovu v takto ošetřené nádobě (i po jejím umytí) by 35

36 vám mohl celý chov vymřít a jedinci, kteří by případně přežili, by rozhodně nebyli vhodní ke konzumaci. Vhodnou a humánní formou usmrcení nežádoucího hmyzu v chovu je vroucí voda, kterou nalijeme přímo do chovné nádoby (je-li odolná proti teplu), nebo do vroucí vody vysypeme substrát. Voda musí být vroucí z vařiče, či varné konvice. V horké vodě z vodovodu by se jedinci pomalu utopili. Odchov švábů Většina u nás dostupných druhů švábů se snadno množí při pokojové teplotě a nevyžadují žádné speciální podmínky či přesouvání ooték a mladých jedinců do jiného boxu. Samice kladou podle druhu různě velká pouzdra (ootéky) s vajíčky přímo do substrátu (Shelfordella tartara ) nebo jsou živorodé (Gromphadorhina spp., šváb šedý ). Pevné schránky dobře chrání vajíčka před mechanickými i chemickými vlivy a nehrozí tak jejich poškození a vyschnutí. Ootéky různých druhů švábů: Obr. 15.: Šváb šedý s ootékou (orig.). 36

37 Obr. 16.: Šváb madagaskarský s ootékou (orig.). Obr. 17.: Šváb obrovský s ootékou (orig.). 37

38 Obr. 18.: Blatta lateralis (Shelfordella tartara) s ootékou (orig.). Obr. 19.: Šváb velkokřídlý s ootékou (orig.). 38

39 Mladí švábi potřebují dost míst k úkrytu a svlékání. U švábů se neobjevuje, mají-li dostatek prostoru, kanibalismus (uhynulé jedince ostatní zkonzumují, ale živé nezabijí), maximálně může docházet k okusu křídel starých jedinců. Obr. 20.: Čerstvě vylíhlí švábi šedí, pod nimi je viditelný zbytek ootéky (orig.). Obr. 21.: Samice švába šedého s mladými (orig.). 39

40 Chované druhy 1. Šváb šedý (Nauphoeta cinerea) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) výhody: nenáročnost, rychlé rozmnožování nevýhody: leze po skle i plastu Tento poměrně malý druh švába (v dospělosti asi 3 cm) je vhodný pro začínajícího chovatele. Velmi rychle se množí a při nákupu cca 50 jedinců jich při dostatečném krmení budete po půl roce mít Nejsou prostorově nároční a jejich zvýšené množství netlumí rozmnožování a může se snadno stát, že po čase zjistíte, že máte v boxu 5cm vrstvu švábů a stále jich přibývá. Díky jejich rozmnožovací schopnosti nejsou vhodní pro chov s jiným druhem. Velmi rychle v chovné nádobě převládnou. Dorozumívají se pachovými signály a zvedáním křídel. Samice jsou prakticky živorodé, neboť se z ootéky, kterou kladou, se hned líhnou malí bílí švábi. Je většinou těžké odhadnout počet jedinců a tím množství potřebné potravy. Z toho důvodu do chovné nádoby vždy dávám suchý rohlík (vhodné i u ostatních druhů). Podle toho, jak rychle mizí, odhadnu, jestli krmné dávky zvýšit. Pořizovací náklady na chov jsou minimální. Cena se pohybuje od 2 Kč za kus, u chovatele i 1 Kč. 40

41 Obr. 22.: Šváb šedý (Nauphoeta cinerea) (orig.). 2. Šváb (Phoetalia pallida) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) výhody: malý druh nevýhody: leze po skle Nenáročný nováček v chovu. 41

42 Obr. 23.: Phoetalia pallida (orig.). 3. Šváb obrovský (Blaberus giganteus) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) výhody: nenáročnost, rychlé rozmnožování, velikost nevýhody: častý okus křídel dospělců Šváb obrovský svojí velikostí plně vystihuje jméno. Společně s druhy Gromphadorhina spp. a šváb velkokřídlý patří k největším druhům u nás chovaných švábů. Narozdíl právě od Gromphadorhina spp. se však poměrně dobře a rychle množí. Jako krmivo jsou dospělci vhodní pro větší druhy plazů, ale jeho vývojová stádia jsou také velmi dobře zkrmitelná. Používá-li se jako hmyz ve výuce na ZŠ, lze na jeho svlečkách, které většinou švábi nepožírají, možno dobře demonstrovat svlékání vnitřní výstelky vzdušnic (bílé provazce čnějící ze svlečky). 42

43 Obr. 24.: Šváb obrovský (Blaberus giganteus) (orig.). 4. Šváb (Blaberus discoidalis) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) výhody: jeden z větších druhů, dobře přijímaný většinou živočichů nevýhody: častý okus křídel dospělců Zatím tento druh neustále považujeme za novinku na trhu. Je v podstatě zmenšenou verzí švába obrovského, takže jej můžeme využít právě u druhů, jimž vyhovuje šváb obrovský, ale v dospělosti je příliš veliký, nebo ho živočich nesní najednou. Jeho chov nemá žádná specifika a množí se dobře i při pokojové teplotě. 43

44 Podobně jako u švába obrovského někdy dochází k okusu křídel starých jedinců, což může být dobrým signálem pro jejich zkrmení. Obr. 25.: Blaberus discoidalis (orig.). 5. Šváb smrtihlav (Blaberus craniifer) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) Jeho chov vyžaduje stejné podmínky jako u jeho příbuzných výše. Velikostně je obdobou švába obrovského, jen je méně zavalitý. Kresba na štítu je původcem jeho českého jména. Pořizovací cena je průměrná, cca 10 ks za 45 Kč. 44

45 Obr. 26.: Blaberus craniifer šváb smrtihlav svlek (orig.). Obr. 27.: Blaberus craniifer šváb smrtihlav (orig.). 6. Šváb argentinský (lesní) (Blaptica dubia) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) 45

46 výhody: atraktivní vzhled, nenáročnost, pro didaktické účely krásný pohlavní dimorfismus Šváb argentinský patří mezi středně velké šváby. V dospělosti tělo samce za štítem celé překrývají křídla, která vynikají tmavou kresbou a světlými okraji. Pokud se jejich křídla lesknou, je to známka dobrého chovu. Samice má jen krátké krytky a připomíná nymfy rodu Blaberus. Když se na dospělce podíváte třeba v porovnání se švábem obrovským, snadno postřehnete, že jejich tělo je protáhlejší a tmavší (vyšší je i lesk). Jeho chov není nikterak náročný. Obr. 28.: Šváb argentinský (lesní) (Blaptica dubia) (orig.). 7. Šváb velkokřídlý (Archimandrita tesselata) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) 46

47 Tento poměrně velký druh švába vyniká zajímavou kresbou křídel a je poměrně nenáročný pro chov. Hlavní je, vzhledem k jeho velikosti, mít dostatečně velkou chovnou nádobu a částečně, nebo zcela používat jako podklad rašelinu/lignocel (zejména v letních měsících je vhodné udržovat je vlhké, nemají-li dostatek čerstvého ovoce nebo napáječku - hlavně kvůli mladým). Krmení je stejné jako u ostatních druhů (směs pro cvrčky) a hlavně by mělo obsahovat ovoce. Obr. 29.: Šváb velkokřídlý (Archimandrita tesselata) (orig.). tartara) 8. Šváb turkestánský (volný překlad z angličtiny) (Blatta lateralis/shelfordella Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: Rusovití (Blattellidae) výhody: malá velikost, měkké tělíčko nevýhody: zápach, vylučování páchnoucí tekutiny 47

48 K nenáročným druhům patří i Blatta lateralis. Její oranžovo-hnědé tělo vynikne hlavně u dospělých samců, kteří jsou na rozdíl od samic okřídlení. Samice kladou oválné ootéky, které snadno můžeme v případě potřeby přesunout do jiného boxu. Pro tento druh je typický zápach, kterého se nezbavíme ani při časté obměně podestýlky. Stejně tak v případě nebezpečí vylučují páchnoucí tekutinu, která ale podle mé zkušenosti pro jejich konzumenty není žádnou překážkou. Přesto je vhodné před založením chovu vyzkoušet jestli na ně má náš mazlíček chuť. Je jedním z druhů, které se vám mohou namnožit v bytě. Je třeba dbát na to, aby byl box dostatečně utěsněný. Pořizovací náklady na chov jsou nízké. Většinou se prodávají směsi různých velikostí cca 30 ks za 30 Kč. Obr. 30.: Blatta lateralis (Shelfordella tartara) (orig.)., 48

49 9. Šváb harlekýn (Blatta (Neostylopyga) rhombifolia) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: švábovití (Blattidae) výhody: malá velikost, měkké tělíčko nevýhody: zápach, vysoké pořizovací náklady Do sbírky chovaných druhů nově přibyl šváb harlekýn. Podle názvu vzhledově hezký druh. Jedinci mají tělo tvarově stejné jako Blatta lateralis jen na rozdíl od něj mají tmavší zbarvení se světlejšími skvrnami a samci nejsou v dospělosti okřídlení. Kromě vzhledu si tyto dva druhy nezadají v charakteristickém zápachu, který vylučují. Ten může vadit některým chovatelům, ale já s jejich příjmem jako krmného hmyzu problémy neměla. Chov tohoto druhu není náročný, jako podestýlku je možné použít piliny, lignocel nebo cokoliv jiného. Jejich potravní návyky nejsou odlišné od ostatních druhů. Jediný rozdíl a podmínka chovu je přítomnost plat od vajec v chovném boxu. Samice na ně kladou ootéky, které obalí rozžvýkaným materiálem z plat. Teplotně tento druh není náročný, je schopen se rozmnožovat i za pokojové teploty, ale optimálních chovných výsledků dosáhnete při teplotě kolem 26 C. Protože s chovem začínám, budu článek o nich průběžně aktualizovat podle nových pozorování. Pořizovací náklady na chov jsou zatím až nečekaně vysoké. Většinou se prodávají směsi různých velikostí 10 ks za 250 Kč. 49

50 Obr. 31.: Blatta (Neostylopyga) rhombifolia (orig.). 10. Šváb madagaskarský (syčící) (Gromphadorhina portentosa) 11. Šváb (Gromphadorhina laevigata/portentosa var. laevigata) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) výhody: velká velikost, tuhé odolné tělo nevýhody: pomalý start rozmnožování při založení nového chovu (nutno přitápět), ostré výrůstky na nohou Švábi Gromphadorhina spp. jsou vyhledávanými chovanci hlavně díky své velikosti. Největší jedinec, kterého jsem měla v chovu, měřil v dospělosti 7,5 cm (samec). Jejich pokožka je příjemně hladká a ani v dospělosti nemají viditelná křídla, 50

51 pouze jejich zárodky. Při zakládání nového chovu se zdráhají rozmnožovat (může to trvat v krajním případě řádově i měsíce). Krátce po jejich pořízení se mohou v nádobě objevit mladí jedinci, ale k oplodnění samic došlo ještě u původního chovatele. V okamžiku, kdy se objeví v boxu první mladí jedinci, prokazatelně počatí již u vás, je prakticky vyhráno, protože se záhy rozmnoží i další samice. Jsou prakticky živorodí, ovšem občas se setkáme s tím, že samice vypouští ootéku, ze které se teprve klubou mladí jedinci podobně jako u švába šedého. Najdete-li v chovné nádobě nevylíhlou ootéku, je prakticky na 100% jisté, že se z ní už mladí nevylíhnou. S tímto problémem jsem se potýkala při nedostatku úkrytů a vlhkého krmiva. Řada autorů doporučuje chovat tyto druhy při zvýšené teplotě, ovšem rozmnožení se mi povedlo i při teplotě pokojové nebo při zvyšování teploty sporadicky (např. topný kabel na týden a potom měsíc pokojová teplota). Na teplotu je mnohem náročnější Gromphadorhina portentosa var. laevigata. U tohoto druhu, chcete-li mít vyšší počet mladých, doporučuji teplotu udržovat kolem 25 C stabilně. Ochotněji se rozmnožují, mají-li v boxu dostatek úkrytů. Jako podestýlku jsem používala totéž, co u ostatních druhů tedy kukuřičné šustí nebo hobliny. Máte-li zájem připravit jim přirozenější prostředí (jsou původem z tropických oblastí pralesů) poslouží jako podklad lignocel a hrabanka z listnatého lesa. Jako úkryty pak kusy kůry a větví. Při jejich pořizování je možné rozhodnout se, kolik koupíte samic a samců. Jako jeden z nemnoha druhů má poměrně jednoznačné rozlišené pohlaví. Samci mají na štítu dva výrůstky rohy a chlupatá tykadla. Pro založení chovu je vhodný poměr 7:3 (samic ku samcům) a v ideálním případě namíchat jedince z více chovů. Oba druhy při vyrušení a nešetrné manipulaci vydávají charakteristický syčivý zvuk, nejsou ovšem nijak nebezpeční a nevylučují obrannou tekutinu. Jediné nebezpečí hrozí od ostrých výrůstků na končetinách, jimiž se dokáží velmi pevně chytit podkladu. Chceme-li např. některého jedince sundat z ruky a pevně se drží, je vhodné vyčkat, až se uklidní a povolí, nebo jej nechat přelézt jinam. Cenově patří mezi dražší druhy. Jejich pořizovací cena se pohybuje kolem Kč za dospělce, proto bývají prodávání téměř výhradně na kusy. 51

52 Obr. 32.: Šváb madagaskarský (syčící) (Gromphadorhina portentosa) samec (orig.). Obr. 33.: Gromphadorhina portentosa var. Laevigata samec (orig.). 52

53 12. Šváb zelený (Panchlora nivea) Třída: hmyz (Insecta) Řád: švábi (Blattodea) Čeleď: (Blaberidae) výhody: atraktivní malý druh, barevně nepříliš podobný ostatním švábům, měkké tělo nevýhody: náročnější chov, vyšší vlhkost, dostatek tekutin, leze po skle Šváb zelený je takovou princeznou mezi šváby. Na rozdíl od výše popsaných příbuzných jeho chov přináší určitá úskalí, ale na druhou stranu se za péčí odvděčí svou krásnou zelenou barvou a jako krmný hmyz je velmi oblíbený. Řada chovatelů jej vyhledává právě pro jeho vzhled, který švába příliš nepřipomíná. Stejně tak v bytě po útěku většinou hyne hlady a není tak třeba se bát jeho nežádoucího množení. Cyklus tohoto živorodého švába při pokojové teplotě trvá navíc jen cca 3 měsíce Šváb zelený je citlivý zejména na nedostatek tekutin. Po jednom víkendu, kdy jsem zapomněla dát do chovné nádoby čerstvé ovoce a navlhčit substrát mi vymřel prakticky celý chov (přiznám se, že se mi to podařilo vícekrát). Zatímco ostatní mnou chované druhy švábů si žijí vlastním životem a příliš mě nepotřebují, tenhle druh si žádá alespoň chvilku každý den. Jako substrát používám lignocel případně smíchaný s jemnou hrabankou. Potravu pokládám na rozdíl od ostatních druhů přímo na substrát, v němž se pohybují mladí jedinci a konzumují to, co při svých toulkách najdou. Dospělci rádi vyhledávají úkryt. Na povrchu substrátu mám proto vždy několik kousků plat vajec (časem se ve vlhku rozloží) a plastovou misku, která chrání substrát před vyschnutím a skýtá úkryt. Dospělcům vlhkost nevadí, takže se nemusíme bát substrát jednou za čas opravdu zalít (opatrně, používáme-li lignocel, má schopnost dobře držet vodu, ale trvá dlouho, než ji nasaje. Je třeba si pohlídat, aby nikde v nádobě voda nestála). Pravidelně cca jednou za dva dny zkontroluji vlhkost substrátu a také rosím stěny, jsou-li vedra. Vhodná potrava (máme-li v jedné nádobě mladé i dospělce) je kombinace měkkého, skoro až nahnilého ovoce (rozměklá jablka, hrušky pro dospělce i mladé) a krmné směsi 53

54 popsané v kapitole "mouční červi" (hodně najemno, aby neplesnivěla pro mladé), kterou jednou za čas poprášíte substrát. Zatímco mladí jedinci jsou v podstatě všežraví, dospělci konzumují pouze tekutou potravu (šťávu z ovoce, med ). Možné je pro dospělce používat i vyráběné "kašičky" pro ovoce-žravé brouky jako jsou např. zlatohlávci. Jak bylo zmíněno v nevýhodách, je to jeden z druhů, které velmi dobře lezou po skle i plastu. Jejich mladí mají tendenci držet se u vlhkého zdroje potravy, takže máme-li větrací otvory v jiné části nádoby, útěk rozhodně nehrozí. Navíc používáte-li na překrytí větracích otvorů síťovinu proti hmyzu, mladí jedinci už po prvním svleku jsou dostatečně velcí, aby oky neprolezly. Obr. 34.: Šváb zelený (Panchlora nivea) (orig.). překvapí. MOTO: Když vám předsudky proti švábům nezabrání v jejich chovu, mile vás 54

55 Cvrčci - Cvrček banánový (stepní) (Gryllus assimilis) - Cvrček dvouskvrnný (Gryllus bimaculatus) - Cvrček domácí (Acheta domestika) - Cvrček krátkokřídlý (Gryllodes supplicans) Obecná charakteristika (druhy cvrček banánový, cvrček domácí) Třída: hmyz (Insecta) Řád: rovnokřídlí (Orthoptera) Podřád: kobylky (Ensifera) Nadčeleď: cvrčci (Grylloidea) Čeleď: cvrčkovití (Gryllidae) Tento teplomilný hmyz v dospělosti velký 2-3 cm často v domácnostech (v teplejších oblastech) nahrazuje roli švábů. Protože nepřežije chladné zimy, stahuje se do lidských obydlí, kde se živí zbytky a odpadky. Nejsou nároční na stravu ani životní podmínky. Pro úspěšné rozmnožování a vývoj vyžadují vyšší teplotu chovu v rozmezí min C a dostatek tekutin. Zatímco vyšší teplota není na škodu, v nižší teplotě chov zcela pozbývá smyslu, protože dospělci často hynou dříve, než se rozmnoží, a když už samice nakladou vajíčka, tak se z různých příčin nevylíhnou. Cvrčci mají proměnu nedokonalou a vývojová stádia jsou zmenšeninou dospělců s postupně se vyvíjejícími křídly. 55

56 Obr. 35.: Cvrček banánový 2 dospělé samice po svleku (orig.). Obr. 36.: Cvrček banánový 2 dospělé samice, srovnání barevnosti krátce po svleku a plně vybarvené (orig.). 56

57 Dospělí samci pak třením třením prvního páru křídel (krytek) o sebe (tzv. alární stridulace) vydávají charakteristický cvrkavý zvuk, kterým lákají samičky. Pohlaví od sebe snadno odlišíme. Samičky všech druhů mají na zadečku dlouhé kladélko a u řady druhů v chovu převládají. Ke konzumaci se hodí všechna vývojová stádia tohoto druhu. Jejich tělíčka jsou měkká a to i končetiny. Obr. 37.: Samice cvrčka banánového s dobře viditelným kladélkem (orig.). Chov cvrčků Cvrčky chováme v nádobách různého materiálu, nejvhodnější jsou skleněné nebo plastové nádoby s víkem, které brání úniku jedinců. Kvůli zvýšenému riziku plísní musíme zajistit i dobré odvětrávání. Jako podklad poslouží písek, lignocel nebo směs smíchaná s krmivem. Cvrčci mají totiž nepříjemnou vlastnost, že i když umístíme krmnou směs do vyvýšené polohy, či jakkoliv jinak oddělenou od ostatního prostoru nádrže, cvrčci během několika dní svým pohybem obsahy těchto prostor smíchají k nepoznání, kde byl podklad a kde krmivo. Krmná směs může být různá a podobně jako u švábů velmi pestrá. Dobře poslouží psí nebo kočičí granule a univerzální krmná směs popsaná v kapitole o moučných červech, nebo směsi pro cvrčky prodávané už 57

58 předem připravené. Krom různých druhů ovoce přikrmuji cvrčky i listy čínského zelí, nebo salátu. V jisté míře je můžeme krmit i zbytky z kuchyně v množství úměrném počtu jedinců v boxu. Na rozdíl od ostatních uvedených skupin hmyzu je vhodné mít v chovné nádobě napáječku. Tu snadno vytvoříme z víčka od zavařeniny či jiné nádobky, kterou vyplníme materiálem držícím vodu jako je molitan a buničina. Osobně doporučuji buničinu v podobě vaty nebo papírových kapesníčků, protože hmyz někdy náplň napáječky okusuje. Buničina je z tohoto hlediska zdravější. Můžeme použít zásobní nádobu, která udržuje napáječku stále vlhkou (obsah by neměl plavat, protože by se jedinci mohli utopit). Stejně tak ji můžeme každý den zkontrolovat a případně navlhčit. Pro zjednodušení jsem používala napáječky pro ptáky, do nichž jsem v dolní části umístila do vhodného tvaru sestříhaný jemný molitan koupený v chovatelských potřebách (náhradní molitan ke vzduchování u rybiček). Takto vytvořená napáječka držela bez potíží vodu uvnitř a molitan byl stále navlhčený. Cvrčci rádi vyhledávají úkryty, které můžeme vytvořit z papírových kartonů, papírovým obalů od vajíček apod. Při čištění tak postačí jedince sklepat z těchto ploch do nového boxu. Stejně tak je možné chovat je i bez jakýchkoliv úkrytů a používat metodu generačních nádob, kdy postupně posouváme nádoby obsahující vždy přibližně stejnou generaci (chov ve větším množství). Počet generačních nádob je různý (já mívala 6), jak chovateli vyhovuje, např. podle toho jestli zkrmuje jen cvrčky určité velikosti, nebo všechny. Odchov cvrčků Pro odchov další generace je základní podmínkou vyšší teplota nad 25 C. Do chovné nádoby umístíme shora uzavřenou nádobu naplněnou do výšky alespoň 5 cm lignocelem nebo směsí hlíny a písku, které udržujeme kypré a vlhké (tomu napomáhá uzavření nádoby). Do stěn této nádoby uděláme nejlépe těsně nad úroveň obsahu otvory velikosti cca 1 cm a umožníme samičkám přístup. Samičky kladou vejce do substrátu dlouhým kladélkem. Když vidíme, že je obsah nádoby na kladení hodně přehrabán (je-li tam velké množství vajíček), přeneseme ji do jiné nádoby, která 58

59 poslouží jako jesle a do boxu dospělcům dáme novou nádobu na kladení. Vyšší teplota musí být v jeslích zachována, ale s opatrností aby substrát zůstávala mírně vlhký. První cvrčci se mohou začít objevovat už po dvou týdnech od nakladení. Ve velkých chovech je tak za sebou umístěno i více jak deset nádob s jedinci velmi blízkými věkem. I v malochovu je vhodné mít nádob více, případně dospělce přesouvat do společné nádoby a postupně mezi čištěními odstraňovat věkem uhynulé jedince. Při nedostatku prostoru můžeme cvrčky od vajíčka až po dospělce chovat ve stejné nádobě, ale jeho efektivita je malá zejména proto, že samičky při kladení nových vajíček poškodí stará a mladí jedinci jsou konkurenčně slabí a musí mít bezbariérový přístup k potravě a vodě. Stejně tak se u cvrčků objevuje kanibalismus a dospělci vyhrabávají vajíčka a konzumují je. Který z druhů si vybrat? U cvrčků docela dost záleží na tom, který druh si vyberete. Postupně jsem vyzkoušela, nebo viděla chov všech uvedených druhů. Cvrček domácí má oproti ostatním hodně dlouhý životní cyklus a nemá-li vhodné podmínky, stává se, že se dospělosti dožije málo cvrčků. Z hlediska náročnosti chovu jsou si podobní cvrček dvouskvrnný a banánový, ale banánový má měkčí tělo a je lépe přijímán jako potrava. Subjektivně musím říct, že cvrček dvouskvrnný je také dost hlasitý oproti ostatním (samci při stridulaci). Pro ty z vás, kteří preferují nenáročnost, doporučuji cvrčka krátkokřídlého. Je to menší druh, ale jeho chov je nejméně náchylný např. na výkyvy teplot a nepravidelné krmení. Jeho vývoj je delší a tím máte déle k dispozici jeho malá stádia (je velmi často prodáván do velikosti do 1 cm). Cvrčci zaberou dost času, energie na vyhřívání a samci cvrkají, i když není žádná samička poblíž. Je třeba s tím počítat a neumísťovat je do obytných místností, pokud vám tento zvuk vadí (na druhou stranu se na něj dá rychle zvyknout a můžete si časem připadat jak u moře, kde jsou slyšet cikády). 59

60 Obr. 38.: Cvrček dvouskvrnný pár. U samice dobře patrné kladélko a dvě světlé skvrny na začátku krytek (orig.). Obr. 39.: Pár cvrčků banánových. Samice s kladélkem vlevo (orig.). počtvrté. MOTO: Nenechte se odradit, když se nebude chov dařit. I já uspěla až na 60

61 Saranče - Saranče stěhovavá (Locusta migratoria) - Saranče všežravá (pustinná) (Schistocerca gregaria) Obecná charakteristika druhu Třída: hmyz (Insecta) Řád: rovnokřídlí (Orthoptera) Podřád: saranče (Caelifera) Nadčeleď: saranče (Acridoidea) Čeleď: sarančovití (Acrididae) Saranče jsou teplomilný hmyz a v naší přírodě jejich největší zástupci v dospělosti měří jen asi 3,5 cm. Obr. 40.: Příklad druhu žijícího v našich podmínkách. Chorthippus biguttulus saranče měnlivá (orig.). 61

62 Jako krmný hmyz se pak chovají zejména dva druhy: saranče stěhovavá a méně saranče všežravá. Mají proměnu nedokonalou a vylíhlý jedinec je menší než jeden centimetr a nehýbe-li se, můžeme ho snadno v chovné nádobě přehlédnout. Dospělci pak dosahují velikost 3-6 cm (saranče všežravá až 7 cm) a samičky jsou vždy větší než samci. Saranče stěhovavá má domovinu v jižní Evropě, centrální Asii, severní Africe a zavlečena byla do Austrálie. Saranče všežravá je pak rozšířena v severní Africe a centrální Asii. Obr. 41.: Saranče stěhovavá samice (orig.). 62

63 Obr. 42.: Plně vybarvené saranče všežravé (orig.). Oba druhy jsou výhradně býložravé s velkým rozmnožovacím potenciálem. Často se obrovská mračna těchto sarančí prohánějí krajinou a sežerou, na co přijdou plodiny na polích nevyjímaje (zejména v Africe). Samice snáší podlouhlých vajec chráněných pěnovým obalem přímo do půdy. Pro rozmnožování je typické, že samci vábí samice vrzáním. Oba druhy mají v dospělosti křídla a jsou velmi dobrými letci. Jejich zbarvení je přizpůsobeno maskování v přirozených podmínkách. Saranče všežravá z kvalitního chovu potěší nádhernou barevností jak během vývoje (s rostoucím počtem svleků se mění jejich barva z černé až na žluto-zelenou) tak krásnou kresbou na těle i křídlech v dospělosti. Ke konzumaci se hodí všechna vývojová stádia tohoto druhu v závislosti na velikosti strávníka. 63

64 Chov sarančí Založení nové chovu Pokud se rozhodnete chovat některý z druhů sarančí, častou otázkou je, kolik jedinců si do začátku koupit. Uvážíte-li počet vajíček, které může samice najednou naklást (klade za život mnohokrát) není třeba si kupovat velké množství dospělců. Pro domácí chov bez úmyslu je ve velkém prodávat postačí jen cca 40 dospělců. Už v druhé generaci, když budete mít ideální podmínky, získáte jedinců několik set. Jako základní podmínku chovu bych zdůraznila vyšší teplotu 25 C u kladiště a až 35 C u světelného zdroje. Teplotu můžeme v chovné nádobě udržovat pomocí žárovky nebo jiného zdroje (topné kabely, topná fólie ) používaných v teraristice. Z finančního hlediska vyjde nejlevněji topení pomocí žárovky, jejichž sílu volíme podle velikosti nádoby, kterou s ní chceme vyhřívat. Pro nádobu rozměrů 40x50x35 postačila 60W žárovka. Topíme-li jiným zdrojem, je zapotřebí přesto část dne svítit, neboť se samci při kratším dnu v zimních měsících nepáří. Světlo tedy plní v chovné nádobě dvojí funkci. Jednak může zajišťovat teplo a také významně ovlivňuje rozmnožování. Samci potřebují denně alespoň 12 hodin světla, aby se pářili (osvědčilo se mi 16 hodin, v zimě svítím celý den). Pro zjednodušení můžeme světlo zapojit na nějaké zařízení, které jej bude pravidelně spouštět a vypínat. Není vhodné umístit žárovku přímo do chovné nádoby, kde se o ni mohou saranče spálit, totéž platí pro topné kabely (navíc by je mohly prokousat). Žárovku je vhodné umístit na chovnou nádobu (můžeme ji např. připevnit do květináče, truhlíku na květiny, aby neležela přímo na nádobě), nebo ji umístit do chovné nádoby oddělenou od chovanců pletivem nebo síťovinou (vyšší teplotu vydrží např. síťovina používaná k filtraci benzínu). Topný kabel pak dobře poslouží umístěný pod nádobou. Je velmi tvárný, takže pod nádobu umístíme různý počet otoček (tím možnost regulace). Podle teploty v boxu případně jen otoček přidáváme a ubíráme. 64

65 Chovná nádoba Nejvíce se mi při chovu osvědčil velký plastový box, který jsem zevnitř z části pokryla jemnou síťovinou (síťovina proti hmyzu, snadno se opracuje i nůžkami, přilepit ji lze jakýmkoliv kontaktním lepidlem). Stejným materiálem mám krytou nádobu i shora. Síťovina poskytuje sarančím dostatek prostoru pro svlek a v nádobě už proto nemusím mít větve. Pouze na jedné straně mám postavené plato od vajec, které poskytuje úkryt mladším jedincům. Pokud máte v rodině nějakého kutila, či peníze nazbyt, můžete si nechat vyrobit insektárium na míru. Takové by mělo dno s otvory (pletivo, síťovina), kterými by trus a zbytek potravy propadával ven. Dvě strany doporučuji nechat neprodyšné, zbytek prodyšné z pletiva či síťoviny. Vzhledem k většímu počtu sarančí, které momentálně chovám, přecházím pomalu na tuto variantu u chovné nádoby s dospělci. Oka síťoviny na dně mají asi půl centimetru v průměru a není proto možné v této nádobě chovat i malé saranče (utekly by). Pokud takto chcete na roštu chovat všechny vývojová stádia, je třeba uzpůsobit velikost otvorů. Krmení Jako základ krmiva bych zdůraznila seno a čínské zelí/trávu. Z vhodného suchého krmiva stojí za zmínku hlavně ovesné vločky, které má v oblibě hlavně saranče stěhovavá, ale můžeme zkusit i další potraviny (foukanou rýži, corn flakes, ovesný šrot, kukuřičný šrot, kukuřičná vřetena, sušené mléko, obiloviny, neochucený vyfouklý popkorn ), a také zelené krmení, které může být variabilní (salát, naklíčené obilí ). V chovné nádobě dávám zhruba z 1/3 její plochy seno, ostatní krmení pak dávám na plastovou misku, aby se nedostalo do kontaktu s trusem na dno. Listy čínského zelí na tuto misku, která má čtvercový tvar, vždy postavím, saranče jej postupně okusují směrem od zelené části. Listí i seno pravidelně doplňuji. Pokud například odjíždíte na delší dobu, je vhodné vysledovat, kolik toho saranče sežerou a dát jim dovnitř odpovídající dávku. Orientačně 40 dospělců spořádá celou hlávku čínského zelí asi za týden, přičemž mají v nádobě i seno. 65

66 Pokud budou mít saranče dostatek zelené stravy, není třeba umisťovat do nádoby napáječku. Obr. 43.: Odumřelá vajíčka sarančí pokud se rozhodnete dávat do chovné nádoby rostlou potravu, např. naklíčené obilí v misce, je třeba nějakou formou zajistit, aby samičky nekladly vajíčka do tohoto substrátu, nebo jej udržovat vlhký a počítat s ním jako s kladištěm. Na obrázku jsou vyschlá vajíčka sarančí nakladená do misky s obilím. (orig.). Substrát a svlékání Někteří autoři doporučují na dno nádoby sypat různý substrát jako rašelinu, lignocel a hobliny, ale já doporučuji ponechávat dno holé, neboť se mi stávalo, že samičky kladly vajíčka do tohoto substrátu, kde vyschly. Saranče se většinu času budou zdržovat v blízkosti zdroje tepla a světla. Na dno se dostanou minimálně. Máme-li však insektárium nebo akvárium, které neumožňuje lezení sarančí po stěnách, je třeba dno 66

67 opatřit substrátem, aby se nepohybovaly po holé zemi a v nečistotách. Trus ze dna nádoby pravidelně odstraňujeme, je-li nádoba pokrytá zevnitř pletivem, či síťovinou. Počet vhodných míst pak rozšíříme větvemi nejlépe s hrubší kůrou, kde je ostatní jedinci při svlékání nebudou rušit. Zejména u sarančí všežravých mají jedinci tendenci (při nedostatku vlhké stravy) ostatní při svlékání okusovat za hlavičkou, což je první místo, které se při svlékání sarančí dostává ze staré pokožky. Saranče je naprosto bezbranná a záhy hyne. V žádném případě nechovejte druhy s. stěhovavá a s. všežravá dohromady. Velmi záhy by v nádobě zbyly jen s. všežravé. Odchov sarančí Samce od samice poznáme v dospělosti podle velikosti, v mládí pomocí tvaru konce zadečku viz. obr. a můžeme tak případně regulovat chov. Obr. 44.: Saranče srovnání zadečku sarančí; samice vlevo (orig.). 67

68 Samci lákají samice třením stehen zadních nohou o křídla, které zní spíše jako šustění či vrzání, a oproti cvrčkům není tak hlučné. Samotné páření trvá i několik hodin, kdy jsou samec a samice spojeni a samec je nesen samicí. Obr. 45.: Saranče stěhovavá páření (orig.). Obr. 46.: Páření saranče všežravé. Samec má vývojové vady (oko, chybí mu jedna zadní končetina), ale přesto nemá s reprodukcí problém (orig.). 68

69 Samice následně kladou vajíčka v pěnové ootéce vsunutím zadečku do připraveného substrátu. Nejlépe se jako substrát osvědčila pravidelně vlhčená (stále vlhká, můžeme i zalévat) směs lignocelu s rašelinou a trochou písku použitelná i několikrát dokola. Základní výhodu tohoto substrátu je rovnoměrné rozložení vody a schopnost zůstat kyprý, i když ho zapomeneme navlhčit a vyschne. Při použití zeminy měly samičky při jejím vyschnutím problém zasunout do ní zadeček. Písek či směs písku-rašeliny zase špatně rozváděla vodu a poškozovala vajíčka, neboť se voda držela na dně. Vajíčka nesmíme nechat stát ve vodě, protože by plesnivěla. Pokud budeme používat jako substrát nekupované materiály (hrabanku, zeminu, písek), je vhodné je před použitím sterilizovat například v mikrovlnné nebo obyčejné troubě. Pokud vytápíme topným kabelem či jiným zdrojem zespod, nikdy neumísťujeme tento zdroj pod kladiště. V nejhorším případě by nám vajíčka vyschla, nebo se i upekla. Obr. 47.: Kladoucí samice saranče všežravé. Jsou vidět vajíčka i pěnové pouzdro. Pokud samice z nějakého důvodu naklade vajíčka mimo substrát jako v tomto případě, je možné substrát opatrně dosypat, nebo vajíčka přesunout (orig.). 69

70 Samičky kladou vajíčka většinou až na dno při výšce substrátu cca 10 cm (substrát může být i vyšší, je-li nižší, musíme dobře hlídat, aby nevyschnul). Jako nádobu ke kladení jsem používala průhledné plastové nádobky opatřené drobnými otvory po stranách, aby substrát větral (není podmínkou) a samičky po nich mohly snadno lézt. Zároveň je zapotřebí stejně jako u cvrčků zajistit samičkám přístup (např. umístit nádobu do rohu, kde na ni navazuje síťovina). Když už na dně nádoby uvidíme velké množství vajíček, nádobu vyměníme. Nejpozději však cca po 2 týdnech, kdy se nám začnou líhnout první mladí jedinci. Obr. 48.: Líhnutí sarančí všežravých (orig.). 70

71 Obr. 49.: Líhnutí sarančí všežravých líhnutí nepřežijí všichni mladí jedinci. Dostávají se ven pohromadě podobně jako např. želvy a jedinci, kteří jsou nejníže, mohou být jedinci nad nimi zasypáni (orig.). Obr. 50.: Mladé saranče všežravé, svlek (orig.). 71

72 Obr. 51.: Malé saranče všežravé směs velikostí (orig.). I když jsem chovala v jedné nádobě různě staré saranče, nikdy jsem kladiště v hlavní chovné nádobě neponechávala a mladé saranče chovala do cca 3. svleku ve školce. Školka má stejné podmínky jako box pro dospělé, jen je menší. Při dostatečném přísunu zeleného krmiva a teplotě nad 25 C byl úhyn minimální. Chceme-li chovat všechny generace pospolu, musíme zvolit větší chovnou nádobu, a zdroje potravy umístit na více míst. Nádobu na kladení pak můžeme uzavřít, když vidíme, že už je tam velké množství vajíček a mladým umožnit uniknout otvory v boční stěně kladiště (ne příliš velké, aby dovnitř nelezli starší jedinci). Kladiště samozřejmě poté přidáme nové. Musíme počítat s vyšší úmrtností, protože malé saranče se líhnou po desítkách a ne všechna jsou schopna starším jedincům konkurovat. Ve velkochovech se stejně jako u cvrčků používá systém za sebou jdoucích chovných nádob obsahujících jedince v přibližně stejné věkové kategorii. Máme-li dostatek prostoru, můžeme chov realizovat stejně. V ideálním případě vytápět celou 72

73 místnost (sklep, bývalá spižírna ) a svítit jednou žárovkou (alespoň 100W) všem či opět jednotlivě v každém boxu. Největší úskalí a zajímavosti chovu sarančí Rozhodneme-li si založit nový chov sarančí a jsme úplní začátečníci, nevyhneme se zpočátku chybám a omylům, i když se budeme řídit radami zkušeného chovatele. Saranče jsou totiž dosti nevyzpytatelní živočichové, kteří se ne vždy chovají tak jak je napsáno v knihách. Stejně tak jako dokáží v obrovských hejnech ničit úrodu v Africe, můžeme i několikrát za sebou s jejich chovem neuspět. Tady jsou hlavní důvody: 1. Nízká teplota při nízké teplotě se saranče nepáří, jejich vývojový cyklus je dlouhý a je vyšší úmrtnost. Dospělci mají často deformovaná křídla a jsou menší než v chovu s teplotou dostatečnou. U saranče všežravé je nedostatek teploty patrný malou pestrostí barev. 2. Nedostatek světla platí, že víc světla neuškodí, ale málo může znamenat vymření chovu. Stejně jako nízká teplota, tak i nedostatek světla u saranče všežravé způsobuje nízkou barevnost (jsou tmavé, protože se tím snaží zachytit více tepla ze světla/slunce) 3. Vysoká vlhkost vzduchu saranče potřebuje sušší prostředí hlavně při svlékání, kdy musí ztuhnout nová kutikula. Máme-li v chovné nádobě vyšší vlhkost, hrozí i výskyt plísní, ať už na potravě, nebo přímo na jedincích, což může vést k jejich úhynu. Napáječku a potravu neumísťujeme příliš blízko zdroje tepla. 4. Nedostatek míst k svlékání zda-li mají saranče dost vhodných míst ke svlékání snadno poznáme podle toho, zda-li nám při něm hynou nebo mají po svleku všechny končetiny (při špatném svleku nejčastěji chybí přední nohy). Také křídla vypovídají o tom, zda-li se saranče svlékala v dostatečné výšce nad zemí. Má-li pod sebou malý prostor (což často vidíme třeba u jedinců svlečeným při přepravě) mají křídla krabatá a nevypnutá. 73

74 5. Svlékání jedinci jsou v tomto okamžiku nejvíce zranitelní a mohou jim ublížit jak ostatní jedinci, tak i my pokusem s nimi manipulovat. Pokud chceme přidávat do chovné nádoby krmení, či ji čistit, vždy se nejprve přesvědčíme, že se žádná saranče nesvléká. Pokud ano, počkáme. Jakmile spadne z vyvýšené pozice, už se jí nepodaří svléknout a uhyne. 6. Málo pestrá strava saranče si vybírají svoji potravu zrakem, potom ji ochutnají a je-li dobrá, sežerou ji. Má-li být uspokojen jejich apetit v dospělosti, postačí v nouzi třeba jen ovesné vločky a napáječka (s. stěhovavá; vyzkoušeno), ale jejich rozmnožovací schopnost je nízká a celkově špatně prospívají. Čím pestřejší bude jejich strava, tím budou zdravější a více se jich dožije dospělosti. Krmíme-li lučním senem (směsí bylin a trav) a nějakou zelenou stravou (třeba čínské zelí) je pestrost dostatečná. 7. Založení nového chovu pro založení nového chovu použijeme dospělé jedince v počtu alespoň 20 kusů koupených společně. Kupujeme zdravé jedince s rovnými křídly a nejlépe se světlou kutikulou (krátce po svleku), nikoli staré, kteří už nemusejí být plodní. Vhodnější je nákup přímo u chovatele například na burze, kde bude jistota, že nejsou saranče v přepravce příliš dlouho a také většinou nejsou vyselektována pohlaví (v obchodech můžeme občas koupit třeba jen samé samce!). 8. Rozšíření stávajícího chovu pokud chceme rozšířit chov o nové jedince (časem vhodné i u malých chovů), necháme nově koupené kusy vždy alespoň týden v jiném boxu v karanténě. 9. Umístění chovné nádrže je dobré nádobu umístit na okno. Sluncem výrazně posílíme jejich kondici i apetit a nebudeme se muset tolik soustředit na zajištění osvětlení. Chovnou nádobu neumísťujeme na místa s průvanem a ani v letních měsících není vhodné umístit ji ven, protože zvýšená vlhkost, nebo dokonce zmoknutí sarančím nesvědčí. 10. Výběr druhu po začátečníka doporučuji saranče všežravé a v případě, že chováme oba uvedené druhy, nechovat je společně. Saranče všežravá jsou větší a čilejší než jejich vrstevníci z druhého druhu a při svlékání jim okusují tuhnoucí 74

75 kutikulu za hlavou (v době, kdy se svlékají a jsou zcela bezbranní) a tím je zabíjejí. 11. Zranitelnost vajíček i když jsou ukryta v ochranné pěnové schránce, jsou velice zranitelná. Obsah nádoby na kladení nikdy nepromícháváme ani nepřesypáváme, neboť tím snadno nevylíhnuté nymfy zabijeme. Stejně tak je zbytečné přisypávat do nádoby na kladení nový substrát místo výměny za novou nádobu. Samičky samy mohou při kladení vajíčka poškodit. Zajímavé bylo sledovat, jak se saranče chovají při různých podmínkách chovu. Zatímco v chladu a malé pestrosti stravy jsou celý den jakoby ospalé, při dobrých podmínkách se rychle pohybují a je-li nádoba dosti vysoká, začnou i létat (létat začnou i po úniku do místnosti, čímž se ale rychle prozradí a putují zpět do boxu). Stane-li se nám v počátcích chovu, že se saranče špatně svlečou a chybí jim nějaké končetiny, či mají nakrabacená křídla, nemusíme si hned zoufat a je-li takto postižená saranče čilá a schopná se pohybovat, bude žít ještě dlouho a dokáže se i rozmnožovat. Saranče jsou také různě vybíravé, co se týče potravy. Z travin upřednostňují lipnicovité a obilí. Někteří jedinci si pochutnají třeba i na listech kedluben, či pokojových květinách, když nám z nádoby uniknou. S náchylností vajíček pak souvisí nedávné zjištění vědců, proč již se hejna sarančí stěhovavých nevyskytují v Americe. V místech, kde kladla svoje vajíčka, v období zlaté horečky masově vznikala pole, a protože byla půda neúrodná, zorali brzy zemědělci většinu volné plochy a zahubili tak saranče v jejich nejzranitelnější fázi života zničili nakladená vajíčka (Rockman Levitt, 1999). Srovnávala jsem také chování jedinců a výtěžnost chovu při svícení žárovkou a slunečním světle (hlavně letní měsíce). I když byla teplota uvnitř boxu přibližně stejná, při osvětlení sluncem byla saranče aktivnější a více se pářily. Smícháme-li do jednoho chovu jedince z více zdrojů, bude kvalita chovu a jejich ochota se množit nižší, než když použijeme jedince z jednoho chovu. Neznám přesný důvod, ale ze zkušenosti nedoporučuji nové jedince ve větším počtu dokupovat, raději počkat a nechat chov se rozrůst přirozenou cestou nebo nakoupit více jedinců už při zakládání chovu. 75

76 MOTO: Není univerzální návod na chov sarančí, prostě pokus a omyl, časem to vyjde Novinky ze světa sarančí Skončil půl-roční pokus chovu všech vývojových stádií v jednom boxu. I přes různé inovace v průběhu tento chov neměl žádnou výtěžnost a stačil pouze k udržení chovné skupiny. Je třeba mladé cca do 3. svleku ponechat odděleně. Samice často poškodily už nakladená vejce a hůře se udržoval substrát vlhký Na trhu se objevily granulované sušené řasy, jenž některá saranče všežravé (u stěhovavých jsem to ještě nezkoušela) upřednostňují i před čerstvým krmením Jako zdroj vody a vitamínů se mi u sarančí všežravých osvědčila mrkev Drobný hmyz Chované druhy: 1. octomilky (Drosophila melanogaster, Drosophila hydei) Třída: hmyz (Insecta) Řád: dvoukřídlí (Diptera) Podřád: krátkorozí (Brachycera) Čeleď: octomilkovití (Drosophilidae) výhody: velikost nevýhody: specifické potravní nároky, možnost křížení s létavými formami Chov octomilek je velmi nenáročný. U nelétavých forem dostupných v prodejnách chovatelských potřeb se nemusíme bát jejich úniku (rychle lezou, ale dají se snadno znovu odchytit). Nevyžadují žádné speciální životní podmínky 76

77 a ke konzumaci jim postačí zbytky ovoce (dočasně) nebo můžeme vytvořit nějakou formu živné půdy. Osobně se mi osvědčila želatina, do níž jsem před ztuhnutím zamíchala cukr (nezbytná složka) a kukuřičný šrot nebo částečně rozvařené ovesné vločky. Na povrch jsem nanesla tenkou vrstvu hustého roztoku kvasnic a nechala odpočinout do druhého dne. Poté jsem jednoduše sklepala dospělé jedince z jiné chovné nádoby a založila nový chov. Jako chovné nádoby poslouží zavařovací sklenice či seříznuté PET-lahve, do nichž jen nesmíme lít živnou půdu příliš horkou, aby se nezdeformovaly. Láhve pak je potřeba překrýt porézním papírem (ubrousek, papírová utěrka ) čímž zajistíme chovu větrání, ale zároveň zabráníme páření s létavými formami z okolí, což by nám při souhře více faktorů mohlo chov zcela znehodnotit. K uchycení papíru snadno poslouží gumička nebo provázek. Chov jsem v jedné nádobě ponechala zhruba do chvíle, kdy polovina živné půdy ztmavla působením chovaných jedinců. Poté jsem systematicky dospělce přesouvala do nové chovné nádoby a starý chov postupně utlumila. Pro manipulaci i odlov dospělců jsou lepší menší chovné nádoby. Samotný odlov pak je snadný pomocí igelitového sáčku, do nějž dospělé jedince sklepeme. Pokud je budeme přesunovat jednotlivě, nebo pinzetou, můžeme je na krátkou dobu například právě v sáčku uzavřít v ledničce. Nemusíme se bát, že by je chlad usmrtil, i když tak mohou vypadat. Jakmile se ohřejí, budou zase pobíhat jako předtím. 77

78 Obr. 52.: Octomilky, dospělí jedinci (orig.). MOTO: Jsou tak maličké, ale podívejte na ty jejich očička, jako korálky 2. Zrnokaz skvrnitý (Callosobruchus maculatus) Třída: hmyz (Insecta) Řád: brouci (Coleoptera) Nadčeleď: mandelinky (Chrysomeloidea) Čeleď: zrnokazovití (Bruchidae) výhody: velikost, při úniku nenapadá zásoby potravin nevýhody: specifické potravní nároky, cena chovného substrátu Na obrázku níže můžete vidět jeden z nejnovějších přírůstků. Tento opravdu malý brouk zrnokaz skvrnitý je ideální pro chovatele, kterým z nějakého důvodu nevyhovují octomilky (např. opakovaně plesniví chovný substrát). S chovem teprve 78

79 začínám, ale základní podmínky jsou dvě: potrava a teplota. Teplotu udržujte kolem 30 C, ale hlídejte dostatečné odvětrávání. Jako potravu můžete použít u nás dostupné 2 druhy fazolí: adzuki a mungo. Koupit je můžete ve většině prodejen se zdravou výživou. Není třeba je přikrmovat čímkoliv jiným, nebo jim do chovného boxu dávat napáječku. Obr. 53.: Zrnokaz skvrnitý (Callosobruchus Maculatus) je velmi drobný hmyz. Na obrázku vidíte velikostní srovnání s přirozenou potravou (fazol má cca 7 mm) (orig.). MOTO: Hamání pro všechna miminka Entomofágie V dnešní době hrozby blížící se potravní krize a odklonu k alternativním způsobům stravování a zdravé výživy přicházejí znovu do popředí v minulých letech často opakovaná témata využití hmyzu v lidské stravě. Zatímco v České republice se i přes snahu některých laiků i odborníků konzumace hmyzu stále příliš neuchytila, v celosvětovém měřítku i ve výzkumech renomovaných zařízení se tomuto tématu dostává nemalé pozornosti. Důvodů je řada a každý z nich dostačuje k pokračování výzkumů i snahy rozšířit povědomí o výhodách konzumace hmyzu mezi širokou 79