Výzkum kontaktů češtiny a slovenštiny v poválečném období

Transkript

1 236 Jiří ZEMAN Abstrakt Příspěvek se zabývá hlavními tématy, jimž se čeští a slovenští lingvisté věnovali v poválečném výzkumu kontaktů češtiny a slovenštiny. Sleduje teoretická východiska výzkumu a postupnou proměnu užité metodologie. Charakterizuje hlavní mezníky vývoje a připomíná základní díla, která toto téma zpracovávají. Klíčová slova čeština, slovenština, jazykový kontakt, jazyková situace, bilingvismus. Kontakt Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, Rokitanského 62, Hradec Králové, Česká republika jiri.zeman@uhk.cz Příspěvek vznikl s podporou Grantove agentury České republiky v rámci projektu č. P406/11/ Úvod Vztah češtiny a slovenštiny sice nepatří mezi centrální badatelská témata Daniely Slančové, přesto v její bibliografii najdeme řadu položek, v nichž se tímto tématem zabývá. Jednu z prvních tvoří recenze české knihy Čeština za školou, vyvrcholením pak je spolupráce na synchronní komparaci obou jazyků (Sokolová Musilová Slančová, 2005). Řada dalších studií i knižních prací dokumentuje, že se D. Slančová v stylisticky a komunikačně orientovaném výzkumu inspirovala výsledky českých lingvistů. V příspěvku se zaměřím na přehled hlavních témat, na něž se soustředil výzkum vztahu češtiny a slovenštiny v poválečném období, zejména v období 60. až 80. let. 1.1 Vztah obou jazyků jako dílčí problematika širšího tématu, které bylo spojeno se vztahem českého a slovenského etnika a jejich kulturami, byl zkoumán z pohledu sociologického, historického, etnografického, demografického, literárněvědného i politického. Lingvistické studie a články se zabývaly komplexními i dílčími jazykovými a komunikačními jevy tohoto složitého fenoménu. 1.2 Kvalita komparačního studia byla závislá také na vymezení a postupném vyprofilování pojmů současný a spisovný jazyk a zpracování češtiny a slovenštiny v základních příručkách (gramatiky, slovníky).

2 Registre jazyka a jazykovedy Při výzkumu vztahů obou jazyků je potřebné rozlišit dvě záležitosti: a) výsledek kontaktu obou etnik a jeho odraz ve vzájemné interakci (záležitost převážné části populace obou etnik a jejich prožívání jevů), b) vědecký (lingvistický) zájem o jazykové otázky kontaktu (záležitost odborníků, mj. lingvistů); byl ovlivněn zejména dobovou metodologií, politickými omezeními apod. Tyto dva přístupy se nemusí shodovat. Tak např. v 50. a 60. letech 20. století byl velký zájem orientován na lingvistické problémy terminologie (jazykového systému), tj. téma, které se týkalo jen menší části obyvatel tehdejšího Československa. Na druhé straně fungování češtiny a slovenštiny při komunikaci ve vojenském prostředí, která zasáhla téměř celou mužskou populaci, v té době z politických důvodů lingvisticky zkoumáno nebylo a první příspěvky se objevily až na sklonku 70. let. 2 Období 40. a 50. let Po druhé světové válce v 40. a 50. letech byla vztahům obou jazyků českými a slovenskými lingvisty věnována malá pozornost. 2.1 Šlo většinou jen o ojedinělé články zaměřené na komparaci systémových jevů, zejména na vybraná lexikologická a lexikografická témata. Příspěvky odrážely potřeby komunikační praxe, proto byly orientovány na koordinaci terminologie, částečně na problémy jazykové kultury. Zcela chyběly programové a metodologické studie. 2.2 Lingvisté se vyjadřovali i k některým problémům dobově chápané jazykové politiky. Řešili hlavně právní vztah obou jazyků zakotvený v ústavě. Příspěvky publikované více v politických než lingvistických časopisech zasazovaly problematiku vztahu češtiny a slovenštiny do širší koncepce marxisticky chápaného vztahu dvou národů. Několik statí se zabývalo diachronními tématy vztahu obou jazyků. Šlo hlavně o funkci češtiny jako kulturního jazyka na Slovensku, její vztah k slovenským nářečím a o úlohu spisovné češtiny při formování slovenského národa. Zároveň autoři poukázali na neudržitelnost představy československého národa a jazykové jednoty z dřívějších období. 2.3 Roku 1953 byl zaveden předmět Slovenský jazyk do studijních oborů bohemistiky na českých vysokých školách a Český jazyk do studijních oborů slovakistiky na slovenských vysokých školách. Jejich cílem bylo vést studenty k poznání systému a fungování blízce příbuzného jazyka na základě konfrontačně pojatého přístupu. Zároveň měl podpořit teoretické a obecně lingvistické poznání jazyka. Záhy se podařilo za spolupráce českých a slovenských lingvistů vypracovat učebnici (Bělič a kol., 1957), která byla dlouho jediným soustavnějším konfrontačním popisem gramatiky češtiny a slovenštiny.

3 238 3 Období 60. let Od počátku 60. let se vztahu češtiny a slovenštiny začala věnovat zvýšená pozornost. Několik desítek rozsáhlejších studií i drobnějších článků bylo publikováno převážně v lingvistických časopisech a konferenčních sbornících. Objevují se programové stati, které zdůrazňují potřebu systematického a koordinovaného výzkumu vztahů češtiny a slovenštiny a řeší metodologické problémy; několik příspěvků zasazuje téma do širšího slavistického kontextu konfrontačního studia jazyků. 3.1 Také v 60. letech byla těžištěm komparace systémových jevů. V centru zájmu byla opět srovnávací lexikologie. Lexikografické výzkumy vyústily v první slovensko-české slovníky orientované na diferenční slovní zásobu. Výsledky komparačního studia vedly k začátku prací na velkém česko-slovenském slovníku. Vznikají programové články zaměřené na koncepci slovníku i na některé obecné lexikografické problémy (výběr slovní zásoby, vymezení slovního ekvivalentu, stylové hodnocení slov aj.). Po ustavení Československé ústřední terminologické komise (1961) pokračovala diskuse o zásadách koordinace české a slovenské terminologie z hlediska teorie a praxe. Šlo hlavně o snahu sjednotit názvosloví v zákonech, názvoslovných normách a některých vědních oborech. Kladně bylo hodnoceno a jako příklad sloužilo sjednocování vojenské terminologie. Na teoretické problémy vytváření a fungování odborného názvosloví byl orientován celostátní Československý terminologický časopis ( ). Konfrontaci systémů dalších jazykových rovin byla věnována pozornost jen ojediněle: několik příspěvků hlavně slovenských bylo zaměřeno na problémy slovotvorby. 3.2 Od přelomu 50. a 60. let přinesl řadu podnětů pro srovnávací studium obou jazyků zájem o jazykový rozbor, jazykovou charakteristiku a jazykovou kritiku překladů uměleckých textů (prózy, poezie) ze slovenštiny do češtiny a naopak; počet překladů v poválečném období výrazně vzrostl. Teoreticky orientované studie analyzovaly některé obecné problémy, které přináší překlad z blízce příbuzného jazyka (odlišné tradice jazykové kultury, puristické tlaky na spisovné variety, fungování slovakismů v českých přeložených textech aj.). Prakticky orientované příspěvky poukazovaly vedle absence základních konfrontačních příruček na dílčí jevy, které působí překladatelům problémy. Šlo o jevy lexikální (slovní ekvivalenty), gramatické i syntaktické (přechodníky, infinitivní vazby, slovesné vazby, slovosled). 3.3 Od počátku 60. let se do centra pozornosti začaly dostávat otázky jazykové politiky na území Československé republiky se zaměřením na vztah češtiny a slovenštiny a jejich fungování ve společném státě. Počátky tohoto směru představují některé příspěvky přednesené na konferencích v Liblicích (1960) a v Bratislavě (1962). Výsledky, k nimž se na nich dospělo, byly později kritizovány a některé závěry nebyly obecně přijímány (program sbližování obou jazyků, který byl důsledkem centralistické národnostní a jazykové politiky). Byly zde však položeny základy

4 Registre jazyka a jazykovedy 239 dobového pojetí úloh jazykovědné politiky (činnost jazykovědců orientovaná na usměrňování spisovného jazyka podle požadavků jazykové politiky), jež bylo odlišné v českém prostředí a na Slovensku, a jejího vztahu k jazykové politice (záležitost politiků). 3.4 Několik příspěvků bylo zaměřeno na vztahy obou jazyků z diachronního pohledu. Tematicky byly orientovány zejména na odraz těchto vztahů v středověkých písemných památkách, na lexikální bohemismy v předspisovném období a na podíl češtiny při formování Bernolákovy varianty slovenštiny. 4 Období 70. a 80. let Tematicky výzkum vztahu obou jazyků navazuje na předchozí etapy, využívá však moderní přístupy: postupně se v něm odráží pragmatický obrat přelomu 60. a 70. let. Začíná se využívat metodologie teorie komunikace a sociolingvistiky. Výzkum vztahů obou jazyků začal být koordinovaný a výsledky byly publikovány ve formě teoretických statí i materiálových článků hlavně ve sbornících Slavica Pragensia (svazky 18, 25 a 30) i jinde. 4.1 Na předchozí období navázala komparace systémových jevů Rozvoj zaznamenala srovnávací lexikologie a lexikografie. Mohly se opřít o moderní lexikografická díla zpracovávající slovní zásobu současné spisovné češtiny a slovenštiny. Práce vyústily v jednosvazkový dvojjazyčný česko-slovenský slovník středního rozsahu (Horák a kol., 1979). Dvojjazyčný slovensko-český slovník vypracován nebyl a nadále byly užívány slovníky z 60. let Pokračovalo konfrontační studium dalších rovin jazyka. Vedle slovotvorby, kterou lingvisté zkoumali už v 60. letech, začala systematičtější komparace české a slovenské deklinace a konjugace, srovnáváno bylo fungování neohebných slovních druhů. Objevily se studie zabývající srovnáváním zvukové roviny jazyka, ortoepie (vymezení ortoepické normy) a také morfonologie. Od 80. let se začala rozvíjet konfrontační stylistika. Stylistických témat se sice dotkly studie o jazykové situaci a jazykové stránce překladů, nyní dochází k porovnávání funkčních stylů. Konfrontační gramatika obou jazyků vypracována nebyla. Výsledky byly využity v kapitole Krátka gramatika českého jazyka so zacielením na diferenčné javy češtiny a slovenčiny česko-slovenského slovníku (Horák a kol., 1979, s ). 4.2 Od počátku 70. let 20. století se badatelský zájem přesunul na některé aspekty fungování obou jazyků Změna přístupu byla patrná na sympoziu k 30. výročí Slovenského národního povstání (1974); přednesené referáty byly publikovány ve sborníku Slavica Pragensia 17 (Rzounek (ed.), 1977). Do centra pozornosti se v návaznosti na kontaktovou lingvistiku dostaly přímé i nepřímé jazykové kontakty obou jazyků a jejich uživatelů. Aplikace metodologie kontaktové lingvistiky na československé prostředí vedla v návaznosti na variační sociolingvistiku k propracování pojetí

5 240 kontaktové varianty a jejího hodnocení. Lingvistika se soustředila mj. na začlenění kontaktových variant do spisovného jazyka a jejich fungování ve vybraných komunikačních sférách Pozornost byla věnována také jazykové situaci v Československu. Do konfrontačního studia obou jazyků se dostala v souvislosti s teorií překladu na počátku 60. let. Její koncept byl dále propracován a aplikován zejména v souvislosti s teorií spisovného jazyka (A. Jedlička, V. Budovičová). Zkoumány byly ty rysy jazykové situace, které určovaly vzájemný vztah češtiny a slovenštiny v tehdejší společenské situaci. V souvislosti s tím se výzkum zaměřil na chování uživatelů obou jazyků v každodenní komunikaci. Jazyková situace byla označována jako specifický typ diglosie, později byl přijímán model V. Budovičové, která kontaktovou situaci popsala jako částečně stylově omezený bilingvismus (semikomunikace) Pozornost byla orientována také na komunikační situace a na fungování obou jazyků ve vybraných komunikačních sférách, zejména v mediální, edukační a vojenské. První výsledky mapující důsledky kontaktu obou jazyků v individuálních promluvách Slováků žijících v českém jazykovém prostředí přinesly studie, které vznikly jako součást výzkumu mluvených projevů. Studie mapovaly také jazykovou úroveň Slováků žijících v českém jazykovém prostředí Tematickou pestrost výzkumu v 70. letech prezentuje svazek Slavica Pragensia 25 (Budovičová (ed.), 1985), který byl věnován IX. mezinárodnímu sjezdu slavistů (1983). Dvacet příspěvku první části svazku vzniklo jako konkrétní výsledek státního badatelského úkolu zaměřeného na konfrontační studium češtiny a slovenštiny z různých aspektů. Studie se zabývaly obecnými problémy konfrontace obou jazyků, srovnávací gramatikou, lexikologií, také frazeologií a stylistikou, a to ze synchronního i diachronního pohledu Od 70. let se do popředí dostaly i didaktické aspekty vztahu obou jazyků. Příspěvky se kriticky stavěly k poučení o blízce příbuzném jazyce v učebnicích pro základní a střední školy, ale také k přípravě učitelů na čtení a vysvětlování textů v opačném jazyce. Další příspěvky přinášely praktické zkušenosti s prací se slovenskými a českými texty a jejich podílem na výchově k pasivnímu bilingvismu, ale také při formování světonázoru žáků a studentů 4.3 Od poloviny 80. let se při výzkumu vztahu češtiny a slovenštiny začínají výrazněji uplatňovat sociolingvistické metody. Téma bylo zařazeno i do přehledové publikace české sociolingvistiky (srov. Chloupek Nekvapil (eds.), 1987) Odraz sociolingvistických metod při výzkumu vztahů mezi oběma jazyky byl patrný zejména na štiřínské konferenci o česko-slovenských jazykových vztazích (1984). Přednesené referáty byly publikovány v sborníku Slavica Pragensia 30 (Budovičová (ed.), 1989). Je tematicky rozdělen do čtyř částí. První se zabývá obecnými otázkami česko-slovenských jazykových vztahů, zejména jejich dynamiky, vztahy z hlediska jazykové politiky a jazykové kultury. Druhá část prezentuje

6 Registre jazyka a jazykovedy 241 konfrontační studium obou jazyků. Vedle již zkoumaných rovin jazyka se objevují příspěvky zkoumající také prozódii a onomastiku. Třetí část představuje sociolingvistické přístupy v konfrontační stylistice a v teorii překladu. Čtvrtá část pak rozebírá didakticko-metodologické otázky vyučování češtině a slovenštině jako druhého jazyka v rámci mateřského jazyka. Mapuje současný stav na všech stupních škol Materiálově cenné jsou zejména práce zaměřující se na jazykovou situaci a verbální chování populace v etnicky smíšených regionech. I když jejich základ tvoří sociologické výzkumy, řadu podnětů přineslo také moderní dialektologické bádání. 5 Závěr Krátký přehled výzkumu vztahu češtiny a slovenštiny v druhé polovině 20. století se dotkl pouze frekventovaných témat. Ukázal, že byl vždy výrazně ovlivněn dvěma obecnými faktory: (a) dobovou metodologií, (b) vztahem jazykové a jazykovědné politiky (jejich konvergencí a divergencí). Zejména na sociolingvistický a komunikační přístup navázal výzkum kontaktů obou jazyků po rozpadu Československa (viz Zeman, 2007). Seznam bibliografických odkazů: BĚLIČ, J. a kol.: Slovenština. [Slovak Language.] Praha: Státní pedagogické nakladatelství s. BUDOVIČOVÁ, V. (ed.): Slavica Pragensia 25. Praha: Karlova univerzita s. BUDOVIČOVÁ, V. (ed.): Slavica Pragensia 30. Praha: Karlova univerzita s. HORÁK, G. a kol.: Česko-slovenský slovník. [Czech-Slovak Dictionary.] Bratislava: Veda s. CHLOUPEK, J. NEKVAPIL, J. (eds.): Reader in Czech Sociolinguistics. Amsterdam Philadelphia: John Benjamins s. RZOUNEK, V. (ed.): Slavica Pragensia 18. Praha: Karlova univerzita s. SOKOLOVÁ, M. MUSILOVÁ, K. SLANČOVÁ, D.: Slovenčina a čeština. [Slovak and Czech Languages.] Bratislava: Univerzita Komenského s. ZEMAN, J.: K výzkumu vztahu češtiny a slovenštiny. [On Research of Czech and Slovak contacts.] In: Jazykovědné aktuality, 2007, roč. 44, zvláštní monotématické číslo, s Resumé Research into Czech and Slovak contacts during the post-war period The article deals with the main topics targeted by Czech and Slovak linguists in post-war research into Czech and Slovak contacts. The theoretical starting points of the research are monitored along with the gradual transformation of methodology used. The article characterises the major milestones in terms of development and lists the key works dealing with this topic. The comparison of system effects was a central focus right up until

7 242 the end of the 1950s. Starting from the 1960s, linguists began focusing on the questions of language politics in Czechoslovakia placing an emphasis on the relationship between the closely linked languages. From the mid 1980s, experts began applying sociolinguistic methods in their research. The research showed that the choice of topics was affected by two factors: (a) the methodology at that time; (b) the relationship between language policy as determined by policy makers and language policy as determined by linguists (their divergence and convergence). Research into contact between Czech and Slovak after the division of Czechoslovakia continued to utilize earlier sociolinguistic and communicative approaches.