MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka Deklinace oikonym středního rodu typu Hovězí a Napajedla na materiálu ČNK Diplomová práce Brno 2011 Vedoucí práce: PhDr. Jana Marie Tušková, Ph.D. Autor práce: Bc. Pavlína Koutníčková

2 KOUTNÍČKOVÁ, Pavlína. Deklinace oikonym středního rodu typu Hovězí a Napajedla na materiálu ČNK. Brno, s. Diplomová práce. Masarykova univerzita.vedoucí diplomové práce: PhDr. Jana Marie Tušková, Ph.D.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně, dne 8. prosince 2011 Bc. Pavlína Koutníčková

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní PhDr. Janě Marii Tuškové, Ph.D., za vedení diplomové práce, její cenné rady, trpělivost a ochotu.

5 Obsah Úvod Vlastní jména Druhy vlastních jmen Apelativní a propriální sféra jazyka Onomastická gramatika Deklinace oikonym středního rodu Deklinace oikonym středního rodu v současných jazykových příručkách Substantivní deklinace středního rodu Vzor město Vzor moře Vzor stavení Adjektivní deklinace středního rodu Vzor mladý Vzor jarní Korpusová lingvistika a jazykový korpus Korpusová lingvistika Jazykový korpus Typy korpusů Český národní korpus Členění ČNK Synchronní korpus Korpusy psaného jazyka Korpusy mluveného jazyka Diachronní korpus Paralelní korpus Reprezentativnost ČNK Práce s ČNK Vyhledávání v korpusu SYN

6 8. Deklinace singulárových oikonym středního rodu na materiálu ČNK Oikonyma typu Meziříčí a Hovězí v korpusu SYN Deklinace oikonym typu Meziříčí Deklinace oikonym typu Hovězí Deklinace pomnožných oikonym středního rodu na materiálu ČNK Pomnožná oikonyma typu Napajedla v korpusu SYN Deklinace pomnožných oikonym typu Napajedla na materiálu ČNK Závěr Poznámkový aparát Použitá literatura Anotace... 63

7 Úvod Předkládaná diplomová práce se věnuje deklinaci oikonym středního rodu na materiálu Českého národního korpusu. Motivací pro výběr zvoleného tématu byl zájem o poznání oboru lingvistiky zvané korpusová a jejího praktického využití při zkoumání jazyka. Cílem práce je sledovat tendence v deklinaci singulárových oikonym typu Hovězí a pomnožných oikonym typu Napajedla v psané češtině v korpusu SYN2010 a porovnat získané výsledky s údaji v současných mluvnicích a jazykových příručkách. Zaměřujeme se zejména na tvary, kde se mohou vyskytnout dublety. Účelem práce je také osvojit si během vypracovávání zvoleného tématu základní dovednosti pro práci s korpusovým materiálem a uvědomit si možnosti jeho využití při zkoumání jazyka. Vzhledem k tomu, že zpracovávání korpusových dat je časově velmi náročné, nebylo možné zabývat se paradigmaty všech deklinačních typů oikonym středního rodu. Zaměřili jsme se proto na již zmíněná singulárová oikonyma typu Hovězí a pomnožná oikonyma typu Napajedla, přičemž jsme pojem oikonyma redukovali na názvy měst a obcí (případně i jejich částí) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v souladu s populárně naučnou publikací A. Polívkové Naše místní jména a jak jich užívat. Specifikace tématu na dva výše uvedené typy jmen vycházela rovněž z potřeby zaměřit se v práci na ty jazykové jevy, které jsou svým způsobem zajímavé a jejichž užití v běžné komunikaci může mnohdy vést u řady uživatelů k nejasnostem. V případě námi zvolených typů oikonym se jedná o zvláštnosti v deklinaci v podobě dubletních tvarů, které zde současná kodifikace připouští. Materiálovým východiskem pro naše výzkumy se stal synchronní reprezentativní korpus psaného jazyka SYN2010, zvolený zejména pro jeho aktuálnost a žánrovou vyváženost. Naším původním záměrem bylo pracovat s korpusem SYN2005, nicméně později se ukázalo, že SYN2010 umožňuje pracovat s větší materiálovou základnou. Korpusová data jsme získávali pomocí korpusového manažeru Bonito. Práce sestává z teoretické a praktické části. První část práce obsahuje především teoretické výklady týkající se problematiky propriální a apelativní sféry 7

8 jazyka a onomastické gramatiky, důraz klademe především na popis deklinačního systému oikonym středního rodu na základě vybraných současných jazykových příruček. Praktická část práce se zakládá především na frekvenčních analýzách korpusových dat, popisujeme zde však i postupy při práci s korpusovým materiálem a objasňujeme pojmy související s jevy, které byly během práce s korpusem zjištěny. 8

9 1. Vlastní jména Podle významu dělíme podstatná jména na jména obecná (nazývaná též apelativa) a jména vlastní (nazývaná též propria nebo onyma). Vlastní jména jsou jazykové prostředky, které vyjadřují jedinečnost nějakého objektu, tj. osoby, zvířete, místa, lidského výtvoru atd. a odlišují ho tak od jiných jednotlivin téhož druhu. 1 Například jméno Jakub odlišuje určitou osobu od jiných osob nebo jméno Brno odlišuje určité město od jiných měst. 2 Vlastní jména mohou pojmenovávat také kolektiva (Slovanstvo), tvořit plurál (Čapkové) nebo se stát součástí spřežek (Nelahozeves). 3 Vlastní jména se užívají k oficiálnímu označování (v úředních spisech, v průkazech totožnosti, v mapách atd.), neboť umožňují jednoznačnou identifikaci označeného jevu. Pokud nestačí k jednoznačné identifikaci jediné jméno, užívá se tzv. sousloví (Jan Novák, Moravský Krumlov, České Budějovice). 4 Vlastními jmény se zabývá subdisciplína lingvistiky zvaná onomastika. Z onomastického hlediska u nich vymezujeme tři hlavní funkce: individualizovat (tzn. ohraničit propriálně pojmenované objekty v rámci objektů téhož druhu jako neopakovatelnou jednotlivinu), diferencovat (tzn.odlišit od sebe v rámci téhož druhu objektů nezaměnitelným způsobem jednotlivé prvky) a lokalizovat (tzn. zařadit propriálně pojmenovaný objekt do věcných, sociálních, kulturních, historických, prostorových nebo ekonomických vztahů) Druhy vlastních jmen Rudolf Šrámek 6 rozděluje vlastní jména do tří hlavních tříd: geonyma, bionyma a chrématonyma. Geonyma jsou vlastní jména označující druhy onymických objektů, které leží v krajině a jsou kartograficky fixovány v mapách. Bionyma jsou propria pro živé nebo jakoby živé objekty. Ty jsou fixovány v sociálních nebo společenských vztazích. Chrématonyma označují vlastní jména pro propriální objekty, které jsou výsledkem lidské činnosti. Jsou fixovány v ekonomických, politických a kulturních vztazích. 9

10 Geonyma zahrnují toponyma a kosmonyma. Toponyma (zeměpisná jména) se dále dělí na oikonyma, což jsou propria pro osídlené objekty (domy, skupiny domů, vesnice, sídliště, města a jejich části, hrady, zámky atd.), a anoikonyma, označující vlastní jména pro neosídlené objekty. Sem dále patří hydronyma (propria pro mokřady, bažiny, potoky, řeky, moře, oceány atd.), oronyma (propria označující vyvýšeniny, kopce, hory, skály, jeskyně atd.), agronyma (propria označující pole, louky, lesy, pastviny, vinice atd.), hodonyma (propria ozančující polní cesty, silnice, železnice, stezky atd.) a choronyma (propria pro pouště, světadíly, regiony, okresy, národní parky atd.) Kosmonyma jsou vlastní jména pro planety, hvězdy, geonymické objekty na planetách a hvězdách, umělá kosmická tělesa apod. Pod bionyma spadají antroponyma (křestní jména na oficiální i neoficiální úrovni, příjmení, přezdívky a posměšná vlastní jména osob, pseudonyma, obyvatelská jména, rodinná a rodová jména), která se dále člení na tzv. antroponyma nepravá, což jsou vlastní jména pro mytologické, pohádkové či alegorické postavy apod., dále zoonyma (vlastní jména pro existující zvířata i zvířata mytologická, pohádková) a fytonyma (vlastní jména pro významné stromy). Chrématonyma jsou vlastní jména výrobků vyráběných jednotlivě nebo v sériích, dále názvy společenských institucí, organizací a jiných zařízení, společenských jevů, historických dokumentů apod. 10

11 2. Apelativní a propriální sféra jazyka Jádro naší práce tvoří typ oikonym transponovaných z apelativní do propriální sféry. V souvislosti s tímto faktem pojednáváme o vztahu mezi apelativní a propriální sférou jazyka a objasňujeme pojmy s ním související: proprializace a apelativizace. Jak uvádí Rudolf Šrámek 7, mezi oběma sférami neexistuje absolutní protiklad: Diference mezi nimi jsou dány především odlišnou strukturací významu, značně odlišnou distribucí pojmenovacích způsobů a slovotvorných prostředků, u proprií pak ještě nepřítomností nebo jiným charakterem některých gramatických zákonitostí (např. všechna propria jsou substantiva, srov. příj. Doskočil, Spal, propria se nestupňují, nemohou se časovat ap.); vazba proprií na mimojazykovou skutečnost je na rozdíl od apelativ přímá a je rozhodující jak pro volbu pojmenovacího motivu, tak pro realizaci identifikační funkce v komunikačním užívání proprií. 8 Mezi apelativní a propriální sférou jazyka se předpokládá široký přechodový pás, který se v onomastické teorii považuje za prostor, v němž propria získávají svůj status nascendi (status naplněné identity). Apelativum písek se stane toponymem Písek tehdy, až začne stabilně označovat konkrétní místo, jež bylo původně apelativně pojmenované slovem písek. Toto jednosměrné pojetí přechodového pásu nečiní rozdíl mezi obecnými a vlastními jmény. Výjimkou je uznání ustálené vazby mezi onymickým objektem a jeho propriem. Vztah apelativní a propriální složky jazyka je obousměrný. Neexistuje tedy pouze vztah apelativum proprium, ale i proprium apelativum. Obě složky vznikají pro komunikační a společenské potřeby, přičemž apelativní je pro propriální jednak médiem, pomocí kterého se vlastní jména realizují v procesu komunikace, a jednak zdrojem poskytujícím propriální sféře jazyka slovní zásobu, pojmenovací prostředky a postupy vlastní pro vlastní propriálně pojmenovací akt. Rozhodující je existence jednoty mezi modely a systémovými kategoriemi apelativních a propriálních pojmenování, která je daná typologickou povahou daného jazyka, případně dialektu. 9 Ve vztahu apelativum proprium se uplatňuje tzv. proprializace (onymizace). Jde o proces, ve kterém z apelativa vzniká proprium. Encyklopedický slovník češtiny ho definuje takto: Proces, který se realizuje prostřednictvím 11

12 propriálně pojmenovacího aktu a v němž vzniká vlastní jméno (proprium/onymum) beze změny slovotvorné struktury fundujícího apelativa (fundujících apelativ). 10 Proprializaci je třeba chápat v širším smyslu. Ne tedy jako pouhou funkční transpozici existujícího apelativa mezi propria (písek Písek), ale jako specifikaci všech složek z apelativa užitých k plnění specifických funkcí v propriu. Toto širší pojetí připouští i proprializaci metafory: např. Plachta rozlehlý rovinatý pozemek. 11 Opakem proprializace je tzv. apelativizace (proprium apelativum), nazývaná také deproprializace či deonymizace. Jde o proces, kdy se z vlastního jména stává obecné jméno: př. Sodoma sodoma (morální zkáza, úpadek). Apelatizovaná propria se významově, tvaroslovně, případně slovotvorně podřizují vlastnostem apelativ a jako taková se chovají v komunikaci

13 3. Onomastická gramatika Vlastní jména v zásadě užívají stejných gramatických kategorií jako jména obecná, neboť proprii jsou pouze substantiva, popř. slova užívaná ve funkci substantiv 13 (adjektivní místní jméno Zaječí, větné příjmení Nejezchleb). Propria však mají své specifické gramatické rysy, které vyplývají z jejich podstaty, sémantických zvláštností a základních funkcí. 14 Vhledem k nim se propria vyznačují některými osobitostmi ve využití gramatického rodu, čísla a v deklinaci. 15 V souvislosti s otázkou potřeby odlišit apelativní a propriální sféru jazyka se setkáváme s termínem onomastická gramatika. Vztah onomastiky a gramatiky je předmětem dlouholetých obecně onomastických výzkumů. Vymezení pojmu onomastická gramatika a její náplni se u nás věnuje přední český onomastik Rudolf Šrámek. Při jejím definování vychází ze systémového a funkčního, nikoliv tradičního pojetí onomastické gramatiky: Předmětem onomastické gramatiky jsou všechny jazykové, jazykově komunikační a mimojazykové elemtenty, jevy a kategorie, které slouží ke vzniku, uspořádání a fungování propriální sféry jazyka. Onomastická gramatika jako subdisciplína onomastiky se zabývá studiem (popisem, analýzou, typologií, kategorizací) konečné množiny jazykových i nejazykových elementů, které jsou strukturovány jako svébytný systém a prosazují se jak v propriálně pojmenovacím aktu, tak v komunikačním užití proprií podle určitých schémat majících noremní charakter. 16 Zatímco tradiční pojetí onomastické gramatiky se omezuje pouze na slovotvorný popis proprií a odchylek od tvarosloví apelativ, funkční pojetí představuje popis elementů a podmínek, které jsou nutné ke vzniku, fungování a strukturaci propriálního plánu jazyka a které se podílejí na způsobu účasti proprií na jazykové komunikaci nebo tvorbě textů. 17 Jen v tomto smyslu může být onomastická gramatika chápána jako nová subdisciplína moderní onomastiky. 18 Přestože pro češtinu dosud onomastická gramatika nevznikla, existují četné studie, které se zabývají gramatickými vlastnostmi proprií. 19 Autorem několika z nich je Milan Harvalík, řešitel grantu Onomastická gramatika češtiny, grant GAČR, , 405/02/D028/A. Hlavní náplní tohoto grantu bylo postižení podstaty vlastních jmen, zachycení typu propriální nominace a jeho následná analýza a fungování proprií v jazykové komunikaci

14 Problematikou onomastické gramatiky, zejména deklinací oikonym, se zabývají také studie J. M. Tuškové, například Deklinační systém femininních oikonym v češtině (2010), Gramatické kategorie českých oikonym (2010) a Deklinační typy českých toponym (2009). 14

15 4. Deklinace oikonym středního rodu Při popisu současného deklinačního systému oikonym češtiny (toponym obecně) vycházíme zejména z poznatků obsažených v Příruční mluvnici češtiny (1995), v Mluvnici češtiny 2 (1986), v jazykové příručce Čeština, řeč a jazyk (1996) a v populárně-naučné publikaci Naše místní jména a jak jich užívat (2007). Opíráme se rovněž o Internetovou jazykovou příručku 21, která je dostupná na stránkách Ústavu pro jazyk český. Příruční mluvnice češtiny se deklinací oikonym primárně nezabývá. Výklady o deklinaci podstatných jmen jsou orientovány převážně na apelativa, vlastní jména jsou zde zastoupena jen v malé míře. Oikonyma jsou přiřazována k jednotlivým vzorům apelativ. Uvádí se příklady zejména těch typů oikonym, která kolísají například v rodě (Olomouc, Kuřim, Litovel apod.) nebo v deklinaci. To znamená, že se u nich v některém ze sedmi pádů vyskytuje dubletní tvar (ve Žďáru/Žďáře, Budějovicím/Budějovicům apod.). Obdobným způsobem je problematika oikonym zpracována v publikaci Čeština, řeč a jazyk. Oikonyma jsou zde nazývána vlastní jména osadní. 22 Mluvnice češtiny 2 obsahuje samostatnou kapitolu zabývající se vlastními jmény. V rámci této kapitoly je vymezen poměrně velký prostor vlastním jménům zeměpisným a tedy i oikonymům. Výklady se věnují gramatickým rysům a skloňování domácích i cizích toponym. Ucelený pohled nejen na deklinaci, ale na místní jména obecně předkládá populárně-naučná publikace Naše místní jména a jak jich užívat. Jejím cílem je přiblížit běžnému uživateli fungování místních jmen (zde názvy českých a moravských obcí, případně jejich částí) v běžné jazykové komunikaci. Jak uvádí sama autorka, nepodává publikace soustavný popis gramatických kategorií vlastních jmen. Všímá si zejména těch oikonym, jejichž skloňování není pravidelné. Podrobně popisuje deklinaci jednotlivých typů oikonym, u každého typu uvádí četné příklady. Součástí publikace je abecední seznam místních jmen. U každého oikonyma jsou zde uvedeny gramatické údaje (rod, číslo a tvary některých pádů) a kodifikovaná podoba příslušného přídavného jména. Na základě uvedené literatury lze obecně o deklinačním systému oikonym říct, že se zakládá na deklinačním systému apelativ. Oikonyma bývají tedy řazena do skupin na základě gramatického rodu a podle povahy zakončení. Soubory koncovek sedmi pádů tvoří tzv. paradigmata, která jsou reprezentována vzory. Tvary 15

16 vokativu jsou však u oikonym ojedinělé. Příslušný vzor určíme podle zakončení oikonyma v Nsg., např. Brno vzor město, Podolí vzor stavení, případně Gsg. Pomnožná oikonyma řadíme ke vzorům podle tvarů Npl., např. Napajedla vzor města, případně Gpl. V rámci vzoru (typu) bývají odlišeny podttypy, neboť k jednotlivým vzorům není možné přiřadit všechna substantiva. 23 Jak již bylo zmíněno, propria mají své specifické gramatické rysy, v jejichž důsledku se v deklinaci projevují určité zvláštnosti. Skloňování oikonym není vždy zcela pravidelné, v některých pádech se mohou vyskytovat dubletní tvary. Za specifické lze považovat zachování některých rysů ze starší české deklinace. Zároveň se však projevuje snaha přizpůsobit prostřednictvím kodifikace skloňování potřebám současného jazyka i společenským požadavkům. 24 V předkládané diplomové práci se zaměřujeme na deklinaci oikonym středního rodu. Z nich pak pro potřeby praktické části práce klademe důraz na singulárová oikonyma typu Hovězí a pomnožná oikonyma typu Napajedla Deklinace oikonym středního rodu v současných jazykových příručkách Východiskem pro naše výzkumy se stala charakteristika deklinace oikonym středního rodu ve vybraných jazykových příručkách (viz výše), nebo odborných článcích. 25 Aby byl předkládaný pohled kompletní, uvádíme přehled deklinace všech skupin oikonym středního rodu, nejen vybraných typů Hovězí a Napajedla. V tabulkách jsou zařazeny námi zvolené příklady oikonym, jejichž deklinace odpovídá dosavadním mluvnickým popisům Substantivní deklinace středního rodu Vzor město Podle vzoru město se skloňují oikonyma se zakončením na -o (např. Brno, Blansko, Krásensko, Opočno, Kladno, Rovensko aj.)

17 Podle vzoru město, respektive města, skloňujeme rovněž pomnožná oikonyma typu Napajedla (dubletní tvar v lokálu: v Napajedlech/Napajedlích). 27 Tabulka č. 1 Přehled skloňování oikonym podle vzoru město 28 Pád Singulárová oikonyma Pomnožná oikonymal Nominativ Brno Napajedla Genitiv Brna Napajedel Dativ Brnu Napajedlům Akuzativ Brno Napajedla Lokál Brně/Brnu Napajedlech/ Napajedlích Instrumentál Brnem Napajedly Vzor moře Podle vzoru moře skloňujeme oikonyma zakončená na -e (např. Jíloviště, Hradiště, Brniště aj.). 29 Tabulka č. 2 Přehled skloňování oikonym podle vzoru moře 30 Pád Nominativ Genitiv Dativ Akuzativ Lokál Instrumentál Singulárová oikonyma Hradiště Hradiště Hradišti Hradiště Hradišti Hradištěm 17

18 Vzor stavení Tabulka č. 3 Přehled skloňování oikonym podle vzoru stavení 31 Pád Nominativ Genitiv Dativ Akuzativ Vokativ Lokál Instrumentál Singulárová oikonyma Křoví Křoví Křoví Křoví Křoví Křoví Křovím Nelze jednoznačně říct, že podle vzoru stavení skloňujeme oikonyma zakončená na -í. Podle A. Polívkové 32 oikonyma s tímto zakončením na základě dvojího původu rozdělujeme do dvou skupin. První skupina zahrnuje oikonyma středního rodu zakončená na -í, která jsou svým původem podstatná jména obecná: např. Království, Trní, Ústí apod. Rovněž sem patří oikonyma, jejichž původ není dostatečně jasný: Bzí, Klenčí, Rabí apod. Dále pak jména, která vznikla ze spojení předložek do, mezi, na, nad, po, pod, při, před, za se jménem: Podhájí, Meziboří, Nadlesí, Poříčí, Podlesí, Záříčí aj. Tuto skupinu oikonym označuje Polívková jako jména typu Meziříčí. Ve spisovném jazyce se skloňují zcela pravidelně podle vzoru stavení, viz tabulka č. 3. Do druhé skupiny spadají oikonyma středního rodu zakončená na -í, která mají formu zpodstatnělých přídavných jmen. Tuto skupinu oikonym označuje Polívková jako jména typu Hovězí. Většinou se jedná o jména odvozená z podstatných jmen pojmenovávajících zvířata, např. Jelení, Zubří, Jestřábí, Kobylí, Veveří apod., která se původně skloňovala podle adjektivního vzoru jarní. Protože však mají stejné zakončení jako jména skupiny první, začala se i tato oikonyma skloňovat podle vzoru stavení, viz tabulka č. 5. Z výše uvedených informací je patrné, že vzor stavení je základním deklinačním vzorem pro obě skupiny oikonym středního rodu zakončených na -í. U druhé skupiny oikonym se z důvodu rozkolísané normy považují za spisovné 18

19 také tvary (v genitivu, dativu a lokálu) podle vzoru jarní (dubletní tvary). 33 Adjektivní deklinací tohoto typu oikonym se zabýváme též v kapitole Adjektivní deklinace středního rodu Mnoho substantivizovaných adjektiv rodu středního se skloňuje podle tvrdého vzoru mladý ( vrané Vrané) nebo podle měkkého vzoru jarní ( telecí Telecí) Vzor mladý Podle tvrdého adjektivního vzoru mladý se skloňují například tato oikonyma: Jablonné, Hostinné, Jílové, Vysoké a Jalšové (viz tabulka č. 4). Mají zcela pravidelnou deklinaci podle vzoru mladé. 35 Tabulka č. 4 Přehled skloňování oikonym podle vzoru mladý 36 Pád Nominativ Genitiv Dativ Akuzativ Lokál Instrumentál Singulárová oikonyma Jablonné Jablonného Jablonnému Jablonné Jablonném Jablonným Vzor jarní Příruční mluvnice češtiny uvádí, že měkkému typu skloňování podléhají hovorové nebo substandardní tvary 37 jmen jako Hovězí, Strašecí, Hříběcí, Zubří a Kobylí, a která jsou adjektivního původu. Oikonyma tohoto typu zároveň přiřazuje 19

20 také ke vzoru stavení. Zdůrazňuje však, že v hovorových projevech se zde užívá spíše praktičtějších adjektivních koncovek (do Hovězího). 38 Jak je zmíněno výše, obě podoby deklinace oikonym tohoto typu jsou kodifikovány (viz tabulka č. 5). Tabulka č. 5 Přehled skloňování oikonym podle vzorů jarní / stavení 39 Pád Nominativ Genitiv Dativ Akuzativ Lokál Instrumentál Singulárová oikonyma Hovězí Hovězího/ Hovězí Hovězímu/ Hovězí Hovězí Hovězím/ Hovězí Hovězím 20

21 5. Korpusová lingvistika a jazykový korpus 5. 1 Korpusová lingvistika Korpusová lingvistika je lingvistická disciplína, která zkoumá jazyk pomocí elektronických jazykových korpusů a zároveň se zabývá jejich výstavbou, zpracováním a příslušnou metodologií. Výrazněji se začala rozvíjet s rozmachem počítačů a informačních technologií v posledních dvou desetiletích 20. století, přestože již dříve vznikaly korpusy menších rozsahů. Prvním z nich byl Brown Corpus z roku 1964 (obsahoval jeden milion slov), na jehož vytvoření se podílel lingvista českého původu Henry Kučera. 40 Jedná se o první elektronický korpus sestavený především pro lingvistické účely. 41 V novém, korpusově-lingvistickém přístupu zkoumání textů, jsou texty chápány jako produkty jazykového systému a jazykových schopností jejich tvůrců, jejichž prostřednictvím se dospívá k poznání obecnějších jazykových zákonitostí a pravidel. Korpusová lingvistika tedy není nová teorie jazyka. Od jiných jazykovědných směrů se liší důsledným využíváním jazykových dat za použití výpočetní techniky v rozsahu několikanásobně větším než dříve. Velké korpusy (čítající stovky milionů textových slov) dávají jistotu, že materiálová základna není příliš omezená a z ní vycházející závěry pozorování nejsou deformované. Kvalita dat a jejich informační hodnota je zde podstatně vyšší. Pro mimořádný rozsah lze tato data charakterizovat jako: typická, nenáhodná a věrná ve vztahu k tomu, jak lidé jazyk užívají; aktuální; neselektivní a objektivní; dostatečná; snadno získatelná a přístupná (díky počítači). 42 První zemí, v níž začaly vznikat velké korpusy, byla Velká Británie. V současnosti k největším britským korpusům patří Bank of English (přes 500 milionů slovních tvarů), British National Corpus (zhruba 100 milionů slovních tvarů, obsahuje i mluvenou složku) a International Corpus of English (jeho cílem je mapování všech ve světě užívaných variant angličtiny). Mezi významné korpusy dále patří dva korpusy němčiny v Mannheimu a ve Stuttgartu, korpusy francouzštiny (Frantext), dánštiny, italštiny a španělštiny. 21

22 Vývoj korpusů a korpusové lingvistiky je mezinárodně monitorován a do určité míry i koordinován (organizace International Computer Archive of Modern English) Jazykový korpus Jazykový korpus je základní prostředek výzkumu v korpusové lingvistice. Představuje soubor počítačově uložených textů nebo přepisů záznamů mluvy sloužící primárně k jazykovému výzkumu. 44 Odborně je jazykový korpus definován jako: Strukturovaný, unifikovaný a obvykle i oindexovaný a ucelený rozsáhlý soubor elektronicky uložených a zpracovávaných jazykových dat většinou v textové podobě, organizovaný se zřetelem k využití pro určitý cíl, vůči němuž je pak také považován za reprezentativní. 45 K práci s korpusy slouží speciální počítačový program (korpusový manažer), který umožňuje vyhledávání korpusových dat i jejich další zpracování Typy korpusů Současné jazykové korpusy lze dělit podle různých kritérií (podle rozsahu, zaměření apod.). Základní, lingvistické členění, dělí korpusy na psané a mluvené a dále na synchronní a diachronní. Převažujícím typem korpusu je synchronní korpus psaný, který je založený na současných psaných textech. Zahrnuje časové období několika posledních desetiletí. Celý vývoj jazyka nebo několik jeho vývojových stádií pokrývá korpus diachronní. V jeho rámci se dále vymezuje korpus historický, který se zaměřuje pouze na konkrétní časové stádium vývoje jazyka. Budování mluvených korpusů nese mnohá úskalí. Jednak je časově i finančně náročné a i samotné získávání autentických vzorků mluveného jazyka je velmi problematické. Z technického hlediska lze korpusy členit na monitorovací, paralelní, studijní a testovací. Monitorovací korpus lze chápat jako elektronický on-line filtr určený k registraci nových jazykových jevů a prvků, které dosud nejsou v korpusu zastoupeny. Paralelní korpusy jsou korpusy dvou či více jazyků vytvářené 22

23 z překladů. Obsahují jak původní, originální texty, tak jejich překlady do jiných jazyků. Pro výuku studentů se začínají budovat tzv. studijní korpusy, skládající se hlavně z textů psaných studenty cizích jazyků. Čistě technický ráz mají korpusy cvičné a testovací. Jde o rozsahově velmi omezené korpusy, ve kterých bylo zpravidla plně provedeno a manuálně opraveno značkování. Slouží k vylepšování různých anotačních programů

24 6. Český národní korpus Český národní korpus (ČNK) je akademický projekt, zaměřený na budování rozsáhlého počítačového korpusu převážně psané češtiny. 47 Skládá se z jednotlivých korpusů, které komplexně mapují a monitorují různé podoby českého jazyka. Jejich cílem je zpřístupnit uživatelům co nejbohatší zdroj jazykových dat a příslušné nástroje k jejich užívání. Protože jde o projekt nekomerční, je otevřen pro široké spektrum zájemců bez většího omezení. 48 ČNK vytváří Ústav Českého národního korpusu (ÚČNK) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vedený profesorem Františkem Čermákem. Založení ÚČNK v roce 1994 předcházela potřeba vybudovat velký korpus představující dostatečnou materiálovou základnu pro tvorbu nových, kvalitnějších slovníků, gramatik a jiných jazykových příruček češtiny. Samotný vznik ÚČNK umožnila Filozofická fakulta UK, která mu poskytla institucionální základnu a potřebné vybavení. Pro rozvoj činnosti ÚČNK bylo zásadní získání několika grantů. 49 Na tvorbě ČNK se spolu s ÚČNK podílí také následující instituce: Ústav teoretické a komputační lingvistiky (FF UK Praha), Ústav bohemistických studií (FF UK Praha), katedra českého jazyka (FF UK Praha), Ústav formální a aplikované lingvistiky (MFF UK Praha), Ústav českého jazyka a slovanské jazykovědy (FF MU Brno), katedra informačních technologií (FI MU Brno), katedra počítačů (Elektrotechnická fakulta ČVUT, Praha) a Ústav pro jazyk český (AV ČR Praha). 50 ÚČNK odpovídá za kontinuální budování a rozvoj ČNK a za činnosti, které s tím souvisejí. Především se jedná o výzkum, výuku a pěstování oboru korpusová lingvistika Členění ČNK Základní rozdělení ČNK je na synchronní a diachronní část. Pod každou tuto část spadají jednak korpusy různé povahy, zaměření a rozsahu a jednak tzv. nekorpusové složky: archivy a banky. V archívech jsou uloženy získané texty v nezpracované podobě nezkonvertované a neoznačkované (Archiv ČNK Syn 24

25 z nich. 55 SYN2010 je synchronní reprezentativní korpus současné psané češtiny. a ČNK Dia). V bankách se ukládají texty v konečném formátu SGML (Banka ČNK Syn, Banka ČNK Dia), které slouží jako zdroj pro vytváření jednotlivých korpusů Synchronní korpus V jazyce neexistují žádná jasná pravidla, která by stanovovala časové hranice mezi synchronním a diachronním korpusem. Oddělení současného jazyka od staršího se odvíjí od přístupu mluvčích k jednotlivým formám jazyka od toho, co pociťují v jazyce jako ještě živé a co už ne. Na základě tohoto hlediska byly vymezeny spodní časové hranice pro zařazování textů do synchronního korpusu. V oblasti publicistiky i krásné literatury se za spodní hranici pro zařazování textů do synchronního psaného korpusu považuje rok V případě krásné literatury jsou do synchronního korpusu zařazovány také texty starších autorů (narozených roku 1880 a později), jejichž díla se čtou dodnes a knihy publikované od roku 1945 (tato díla však mají v korpusu menší zastoupení než publikace vydané po roce 1989). Z odborných textů se do synchronního korpusu zařazují taktéž pouze texty vzniklé po roce Všechny ostatní texty jsou zařazovány do korpusu diachronního Korpusy psaného jazyka Synchronní korpusy psaného jazyka tvoří nejrozsáhlejší složku ČNK. V současnosti jsou k dispozici tyto korpusy: SYN, SYN2010, SYN2009PUB, SYN2006PUB, SYN2005, SYN2000, FSC2000, LINK, KSK-DOPISY a ORWELL. Korpus SYN vznikl v roce 2010 a představuje nereferenční spojení textů všech referenčních synchronních korpusů řady SYN. 54 Obsahuje 1,3 miliardy textových slov. Jeho velikost je daná součtem jednotlivých korpusů řady SYN. Není reprezentativní, v jeho složení převažuje publicistika. Všechny korpusy SYN jsou navzájem disjunktní, to znamená, že každý text může být zařazen pouze do jednoho Obsahuje 100 milionů textových slov a navazuje na korpusy SYN2000 a SYN2005, 25

26 jazyka. 59 Korpus FSC2000 je referenčním zdrojem a doplňkem Frekvenčního slovníku s nimiž se shoduje v základních charakteristikách. Byla zde však vylepšena lemmatizace a slovnědruhové značkování. 56 Korpusy SYN2009PUB 57 a SYN2006PUB 58 obsahují výhradně publicistické texty. Velikost korpusu SYN2009PUB je 700 milionů textových slov, korpusu SYN2006PUB 300 milionů textových slov. Ani jeden není reprezentativní. Korpus SYN2005 představuje jeden ze tří synchronních reprezentativních korpusů psané češtiny. Jeho předchůdcem je SYN2000. Oba korpusy obsahují 100 milionů textových slov. Přestože základní rysy mají oba korpusy shodné, najdeme mezi nimi i některé rozdíly, například v podílu zastoupení jednotlivých žánrů (v korpusu SYN2005 převažuje beletrie, v korpusu SYN2000 publicistika), neboť reprezentativnost korpusu SYN2005 se opírá o nový výzkum recepce psaného češtiny, vydaného roku 2004 v Nakladatelství Lidové noviny. Obsahuje 100 milionů textových slov. Korpus FSC2000 vychází z korpusu SYN2000, texty v něm obsažené jsou vlastně podmnožinou textů obsažených v korpusu SYN Korpus LINK byl vytvořen u příležitosti životního jubilea profesora Františka Čermáka. Jeho doslovný (původní) název zní LIngvistův Narozeninový Korpus. Obsahuje 1,8 milionů textových slov. Je sestaven pouze z lingvistických textů a určen především pro výzkum specifik akademického jazyka. Jedná se o korpus nereferenční, to znamená, že je průběžně rozšiřován a vylepšován. 61 Korpus soukromé korespondence (KSK) obsahuje elektronické přepisy 2000 dopisů z let Obsahuje 800 tisíc textových slov. Jsou zde zastoupeni pisatelé z celé České republiky, různého věku, pohlaví a vzdělání. Soukromá korespondence slouží jako zdroj poznání současného jazykového úzu, vývojových tendencí češtiny, proměn korespondenčního žánru a psaného projevu vůbec. 62 Korpus ORWELL je nejmenším synchronním korpusem psaného jazyka, obsahuje asi 80 tisíc slov. Vznikl v rámci projektu Evropské unie Multext-East. Tvoří ho text románu 1984 George Orwella (z anglického originálu přeložila Eva Šimečková; Praha: Naše vojsko, 1991). Korpus je označkován dvěma způsoby: standardními značkami a značkami vytvořenými v projektu EU Multext-East. V obou případech je možné pro práci s ním použít korpusový manažer Bonito

27 Součástí CD-ROMu Český národní korpus Vzorek českého jazyka a literatury, vytvořeného hlavně pro potřeby škol a uživatelů bez možnosti přístupu k Internetu, byly korpusy SYNEK a LITERA. Korpus SYNEK byl vytvořen z vybraných textů obsažených v korpusu SYN2000 a zachovává si také stejné proporce stylového rozložení. Obsahuje 10 milionů slov. 64 Korpus LITERA tvoří texty prozaických děl českých autorů 20. století (Ajvaz, Diviš, Lustig, Páral, Škvorecký atd.). Důraz je kladen zejména na literaturu let, nechybí však ani starší texty (např. díla Karla Čapka) Korpusy mluveného jazyka Mluvené korpusy představují autentické záznamy mluvené řeči pořizované na magnetofonové nahrávky. Snahou přepisů je zachytit mluvený jazyk co nejvěrněji, ale zároveň nejsrozumitelněji. K budování mluvených korpusů je potřeba vynaložit mnohem větší čas a úsilí než u korpusů psaných. Na stránkách ČNK jsou dostupné následující korpusy mluveného jazyka: ORAL2008, ORAL2006, SCHOLA2010, PMK a BMK. Korpus ORAL2008 je již čtvrtý korpus mluvené češtiny. Zachycuje mluvu ve výhradně neformálních situacích (stejně jako ORAL2006). Jde o první mluvený korpus, který je v základních sociolingvistických kategoriích mluvčích plně vyvážený. Těmito kategoriemi se rozumí pohlaví, věková skupina, dosažené vzdělání a oblast pobytu v dětství. Korpus tvoří přepisy 297 nahrávek z let , které byly pořízeny v Čechách. Obsahuje 1 milion slov. 66 Korpus ORAL2006 zachycuje mluvenou češtinu z celé oblasti českých nářečí v užším slova smyslu. Je tvořen přepisy 221 nahrávek z let , které vznikaly v neformálních situacích. Mluvčí se tedy mezi sebou znali, byli v přátelském vztahu. Pocházeli z těchto nářečních oblastí: středočeská, severovýchodočeská, jihozápadočeská, přechodná oblast česko-moravská a české pohraničí. 67 Korpus SCHOLA2010 vznikl v rámci záměru MSM (Jazyk jako lidská činnost, její produkt a faktor). Jeho řešitelem je Ústav českého jazyka a teorie 27

28 komunikace Filozofické fakulty UK. Korpus zachycuje mluvený jazyk vyučovacích hodin na vybraných základních školách, gymnáziích a středních odborných školách. Jako jediný zveřejněný korpus v ČNK obsahuje mluvu dětí a mládeže. Korpus tvoří přepisy 204 nahrávek vyučovacích hodin, které byly pořízeny v letech a pocházejí z různých míst České republiky. 68 Pražský mluvený korpus (PMK) zachycuje mluvenou češtinu (především obecnou a tematicky nespecializovanou) z oblasti Prahy a okolí. PMK je přepisem 304 anonymních magnetofonových nahrávek z let Byl zveřejněn v roce PMK zachycuje ve vyváženém poměru čtyři sociolingvistické kategorie: věk, pohlaví, vzdělání mluvčího a typ promluvy (formální/neformální). Jedná se o první korpus mluvené češtiny. 69 Brněnský mluvený korpus (BMK) je první korpus mluvené češtiny z oblasti Moravy. Zachycuje autentickou, tematicky nespecializovanou mluvu v Brně. Je tvořen elektronickými přepisy 250 anonymních magnetofonových nahrávek z let Stejně jako PMK byl pořizován tak, aby zde byly ve vyvážených proporcích zastoupeny čtyři sociolingvistické kategorie (věk, pohlaví, vzdělání mluvčího a typ promluvy) Diachronní korpus Cílem budování diachronního korpusu DIAKORP je vytvořit elektrickou materiálovou základnu pro výzkum vývoje češtiny v době od 2. poloviny 13. století do poloviny 20. století (v případě publicistiky až do roku 1989 včetně). Diachronní korpus tedy pokrývá sedm století vývoje češtiny a jsou do něj zařazovány pouze dobově a útvarově autentické texty. Proces budování diachronního korpusu je velmi pracný a zdlouhavý, neboť většinu textů je nutné manuálně přepisovat nebo korigovat, v případě novodobých edic skenovat. 71 Diachronní korpus DIAKORP byl zveřejněn v roce 2005 a od té doby je stále aktualizován. V současnosti obsahuje 1,95 milionů textových slov. 72 Od roku 2010 je dostupný také diachronní korpus DOTKO. Jedná se o korpus dolní lužické srbštiny, jehož převážnou část tvoří publicistické texty z let

29 Paralelní korpus Součástí výzkumného záměru Český národní korpus a korpusy dalších jazyků je projekt paralelních korpusů Filozofické fakulty UK v Praze INTERCORP. Jeho cílem je vytvořit korpusy pro cizí jazyky studované na FF (vždy pro určitý jazyk + český jazyk). Korpusy budou sloužit jako zdroj dat pro teoretické studie, práce studentů, překladatelů, lexikografii, výuku cizích jazyků atd. 74 Vznik jednoho z paralelních korpusů iniciovala katedra německého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Česko-německý paralelní korpus vznikl pro potřeby výzkumu a výuky a je zpřístupněn výhradně pro tyto účely. Byl zpřístupněn v roce 2002, ale až do roku 2005 byl stále rozšiřován. Většina jeho textů je zařazena v multijazykovém korpusu INTERCORP Reprezentativnost ČNK Reprezentativnost ČNK je nejen otázkou vymezení textových zdrojů, ale i míry jejich zastoupení v korpusu: Každá kvantitativně vyjádřitelná část korpusu pochází z určitého konkrétního okruhu zdrojů a naopak každý okruh zdrojů má určité oprávnění být v korpusu zastoupen určitým kvantem textů. 76 Má-li být korpus reprezentativní, nelze okruh textových zdrojů ani míru jejich zastoupení v korpusu volit náhodně. Optimální poměr zastoupení textových zdrojů a jednotlivých typů textů v korpusu se určuje podle průzkumů a statistik, kdy se u populace sleduje čtení knih, novin a časopisů, přehled výpůjček ve veřejných knihovnách, zájem o žánry nových knižních edic atp. Na základě výsledků šetření a s přihlédnutím k některým věcným hlediskům, jako například požadavek co nejširšího záběru ČNK či univerzálnost jeho využití, se vytváří struktura textů, která udává procentuální zastoupení jednotlivých oborových oblastí a jejich další členění v ČNK

30 7. Práce s ČNK Před zahájením vlastní práce s korpusovým materiálem bylo nejdříve třeba získat uživatelské jméno a heslo k plnému přístupu ke korpusům ÚČNK. S korpusy lze pracovat i bez registrace, ovšem omezeně. Z dostupných korpusů jsme si pro naši práci zvolili SYN2010, abychom pracovali s větší materiálovou základnou a aktuálním korpusem. Dalším krokem byla instalace korpusového manažeru Bonito v počítači. Jde o speciální vyhledávací program, který umožňuje získávat a zpracovávat korpusová data. Během práce s korpusem jsme využívali jen některé z množství funkcí, kterými disponuje. Informace o možnostech a metodách vyhledávání v korpusu jsme čerpali z publikace Český národní korpus úvod a příručka uživatele i z Manuálu korpusového manažeru Bonito, který je v elektronické podobě dostupný na stránkách ČNK. Soubory zkoumaných oikonym jsme sestavili pomocí programu Paradigma, dostupného taktéž na stránkách ČNK. Slouží především ke zjišťování paradigmatických vztahů lemmat v korpusu Vyhledávání v korpusu SYN2010 Před vyhledáváním jednotlivých oikonym ze sestaveného souboru prostřednictvím manažeru Bonito jsme nejdříve v nabídce v pravém horním rohu zvolili korpus, se kterým jsme chtěli pracovat. Zde jsme zadali SYN2010. Oikonyma jsme vyhledávali podle tzv. lemmatu, neboť jsme potřebovali vyhledat všechny tvary hledaného slova. Použili jsme dotaz typu [lemma="oikonymum"]. U prvního oikonyma jsme tento dotaz vytvořili graficky následujícím postupem: v hlavním menu se nám po kliknutí na Dotaz a Grafické vytváření zobrazil Graf dotazu. Zde jsme kliknutím na Přidat přidali do grafu položku Atribut, která je nastavena jako první. Jako atribut jsme vybrali lemma a do prázdného pole napsali první slovo z našeho souboru, tedy Březí. Po stisknutí tlačítka OK se v dotazovém řádku zobrazil dotaz ve formě [lemma="březí"]. Vyhledávání jsme spustili stisknutím klávesy Enter. U dalších oikonym jsme již dotaz graficky nevytvářeli, neboť forma dotazu 30

31 zůstala v dotazovém řádku a stačilo pouze přepsat hledané slovo. Z důvodu špatného značkování mají některá oikonyma v korpusu apelativní lemmata. V těchto případech jsme k vyhledávání používali dotazy typu [lemma="hovězí"]. Program vyhledal slovo ve všech jeho tvarech začínajících velkým i malým písmenem. Na hlavě měl pevně posazenou pokovanou čapku z hovězí kůže, nesoucí symbol kladiva obklopeného dvanácti hvězdami. (SYN2010, NOV) Hovězí dobytek věčně utíkal. (SYN2010, NOV) K večeři ať mi v kuchyni uvaří jen plátek hovězího s křenem a nějakou hrušku. (SYN2010, NOV) Hovězí polívka s nudličkami a kuře s bramborečkama. (SYN2010, COL) Do druhého poločasu Hovězí nastoupilo bez dvou důležitých hráčů, a tak se hra vyrovnala. (SYN2010, PUB) [...] ochotníci s Revizorem uspěli na přehlídce Dnů valašského divadla v Hovězí. (SYN2010, PUB) Stejně se vyjádřil i kolega z Hovězí Antonín Koňařík. (SYN2010, PUB) Získané konkordanční seznamy jsme dále zpracovávali. Abychom získali pouze konkordanční seznam s oikonymy, bylo nutné manuálním tříděním odstranit případné jiné druhy proprií nebo nežádoucí oikonyma (např. názvy hradů a zámků). Nejnáročnější bylo třídění právě u oikonym s apelativním lemmatem, kdy seznam obsahoval i velké množství apelativ (viz výše). Pro třídění jsme kvůli přehlednosti v menu Zobrazení Rozsah nastavili zobrazení 40 konkordančních řádků na stránku. V menu Zobrazení Kontext je možné nastavit i počet znaků nebo pozic vpravo i vlevo od KWIC (hledaného slova). Rozšíření kontextu jsme téměř nepotřebovali, většinou jsme ho pro třídění ponechali tak, jak se zobrazuje po spuštění korpusového manažeru. V seznamu jsme postupně označovali konkordanční řádky neobsahující oikonyma. Přes menu Konkordance Smazání vybraných jsme prováděli jejich odstranění. Postup jsme opakovali, dokud ve výběru nezůstala pouze oikonyma. Údaj o jejich frekvenci (pro účely práce označovaný jako celková frekvence, viz kapitola 7. 1) jsme zjistili přes menu Konkordance Statistiky Frekvenční distribuce, kde jsme zadali atribut lemma a stiskli OK. U vytříděných oikonym jsme následně zjišťovali, jaké tvary korpus dokládá v nominativu, dativu a lokálu u singulárových oikonym a jaké ve všech pádech u pomnožných oikonym. Jejich frekvenci jsme zaznamenávali do námi vytvořených tabulek. Údaje jsme získávali manuálně, pouze u oikonym s velmi vysokou frekvencí jsme použili funkci Konkondarce Statistiky Frekvenční distribuce, kde jsme 31

32 po zadání atributu tag a stisknutí OK dostali informaci, kolikrát se dané oikonymum v tom kterém pádě vyskytuje. Někdy bylo nutné provést i manuální kontrolu. Během naší práce s korpusovými daty bylo důležité sledovat jejich původní zdroj, který jsme u jednotlivých konkordančních řádků zobrazili pomocí menu Zobrazení Zdroje a vybráním možnosti opus.txtype. Seznam zkratek všech uváděných žánrů najdeme například v již zmiňovaném Manuálu korpusového manažeru Bonito. V korpusu SYN2010 jsou zjistitelné také bibliografické údaje. Abychom mohli zpracovaná korpusová data použít i později, uložili jsme je přes menu Konkordance Uložení a u zápisu do souboru kromě již nastavených možností vybrali také číslovat řádky. Později jsme tyto údaje využili zejména při uvádění příkladů. 32

33 8. Deklinace singulárových oikonym středního rodu na materiálu ČNK Jak již bylo řečeno v Úvodu, cílem naší práce je sledovat tendence v deklinaci oikonym středního rodu u psané podoby jazyka na materiálu ČNK a zjištěné výsledky srovnat s údaji obsaženými v současných, námi vybraných mluvnicích a jazykových příručkách. Pro zkoumání singulárové deklinace oikonym jsme zvolili oikonyma zakončená na -í a tento celý soubor jmen původně nazvali oikonyma typu Hovězí. Později jsme ho však z důvodu odlišnosti v deklinaci při popisu rozdělili na dva typy pravidelný typ (Meziříčí) a typ s dubletními tvary (Hovězí). Vycházeli jsme z publikace A. Polívkové, která oikonyma se zakončením na -í na základě dvojího původu rozděluje na jména typu Hovězí a jména typu Meziříčí (viz ) Oikonyma typu Meziříčí a Hovězí v korpusu SYN2010 Soubor zkoumaných oikonym typu Meziříčí a Hovězí jsme vytvořili v programu Paradigma dotazem: 79 word= "[AÁBCČDEÉFGHCHIÍJKLMNOÓPRŘSSŤUÚVZŽ].* " lemma= ".*í" tag= "NN.*" Zadaný dotaz vyhledal všechna substantiva zakončená v základním tvaru (lemmatu) na -í a začínající v některém svém tvaru velkým písmenem. Z důvodu, že program Paradigma nenabízí možnost výběru korpusu SYN2010, zvolili jsme pro získání souboru oikonym korpus SYN2005. Ze vzniklého seznamu jsme manuálním tříděním vybrali pouze domácí oikonyma (doklady všech získaných oikonym byly prostřednictvím korpusového manažeru Bonito ověřeny v korpusu SYN2010 dotazy typu [lemma="březí"] atd.) a soubor jsme dále konfrontovali se seznamem místních jmen téhož typu v publikaci Naše místní jména a jak jich užívat. Ukázalo se, že některá oikonyma mají v korpusu apelativní lemmata. Jsou to oikonyma vzniklá proprializací z apelativ, např. Hovězí, Jelení/ lemma hovězí, jelení; nebo také např. Křoví, Výsluní/ lemma křoví, království), jiná zde nejsou 33

34 vůbec doložena (např. Předhradí). Jejich výskyt v korpusu SYN2010 jsme před zařazením do konečného souboru oikonym ověřovali dotazy typu [lemma="křoví"]. Tabulka č. 6 Abecední soubor zkoumaných oikonym typu Meziříčí a Hovězí Absolutní frekvence (AF) zahrnuje souhrnnou frekvenci jednoslovné i víceslovné podoby oikonym na í (pokud existují). Oikonymum Podoba v korpusu AF Březí Březí, Vlachovo Březí 73 Bzí Bzí 9 Doubí Doubí 65 Dubí Dubí 152 Habří Habří 24 Hobzí Hobzí, Staré Hobzí 7 Hovězí Hovězí 36 Jalubí Jalubí 25 Jedlí Jedlí 4 Jehnědí Jehnědí 2 Jelení Jelení, Horní Jelení, Dolní Jelení 73 Jestřebí Jestřebí, Rájec-Jestřebí 77 Klenčí Klenčí, Klenčí pod Čerchovem 78 Klokočí Klokočí 6 Kobylí Kobylí 58 Kočí Kočí 7 Konecchlumí Konecchlumí 1 Kožlí Kožlí 19 Krahulčí Krahulčí 15 Křoví Křoví 6 Lipí Lipí 17 Lštění Lštění 2 Meziboří Meziboří 19 Mezihoří Mezihoří 11 Mezilečí Mezilečí 1 Meziměstí Meziměstí 34 Mezimostí Mezimostí, Mezimostí nad Nežárkou 15 Meziříčí Meziříčí, Valašské Meziříčí, Velké Meziříčí, České Meziříčí 1197 Nákří Nákří 3 Nedvězí Nedvězí 25 Němčí Němčí, Horní Němčí, Dolní Němčí 112 Obříství Obříství 24 Oloví Oloví 31 Podbřezí Podbřezí 12 34

35 Podhradí Podhradí, Zemanské Podhradí, Zvíkovské Podhradí, Uhrovské Podhradí, Podhradí nad Dyjí 108 Podhůří Podhůří 1 Podlesí Podlesí 71 Podluží Podluží, Horní Podluží, Dolní Podluží 33 Podolí Podolí, Bílé Podolí 206 Podomí Podomí 1 Podůlší Podůlší 4 Pohoří Pohoří 6 Polesí Polesí 2 Pomezí Pomezí, Pomezí nad Ohří 47 Poříčí, Poříčí nad Sázavou, Spálené Poříčí, Poříčí Královské Poříčí, Velké Poříčí, Prostřední Poříčí, Červené Poříčí, Malé Poříčí, Zadní Poříčí 235 Předklášteří Předkláštěří 37 Přehvozdí Přehvozdí 4 Přídolí Přídolí 6 Pstruží Pstruží 9 Ptení Ptení 16 Rabí Rabí, Rábí 19 Roštění Roštění 7 Rozhraní Rozhraní 2 Rozstání Rozstání 12 Rybí Rybí 10 Rybitví Rybitví 17 Srní Srní, Horní Srní 55 Strašecí Strašecí, Nové Strašecí 230 Štětí Štětí 854 Telecí Telecí 15 Údolí Údolí, Horní Údolí, Dolní Údolí, Kryštofovo Údolí, Jiříkovo Údolí, Libavské Údolí, Krásné Údolí, 70 Zelené Údolí Úsobí Úsobí 9 Ústí Ústí, Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí, Sezimovo Ústí 4323 Vendolí Vendolí 13 Veselí Veselí, Veselí nad Lužnicí, Veselí nad Moravou, Nové Veselí 464 Větřní Větřní 34 Vrchlabí Vrchlabí 483 Vydří Vydří, Kostelní Vydří, Prostřední Vydří 19 Výsluní Výsluní 39 Vyšehoří Vyšehoří 1 Záblatí Záblatí 13 Záboří Záboří, Záboří nad Labem 25 Zábrodí Zábrodí 3 Záhoří Záhoří, Dolní Záhoří, Orlické Záhoří 58 Záchlumí Záchlumí 12 Zaječí Zaječí 3 Zálesí Zálesí 14 Zálší Zálší 11 35

36 Záluží Záluží, Velké Záluží 40 Záříčí Záříčí 5 Zubří Zubří 2 Soubor obsahuje domácí oikonyma s absolutní frekvencí 1 a vyšší. To znamená, že do něj byla zařazena všechna oikonyma, která se v korpusu vyskytují alespoň jednou. Absolutní frekvence (AF) udává, kolikrát se každé oikonymum vyskytuje v korpusu ve svém základním tvaru (lemmatu). Abychom ji zjistili, museli jsme nejdříve dotazy typu [lemma="oikonymum"] získat celkovou absolutní frekvenci (CAF) toho či kterého oikonyma a následně manuálním tříděním odstranit jiné třídy proprií, případně ty názvy onymických objektů, které jsme do našich výzkumů záměrně nezakomponovali (např. názvy hradů a zámků). U oikonym s apelativním lemmatem bylo třeba odstranit také apelativa. CAF tedy rozumíme frekvenci lemmatu před zpracováním, AF frekvenci již vytříděných oikonym. Třídění bylo poměrně časově náročně, zejména pak u oikonym s apelativním lemmatem (viz výše), neboť mají v korpusu velmi vysokou CAF. V některých případech bylo nutné v kontextu dohledat, jedná-li se o apelativum nebo domácí oikonymum. Údolím se plížila hustá, pochmurná mlha, takže skoro neviděl na vlastní nohy. (SYN2010, NOV) Podhradí stále ještě páchlo kouřem, ale vzduch nad troskami byl čistý a průzračný. V rozlehlé pláni...(syn2010, NOV) Oikonyma typu Meziříčí a Hovězí mají v našem souboru převážně jednoslovnou podobu tvořenou substantivem (Podhradí, Klokočí, Vrchlabí) nebo substantivizovaným adjektivem (Hovězí, Zaječí, Rybí). Víceslovná oikonyma představují dva typy, přičemž prvním, frekventovanějším je spojení adjektiva a základového substantiva, případně substantivizovaného adjektiva (Orlické Záhoří, Sezimovo Ústí, Kostelní Vydří), druhým pak kombinace základového substantiva a substantiva s předložkou (Ústí nad Orlicí, Veselí nad Moravou, Mezimostí nad Nežárkou). Pouze jednou je zastoupeno složené jméno ve formě Rájec-Jestřebí. Co mají říci městští právníci starostovi Zálesí, který od nich očekává právní radu, jak dále postupovat? (SYN2010, SCI) Už ráno byl v obci Rybí na Novojičínsku nalezen mrtvý čtyřiačtyřicetiletý muž. (SYN2010, PUB) 36