20/2010. Parlamentní volby v Lotyšsku Bc. Martin Kuta

Transkript

1 20/2010 Parlamentní volby v Lotyšsku 2010 Bc. Martin Kuta listopad 2010

2 Obsah Charakteristika politického a ústavního systému...2 Stranický systém a politické strany...3 Témata předvolební kampaně a výsledky voleb...5 Povolební vývoj...6 Zdroje...8 Charakteristika politického a ústavního systému Lotyšský ústavní systém stojí na ústavě přijaté parlamentem v roce Země se k tomuto dokumentu vrátila po obnovení nezávislosti v roce Vyjadřuje se tím především kontinuita s meziválečným samostatným státem. Během existence postkomunistického Lotyšska se text několikrát novelizoval. Prezidenta republiky volí Saeim (lotyšský parlament) na dobu čtyř let. Žádný prezident nesmí v úřadu strávit déle než osm po sobě následujících let. Prezidentem se stává ten, kdo získá hlasy absolutní většiny (minimálně 51) poslanců. Prezident zastupuje stát navenek, provádí rozhodnutí Saeimu týkající se zahraničních smluv. Může se účastnit zasedání vlády, v takovém případě zasedání předsedá a určuje projednávaná témata. Mezi jeho legislativní pravomoci patří právo legislativní iniciativy (čl. 47 a 65 Ústavy). Prezident může iniciovat rozpuštění parlamentu. V tom případě se pro návrh musí vyjádřit většina voličů. Jestliže se ovšem většina voličů vyjádří proti tomuto návrhu, je naopak prezident odvolán a na zbývající dobu jeho funkčního období se volí nový prezident. Jestliže se alespoň polovina poslanců vyjádří pro odvolání prezidenta, probíhá jednání o odvolání na uzavřené schůzi. Prezidenta může odvolat většina za účasti alespoň dvou třetin všech poslanců (čl. 51 Ústavy). Prezident není politicky odpovědný za svá rozhodnutí, k platnosti jeho rozhodnutí je vyžadována kontrasignace premiéra nebo člena vlády. Prezident může být stíhán pro spáchání trestného činu, pokud se na tom usnese většina z alespoň dvou třetin všech poslanců. Premiér a vláda drží ve svých rukou exekutivní moc. Premiéra navrhuje prezident, ostatní ministry premiér. Všichni ministři a premiér musejí získat důvěru Saeimu, a to absolutní většiny poslanců. Jestliže Saeim vyjádří nedůvěru premiérovi, končí celá vláda. Vláda je odpovědná za formulování všech oblastí politiky. Vláda funguje jako kolektivní orgán, o svých usneseních rozhoduje většinou hlasů, přítomna musí být nadpoloviční většina jejích členů. Sto poslanců tvoří jednokomorový parlament Saeim, který je nositelem zákonodárné moci v zemi. Parlament je usnášeníschopný, jestliže je přítomna alespoň jedna polovina jeho členů. Rozhoduje se absolutní většinou hlasů přítomných poslanců, pokud nestanoví ústava jinak např. mezinárodní smlouvy, které přenášejí část lotyšských rozhodovacích pravomocí na nadnárodní instituce, se schvalují dvoutřetinovou většinou z dvou třetin všech poslanců (čl. 68 Ústavy) 1. Parlament vytváří ze svých členů komise a výbory. Jejich náplň si určují poslanci sami. Parlament také rozhoduje o velikosti armády v době míru (čl. 67 Ústavy). 1 Podle tohoto článku se měl vstup Lotyššska do Evropské unie schvalovat v referendu. Jakékoli další změny ve vztahu Lotyšska a Evropské unie je rovněž třeba postoupit k referendu, pokud o to požádá alespoň polovina všech poslanců Saeimu. 2

3 Legislativní iniciativa náleží již zmiňovanému prezidentovi, vládě, parlamentní komisi, skupině pěti poslanců nebo skupině alespoň desetiny voličů (čl. 65 Ústavy). Pouze vláda však může předkládat návrh státního rozpočtu (čl. 66 Ústavy). Jestliže Saeim odmítne v prvním čtení návrh zákona projednávat, je takový návrh postoupen hlasování ve všelidovém hlasování. Pokud se tohoto referenda zúčastní alespoň desetina voličů a výsledek je pro schválení návrhu zákona, zákon vstoupí v platnost 2. Vyhlášení zákona náleží prezidentovi. Jestliže ovšem do deseti dnů od schválení zákona Saeimem požádá alespoň třetina poslanců prezidenta, aby tak nečinil, odkládá se vstup zákona v platnost o dva měsíce. V této lhůtě, pokud o to požádá alespoň desetina voličů, se zákon stane předmětem celonárodního referenda. Pokud o zákonu ovšem opakovaně hlasuje Saeim a pro zákon se vysloví tři čtvrtiny poslanců, zákon vstupuje v platnost (čl. 72 Ústavy). Prezident kromě suspenzívního veta má i možnost žádat do deseti dnů od schválení zákona od předsedy parlamentu revizi a vysvětlení zákona. Parlament nemusí zákon doplnit dle vůle prezidenta, v takovém případě prezident nesmí vznést námitky proti zákonu podruhé (čl. 71 Ústavy). Do parlamentu se volí poměrným volebním systémem. Pro parlamentní volby je země rozdělena do pěti volebních obvodů (při volbách do Evropského parlamentu země tvoří pouze jeden volební obvod). Do pěti volebních obvodů se rozděluje sto mandátů na základě počtu obyvatel. Pro přepočet hlasů na mandáty se používá Saint Laguëho volebního dělitele (řada celých lichých čísel počínající číslicí 1) 3. Od roku 1995 se uplatňuje 5% uzavírací klauzule na celostátní úrovni. Voliči můžou na kandidátních listinách jednotlivým kandidátům udělovat pozitivní i negativní preferenční hlas. 4 Volební účast je nepovinná, nicméně v roce 2006 v souvislosti s nízkou volební účastí při volbách do parlamentu uvažovala tehdejší prezidentka Vairu Vike-Freibergová o zavedení volební povinnosti 5. Tuto diskusi je třeba chápat v kontextu s poměrně vysokou účastí v parlamentních volbách v době předchozí. Od roku 2002 zákon limituje množství finančních prostředků vynaložených na předvolební kampaň. Politické strany financovaly svoje kampaně prostředky spřízněných podnikatelů, kteří si tak udržovali v politice vliv a lotyšská politika byla vnímána jako značně korupční prostředí 6. Stranický systém a politické strany Lotyšský stranický systém charakterizuje kromě tradičního socioekonomického štěpení společnosti i štěpení národnostní. Přítomnost ruské menšiny vedla ke vzniku pro-ruských 2 systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, 2008, str PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, 2008, str Viz též volební zákon. 5 PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str

4 politických stran 7. I některé lotyšské strany se vymezují vůči ruské menšině. Z toho důvodu se v lotyšském případě hovoří o pro-lotyšské pravici a pro-ruské levici 8. Stranický systém ještě není zcela stabilizován. Svědčí o tom mimo jiné i volební úspěch volebního bloku Jednota. Tento blok se v parlamentních volbách 2006 o přízeň voličů neucházel, vznikl až na jaře roku Vytváření volebních spojenectví stran pro jednotlivé parlamentní volby se dělo i v minulosti viz např. Lotyšská lidová fronta v roce 1998 a Strana nové doby v roce Neúspěch ve volbách často znamená zánik strany případně sloučení s nějakou méně úspěšnou politickou stranou 9. Pro lotyšský stranický systém je tedy charakteristická přítomnost značného počtu volebních aliancí. Jejich existenci řešila úprava volebního zákona pro volby v roce 1998, která možnost volebních koalicí zakazovala. Volební koalice se brzy po svém zvolení rozpadly, čímž docházelo k fragmentaci parlamentu. Před volbami v roce 2002 však byla tato úprava zrušena. 10 Dalším typickým rysem lotyšského politického systému je volební vítězství strany, jež vznikla těsně před volbami 11. Co se týká jednotlivých prvků (politických stran), je stranický systém značně proměnlivý. Následující část práce se věnuje popisu významných politických stran a volebních aliancí, které uspěly v parlamentních volbách v říjnu Vítězem voleb se stal volební blok Jednota (Vienotiba, V). Blok vznikl na jaře roku 2010 spojením tří politických stran Strany nové doby (Jaunais Laiks, JL; v Evropském parlamentu její zástupci zasedají ve frakci EPP), jejímž předsedou je dosavadní premiér Valdis Dombrovskis, Občanské unie (Pilsonieska Savieniba, PS) a Společnosti pro jinou politiku (Sadierdriba Citai Politikai, SCP). Dvě posledně zmiňované politické strany vznikly v roce 2008, takže se předchozích parlamentních voleb neúčastnily. Občanská unie nicméně v roce 2009 získala zastoupení v EP, kde její zástupci zasedají ve skupině EPP. Spojením tří stran převzal nový politický subjekt část politiky svých předchůdkyň. Blok se profiluje jako pravicové politické uskupení; v hodnotové rovině se kloní ke konzervatismu, v ekonomické rovině během volební kampaně blok zdůrazňoval nutnost pokračování započatých ekonomických reforem směřujících ke stabilizaci veřejných rozpočtů. Kromě stabilizačních opatření Jednota ve svém programu klade důraz na potírání korupce ostatně již Strana nové doby s tímto tématem v roce 2002 vstupovala do politiky 12. Na levé straně politického spektra je nejsilnějším volebním uskupením Centrum shody (Saskanas Centrs, SC; předsedou Jánis Urbanovičs). Toto uskupení se skládá ze Sociálnědemokratické strany shody (Socialdemokratiska Partija Saskanas, SDPS) a 7 Rusky mluvící obyvatelstvo tvoří kolem 35 % populace. Aktivní volební právo je přiznáno podle volebního zákona všem lotyšským občanům. Podle zákona o občanství lotyšského občanství požívá pouze ten, kdo byl občanem lotyšského státu před 17. červnem 1940 (tedy před útokem Sovětského svazu na Pobaltí), a jehož potomci požádali o přiznání občanství v 90. letech. Občan zároveň není ten, kdo po 4. květnu 1990 požádal o přiznání cizí státní příslušnosti. Jedná se de facto o státní příslušníky někdejšího Sovětského svazu žijící na území Lotyšska, především o obyvatele ruské národnosti. Proces naturalizace, tedy přiznání lotyšského občanství, je podmíněn mimo jiné zkouškou z lotyšské historie, včetně okupace Sovětským svazem v letech Z pasivního volebního práva jsou vyloučeni bývalí příslušnicí sovětských tajných a bezpečnostních služeb, členové komunistických stran (lotyšské a sovětské), členové dělnických internacionál a ostatních organizací práce. 8 Srov. PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/ K tomu viz blíže HRICOVÁ, H.: Lotyšsko: Na pomezí Baltu, Evropy a Ruska. In: Cabada, L. (ed.). Komparace politických systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, 2008, str PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str K tomu viz PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006. str PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str

5 Lotyšské socialistické strany (Latvijas Socialistiska Partija, LSP), které se do Centra spojily v roce Lotyšská socialistická strana je jediná nástupnická organizace někdejší Komunistické strany Lotyšska (LSP se stále hlásí k marxismu) 13 v současné době přítomna v parlamentu. Blok reprezentuje spíše ruské voliče, a proto se programově hlásí k větší spolupráci Lotyšů a Rusů. Centrum dále kritizuje princip udělování občanství pouze osobám lotyšské národnosti, prosazuje výuku ruského jazyka na školách. Ve své předvolební kampani se Centrum shody snažilo voličům nabídnout mnohem mírnější přístup k reformám a snížení dopadů hospodářské krize na obyvatelstvo. Unie Zelených a Zemědělců (Zalo un Zemnieku Savieniba, ZZS) představuje minulou i současnou vládní stranu. Unie sama o sobě vznikla před volbami v roce 2002 spojením dvou menších politických subjektů Lotyšského svazu zemědělců a Lotyšské strany zelených. V současnosti se strana zaměřuje především na venkovské voliče, zároveň se v programu objevují environmentální programové body a hodnoty. Lotyšská strana zelených v minulosti též hrála na nacionalistickou protiruskou strunu 14 ; strana je označována za nejpravicovější zelenou stranu v Evropě 15. Obecně lze říct, že strana představuje konzervativní agrárně-nacionalistické uskupení. Předsedou Unie je Augusts Brigmanis. Národní aliance (Nacionala Apvieniba, NA) se nachází na pravém okraji stranického spektra. Vznikla spojením krajně pravicových politických subjektů (nejsilnějším subjektem a i v minulých volbách úspěšným v této alianci je strana Za vlast a svobodu/lotyšská národní konzervativní strana (TB/LNNK); druhý subjekt se jmenuje Všichni pro Lotyšsko). Strana se staví na pozice protiruské a protikomunistické 16. V ekonomických otázkách se hlásí spíše k intervenčnímu a regulatornímu přístupu státu. Aliance postupně ztrácí na voličské podpoře, zdůrazňování problémů s národnostními menšinami a tvrdé podmínky pro získání občanství už pro lotyšské voliče nejsou natolik zásadní, jako tomu bylo na počátku 90. let 20. století. 17 Volební aliance Za dobré Lotyšsko (Par Labu Latviju, PLL) vznikla před volbami v roce 2010 spojením středových subjektů, které ztrácely svou voličskou podporu. Lidová strana (Tautas Partija, TP; zasedající v EPP), nejsilnější subjekt této aliance, vznikla před volbami v roce Strana též vyhrála poslední volby v roce Strana klade důraz na tradiční hodnoty a rodinu; je jí nicméně přisuzována i jistá dávka populismu 18. Partnerem v alianci je blok Lotyšské první strany a Lotyšské cesty (LPP/LC). Bloku LPP/LC setrvale klesají preference. Kromě otázek sociální soudržnosti přináší blok do politiky i témata náboženství LPP reprezentuje klerikální kruhy lotyšské společnosti. Témata předvolební kampaně a výsledky voleb Předchozí volby v roce 2006 vyhrála Lidová strana (TP) v čele s premiérem Aigarsem Kalvitisem. Koalice se skládala především z pravicových stran TP, ZZS, LPP a TB/LNNK. Vláda se zaměřila na reformní kroky; přítomnost nacionalistické TB/LNNK byla vnímána 13 systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, 2008, str PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, 2008, str systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, 2008, str Klesajícím významem krajně pravicových uskupení v Lotyšsku se zabývá PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str

6 jako překážka nadstandardních vztahů se sousední Ruskou federací 19. Premiér Kalvitis byl v prosinci roku 2007 nahrazen Ivarsem Godmanisem. Pravicová koalice ovšem nezvládla prohlubující se ekonomickou krizi, a tak premiér Godmanis podal demisi své vlády v únoru Následnou koalici, která se vyznačovala identickým formátem, vedl až do letošních voleb Valdis Dombrovskis. Lotyšsko čelilo v roce 2009 hrozbě státního bankrotu, krachu se povedlo předejít pouze za pomoci zahraničních půjček (zejména od členských zemí EU), úsporami v rozpočtu a zahájením reforem. Vzhledem k těmto okolnostem se hlavním předvolebním tématem těchto voleb staly finanční a ekonomické otázky. Zatímco pravicová vláda premiéra Dombrovskise zdůrazňovala nutnost v pokračování reforem, levicové Centrum shody požadovalo revizi smluv s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem, 21 které garantují ozdravení veřejných financí Lotyšska (Lotyšsku půjčily 7,5 mld. eur). Vítězství dosavadního premiéra Dombrovskise přivítaly mnohé mezinárodní a finanční organizace jako garanci pokračování nastartovaných ekonomických reforem v zemi 22. Na příští rok požadují věřitelé dosažení cíle maximálního deficitu státního rozpočtu ve výši 6 % HDP; to s sebou podle mezinárodních pozorovatelů ponese nutnost rychlého sestavení vlády (do začátku listopadu 2010), pokračování výdajových škrtů a nejspíše i zvyšování daní 23. Výsledky parlamentních voleb, říjen 2010 Strana/koalice Podíl hlasů (v %) Počet křesel V 31,2 33 SC 26,2 29 ZZS 19,7 22 NA 7,7 8 PLL 7,7 8 ostatní 7,5 0 Volební účast 63,12 % Zdroj: Ústřední volební komise (CVK), URL: Volební účast činila 63,12 %. Povolební vývoj Již před volbami se Valdis Dombrovskis nechal slyšet, že preferovaný je vládní projekt ve formátu stávající koalice, tedy V (složená z JL, PS a SCP), ZZS a NA (TB/LNNK, Všichni pro Lotyšsko). Koalice by v takovém případě disponovala 63 křesly v parlamentu, což by bohatě stačilo k většinovému vládnutí. Všeobecně se výsledky interpretují jako vyjádření 19 PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str NEW YORK TIMES: Latvia s government collapses. URL: [ ]. 21 BBC NEWS: Latvia s ruling centre-right coalition wins elections. URL: [ ]. 22 EARTHTIMES.ORG: Latvian election result reassures markets.. URL: [ ] 23 THE ECONOMIST: Latvia s election: Guts and Glory. URL: [ ]. 6

7 vůle voličů k pokračování reformních aktivit. Pro pokračování dosavadní vládní koalice se vyjádřil i prezident Valdis Zatlers 24. Ultranacionalistická NA byla k účasti na vládním projektu přizvána pod podmínkou, že se zřekne prosazování repatriace (tedy odsunu etnických Rusů z Lotyšska) a obecně problematizace etnických otázek v baltském prostoru 25. Tato dohoda se nicméně vztahovala pouze na účast v koalici, tedy i požadavky strany na koaliční vládní program. Předseda NA Raivis Dzintars prohlásil, že i nadále tyto otázky zůstávají prioritní pro stranu a že na nich bude dále pracovat. Podle původního záměru měla být s Národní aliancí podepsána samostatná koaliční dohoda. Dombrovského blok Jednota připravoval po vítězných volbách rozhovory s nejsilnějším levicovým subjektem, Centrem shody. Rozhovory směřovaly k tomu, aby se nalezl způsob možné spolupráce mezi opozičním a vládním táborem, včetně možné přímé účasti Centra shody ve vznikající vládě 26. Jednota si od toho slibovala širší podporu pro svoje reformní kroky. Během koaličních rozhovorů nicméně Dombrovskis stanovil pro SC takové podmínky, na které Centrum nemohlo kvůli svému programu přistoupit. Jednalo se především o uznání označení období let za sovětskou okupaci a uznání lotyštiny jako jediného úředního jazyka 27. Původní záměr zněl sestavit vládu do 2. listopadu roku Na konci října se ovšem změnil předpokládaný formát koalice. Jedna z menších stran tvořících Jednotu SCP odmítla s ultranacionalisty zasednout v jedné vládě, a tak se Národní aliance vládní koalice neúčastní. Koalice ve formátu V a ZZS s počtem 55 poslanců v parlamentu 28 získala 3. listopadu 2010 důvěru parlamentu, premiérem se stal Valdis Dombrovskis IHNED.CZ: Volby v Lotyšsku. Koalice premiéra Dumbrovskise zvítězila. URL: [ ]. 25 BRANDON SUN: Latvia s ruling centre-right coalition agrees on new govt, including ultra-nationalists. URL: [ ]. 26 BALTICTIMES.COM: Voters elect to stay the course. URL: [ ]. 27 CENTRE FOR EASTERN STUDIES: Latvia: Harmony Centre is an unwelcome coalition partner. URL: [ ]. 28 BALTICTIMES.COM: ZZS agrees to ministry division, new cabinet takes shape. URL: [ ]. 29 THE ECONOMISTS.COM. Latvia s new government: And for my next trick URL: [ ]. 7

8 Zdroje Ústava Lotyšské republiky. Anglický překlad dostupný z WWW: Volební zákon Lotyšské republiky. Anglický překlad dostupný z WWW: HRICOVÁ, H.: Lotyšsko: Na pomezí Baltu, Evropy a Ruska. In: Cabada, L. (ed.). Komparace politických systémů. Nové demokracie střední a východní Evropy. Praha: Oeconomica, 2008, str PACVOŇ, R.: Lotyšské parlamentní volby 2006: Tentokrát jinak? Politologická revue. 1/2006, str Zpravodajské portály. Webové portály politických stran. 8