Biologie I. 4. přednáška. Buňka. struktura, nemembránové útvary
|
|
- Mária Pokorná
- před 7 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Biologie I 4. přednáška Buňka struktura, nemembránové útvary
2 Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) Morfologie buňky cytologie - struktura a funkce buněk (z řec. kytos buňka) jednobuněčné organismy prokaryota eukaryota mnohobuněčné organismy eukaryota specializované buňky 4/2
3 Morfologie buňky základní charakteristiky velikost prokaryota (bakterie, sinice) desetiny až jednotky mm eukaryota nejčastěji mm výjimky až desítky cm sklerenchymatické buňky nervové buňky jednobuněčná řasa Caulerpa ptačí vejce tvar membránový váček kulovitý buňky obvykle jiný než kulovitý tvar ovlivnění tvaru: buněčná stěna vnitřní prostředí (cytoskelet, spektrin) okolními buňkami v tkáních a pletivech funkčními adaptacemi 4/3
4 Morfologie buňky základní charakteristiky bakterie živočišná buňka rostlinná buňka Biology 11ed (Raven, Johnson, Mason, Losos, Singer, McGraw-Hill, 2011, ISBN ) 4/4
5 Morfologie buňky základní charakteristiky neuron (Purkyňova b.) prvok Paramecium řez stonkem rostliny bakterie Bdelovibrio bacteriovorus neutrofil a erythrocyt 4/5
6 Evoluce eukaryotní buňky Organismy lze rozdělit do 3 domén Kořen leží mezi doménou Bacteria a doménami Eukarya / Archaea Eukarya a Archaea tvoří monofyletickou skupinu 4/6
7 Evoluce eukaryotní buňky Horizontální přenos genů společně s evolucí spletitá síť řada genů energetického metabolismu v říši Eukarya má bakteriální původ - hypotézy chiméry 4/7
8 Evoluce eukaryotní buňky Endosymbiotický původ mitochondrií a chloroplastů 4/8
9 Evoluce eukaryotní buňky Endosymbiotický původ mitochondrií a chloroplastů 4/9
10 Evoluce eukaryotní buňky 4/10
11 Evoluce eukaryotní buňky Hypotézy vzniku eukaryotní buňky - syntrofická hypotéza - vodíková hypotéza Embley a Martin, Nature, 440: , /11
12 Evoluce eukaryotní buňky Hypotézy vzniku eukaryotní buňky - syntrofická hypotéza v konzorciu došlo k pohlcení archebakteriální buňky buňkou (buňkami) bakteriální(mi) archebakterie nebyla strávena, ale její DNA byla využity pro vznik jádra vysvětluje dvojvrstevnou jadernou membránu do jisté míry významnou podobnost archeí a eukaryot na molekulární úrovni Akumulace kyslíku v prostředí si žádala u patrně anaerobní dávné eukaryoty syntrofii s aerobem, a jeho pohlcením vzniká mitochondrie Složité životní cykly a sociální chování d-proteobakterií mohlo být předpokladem vzniku mnohobuněčných eukaryot. Myxococcus xanthus Zusman a kol., Nat. Rev. Microbiol. 5: , /12
13 Evoluce eukaryotní buňky Hypotézy vzniku eukaryotní buňky - vodíková hypotéza archaea s předchůdcem mitochondrie v konzorciu došlo k pohlcení bakteriální buňky (a-proteobakterie produkující H 2 ) buňkou archebakterie (H 2 utilizující) bakterie nebyla strávena, ale stala se předchůdcem: mitochondrií (respirace, + 36 ATP / glukosa) vlastní DNA hydrogenosomů (?, + 2 ATP / glukosa) některé vlastní DNA mitosomů (?, + 2 ATP / glukosa, -2 NADPH) bez DNA jádro a současně (?) i endoplasmatické retikulum vznikalo invaginací cytoplasmatické membrány hydrogenosom endosymbiotický methanogen (archaea) Boxma a kol., Nature, 434:74-79, /13
14 Evoluce eukaryotní buňky Jak se z archey stala eukaryota (PhAT hypotéza) J. Martijn and T.J.G. Ettema, Biochem. Soc. Trans. 41: , archeabakteriální předchůdce schopný syntetizovat všechny proteiny charakteristické pro eukaryotu 2. ztráta buněčné stěny vývoj cytoskeletárního systému pro zachování tvaru buňky 3. primitivní fagocytosa vývoj cytoskeletu umožnil fagocytózu, tím možnost horizontálního přenosu genů vznik mozaikového genomu, rychlá evoluce 4. vznik primitivního jádra vznik ochranné membrány kolem genetické informace na zachování integrity, snižování rychlosti evoluce, některé fagocytované a-protobakterie nemusely být stráveny, ale mohly symbioticky fungovat a poskytovat hostiteli výhodu 5. zvětšování jádra, symbióza s předchůdci mitochondrií symbiotická protobakterie se redukuje do závislé organely, přenos některých genů do hostitelova genomu, zvětšování genomu i buňky, rekombinace a duplikace genů, vznik nových proteinových struktur 4/14
15 Evoluce eukaryotní buňky vznik plastidů autotrofní eukaryota 4/15
16 Buňka asymetrie struktur asymetrie membrán ve složení lipidů - orientací proteinových složek - v povrchových modifikacích asymetrie buňky omezení volného pohybu membránových proteinů - funkční polarizace buňky Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) 4/16
17 Buňka asymetrie struktur asymetrie buňky omezení volného pohybu membránových proteinů - funkční polarizace buňky střevní epitel - protein A: import živin z lumen protein B: export látek do tkání a krve 4/17
18 Buňka asymetrie struktur asymetrie buňky omezení volného pohybu membránových proteinů samovolné složení do větších agregátů (bakteriorhodopsin z Halobacterium salinatum) připojení k buněčnému kortexu uvnitř buňky připojení na extracelulární matrix interakce s povrchovými proteiny sousední buňky 4/18
19 spoje živočišných buněk 4/19
20 spoje živočišných buněk 4/20
21 těsné spoje spoje živočišných buněk 4/21
22 adhezní spoje spoje živočišných buněk 4/22
23 desmosom spoje živočišných buněk 4/23
24 mezerový spoj spoje živočišných buněk 4/24
25 hemidesmosom spoje živočišných buněk vazba na extracelulární matrix 4/25
26 Mezibuněčná hmota živočišných buněk základem jsou kolageny a glykosaminoglykany (GAG, volné nebo jako proteoglykany) kolagenové fibrily: pevnost v tahu GAG: gelovitá výplň odolnost vůči tlaku Pojiva masivní matrix nese hlavní mechanickou zátěž Epithely hlavní mechanickou zátěž nese cytoskelet a mezibuněčné spoje, matrix v menší míře - tvoří podložku epitelu, tzv. bazální laminu 4/26
27 Mezibuněčná hmota živočišných buněk Fibroblasty v pojivové tkáni Fibroblasty obklopený kolagenovými fibrilami Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) 4/27
28 Mezibuněčná hmota živočišných buněk bazální lamina 4/28
29 Buněčná stěna rostlin vrstvy celulosových fibril (ve vrstvě paralelně, vrstvy oproti sobě posunuty o určitý úhel) vrstvy jsou spojeny hemicelulosami a prostoupeny pektiny pektiny tvoří střední lamelu mezi 2 sousedními buňkami stěna buněk na povrchu těla rostliny prostoupena kutinem (vosk, brání odparu vody) 4/29
30 Buněčná stěna rostlin růst buněčné stěny apozice = přikládání nových vrstev celulosových fibril ke stávajícím dostředivě - většina buněk v pletivu odstředivě - buňky volné (pyl, výtrusy) - buňky částečně volné (pokožkové, trichomy) intususcepce = integrace nových bloků vrstvených celulosových fibril do stávající stěny při zvětšování plochy stěny (rostoucí buňky) impregnace stěny: druhotné ukládání dalších organických látek (hemicelulosy, pektiny, kutin, suberin, lignin, chitin, pigmenty, třísloviny) jež mají ochrannou a zpevňující roli inkrustace stěny: ukládání anorganických látek (např. hydratovaný SiO 2 ) 4/30
31 Buněčná stěna rostlin růst buněčné stěny Celulosa synthasa -hexamer (syntéza 6 celulos) tvořící větší komplexy (rozety) -membránový protein a interakce s mikrotubuly určuje orientaci celulosových vláken ve vrstvě 4/31
32 Buněčná stěna rostlin plasmodesmata obdoba mezerových spojů v živočišných buňkách složitější musí procházet ještě buněčnou stěnou komunikace mezi buňkami, průchod malých iontů a molekul často součástí i tubulární útvar desmotubulus vzniká z hladkého endoplazmatického retikula 4/32
33 vnitřní prostředí buňky rosolovitý materiál, základní složkou je voda cytoplasma cytosol hlavní složka, bezbarvý koloidní roztok 90% voda a ve vodě rozpustné malé molekuly (cukry, aminokyseliny, nukleotidy, rozpuštěné plyny, ) velké molekuly (proteiny, nukleové kyseliny) cytoskelet organely membránové struktury se specializovanými funkcemi (mitochondrie, lysosomy, chloroplasty, ) inkluze zásobní látky, sekundární produkty, pigmenty, nemusí být vždy například glykogenové granule v játrech, lipidové kapénky v buňkách tukové tkáně, pigmentové granule ve vlasových buňkách, 4/33
34 Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) Nemembránové buněčné útvary cytoskelet pouze eukaryota napomáhá podpírat velký objem cytoplasmy zodpovědný za pohyb (pohyb buněk, změny tvaru buněk) organizuje pohyb objektů uvnitř buněk 4/34
35 cytoskelet mikrotubuly mikrofilamenta střední filamenta struktura duté trubice dvě propletená aktinová vlákna fibrilární proteiny stočené do provazců průměr 25 nm (15 nm dutina) 7 nm 8 12 nm proteiny tubulin (dimer, a- a b- tubulin) aktin keratiny a další hlavní funkce mikrofotografie s fluorescenčně značeným cytoskeletem udržení tvaru buňky (proti tlaku), buněčný pohyb, pohyb chromosomů při buněčném dělení. pohyb organel udržení tvaru buňky (v tahu), změny tvaru buňky, svalové stahy, pohyb po podkladu, dělení živočišných buněk, fagocytosa udržení tvaru buňky (v tahu), zakotvení jádra a některých dalších organel, tvorba jaderné laminy 4/35
36 cytoskelet střední filamenta nejpevnější z cytoskeletárních vláken důležitá mechanická opora buněk (bodové namáhání rozkládají do prostoru) Cytoplazmatická tvoří cytoplazmatickou síť obklopující jádro a zasahující až k periferiím buňky, kde jsou často zakotvena na membránových proteinech (spojnících) Jaderná vytváří dvojrozměrnou síť zpevňující jadernou membránu Stavba základní monomerní podjednotky: centrální část fibrilární velmi podobná u všech typů (dvě tvoří helix helixů) globulární hlavičky a konce - liší se velikostí a aminokyselinovým složením jsou specifické pro určitou tkáň (4 typy, specifické pro epitely, pojiva a svaly, neurony, jádra) 4/36
37 cytoskelet střední filamenta monomer helix helixů (dimer) dimery se k sobě přikládají tetramery tvoří oktamery a vytváří se vlákno středního filamenta 4/37
38 Nemembránové buněčné útvary cytoskelet střední filamenta hlavní typy proteinů ve středních filamentech v buňkách obratlovců polypeptidy lokalizace jaderné laminy A, B, C jaderná lamina (vnitřní část jaderného obalu) vimentin buňky mezenchymatického původu vimentinu podobné desmin svaly gliální fibrilární kyselý protein gliové buňky (astrocyty a některé Schwannovy buňky) periferin některé neurony epiteliální keratiny typu I (kyselé) keratiny typu II (neutrální a bazické) buňky epitelu a útvary od nich odvozené (vlasy, nehty) v axonech neurofilamentové proteiny neurony keratinová filamenta v epitelových buňkách puchýře vznikající v pokožce s mutantním keratinem neurofilamenta v axonu plektin prokřižující různé části cytoskeletu 4/38
39 cytoskelet mikrotubuly zásadní organizující funkce - určují pozice membránových buněčných organel - řídí transport uvnitř buňky v mitóze vytváří dělící vřeténko mohou vytvářet struktury umožňující pohyb buňky - řasinky - bičíky jsou polarizovanou strukturou vyrůstají z organizačního centra centrosomu lokalizovaného poblíž jádra směrem k periferii buňky 4/39
40 duté trubice z tubulinu cytoskelet mikrotubuly tubulin = heterodimer 2 globulárních proteinů, a-tubulinu a b-tubulinu dva konce - minus konec zakotvený na centrosomu - plus konec na kterém dochází k růstu nebo zkracování mikrotubulu stabilita je ovlivněna řadou přídatných proteinů vážících se především na plus konec 4/40
41 cytoskelet mikrotubuly centrosom obsahuje dvě centrioly (9 trojic krátkých mikrotubulů) asi 100 různých proteinů na povrchu nukleační místa tvořená kruhy g-tubulinu odtud vychází mikrotubuly 4/41
42 růst a zkracování mikrotubulů cytoskelet mikrotubuly rychlý růst i zkracování (regulovaný děj) schopnost prodlužovat pouze tubulin s navázaným GTP po hydrolýze GTP na GDP má tubulin tendenci z konce mikrotubulu odpadat rostoucí mikrotubulus polymerace GTP-tubulinu rychlejší než hydrolýza GTP zkracující se mikrotubulus hydrolýza GTP rychlejší než přísun nových GTP-tubulinů Color Atlas of Biochemistry 2ed (Koolman J, Roehm KH, Thieme, 2005, ISBN ) 4/42
43 selektivně řízená stabilizace cytoskelet mikrotubuly pomocí přídatných (čapkovacích) proteinů vážících se na + konec umožňuje buňku polarizovat význam: např. intracelulárni transport 4/43
44 molekulové motory - transport cytoskelet mikrotubuly Dynein směrem k minus konci (k centriole poblíž jádra) Kinesin směrem k plus konci (k periferii buňky) Energii poskytuje hydrolýza ATP vedoucí ke změně konformace motoru a tím k jeho posunu po vláknu mikrotubulu Motory - vazebné místo pro mikrotubulus - specifické vazebné místo pro protein značkující transportovaný objekt (transmembránový protein v membránovém váčku) 4/44
45 Kinesiny cytoskelet mikrotubuly Dyneiny 4/45
46 Co všechno se může pohybovat? membránové váčky cytoskelet mikrotubuly celé organely např.: specifické receptory v membráně ER interagují s kinesiny rozprostření ER od povrchu jádra až k periferii receptory v membráně Golgiho útvaru interagují s dyneinem lokalizace organely směrem k centromeře celé buňky - bičíky spermie, prvoci - řasinky výstelka vejcovodu pohyb vajíčka 4/46
47 Pohyb řasinek a bičíků cytoskelet mikrotubuly mikrotubulu pevně spojeny spojníkovými proteiny pohyb dyneinu indukuje pnutí a následný ohyb bičíku uvolnění vrací bičík zpět 4/47
48 cytoskelet mikrofilamenta Nesvalová: důležitá pro buněčný pohyb - pohyb po podkladu - pohlcování částic fagocytozou - dělení živočišné buňky - pohyb cytoplasmy - kontrola růstu buňky pylová láčka a kořenové vlásky - pohyb chloroplastů v buňce ochrana před poškozením nadměrným zářením mohou vytvářet stabilní struktury - mikrovilli v mikroklcích = stabilizace tvaru Svalová: sarkomery myofibrily kosterní svalová buňka 4/48
49 cytoskelet mikrofilamenta tvořena monomery globulárního aktinu podobně jako u mikrotubulů plus a minus konec interagují s celou řadou aktin-vazebných proteinů, které regulují stabilitu a vzájemné uspořádání mikrofilament mikrofilamenta jsou zakoncentrována poblíž cytoplazmatické membrány ve vrstvě tzv. buněčného kortexu (výztuha plazmatické membrány) mohou zasahovat do cytoplasmy a tvořit 3D síť (vždy propojeny aktin-vazebnými proteiny) monomer aktinu aktinové mikrofilamentum 4/49
50 Růst a zkracování filament na obou koncích (na plus konci je rychlejší polymerace) prodlužování pouze aktin s navázaným ATP, po hydrolýze má tendenci odpadat cytoskelet mikrofilamenta nukleace polymerizace z monomerů in vitro polymerizace z monomerů in vitro s přidanými filamenty treadmilling 4/50
51 pohyb na základě mikrofilament cytoskelet mikrofilamenta svaly pohyb cytoplasmy v buňce améboidní pohyb buněk 4/51
52 proteiny interagující s mikrofilamenty cytoskelet mikrofilamenta - ovlivňují rychlost polymerace (+ profilin, - thymosin) - chrání konce (Arp komplex) - nukleace růstu filament (formin) - zpevňují vlákna, prokřižují je (filamin, fimbrin, a-aktinin, tropomyosin, spektrin) - destabilizace vláken (cofilin) - molekulové motory (myosin) 4/52
53 mikrofilamenta v živočišné buňce cytoskelet mikrofilamenta lamelipodia a filopodia se tvoří orientovanou polymerací aktinu průzkum a pohyb buňky po podložce polarita aktinového mikrofilamenta a orientované prodlužování jsou určeny organizačním centrem, kterým jsou aktin-vazebné proteiny interagující s plus koncem filamenta minus konce jsou zakotvené na kortex 4/53
54 cytoskelet mikrofilamenta Buněčný kortex tvořený spektrinem zakotveným prostřednictvím spojníků na transmembránové proteiny je dále zesílen mikrofilamenty 4/54
55 pohyb živočišné buňky po podložce cytoskelet mikrofilamenta Extracelulární matrix / Povrch jiné buňky transmembránové proteiny integriny zprostředkují pevné spojení s nosičem 4/55
56 myosiny - aktin-vazebné proteiny cytoskelet mikrofilamenta Energii poskytuje hydrolýza ATP vedoucí ke změně konformace myosinu a tím k jeho posunu po vláknu Myosiny I - globulární aktin-vazebná doména (také váže a hydrolyzuje ATP) - fibrilární část vážící se ke specifickým proteinům plazmatické membrány nebo membránových váčků Myosiny II - vytváří dimery z monomerů podobných myosinům I (dimerizace prostřednictvím helixu helixů fibrilární části) - nejhojněji zastoupeny ve svalových buňkách 4/56
57 aktin-myosinový komplex cytoskelet mikrofilamenta 4/57
58 aktin-myosinový komplex princip: cytoskelet mikrofilamenta navázání ATP uvolnění ATP-myosinu z vazby na mikrofilamentum hydrolýza ATP změna konformace myosinu = změna polohy oproti vláknu navázání ADP-myosinu na následující aktinovou molekulu uvolnění ADP návrat do původní konformace vyvolává tah = pohyb 4/58
59 cytoskelet mikrofilamenta aktin-myosinový komplex vnitrobuněčný pohyb jiné myosiny než myosin II 4/59
60 cytoskelet prokaryota FtsZ prokaryotní cytoskeletální protein Vysoce konzervovaný, nalezen v bakteriích, plastidech a mitochondriích Nezbytný pro dělení bakterií, plastidů i mitochondrií Podobnost s tubulinem Štěpí GTP, schopnost samouspořádávání se do prstencových útvarů FtsZ endosymbiotických organel kódován genomem eukaryotické buňky 4/60
61 proteasomy proteinové komplexy, velikost podobná malé podjednotce ribosomu funkce degradace nefunkčních polypeptidů a nežádoucích proteinů typické pro eukaryoty a archaebakterie, v prokaryotech pouze aktinomycety podílí se na buněčném cyklu, regulaci růstu u rostlin, apoptóze, odpovědi na buněčný stres, imunitní odpovědi organismu, degradované proteiny značené ubikvitinem (eukaryota), SAMP (small archaeal modifier protein, archaea) nebo Pup (proakryotic ubiquitinlike protein, aktinomycety) Biology 11ed (Raven, Johnson, Mason, Losos, Singer, McGraw-Hill, 2011, ISBN ) 4/61
62 u některých prokaryot, částice podobné virionům prokaryotní mikrokompartmenty mikrokompartmenty ohraničené proteinovým obalem enkapsulujícím enzymy shodné obalové proteiny, kódované v operonu společně s enzymy daného mikrokompartmentu, obal selektivně propustný různé metabolické funkce: karboxyzomy fixace CO 2, v cyanobakteriích a chemoautotrofních bakteriích, obsahují enzym RUBISCO Pdu mikrokompartment utilizace propandiolu, komplex enzymů, zabránění pronikání toxického propionaldehydu do cytosolu, u mnoha lidských patogenů (Salmonella, Listeria, ) Eut mikrokompartment v enterobakteriích, utilizace ethanolaminu, vznik indukován přítomností ethanolaminu v prostředí, ochrana před acetaldehydem Yeates TO, Crowley CS, Tanaka S. Bacterial Microcompartment Organelles: Protein Shell Structure and Evolution. Annual Review of Biophysics. 2010;39: doi: /annurev.biophys /62
63 prokaryotní mikrokompartmenty proteasomy stejně jako v eukaryotních buňkách, pouze v aktinomycetách a archaebakteriích fykobilisomy nadmolekulové proteinové komplexy v cyanobakteriích a červených řasách, navázané na fotosyntetickou lamelu, slouží jako ekvivalent anténního systému, hlavní složnou fykocyanin a fykoerythrin chlorosomy anténní systémy v zelených fotosyntetizujících bakteriích elipsovité, obklopené jednovrstevnou membránou, navázané na vnitřní stranu plasmatické membrány u fotosyntetických center, kopií v buňce plynové váčky (plynové vakuoly) u vodních prokaryot a halofilních archaeí, válcovité, stlačitelné, obklopené velmi tenkou membránou magnetosomy hlavně Gram-negativní vodní bakterie, orientace podle magnetického pole, obsahují krystaly magnetitu intracytoplasmické membrány metanotrofy, fotosyntetizující bakterie, cyanobakterie, nitrifikující bakterie a další, různá morfologie, na periferii i u středu buňky, vzniklé invaginací plasmatické membrány, zajišťují dostatečný povrch membrány pro metabolické procesy planktomycety říše v doméně Bacteriae, mnoho znaků podobných eukaryotám stavba buněčné stěny, způsob dělení, jednoduchá membrána kolem chromosomu, Yeates TO, Crowley CS, Tanaka S. Bacterial Microcompartment Organelles: Protein Shell Structure and Evolution. Annual Review of Biophysics. 2010;39: doi: /annurev.biophys /63
BUŇKA I. Základní morfologické charakteristiky buňky. Vlastní struktury buňky (biologické membrány, cytoskelet, cytoplasma)
Buňka I Biologie I BUŇKA I Základní morfologické charakteristiky buňky Evoluce eukaryotní buňky Vlastní struktury buňky (biologické membrány, cytoskelet, cytoplasma) Mezibuněčná hmota živočišných buněk
VíceB9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY mikrotubuly střední filamenta aktinová vlákna CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY funkce cytoskeletu - udržovat
VíceNEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceNejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VíceÚvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA
Slide 1a ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1b Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1c Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna Slide 1d Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna plasmodesmy Slide
VíceBiologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings
Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy
VíceVAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost
VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
Více- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 10 obecná biologie Organely eukaryotní buňky Ročník 1. Datum tvorby
VíceBuňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1.
Buňka cytologie Buňka - Základní, stavební a funkční jednotka organismu - Je univerzální - Všechny organismy jsou tvořeny z buněk - Nejmenší životaschopná existence - Objev v 17. stol. R. Hooke Tvar: rozmanitý,
VíceSchéma rostlinné buňky
Rostlinná buňka 1 2 3 5 vakuola 4 5 6 Rostlinná buňka je eukaryotní buňkou se základními charakteristikami tohoto typu buňky. Krom toho má některé charakteristiky typické pro rostlinné buňky, jako je předevšímř
VíceCytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
VíceProkaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae
Živočišná buňka Prokaryota x Eukaryota Vibrio cholerae Dělení živočišných buněk: buňky jednobuněčných organismů (volně žijící samostatné jednotky) buňky mnohobuněčných větší morfologické i funkční celky
VíceBUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ MOTILITY A MOLEKULÁRNÍCH MOTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Molekulární motor: dynein Onemocnění: Kartagenerův syndrom 2 BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
VícePohyb buněk a organismů
Pohyb buněk a organismů Pohybové buněčné procesy: Vnitrobuněčný transpost organel, membránových váčků Pohyb chromozómů při dělení buněk Cytokineze Lokomoce buněk (améboidní a řasinkový pohyb) Svalový pohyb
VíceBuňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
VíceCytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.
Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc. Cytosol: tekutá hmota, vyplňující prostor uvnitř buňky mezi organelami. Ve světelném mikroskopu se jeví jako amorfní
Vícezákladem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU
Lukáš Hlaváček, Katedra zoologie Přf UP Olomouc, 2010 POHYB je jeden ze základních životních projevů pro život je nezbytný POHYB na všech úrovních: subcelulární (pohyb v rámci buňky) celulární (pohyb buňky)
VícePřeměna chemické energie v mechanickou
Přeměna chemické energie v mechanickou Molekulám schopným této energetické přeměny se říká molekulární motory. Nejklasičtějším příkladem je svalový myosin (posouvá se po aktinu), ale patří sem i ATP-syntáza
VíceBuňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
VíceNázev školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
VícePŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE
PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější
VíceBuňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
VíceZáklady buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
VíceBuňka. Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
Vícezákladem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU
POHYB je jeden ze základních životních projevů pro život je nezbytný POHYB na všech úrovních: subcelulární (pohyb v rámci buňky) celulární (pohyb buňky) orgánový pohyb (pohyb orgánu) organizmální pohyb
Víceod eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): konca88 MO BI 01 Buňka je základní stavební jednotka živých organismů. Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování. Každá buňka má svůj
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceBIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.
BIOLOGIE BUŇKY Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017 Mgr. Jana Rotková, Ph.D. OBSAH zařazení v systému organismů charakterizace buňky buněčné organely specializace buněk užitečné
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceSoučasná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
VíceFYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz
FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.
VícePohyb přípravný text kategorie A, B
ÚSTŘEDNÍ KOMISE BIOLOGICKÉ OLYMPIÁDY BIOLOGICKÁ OLYMPIÁDA 2005/2006 40. ROČNÍK Pohyb přípravný text kategorie A, B Ivan ČEPIČKA Petr L. JEDELSKÝ Magdalena KUBEŠOVÁ Jana LIŠKOVÁ Jan MATĚJŮ Vendula STRÁDALOVÁ
VíceUniverzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta Tkáň svalová. Obecná charakteristika hladké a příčně pruhované svaloviny (kosterní a srdeční). Funkční morfologie myofibrily. Mechanismus kontrakce. Stavba
VíceAnotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. základní projevy života
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
VíceAplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
VíceENERGIE BUNĚČNÁ RESPIRACE FOTOSYNTÉZA. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
ENERGIE BUNĚČNÁ RESPIRACE FOTOSYNTÉZA 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. ZÍSKÁVÁNÍ a PŘENOS ENERGIE BUŇKOU 1. termodynamická věta - různé formy energie se mohou navzájem přeměňovat 2. termodynamická věta
VíceSTRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY
Morfologie (tvar) bakterií STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY Tři základní tvary Koky(průměr 0,5-1,0 µm) Tyčinky bacily (šířka 0,5-1,0 µm, délka 1,0-4,0 µm) Spirály (délka 1 µm až100 µm) Tvorba skupin
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 3. Enzymy a proteinové motory Ivo Frébort Enzymová katalýza Mechanismy enzymové katalýzy o Ztráta entropie při tvorbě komplexu ES odestabilizace komplexu ES
VíceČíslo a název projektu Číslo a název šablony
Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05
Více1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky
1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky Buňka základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů. (neexistuje život mimo buňku!) buňky se liší tvarem i velikostí - záleží při tom hlavně na jejich funkci.
Více- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal
Buňka buňka : 10-30 mikrometrů největší buňka : vajíčko životnost : hodiny: leukocyty, erytrocyty: 110 130 dní, hepatocyty: 1 2 roky, celý život organismu: neuron počet bb v těle: 30 biliónů pojem buňka
VíceUniverzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
VíceTestování hypotéz o vzniku eukaryotické buňky
Testování hypotéz o vzniku eukaryotické buňky Koncept aktivity: Studenti se v rámci práce po skupinách nebo individuálně pokusí přiřadit čtyři reálné hypotézy o vzniku eukaryotické buňky a roli mitochondrií
Více1. AKTINOVY CYTOSKELET (mikrofilamenta)
CYTOSKELET - pohyb bunek, zmeny tvaru bunek - pohyb organel, bunecné procesy (napr. separace chromosomu) - vyzaduje energii (ATP) - CYTOSKELETON = cytoplasmaticky systém vláken - nutný pro bunecný pohyb,
VíceEukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:
Eukaryotická buňka - hlavní rozdíly: rostlinná buňka živočišná buňka buňka hub buněčná stěna ano (celulóza) ne ano (chitin) vakuoly ano ne (prvoci ano) ano lysozomy ne ano ne zásobní látka škrob glykogen
Více3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk
3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk Co je nukleocytoplasmatický kompartment a jak vypadá u typické rostlinné buňky Jádro buněčné Nositel naprosté většiny genetické informace buňky Jak
VíceCytologie I, stavba buňky
Cytologie I, stavba buňky Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 1.10.2013 Buňka je základní strukturální a funkční jednotka
Více- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )
Otázka: Buňka a dělení buněk Předmět: Biologie Přidal(a): Štěpán Buňka - cytologie = nauka o buňce - rostlinná a živočišná buňka jsou eukaryotické buňky Stavba rostlinné (eukaryotické) buňky: buněčná stěna
VíceMEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK
MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK PLASMATICKÁ MEMBRÁNA EUKARYOTICKÝCH BUNĚK Všechny buňky (prokaryotické a eukaryotické) jsou ohraničeny membránami zajišťujícími integritu a funkci buněk Ochrana
VíceInterakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou B. Dvořánková Obsah přednášky Buňka a její organely Extracelulární matrix Interakce buněk s ECM i navzájem Kultivace buněk in vitro Buněčné jádro Alberts: Molecular
VíceBuňka. základní stavební jednotka organismů
Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na
VíceStruktura buňky - maturitní otázka z biologie
Otázka: Struktura buňky Předmět: Biologie Přidal(a): Zuzlanka95 STAVBA EUKARYOTICKÉ BUŇKY Biomembrány Ohraničují a rozdělují buňku Podílí se na přenosu látek a probíhají na nich biochemické reakce Na povrchu
VíceTéma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK
Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK ŢIVÉ SOUSTAVY Nebuňečné (priony, viroidy, viry) Buněčné (jedno- i mnohobuněčné organismy) PROKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 1-10 µm Archebakterie Eubakterie (bakterie a sinice)
Více8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany Ivo Frébort Polysacharidy Funkce: uchovávání energie, struktura, rozpoznání a signalizace Homopolysacharidy a
VíceVakuola. Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich
Vakuola Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich objemu. Je ohraničená na svém povrchu membránou zvanou tonoplast. Tonoplast je součástí endomembránového systému buňky
VíceBu?ka - maturitní otázka z biologie (6)
Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6) by Biologie - Pátek, Únor 21, 2014 http://biologie-chemie.cz/bunka-6/ Otázka: Bu?ka P?edm?t: Biologie P?idal(a): david PROKARYOTICKÁ BU?KA = Základní stavební a
VíceStřední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné
VíceObecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF
1 Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF Tyto texty jsou určeny pouze pro studijní účely (semináře z kurzu Obecné biologie) studentů JU ZSF. Jejich další šíření, publikování atd. by bylo v rozporu s
VíceDUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
Víceprokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
VíceProkaryotní a eukaryotní buňka
2016-08-31 08:13 1/13 Prokaryotní a eukaryotní buňka Prokaryotní a eukaryotní buňka Nebuněčné a buněčné formy života Nebuněčné formy života viry viroidy priony Buněčné formy života prokaryotní eukaryotní
VíceVÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
VíceMBR ) Architektura buňky. e) Plastidy f) Mitochondrie a peroxizómy g) Cytoskelet
MBR 2015 1) Architektura buňky 1 e) Plastidy f) Mitochondrie a peroxizómy g) Cytoskelet e) Plastidy 2 Vyskytují se v autotrofních eukaryotech. U rostlin se vyskytují téměř ve všech buňkách. Plastidy produkují:
VícePřijímací zkoušky BGI Mgr. 2016/2017. Počet otázek: 30 Hodnocení každé otázky: 1 bod Čas řešení: 60 minut. Varianta B
Přijímací zkoušky BGI Mgr. 2016/2017 Počet otázek: 30 Hodnocení každé otázky: 1 bod Čas řešení: 60 minut Varianta B A1. Čepička na 5' konci eukaryotické mrna je tvořena a. 7-methylguanosin trifosfátem
VíceBp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů
Bp1252 Biochemie #11 Biochemie svalů Úvod Charakteristickou funkční vlastností svalu je schopnost kontrakce a relaxace Kontrakce následuje po excitaci vzrušivé buněčné membrány je přímou přeměnou chemické
VíceBiologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
VíceBIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus
BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus 10.10.2016 Nejjednodušší forma života (viry neschopnost samostatné reprodukce) Základní stavební a funkční jednotka organismů schopná se dělit Spojeno s
VíceExprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
VíceHISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE
OBSAH 1. STAVBA BUŇKY (S. Čech, D. Horký) 10 1.1 Stavba biologické membrány 11 1.2 Buněčná membrána a povrch buňky 12 1.2.1 Mikroklky a stereocilie 12 1.2.2 Řasinky (kinocilie) 13 1.2.3 Bičík, flagellum
VíceMITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE
Cvičení 6: BUNĚČNÝ CYKLUS, MITÓZA Jméno: Skupina: MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE Trvalý preparát: kořínek cibule obarvený v acetorceinu V buňkách kořínku cibule jsou viditelné různé mitotické figury.
VíceMilada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.
Milada Roštejnská Buňka Helena Klímová Ledviny Pankreas Mozek Kost Srdce Sval Krev Spermie Vajíčko Obr. 1. Různé typy buněk (1. část) Typy buněk Prokaryotní buňka Eukaryotní buňka Jádro, jadérko a jaderná
VíceÚvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
VíceNázev školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_04_BUŇKA 1_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
Více- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )
Otázka: Buňka význam a stavba Předmět: Biologie Přidal(a): Janča 1) Buňka (=cellula) význam a stavba - základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života ) - organizační základ
Vícepátek, 24. července 15 BUŇKA
BUŇKA ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA mitochondrie ribozom hrubé endoplazmatické retikulum cytoplazma plazmatická membrána mikrotubule lyzozom hladké endoplazmatické retikulum Golgiho aparát jádro jadérko chromatin volné
Více4. Eukarya. - plastidy, mitochondrie, cytoskelet, vakuola
4. Eukarya - plastidy, mitochondrie, cytoskelet, vakuola Plastidy odděleny dvojitou membránou (u vyšších rostlin) - bezbarvé leukoplasty (heterotrofní pletiva) funkce: zásobní; proteinoplasty, - barevné
VíceProgram kursu Rostlinná buňka
Program kursu Rostlinná buňka 1) Poznávání rostlinných buněk Buňka a vývoj jejího poznání Srovnání rostlinné a živočišné buňky Jak jsou buňky rozčleněny: membrány 2) Buněčné membrány a vakuoly rostlinných
VíceBílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
VíceStruktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
VíceEpitely a jejich variace
Epitely a jejich variace 141 Definice Avaskulární tkáň Buňky jsou k sobě těsně připojeny pomocí mezibuněčných spojení Jsou funkčně a morfologicky polarizovány Jsou připojeny k bazální lamině Rozdělení
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162
Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Prameny Určeno pro 8. třída (pro 3. 9. třídy) Sekce Základní / Nemocní /
VíceVY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám
VY_32_INOVACE_002 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Buňka Vyučovací předmět: Základy ekologie
Více44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
VíceEnergetický metabolizmus buňky
Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie
VíceMendělejevova tabulka prvků
Mendělejevova tabulka prvků V sušině rostlin je obsaženo přibližně 45% uhlíku, 42% kyslíku, 6,5% vodíku, 1,5% dusíku a 5% minerálních prvků. Tzv. organogenní prvky (C, O, H, N) představují tedy 95% veškerých
Vícesloučeniny až 90% celkové sušiny tuk estery vyšších mastných kyselin a glycerolu
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): Anička -cytologie = nauka o buňce -cellula=buňka =základní stavební a funkční jednotka všech organismů Chemické složení -biogenní prky makrobiogenní 0,1-50% C,H,N,Fe,F,O
VíceEvoluce (nejen) rostlinné buňky Martin Potocký laboratoř buněčné biologie ÚEB AV ČR, v.v.i. potocky@ueb.cas.cz http://www.ueb.cas.cz Evoluce rostlinné buňky Vznik a evoluce eukaryotních organismů strom
VíceDigitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tématická Odborná biologie, část biologie Společná pro
VíceMEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY
MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY Gorila východní horská Gorilla beringei beringei Uganda, 2018 jen cca 880 ex. Biologie 9, 2018/2019, Ivan Literák MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY živá buňka =
VíceBuněčný cyklus a buněčná smrt
Biologie I 6. přednáška Buněčný cyklus a buněčná smrt Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN 978-0-321-77565-8) Buněčný
VíceStavba buněk, organely, buněčné typy BST2
Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2 Buňka Nejmenší částice protoplasmy schopná samostatné existence Prokaryotická buňka (nucleoid) Bakterie, (0,1 do 15μm). Nejmenší jsou bakterie rodu Mycoplasma
VíceRůst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78
Růst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78 Blok 3 Role aktinového cytoskeletu v morfogenezi rostlinných buněk - analýza fenotypu Úlohy: 1. Kvantifikace počtu zkroucených a správně tvarovaných trichomů u
Více