SMaxem to lo z kopce. Bylo to povlovné klesání, místy se témûfi podobalo rovinû, po které by mohl jít dlouho, bezmy lenkovitû a s minimem vynaloïené

Transkript

1 SMaxem to lo z kopce. Bylo to povlovné klesání, místy se témûfi podobalo rovinû, po které by mohl jít dlouho, bezmy lenkovitû a s minimem vynaloïené námahy, neb t obãasn ch v molû. Ty jámy mu ztrpãovaly pohodln sestup. Mûly rûznou hloubku, byly naplnûné zahnívající bfieãkou z nesãetn ch pfiedchozích sráïek a objevovaly se bez varování, nebo spí neklamné indicie ohla ující jejich blízkost uï dávno nevnímal. Ztratil dfiívûj í citlivé senzory. ZtûÏkopádnûl. Ale i kdyï zabfiedával hloub a hloub, cítil se v rozporu se svou situací ãím dál lehãí. Jaro bylo neãekanû dlouhé. PÛvodnû mûlo skonãit sedmnáctého dubna, dva t dny po nejzaz ím termínu odevzdání Jedineãného Ïivota. Podle toho, jak snadno se Maxovi na pfiekladu pracovalo, si vypoãítal, Ïe tou dobou bude text románu (v soukromí ho naz val Jedineãn potrat) dávno odevzdan a doplatek honoráfie pfieveden na jeho konto. Pak zb valo je tû nûkolik pfievodû opaãn m smûrem ne mnoho a Ïádné horentní ãástky a úãet bude vyrovnán. DluhÛm se odjakïiva vyh bal, ani tak z etick ch dûvodû, jako spí z pohodlnosti. Jeho b valá Ïena obãas dávala k lep ímu v pfiítomnosti pfiátel, které mûli spoleãné, takïe se její v roky k Maxovi zákonitû donesly, Ïe jedním z hlavních dûvodû, proã si pfiála rozvod, byla Maxova pohodlnost. NeÏádoucí vlastnost manïela a otce, vysoce cenûná u rozvedeného muïe, uji Èovala. PfiestoÏe její plytké bonmoty Maxovi lezly na nervy, musel uznat, Ïe nejsou úplnû od vûci. Byla to vskutku pohodlnost, co mu velelo platit vãas alimenty, b t dochviln pfii vyzvedávání a vracení Filipa, obcházet konfliktní situace a pfiijímat i rozhodnutí, s nimiï vnitfinû nesouhlasil, ale proti kter m by bylo únavné se zpûãovat, nebo se dokonce bránit právní cestou. Marcela dobfie znala jeho nechuè vést spory jakékoli spory, vãetnû sporû se sebou sam m a zatímco v období jejich spoleãného Ïivota mu kvûli tomuhle povahovému rysu dûlávala scény, po rozvodu ho bezosty nû vyuïívala. 9

2 Zvolené datum vyhovovalo nejen po praktické stránce, Maxovi se navíc líbilo. Jako vût ina lidí, pro nûï matematika není souãástí jejich povolání, vnímal ãísla instinktivnû a podle toho s nimi také zacházel. Nepotfieboval studovat numerologii, aby vûdûl, Ïe sedmnáct duben je vhodn den pro sebevraïdu. Jedniãka mu dodávala nezbytnou dávku egoismu, sedmiãka pfiedstavovala osudové pfiekroãení horizontu, duben uï svou samotnou existencí Maxe pfiedem zpro Èoval viny. Pfied lety pfiekládal pro zdravotnick ãasopis ãlánek jakéhosi milánského lékafie, ve kterém byla uvedena statistika sebevraïednosti podle meteorologick ch vlivû a roãních období: náladov duben Ïebfiíãku vévodil. Den byl tedy urãen, Max ov em pozapomnûl, Ïe kromû bûïného kalendáfie je tu je tû kalendáfi kfiesèansk. Podle nûj pfiipadlo Velikonoãní pondûlí toho roku právû na sedmnáctého dubna. Tím se v e mûnilo. Byl to jednoznaãnû ru iv vliv. Max nechtûl strkat hlavu do oprátky v okamïiku, kdy v echny zvony jásavû ohla ují JeÏí ovo Zmrtv chvstání. Aãkoli bez vyznání, chápal podstatu pfiíbûhu o vzkfií ení a pfiíãilo se mu zamlïit v znam vlastní smrti pa ijovou symbolikou. KfiesÈani ãlovûku vïdycky v echno zkazí, nakonec i tu smrt, mumlal si lítostivû, kdyï se onoho pondûlního veãera opíral o barov pult noãního podniku, kter byl pfiemr tûnû drah, takïe si v nûm nemohl dovolit ani opici odpovídající mífie svého zklamání. Obyãejnû chodil pít do hospody v pfiízemí ãinïáku, kde bydlel, do útulné putyky s lidov mi cenami a rûznorodou klientelou sahající od fotbalov ch fanou kû pfies studenty nedaleké grafické koly aï po ãleny úklidové sluïby v oranïov ch vestách, s metafisk mi vozíky zaparkovan mi v prûjezdu. Hospoda se jmenovala Vûrn druh, byla v ak zavfiená, protoïe na Bílou sobotu si ji pronajal sbor irsk ch zpûvákû a po dobfie znûjící dopolední zkou ce a úspû ném odpoledním vystoupení do lo naveãer mezi ãleny sboru k ménû melodick m rûznicím, které skonãily fiinkotem okenních tabulek a pfiíjezdem mûstské policie. KdyÏ se Max v den své plánované smrti, která se nakonec nekonala, vracel kolem pûlnoci bolestnû stfiízliv z baru domû, myslel na svou matku. Dávno na tom nezáleïelo, pfiesto by rád vûdûl, jestli pfied tím, neï jí selhalo srdce, prozradila své nejvût í tajemství. Byla rozená intrikánka, cel její Ïivot se skládal z drobn ch ãi 10

3 vût ích lïí, pletich a tajností, které spolu souvisely a navzájem se podmiàovaly, takïe matka Ïádnou nemohla obûtovat, jinak by se na ni celá sloïitá stavba lavinovitû zfiítila. Max uï jako dítû chápal, Ïe matce nesmí vûfiit, naproti tomu vûdûl, Ïe se na ni mûïe spolehnout. Po nûkolika bezv sledn ch pokusech získat si v té ãi oné eré záleïitosti jasno pfiestal klást otázky a spokojil se s v kladem, kter mu sama poskytla. Nûkdy ho to stálo hodnû sebeovládání, ale s pfiib vajícím vûkem a tím, jak ztrácela vliv na jeho osud, cítil vût í a vût í lhostejnost. Její vûc, fiíkal si. Její Ïivot. Její lïi. Samozfiejmû tu il, Ïe od mnoh ch matãin ch tajemství vedou spojnice pfiímo k nûmu, ale bylo lep í v tom smûru nepátrat. Pro nûj urãitû. Jak nepohodlné mûïe b t odhalení pravdy, poznal krátce po zhroucení komunistického reïimu, kdyï se matãino jméno ocitlo na vefiejném seznamu informátorû Státní bezpeãnosti. Ludmila Cajthamlová, stálo tam, datum narození souhlasilo, a kdyï Max po prvním zdû ení a následující panice, bûhem níï se rozhodoval, zda má, ãi nemá s matkou o celé vûci mluvit, nakonec s tlukoucím srdcem poloïil seznam v kuchyni na stûl, ãekala ho dal í studená sprcha. A co má b t? fiekla matka s pokrãením ramen, které naznaãovalo, Ïe své konfidentství povaïuje za bezv znamnou záleïitost. Nikoho to nic nestálo a tobû to pomohlo. Neosobní to jako by matku z celé záleïitosti vyjímalo. Nehodlala se hájit, nechtûla ani vdûk. Pravda vy la najevo, co naplat, nemûlo ov em smysl ji pfieceàovat a komplikovat kvûli ní vztahy, které jim obûma vyhovovaly. Nemûlo smysl pfiedstavovat si matku, jak sedí v nûkteré z úfiadoven Státní bezpeãnosti a diktuje tomu ãi onomu fízlovi do stroje z jejího pohledu ne kodné informace o kolezích a kolegyních z fakulty nebo z redakce, zatímco Max za jin mi dvefimi na oplátku dostává v jezdní doloïku do Itálie, aby je tû víc prohloubil své mimofiádné jazykové znalosti a mohl bádat v fiímsk ch archivech, na coï mûl o tom byl pfiesvûdãen jako nadan pfiekladatel a literární vûdec právo. KdyÏ se ten den s matkou louãil a podle zvyku ji ve dvefiích políbil na tváfi, trval polibek déle neï obvykle a bylo v nûm podûkování. Mûl sto chutí vyslovit je nahlas. Ne za to, Ïe kvûli nûmu v období totality doná- ela, ale Ïe se pfied chvílí v kuchyni neohradila: VÏdyÈ jsi to tu il, tak se teì nedûlej! Proti takové v ãitce by se sice naoko bránil, 11

4 ale vskrytu du e by jí musel pfiitakat. Ov emïe tu il, a nikdy nechtûl znát prav stav vûci. Bylo pro nûj v hodnûj í nechat matãina tajemství na pokoji. AÏ na jedno. K muïûm mûl odjakïiva komplikovan vztah. TûÏko sná el, kdyï se ho byè mimodûk dot kali, musel se pfiemáhat, aby pfied uãiteli nedal najevo naprost nedostatek respektu a pfied spolu- Ïáky aby utajil, Ïe netouïí po jejich pfiátelství. Bezpochyby to mûlo pfiíãinu v tom, Ïe se doma nevyskytovala Ïádná muïská autorita. Nikdy tu nebyl otec, kterému by se musel podfiídit a zároveà by se uãil rozumût mu, napodobovat ho a mít ho rád. Rodina, to byl Max a matka. Matce rozumût nemusel. KdyÏ byl mal, obãas se jí na otce ptal, ale odpovídala otázkami. K ãemu by nám byl? Chybí ti v prask? fiíkala. Nebo jindy: Ví, Ïe kudlanka náboïná sameãka seïere, kdyï ji oplodní? Její poznámky v nûm vyvolávaly zmatek. Snûdla snad matka otce, a proto je tak veliká a silná? Dala si ho k obûdu ãi k veãefii a jedla ho syrového, nebo si ho pfiedtím upekla? Cel by se do trouby neve el, musela by ho rozkrájet a hlavu by asi vyhodila, uvaïoval Max. A proã to vlastnû udûlala? Aby on, Max, nedostal v prask? Znamenal v prask totéï co oplodnûní? Takové a podobné otázky se mu honily hlavou pokaïdé, kdyï pfii la fieã na otce. âím byl star í, tím víc si jich dokázal sám zodpovûdût a tím ménû se ptal. V pubertû o otci pfiestal mluvit úplnû. SouÏití s matkou bylo natolik bezkonfliktní, Ïe pfiítomnost muïe, jakéhokoli muïe, by byla nevyhnutelnû na obtíï. Vidûl to na pfiíkladu sv ch spoluïákû, jejichï dospívání otcové jenom ztrpãovali. Bylo evidentní, Ïe dva samci jeden dospûl, ãinící si nedûlitelné právo na své teritorium, druh dozrávající a pln Èáv, které z nûj dûlaly naãasovanou bombu mohli Ïít pod jednou stfiechou jen omezenû dlouho. Dfiív nebo pozdûji musel pfiijít rozhodující souboj, po nûmï jeden z nich stáhl ocas mezi nohy a vyklidil pole. Chová se k nûmu, jako bys mu musel dokázat, Ïe jsi vûdce smeãky! zlobila se Marcela na Maxe pokaïdé, kdyï Filipa odkázal do patfiiãn ch mezí. Myslela jsem, Ïe se pokládá za intelektuála, a ne za neandrtálce! Její rozhofiãení pfiipadalo Maxovi smû né. Pokud intelektuálové nesmûli sv m drz m pubertálním synûm fiíct, Ïe jsou drzí, pokud je nemûli právo poslat pfievléknout, kdyï zápach linoucí se 12

5 z jejich oblíben ch, a tudíï nikdy neodkládan ch svr kû pfiesáhl únosnou hranici, pokud intelektuálství vyïadovalo trpûlivû naslouchat synov m laxaãním blábolûm posbíran m po esoterick ch ãajovnách ( VáÏnû je ti, tati, ukraden, Ïe má zablokovanou cestu ke sv mu podvûdomí? VÏdyÈ ty sám se sebou nekomunikuje! To nevadí, Ïe se starej, mûl by sis koneãnû udûlat osobní mandalu! ), mûl-li nad podobn mi radami pokrytecky Ïasnout a tváfiit se, Ïe mu odkr vají nové obzory, pak byl tisíckrát radûji neandrtálcem. Pfiedpokládal, Ïe jeho otec jím byl rovnûï, a pocièoval stupàující se vdûãnost za matãino rozhodnutí nepfiipustit konfrontaci a vytvofiit rodinu ãítající jediného samce. Na druhé stranû oãekával, Ïe matka nevydrïí a otcovu identitu ãasem prozradí. Udûlá to v nûjaké slabé chvilce, fiíkal si. Nebo pfied smrtí. Nebude chtít odejít z tohoto svûta a odnést si své tajemství do hrobu. Matãina srdeãní slabost pfii la náhle a v tom nejménû vhodném okamïiku. Max cestoval po italsk ch univerzitách, kde mûl dávno domluvenou a dobfie zaplacenou fiadu pfiedná ek, na matku nemyslel, dokonce mu ani nezvonilo v u ích. PraÏskou pohotovost volala Marcela. To ona jela s matkou do nemocnice, drïela ji za ruku a mluvila na ni, aby jí dodala odvahu. To jeho Ïena se sklánûla nad lûïkem jeho matky a naslouchala ãemu? Kdykoli to z ní chtûl vypáãit a pokou el se o to mnohokrát dostalo se mu uji tûní, Ïe matka od okamïiku, kdy se u Marcely nad álkem kávy sloïila, aï do své smrti nepromluvila. Samozfiejmû, bylo to moïné, ale zrovna tak mohla Marcela z utajené pomstychtivosti, jejíï podhoubí leïelo hluboko pod povrchem jejich hroutícího se manïelství, lhát. I kdyï pfied ní vïdycky dával najevo jen vlaïnou zvûdavost, znala Maxe natolik dobfie, aby vûdûla, jak moc ho zamûstnává otázka vlastního pûvodu a hledání otcovské poloviny kofienû. Kdysi, v jedné dûvûrnûj í chvilce se jí pfiiznal, Ïe by otce ve skuteãnosti nikdy potkat nechtûl, ale hroznû rád by zjistil, co je to za ãlovûka. Rád by se ponofiil do studia svého rodokmenu a zpovzdálí, bez emocí odhaloval dûdiãné rysy své osobnosti. Matãinu rodinu znal a nepfiipadala mu zvlá È zajímavá. Snad právû proto si tolik sliboval od otce. UÏ vlastní jméno mu bylo do jisté míry hádankou. Maxim stálo v rodném listu. KdyÏ se matky ptal, proã mu dala právû tohle jméno, vysvûtlovala to tendencí doby. Ruská jména, ruské písnû, rusk duch 13

6 byly po válce mezi mlad mi intelektuály vysoko v kurzu. Matka, aã germanistka, si ru tinu rychle osvojila a úãastnila se pravideln ch setkání se sovûtsk mi literáty a dramatick mi umûlci. Dvakrát byla se studentskou delegací dokonce v Moskvû. Max si kladl otázku, jestli nebyl poãat právû pfii nûkteré z tûchto cest. Jsi sobeckej parchant a je úplnû fuk, kdo tû zplodil! vmetla mu jednou Marcela do tváfie s peãlivû volenou sprostotou, ke které se uchylovala jako k osvûdãené munici bûhem jejich manïelsk ch pfiestfielek. PfiestaÀ uï svoje kreténství svalovat na genetick fietûzce a pfiiznej si koneãnû, Ïe ses k nûmu dopracoval vlastním pfiiãinûním! AÈ uï to zavinilo zlomyslné lhaní jeho b valé Ïeny, urputnost, s níï matka chránila své tajemství aï do smrti, anebo nedostatek kyslíku, kter jí v posledních minutách bránil promluvit, Max se vracel velikonoãní nocí domû zcela sám. Bez otce a bez de tníku se ve studeném aprílovém lijáku chvûl zimou. Proti svému zvyku mûl znaãnû nízkou hladinu alkoholu v krvi a na rozdíl od vûfiících spoluobãanû ho nehfiálo ani vûdomí, Ïe mu po boku kráãí oïivl JeÏí. Jediné, o co se mohl opfiít, byla jistota, Ïe není v em dnûm konec. KdyÏ selhal sedmnáct duben, od kterého si tolik sliboval, najde jiné datum. Tfieba ne tak pûkné, ale v koneãném souãtu v ech komponentû Èastnûj í. Pokud ãlovûk ví, co chce a ãeho uï má po krk, nesmí si vybírat. Max to vûdûl. Záfiivé dopoledne proniklo i do té sebemen í skuliny. Kam se ãlovûk podíval, v ude svûtlo. Mûsto z nûj bylo hustû utkáno a ani místa obvykle oscilující k chladu a tmû nedokázala v eovládajícímu svitu uniknout. Marlen zabouchla dvífika auta, pokochala se pohledem na bûlostnou karosérii odráïející sluneãní paprsky a zamífiila ke kvûtináfiství. Pfii chûzi se dívala na své nohy. Lodiãky, které si den pfiedtím koupila, mûly pfiíli vysoké podpatky a byly úzce vykrojené, takïe se jí zafiezávaly do prstû. Bolelo to a kromû toho to budilo dojem, Ïe má opuchlé nárty. Vãera na alebném koberci obchodu ji boty nadchly kvûli barvû ladící s nov m kost - 14

7 mem, ale teì, v jasn ch souvislostech májové ulice, vidûla, Ïe sáhla vedle. Nevadí, cestou na radnici udûlá je tû krátkou zastávku v nûjakém butiku a vybere si jiné. Nebude si kvûli takové maliãkosti kazit dne ní nádhern den. KdyÏ vstoupila do kvûtináfiství a rozhlíïela se kolem sebe, zatímco prodavaãka obsluhovala jinou zákaznici, pfiem lela Marlen o tom, jaké má v poslední dobû tûstí. UÏ od fiíjna nebo od listopadu se jí v echno dafiilo, a pfiitom se nijak zvlá È nesnaïila. Ve firmû si bûhem krátké doby vyslouïila povûst nepostradatelné. Co v stava, to úspûch. Bylo jich tolik, Ïe si nemohla dûlat zásluhy, i kdyby chtûla. A ona nijak zvlá È nechtûla. Ráda se vidûla jako vojáãek na bitevním poli, kter nepfiem lí o smyslu bitvy a nemá anci ji rozhodnout. MÛÏe se jen pfiizpûsobit jejím zákonitostem. VyuÏít jich. Mal vojáãek nemusí b t stateãn, ale mûl by mít pod ãepicí. Jenom tak pfieïije a vrátí se domû. Marlen si nevzpomínala, kdy si tuhle dûtinskou pfiedstavu vytvofiila, kaïdopádnû se stydûla nûkomu o ní fiíct a trvalo dlouhé mûsíce, neï se s ní svûfiila aspoà Jitce. Do lo k tomu jednoho obzvlá È o klivého rána na klinice, celou noc pfiedtím tûïce, únavnû spala pod vlivem prá kû, které ji donutili spolknout, probudila se otupûlá a bez síly a cítila, Ïe v echno je zbyteãné. Chybûla jí motivace i k tûm nejzákladnûj ím tûlesn m úkonûm, takïe ji ani nenapadlo vstát, kdyï se dostavilo nutkání, pomoãila se do postele a bez zájmu na mokrém prostûradle leïela, neschopná sebemen ího pohybu. V puse se jí hromadily sliny, ale nedokázala se pfiimût, aby je polykala. Nechávala je vytékat koutkem. Kdyby to lo, ned chala by. Pfiestat bylo ov em namáhavûj í neï pokraãovat, a tak dál nabírala vzduch do plic a opût ho vypou tûla, pomalu a apaticky, dokud nepfii la Jitka. Kdysi ji nenávidûla stejnû jako celou nemocnici a v echno, co k ní patfiilo. Cítila se poníïená Jitãin m bíl m plá tûm, bezmeznou trpûlivostí i dokonal m zevnûj kem, kter tak kontrastoval s jejím vlastním zuboïen m stavem. Pak jí Jitka jednou pfiinesla koláã. Byl vespod jako podráïka, uvnitfi nedopeãen, mazlavá drobenka se lepila na zuby a jableãná nádivka byla plná ostr ch jádfiincû, které krábaly v krku. Sama jsem ho pekla, pochlubila se. Chutná? Marlen mûla co dûlat, aby polkla sousto, které pfievalovala v puse. 15