KERAMICKÁ PRODUKCE ZE STŘEDOVĚKÉHO SÍDLIŠTĚ TELČ STAROMĚSTSKÝ RYBNÍK SE ZAMĚŘENÍM NA TECHNOLOGII

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Bc. Lenka Běhounková KERAMICKÁ PRODUKCE ZE STŘEDOVĚKÉHO SÍDLIŠTĚ TELČ STAROMĚSTSKÝ RYBNÍK SE ZAMĚŘENÍM NA TECHNOLOGII VÝROBY NÁDOBY Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Prof. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D. Brno

2 PŘEDMLUVA Turn, turn, my wheel? Turn round and round Without a pause, without a sound: So spins the flying world away! This clay, well mixed with marl and sand, Follows the motion of my hand; Far some must follow, and some command, Though all are made of clay!.. Turn, turn, my wheel! All things must change To something new, to something strange; Nothing that is can pause or stay; The moon will wax, the moon will wane, The mist and cloud will turn to rain, The rain to mist and cloud again, To-morrow be to-day. Toto je úryvek z básně amerického básníka a překladatele Henryho Wadswortha Longfellow, na který jsem narazila jen náhodou, ale který mě o to víc uchvátil (dostupné z Umění, zejména keramika, mě provází životem už od dětství a ráda bych proto v této práci navázala na svoje osobní zkušenosti s výrobou keramiky. Zkušenosti, které jsem získala už na Základní umělecké škole v Třebíči, ale hlavně během středoškolského studia na Uměleckoprůmyslové škole ve Velkých Opatovicích se zaměřením právě na uměleckořemeslné zpracování keramiky. 7

3 Prohlašuji, že jsem seminární práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. 8

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Prof. Mgr. Jiřímu Macháčkovi, Ph.D. za vedení práce, rady, připomínky a nápady. Dále bych ráda poděkovala Muzeu Vysočiny Jihlava, zejména Mgr. Davidu Zimolovi, za zpřístupnění keramického materiálu i dokumentace a ochotu při spolupráci. Mgr. Janě Petrákové děkuji za jazykovou korekturu. Největší dík patří mé rodině a mému příteli. Rodině za to, že mi studium umožnila a po celou dobu mi byla oporou a příteli za to, že si vždy věděl rady ve slabých chvilkách a nikdy neztratil víru ve mě. 9

5 OBSAH 1. Úvod Teoretické otázky spojené se studiem technik výroby Otázka terminologie Techniky výroby keramických nádob Vymačkávání Spojování plátů Tvarování do formy Vytahování Stáčení z válečků Stáčení na kruhu Vytáčení na kruhu Stopy výroby na keramice Výrobní stopy primárních technik Stopy po technice vymačkávání Na dně nádob Na těle nádob Stopy po technice stavění z plátů Stopy po technice tvarování do formy Stopy po technice vytahování Stopy po technice stáčení z válečků Na dně nádob Na těle nádob Stáčení na kruhu Stopy po technice vytáčení Na dně nádob Na těle Další stopy spojené s primárními výrobními technikami Problematika archeologického studia výrobních technik Exkurz k hrnčířským kruhům Fenomén značek na dně nádob a podsýpky Válečková technika a obtáčení Interpretace stop projevujících se na keramice

6 3. Sociální aspekty výroby keramiky Řemeslná specializace Standardizace Rukopis jedince Středověká keramika na Českomoravské vrchovině Keramika 12. až 1. poloviny 13. st Keramika druhé poloviny 13. století a počátku 14. století Keramika 14. až 15. století Vnější vlivy na keramice Telč Přírodní poměry Dějiny osídlení Telčska Středověká a novověká historie města Archeologické výzkumy v Telči a jejím okolí Výzkum Staroměstského rybníka Výzkumná plocha II Nálezy keramiky Nálezy mincí Metodika výzkumu Laboratorní zpracování Zpracování a vyhodnocení keramiky Deskripční systém Vyhodnocení staroměstské keramiky Transformační procesy Keramické třídy Prostorové rozložení keramických skupin Keramická skupina 1 písčitá redukční keramika Keramická skupina 2 slídnatá keramika Keramická skupina 3 oxidačně pálená keramika Keramická skupina 4 jemná tuhová keramika Keramická skupina 5 hrubá tuhová keramika Keramická skupina 6 tuhová keramika se slídou

7 Keramická skupina 7 jemnozrnná keramika bez příměsí Tvarosloví Druh nádob Tvary den, hrdel a okrajů Výzdoba Značky na dnech Technologie Syntéza statisticky hodnotnějších objektů Interpretace získaných dat Shrnutí Literatura a další zdroje Literatura Prameny Online zdroje Další zdroje Seznam obrázků, tabulek a grafů Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam grafů Přílohy Seznam příloh

8 1. ÚVOD Studiu technologií výroby keramiky nebyla v české a slovenské archeologii věnována přílišná pozornost. Práce zabývající se podrobněji technikami výroby nádob se pro naše území začaly objevovat až v 70. a 80. letech 20. století, a to zejména pro pravěkou, nebo naopak novověkou (obzvláště lidovou), keramiku. Pak toto téma ustrnulo a znovu se do popředí zájmu dostalo až v novém tisíciletí. Zkoumání technologií výroby nádob může přinést důležité poznatky nejen o samotných výrobních postupech, ale také o socioekonomických strukturách a dalších aspektech středověkého života a možnosti charakterizovat produkci určitých oblastí. V práci se budou protínat dva různé pohledy na keramiku a její výrobu. Prvním je pohled teoreticko-archeologický (příp. etnografický), druhým pohled praktický z hlediska vlastního hrnčířství. Archeologové pracují s historickou keramikou už dlouhá staletí, přesto ale jen málokterý má osobní zkušenosti s vlastní výrobou keramiky. Keramická hmota a její chování během procesu výroby má své zákonitosti, které archeologové ze svého teoretického pohledu nevědomky přehlížejí a uvádí tak do svého bádání některé nepřesnosti. Třebaže existuje množství odborné literatury o technologii keramiky a množství etnografické literatury, stále se jedná pouze o popisy určitých zákonitostí, postupů a procesů. Pokud však známe chování keramiky z autopsie, dokážeme jí lépe porozumět. Ráda bych v této práci na své osobní zkušenosti 1 s hrnčířstvím navázala a pokusila se archeologické studium keramiky a její výroby posunout dále. Keramika ze Staroměstského rybníka v Telči skýtá pro studium výrobní technologie příhodné podmínky. Materiál pochází z výzkumu rozlehlého sídliště ze 13. století, který probíhal v nedávné době a veškeré situace a nálezy jsou tak dobře dokumentovány. Na keramice se ve velké míře objevují čerstvé lomy, které jsou pro makroskopické studium zásadní. Další, velmi cennou skutečností je, že kromě keramiky domácí tradice, se zde objevují také prvky tzv. kolonizační keramiky a můžeme tak sledovat rozdílné rysy, které se objevují s příchodem nového lidu a nových technologií. 1 První zkušenosti jsem získala během studia na Lidové škole umění v Třebíči. Následně jsem pokračovala čtyřletým maturitním studiem na Střední škole uměleckoprůmyslové a technické ve Velkých Opatovicích (SŠUPT). Studijní obor se zaměřoval na umělecko-řemeslné zpracování keramiky. Můj zájem se soustředil především na řemeslné hledisko. 13

9 Primárně je práce zaměřena na keramiku nalezenou na dně Staroměstského rybníka, považuji ovšem za důležité zmínit se stručně také o Telči samotné. Součástí jsou proto kapitoly pojednávající o přírodních podmínkách, dějinách osídlení Telečska a opomenuty nezůstanou ani další archeologické výzkumy na území města. Úvodem je ještě nutné uvést, že z důvodu obrovského množství získaných keramických fragmentů (v obecné rovině tisíce), byla pro účely této práce vybrána ke zpracování pouze část nálezů, a to konkrétně keramika z plochy II, kde byla dokumentována řada objektů obytného a pravděpodobně výrobního charakteru (celkem 182 objektů) s různorodou artefaktovou výplní. Keramika je vyhodnocena na základě v současnosti používaných deskriptivních systémů. Tento postup přinese základní charakteristiku staroměstské keramiky. Hlavním tématem této práce je technologie výroby nádob. Celý technologický proces zahrnuje množství postupů od získávání a přípravy surovin, přes vlastní výrobu zboží, sušení až k výpalu. Problematika technologie, zahrnující všechny zmíněné fáze, je velmi rozsáhlá a není v možné ji v této práci zpracovat v takovém rozsahu, jaký by si zasloužila. Řešeny proto jsou otázky týkající se vlastní výroby nádob, tedy použitých technik a postupů výroby a tvarování nádoby (dle užitého dělení se jedná o primární techniky výroby nádob). Popsány jsou zde všechny techniky výroby známé z etnografických pramenů, ale také ze současného hrnčířství (vyjma těch, které pro historická období nepřichází v úvahu, jako strojové lisování apod.). Obzvláště se zaměřuji na možnosti rozlišení a interpretace stop po výrobních technikách na základě makroskopického popisu. Česká literatura v této oblasti, jak už bylo naznačeno, je velmi skromná, a proto pro práci využívám hlavně zahraniční literaturu, ať už archeologickou nebo etnografickou. S tím ovšem vyvstává problematika nejednotné terminologie, a tak se pokusím tyto pojmy sjednotit nebo alespoň zpřehlednit používání různých termínů. Výsledkem práce je vyhodnocení keramického souboru (resp. jeho části) ze Staroměstského rybníka, na které bude možno navázat v dalších pracích týkajících se Telečska nebo širšího území horního Podyjí. Za přínos lze také považovat vytvoření deskriptivního systému, který bude možné použít při zpracování ostatní keramiky, nalezené při výzkumu Staroměstského rybníka, případně během zpracování dalších keramických souborů z Telče nebo celého regionu. Hlavní cíl této práce však spočívá ve vytvoření přehledu s detailním zobrazením a popisem jednotlivých stop a s možným vysvětlením jejich vzniku, díky nimž bude 14

10 možno při dalším zkoumání středověké (a pravěké) keramiky určovat techniky výroby nádob. V závěru práce bude odpovězeno na několik hlavních otázek, a to: 1. Lze na základě makroskopického pozorování určit stopy výrobních technik? 2. Lze na základě pozorovaných stop určit postup výroby nádoby a užité techniky? 3. Jaké jsou problémy makroskopického určení výrobních stop. 4. Jaká byla míra specializace výroby keramiky na staroměstském sídlišti? 5. Jaká je chronologie souboru na základě kvantifikace jejich znaků získaných z databáze a stávajících chronologických systémů? 6. Jak se projevuje staroměstská keramika v rámci regionu? Snad by bylo ještě vhodné zmínit, že zásadním cílem této práce je podání základních dostupných informací spojených s tématem výrobních technik keramiky a vytvoření základu pro další výzkum v této oblasti. 15

11 2. TEORETICKÉ OTÁZKY SPOJENÉ SE STUDIEM TECHNIK VÝROBY 2.1. Otázka terminologie Velkým problém při studiu výrobních technik a obecně i při analýze jakéhokoli keramického souboru je neucelená a nejednoznačná terminologie. Nejen v rámci české archeologie se lze setkat s užíváním různých označení pro jeden stejný jev nebo naopak pod jedním označením nalezneme několik spolu nesouvisejících jevů (např. válečková technika-výroba keramiky nálepem-obtáčení; obtáčení jako způsob dotváření nádob vyrobených z válečků-jako způsob vytváření nádoby pomocí formy na kruhu). Nesprávné a nejednoznačné užívání některých termínů pak znesnadňuje spolupráci nejen s dalšími badateli v oblasti archeologie, ale hlavně v rámci mezioborových studií. V této kapitole jsou uvedeny názvy a postupy technik, jež lépe vyhovují současným potřebám studia výrobních technologií. Problematika jejich dosavadního studia je rozvedena v kapitole 7. Další problémy pak vyvstávají se zapojením odborné cizojazyčné literatury. Pro zjednodušení práce s cizojazyčnou literaturou vznikla tabulka v několika jazycích, která obsahuje pojmy týkající se jak názvů samotných výrobních technik, tak postupů nebo částí nádob (Tab. 1). Bohužel ale ne všechny termíny bylo možné v dostupné literatuře dohledat, avšak je nutné do budoucna počítat s rozšířením tohoto slovníku. ČESKY ANGLICKY NĚMECKY POLSKY FRANCOUZSKY Techniky výroby a úpravy Vymačkávání Pinching Modelierung Ugniatanie z jednej kawalka Modelée Spojování plátů Slab building Vytahování Drawing Ziehen - Étirage Hnětení ve formě Molding Formgebung Wygniatanie na formie Moulée Stáčení z válečků Coiling Schrittgleit- Waleczkowa Façonnage aux Technik ugniatania columbine Stáčení z kroužků Ring building Ringwulsten Waleczkowopierścieniowa - 16

12 Stáčení na kruhu Wheel- Gleitband- Technika Fashioning Technik slizgowo-tasmowa Le colombin tourne Vytáčení Throwing, Wheel-Throwing Drehung Toczenie na kole Tournage Nastavování - - Nakladanie - Obtáčení Thuring Nachdrehung - Tournassage Škrábání Scraping Hlazení Smoothing Leštění Polishing Aplikace Applique Vyrývání Incising Otiskování Impresing Řezba Carving Namáčení Wetting Postupy při výrobě Centrování Centering - - Centrage Otevírání Opening, hollowing - - Creusement Vytahování Lifting - - Montées Tvarování Shaping - - Façonnage Zužování hrdla Collaring Vyrovnávání Levelling Odřezávání Cutting - - Retirer Sejmutí Removal - - Retrait Části nádob Nárys (dutý tvar) Roughout - - Ébauche Polotovar (hotový tvar bez úpravy Preform - - Préforme povrchu) Dno Base Bodenrand - Base Tělo Body Korpus - Panse, corps Okraj Rim, collar Rand - Bord Tab. 1: Vícejazyčný slovník. 17

13 2.2. Techniky výroby keramických nádob Způsobů, jak vyrobit keramickou nádobu je nepřeberné množství. Techniky výroby, o kterých lze uvažovat pro historická období, jsou odvozeny zejména z etnoarcheologických pozorování. Mnohé z těchto postupů můžeme najít také v současné keramické výrobě a svoje místo mají také v rámci experimentální archeologie. Postup výroby nádoby lze rozdělit na dvě základní etapy primární formování a sekundární formování. Během primárního formování je hrudka hlíny formována do tvaru připomínajícího konečnou nádobu. Důležité je, aby bylo dokončeno dno nebo okraj, které po zaschnutí do tzv. kožovitého stavu vytváří dostatečnou stabilní podporu pro další manipulaci s nádobou. Primární techniky formování jsou: vytáčení, stáčení z válečků, spojování plátů, vymačkávání, tvarování do formy a vytahování. Do této kategorie spadá také technika, jež kombinuje navíjení z válečků a dotáčení na kruhu. Sekundárním formováním (nebo také technikami konečné úpravy) jsou ustanoveny rozměry jednotlivých částí a je definován konečný tvar a povrch. Mohou probíhat hned po dokončení nádoby nebo během sušení výrobku (nejčastěji v kožovitém stavu). Mezi sekundární techniky formování jsou řazeny: obtáčení, seškrabávání, řezání, hlazení, leštění, vyrývání, řezba, různé aplikace, otiskování. Následně je možné aplikovat dekorativní modifikace, které využívají materiálů rozdílných od těsta, ze kterého byla vytvořena nádoba, jako jsou pigmenty, glazury a organické nátěry (Rye 1981,62; Courty Roux 1995, 22-23). V této souvislosti je také nutné uvést způsoby rotace a typy tlaků, které bývají využívány k formování keramických nádob (Rye 1981, 64; Courty Roux 1995, 22; Méry Delaleuf Leeuw 2010, 54). Způsoby rotace lze rozdělit: 1. statické formování při výrobě nádoby není využita žádná rotace. Nádoba ale může být umístěna na podložce, kterou lze pootáčet pro snadnější manipulaci. 2. přerušovaná rotace nádoba je umístěna na točně (otočné podložce), která zajišťuje pomalé, nesouvislé otáčení. Základním zdrojem energie je tlak prstů/rukou. 18

14 3. nepřetržitá rotace keramika je vyráběna s využitím hrnčířského kruhu, který zajišťuje pravidelné, rychlé otáčky. Zdrojem energie je tlak prstů/rukou v kombinaci s kinetickou rotační energií. Typy tlaků vyvíjených na hlínu: 1. přerušované tlaky, které nejsou kombinované s kinetickou energií, ale mohou být vyvíjeny s pomocí otáčení. 2. kontinuální tlaky, které jsou spojeny s kinetickou rotační energií a obvykle se vztahují k vytáčení nádob. Kontinuální tlaky jsou využívány také během procesů výroby nádob, které nezahrnují vytváření nádob na rotačním zařízení. V takovém případě je rotační pohyb zajišťován např. chůzí hrnčíře kolem nádoby. Obecně se výroba nádob skládá ze tří hlavních fází: formování dna, těla nádoby a ústí (hrdla a okraje). Tvarování těla nádoby je pak rozděleno do dvou dalších fází: formování základního tvaru, který je dutý a nemá ještě vlastnosti finální nádoby a polotovaru, který již má geometrické vlastnosti finálního výrobku, ale jeho povrch nebyl vystaven technikám konečného opracování. Z etnografických pramenů jsou také známé různé formy podpůrných metod, které ulehčují práci s nádobou a eliminují nežádoucí deformace. Stopy podpůrných systémů však mohou být zahlazeny použitím sekundárních výrobních technik. Základní podporu tvoří dostatečně silné a široké dno. Prvním typem je rovná podložka, která může být tvořena kusem dřeva nebo kamenem, ale stačí také rovná část země nebo podlahy domu. Cílem je zajistit stabilitu a rovnoměrnost vyráběné nádoby. Dalším typem je forma, která může být přirozená nebo vyrobená člověkem, konkávní nebo konvexní. Jako formy mohou sloužit např. proutěné koše nebo rozbité nádoby. Další možností je tzv. kopyto. Tato metoda je spojena s hrnčířským kruhem, na který je nasazeno hliněné kopyto ve tvaru kopule, válce apod. Jedná se o podpůrnou metodu při obtáčení. Na kopyto je umístěna hotová nádoba dnem nahoru a vycentrována. Aby se nádoba nepřilepila k podpoře, je možné použít jemný písek, popel nebo tkaninu. Funkce kopyta je držet nádobu v takové pozici, aby mohl být pozměněn tvar nádoby nebo její povrch (Obr. 1; Rye 1981, 63-64). 19

15 Obr. 1: Podpora nádoby během obtáčení (podle Chavarria 1991, upraveno) Vymačkávání Jedná je pravděpodobně o nejjednodušší techniku, která vyžaduje stlačování kusu hlíny mezi prsty a palcem jedné ruky nebo mezi prsty obou rukou (Obr. 2). Stěny jsou ztenčovány a zvyšovány rytmickým opakováním se stlačení hlíny mezi prsty, přičemž je nádoba v rukou otáčena. Malé nádoby mohou být touto technikou vyrobeny celé u větších nádob je využívána spíše pro výrobu dna nádoby nebo při dokončování ke zmenšení nerovností ve stěně nádoby. Zároveň mohou být větší nádoby umístěny na otočné podložce, která usnadňuje manipulaci s nimi (Rye 1981, 70; Holubowicz 1965, 15). Při hnětení nádoby lze vyčerpanou původní hmotu nastavit přidáním nové. Nastavování může probíhat také v kožovitém stavu (Štajnochr 1998, 98). Z hlediska využití rotace se jedná o statickou techniku. 20

16 Obr. 2: Nádobka vyrobená technikou stlačování (podle Rye 1981; Schneider 1991, upraveno) Spojování plátů Jedná o jednu z technik statického tvarování. Pláty jsou formovány stlačováním na ploché podložce buď pomocí válečků, nebo pomocí rukou (Obr. 3). Hrany plátů jsou spojovány stlačením a rozmazáním hlíny v místě spoje. Tato technika je vhodná pro výrobu velkých nádob a pro výrobu pravoúhlých nádob (Rye 1981, 71). Obr. 3: Technika spojování plátů (podle Chavarria 1991, upraveno). 21

17 Tvarování do formy Další technikou statického formování je tvarování do formy, při kterém je plastické těsto vtlačováno do formy nebo naopak na formu (Obr. 4). V prvním případě tvoří forma vnější povrch, v druhém případě vnitřní povrch nádoby. Formy jsou vyráběny z hlíny a z důvodu delší životnosti vypalovány, nebo jsou jako formy použity střepy velkých nádob. Porézní formy pomalu absorbují vlhkost z formované hlíny a díky tomu nádoba pomalu schne. Aby bylo možné nádobu dobře od formy oddělit, bývá forma vysypána jemným pískem nebo popelem. Při použití forem je možné uplatnit více technik formování nádoby. Hlína může být do formy vtlačována pomocí rukou nebo různých kamenných Obr. 4: Tvarování do formy (podle Virot 2005, upraveno). a dřevěných nástrojů. Je také možné umístit formu na kruh a za pomoci otáček hlínu do formy zatočit. Tvarovací formy mohou být také zdobeny rytím, kdy na povrchu nádoby vzniká reliéfní výzdoba nebo naopak reliéfem, kdy na povrchu nádoby vznikne vhloubená výzdoba (Rye 1981, 81; Holubowicz 1965, 15) Vytahování Vytahování je další technikou, kterou lze vyrábět nádoby bez použití rotace (statické formování). Hrudka hlíny je otevřena úderem pěsti a stěny jsou následně vytvářeny stlačováním hlíny mezi prsty a současně roztahováním směrem nahoru (Obr. 5). Pomocí vytahování je možné dosáhnout velkých rozměrů nádob (Rye 1981, 73). 22

18 Techniku je také možné využít v kombinaci se stáčením z válečků (Livingstone Smith Van der Veken , 145). Obr. 5: Technika vytahování (podle Rye 1981; Livingstone Smith Van der Veken ;Virot 2005; upraveno) Stáčení z válečků Tato technika je v české literatuře známá jako válečková technika. S její pomocí lze vyrobit i velmi rozměrné nádoby a je možné ji kombinovat s dalšími technikami výroby, např. spodní část nádoby může být vytočena na kruhu a vrchní část může být dokončena přidáním jednoho nebo více válečků (Rye 1981, 67). Tento postup je možné uplatnit při výrobě velkých nádob (Holubowicz 1965, 15), kdy by bylo velmi obtížné manipulovat na kruhu s velkým množstvím hlíny. Základem při výrobě jsou válečky, které jsou vyrobeny horizontálně hnětením mezi prsty nebo vertikálně válením na pevné podložce a následně vrstveny na sebe. Válečky jsou poté rozhněteny do stran, aby došlo k lepšímu spojení těsta (Obr. 6). Průměr válečků se liší podle velikosti nádoby od několika milimetrů až po několik centimetrů. V etnologické literatuře se můžeme setkat s odlišováním techniky stáčení (coiling), kdy jsou válečky dlouhé a jsou na sebe vrstveny ve formě spirál a stavění z kroužků (ring building). V archeologickém materiálu je však odlišení obou technik téměř nemožné, a proto jsou oba termíny využívány jako synonyma (Rye 1981, 67; Holubowicz 1965, 15). 23

19 Obr. 6: Technika navíjení válečků (podle Virot 2005; Livingstone Smith Van der Veken ; Gruner 1988, upraveno) Stáčení na kruhu Zejména v pracích francouzské badatelky Valentine Roux se můžeme setkat s pojmem Wheel-Fashioning, tedy tvarování na kruhu, nebo Wheel coiling, stáčení na kruhu. Jedná se o techniku, která kombinuje techniku stáčení, kdy je základní tvar nádoby vyroben pomocí navíjení válečků a tvarování na kruhu, kdy je využit energetický potenciál kruhu ke změně morfologie stěn. Tato technika ovšem vyžaduje nezbytný rozvoj motorických dovedností. Výroba nádoby touto technikou má čtyři 24

20 základní fáze. Prvním krokem je formování válečků, dále připojování válečků, ztenčování stěny a nakonec její tvarování. Na základě zapojení otáček kruhu v různých fázích rozlišuje V. Roux čtyři způsoby tvarování na kruhu (Obr. 7, Obr. 8): 1. způsob, kdy jsou válečky vytvořeny, připojeny i ztenčeny nesouvislým tlakem bez pomoci rotační energie a teprve tvarování těla nádoby je dokončeno pomocí rotace; 2. způsob, kdy jsou válečky vytvořeny a spojeny nesouvislým tlakem a ztenčování a tvarování stěny je provedeno pomocí rotační energie kruhu; 3. způsob, kdy jsou válečky vyrobeny nesouvislými tlaky, ale jejich spojení, ztenčování a tvarování je realizováno pomocí rotační energie 4. způsob, kdy je ve všech fázích výroby využita rotační energie kruhu. Výsledkem této výrobní techniky jsou nádoby vysoké kvality, které díky silné deformaci válečků umožňují hrnčíři získat výrobky bez známek spojování (Roux Courty 1998, ; Roux 2009, 197).. Obr. 7: Způsoby tvarování nádoby na kruhu (převzato z Roux Courty 25

21 Obr. 8: Technikastáčení válečků s dotáčením (podle Virot 2005, upraveno) Vytáčení na kruhu Technika vytáčení je spojena s neustálou pravidelnou rotací a využitím hrnčířského kruhu k tvarování masy hlíny. Na rozdíl od techniky stáčení na kruhu je při vytáčení vyroben i základní tvar, který je dále tvarován. Vyžaduje speciální motorické dovednosti, které jsou náročné na naučení. Na druhou stranu dochází k mechanizaci celého výrobního procesu a výroba keramiky se zrychluje a zkvalitňuje. Vytáčení nádob je proto spojováno s masovou produkcí a specializací řemesla (Rye 1981, 74; Courty Roux 1995, 17; Roux 2009, 197). Proces vytáčení zahrnuje několik kroků, z nichž některé zanechávají charakteristické znaky na finálním výrobku (viz níže; Rye 1981, 74-75; Hanykýř et al. 2011, ; Chavarria 1999, ; Dolors 2003, 51-57). 1. smáčení aby mohla být hlína umístěna na kruh, musí být hlavice kruhu suchá. Během všech kroků výroby ale musí být ruce a hlína navlhčeny, protože voda v tomto případě funguje jako mazivo a umožňuje hlíně jemně procházet rukama hrnčíře (Obr. 9:1). 26

22 2. centrování hrouda hlíny musí být na kruh umístěna tak, že krouží koncentricky s osou kruhu. Nesprávné vycentrování působí problémy při dalších krocích výroby a výsledná nádoba je asymetrická (Obr. 9:2). 3. otevírání než je možné přistoupit tvarování, ve středu hroudy musí být vytvořen otvor (Obr. 9:3). 4. vytahování hrnčíř vyvíjí tlak uvnitř i vně otvoru a vytahuje hlínu směrem vzhůru. Během této fáze je stěna nádoby zvyšována a zároveň ztenčována (Obr. 9:4). 5. tvarování základní tvar (většinou v podobě válce) vytvořený vytahováním dostává konkrétní tvar finální nádoby. Zkušený hrnčíř je schopen tvarovat nádobu už ve fázi vytahování a tím celý proces výroby nádob urychlit (Obr. 9:5). 6. vytvoření hrdla dochází k němu zúžením průměru v některém bodě nádoby působením tlaku rukou ze vnějšku směrem dovnitř. Pokud nádoba v této fázi rotuje příliš rychle, může dojít k jejímu kroucení a propadávání stěny (Obr. 9:6). 7. vyrovnávání tvaru během centrování a vytahování může dojít k posunutí nádoby na kruhu od středu osy. Z tohoto důvodu se mohou objevit nepravidelné okraje, které je potřeba vyrovnat, nejčastěji použitím špičatého nástroje, který nerovný okraj odřízne (Obr. 9:7). 8. odříznutí nádoba je nejčastěji oddělována projížděním drátu podél hlavice kruhu pod nádobou (Obr. 9:8). 9. sejmutí závěrečný krok, který vyžaduje značné dovednosti, neboť ředěním plastické hlíny s vodou během točení je výsledná nádoba choulostivější na deformování. Nádoba i hrnčířovy ruce musí být v této fázi suché. 27

23 Obr. 9: Základní kroky točení nádoby (Finalize the Thrown Pottery Form [online], How to throw a pot [online]). Poslední dvě zmiňované techniky, tedy stáčení na kruhu a vytáčení, produkují nádoby velmi podobných kvalit. Obě techniky zároveň mají vysoké nároky na motorické dovednosti hrnčíře vyžadující proces učení a opakované praxe. Dovednosti, které musí hrnčíř ovládat, jsou zejména usměrňování tlaku obou rukou, stabilita předloktí, změna frekvence tlaků podle plasticity hlíny a rychlosti kruhu a také stálost a pravidelnost vyvíjených tlaků. Metody se odlišují svým řetězcem událostí (chaîne opératoire 2 ), které je nutné vykonat, aby mohl vzniknout finální produkt, ale také využitím kruhu. Během stáčení na kruhu není nutné, aby rotace kruhu přesáhla 80 otáček za minutu bez ohledu na velikost nádoby. K výrobě nádoby tedy může být využita otočná podložka nebo ruční kruh. Naopak k vytáčení nádob jsou potřebné pravidelné otáčky s rychlostí cca Chaîne opératoire je koncept vytvořený francouzským badatelem André Leroi-Gourhan, jako analytický nástroj pro studium způsobu vytváření, používání a likvidace artefaktů. Zahrnuje celý proces od získávání surovin, přes způsob výroby, použití včetně oprav až po vyřazení artefaktu z živé kultury. Hlavním cílem konceptu je rekonstrukce organizace technologického systému a porozumění kulturním transformacím, jimiž daný artefakt prošel. Jedná se o komplexní analýzu řetězce událostí potřebných k vytvoření artefaktu a jeho udržením v použitelném stavu (Vitezović - Antonović 2014, 8-9). 28

24 otáček za minutu. Hrnčířský kruh s vyššími táčkami lépe odolává tlakům hrnčířových rukou zejména při centrování hlíny (Roux 2009, ) Stopy výroby na keramice Každý způsob výroby keramiky zanechává ve výrobku stopy, na jejichž základě lze určit možný způsob výroby daného jedince. Některé skupiny stop je možné pozorovat makroskopicky, a to jak na povrchu nádob, tak lomu střepu. Viditelnost stop však není vždy stejná. Problémy způsobuje např. příliš pečlivé provedení keramiky, kde úpravy povrchu zakryjí výrobní stopy. Komplikace způsobuje také fragmentarizace keramiky, kdy menší fragmenty mohou být špatně orientovány a na druhou stranu u příliš zachovalých nádob nebo slepených kusů nemusí být některé stopy viditelné. Také ne všechna historická období jsou pro toto studium výrobních technologií příhodná. Nutností je dostatečně velký reprezentativní soubor, na kterém lze výrobní stopy interpretovat. Interpretace makroskopicky viditelných stop může být nejednoznačná, protože se stopy mohou objevovat jako důsledek závěrečné sekvence výroby keramiky (Neumannová 2013; Livingstone Smith 2010, 11; Vuković 2014, ). Při validaci interpretovaných stop je proto možné využít mikroskopické analýzy, které umožňují analyzovat vnitřní strukturu střepu, a také experimentální archeologii (Dupont-Delaleuf 2011, 41; Roux Courty 1998, ). Makroskopické studium stop výrobních technik by mělo brát na zřetel zejména změny tloušťky, povrchové nepravidelnosti a orientaci příměsí a pórů (Livingstone Smith 2010, 11). Důležitými rozlišovacími atributy jsou také schéma zlomů, lomy a povrchové stopy (Vuković 2014, ). Zejména ve starší české a slovenské literatuře se setkáváme s určováním technologie výroby na základě dna nádoby (např. Polla 1962, ; Zápotocký 1979, 31). Pro určení techniky výroby nádoby je ale určující zejména výduť (Courty Roux 1995, 30). Dno může být vyrobeno jinou technikou než zbylé části nádoby a ani stopy odřezávání nebo podsýpky na dně nemohou být určující. Většinou se setkáváme s předem danými a dlouho tradovanými tvrzeními, že nádoby, jež mají na dně stopy podsýpky nebo hrnčířské značky byly vyrobeny obtáčením na pomalu rotujícím kruhu. Naopak nádoby se stopami odříznutí, ať už strunou nebo nožem, musely být vyrobeny vytáčením na rychle rotujícím kruhu (viz kapitola2.4). 29

25 Také okraj nádob není příliš vhodný k určení techniky výroby. Jelikož i vnitřní část okraje, na rozdíl od výduti, je viditelná, měl hrnčíř zájem na jeho dokonalejší úpravě a pečlivějším zahlazení stop po výrobě. Některé okraje se tak mohou jevit jako vytáčené, přestože byly vyrobeny stáčením válečků. Bohužel při makroskopickém studiu tak neexistuje možnost spolehlivějšího rozlišení techniky (srov. Richter 1982, 98). Trhliny a praskliny se na keramice mohou objevovat během výroby a poukazovat zejména na způsob výroby nebo následně během používání výrobku, kdy vznikají jako důsledek teplotního šoku. Schéma zlomu ale může být indikátorem vytvářecí techniky. Při studiu lomu fragmentů je důležité sledovat zejména tvar hrany fragmentu a samotný lom. Některé techniky, jako např. stlačování, totiž nemají zvláštní charakter lámání. Nádoby se obvykle lámou v místech spojení dvou kusů hlíny, a to zejména tehdy, pokud má každá část v momentě spojování rozdílnou míru plasticity (Vuković 2014, ; Rye 1981, 67-68, 70) Výrobní stopy primárních technik Stopy po technice vymačkávání Na dně nádob Dna vyrobená touto technikou mohou mít několik forem podle způsobu vymačkávání. Dno 1 má ve spodní části viditelné drobné prohlubně, které jsou uspořádány vedle sebe nebo se částečně překrývají (Obr. 10). Tyto stopy nejsou často viditelné pouhým okem, ale jsou citlivé na dotek. V některých případech se může v prohlubních objevit i otisk prstu (Dupont-Delaleuf 2011, 43). 30

26 Obr. 10: Stopy vymačkávání při výrobě dna 1 (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno). Dno 2 je konvexní a nemá viditelné spojení mezi dnem a spodní částí těla (Obr. 11). Tloušťka dna je většinou menší, než síla stěny. Dno má stejné mělké prohlubně jako dno 1, které jsou viditelné na obou stranách (Dupont-Delaleuf 2011, 45-47). Obr. 11: Stopy vymačkávání při výrobě dna 2 (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Na těle nádob Tato technika nezanechává na povrchu těla většinou žádné charakteristické stopy, ale mohou se objevit drobné rýžky nepravidelného individuálního tvaru. Povrch je hladký a pravidelný a může být upraven pomocí sekundárních technik. V šířce stěny se projevují pravidelné Obr. 12: Stopy po výrobě vymačkáváním (podle Rzeznik 1995, upraveno). 31

27 mělké vroubky, jejichž tvar a velikost závisí na naklonění hrnčířových prstů při výrobě nádoby (Obr. 12; Rye 1981, 70; Rzeznik 1995, 66-67) Stopy po technice stavění z plátů Zachování výrobních stop u této techniky je závislé na sekundárních úpravách povrchu a také na způsobu výroby plátů. Pokud byl plát uválen na rovné podložce, je povrch rovný a hladký. V síle stěny se objevují nepravidelné odchylky (Rye 1981, 71) Stopy po technice tvarování do formy Nádoby tvarované do formy mají odlišné stopy na vnějším a vnitřní povrchu s ohledem na to, zda forma tvoří jejich vnější nebo vnitřní povrch. Jedna strana kopíruje povrch formy (Obr. 13:b), kde se objevují příčné rýhy, které jsou výsledkem kontaktu hlíny s materiálem formy nebo adhezní vrstvou (popelem, drceným jílem apod.; Dupont-Delaleuf 2011, 47). Druhá strana (Obr. 13:a) ukazuje znaky spojené s tvarováním, např. mělké žlábky po tlaku prstů. Variabilita v síle stěny se projevuje na straně, která je tvarována. Charakteristický je výskyt švů v částech, kde se spojují jednotlivé části formy (u vícedílných forem; Rye 1981, 81). a b Obr. 13: Stopy na povrchu nádob tvarovaných do formy (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno). A. Povrch tvořený rukou nebo nástrojem, b. povrch tvořený formou Stopy po technice vytahování Povrchové stopy jsou většinou odstraněny použitím sekundárních technik. V tloušťce stěny jsou patrné pravidelné vertikální rozdíly původních tahů prsty, které 32

28 mohou být znatelné v horizontální rovině stěny, tedy série pravidelných vertikálních žlábků (Obr. 14; Rye 1981, 72). Obr. 14: Stopy po technice vytahování (archiv autorky - keramika ze Staroměstského rybníka v Telči, Te01/11/6949, Te01/11/6954) Stopy po technice stáčení z válečků Na dně nádob Dno 1 má na povrchu šroubovité rýžky, které se projevují ve formě tlakových rýh (Obr. 15). Tlakové rýhy vznikají špatným spojením dvou částí a v důsledku jevů jako je smršťování jílů nebo změna teploty. Dno je vytvořeno z válečků, které jsou deformovány a spojovány k sobě bez použití rotace (Dupont-Delaleuf 2011, 43-44). Dno 2 je malého kruhového průměru. Přidáváním válečků, které obklopují dno, dochází k budování základny těla nádoby (Obr. 16). Na vnějším obvodu dna nejsou viditelné žádné stopy po spojení válečků. Na vnitřní straně může být viditelná linie, kde došlo k napojení dalších částí (Dupont-Delaleuf 2011, 44-45). Obr. 15: Stopy stáčení na dně 1 (podle Dupont- Delaleuf 2011, upraveno). 33

29 Obr. 16: Stopy stáčení na dně 2 (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Na těle nádob Přítomnost válečků je nejčastěji viditelná na vnitřním povrchu. Obecně se u technik využívajících spojování válečků mohou se objevovat tenké rýhy, tlakové linie, které vznikají tlakem v místě spoje neúplně slepených válečků nejčastěji v průběhu sušení (Obr. 17). Obr. 17: Stopy po výrobě stáčením válečků, tlakové linie (převzato z Dupont-Delaleuf 2011). Dalšími stopami po spojování válečků jsou tzv. vakuoly (Obr. 18:a). Tento termín pochází z biologie a je využíván také v mineralogii, kde označuje dutinu. V našem kontextu jsou jako vakuoly označeny drobné dutinky, které vznikly neúplným vyspárováním (rozhnětením válečků) stěny nádoby vzniklé z válečků. Vakuoly jsou 34

30 jasně ohraničené a zpravidla hluboké a vyznačují se cyklickým výskytem v určitých intervalech. Obr. 18: Stopy po výrobě stáčením válečků (archiv autorky keramika ze Staroměstského rybníka, Te01/11/6989, Te01/11/7078). A. vakuoly, B. lineární prohlubně mezi válečky. Nejčastější stopy se objevují ve formě lineárních prohlubní mezi jednotlivými válečky (Obr. 18:b). Na některých nádobách nemusí být válečky makroskopicky viditelné, ale mohou být citlivé na dotek. V takovém případě se projevují jako nerovnosti v síle stěny (Obr. 19), které jsou markantní zejména na lomu (Dupont-Delaleuf 2011,48-50; Rye 1981, 67; Rzeznik 1995, 66). 35

31 Obr. 19: Nerovnosti v síle stěny po stáčení válečků (převzato z Dupont-Delalaeuf 2011). U této výrobní techniky je v některých případech možné rozlišit, jakým způsobem byly na sebe válečky kladeny. První způsob umísťuje válečky ve formě kroužků horizontálně na sebe, druhým způsobem jsou válečky kladeny na sebe ve spirále a jsou tedy orientovány šikmo (Obr. 20:a; Dupont-Delaleuf 2011, ). V ideálním případě je také možné rozlišit, zda byly válečky kladeny paralelně na sebe nebo byl vrchní váleček umísťován z vnější/vnitřní strany spodního válečku (Obr. 20:b; Rzeznik 1995, 70). Obr. 20: Způsoby stáčení z válečků (podle Dupont-Delalaeuf 2011, Rzeznik 1995, upraveno). A. 1. stáčení z kroužků, 2. stáčení ze spirál, B. možnosti kladení válečků při stavbě nádoby. 36

32 Stáčení na kruhu Na dně nádob se objevují stopy dle techniky použité k jeho výrobě (vymačkávání, stáčení). Obecně se na těle nádob objevují jemné horizontální žlábky, které vznikají působením prstů při rotaci nádoby, a zároveň známky stáčení, jako např. vakuoly nebo stopy po spojení válečků (Dupont-Delaleuf 2011, 52-54). V. Roux (1998, 752), která rozlišuje čtyři metody výroby nádob touto technikou, odlišuje také čtyři formy stop. 1. metoda zanechává pravidelné stěny bez známek tažení hlíny (Obr. 21:a). 2. metoda nepůsobí dostatečným tlakem a na nádobách jsou viditelné linie po válečcích (Obr. 21:b). 3. metoda vytváří tlak na spoje válečků a tím vznikají skupiny příčných žlábků (Obr. 21:c). 4. metoda ukazuje paralelní žlábky v místě spojení válečků a jemné hřbety mezi jednotlivými spoji (Obr. 21:d). Obr. 21: Stopy po metodách stáčení na kruhu. A. metoda 1, b. metoda 2, c. metoda 3, d. metoda 4 (podle Roux 1998, upraveno; archiv autorky keramika ze Staroměstského rybníka, Te01/11/7062, Te01/11/7036/7). 37

33 Stopy po technice vytáčení Na dně nádob Dno má symetrický profil stěny a je rovné nebo konvexní. Na jeho povrchu nejsou viditelné žádné prohlubně, naopak je pokryt jemnými rýhami nebo je mírně zvlněné. Charakteristický je také tzv. pupek, který se vytváří na středu vnější strany dna nahromaděním hlíny ve fázi otevírání (nemusí se objevovat na všech nádobách hrnčíř ho může odstranit při úpravě dna, ať už ve fázi primárního nebo sekundárního formování; Obr. 22). Výroba dna probíhá současně s výrobou celé nádoby za pomoci rotace kruhu (Dupont-Delaleuf 2011,46; Rye 1981, 75). Obr. 22: Výroba dna vytáčením na kruhu (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Na těle Na těle nádob vznikají ve fázi vytahování jemné spirálové žlábky (Obr. 23). Dle sklonu žlábků, je možné určit, jakým směrem kruh rotoval pokud jsou žlábky skloněné zleva doprava, kruh rotoval po směru hodinových ručiček. Tyto spirálové žlábky mohou být viditelné na vnitřní straně nádob, zejména u dna. Ve fázi tvarování se vytváří žlábky, které mají spíše horizontální orientaci a jsou mělké a nevýrazné a jedná se tak spíše o mírné zvlnění, které se od technik využívajících válečky liší chybějícím výraznějších ohraničení vývalků. Zároveň může vznikat série jemných linií působením bříšek hrnčířových prstů. Lze si také povšimnout přítomnosti světlejších pruhů, které vznikají ředěním hlíny s vodou během vytáčení (Rye 1981, 75). Pokud se ve hmotě objevují hrubší příměsi, mohou způsobit nerovnoměrnosti a nesymetričnost (Méry Delaleuf Leeuw 2010, 54). 38

34 Obr. 23: Jemné paralelní rýžky po vytáčení na kruhu (archiv autorky keramika ze Staroměstského rybníka, Te01/11/7130, Te01/11/7179) Další stopy spojené s primárními výrobními technikami Při tvarování nádob na kruhu je nutné neustále keramiku a hrnčířovy ruce namáčet vodou, aby byla hlína více plastická a lépe klouzala. Přidaná voda však oslabuje stěnu nádoby a vznikají praskliny. Na dně jsou tyto pukliny hluboké obloukovitého tvaru, na vnitřní straně stěn tenké a nepravidelné (Obr. 24). 39

35 Obr. 24: Praskliny (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno). A. prakliny na dně, b. praskliny na stěně nádob. Na vnitřní straně stěn u dna nebo naopak na hrdle je možné vidět šikmé zvlnění (vrásnění), které je možné označit jako komprimační záhyby (Obr. 25). Vznikají při zužování průměru spodní části nebo hrdla nádob (tlak vyvíjený na nádobu v tomto případě je podobný škrcení; Dupont-Delaleuf 2011, 55). Obr. 25: Komprimační záhyby (převzato z Dupont-Delaleuf 2011). Na rovných dnech nádob se mohou dále v síle stěny objevovat prstencové praskliny (Obr. 26). Ty vznikají spojením dvou samostatných částí, bezedného válcovitého těla nádoby a dna, které je vloženo vně. Prstencové praskliny se objevují na rozhraní obou částí (Hofer 2010, 19). 40

36 Obr. 26: Prstencové praskliny na dně nádob (podle Hofer 2010). Na keramice se mohou objevit také stopy nástrojů, které indikují zejména ztenčování stěn. Ztenčování se provádí pomocí ostrého nástroje ať už v plastickém nebo kožovité stavu nádoby. Pokud byly nádoby ztenčovány v kožovitém stavu, objevují se převážně na vnitřním povrchu žlábky, které jsou na začátku mělké a směrem ke konci hlubší (Obr. 27). Pokud jsou žlábky orientovány směrem od spodu nahoru, nebyla při tomto procesu využita rotace. Spirálovitě vedené žlábky odkazují na použití rotace, tedy obtáčení v pravém slova smyslu. Ztenčování nádoby nástrojem v plastickém stavu zanechává vertikální nebo spirálovité žlábky, které jsou hlubší na svém začátku a mělké směrem ke konci (Vuković 2014, 183). Obr. 27: Stopy po úpravě povrchu nástrojem (archiv autorky keramika ze Staroměstského rybníka, Te01/11/7109). Pokud keramické těsto obsahuje hrubší příměsi, mohou se na povrchu objevovat táhlé rýžky, na jejichž konci je často viditelný právě větší kousek ostřiva. Tyto stopy vznikají zejména při úpravě nádoby v kožovitém stavu, ale mohou se objevit také při výrobě primární technikou využívající rotaci, zejména při ztenčování stěny (Vuković 2014, 185). 41

37 Další stopy jsou spojené s odřezáváním nádob od kruhu. Odříznutí se provádí pomocí šňůrky, drátu a v současnosti také pomocí vlasce/struny tahem těsně pod nádobou. Pokud je nádoba statická, odříznutí zanechá na spodní straně dna rovné paralelní rýhy. Pokud se nádoba při odřezávání pomalu otáčí, na dně zůstanou oblé linie. Při odřezávání rotující nádoby vzniká na dně tzv. lasturovitý vzor (Obr. 28). Obr. 28: Stopy odřezávání nádoby z kruhu (podle Rye 1981, upraveno). Nádoby mohou být na kruh připevněny také pomocí kousků hlíny, které se rozhnětou částečně na nádobu a částečně na kruh. Takové nádoby je pak možné odříznout kolmými pohyby směrem ke kruhu nebo otočné podložce, kterou hrnčíř pomalu otáčí. Odříznuta je rozhnětená hlína, která drží nádobu na kruhu a zároveň může být odříznuta také část stěny nádoby (Obr. 29:a). Horizontální rýžky těsně u dna nádoby dokládají oříznutí nádoby pomocí nože a otáček kruhu nebo otočné podložky (Obr. 29:b; Rzeznik 1995, 76, Richter 1982, 97). Obr. 29: Stopy po odřezávání nádoby (podle Rzeznik 1995). 42

38 2.4. Problematika archeologického studia výrobních technik Exkurz k hrnčířským kruhům Různé formy hrnčířských kruhů jsou pro výrobce hlavním nástrojem a zvláště zavedení rychle rotujícího kruhu bylo důležitou technologickou inovací, která odstartovala masovou keramickou produkci velmi kvalitních nádob. Nejprve je nutné ujasnit si, o jakých typech hrnčířských kruhů se v souvislosti s historickou keramikou mluví a jaká je jejich funkce (Nekuda Reichertová, 33-34; Ludikovský 1960, 66-68; Bareš Lička Růžičková 1981, 178; Černohorský 1952, 224; Scheufler 1972, 67-70; Shepard 1956, 57; Rada 1997, 36-37; Köpke 1996, 274; Holmes 1901, 399). Otočná podložka představuje nejjednodušší formu pomůcky pro výrobu nádob (Obr. 30:1). Lze s ní podle potřeby pootáčet a tím usnadňuje manipulaci s nádobou při její výrobě. Jako otočná podložka může sloužit plochý kámen, dřevěná deska, část nádoby, tkanina nebo proutěný koš. Točna též pomalu rotující kruh, ruční kruh, tzv. turneta. Jednodušší točna pouze s jedním pracovním kolem poskytuje pomalé a nepravidelné otáčky otáčením rukou (Obr. 30:2). Na ručním kruhu není možné nádoby vytáčet z jednoho kuse, pouze dotvarovat polotovary nebo opracovat povrch nádob. Někteří badatelé sice uvádí, že bylo možné dosáhnout vyšších otáček a vytáčet tak nádobu z jednoho kusu, pokud kruhem otáčel hrnčířův pomocník (Smetánka 1968, 548), ale tento postup je značně komplikovaný a nepraktický, neboť ruka pomocníka by hrnčíři při vytáčení překážela. Dalším důvodem je, že hrnčíři v různých fázích vytáčení mění rychlost otáček podle potřeby a při roztáčení kruhu pomocníkem by bylo těžké korigovat správnou rychlost. Hrnčířský kruh též rychle rotující kruh, nožní kruh, kopací kruh, tzv. šprušlák. Jedná se o hrnčířský kruh s rychlými a pravidelnými otáčkami, které umožňují vytáčení z jednoho kusu hlíny s využitím obou rukou hrnčíře. V současné době se používá kruh na elektrický pohon (Obr. 30:4). Hrnčířský kruh je založen na principu dvou kol na otočné ose. Spodní větší udržuje otáčky, vrchní menší kruh slouží jako pracovní k vytáčení nádob. Stejně funguje také nožní/kopací kruh (Obr. 30:3a, b), který je nutno pohánět kopáním do spodního setrvačného kola. Rychlých otáček využívá také anglicky zvaný stick-wheel (německy Töpferpaddel), což je kruh, který má 43

39 obě kola ve stejné úrovni a je jím otáčeno pomocí hole, která se odráží od většího vnějšího kola (Obr. 30:3c). Obr. 30: Typy hrnčířských podložek a kruhů (podle Ludikovský 1960; Nekuda Reichertová 1968; Černohorský 1941, Pottery [online], Hrnčířské kruhy [online]). Otázkou zavedení hrnčířského kruhu na našem území se zabývala řada archeologů. Obecně badatelé uznávají dvě formy kruhu. Jednodušší ruční, který je starší a je spojen s výrobou nádob obtáčením a také s hrnčířskými značkami na dně, a dokonalejší, rychle rotující kruh pro vytáčení nádob z jednoho kusu, který je mladší. Stejná shoda už však nepanuje v dataci zavedení této inovace. Někteří badatelé uvádí, že keramiku vytáčenou na kruhu lze nalézt už v raném středověku, a to od konce 8. a počátku 9. století. Naopak např. K. Černohorský tvrdí, že ještě ve 13. století byla keramika vyráběna obtáčením na ručním kruhu (Nekuda-Reichertová 1968, 34-35, Černohorský 1952, 226; týž 1953, 29). Také někteří další badatelé spatřují počátky užívání rychle rotujícího kruhu až ve 14. a na počátku 15. století (Richter 1982, 102). Lze se však 44

40 v této otázce ztotožnit s W. Holubowiczem (1950, 111), který vylučuje používání rychle rotujícího kruhu u Slovanů. K jeho zavedení podle něj došlo až ve 13. století v souvislosti s kolonizací. Lze se také domnívat, že nástup a intenzita užívání kruhu nebyla všude stejná a je pravděpodobné, že obě technologie dlouhou dobu mohly existovat vedle sebe a to i v rámci jedné dílny (Petráň 1985, 764). Mnoho badatelů operuje s termínem rychleji rotující kruh, díky němuž bylo možné produkovat kvalitnější nádoby někdy dokonce se šroubovitými rýžkami příznačnými pro vytáčení. Někdy je takový kruh považován za mezičlánek před zavedením rychle rotujícího kruhu (srov. Richter 1982, 99; Procházka Peška 2007, 228). Bohužel nikdo z badatelů neuvádí, jak by takový kruh měl vypadat a jedná se pouze o hypotézy. V této souvislosti tak lze uvažovat pouze nad zručností výrobců, kteří dokázali na pomalu rotujícím kruhu vyrobit kvalitnější nádoby nebo naopak nešikovností jiných výrobců, kteří mohli formovat nádobu tradičním jednodušším způsobem stáčení z válečků, ale na rychle rotujícím kruhu (například v procesu učení vytáčení na kruhu osobní zkušenosti ze SŠUPT) Fenomén značek na dně nádob a podsýpky S otázkou hrnčířských kruhů souvisí také fenomén značek na dně nádob, nad nímž diskutovala značná řada badatelů. Značená dna se objevují na keramice od 2. poloviny 8. až do 15. století a o jejich významu a funkci se vedou dlouhé spory. Nověji shrnuje dosavadní bádání M. Hlavica ve své diplomové práci (2014), kde zároveň poskytuje nový zajímavý pohled právě na funkci značek. S ohledem k tématu této práce je však nutné zmínit se o technologii výroby nádob se značkou na dně. V literatuře je značená keramika spojována téměř výhradně s výrobou obtáčením na ručním hrnčířském kruhu. Často se také objevuje tvrzení, že značená dna nesou stopy podsýpky, což má také dokládat jejich výrobu obtáčením. Tato tvrzení jsou v české archeologii hluboce zakořeněná. V poslední době se díky experimentální archeologii setkáváme s doklady, že ne všechna tradiční pojetí musí být jedinou možnou cestou. Experimenty byla doložena například možnost výroby nádob se značkami na dně na rychle rotujícím kruhu za pomoci dřevěných nástavců, jež se upevnily na hlavici kruhu a v nichž byl vyryt motiv značky (Bočková et al. 2014, ). Mobilními nástavci ve formě dřevěných desek je možné také vysvětlit výskyt značených a 45

41 neznačených nádob v jednom souboru. Hrnčíř mohl vlastnit několik těchto desek, z nichž některé byly značené, některé neznačené. Vyrobená nádoba zůstávala po vytvoření na desce tak dlouho, dokud dostatečně neproschla a sama se od desky neoddělila (Hlavica 2014, 22-25). Podobný problém s nepravidelným výskytem je spojen také se stopami podsýpky na dně. Pokud by podsýpka byla spojena s výrobou na ručním kruhu, musela by se objevit na všech takto vyrobených nádobách, pokud by povrch jejich dna nebyl dodatečně upraven. Z archeologických výzkumů jsou však známy i nádoby, které nenesou stopy podsýpky a ani odřezávání na kruhu. Lze se tak domnívat, že při jejich výrobě mohla být opět využita dřevená deska na níž se nádoba vyrobila a nechala uschnout. Keramika bez jakýchkoliv stop na dně byla zjištěna např. v Nitře-Šindolce (Fusek 2009, 102) a stejný jev lze zaznamenat na keramickém souboru z Telče - Staroměstského rybníka (viz kapitola 6.6). Někdy je také podsýpka na dně určena u nádob, jež byly podle badatelů vyrobeny dotáčením tedy za pomoci rychlejších otáček, než které poskytuje pouhé pootáčení kruhem. V takovém případě je použití podsýpky problematické, neboť k dotáčení je nutno vyvinout větší tlak a nádoba s podsýpkou na dně by mohla během tvarování na kruhu uhýbat (Bernhardt 2011, 69). Naopak např. v Plzni byl získán soubor keramických nádob, jež měly na dně stopy podsýpky a zároveň na povrchu stěn nádob stopy po vytáčení na kruhu. Bez ohledu na zbytečnou komplikovanost celého procesu, bylo experimentem doloženo, že nádoby se stopami podsýpky na dně lze vytáčet i na rychle rotujícím kruhu tak, že je nejprve vytočen dutý tvar, do nějž se nasype podsýpka a dno je pak stočeno z hmoty stěn (Bernhardt 2011, 71-72). Stejného efektu se však dá docílit mnohem jednodušeji, např. položením právě vytočené nádoby na dřevěnou desku posypanou pískem nebo popelem. Nádoby na desce schnou, ale díky podsýpce se jejich dno k podložce nepřilepí (osobní zkušenosti z odborných praxí na SŠUPT). Tuto myšlenku lze podpořit také archeologickým nálezem z Nitry Šindolky, kde byly na dně nádoby rozpoznány otisky rostlin. Situace je G. Fusekem interpretována jako doklad, že vytvořená nádoba byla odložena na místo, kde se otisknuté části rostlin nacházely, pravděpodobně na podlahu dílny, aby uschla (2009, 99). 46

42 Válečková technika a obtáčení Velkým problémem nejen české archeologie je mnohotvárné používání tzv. válečkové techniky, za niž jsou často schovávány různé výrobní techniky. Další otázka je pak spojena s pojmem obtáčení, který má z archeologického hlediska úplně jiný význam než z hlediska hrnčířského. Obecně v archeologii pojem označuje techniku, kdy je nádoba sestavena pomocí navíjení jednotlivých válečků na sebe do určitého tvaru. Povrch válečků však musí být upraven tak, aby spoje mezi jednotlivými částmi nebyly znatelné a to zejména z funkčního hlediska. Nejen že samotným navíjením válečků vznikají mezi jednotlivými válečky mezery, ale při jejich špatném spojení může být výrobek také znehodnocen prasklinami vzniklými při sušení nebo výpalu. S válečkovou technikou se setkáváme zejména u pravěké keramiky, kde se nepředpokládá využití rotace při výrobě nádoby. Po vytvoření polotovaru navíjením válečků, došlo tedy ke statickému rozetření hmoty válečků nástrojem nebo prsty do jednotlivých mezer a tím ke zpevnění celé nádoby (Bareš Lička Růžičková 1981, 176). Od rané doby dějinné se k této technice připojuje termín obtáčení. V literatuře se můžeme setkat s tvrzeními, že nádoba byla vytvořena válečkovou technikou a obtočena nebo s prostým konstatováním, že nádoba byla vyrobena obtáčením. Předpokládá se tedy, že základní tvar nádoby byl vytvořen z válečků, které byly za pomoci rotace upraveny a celá nádoba tak byla dotvarována. Ve většině případů je obtáčení spojováno s pomalu rotujícím kruhem (Nekuda Reichertová 1968, 33; Ludikovský 1960, 74-75; Procházka 2007, 245; Polla 1962, 95; Buko 1990, ; Rzeznik 1995; Richter 1982, 97-98;). Někteří badatelé ještě rozlišují stupně obtáčení, např. J. Macháček ve své práci Studie k velkomoravské keramice pod vlivem polských autorů užívá termínu obtáčení slabě formující, kdy nádoba byla upravována obtáčením bez využití rotace kruhu, a obtáčení silně formující, kdy docházelo vlivem rotace k přemísťování hlíny ve stěně nádoby (2001, 22). R. Procházka rozlišuje kvalitnější tzv. profilující obtáčení, které je spojeno s poměrně rychle rotujícím kruhem a které se projevuje zvlněním průřezu stěny (Procházka Peška 2007, 228). Podobně také V. Richter užívá velmi dokonalého obtáčení na rychleji rotujícím kruhu (Richter 1982, 99). Někdy se lze setkat také s tvrzením, že obtáčení je proces spojený s vytvářením nádob z jednoho kusu hlíny na rychle rotujícím kruhu s využitím formy, kdy se z vnitřku formy keramická hmota ubírá (Bareš Lička Růžičková 1981, 179). 47

43 Z archeologického hlediska je tedy obtáčení spojeno s válečkovou technikou či je dokonce používáno jako její synonymum a jde tedy o primární formovací techniku. Z pohledu hrnčířství je však termín obtáčení užíván pro proces úpravy povrchových vlastností morfologicky hotového výrobku, a to nejčastěji v Obr. 31: Obtáčení nádob. A. očka, b. postup obtáčení (Modelovací pomůcky [online], Dupont-Delaleuf 2011, upraveno). kožovitém 3 (či zaschlém) stavu. Takové nádoby jsou opětovně nasazovány na kruh a pomocí tzv. obtáčecích oček/obtáčedel jsou upravovány nerovnosti na obou površích nádob odebíráním hmoty (Obr. 31). Z toho vyplývá, že se jedná o sekundární formovací techniku. Ve stejném slova smyslu se s tímto pojmem lze setkat v archeologické i etnografické literatuře francouzské nebo anglicky mluvících zemí Interpretace stop projevujících se na keramice Zmíněné studie a zároveň i tato práce využívají k interpretaci stop a přiblížení postupů výrobních technik modely odvozené na základě etnografických pozorování. Etnografické analogie jsou v odborné literatuře hojně zapojovány především do interpretace archeologických dat, i když možnosti jejich využití jsou rozsáhlejší. Lze je využít už v počátečních fázích, kdy z etnografického pozorování lze vyvodit kritéria pro vytvoření deskriptivního systému nebo naopak v závěru pro testování archeologických hypotéz (Macháček 2001, 35). Přesto se objevují práce, které takovéto paralely kritizují. Autoři kritických prací shledávají problém zejména v nebezpečí nekritického přenášení živých analogií na historické kontexty (Vossen 1991, 29). Archeologické prameny jsou předměty současného světa, které byly připraveny o svoji dynamiku během zánikové 3 Jako kožovité jsou označovány nádoby ve stavu, kdy už jsou částečně proschlé a jejich stěny se při manipulaci nedeformují, ale zároveň je hlína dostatečně měkká pro úpravu povrchu. 48

44 transformace (artefakty ztrácí účel praktickou funkci). Etnografické paralely jsou pozorováním konkrétních situací v lidském světě. Jako takové jsou podmíněny nejen svojí individualitou, ale také svým časem a prostorem, který se liší od času a prostoru archeologických artefaktů. Další problém podle kritiků spočívá v tom, že etnografové se zaměřují na jiné otázky než archeologové a nepřinášejí srovnatelné informace využitelné v archeologii (Neustupný 2007, ; týž 2010, 26). Etnografické etnoarcheologické studie jsou ale důležité pro vznik hypotéz a propojení hmotné a nehmotné kultury (Eggert 1991, 40). Nelze totiž interpretovat (vysvětlit) archeologické prameny pouze na základě jejich pozorování, ale je nutné využít teoretické modely odvozené z nějaké živé skutečnosti, které jsou schopny pramenům vrátit jejich dynamiku, tedy jejich účel (Neustupný 2007, 21). V případě keramiky lze etnoarcheologických analogií využít pro několik základních okruhů. Převážně se jedná o přiblížení postupů a principů při výrobě keramiky, ale analogií lze využít při studiu sociální organizace, stylu, využití keramiky apod. (Eggert 1991, 40). Zároveň je možné zapojit moderní příručeky o výrobě keramiky, protože velká část principů a technik zůstává neměnná, dochází pouze k využívání moderního nářadí a pomůcek ke zrychlení a zefektivnění výroby (srov. Hanykýř et al. 2011; Chavarria 1999; Herainová 2003). 49

45 3. SOCIÁLNÍ ASPEKTY VÝROBY KERAMIKY 3.1. Řemeslná specializace Za jeden z nejdůležitějších a nejdynamičtějších aspektů společenských vztahů je považována právě specializace. Obecně je výrobní specializace chápána jako pravidelná výroba pro širokou škálu spotřebitelů (tedy mimo domácnost výrobce) s ohledem/bez ohledu (zde se definice některých badatelů rozcházejí) na ekonomickou závislost výrobce na daném produktu. Specializace vytváří společnost rozdělováním úloh při vytváření artefaktů a zároveň ji strukturuje. Se specializací souvisí nejen technické dovednosti a zvládnutí technologií, ale také potřeba výrobní činnost zorganizovat a výsledné produkty zapojit do obchodních sítí (Venclová 2001, 8-10; Neustupný 2010, ; Ther-Mangel 2014, 12-13; Stark 1991, 64). Specializace může mít různé formy a stupně a lze ji klasifikovat podlé různých kritérií. Nečastěji užívané klasifikace pro výrobu keramiky vytvořil S. van der Leeuw (1977) a D. P. S. Peacock (1982), které dělí specializaci podle rozsahu, intenzity, místa výroby, počtu zainteresovaných osob a odbytu výrobků. Na nejnižší úrovni se nachází household production (občasná výroba keramiky pro vlastní použití jednoduchou technologií), následuje household industry (stále na nízké technologické úrovni, ale keramika je již vyráběna pro výdělek), individual workshop industry (vyžaduje investice na pořízení vybavení a představuje hlavní zdroj obživy, obvykle je již v rukou mužů), nucleated workshops (hrnčířství je ekonomickou aktivitou s rozsáhlými technologickými investicemi pro široký trh, produkují se výrobky vysoké kvality, práce je mezi jednotlivci rozdělená na specializované aktivity). E. Neústupný dělí specializaci podle přirozených (věk, pohlaví), regionálních (výskyt surovinových zdrojů) nebo znalostních výlučností (2010, ). Dále je možné specializaci klasifikovat podle využitelné kapacity osob (full-time, part-time), podle poměru počtu výrobců a spotřebitelů (čím více výrobců, tím menší specializace), podle koncentrace dílen v regionu, podle objemu a variability produktů, podle společenského kontextu a kontroly výroby (Venclová 2001, 9). Podle obecných modelů vzniká specializace v souvislosti s rozvojem komplexity společnosti a je důsledkem distribuce surovin či komplikovanosti technologického řetězce, který přesahuje limity podomácké výroby z hlediska organizačních nároků 50

46 (Stark 1991, 73; Rice 1981, 219; Thér Mangel 2014, 13). V některých případech je možný rozvoj specializace v souvislosti se specifiky přírodního prostředí, kdy exkluzivita některých zdrojů vytváří komparativní výhodu určitého prostředí. V důsledku nerovnoměrného rozšíření zdrojů se může specializace rozvíjet nezávisle na sociální dynamice společnosti a naopak tento typ specializace může vyvolat změnu sociální struktury (Muller 1984, ). Podle C. L. Costin (1991) existují tři základní faktory ovlivňující rozvoj specializace - rozvoj elit a poptávka po prestižních předmětech, zvyšování efektivity výroby v důsledku zvyšování poptávky nebo konkurence a nerovný přístup ke zdrojům. Hlavními kritérii pro stanovení míry specializace je objem výroby a prokazatelné zapojení do obchodu. Specializaci řemesla lze předpokládat i tam, kde došlo k zaměření na určitý druh produkce (Varadzin 2010, 32). Další hlediska uvádí ve své práci C. L. Costin (1991). Důležitými měřítky jsou kontext výroby, který udává povahu poptávky po výrobcích, koncentrace výrobních aktivit, tedy prostorové rozptýlení/koncentrace výrobců, složení výrobní jednotky popisující velikost výrobních skupin a jejich sociální vztahy a stupeň specializace, tedy množství času věnované výrobě. Problémem analýzy specializace výroby v rámci archeologie je však už samotná definice specializace, jež využívá znaků, které jsou archeologicky neviditelné (např. právě podíl času věnovaný specializaci, jí získaný díl obživy, existence mzdy; Thér 2009, 31) a také, v poměru k velkému množství nalézané keramiky, nedostatek primárních archeologických dokladů specializované hrnčířské výroby, jako jsou speciální nástroje a pece (Varadzin 2010, 13-23). Jedním z ukazatelů může být variabilita keramické produkce. P. M. Rice (1981, ) sestavila model se čtyřmi stupni specializace ve výrobě keramiky, jež mají své charakteristické, archeologicky rozlišitelné, znaky. 1. fáze - keramika je vyráběna v každé domácnosti. Typické jsou jednoduché techniky, minimální dělba práce a rovný přístup ke zdrojům surovin. Důsledky jsou mnohotvárnost technologických charakteristik (složení keramického těsta, podmínky při výpalu), silná typologická a výzdobná variabilita, malá koncentrace stejného souboru znaků s nerovnoměrnou distribucí v širším prostoru. Je možné odlišit funkční typy keramiky, ale není evidentní sociální funkce (tedy žádná keramika, která může být spojována s elitami). 2. fáze - výroba keramiky je spojena s rodinnými nebo příbuzenskými skupinami. K této fázi vede např. rozvoj neformální směny mezi domácnostmi, 51

47 kdy některé rodiny přestanou keramiku vyrábět úplně a získávají ji pouze od jiných. Rozvíjí se teritoriální a dědičné právo na získávání surovin. Důsledkem je vzrůstající standardizace složení keramického těsta (využívání ověřených zdrojů již nepřístupných každému). Je patrná vyšší úroveň dovedností při výrobě i výpalu, dekorativní motivy a styly jsou méně variabilní, zboží je standardizovanější. Pozorovatelná je širší prostorová distribuce. 3. fáze sociální soutěž mezi ostřeji definovanými společenskými jednotkami (objevují se elity) vede k nátlaku na kvalitu produkce. Pozice hrnčíře je definována poptávkou po elitním, rituálním nebo pohřebním zboží. Poptávka elit také podněcuje technologické inovace. Důsledkem této fáze je nerovnoměrná distribuce jednotlivých typů keramiky. Zboží se zvláštní funkcí je od běžné keramiky jasně odlišitelné a jeho technologie je standardizovaná. Objevuje se variabilita technologických přístupů, která svědčí o sociální soutěži. Imitace elitního zboží má rovnoměrnější distribuci. 4. fáze díky vzrůstající centralizované moci a posílení redistribučních mechanismů je vyvíjen tlak na nadvýrobu, která podporuje specializaci. Důsledkem jsou identifikovatelné výrobní areály. Zboží má znaky masové produkce, tedy se projevuje silná standardizace nejen ve formě a parametrech, ale také v keramickém těstě. U standardizovaných typů je patrná široká distribuce. Vrcholí dekorativnost a vypracovanost elitního zboží a zároveň do této oblasti proniká individualita projevu. Tento model je však do značné míry schematický a nejsou v něm zvažovány další faktory ovlivňující keramickou variabilitu, jako je např. směnný systém (Thér 2009, 35-36) Standardizace U mnoha badatelů existuje předpoklad, že standardizace je průvodním produktem specializace výroby, protože v důsledku mechanizace výroby dochází k redukci variability. Identifikace velkého počtu vysoce standardizovaných produktů je pak spojována s jednou (nebo několika málo) výrobními jednotkami. Tento model předpokládá, že specializované systémy mají méně výrobců a tím pádem klesá variabilita produktů (Longarce et al. 1988, 101; Costin 1991, 31). 52

48 Dalším tradičním předpokladem je, že zlepšující se řemeslné dovednosti a rutina mohou vést k vysoce účinným technologiím, a tedy vyšší standardizaci. Avšak D. Arnold (1999) upozorňuje, že je potřeba brát na zřetel také technologii stavby nádob. Například použití formy pro výrobu je archaická technika, s jejíž pomocí lze docílit velmi standardizovaných tvarů poměrně rychle a s minimálními dovednostmi. Podle některých badatelů hraje roli také omezení přístupu k surovinám, kdy omezení surovinové základny znamená zmenšení variability ve složení keramického těsta. Na základě etnologických paralel je však doloženo, že variabilita složení keramických hmot je blížeji spojena především s prostředím (přírodní chemická a mineralogická variabilita surovin a rozložení surovinových zdrojů), technologiemi (plavení, různé poměry surovin ve složení hmot) a sociálními faktory než s organizací produkce (Arnold 2000, , ). Podle hypotézy G. Feinmana (1984, ) má na standardizaci produkce vliv rovněž objem produkce a soutěživost mezi jednotlivými výrobci. Se společně se zvětšujícím objemem produkce se zároveň zvyšuje mechanizace produkce, což vede k větší standardizaci výrobků. Konkurence pak souvisí s investicí energie do výroby jednotlivých nádob, tzn. čím je konkurence větší, tím více energie je dáváno do výroby nádob. Podle těchto předpokladů rostoucí počet obyvatel a hustota osídlení pozitivně ovlivňují rozsah produkce a stupeň standardizace. Soutěživost a tím i investice energie do výroby jednotlivých nádob je naopak snižována politickou konsolidací a kontrolou. Avšak srovnáním podomácké a specializované výroby v severní Africe bylo zjištěno, že specialista investuje do výroby méně energie než podomácký výrobce (Thér 2009, 36). Standardizace může být ale také důsledkem několika dalších faktorů. Bez ohledu na počet výrobců mohou být výrobky standardizované, protože určitý způsob výroby je efektivnější. Dalším aspektem mohou být požadavky spotřebitelů (např. v případech, kdy styl odráží důležité informace o sociálním prostředí nebo příslušnosti k určité skupině) nebo nařízení vládnoucích vrstev a svůj vliv má také ekonomika (nižší náklady, snazší uložení a doprava; Costin 1991, 32). Jako výsledek specializace lze standardizaci považovat pouze v případě, že se podaří prokázat klíčový význam ceny produktu, tedy že výrobci snížili své náklady prostřednictvím rutiny výrobního procesu, což má za následek standardizované produkty. Naproti tomu, pokud je styl asociován se sociálním postavením a začleněním k určité skupině, je standardizace podmíněna společensky a analýza pak nepřináší dostatečné informace o míře specializace (Costin 1991, 32). 53

49 3.3. Rukopis jedince Jednou z častých otázek archeologie je role jednotlivců a její postižitelnost v archeologických pramenech. Podle P. Meduny (1998) lze v obecné rovině za rukopis jednoho tvůrce označit vše, co nádoby spojuje a zároveň je vyděluje z ostatní keramické produkce. Ve své práci interpretoval jednotlivé hrnčíře na základě jednoho nebo kombinací několika technologicko-morfologických znaků, které jsou nápadné při běžném probírání materiálu. Jak ale upozorňuje K. Nováček (1999), hrnčíři v jeho pojetí jsou identifikováni bez ohledu na historické pozadí, bez zřetele k otázkám organizace produkce (zřejmě předpokládá, že celý proces výroby keramiky byl čistě individuální záležitostí) a topografie hrnčířské výroby. U všech artefaktů lze předpokládat, že prošly vědomím alespoň jednoho individua. Studium role individua v archeologických pramenech je značně nesnadné a lze ji rozpoznat snad jen prostřednictvím variability archeologických pramenů, jež je však určována celou řadou faktorů (Neustupný 2010, 133). K otázce určování alespoň jednotlivých dílen napomáhají zejména přírodovědné analýzy složení keramických těst hrnčířských výrobků, v nichž se mohou projevit různá lokální specifika (např. Daszkiewicz Bobryk Schneider 2010). 54

50 4. STŘEDOVĚKÁ KERAMIKA NA ČESKOMORAVSKÉ VRCHOVINĚ 4.1. Keramika 12. až 1. poloviny 13. st. Pro mladohradištní a tzv. pozdně hradištní keramiku 4 je obecně charakteristická zejména přítomnost velkého množství tuhy v keramickém těstě, a to jak ve funkci pojiva, tak zejména ostřiva v podobě hrubších zrníček. Tuhová keramika se na Moravě objevuje v nálezových souborech od 9. století, leč ve 12. století se prohlubují regionální rozdíly v užití a množství tuhy v těstě. Stále vysoký podíl lze sledovat na Brněnsku, na severní Moravě a také na západní Moravě, naopak na jižní Moravě je množství grafitu podstatně nižší (Unger 1984, , Procházka 1984, 436; Goš 1975, 293, Nekuda 2000, 152, Balcárková 2013, 790). Keramika bývá vyrobena z jílovité hmoty s příměsí tuhy a většinou má středně tvrdý až tvrdý výpal do redukčních šedých, tmavošedých až černých odstínů. Kromě výrazného podílu grafitu se na Českomoravské vrchovině objevuje v tomto období také keramika s hrubším podílem slídy nebo s přítomností jemných stříbřitě lesklých šupinek v celkově ostřejší písčité nebo slabě tuhové hmotě. Keramika s příměsí hrubší slídy se váže zejména na progresivní prvky 13. století, jako jsou pokročilejší tvary okrajů, ploché poklice, konvice se třmenovým uchem a obecně nádoby s uchy. Na Moravskobudějovicku je se slídnatou hmotou svázána keramika zdobená radélkem (Poláček 1992, 237). Tvarově jsou zastoupeny zejména hrnce a zásobnice, dále se objevují také mísy a poklice. Charakteristické pro 1. polovinu 13. století jsou hlavně poklice ploché. Zajímavostí spadající do horizontu mladohradištní keramiky jsou pohárovité nádoby nalezené v Kramolíně a Dalešicích, jež jsou spojovány s polským vlivem a jejich výskyt se váže na vyšší sociální prostředí (Poláček 1992, 240). Okrajové profilace hrnců jsou většinou jednoduché vně vyhnuté a zaoblené bez odsazení pro pokličku a okraje vzhůru vytažené 5, u zásobnic se objevují kyjovité okraje. U celých nebo alespoň z větší části 4 Pozdně hradištní keramikou někdy bývá označováno zboží z konce 12. a počátku 13. století. Tento horizont spojuje tradiční keramiku doby hradištní s nově nastupující vrcholně středověkou (Unger 1984, 290; Snášil 75, 305; Procházka 1984, 430). 5 V pojetí zde užitého deskripčního systému se jedná o varianty jednoduchých okrajů, které mohou být rozšířené nebo je jejich horní část lehce vytažena nad samotný okraj, čímž vzniká prostor pro umístění pokličky, tedy odsazení pro pokličku. U jihlavské keramiky jsou tyto okraje nazývány právě vně vyhnuté a vytažené okraje. U brněnské keramiky se jedná o skupinu okrajů 22, tedy vzhůru vytažené. Taktéž V. Nekuda pro mstěnickou keramiku užívá termín nahoru vytažené okraje (skupina B). 55

51 zachovaných nádob lze sledovat vejčitě nebo soudkovitě profilovanou výduť. Vedoucím výzdobným prvkem jsou ryté strmé vlnice v horní části výdutě (plece), které jsou někdy i vícenásobné nebo se objevují v kombinaci s obvodovými rýhami. Kromě vlnic a rýh se mohou vyskytnout také dlouhé šikmé vseky, a to rovněž v kombinaci např. s vlnicemi. V literatuře je uváděno, že mladohradištní keramika byla vyráběna lepením z válečků s obtáčením na ručním kruhu. Podle modelu této práce se tudíž jedná o techniku stáčení na kruhu, i když bez bližšího popisu nebo fotografií bohužel nelze určit, o jaké metody této techniky se jednalo (Zimola 2004, 32; Hrubý 2010, 281; Hrubý et al. 2006, 206; Vokáč et al. 2007, 37; Nekuda 2000, ; Nekuda 1975, 27-35; Bláha 1982, 334; Poláček 1992, ). Dalším typickým prvkem pro toto období je výskyt tzv. radélkové výzdoby. Ojediněle se výzdoba ozubeným kolečkem objevuje na lokalitách datovaných už do sklonku 12. st. (Novotný 1971, 154; Měřínský 1976, 114), ale její masivní rozvoj je zaznamenán právě v 1. polovině 13. století. Jen vzácně tento typ výzdoby přežívá do 2. poloviny 13. st. (Unger 1984, 290; Procházka Peška 2007, 169, ). Radélková výzdoba se objevuje především ve střední a částečně západní části jižní Moravy, tedy zhruba od Pohořelicka, Tišnovska a Brněnska, přes Náměšťsko, Ivančicko, Třebíčsko a Jaroměřicko až na okraj Českomoravské vrchoviny, kde její výskyt ustupuje (Procházka Peška 2007, ; Vokáč Škrdla 2007, 253; Vokáč Houzar Škrdla 2007, 37; Poláček 1992, ; Nekuda 1985, 21; Bartík et al., v tisku). Na Jihlavsku a v oblasti horního Podyjí se radélko objevuje jen sporadicky a spíše se zde projevují silné vlivy keramiky z jižních Čech a rakouského Waldviertelu (Hrubý 2010, 282; Vokáč Škrdla 2007, 253; Poláček 1991, 62). Keramické nálezy z toho období z Českomoravské vrchoviny pochází např. z hornických lokalit Staré hory u Jihlavy, Telče (Hrubý 2010; Hrubý et al. 2006) a z oblasti Horského potoka (např. zaniklá středověká vesnice Jenišov; Vokáč et al. 2007) a dále ze zaniklých středověkých vesnic Pfaffenschlag a Mstěnice (resp. jejich starších fází; Nekuda 1975; Nekuda 2000) nebo ze sídlišť z trati Morkovce u Telče (Bláha 1982), Moravských Budějovic, Třebíče a Kramolína (Poláček 1992). 56

52 Obr. 32: Okrajové profilace hrnců z 12. a první poloviny 13. století (podle Nekuda 2000; Hrubý et al. 2006; Procházka 2007, upraveno). Obr. 33: Výběr keramiky zdobené radélkem. 1., 2., 4. Vranovice, Přibice (podle Unger 1984), 3.,5. zaniklá středověká vesnice Jenišov (podle Vokáč Škrdla 2007), 6. Hradiště u Louky (podle Bartík et. al., v tisku). 57

53 Obr. 34: Výběr keramiky z 12. až počátku 13. století z Českomoravské vrchoviny Jihlava Staré Hory (podle Hrubý et al. 2006, upraveno), Mstěnice (podle Nekuda 2000, upraveno) Keramika druhé poloviny 13. století a počátku 14. století Keramika tohoto období v mnohém navazuje na mladohradištní keramickou tradici. Keramické těsto se skládá z jílovitých hmot s obsahem mikrokrystalického grafitu, který může být i přirozenou součástí surové hlíny. Hojně je využívána také příměs slídy. U některých nádob se dokonce objevuje slída společně s tuhou, což má za následek střep s výrazným stříbřitým leskem. Vzhledem k blízkosti zdrojů byl grafit oblíbenou surovinou a horní hranice výskytu tuhové keramiky spadá až do konce 13. a počátku 14. století. Zboží bylo vypalováno jak redukčně do odstínů hnědé, šedé až šedočerné, tak 58

54 i oxidačně do odstínů cihlově červené barvy. Střep bývá převážně tvrdý, masivnější a hrubší. Dle literatury byly nádoby vyráběny na pomalu rotujícím ručním kruhu (lze tedy předpokládat techniku stáčení na kruhu, ovšem bez možnosti bližšího rozlišení způsobu výroby). Vyloučena však není ani výroba vytáčením na hrnčířském kruhu. Z tvarového spektra dominují především hrnce a menší hrnky s vejčitou nebo soudkovitou profilací. Početně se objevují kónické a zvonovité poklice. V menší míře pak mísy a misky s dovnitř zataženým okrajem. Dále se v keramických souborech tohoto období vyskytují konvice s třmenovým uchem a trubkovitou výlevkou, jejichž výskyt je spojován s dolnorakouskými kolonisty. Konvice již neobsahují takové množství grafitu nebo v jejich hmotě grafit chybí úplně. Ojediněle se vyskytují i lahve a poměrně malé zastoupení oproti předchozímu období mají také zásobnice. Mezi okraji 6 stále dominují různé varianty ovalených okrajů, ale vyskytují se také vně vyhnuté nebo seříznuté profily 7. Výzdoba je nejčastěji řešena rytými (většinou jednoduchými) pravidelnými vlnicemi nebo žlábky v podhrdlí a na výduti nádob. V menší míře se objevuje příčné přesekávání na přechodu podhrdlí a výdutě a stejně umístěné nehtové vrypy. U zásobnic se objevují vodorovné prstovité žlábky pod okrajem (Zimola 2004, 33; Hrubý et al. 2006, ; Hrubý 2010, ; Vokáč et al. 2007, 38; Vokáč Škrdla 2007, 252; Bláha 1968, 121; 151; Zatloukal 1999, 198; Nekuda 1985, 84). S výzdobou v podobě nehtovitých vrypů se setkáváme zejména na území směrem na západ (Richter Krajíc 2001, ; Zatloukal 1999, 203). Hojně se též vyskytují značky na dně keramických nádob v podobě kříže, čtvrceného kruhu a dalších blíže neurčených motivů (Hrubý et al. 2006, 209; Nekuda 1985, 84). Nálezů z toho období výrazně přibývá, a to zejména díky výzkumům zaniklých středověkých vesnic, jejichž počátky většinou spadají právě do konce 13. nebo začátku 14. století, a městských jader. Z lokalit uveďme například zaniklé vesnice Malý a Velký Štítek a Jenišov u Předína (Vokáč et al. 2007), Mstěnice (Nekuda 1985), Pfaffenschlag 6 Zde opět narážíme na problematiku různého pojmenování stejných jevů, v tomto případě tvarových profilů okrajů. Např. V. Nekuda uvádí, že ovalené okraje jsou typické pro keramiku 15. století, naopak jihlavští archeologové uvádí ovalené okraje pro 13. století. Problém spočívá v tom, že každý z nich užívá stejný pojem pro odlišnou skupinu okrajů. 7 V pojetí této práce se jedná zejména o okraje přehnuté a nepravé římsovité. R. Procházka pro brněnskou keramiku tyto okraje označuje jako svisle až kuželovitě seříznuté a přehnuté (skupiny 9-12). V. Nekuda pro Mstěnice je označuje jako varianty vně vyhnutých okrajů s kuželovitým seříznutím (2000) nebo jako okraje šikmé se stříškovitým nebo římsovitým ukončením (1985). U keramiky ze Šternberka se jedná o okraje svislé a šikmé (skupina A a B, Bláha 1968). Pro jihlavskou keramiku jsou označovány právě jako ovalené okraje. 59

55 (Nekuda 1975), Morkovce a Rysov u Telče (Bláha 1982) a Staré Hory u Jihlavy (Hrubý et al. 2006). Z městského prostředí je keramika z 2. poloviny 13. století známa např. z Jihlavy (Měřínský 1977; Šedo Zatloukal 1997). Obr. 35: Ukázka hrnců a pokliček. Jihlava Staré hory (podle Hrubý et al. 2006, upraveno). Obr. 36: Okraje hrnců 13. a počátku 14. století (podle Bláha 1968, Hrubý et al. 2006, upraveno). 60

56 4.3. Keramika 14. až 15. století Výrazným znakem keramické produkce tohoto období je absence grafitu v keramickém těstě, který je nahrazován slídnatým a písčitým ostřivem. S vyzníváním tuhové keramiky postupně v první polovině 14. století nabývá na významu netuhová skupina oxidačně páleného zboží, v jejímž tvarovém sortimentu se projevují kolonizační prvky v podobě jednoduchých hrnků, džbánků a pohárků. Od druhé poloviny 14. století pak postupně převládá tvrdě pálené redukční zboží šedých odstínů. Nádoby jsou převážně tenkostěnné vyráběné i nadále na ručním kruhu, tedy stáčením z válečků, stejně jako vytáčením na rychlém kruhu. Obecně v tvarovém inventáři ubývá zásobnic, ale na druhou stranu se sortiment produkovaného zboží rozšiřuje. Kromě hrnců a mís se objevují malé hrnky, džbány, lahve, poháry, mezi nimiž vynikají zejména poháry s diamantovou výzdobou (např. Slavíček 2012), zvonovité pokličky se zvýrazněným knoflíkovitým držadlem, pánve a konvice s trubkovitou výlevkou, jejichž výskyt značně slábne. Mezi okraji dominují ven vyhnuté, střechovitě hráněné a ovalené okraje. 8 V menší míře se objevují i okruží u hrnců, která jsou typická především pro džbány. Charakteristická je výzdoba v podobě dvou žlábků na přechodu hrdla v tělo nebo většího množství obvodových žlábků na těle. V této době se také zvyšuje počet glazovaných nádob. Jedná se zejména o trojnožky a pánve, které jsou opatřeny hnědou nebo žlutozelenou glazurou na vnitřním povrchu. Dalším výzdobným prvkem jsou drobné obdélníčky vytvořené radélkem, které pokrývají povrch nádoby (Vokáč et al. 2007, 38-37; Nekuda 1985, 85-88; Zimola 1996, 84-85; Unger Bláha 1985, 57-58; Měřínský Plaček 1989, 27; Procházka Peška 2007, ) Vnější vlivy na keramice S tematikou vnějších vlivů na keramice v období vrcholného středověku je spjat termín kolonizační keramika. Obecně středověká keramika navazuje na starší hradištní tradici, ale lze sledovat některé podstatné změny, které je od sebe odlišují a právě tyto odlišnosti jsou označovány jako kolonizační keramika nebo kolonizační projevy na keramice. V užším slova smyslu lze na kolonizační keramiku pohlížet jako na výrobky 8 Ve smyslu zde použité deskripce okraje jednoduché, přehnuté a nepravé římsovité. V brněnském systému se jedná zejména o skupiny 9-12, tedy nálevkovitě seříznuté a přehnuté okraje. 61

57 známé ze sousední oblasti, v ekonomicko-správním smyslu slova. V tomto případě je to keramika užitková, jejíž uživatele lze identifikovat jako cizí, příchozí element. V širším slova smyslu se jedná o ojedinělé, zpravidla luxusní, výrobky pocházející z cizích zemí (Bláha 1975, 10). Obecně se ve spojitosti s kolonizační keramikou mluví zejména o změnách v technologii, morfologii a tvarovém sortimentu. Mladohradištní tvarový inventář je reprezentován různými variantami hrnců, lahví, mís, zásobnic a poklic (zejména plochých) a jen menšinově jsou zastoupeny další tvary, jako jsou poháry a miniaturní nádoby. Na počátku vrcholného středověku se však postupně a s nestejnou intenzitou, vzhledem k sociálnímu prostředí, objevují nové tvary, mezi něž patří poklice zvonovitého a kónického tvaru, misky na nožce, pánve a trojnožky, konvice s rourkovitou výlevkou, ať už s uchy nebo bezuché nebo se třmenovou rukojetí, konvice s hubičkou, džbány, poháry a hrnce na nožkách a aquamanile (Hejna 1975, 2-4, Bláha 1975, 10-17; Goš 1977, ). A. Hejna (1975, 2-3) na příkladu několika českých lokalit uvádí odlišný poměr ve vztahu k tradici domácí keramiky s ohledem na sociální prostředí. Na vesnickém sídlišti v Krašovicích trvá domácí tradice bez podstatné změny. Na lokalitě Chvojen u Benešova, jež je interpretována jako dvorec-kurie s tribunovým kostelem, dochází k postupnému obohacování domácí keramiky novými tvary zprostředkovanými domácím prostředím (nikoliv importy). Na řemeslnickém sídlišti Sekanka u Davle s přímým vztahem ke klášteru je vedle domácí keramiky patrný výrazný podíl přímých importů, které se zcela odlišují jak tvarově, tak technologicky. Tyto nádoby pak mají vliv na napodobující domácí produkci. Na hradě Bradlo u Trutnova se domácí keramika objevuje v menšinovém množství a převažuje inventář vyráběný patrně cizími hrnčíři v místním prostředí. Další lokalitou je Cheb, který byl původně slovanským hradištěm přeměněným na hohenštaufskou falc. Domácí keramika náhle končí a nový keramický inventář se podstatně liší, přičemž domácí tradice se ojediněle objevuje jen v detailu. J. Bláha (1975, 11-13) pro Českomoravskou vrchovinu uvádí spojení s kolonizací zejména z jižních a jihovýchodních Čech, kde lze hledat analogie některých prvků. Mezi kolonizační prvky řadí např. výzdobu v podobě trojúhelníkovitých a jiných vpichů a zářezů, okraje šikmo vytažené zesílené a vně prožlabené nebo okraje ovalené 9. Kolonistům přisuzuje také vodorovně vytažené, mocně zesílené, až ovalené okraje 9 Nálezy tohoto typu pochází z tvrze u Přímělkova (okr. Jihlava) a mají své analogie v jižních Čechách na lokalitách Krašovice, Červená nad Vltavou apod. (Bláha 1975, 11). 62

58 vázané na větší tuhové nádoby, které jsou známé i z německých kolonizačních oblastí při dnešní rakouské hranici. 10 Kolonizační nádoby ve smyslu importů z cizích zemí snad lze určit na základě ojedinělosti výskytu dané nádoby a díky přírodovědným analýzám, v nichž se projeví odlišné složení keramické hmoty. Otázkou zůstává, zda je možné rozlišit výrobce kolonizační keramiky v našich zemích. Jedná se o cizí příchozí hrnčíře, kteří zde keramiku vyrábějí nebo například na základě importů vyrábí keramiku domácí hrnčíři? Druhé zmíněné hypotéze by snad mohlo nasvědčovat propojení mezi starou a novou keramikou například ve formě nového tvarového sortimentu se starou tradiční keramickou hmotou (srov. Bláha 1968, ; Bláha 1975, 11-12). 10 Takovéto okraje byly nalezeny ve Stonařově, Zhořci a Jestřebí Lhotce (Bláha 1975, 13). 63

59 5. TELČ V jihozápadním cípu Moravy, při hranicích českého království, leží v mírné rovině, obklopené lesnatými vrchy, město Telč 525 m nad hladinou moře. (Beringer Janoušek 1891, 3) Obr. 37: Telč. A. Lokalizace Telče na mapě České republiky, b. fotografie z výzkumu (Hledání starého města [online]), c. mapa Telče (Základní mapa ČR 1: [online]), d. letecký snímek Telče (Let balonem nad Telčí [online]). 64

60 5.1. Přírodní poměry Telčsko náleží k rozsáhlé geomorfologické podsestavě Českomoravské vrchoviny, v jejímž rámci zaujímá, společně s přilehlým Dačickem a Slavonickem, její jižní a střední část. Východní část náleží Křižanovské vrchovině a Jevišovické pahorkatině, západní část pak Javořické a Křemešnické vrchovině. Důležitou pozici v regionu zaujímá centrálně orientovaná Dačická sníženina (Hrádek 2005, 27). Vlastní Českomoravská vrchovina se vyskytuje v polohách m n. m. s horskými oblastmi vy výšce m n. m. Město Telč a jeho okolí se pohybuje ve výškách m n. m. (Bláha 2002, 14). Z geologického hlediska je území Telčska tvořeno krystalinikem moldanubika, jehož převládajícími horninami jsou biotitické a sillimanit-biotické pararuly, doplněné dalšími horninami a rudními ložisky. Na západě území prostupuje malá část centrálního moldanubického masivu, který tvoří centrální část Českomoravské vrchoviny a Šumavy a táhne se dále k Dunaji. Obecně tak lze celou oblast rozdělit na západní žulový a východní rulový masiv s předělem na území Batelov-Hostětice-Dačice. Pokryv je tvořen terciérními sedimenty zastoupenými drobnými denudačními zbytky písků až štěrkopísků a kvartérními sedimenty reprezentovanými sprašemi až sprašovými hlínami, dále pak fluviálními písčitohlinitými sedimenty, rašelinami a soliflukčními hlinitopísčitými sedimenty. Na Telčsku se objevují drobnější rudní ložiska zlata, stříbra, železa, olova a zinku. Z nerudních surovin byly v oblasti těženy zejména grafit, vápenec, stavební suroviny a cihlářské hlíny. V tomto ohledu je pověstná zejména tzv. mrákotínská žula z lomové oblasti Mrákotín (cca 7 km západně od Telče), která je pro své technické vlastnosti řazena do I. a II. jakostní třídy a využívána zejména pro dekorační účely (Luna 2005, 11-14, 20-21; Bláha Konečný 1985, 129). Půdní pokryv celé oblasti je tvořen kyselými kambizeměmi na rulách i žulách. Území kolem Telče zaujímají písčité hlíny, pod nimiž se místy objevují šedé a nazelenalé jíly sladkovodního původu. V jižním okolí Telče se na zamokřených místech vyskytují také illimerizované oglejené půdy (Hrádek 2005, 47; Smutný 2005, 802). Klima Telčské oblasti je charakterizováno jako mírně teplé s normálním až krátkým mírným a suchým létem. Společně s nadmořskou výškou roste počet srážek a klesá teplota (Bláha 2002, 15; Hrádek 2005, 49). Převládajícími dřevinami jsou smrk, buk a 65

61 jedle, květena je pak tvořena zejména mezofyty (Bláha 1968, 26-27; Dvořáčková 2005, 59). Nejrozvinutější říční soustavu tvoří v zájmovém území Moravská Dyje, jíž také odtéká nejvíce vody. Moravská Dyje ústí u města Raabs do Rakouské Dyje a náleží k povodí vyššího řádu Dunaje. Jejími významnými přítoky jsou zejména Vápovka a Řečice. Za zmínku stojí také Telčský potok, který je pravostranným přítokem Moravské Dyje. U Telče protéká rybniční soustavou tvořenou Roštejnským (12ha), Štěpnickým (10ha), Ulickým a Staroměstským rybníkem (15ha; Hrádek 2005, 50-54) Dějiny osídlení Telčska O poznání Telčska a jeho přilehlých území se v 19. a polovině 20. století zasloužili zejména archeologové Karel Jaroslav Maška, který byl ředitelem zdejší reálky a telečský rodák Jaroslav Palliardi. První systematické shrnutí středověkého osídlení přišlo až s Václavem Richterem (1941). Archeologické zpracování pochází z pera Josefa Bláhy, který ve své diplomové práci shrnul vývoj osídlení celé jihozápadní Moravy (Nekuda 2005, 123) a dále se společně s Lubomírem Konečným podrobněji věnovali opevněnému areálu dvorce s kostelem sv. Ducha (Bláha Konečný 1985; tíž 2005). Z paleolitu pochází pouze ojedinělý nález mamutích kostí z cihelny na okraji Telče. Neolitické nálezy jsou pak reprezentovány zejména ojedinělými nálezy kamenné industrie. Z Telče a jejího okolí pochází několik exemplářů seker a sekeromlatů. Výskyt nejstarších dokladů je dáván do souvislosti s těžbou surovin a zejména s dálkovými trasami probíhajícími tímto územím. Z následujících období, tedy eneolitu, doby bronzové a starší i mladší doby železné, nejsou z Telče známy prozatím žádné nálezy. Z doby římské pochází z katastru Telče ojedinělé nálezy římských mincí, které dokumentují trasy obchodních cest. Výroba nalezených mincí je datována mezi léta 12 př. n. l. až 337 n. l. Z období stěhování národů opět nejsou zaznamenány žádné nálezy (Nekuda 2005, ; Macků 2011, 39; Nohejlová-Prátová 1955). Výraznější osídlení Telčské kotliny je patrné až ve 12. století, jak to dokládají nálezy keramiky s tradičními hradištními znaky z Telče. V této době zde vznikl zeměpanský dvorec s kostelem (kostel sv. Ducha), ze kterého se dodnes dochovala 66

62 románská věž, datovaná do 30. let 13. století. Jižně od dvorce vznikla ve stejné době na dnešním Starém Městě při kostele Matky Boží osada. Středověký vývoj Telče je rozdělen na čtyři etapy. První etapou je období zeměpanského, celního a kupeckého dvorce se slovanskou osadou na křižovatce dálkových cest z 12. až 1. poloviny 13. století. Druhou etapu reprezentuje vysazení německé trhové vsi kolem původní osady a vznik špitálu při románském kostele v kupeckém dvorci z 2. poloviny 13. století. První polovina 14. století je charakterizována vzrůstem významu sídelní aglomerace a dvorce. Poslední etapu, od padesátých let 14. století, představuje vznik nové městské lokace s následně vyrůstající soustavou opevnění a zakládáním rybníků, které souvisí se zatopením předlokační aglomerace (Bláha Konečný 1985, 159) Středověká a novověká historie města První písemná zmínka o Telči pochází z roku Další zmínka je z roku 1335, kdy markrabě Karel vyplatil Telč ze zástavy. Roku 1339 byla Telč postoupena pánům z Hradce, kteří zde mezi léty 1354 až 1366 severně od dvorce vybudovali Nové město. V roce 1359 byla založena městská pamětní kniha a město dostalo hrdelní právo. Vznik středověkého města Nové Telče je datován na rok Jádrem středověkého města byla severojižní komunikace, na níž se nacházelo také městské tržiště, a v severozápadním rohu městské zástavby vznikl hrad s farním kostelem sv. Jakuba. Kostel společně s dalšími 27 měšťanskými domy vyhořel během požáru roku Jan z Hradce roku 1414 založil při kostele sv. Ducha městský špitál. Za husitských válek měl město dobýt táborský hejtman Jan Hvězda z Vícemilic. V roce 1441 došlo ve městě k bouřím, které skončily vyhozením členů městské rady z oken radnice. Roku 1458 pak bylo město obsazeno Jiřím z Poděbrad. Ten potvrdil městu starší práva a udělil některá nová. Další práva získala Telč od Adama z Hradce a roku 1526 od krále Ludvíka Jagellonského. Mezi telčská práva patřilo např. mílové právo, dědičné várečné právo, hrdelní právo, právo na prodej soli, právo na odúmrť, právo mýta, skladu a ortele. Roku 1530 došlo k velkému požáru, který zničil severozápadní stranu náměstí. Požár byl podnětem k přestavbě středověkého města na renesanční. Došlo zejména ke stavbě loubí, která umožnila rozšířit gotickou parcelu domu směrem do náměstí. Nová 67

63 domovní průčelí byla postavena mezi lety podle jednotného plánu. V roce 1543 je poprvé připomínáno Štěpnické předměstí, které se později nazývalo také předměstí za Malou bránou, předměstí Na Podolí, Na Veselí nebo Pod ulickou hrází získal město Zachariáš z Hradce, který sem přivedl italské stavebníky a umělce a začal s přestavbami zdejšího hradu na renesanční zámek. Dále udělil artikule některým dalším cechům, městu byla přidána další práva a z jeho nařízení byl roku 1579 přeložen špitál ke kostelu Matky Boží. V době panování Zachariáše z Hradce bylo zvětšeno telčské panství přikoupením několika okolních vesnic a město zažívalo dobu největšího rozkvětu. V držení pánů z Hradce byla Telč až do roku 1604, kdy se novým majitelem stal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Smrtí Zachariáše přestala být Telč rezidenčním sídlem vrchnosti, což se neblaze projevilo v jejím dalším vývoji. Slavata byl jedním z aktérů pražské defenestrace v květnu Počátkem stavovského povstání pak bylo město obsazeno stavovským vojskem, po bitvě na Bílé hoře sem vtáhl císařský vojevůdce Marradas, během třicetileté války trpělo několika průtahy císařských vojsk a v roce 1645 Telč na čas obsadili i Švédové, kteří dobyli Jihlavu. Přes to všechno císař Ferdinand III. v roce 1650 obnovil všechna městská privilegia a Telči byl udělen nový znak. Roku 1651 zde hraběnka Františka Slavatová založila jezuitskou kolej, která byla vystavěna v blízkosti zámku a také jezuitský kostel Jména Ježíš. V roce 1674 založil jezuitský řád ve městě gymnázium a roku 1703 postavil Konvikt svatých andělů a hospodářský dvůr na protějším břehu Ulického rybníka, jenž byl s kolejí spojen dřevěnou lávkou. Na konci 17. století, v roce 1691, se město i s panstvím dostaly do držení roku Lichtenštějnů-Kastelkornů (Smutný 2005, ) Archeologické výzkumy v Telči a jejím okolí Jednou z nejlépe prozkoumaných částí Telče je území, na němž se ve středověku rozkládal zeměpanský dvorec s přilehlou osadou. První výzkumy zde v sedmdesátých letech prováděl Josef Bláha společně s Lubomírem Konečným a následně také muzeum Vysočiny Jihlava. Vzhledem k současné husté zástavbě se jednalo pouze o menší sondy. Dvorec se nacházel v dnešní jihovýchodní části města na vrcholu náměstí Zachariáše z Hradce. Součástí dvorce byl také farní kostel sv. Ducha s věží a hřbitovem. Dvorec měl podobu nepravidelného obdélníku se zaoblenými rohy o velikosti přibližně 50x70 68

64 m. Opevnění bylo tvořeno pravděpodobně vnějším příkopem a valem s dřevěnou palisádou, která byla místy nahrazena nízkou kamennou zdí. V době výstavby města došlo zřejmě k částečnému využití příkopu na jižní straně, severní a severovýchodní úsek byl postupně zničen. Kostel sv. Ducha je nejstarším telčským farním kostelem. Jeho vznik se datuje do 2. čtvrtiny 13. století. Ve 2. polovině 15. století byl však kostel zbořen a nahrazen gotickým chrámem. Jediným pozůstatkem původního kostela je dodnes stojící věž sv. Ducha. Pohřbívání kolem kostela je archeologicky doloženo až do 16. století. Během výzkumů v jihovýchodní části náměstí Zachariáše z Hradce bylo zjištěno, že předlokační sídlištní objekty nerespektovaly současné uliční čáry a s největší pravděpodobností došlo k jejich zplanýrování v souvislosti s vytyčením centrálního náměstí, což dokládají také uhlíkové vrstvy a kusy vypálené mazanice s otisky dřev v objektech. Zajímavostí bylo odkrytí několika kolejí po kolech vozů, jež byly vyjeté do intaktního jílovitého podloží. Cesta vedla severojižním směrem a tvořila zřejmě spojnici mezi sídlištěm na Morkovcích a dvorcem. Její zánik je odhadován nejpozději v 15. století, kdy na jejím místě vyrůstaly měšťanské domy (Bláha - Konečný 1985, ; Bláha Konečný 2005, 143; Vokáč Zimola 2011, 53-57). Další předlokační sídlištní areál se rozkládá v poloze Morkovce ve vzdálenosti zhruba jednoho kilometru severním směrem od kostela sv. Ducha. Výzkumy byla zjištěna oválná plocha o velikosti 290x250 m se zbytky dřevěných konstrukcí staveb. Na základě keramických nálezů lze lokalitu datovat do období 12. století až 1. poloviny 14. století. Funkce sídliště mohla být snad spojena se získáváním zdejšího kalcitu s příměsí dolomitu, který se užíval při pálení vápna (Bláha 1982, ; Bláha Konečný 1985, 134). Nejstarší učiněné nálezy pochází ze sídliště v trati K Radkovu. Jednalo se o náhodné nálezy při stavbě železniční trati k vesnici Radkov z roku Sídliště bylo lokalizováno na okraji terasy na pravém břehu Dyje a jeho datace na základě keramických nálezů spadá od 2. poloviny 11. století do 13. století (Bláha 1968, 134; týž 1982, 335). Další sídelní areál byl zjištěn sběry při melioračních pracích na katastru obce Studnice. 11 Stejně jako například Staré město, leželo zdejší slovanské sídliště na trase Humpolecké stezky (Novotný 1977, 65; Bláha Konečný 1985, 136). 11 Studnice bývala původně samostatná obec nacházející se přibližně 4 km severně od Telče. V současné době je však součástí Telče (Smutný 2005, 986). 69

65 5.5. Výzkum Staroměstského rybníka Poprvé bylo osídlení v okolí Staroměstského rybníka zjištěno Josefem Bláhou a Lubomírem Konečným v 80. letech 20. století a následně také Richardem Zatloukalem. Badatelé původně přepokládali osídlení ve dvou polohách na pravém břehu Telčského potoka (Bláha Konečný 1985, 136, ; Vokáč Zimola 2011, 53-54; Zatloukal 1994). V současnosti je známo, že se jedná o jedno rozlehlé sídliště, jehož větší část je zatopena Staroměstským rybníkem. Během záchranného archeologického výzkumu v roce 2011 byly zjištěny doklady osídlení na pravém i levém břehu Telčského potoka. Podle nálezů došlo k trvalému osídlení území dnešního Staroměstského rybníka v průběhu 2. poloviny 12. století. Osídlení těchto poloh souviselo především s rozvojem obchodu kvetoucího podél středověkých cest. Údolím Telčského potoka procházela severojižním směrem tzv. Humpolecká cesta, jež spojovala Dačice s Humpolcem. V blízkosti Starého města se předpokládá její křížení s tzv. Telčskou cestou vedoucí od Staré Říše západním směrem na Jindřichův Hradec. Převážná část archeologických dokladů je datována do 13. století, kdy zde zřejmě osídlení dosahovalo největší intenzity. Mladší artefakty, ze 14. století až 1. poloviny 15. století, se objevují zcela ojediněle, což podporuje teorii o opuštění sídliště ještě v průběhu středověku. Místní rozvoj řemesel a zemědělství pak dal základ pro založení opevněného města. Na dně Staroměstského rybníka v místech původního potočního koryta se podařilo během výzkumu začistit zhruba sto metrů dlouhý úsek komunikace. Zachytit se podařilo jak část východního úseku cesty směrem k dnešnímu vlakovému nádraží, tak také část na západním břehu potoka, kde cesta pokračovala kolem kostela Matky Boží a navazovala na staroměstskou Zachariášovu ulici. V nivě potoka vzniklo navýšené těleso cesty, jehož svrchní část byla zpevněna kameny pocházejícími z okolí lokality tak, aby cesta odolávala každoročním záplavám. Cesta na západním břehu potoka pokračovala už bez kamenného dláždění. Zřejmě se jedná o část tzv. Telčské cesty nebo její odnož. Až do výstavby rybníka ve 14. století se zde nacházel také kameny vyztužený brod přes Telčský potok. Artefakty, zejména podkovy, čepele nožů a tesáků a keramika, pocházející z bezprostředního okolí cesty datují její vznik a užívání do 13. až 14. století. Časové zařazení komunikace podporuje také nález dřevěného kůlu, použitého v tělese cesty, datovaného do roku

66 V blízkosti kostela Matky Boží na křížení cest byly při výzkumu odkryty stopy po dřevených domech, v některých případech i s kamennými podezdívkami. Ve většině případů se jednalo o kůlové jamky a zbytky dřevěných podlah. Intenzitu osídlení dokládá velké množství nálezů zásobnic a kostí domácích zvířat. Z movitých dokladů jednoznačně převládají nálezy keramiky, které se nachází prakticky po celé ploše výzkumu. Kromě běžné kuchyňské keramiky se v hojném počtu objevují zásobnice. Keramika i zásobnice jsou vyráběny z místního jílu s přídavkem dováženého grafitu. Na lokalitě se nepodařilo prokázat hrnčířské pece, ovšem nelze vyloučit, že některá z četně zdokumentovaných ohnišť nepředstavovala původně spodní části pecí. Další početnou skupinu artefaktů tvoří kovové nástroje a zbraně, včetně nálezů strusek, které dokládají místní hutnickou výrobu. Hojně se objevují zejména nože a tesáky, v ojedinělých případech také krátké meče a masivní šipky a dále podkovy. Nejzajímavější skupinu artefaktů pak tvoří nálezy mincí. Nejstarší nalezené mince byly vyraženy v Rakousku a pochází z období vlády Leopolda VI. (mezi léty 1198 až 1228). Jedná se o soubor čtyř stříbrných feniků nalezených na jednom místě. Ojedinělými nálezy jsou poutní odznaky vyrobené většinou ze slitiny olova a cínu, které se na dně Staroměstského rybníka našly ve dvou exemplářích. Reliéfy na přední straně vyobrazovaly zejména postavy světců nebo symbol určitého poutního místa. Zlomek prvního telčského odznaku zobrazuje dolní polovinu postavy s mečem a částečně dochovaným obvodovým nápisem VM PETRI (zřejmě odznak hrobu sv. Petra v Římě). Druhá, pravděpodobně olověná plaketka, nese vyobrazení hvězdy, lodě s plachtou a několika postav. Oba nálezy jsou datovány do 13. až 14. století (Zimola 2012). Definitivní zánik osídlení je spojen s vybudováním Staroměstského rybníka roku 1372 jako součásti fortifikační soustavy nového města (Bláha 1982, 336). Podobná situace byla zdokumentována také Ve Žďáře nad Sázavou. V trati Staré město byly archeologickými výzkumy zachyceny pozůstatky okrajové části osídlení spojované s tržní vsí známou z historických pramenů. Ves byla založena mezi léty 1252 až 1257 a její trvání podle písemných pramenů je dáváno do rozmezí deseti až čtyřiadvaceti let. Následně byla osada rozbořena, osídlení přeneseno do prostoru historického jádra dnešního Žďáru nad Sázavou a místo původní vsi zaplaveno vodami nového rybníka (zřejmě se jedná o dnešní Branský rybník). Pravdivost tak krátkého trvání dokazují také archeologické prameny, jako absence superpozic objektů i materiální kultura. Podobnost lze shledat také v umístění osady na trase významné regionální komunikace, Libické stezky, která tvořila spojnici mezi Čechami a Moravou, 71

67 a to v místech pravděpodobného brodu přes řeku Sázavu (Zatloukal 1999, Richter 1974). Obr. 38: Telč - Staroměstský rybník. Vyznačení výzkumných ploch (zdroj mapového podkladu geoportal ČÚZK). 72

68 Výzkumná plocha II Nálezy keramiky Keramika podrobená analýze v rámci této práce byla nalezena v 76 objektech z celkového počtu 182 zkoumaných objektů na výzkumné ploše II. Mezi analyzovanými byly také 4 objekty z plochy I, které částečně zasahovaly do plochy II, nebo byly chybně označeny. Celkově bylo v objektech nalezeno 5140 fragmentů keramiky s hmotností g. Z veškerých fragmentů bylo určeno 1347 jedinců, se kterými je počítáno ve vyhodnocení. Minimální počet jedinců (nádob) stanovený na základě kategorií fragmentů s vyšší výpovědní hodnotou (okrajů) je 478. Objekty lze z hlediska počtu nalezených jedinců 12 rozdělit do několika skupin. Objekty s nálezy do 5 jedinců, s 6 až 10 jedinci, s 11 až 25 jedinci, s 26 až 50 jedinci, s 51 až 100 a s více jak 100 jedinci. Největšímu zastoupení se dostalo skupině objektů s nálezy do 5 jedinců a s nálezy 11 až 25 jedinců. Více jak 100 jedinců bylo nalezeno pouze ve dvou objektech (Tab. 2, Obr. 39). 12 S jedinci je počítáno v celém vyhodnocení souboru, proto i zde je charakteristika závislá na počtu jedinců a ne nalezených fragmentů. 73

69 SKUPINA 1 OBJEKT POČET JEDINCŮ POČET FRAGMENTŮ Neznámý 3 3 SKUPINA OBJEKT POČET JEDINCŮ POČET FRAGMENTŮ Celkem Tab. 2: Počet nalezených jedinců v jednotlivých objektech. 74

70 Obr. 39: Počet jedinců v objektech. 75

71 Nálezy mincí Jak již bylo řečeno, na dně Staroměstského rybníka se našlo množství mincí (celkem 57), z nichž 12 náleží výzkumné ploše II (Obr. 40). Až na jednu minci objevenou v objektu 11, byly všechny nalezeny mimo objekty při detektorovém průzkumu. Mince nalezená v objektu 11 je stříbrný denár fenikového typu Přemysla Otakara II ( ) a stejná mince byla nalezena na ploše II ještě v jednom provedení. Nejstaršími mincemi jsou čtyři stříbrné feniky štýrského a rakouského vévody Leopolda VI ( ). Dále byl nalezen stříbrný fenik Přemysla Otakara II, stříbrný fenik Friedricha II von Walchen ( ), dva stříbrné parvy Václava II ( ) a dva stříbrné parvy Jana Lucemburského ( ). Obr. 40: Nálezy mincí na ploše II. 76

72 Metodika výzkumu Plocha archeologického výzkumu Staroměstského rybníka na západní straně Telčského potoka byla rozdělena do jedenácti obdélníků označených I XI (Obr. 38). Jednotlivé plochy (obdélníky) byly dále děleny na čtverce značené alfanumerickým kódem (např. F1). Jednotlivé objekty označené číslem byly identifikovány na základě plochy a čtverce. Celkem bylo v rámci archeologického výzkumu zachyceno 796 objektů. Uloženiny/kontexty jsou označeny číslem Pod těmito čísly jsou zahrnuty jak výplně objektů, tak i kulturní vrstvy. Každá z uloženin je identifikována na základě plochy, eventuálně čtverce a objektu. Jednotlivá nálezová místa a artefakty byly průběžně zaměřovány a dokumentovány jednak textově v rámci deníku, jednak kresebně zakreslováním do plánů 13 a fotograficky (fotografie situací). Využita byla také detektorová prospekce kovových artefaktů (Zimola 2012) Laboratorní zpracování Keramické nálezy byly pracovníky muzea roztříděny podle kategorií fragmentů, tzn. na okraje, nezdobené výdutě, zdobené výdutě, dna, dna se značkou a ucha, příp. další. Ke třídění nálezů docházelo už během výzkumu. V rámci každé vrstvy jednotlivých objektů se proto objevuje několik sáčků se stejnými kategoriemi fragmentů, avšak s odlišným datem. Fragmentům s výpovědní hodnotou, tedy okraje, zdobená dna apod., bylo přiřazeno individuální inventární číslo. Fragmentům s nižší výpovědní hodnotou (např. nezdobené výdutě) bylo přiděleno jedno inventární číslo pro několik různých fragmentů v rámci jedné kategorie, přičemž nebyl brán zřetel na jejich další vlastnosti. Inventární číslo má podobu např. Te01/11/6489, kdy začátek tvoří alfanumerické označení archeologické akce a za druhým lomítkem se nachází pořadové číslo nálezu. Veškeré inventarizované nálezy byly posléze zapsány do programu DEMUS. Tento systém třídění nálezů ovšem komplikuje následné zpracování, jelikož jednotlivé sáčky s jedním inventárním číslem, např. s nezdobenými výdutěmi, obsahují několik (i desítky) fragmentů, které mají rozdílné vlastnosti. 13 Kresebné dokumentace se bohužel nedostalo všem objektům nalezeným při výzkumu. V některých případech nebyly objekty dokumentovány ani v případě, že v nich byla nalezena keramika. 77

73 Zpracování a vyhodnocení keramiky Pro vyhodnocení keramiky byla vytvořena databáze v programu Microsoft Access Základní entitou použitou k hodnocení keramického souboru je jeden jedinec. Jedincem se rozumí fragmenty, které vykazují stejné kvality a mohly tak patřit k jedné nádobě. Každý jedinec má inventární číslo daného sáčku, ke kterému může být připojeno za lomítko unikátní číslo (např. Te01/11/6489/1). Fragmenty jsou slučovány dohromady v rámci jednoho sáčku, v některých případech i v rámci vrstvy v jednom objektu (většina objektů má monolitickou výplň). Jak již bylo zmíněno výše, při ukládání předmětů do sáčků a jejich inventarizaci hrál roli také den, kdy byly fragmenty vyzvednuty z objektu. Je tedy možné, že fragmenty se stejnými znaky (patřící tak pravděpodobně jedné nádobě) byly rozděleny do několika sáčků, z nichž každému bylo přiděleno jiné inventární číslo. Aby bylo možné jednotlivé jedince později dohledat, jsou u každého v příslušné kolonce databáze uvedena inventární čísla fragmentů, jimiž je tvořen. Třídění fragmentů na jedince s sebou nese rizika spojená se subjektivitou badatele a zkreslením hodnoceného souboru, zejména proto, že pokud střepy nelze fyzicky spojit do jedné nádoby, je těžké s jistotou říci, že patří právě jedné nádobě. Zároveň není možné v tak početném a fragmentovaném souboru a v případě, že se chceme podrobněji zabývat určitými vlastnostmi, např. právě stopami výrobních technologií, pracovat s jednotlivými fragmenty jako základní entitou. Takováto práce by byla příliš časově náročná a výsledky by mohly být taktéž zkresleny, třeba výrazně vyšším počtem fragmentů určitých vlastností, pokud je některý druh nádob choulostivější k rozbití na větší počet fragmentů než jiný (Orton Tyres Vince 1993, ). Stejně tak není možné využít další metodu kvantifikace, kterou je sledování váhy a počtu fragmentů, jež je zkreslena právě mírou fragmentarizace a také různou váhou jednotlivých keramických tříd (Nováček 2010, 303). Jako jeden jedinec tedy byly určeny fragmenty, které je možné slepit k sobě, nebo u kterých není pochyb, že mohou pocházet ze stejné nádoby. Nejčastěji byly střepy rozdělovány podle keramické hmoty v kombinaci s dalšími signifikantními znaky, jako je např. výzdoba nebo úprava povrchu. Pokud se fragmenty odlišovaly, byť jen nepatrně, byly přiděleny dalšímu jedinci. Pro stanovení přibližného minimálního počtu jedinců, je možné využít kategorii fragmentů s vyšší výpovědní hodnotou, v tomto případě okraje (Orton Tyres Vince 1993, ; Zimola 2014), které je poměrně dobře možné na základě morfologie, 78

74 techniky výroby a keramického těsta spojit v jeden celek. Při hodnocení dalších vlastností staroměstské keramiky bude počítáno i s ostatními stanovenými jedinci s vědomím, že se nejedná o reálné počty nádob, ale pouze o přibližná čísla, která odráží určité trendy ve výrobě. Základní kvality pro popis keramiky jsou převzaty z deskriptivního systému pro keramiku z Rokštejna. Tento systém byl vytvořen na základě pozorování keramiky nalezené ať už přímo na hradě, nebo v jeho nejbližším okolí a zároveň na pracích dalších badatelů, které se středověkou keramikou zabývají. Jedná se zejména o práce R. Procházky (2007), O. Wolfa (2002) a L. Čapka (2010). Poprvé byla deskripce použita pro popis keramiky nalezené na zaniklé středověké vsi Stančice (Mazáčková Doležalová 2012) a následně již v několika bakalářských a diplomových pracích, které se věnují keramice z Rokštejna (např. Běhounková 2012; Dvořák 2012; Slavíček 2012; Těsnohlídek 2012), ale také z dalších míst na Českomoravské vysočině (např. Doležalová 2013; Macholdová 2013). Protože keramika ze Staroměstského rybníka má odlišné charakteristiky, je nutné tento popisný systém mírně upravit a rozšířit. Doplněny jsou zejména kategorie týkající výzdoby a úpravy povrchu nádob. Zásadně rozšířena je kategorie technologie výroby nádob. Většina prací zabývajících se středověkou keramikou se omezuje na pouhá konstatování, že nádoba byla vyrobena válečkovou technikou, obtočena nebo vytočena na kruhu (např. Reichertová 1965; Pavlů 1971; Vařeka, 1998; Procházka 2007). Také v původní verze rokštejnského systému se omezuje pouze na základní znaky, jež jsou pro potřeby této práce nedostačující. Čerpáno bylo z výše uvedených studií, ať už archeologického nebo etnografického zaměření (viz kapitola 2.2, 2.3) Deskripční systém Pro přehlednost a snazší orientaci je deskripce rozdělena do několika oddílů podle typu informací, které obsahují nálezové okolnosti, základní informace o artefaktu, typologie, metrické údaje, výzdoba, keramická třída, vlastnosti střepu a technologie (Obr. 41). K některým kategoriím jsou pak řazeny také poznámky, které obsahují slovní popis zvláštností. Samostatně umístěné jsou ID, tedy identifikační číslo keramických jedinců přiřazených databázovým programem a Inventární číslo, což je alfanumerický kód užívaný Muzeem Vysočiny Jihlava (např. Te01/11/6489). Rozlišení několika 79

75 jedinců se stejným inventárním číslem je možné díky unikátnímu číslu, které je přiřazeno na konec za lomítko (např. Te01/11/6489/1). Oddíl Nálezové okolnosti obsahuje informace uvedené na štítcích každého sáčku s nálezy. Plocha - zpracovávaná keramika pochází z plochy II, ale pro případné zpracování ostatní keramiky byla do databáze zanesena i tato kolonka. Objekt - číslo objektu, kde byl daný jedinec nalezen. Vrstva - číslo vrstvy, kde byl daný jedinec nalezen. Čtverec - označuje sektor plochy II, kde byl jedinec nalezen. Datum nálezu - uvedeno datum nálezu daného jedince. Oddíl Základní informace sebou nese primární popis artefaktu. Počet fragmentů - udává počet střepů patřících jedné nádobě. Nádoba-druh uvádí druh nádoby, deskripce převzata ze systému pro brněnskou keramiku (Procházka 2007). Nádobačást - uvedena část nádoby, členění převzaté z brněnského systému (Procházka 2007). Fragmentarizace - obsahuje velikostní kategorie zpracovávaných střepů. Pokud má některá nádoba střepy z různých kategorií, pak je uvedena ta nejmenší (tedy velikost největšího fragmentu) a ostatní jsou zapsány v poznámce. Abraze - uvádí míru obroušení fragmentů, popis převzat z práce L. Čapka (2010). Oddíl Typologie určuje typ jednotlivých částí nádob. Typ okraje - typologie je založena na systému pro rokštejnskou keramiku (např. Doležalová 2013). Typy okrajů jsou členěny do několika základních kategorií, které vychází jak ze vzhledu, tak z technologie výroby a zahrnují další varianty. Tvar hrdla - kategorie převzaty ze systému brněnské keramiky (Procházka 2007). Typ dna - typologie dna je převzata z práce O. Wolfa (2002). Typ úchytky - popis typu úchytky. Tvar výlevky udává tvar výlevky. Typ ucha udává typ ucha, tzn. modelované nebo tažené ucho. Tvar ucha - je určován u tažených uch podle typologie R. Procházky (2007). Oddíl Metrické údaje udává metrické údaje fragmentů jako výška nádoby, síla střepu těla a síla dna, průměr okraje nebo dna, průměr maximální výdutě a hmotnost. Oddíl Výzdoba popisuje styl výzdoby keramických jedinců. Jednotlivé kategorie kvalit umístění výzdoby, typu a počtu motivů jsou převzaty z brněnského systému (Procházka 2007). Doplňující informace ve formě slovního popisu se týkají tvaru lišt, glazur a značek na dně. Oddíl Keramická třída obsahuje popis složení keramického těsta. Deskripce je převzata z rokštejnského systému (např. Doležalová 2013). Obsaženy jsou informace 80

76 o množství grafitu, slídy, zrnitosti (převzaté hodnoty z Procházka 2007), výpalu 14 a úpravě povrchu. Z kódů těchto údajů je sestaven kód keramické třídy (např. A1jr1 keramika s těstem bez grafitu s přirozenou příměsí slídy, jemnozrnná, redukčně vypálená s úpravou povrchu potuhováním). Dále oddíl nese informace o úpravě povrchu umístění. Oddíl Vlastnosti střepu ukrývá podrobnější popis vlastností jednotlivých jedinců, jako hrubost povrchu a tvrdost. Obě tyto kategorie jsou převzaty z brněnské deskripce (Procházka 2007). Dále informace o přítomnosti sendvičového efektu 15, stopách používání 16 a barvě uvnitř, na lomu i vně střepu. Oddíl Technologie je oproti výchozím formám databáze výrazně rozšířen, aby vyhověl účelům této práce. Způsob vytváření udává techniku výroby jedince. Lze zvolit techniky vymačkávání, tvarování do formy, vytahování, stáčení z válečků, stáčení na kruhu a vytáčení na kruhu. Dále je uveden styl výroby dna modelováním, stočením z válečků nebo vytočením. Hodnoceny jsou také stopy výroby zanechané na povrchu nebo lomu fragmentů. Mělké prohlubně, jemné nepravidelné rýžky a nepravidelné odchylky v síle stěny obvykle značí techniku vymačkávání. Příčné rýhy jsou stopy po adhezním materiálu, který byl použit při tvarování do formy. Vertikální žlábky ukazují na techniku vytahování. Šroubovité rýžky na dně, tlakové linie na dně, vakuoly, lineární deprese mezi válečky a hmatatelné válečky odkazují na techniku stáčení z válečků. Příčné žlábky, paralelní žlábky a hřbety a hmatatelné válečky ve spojitosti s jemnými paralelními liniemi značí některou z metod výroby nádoby stáčením na kruhu. Na vytáčení na kruhu ukazuje mírné zvlnění, pupek nebo šikmé zvrásnění na dně, jemné spirálovité žlábky a paralelní světlejší pruhy na těle. Popisováno je také umístění stop výroby a to buď na dně, na povrchu nebo na lomu. Dále je hodnocena forma odříznutí nádoby z kruhu, kdy rovné mělké nebo hluboké rýhy značí odřezávání statické nádoby, oblé rýhy odřezávání nádoby, kterou je mírně otáčeno a lasturovitý lom odřezávání rotující nádoby. Horizontální rýhy na stěně těsně u dna značí odříznutí části hmoty, jež udržovala nádobu na kruhu pomocí nože. Popisně je hodnocena kvalita výroby, většinou však obsahuje informace o metodě stáčení na kruhu. 14 Hodnota P oxidační přežah je použita u střepů, které jsou vypáleny redukčním způsobem, ale v závěru vypalování došlo k oxidaci, která se projevuje nepravidelnými fleky na povrchu různých odstínů okrové, oranžové, červené a hnědé barvy. 15 U tohoto efektu dochází k nedostatečnému propálení jádra, které má na lomu odlišnou barvu. 16 Slovní popis např. začouzení povrchu užíváním na přímém ohni při vaření, zbytky organického původu apod. 81

77 Obr. 41: Databázový formulář pro analýzu staroměstské keramiky. 82

78 6. VYHODNOCENÍ STAROMĚSTSKÉ KERAMIKY 6.1. Transformační procesy Transformační procesy ovlivňující formování archeologických pramenů lze rozdělit na nedepoziční, zánikové, postdepoziční a zbytky nebo odpad. Predepoziční transformace jsou procesy probíhající v rámci živé kultury. V této fázi dochází ke změnám v kategorii účelu, tzn., že keramika nemusela sloužit primárně jen k vaření, stolování nebo skladování (u druhů kuchyňské, stolní a skladovací keramiky), ale také jako obaly na potraviny, k ukládání předmětů nebo mohly být předmětem směny. Změny v kategorii účelu však lze velmi těžko popsat. K jejich poznání by mohla přispět především znalost kulturněhistorického pozadí. Zánikovou transformací jsou předměty zbaveny svého účelu a nejčastěji uloženy do odpadového areálu (jsou vyloučeny z živého světa). U keramiky dochází k zánikové transformaci nejčastěji rozbitím nebo opotřebením nádob. Nádoby se mohly stát i tzv. kulturním zbytkem, tedy zbytkem určeným k uložení do odpadového areálu, se kterým je nicméně ještě manipulováno (jsou prozatímně uloženy se záměrem pozdějšího využití). Do této kategorie spadá např. keramika určená k reparaci nebo střepy sekundárně využívané jako tkalcovské přesleny nebo hrnčířské čepele. Během postdepozičních transformací dochází k působení člověka nebo přírodních sil na mrtvé předměty (např. přemísťování vrstev, prošlapávání půdy, prorůstání vrstev vegetací). Posledním typem je transformace sensu stricto, která souvisí s archeologickým výzkumem, dokumentací, inventarizací a uložením nálezů (Neustupný 2007, 46-47, 51-57; Čapek 2010, 19-23). Na souboru ze staroměstského rybníka lze pozorovat stopy primární funkce některých nádob, jako jsou stopy organických zbytků v podobě uhelnatých příškvarků, které svědčí o vaření v nádobách. Organické zbytky byly dochovány na vnitřní straně 34 jedinců. Na vnější straně nádob lze sledovat začouzení svědčící o používání nádoby k vaření nad ohněm. Začouzení bylo zjištěno 36 fragmentů. Jedním z typů pozorovatelných transformací jsou tzv. kulturní zbytky. V případě staroměstské keramiky se jedná o dva zlomky zásobnic s reparačními otvory (Obr. 42), které dokládají, že velké zásobnicové tvary mohly být využívány velmi dlouho, a to i v případě jejich poškození. 83

79 Obr. 42: Reparační otvory na zásobnicích (Te01/11/7328,Te01/11/6902). Postdepoziční transformace lze rozlišit na kvantitativní, které souvisí s fragmentarizací souboru (Graf 1), a kvalitativní, které lze spojovat s abrazí keramiky (Graf 2), přepálenými fragmenty nebo oxidačním přežahem. Většina keramiky ze všech keramických skupin byla částečně otřelá s fragmentarizace do 36 cm 2. U jedinců náležících KS 5 a 6 se objevují větší střepy až do 441 cm 2, což v souvislosti s tím, že se většinou jedná o zásobnice, není překvapující. U těchto skupin se objevuje větší množství omletých fragmentů. U několika fragmentů byl povrch tak omletý nebo odštípnutý, že ze stěny zbylo pouze jádro. Přežah byl zjištěn u 258 fragmentů. Bohužel až na výjimky, kdy se odstíny signalizující oxidaci objeví na některém lomu, nelze určit, zda k němu došlu během transformačních procesů nebo už při výpalu. Přežah se objevuje napříč všemi keramickými skupinami. 84

80 100% 80% 60% 40% 20% 0% KS 1 KS 2 KS 3 KS 4 KS 5 KS 6 KS 7 do 9 cm² do 36 cm² do 81 cm² do 144 cm² do 225 cm² do 324 cm² do 441 cm² Graf 1: Fragmentarizace keramických skupin. 100% 80% 60% 40% 20% 0% KS 1 KS 2 KS 3 KS 4 KS 5 KS 6 KS 7 Omletý Částečně otřelý Ostrohranný Graf 2: Abraze keramických skupin Keramické třídy Při třídění keramiky do skupin je největší zřetel dáván na keramickou třídu, která by měla shrnovat základní technologické charakteristiky daných jedinců. Keramická třída, resp. kód keramické třídy, v pojetí této práce vznikne kombinací 6 faktorů (množství tuhy, množství slídy, zrnitost, výpal a úprava povrchu). Výsledkem je 50 různých variant kódů keramických tříd, které ale samy o sobě příliš o charakteru keramiky nevypovídají a práce s takovou vysokou variabilitou keramických tříd je velmi nepřehledná. Z toho důvodu bylo přistoupeno k seskupení fragmentů s určitými keramickými třídami do několika skupin. Základními rysy pro určení keramických skupin u staroměstské keramiky byla zejména přítomnost, resp. nepřítomnost tuhy a slídy. Do jedné skupiny byly slučovány kódy lišící se pouze redukčním výpalem či 85

81 přežahem a kódy s jemnou nebo střední zrnitostí 17. Při podrobnější charakteristice skupin byly využity i další znaky, jako je tvrdost, hrubost povrchu, barva fragmentů apod. 18 Součástí keramického kódů je také úprava povrchu fragmentů, s níž se při vytváření skupin keramických tříd nepočítalo z důvodu nesignifikantního výskytu pro určitou skupinu. Ve staroměstském souboru tak bylo vyděleno 7 keramických skupin. Příměs grafitu byla celkem zjištěna u 554 jedinců (41%). Větší množství slídy (mimo přirozenou příměs) obsahovalo 302 jedinců (22%). U 27 jedinců bylo zjištěno užití zlaté slídy někdy i v kombinaci se stříbrnou slídou a v jednom případě byla zlatá slída užita k poslídování povrchu, zatímco keramické těsto obsahovalo stříbrnou slídu. Výskyt zlaté slídy se váže na keramiku bez obsahu grafitu (KS 1) a pouze ve dvou případech byla zjištěna slabá příměs grafitu. Nádoby se zlatou slídou jsou jemnozrnné, vyráběné většinou vytáčením na kruhu jsou a tvrdě redukčně pálené Prostorové rozložení keramických skupin Co se týče keramických skupin, kromě objektů, ve kterých byl nalezen jeden jedinec, se keramika určité skupiny koncentrovala jen v několika málo objektech a i v tomto případě šlo většinou o objekty s malým počtem nálezů (obj. 63, 144, 154, 162). Naopak v žádném z objektů nebyly nalezeny fragmenty, které by reprezentovaly všechny keramické skupiny. Např. v největším objektu nalezeném na ploše dvě (obj. 59) chyběly fragmenty KS 3, tedy oxidačně pálená keramika, která náleží nejmladšímu horizontu (viz níže; Tab. 3, Obrázek XVII - Obrázek XXIII). 17 Kódy s typem výpalu přežah mají fragmenty s redukčním výpalem a částečnou oxidací (někdy celý jeden povrch někdy pouze červené nebo oranžové fleky na některém povrchu), proto byly oba typy výpalu slučovány dohromady. U zrnitosti je někdy těžké odhadnout, zda se jedná o střep jemně či středně zrnitý, zejména pokud nemáme k dispozici alespoň čerstvý lom, proto je možné obě kategorie sloučit do jedné skupiny keramické třídy. 18 Např. K. Nováček rozlišuje 5 základních znaků, na nichž lze založit charakteristiku keramických tříd. 1 hlína, 2 povrch, 3 výpal, 4 barva, 5 příbuznost s jinou keramickou třídou (Nováček 2000, 3). 86

82 OBJ. KS 1 KS 2 KS 3 KS 4 KS 5 KS 6 KS 7 OBJ. KS 1 KS 2 KS 3 KS 4 KS 5 KS 6 KS 7 N Tab. 3: Zastoupení keramických skupin v objektech. 87

83 Keramická skupina 1 písčitá redukční keramika Redukčně pálená keramika bez obsahu grafitu je nejpočetněji zastoupenou ve staroměstském souboru. Celkem této skupině náleží 562 jedinců, tedy 42 %. Keramické těsto je jílovité s obsahem písku s přirozenou příměsí slídy, většinou jemně, někdy až středně zrnité. Povrch nádob je většinou jemně drsný až hladký bez povrchové úpravy. Povrchová úprava byla zaznamenána u 87 jedinců a ve většině případů se jednalo o poslídování. Méně často se objevilo potuhování a zcela v ojedinělých případech o kombinaci potuhování a poslídování, engobu, tuhový nátěr a leštění. Výpal probíhal v redukční atmosféře, u menšího počtu fragmentů se objevuje oxidační přežah a je středně a velmi tvrdý. Tvarování nádob probíhalo vytáčením na kruhu nebo technikou stáčení na kruhu, a to nejčastěji metodou 1 (Tab. 6, Graf 4). Barva povrchů je nejčastěji středně, až tmavě šedohnědá a šedá, jádro většinou tmavě šedé. V některých případech se objevují odstíny hnědé barvy a u oxidačního přežahu jsou zaznamenány oranžové a cihlově červené fleky. Z tvarového spektra se v této skupině objevují hrnce, konvice, mísy, pohár, poklice zvonovité i kónické, talíře a ojediněle i velké tvary, které byly přiřazeny zásobnicím (Tab. 5, Graf 3). Nejpočetněji dochovanou částí nádoby jsou okraje a výdutě. Výjimečně se objevily téměř celé profily nádob, a to u jedné mísy a jedné zvonovité poklice (Tab. 7, Graf 5). Nejvíce zastoupené jsou přehnuté a jednoduché vyhnuté okrajové profilace, méně pak jednoduché, ovalené a nepravé římsovité. Ojediněle se objevují okraje vodorovně vyložené, které jsou vázány na mísy. Výzdoba byla zaznamenána u 79 jedinců (14 %), nejčastěji v podobě vodorovných žlábků o velikosti nad dva milimetry vyskytující se na výduti a na plecích. V menší míře se objevují vodorovné rýhy, jednoduché vlnice a jejich kombinace, ojediněle pak také nehtovité vrypy (Tab. 8). 88

84 Obr. 43: Výběr fragmentů keramické skupiny 1. Keramická skupina 1 KÓD KERAMICKÉ TŘÍDY CELKEM JEDINCŮ A1jp0 48 A1jp2 6 A1jp7 1 A1jr0 362 A1jr1 12 A1jr2 41 A1jr3 1 A1jr4 1 A1jr8 1 A1sp0 11 A1sp2 7 A1sr0 55 A1sr1 1 A1sr2 13 A1sr3 1 A1sr7 1 Celkem 562 Tab. 4: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS 1. 89

85 Keramická skupina 1 DRUH NÁDOBY POČET JEDINCŮ Nezjistitelný 312 Hrnec 213 Konvice 1 Mísa 12 Pohár 1 Poklice kónická 5 Poklice zvonovitá 14 Talíř 2 Zásobnice 2 Celkem 562 Tab. 5: Zastoupení jednotlivých druhů nádob KS 1. Keramická skupina 1 TECHNIKA VÝROBY POČET JEDINCŮ Neurčeno 164 Vymačkávání 3 Stáčení válečků 24 Tvarování do formy 1 Vytahování 2 Stáčení na kruhu 145 Vytáčení na kruhu 223 Celkem 562 Tab. 6: Zastoupení výrobních technik u KS 1. 90

86 Keramická skupina 1 DRUH NÁDOBY ČÁST NÁDOBY POČET JEDINCŮ Dno 24 Dno s částí výdutě 70 Hrdlo 8 Nezjistitelný Hrdlo s částí výdutě 2 Okraj 15 Plece 15 Ucho 5 Výduť 179 Hrnec Okraj 211 Konvice Okraj 1 Téměř celý profil 1 Mísa Okraj 6 Plece 2 Pohár Výduť 1 Poklice kónická Okraj 5 Poklice zvonovitá Téměř celý profil 1 Okraj 12 Talíř Okraj 2 Zásobnice Okraj 1 Výduť 1 Celkem 562 Tab. 7: Dochované části nádob KS 1. Keramická skupina 1 TYP VÝZDOBY POČET JEDINCŮ Vodorovné rýhy 9 Vodorovné žlábky 42 Jednoduché vlnice do 2 mm 9 Jednoduché vlnice nad 2 mm 8 Hřebenové vlnice 5 Kombinace vlnic a rýh 2 Kombinace rýh a vrypů 2 Nehtovité vrypy 1 Šroubovice 1 Celkem 79 Tab. 8: Výzdobné motivy KS 1. 91

87 2% 0% 1% 3% 0% 0% 0% 38% 56% Nezjistitelný Hrnec Konvice Mísa Pohár Poklice kónická Poklice zvonovitá Talíř Zásobnice Graf 3: Zastoupení druhů nádob KS 1. Vytahování Vytáčení na kruhu Vymačkávání Tvarování do formy Stáčení válečků Stáčení na kruhu Neurčeno 0% 10% 20% 30% 40% 50% Graf 4: Zastoupení technik výroby KS % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Téměř celý tvar Dno Dno s částí výdutě Hrdlo Hrdlo s částí výdutě Okraj Plece Ucho Výduť Nezjistitelný Hrnec Konvice Mísa Pohár Poklice kónická Poklice zvonovitá Talíř Zásobnice Graf 5: Dochované části nádob KS 1. 92

88 Keramická skupina 2 slídnatá keramika Další početně zastoupenou skupinou je keramika s vysokým obsahem slídy v podobě jemnějších zrníček. Celkem do této skupiny náleží 199 jedinců, tedy 15% staroměstské keramiky. Keramické těsto je jílovité bez příměsi grafitu. Ostřivo je tvořeno pískem a drobnými zrníčky slídy ve větším množství. Hmota je většinou jemnozrnná, méně často i středně zrnitá. Povrch nádob je jemně drsný, až hladký v naprosté většině bez úpravy. Pouze u dvou jedinců se objevilo potuhování a u třech potuhování společně s poslídování. Keramika byla vypalována v redukční atmosféře, někdy s oxidačním přežahem. Výpal byl velmi kvalitní a tvrdý, stejně kvalitní byla i výroba nádob. Převážná část jedinců nese stopy vytáčení na kruhu (Tab. 11, Graf 7). U stáčení na kruhu byly nádoby vytvářeny metodou 1 a 2. Barva fragmentů je většinou středně, až tmavě hnědošedá, až šedá s tmavě šedým nebo černým jádrem. U většiny fragmentů této skupiny bohužel nebylo možné identifikovat původní tvar. Z určených tvarů se zde vyskytují hrnce a v ojedinělých případech konvice, mísa, poklice kónická a zvonovitá (Tab. 10, Graf 6). Dochovanými částmi nádob jsou zejména zlomky výdutí a okrajů (Tab. 12, Graf 8). Profilace okrajů je zejména přehnutá, v menší míře se objevují okraje jednoduché vyhnuté a ovalené, ojediněle nepravé římsovité a jednoduché. Keramické skupině 2 náleží 47 zdobených jedinců (24 %). Výzdoba je tvořena převážně vodorovnými žlábky širokými nad 2 mm nebo vodorovnými rýhami. Dále se objevuje výzdoba vlnice a jejich kombinací s rýhami, obloučkové vrypy a oblé nahoře odsazené lišty (Tab. 13) Podle brněnské deskripce lišta (Procházka 2007). 93

89 Obr. 44: Výběr zlomků KS 2. Keramická skupina 2 KÓD KERAMICKÉ TŘÍDY POČET JEDINCŮ A2jp0 25 A2jp2 1 A2jr0 152 A2jr2 3 A2sp0 2 A2sp2 2 A2sr0 6 A2sr2 5 A2sr4 1 A3jr0 1 A3sr0 1 Celkem 199 Tab. 9: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS 2. 94

90 Keramická skupina 2 DRUH NÁDOBY POČET JEDINCŮ Neurčeno 136 Hrnec 58 Konvice 1 Mísa 2 Poklice kónická 1 Poklice zvonovitá 1 Celkem 199 Tab. 10: Zastoupení druhů nádob KS 2. Keramická skupina 2 TECHNIKA VÝROBY POČET JEDINCŮ Neurčeno 37 Vymačkávání 1 Stáčení válečků 4 Stáčení na kruhu 43 Vytáčení na kruhu 114 Celkem 199 Tab. 11: Zastoupení výrobních technik KS 2. Keramická skupina 2 DRUH NÁDOBY ČÁST NÁDOBY POČET JEDINCŮ Ucho 1 Okraj 2 Výduť 77 Nezjistitelný Dno s částí výdutě 27 Plece 15 Hrdlo 3 Dno 10 Úchytka 1 Hrnec Okraj 57 Plece 1 Konvice Okraj 1 Mísa Okraj 2 Poklice kónická Okraj 1 Poklice zvonovitá Okraj 1 Celkem 199 Tab. 12: Dochované části nádob KS 2. 95

91 Keramická skupina 2 VÝZDOBA POČET JEDINCŮ Vodorovné rýhy 8 Vodorovné žlábky 20 Jednoduché vlnice do 2 mm 5 Jednoduché vlnice nad 2 mm 3 Hřebenová vlnice 4 Kombinace rýh a vlnic 3 Obloučkové vrypy 1 Lišta 3 Celkem 47 Tab. 13: Výzdobné motivy KS 2. 96

92 0% 1% 1% 1% 29% 68% Neurčeno Hrnec Konvice Mísa Poklice kónická Poklice zvonovitá Graf 6: Zastoupení druhů nádob KS 2. Vytáčení Vymačkávání Stáčení válečků Stáčení na kruhu Neurčeno 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% Graf 7: Zastoupení výrobních technik KS % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Dno Dno s částí výdutě Hrdlo Okraj Plece Ucho Výduť Úchytka Nezjistitelný Hrnec Konvice Mísa Poklice kónická Poklice zvonovitá Graf 8: Dochované části nádob KS 2. 97

93 Keramická skupina 3 oxidačně pálená keramika Do skupiny oxidačně pálené keramiky náleží 26 jedinců, tedy 1,9% staroměstského souboru. Jílovitá hlína oxidačně pálené keramiky je jemnozrnná, až středně zrnitá bez obsahu grafitu s přirozenou příměsí slídy. Povrch nádob je hladký, až jemně drsný s úpravou poslídováním nebo glazurou. Výpal byl kvalitní středně, až velmi tvrdý a probíhal v oxidační atmosféře. V jednom případě se vyskytla nádoba s oxidačně páleným jádrem a redukčním povrchem. Výroba nádob probíhala ve většině případů stáčením na kruhu (1. a 2. metodou, Tab. 16, Graf 10) nebo vytáčením z jednoho kusu. Fragmenty této skupiny jsou oranžové, okrové, světle hnědé, až cihlově červené barvy. Z tvarového spektra bylo možné určit pouze jeden okrajový fragment džbánu a tři okraje hrnců. Jeden fragment byl pouze na základě tloušťky stěny určen jako zásobnice. Z blíže neurčených tvarů jsou dochována dna s částí výdutě, výdutě, plece a ucha (Tab. 15, Tab. 17, Graf 9, Graf 11). K této skupině se váží římsovité okraje, nepravé okruží a jednoduché vyhnuté okraje. Výzdoba byla zjištěna pouze u 4 fragmentů (15%) v podobě vodorovných rýh a žlábků nebo jejich kombinace s vlnicemi, a to nejčastěji na výduti (Tab. 18). Glazura na fragmentech byla velmi špatně zachovaná a nebylo možné určit kromě hnědé barvy její další vlastnosti. Glazována byla vnitřní strana nádob s přesahem přes okraj a drobné cákance se objevily také na spodní straně ucha. Obr. 45: Výběr fragmentů KS 3. 98

94 Keramická skupina 3 KÓD KERAMICKÉ TŘÍDY POČET JEDINCŮ A1jo0 6 A1jo2 4 A1jo5 5 A1so0 4 A1so1 1 A1so2 1 A1sz2 2 A2jo0 3 Celkem 26 Tab. 14: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS 3. Keramická skupina 3 DRUH NÁDOBY POČET JEDINCŮ Nezjistitelný 21 Džbán 1 Hrnec 3 Zásobnice 1 Celkem 26 Tab. 15: Zastoupení druhů nádob KS 3. Keramická skupina 3 TECHNIKA VÝROBY POČET JEDINCŮ Neurčeno 5 Vymačkávání 1 Stáčení válečků 1 Stáčení na kruhu 10 Vytáčení na kruhu 9 Celkem 26 Tab. 16: Zastoupení výrobních technik KS 3. 99

95 Keramická skupina 3 DRUH NÁDOBY ČÁST NÁDOBY POČET JEDINCŮ Dno s částí výdutě 4 Nezjistitelný Plece 1 Ucho 2 Výduť 14 Džbán Okraj 1 Hrnec Okraj 3 Zásobnice Výduť 1 Celkem 26 Tab. 17: Dochované části nádob KS 3. Keramická skupina 3 VÝZDOBA POČET JEDINCŮ Vodorovné rýhy 2 Vodorovné žlábky 1 Kombinace vlnic a žlábků 1 Celkem 4 Tab. 18: Výzdobné motivy KS

96 4% 11% 4% Nezjistitelný Džbán Hrnec Zásobnice 81% Graf 9: Zastoupení druhů nádob KS 3. Vytáčení na kruhu Vymačkávání Stáčení válečků Stáčení na kruhu Neurčeno 0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% Graf 10: Zastoupení výrobních technik KS % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Dno s částí výdutě Plece Okraj Ucho Výduť Nezjistitelný Džbán Hrnec Zásobnice Graf 11: Dochované části nádob KS

97 Keramická skupina 4 jemná tuhová keramika Jemná tuhová keramika tvoří další početnou skupinu a celkem k ní lze přiřadit 181 jedinců, tedy 14 %. Keramické těsto je jílovité s přirozenou příměsí slídy a obsahem mikrokrystalického grafitu, jemnozrnné, někdy až středně zrnité. Povrch nádob je většinou hladký, až jemně drsný bez úpravy. Úprava povrchu byla zaznamenána u 41 fragmentů v podobě nejčastěji poslídování, ale také potuhování, jejich kombinace a ojediněle v podobě tuhového nátěru. Nádoby byly vypalovány v redukční atmosféře, někdy s oxidačním přežahem a vypálená keramika byla většinou středně tvrdá, až velmi tvrdá. Výroba nádob probíhala za pomoci kruhu buď vytáčením z jednoho kusu, nebo stáčením na kruhu, nejčastěji metodou 1 (Tab. 21, Graf 13). Barva střepu je středně, až tmavě šedá s tmavě šedým nebo černým jádrem. Z tvarů se objevují hrnce, v ojedinělých výskytech konvice, mísy, pánev a poklice kónické i zvonovité (Tab. 20, Graf 12). Dochovány byly především zlomky výdutí a okrajů (Tab. 22, Graf 14) s jednoduchou vyhnutou, ovalenou nebo přehnutou profilací. V menší míře jsou zaznamenány okraje jednoduché, nepravé římsovité a v jednom případě okraj vodorovně vyložený. Zdobeno bylo 31 jedinců (17%) z této skupiny, a to vodorovnými rýhami a žlábky nebo hřebenovou vlnicí, méně také jednoduchými vlnicemi a jejich kombinací s rýhami nebo nehtovitými vrypy. U několika fragmentů byly zjištěny různě tvarované lišty (lišta obdélného průřezu, se třemi stranami trojúhelníka a záseky, široká lišta a nahoře odsazená lišta s plynulým přechodem ve výduť 20, Tab. 23). Obr. 46: Výběr fragmentů KS Podle typologie R. Procházky lišta , , a (Procházka 2007). 102

98 Keramická skupina 4 KÓD KERAMICKÉ TŘÍDY POČET JEDINCŮ B1hr0 1 B1hr3 1 B1jp0 8 B1jp2 1 B1jp7 1 B1jr0 115 B1jr1 3 B1jr2 14 B1jr3 2 B1jr7 1 B1sp0 1 B1sp2 1 B1sr0 14 B1sr1 3 B1sr2 13 B1sr3 2 Celkem 181 Tab. 19: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS 4. Keramická skupina 4 DRUH NÁDOBY POČET JEDINCŮ Nezjistitelný 110 Hrnec 64 Konvice 1 Mísa 2 Pánev 1 Poklice kónická 1 Poklice zvonovitá 1 Zásobnice 1 Celkem 181 Tab. 20: Zastoupení druhů nádob KS 4. Keramická skupina 4 DRUH NÁDOBY POČET JEDINCŮ Neurčeno 44 Stáčení válečků 7 Stáčení na kruhu 64 Vytáčení 66 Celkem 181 Tab. 21: Zastoupení výrobních technik KS

99 Keramická skupina 4 DRUH NÁDOBY ČÁST NÁDOBY POČET JEDINCŮ Dno 5 Dno s částí výdutě 18 Hrdlo 5 Nezjistitelný Hrdlo s částí výdutě 2 Okraj 6 Plece 6 Ucho 1 Výduť 67 Dno s částí výdutě 2 Hrnec Hrdlo s částí výdutě 1 Okraj 60 Úchytka 1 Konvice Okraj 1 Mísa Okraj 2 Pánev Okraj 1 Poklice kónická Okraj 1 Poklice zvonovitá Okraj 1 Zásobnice Výduť 1 Celkem 181 Tab. 22: Dochované části nádob KS 4. Keramická skupina 4 VÝZDOBA POČET JEDINCŮ Vodorovné rýhy 6 Vodorovné žlábky 8 Jednoduché vlnice do 2 mm 2 Jednoduché vlnice nad 2 mm 2 Hřebenové vlnice 6 Kombinace rýh a vlnic 2 Nehtovité vrypy 1 Lišta 4 Celkem 31 Tab. 23: Výzdobné motivy KS

100 1% 0% 1% 1% 0% 1% 35% 61% Nezjistitelný Hrnec Konvice Mísa Pánev Poklice kónická Poklice zvonovitá Zásobnice Graf 12: Zastoupení druhů nádob KS 4. Vytáčení Stáčení válečků Stáčení na kruhu Neurčeno 0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% Graf 13: Zastoupení výrobních technik KS % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Dno Dno s částí výdutě Hrdlo Hrdlo s částí výdutě Okraj Plece Ucho Úchytka Výduť Nezjistitelný Hrnec Konvice Mísa Pánev Poklice kónická Poklice zvonovitá Zásobnice Graf 14: Dochované části nádob KS

101 Keramická skupina 5 hrubá tuhová keramika Druhou nepočetnější skupinu tvoří tuhá keramika s vysokým obsahem tuhy, ať už v podobě jemnozrnné příměsi nebo v podobě zřetelně viditelných zrníček. K této skupině náleží 270 jedinců, tedy 20% souboru. Keramické těsto obsahuje grafit společně s přirozenou příměsí slídy. U tenkostěnných fragmentů je hmota jemnozrnná, zásobnice jsou většinou středně, až hrubozrnné. Povrch nádob je jemně drsný, až krupičkovitý, jen v několika případech ostřivo vystupuje nad povrch. Úprava povrchu se objevuje jen na malém množství fragmentů, a to v podobě poslídování, potuhování a jejich kombinace. Keramika byla pálena v redukční atmosféře, někdy s oxidačním přežahem, u jednoho fragmentu byl zaznamenán oxidační výpal. Přes velký obsah grafitu je tvrdost nádob střední, až velká, měkký výpal má menšinové zastoupení. Bohužel u většiny jedinců (zejména zásobnic) nebylo možné z důvodu velké fragmentarizace určit techniku výroby. U ostatních jedinců byly zjištěny stopy stáčení na kruhu, nejčastěji metodou 1, a stáčení válečků, ojediněle také vytáčení na kruhu a vytahování (Tab. 26, Graf 16). Barva fragmentů je nejčastěji středně šedá se středně, až tmavě šedým jádrem, u oxidačního přežahu se objevují oranžové fleky na povrchu. Tvarové spektrum se omezuje téměř výhradně na zásobnice, výjimečně hrnce (Tab. 25, Graf 15Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). Z částí nádob se dochovaly zejména zlomky výdutí, ale také okraje, dna, plece a jedno hrdlo (Tab. 27, Graf 17). Mezi typy okrajů dominují ovalené a jednoduché vyhnuté, u několika ojedinělých střepů se objevují varianty jednoduchých, nepravých římsovitých, přehnutých a vodorovně vyložených okrajů. Výzdoba byla zjištěna u 64 jedinců (24%) nejčastěji v podobě vodorovných žlábků na výduti. Dále se objevují vlnice a vlnice v kombinace s rýhami, různé vrypy a vseky a lišty, zejména široké obdélníkovitého průřezu (Tab. 28). 106

102 Obr. 47: Výběr keramiky KS 5. Keramická skupina 4 KÓD KERAMICKÉ TŘÍDY POČET JEDINCŮ C1hp0 7 C1hp2 1 C1hr0 6 C1jo0 1 C1jr0 10 C1jr2 1 C1jr3 2 C1sp0 29 C1sp2 1 C1sr0 52 C1sr1 5 C1sr2 2 C1sr3 1 C1vr0 1 D0sr0 2 D0vp0 1 D1hp0 38 D1hr0 18 D1jp0 4 D1jr0 4 D1sp0 43 D1sr0 32 D1sr2 1 D1vp0 7 Celkem 269 Tab. 24: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS

103 Keramická skupina 4 DRUH NÁDOBY POČET JEDINCŮ Nezjistitelný 19 Hrnec 8 Zásobnice 242 Celkem 269 Tab. 25: Zastoupení druhů nádob KS 5. Keramická skupina 4 TECHNIKY VÝROBY POČET JEDINCŮ Neurčeno 110 Vytahování 4 Stáčení válečků 70 Stáčení na kruhu 79 Vytáčení na kruhu 4 Celkem 267 Tab. 26: Zastoupení výrobních technik KS 5. Keramická skupina 1 DRUH NÁDOBY ČÁST NÁDOBY POČET JEDINCŮ Dno 1 Nezjistitelný Dno s částí výdutě 2 Výduť 16 Hrnec Okraj 7 Výduť 1 Dno 5 Dno s částí výdutě 13 Zásobnice Hrdlo 1 Okraj 41 Plece 8 Výduť 174 Celkem 269 Tab. 27: Dochované části nádob KS 5. Keramická skupina 1 VÝZDOBA POČET JEDINCŮ Vodorovné rýhy 5 Vodorovné žlábky 19 Jednoduché vlnice do 2 mm 9 Jednoduché vlnice nad 2 mm 9 Hřebenové vlnice 3 Kombinace vlnic a rýh 3 Kombinace vlnic a vrypů 2 Dlouhé vseky 5 Obloučkové vrypy 4 Lista 5 Celkem 64 Tab. 28: Výzdobné motivy KS

104 7% 3% Nezjistitelný Hrnec Zásobnice 90% Graf 15: Zastoupení druhů nádob KS 5. Vytahování Vytáčení na kruhu Stáčení válečků Stáčení na kruhu Neurčeno 0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% 45% Graf 16: Zastoupení technik výroby KS % 80% 60% 40% 20% 0% Dno Dno s částí výdutě Výduť Okraj Hrdlo Plece Nezjistitelný Hrnec Zásobnice Graf 17: Dochované části nádob KS

105 Keramická skupina 6 tuhová keramika se slídou Do této skupiny byly zařazeny fragmenty s příměsí tuhy a záměrnou příměsí slídy. Celkem se jedná o 101 jedinců, tedy 8%. Skupina je charakteristická výrazným stříbřitým leskem. Keramická hmota je jemnozrnná, u zásobnicových tvarů středně zrnitá, až hrubozrnná. Povrch nádob je většinou jemně drsný nebo hladký většinou bez úprav. Pokud byla úprava povrchu zjištěna, jednalo se o poslídování nebo poslídování v kombinaci s potuhováním. Výpal probíhal v redukční atmosféře, někdy s oxidačním přežahem a výsledný střep je středně, až velmi tvrdý. Nádoby byly vyráběny za pomoci kruhu buď vytáčením, nebo stáčením, ale lze se zejména u zásobnic setkat se stáčením válečků (Tab. 31, Graf 19). Barva fragmentů je středně, až tmavě šedá, někdy hnědošedá a u oxidačního přežahu se objevují odstíny okrové barvy. Do této skupiny spadají fragmenty hrnců a zásobnic a velké množství neurčitelných střepů (Tab. 30, Graf 18). Z částí nádob se dochovaly zejména výdutě a okraje, v menší míře dna (Tab. 32, Graf 20). Okrajové profilace jsou zejména ovalené, přehnuté a jednoduché vyhnuté a objevují se také nepravá okruží a nepravé římsovité okraje. Výzdoba byla zjištěna u 24 jedinců (24%) v podobě vodorovných rýh na výduti. Dále se vyskytuje výzdoba v podobě vlnic a různých vrypů. Do této skupiny spadá rovněž jediný střep zdobený radélkem (Tab. 33). 110

106 Obr. 48: Výběr fragmentů KS 6. Keramická skupina 6 KÓD KERAMICKÉ TŘÍDY POČET JEDINCŮ B2jp0 1 B2jp2 2 B2jr0 49 B2jr2 5 B2jr3 2 B2sp0 1 B2sr0 4 B2sr2 8 B2sr3 1 C2jr0 4 C2jr3 2 C2sp0 4 C2sr0 8 C2sr2 1 C2sr3 3 C3sr0 1 D2hp0 1 D2sp0 2 D2sr0 2 Celkem 101 Tab. 29: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS

107 Keramická skupina 6 DRUH NÁDOBY POČET JEDINCŮ Nezjistitelný 49 Hrnec 30 Zásobnice 22 Celkem 101 Tab. 30: Zastoupení druhů nádob KS 6. Keramická skupina 6 TECHNIKA VÝROBY POČET JEDINCŮ Neurčeno 17 Stáčení válečků 17 Stáčení na kruhu 35 Vytáčení na kruhu 32 Celkem 101 Tab. 31: Zastoupení výrobních technik KS 6. Keramická skupina 6 DRUH NÁDOBY ČÁST NÁDOBY POČET JEDINCŮ Dno 1 Dno s částí výdutě 8 Nezjistitelný Hrdlo 1 Plece 5 Výduť 34 Hrnec Dno s částí výdutě 1 Okraj 29 Dno s částí výdutě 1 Zásobnice Okraj 1 Výduť 20 Celkem 101 Tab. 32: Dochované části nádob KS 6. Keramická skupina 6 VÝZDOBA POČET JEDINCŮ Vodorovné rýhy 2 Vodorovné žlábky 9 Jednoduché vlnice do 2 mm 2 Jednoduché vlnice nad 2 mm 2 Vlnice hřebenové 2 Kombinace rýh a vlnic 2 Nehtové vrypy 2 Kombinace vlnic a vrypů 1 Radélko - čtverečky 1 Lišta 1 Celkem 24 Tab. 33: Výzdobné motivy KS

108 22% 48% Nezjistitelný Hrnec Zásobnice 30% Graf 18: Zastoupení druhů nádob KS 6. Vytáčení Stáčení válečků Stáčení na kruhu Neurčeno 0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35% 40% Graf 19: Zastoupení výrobních technik KS % 80% 60% 40% 20% 0% Dno Dno s částí výdutě Hrdlo Plece Výduť Okraj Nezjistitelný Hrnec Zásobnice Graf 20: Dochované části nádob KS

109 Keramická skupina 7 jemnozrnná keramika bez příměsí Početně nejmenší skupinu tvoří keramika bez příměsi grafitu i slídy. Celkem do této skupiny lze zařadit pouze 10 fragmentů, tedy necelé 1% nálezů. Keramická hmota je jemnozrnná, až středně zrnitá bez příměsí. Povrch nádob je hladký, až jemně drsný bez úpravy. V jednom případě se objevila úprava potuhováním, ve druhém poslídováním. Nádoby byly pálené v redukční atmosféře, pouze u jednoho fragmentu došlo k oxidačním přežahu. Vypálené nádoby jsou spíše středně tvrdé. Výroba keramiky probíhala nejčastěji vytáčením na kruhu, ale zjištěny byly též techniky stáčení na kruhu a vymačkávání (Tab. 36, Graf 22). Barva střepů je středně až tmavě šedá. Z tvarového spektra byly zjištěny hrnce, pánev a zvonovitá poklice (Tab. 35, Graf 21). Dochovány jsou zlomky výdutí, okrajů, dna a tuleje z pánve (Tab. 37, Graf 23). Okraje nádob jsou jednoduché vyhnuté a nepravé římsovité. Výzdoba byla zjištěna u 3 jedinců (30%), v podobě vodorovných žlábků, nehtovitých vrypů a krátkých vseků (Tab. 38). Keramická skupina 7 KÓD KERAMICKÉ TŘÍDY POČET JEDINCŮ A0jr0 3 A0jr1 2 A0jr2 1 A0sp0 1 A0sr0 3 Celkem 10 Tab. 34: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS 7. Keramická skupina 7 DRUH NÁDOBY POČET JEDINCŮ Nezjistitelný 4 Hrnec 4 Pánev 1 Poklice zvonovitá 1 Celkem 10 Tab. 35: Zastoupení druhů nádob KS

110 Keramická skupina 7 TECHNIKA VÝROBY POČET JEDINCŮ Neurčeno 2 Vymačkávání 2 Stáčení na kruhu 1 Vytáčení na kruhu 5 Celkem 10 Tab. 36: Zastoupení technik výroby KS 7. Keramická skupina 7 DRUH NÁDOBY ČÁST NÁDOBY POČET JEDINCŮ Výduť 3 Nezjistitelný Dno s částí výdutě 1 Okraj 1 Hrnec Okraj 4 Pánev Tulej 1 Celkem 10 Tab. 37: Dochované části nádob KS 7. Keramická skupina 7 VÝZDOBA POČET JEDINCŮ Vodorovné žlábky 1 Nehotivté vrypy 1 Krátké úzké vseky 1 Celkem 3 Tab. 38: Výzdobné motivy KS

111 10% 10% 40% Nezjistitelný Hrnec Pánev Poklice zvonovitá 40% Graf 21: Zastoupení druhů nádob KS 7. 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Neurčeno Stáčení na kruhu Vymačkávání Vytíčení na kruhu Graf 22: Zastoupení výrobních technik KS % 80% 60% 40% 20% 0% Výduť Dno s částí výdutě Okraj Tulej Nezjistitelný Hrnec Pánev Graf 23: Dochované části nádob KS

112 6.3. Tvarosloví Druh nádob Téměř polovinu fragmentů jedinců tvoří zlomky výdutí a dalších částí, u nichž nelze bezpečně určit tvar původní nádoby. Ostatní fragmenty náleží běžné kuchyňské a v menší míře stolní keramice. V souboru dominují hrnce a zásobnice, v menší míře se objevují mísy a poklice zvonovité i kónické. V ojedinělých fragmentech se dochovaly džbán, konvice, pohár, pánev a talíře (Tab. 39). Tvary nádob objevující se obecně v souvislosti s kolonizací ve 13. století, tedy poklice, pánve, talíře, poháry a džbány, se až na několik výjimek váží na keramickou skupinu 1, ev. na skupinu 2 a 7. Pouze u 4 jedinců byla zjištěna jemná příměs grafitu. Tuhu obsahuje fragment konvice s třmenovým uchem, fragment poklice kónické a poklice zvonovité a okrajový zlomek pánve. Až na několik výjimek byly tyto nádoby vyrobeny vytáčením. K výjimkám patří tulejka pánve vyrobená technikou vymačkávání, zlomek zvonovité pokličky s výraznými lineárními depresemi mezi válečky, tři zlomky zvonovitých pokliček a jednoho talíře, u nichž byla zjištěna výroba stáčením válečků. 117

113 VĚTŠÍ ČÁST PROFILU DNO S ČÁSTÍ VÝDUTĚ HRDLO S ČÁSTÍ VÝDUTĚ DRUH NÁDOBY DNO HRDLO OKRAJ Nezjistitelný Džbán Hrnec Konvice Mísa Pohár Pánev Poklice kónická Poklice zvonovitá Talíř Zásobnice Celkem DRUH NÁDOBY PLECE TULEJ UCHO ÚCHYTKA VÝDUŤ Celkem Nezjistitelný Džbán Hrnec Konvice Mísa Pohár Pánev Poklice kónická Poklice zvonovitá Talíř Zásobnice Celkem Tab. 39: Dochované části jednotlivých typů nádob. Z nalezených fragmentů se komplexněji dochovaly pouze tři. Jedna zvonovitá poklička, které však chyběl okraj (Obrázek XIII:5), jeden větší zlomek okraje vejčitého hrnce i s maximální výdutí (Obrázek XVI:1) a jedna spodní část misky bez okraje. U metrických údajů bylo možné kvůli fragmentarizaci měřit pouze sílu střepu, průměr okraje a průměr dna. Hrnce a nezjistitelné tvary se pohybují v rozmezí síly stěny 2-12 mm, mísy a poklice v rozmezí 3-8 mm. Fragment poháru má sílu stěny 2-3 mm, stejně jako džbán. U talířů byla naměřena tloušťka 5-6 mm. Okraje nezjistitelných tvarů mají průměr mm, dna se nejčastěji pohybují v rozpětí mm. Nejmenší naměřené dno má průměr mm, největší naopak mm. Průměr okraje u hrnců se pohybuje nejčastěji v rozmezí mm, přičemž nejmenší hrnec má průměr okraje mm a největší mm. Průměr okraje dochované džbánu činí mm, mísy se pohybují v rozmezí mm a talíře mm. Nalezená pánev má průměr mm. Průměry pokliček sahají od 120 mm do

114 mm. Průměr okrajů zásobnicových tvarů ve většině případů nebylo možné určit, ale pohybují se od mm výše Tvary den, hrdel a okrajů Z celkového počtu 193 den, nebylo možné určit tvar u 36 fragmentů, a to proto, že se zachovala jen rovná plocha dna bez přechodu k výduti, nedochoval se vnější povrch nádoby nebo šlo o malé fragmenty velkých zásobnicových den. Obecně v souboru převažují okraje hráněné nad zaoblenými. Nejpočetněji je zastoupen tvary dna s rovnou plochou a šikmým hráněným okrajem (Tab. 40). TVAR DNA ZNÁZORNĚNÍ POČET Plocha dna 30 Neurčeno 6 Rovná plocha, okraj zaoblený šikmý 37 Rovná plocha, okraj zaoblený svislý 8 Rovná plocha, okraj zaoblený rozšířený 4 Rovná plocha, okraj hráněný šikmý 84 Rovná plocha, okraj hráněný svislý 15 Rovná plocha, okraj hráněný rozšířený 9 Celkem 193 Tab. 40: Dochované tvary den. Ve staroměstském souboru se vyskytuje celkem 10 typů okrajů s různými variantami (Tab. 42). Nejčastěji zastoupenou je skupina jednoduchých vyhnutých okrajů, u kterých se objevuje protažení horní části okraje směrem nahoru, které slouží jako odsazení pro pokličku. V naprosté většině případů se tato skupina okrajů váže na 119

115 hrnce. Další početnou skupinou jsou okraje ovalené, které jsou spojeny jednak s hrnci, jednak se zásobnicemi. Třetí nejvíce zastoupenou skupinou jsou okraje přehnuté, opět typické zejména pro hrncovité nádoby (Tab. 41). Na základě profilu nádoby, kde byla zřetelně vidět výroba okraje úplným přehnutím a spojením se stěnou nádoby, byl jeden okraj určen jako zavinutý. Je možné, že tento typ okraje se objevuje častěji, avšak bez čerstvého lomu, na kterém by byly vidět stopy výroby, nelze tento typ okraje spolehlivě určit. Odsazení pro pokličku se objevuje nejčastěji právě u variant jednoduchých vyhnutých okrajů, ale lze se s ním setkat i u ovalených a přehnutých typů. TYP OKRAJE N D H Ko M Pá Pk Pz T Z Celkem Neurčeno Jednoduchý Jednoduchý vyhnutý Jednoduchý zahnutý Nepravé okruží Nepravý římsovitý Ovalený Přehnutý Vodorovně vyložený Zavinutý Celkem Tab. 41: Zastoupení typů okrajů. N neurčeno, D džbán, H hrnec, Ko konvice, M mísa, Pa pánev, Pk poklice kónická, Pz poklice zvonovitá, T talíř, Z zásobnice. 120

116 TYP OKRAJE ZNÁZORNĚNÍ Jednoduchý Jednoduchý vyhnutý Jednoduchý zahnutý Nepravé okruží Nepravý římsovitý Ovalený Přehnutý Vodorovně vyložený Zavinutý Tab. 42: Ukázka typů okrajů. 121

117 Tvar hrdla nádob byl až na dva případy, kdy se objevilo nálevkovité a kuželovité hrdlo, vždy konkávní (Tab. 43). Stejně tak ucha byla vyrobená tažením a měla elipsovitý průřez. Výjimku tvoří ojedinělé výskyty dvou prožlabených uch elipsovitého průřezu a jednoho ucha vyrobeného modelováním s kruhovým průřezem. KONKÁVNÍ HRDLO NÁLEVKOVITÉ HRDLO KUŽELOVITÉ HRDLO Tab. 43: Typy hrdla nádob (znázornění převzato z Procházka 2007) Výzdoba Ve staroměstském souboru z druhé plochy bylo zjištěno 252 jedinců s výzdobou, tedy necelých 19 %. Nejvíce je výzdoba vázána na keramickou skupinu 1, tedy redukčně pálenou keramiku bez grafitu nebo na keramickou skupinu 2, tedy slídnatou keramiku. Zastoupena je ale prakticky ve všech keramických skupinách. V naprosté většině případů je výzdoba řešena větším počtem žlábků na výduti nádoby. Ve větší míře se objevují také vodorovné rýhy a jednoduché nebo hřebenové vlnice. Ojediněle se vyskytla výzdoba v podobě kombinace rýh nebo vlnic a vrypů, různých vseků a výjimku na tomto území tvoří také výzdoba provedená radélkem v podobě drobných čtverečků na jednom z fragmentů (Tab. 44, Tab. 45). Zvláštním typem výzdoby je drobný zlomek výduti s drobnými kruhovitými vpichy (Obrázek XIII:1). Co se týče umístění výzdoby, nejběžněji se vyskytuje na výduti a plecích nádob. Poměrně častá je výzdoba na vnější straně okraje a ve dvou případech byla umístěna dokonce z vnitřní strany okraje. Počet motivů nebylo možné z důvodu fragmentarizace přesně určit, většinou se však jednalo o dva a více motivů, zejména u výzdoby žlábkováním nebo vlnicemi. Zaznamenáno bylo rovněž husté žlábkování a husté vlnice, jež je možné předpokládat na větší části nádoby. 122

118 VÝZDOBNÉ MOTIVY N D H K M P Z Celkem Vodorovné rýhy (do 2 mm) Vodorovné žlábky (nad 2 mm) Jednoduché vlnice (do 2 mm) Vlnice jednoduché (nad 2 mm) Vlnice hřebenové Kombinace vlnic a rýh (žlábků) Kombinace rýh a vrypů 2 2 Kombinace vlnic a vrypů 3 31 Nehtové vrypy 5 5 Dlouhé vseky 5 5 Obloučkové vrpy Drobné čtverečky či obdélníčky 1 1 Lišta Celkem Tab. 44: Zastoupení typů výzdoby. VÝZDOBNÝ MOTIV Vodorovné rýhy - jedna rýha, dvě a více rýh nebo husté rýhování ZNÁZORNĚNÍ Vodorovné žlábky - jeden žlábek, dva a více žlábků nebo husté žlábkování Jednoduché vlnice - šířka vlnic do 2 mm nebo nad 2 mm - souběžné i nesouběžné vlnice - někdy velmi skloněné 123

119 Hřebenové vlnice - nesouběžné a překrývající se Kombinace vlnic a žlábků nebo rýh - rýha/žlábek, vlnice, rýha/žlábek - nahoře rýhy/žlábky, dole vlnice - nahoře vlnice, pod ní rýhy Kombinace rýh a vrypů Kombinace vlnic a vrypů Nehtovité vrypy 124

120 Dlouhé vseky Obloučkové vrypy Drobné čtverečky (radélko) Tab. 45: Znázornění výzdobných prvků Značky na dnech Na dně staroměstského rybníka bylo nalezeno 14 zlomků den se značkou na dně. U 6 jedinců nebylo možné určit bližší motiv, ale u většiny fragmentů bylo alespoň možné rozlišit, že se jednalo o kruhovou značku. Tři jedinci nesou čtyřúhelnou značku s vyřezávanou sítí čtverečků (Obrázek II:10, 13, typ 114 podle Varadzin 2004). Ve dvou případech nelze rozeznat tvar značky, uvnitř je však motiv kříže s lehce rozšířenými konci (Obrázek XIII:4, Obrázek XV:8). Na dalším dně je viditelná část kruhové značky s dělením (Obrázek XIV:3). Jedno dno obsahuje část kruhové značky se dvěma koncentrickými kruhy (Obrázek XII:13). Poslední lépe rozeznatelná značka představuje čtvercové ohraničení s blíže neurčeným vnitřním motivem (Obrázek VIII:2). 125

121 6.6. Technologie Tato práce se zaměřuje zejména na techniky výroby nádob. Oproti klasickým analýzám keramiky, kdy je rozlišováno pouze mezi obtáčením nádob a vytáčením z jednoho kusu, se podařilo zjistit, že k výrobě keramiky docházelo pomocí pestré škály technik, a to i ve středověku, kdy se většinou předpokládají pouze dvě výše zmíněné techniky. Bohužel kvůli značné fragmentarizaci nebylo možné u velké části souboru stanovit techniku výroby bez určité míry spekulace. Určovány byly tedy pouze fragmenty, které na svém povrchu nebo lomu nesly alespoň nějaké viditelné stopy. Makroskopické studium sebou však přináší nemalá úskalí v podobě subjektivity badatele, a proto by bylo vhodné ho doplnit přírodovědnými analýzami, které by potvrdily správnost určování. Bohužel pro nedostatek financí nebylo možné tuto fázi ověření provést. Způsob výroby (Tab. 46) zůstal neurčen u 379 jedinců (28 %). Dobře viditelné stopy postrádají zejména drobnější zlomky zásobnic a malé fragmenty blíže neurčitelných výdutí. Problémem při sledování výrobních stop je také zvyk psát inventární číslo fragmentů na jejich vnitřní povrch, což u malých střepů, kdy je často inventární číslo přes celý povrch, znemožňuje bližší určení. Technika stáčení válečků za pomoci staticky nebo za pomoci otočné podložky byla zjištěna u 122 fragmentů (9 %). Je spojena zejména se zásobnicovitými tvary, pro které je tato technika vhodná právě z důvodu velkých rozměrů. Užití stáčení válečků se projevuje zejména lineárními depresemi mezi válečky nebo spíše hmatatelnými válečky, které lze rozpoznat také na lomu, a u nichž nemusí být lineární deprese tak výrazné. V několika případech byly zjištěny také vakuoly. Stopy výrobní techniky se projevují zejména povrchu nádob, v menší míře i na lomech. U zásobnic se také často objevují stopy po úpravě nástrojem na vnitřní straně nádoby (viz kap. 6.2.). U 378 jedinců byla stanovena jako technika výroby stáčení na kruhu (28 %). Drtivá většina fragmentů nesla stopy spojené s 1. metodou této techniky, tedy pravidelné stěny bez známek tažení. Na povrchu lze někdy spíše hmatem rozeznat lehké známky původních válečků spojené s jemnými spirálovitými rýžkami. Stáčení na kruhu je spojeno zejména s blíže neurčitelnými tvary, hrnci a zásobnicemi. Vyskytuje se však také u progresivních tvarů 13. století, jako jsou zvonovité poklice a talíř. Všechny tři pokličky a talíř, vyrobené touto technikou, se váží na keramickou skupinu

122 Největšímu zastoupení se dostává technice vytáčení na kruhu z jednoho kusu hlíny. Celkem jí lze přisoudit 455 jedinců (34 %). Kromě neurčitelných tvarů hrnců, se tato technika objevuje i u všech ostatních kategorií nádob. Překvapením je, že stopy po vytáčení, tedy jemné spirálovité žlábky, byly identifikovány také na 11 fragmentech přiřazeným kvůli značné síle střepu k zásobnicím. Technika vytáčení se projevuje zejména rovnoměrnými stěnami nádob s jemnými spirálovitými žlábky na obou površích (i když znatelnější jsou na vnitřním povrchu). Na lomu nádob je viditelné souvislé tažení hmoty (všechny částice jsou orientovány stejným směrem nahoru). Na staroměstské keramice byly nejčastěji viditelné žlábky na povrchu nádob. Přesto, ač pouze v ojedinělých výskytech, byly doloženy v souboru také techniky vymačkávání, tvarování do formy a vytahování. Bohužel až na tulejku pánve nebylo možné určit, z jakého keramického tvaru střepy se stopami těchto technik pochází. Technika vymačkávání je spojena s uchy, která mohla patřit hrncům nebo džbánům. Fragmenty vyrobené touto technikou patří až na jeden případ, kdy hmota obsahovala jemnou příměs grafitu, do keramické skupiny 1. U dvou den s částí výdutě vyrobených technikou vytahování lze předpokládat, že pochází z nějaké hrncovité nádoby. Oba fragmenty náleží ke keramické skupině 1. U zásobnic vyrobených vytahováním jde opět spíše o spodní části nádoby hraničící se dnem. Také fragment výdutě vyrobený tvarováním do formy náleží ke keramické skupině 1. DRUH NÁDOBY N SnK SV TF V VnK VY Nezjistitelný Džbán Hrnec Konvice Mísa Pohár Pánev Poklice kónická Poklice zvonovitá Talíř Zásobnice Celkem Tab. 46: Zastoupení výrobních technik. N neurčeno, SnK stáčení na kruhu, SV stáčení válečků, TF tvarování do formy, V vymačkávání, Vnk vytáčení na kruhu, VY vytahování. Další zajímavá zjištění jsou spojena se stopami na dnech keramických nádob. Z celkového počtu 193 zlomků, které měly alespoň částečně dochované dno, byly pouze na 10 fragmentech pozorovány stopy odříznutí. V 7 případech se jednalo o mělké rovné 127

123 rýhy, které svědčí o odřezávání strunou bez použití rotace. U zbylých 3 fragmentů byly zjištěny hlubší rovné rýhy spíše na okraji dna, které nasvědčují použití nože při odřezávání. Dna se stopami odřezávání náleží ve většině případů keramické skupině 1, v ojedinělých případech skupinám 2, 4 a 6. Na ostatních fragmentech den nebyly zjištěny žádné stopy odřezávání. Stejně tak nebyly doloženy stopy podsýpky. V některých případech se sice objevil hrubší nerovný povrch, který ale vznikl pravděpodobně v souvislosti s transformačními procesy (vzhledem k celkové abrazi fragmentu a skutečnosti, že na některých částech dna je povrch hladší a kompaktnější). Pozoruhodný je také fakt, že většina nádob se značkami na dně byla vyráběná technikou vytáčení. Výjimku tvoří tři fragmenty vyrobené stáčením na kruhu a jeden fragment, u nějž nebylo možné techniku určit. Tyto skutečnosti by tak mohly podporovat teorie o užívání dřevěných nástavců, na kterých se nádoba nechala schnout tak dlouho, dokud se sama od podložky neodlepila Syntéza statisticky hodnotnějších objektů Vzhledem k velkému počtu objektů s nízkým počtem nálezů keramiky, byla pro další hodnocení vybrána skupina statisticky hodnotnějších objektů. Selektováno bylo 18 objektů (24% z celého souboru), u nichž hmotnost nalezených keramických zlomků převyšovala hranici dvou kilogramů. Počet jedinců v těchto objektech byl vyšší jak 10 (Tab. 47). V následujícím vyhodnocení je počítáno s hmotností keramiky v procentech. 128

124 OBJEKT HMOTNOST POČET JEDINCŮ POČET FRAGMENTŮ Tab. 47: Vybrané statisticky hodnotné objekty. Z hlediska složení keramické hmoty se vydělila skupina 4 objektů (66, 92, 125, 126), v nichž se ve větším množství (více jak 20%) objevuje keramika bez příměsí grafitu (A). Na hranici nebo těsně nad ní se pohybují objekty 149, 1 a 59. Vysoký podíl keramiky se značnou příměsí grafitu v objektech (D a C) je dán množstvím zásobnic v objektech (Graf 24). U této skupiny 4 objektů se projevuje také silný vztah k výrobě nádob technikou vytáčení na kruhu (Graf 25). Za předpokladu, že čím mladší keramika je, tím více se objevuje nádob vytáčených na kruhu a bez příměsi grafitu, lze skupinu těchto 4 objektů považovat za mladší, než jsou ostatní objekty. Tvrzení o mladší dataci objektů by mohlo podporovat také nižší procento výskytu výzdoby keramiky pomocí hřebenových vlnic, které jsou obecně spjaty se slovanskou keramikou (Graf 26) v těchto objektech. Dataci celého hodnoceného souboru ovšem nelze založit pouze na syntéze statisticky hodnotnějších objektů. Z pohledu na tvary okrajů a další výzdobné motivy objevující se na keramice z těchto objektů je totiž pravděpodobné, že se jedná o keramiku z 13. století. Za přijmutí výše zmíněného předpokladu by snad bylo možné, čtyři objekty, které se vydělují oproti ostatním, datovat do období blížícího se závěru 13. století. 129

125 Výjimku tvoří také objekty 114, 115 a 124, které se v syntéze statisticky hodnotnějších objektů nijak zvlášť nevydělují, avšak zejména na základě tvarů zásobnicových okrajů je lze řadit do 12. století (viz kap. 7) 21. Do výběru statisticky hodnotnějších objektů se z důvodu nízké váhy nalezených fragmentů nedostaly objekty s glazovanou a oxidačně pálenou keramikou, které jsou datovány do 14. století. 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% A B C D Graf 24: Zastoupení příměsi tuhy ve vybraných objektech. A keramika bez příměsi grafitu, B keramika s jemnou příměsí grafitu, C, D keramika s vysokým podílem grafitu. 21 Užitý deskripční systém s několika základními typy tvarů okrajů nedovoluje projevy chronologicky citlivějších variant v rámci podobných syntéz (starší i mladší varianty okrajů náleží stejnému typu). 130

126 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Vnk A Graf 25: Závislost keramiky bez příměsi grafitu na technice vytáčení. A keramika bez grafitu, VnK technika vytáčení na kruhu 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Hřebenové vlnice A Graf 26: Souvislost mezi výskytem keramiky bez grafitu (A) a výzdobou hřebenovými vlnicemi. Naopak s vysokým podílem tuhy v keramickém těstě jsou spojeny především zásobnicové tvary, které byly vyráběné převážně technikou stáčení válečků bez použití rotace. V hodnoceném souboru se však objevuje skupina tří objektů, kde byla nalezena keramika s vysokým obsahem grafitu, která však byla vyráběna výlučně technikou stáčení na kruhu (Graf 27). Tyto objekty by mohly poukazovat na snahu hrnčířů zlepšovat své manuální dovednosti a urychlit proces výroby zásobnic v závislosti na stoupající míře specializace výroby. 131

127 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% C D SV SnK Graf 27: Vztah obsahu tuhy v těstě na techniku výroby. C, D keramika s vysokým obsahem grafitu, SV technika stáčení válečků, SnK technika stáčení na kruhu. Typologie okrajů bohužel žádné trendy neodráží. Lze si pouze povšimnout, že velká část ovalených okrajů se váže na keramiku s vysokým obsahem tuhy, tedy na zásobnice (Graf 28). Do skupiny ovalených okrajů v pojetí užitého deskripčního systému spadají i okraje hráněné, které někteří badatelé pojmenovávají jako kyjovité apod. a jejichž výskyt je chronologicky vymezen. Z této skutečnosti vyplývá, že při použití deskripčního systému, který vyčleňuje pouze několik základních variant okrajů, nelze na základě dat sledovat chronologickou citlivost některých variant těchto základních okrajů. 132

128 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% C D O Graf 28: Souvislost mezi vysokým obsahem grafitu a ovalenými okraji. C, D - keramika s vysokým obsahem grafitu, O ovalené okraje. 133

129 7. INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT První tři otázky položené v úvodu této práce se týkaly makroskopické pozorovatelnosti stop, určení postupu výroby a užitých technik a problémů spojených s jejich rozpoznáním. Obecně lze odpovědět, že při bližším studiu je možné sledovat na nádobách různé technologické stopy, s jejichž pomocí lze určit výrobní techniku. Každá z technik totiž zanechává odlišné specifické stopy viditelné zejména na povrchu nádob nebo na čerstvém lomu. Na základě odborné literatury, která se touto problematikou zabývá, byl vytvořen soupis stop, s nimiž se při studiu keramiky lze setkat a které se váží na konkrétní výrobní techniky a postupy. Ne vždy je však možné techniku výroby určit. Problémem jsou zejména velmi fragmentované soubory, kde na malých střepech, a to hlavně v případě velkých nádob, nejsou viditelné žádné stopy. Studiu výrobních technik nepomáhá ani inventarizace nálezů v muzejních laboratořích, kdy se běžně píše inventární číslo na vnější stranu střepů, která však nese z hlediska technologie nejhodnotnější informace (u malých střepů, je možné se setkat s inventárním číslem přes celý povrch). Vnitřek nádob není viditelný, a tak se výrobce nemusel zabývat s jeho úpravou a zahlazením stop, které kazí estetický dojem. Nesnáze jsou spojené také s rozpoznáním stop. Ne na všech fragmentech najdeme učebnicově vypadající stopy, na jejichž základě si můžeme být téměř naprosto jistí, jak byla nádoba vyrobena. Makroskopické pozorování s sebou tedy nese určitá úskalí a nelze počítat s jeho naprostou přesností. Pro ověření správnosti by bylo vhodné rozšířit studium o přírodovědné analýzy a experimentální výrobu keramiky, zejména pak o vlastní zkušenost, která nám lépe pomůže pochopit chování keramické hmoty při vytváření a vznik technologických stop. Přínosem podrobnějšího studia výrobních technik je zjištění, že ani ve středověku, kdy už se keramická výroba považuje za vysoce standardizovanou a uniformní, nelze počítat s omezením spektra výrobních technik. Kromě technik stáčení na kruhu (obtáčení) a vytáčení, mezi nimiž se obvykle rozlišuje, se mohou objevit také nádoby vyrobené technikou vytahování nebo tvarování do formy. S technikou vymačkávání (lepení, modelování) se pak setkáváme zejména při výrobě oušek, výlevek a tulejí. Další otázky směřovaly k chronologii souboru a specializaci řemesla. Na základě charakteristiky nalezené keramiky a její komparaci s okolními nálezy, lze na staroměstském sídlišti vyčlenit tři chronologické horizonty. Prvnímu horizontu náleží 134

130 datace do 2. poloviny 12. století a keramika nesoucí mladohradištní prvky zejména ve výzdobných motivech, jako je zvlnění výduti v místě výzdoby žlábkováním a výzdoba v podobě vodorovných rýh nebo jednoduchých vlnic (Bláha 1968, ; Obrázek III:2,16; Obrázek V:1; Obrázek XI:7; Obrázek XIV:5; Obrázek XV:3). Dalšími typickými prvky jsou jednoduché vyhnuté typy okrajů hrnců bez vytažení a složitějšího ukončení nebo zesílené převážně hráněné okraje zásobnic. Podle V. Nekudy a V. Goše se jedná o typy I a II, podle R. Procházky zejména typy 12 a 13 (Obrázek I:3, 7; Obrázek X:1, 2, 11, 15, 16; Obrázek XI:11, 12; Nekuda 2000, ; Goš - Karel 1979, ; Procházka 2007, 254). Do tohoto období spadá také bohatá plastická a rytá výzdoba zásobnic a okraje zdobené uvnitř (Nekuda 2000, 239; Obrázek IX:1). Podobné nálezy v okolí pochází např. z Dolní Vilímče, Telče K Radkovu nebo zaniklé vesnice Čížov u Staré Říše (Bláha 1968). Druhý horizont je datován do průběhu 13. století. Do tohoto období spadá naprostá většina keramických nálezů na dně Staroměstského rybníka. Rozrůstá se tvarový sortiment nádob, objevují se složitější profilace okrajů a v keramice ubývá tuhy. V rámci tohoto horizontu se na základě syntézy statisticky hodnotnějších objektů vyděluje skupina čtyř objektů, ve které se koncentrují převážně nádoby bez obsahu grafitu a vytáčené z jednoho kusu na kruhu. Za předpokladu, že čím mladší keramika, tím více se objevuje takovýchto nádob, by se dalo uvažovat o mladší dataci objektů. Avšak ve tvaru okrajů a ve výzdobě se stále projevují prvky typické pro 13. století. Lze tedy pouze uvažovat o umístění těchto objektů spíše do závěru 13. století. Z prvního a druhého horizontu pochází převážná část keramiky, což svědčí o nejvyšší intenzitě osídlení právě v období 2. poloviny 12. a ve 13. století. Třetí horizont je charakterizován skupinou oxidačně pálené keramiky, na které se objevuje také glazura. Přes špatný stav dochování bylo možné určit, že se jedná převážně o hnědé nebo oranžovohnědé odstíny glazur s černými tečkami způsobenými nečistotami v glazuře. Vzhledem ke sporadickému výskytu glazované keramiky, která se masivněji začala rozšiřovat až v 15. století, lze třetí staroměstský horizont datovat do 14. století, tedy do období před vznikem rybníka. Rovněž oxidační výpal nádob je v této oblasti spojen s obdobím 14. století (pálení v redukční atmosféře se opět objevuje až na přelomu 14. a 15. století). Typické pro toto období je také potuhování nádob na vnější straně či příměs grafitu v těstě oxidačně pálených nádob (Bláha Konečný 1985, 133). Ani jeden z prvků však na druhé ploše Staroměstského rybníka nebyl zjištěn. Analogii ke glazované keramice lze najít např. na zaniklé vesnici Pfaffenschlag (Nekuda 1975, 94) a stejný typ glazovaných nádob byl zjištěn pro období 14. až 15. století na lokalitách 135

131 Rokštejn a Jihlava (Běhounková 2012, 67-68). Do mladšího období je možné na základě analogií z Pfaffenschlagu zařadit také několik ojedinělých nálezů zásobnic bez příměsi grafitu (Bláha 1968, 124). Datování keramických nálezů podporují také mince získané z plochy II (viz kapitola ). Keramika ze Staroměstského rybníka se nijak neodlišuje od nálezů z okolních lokalit ze stejného období. Typická je příměs grafitu, která byla zjištěna téměř u poloviny fragmentů a také vysoký obsah slídy (mimo přirozenou jemnou příměs), často zároveň v kombinaci s tuhou. Keramika s obsahem slídy i tuhy není v tomto prostoru Českomoravské vrchoviny v období 13. století nic ojedinělého a lze se s ní setkat i na dalších lokalitách (Bláha 1968, 122). Dalším typickým znakem pro keramiku 13. století na území horního Podyjí je výskyt nádob se svisle vytaženými okraji (podle deskripce této práce nepravé římsovité okraje) zdobenými na vnější straně násobnou vlnicí. Kromě staroměstského sídliště byly takovéto okraje nalezeny např. také na sídlišti Morkovce a uvnitř telčské aglomerace, a to i v prostoru pozdněrománského dvorce (Bláha 1982, 334; Obrázek II:7; Obrázek III:1; Obrázek VI:1, 5, 6; Obrázek XV:6; Obrázek XVI:3). Ve staroměstském souboru byl zjištěn jeden fragment s výzdobou v podobě drobných kruhovitých vpichů v řadách pod sebou (Obrázek XIII:1). Střep se stejným typem výzdoby byl nalezen také na telčském náměstí na parcele domu čp. 27/29 (Bláha 1968, 4:5). Na vzájemný vztah mezi okolními sídlišti ukazují také značky na dnech, jejichž motivy se opakují na několika lokalitách. Na sídlištích Morkovce a k Radkovu byly nalezeny značky s motivem čtvrceného kruhu (Bláha 1982, 335; Bláha 1968, 134; Obrázek XIV:3). Z Dolní Vilímče, Janštejna a Toužína pochází značky s křížem ve středu, jejichž bližší motiv ovšem nelze rekonstruovat a stejné značky byly nalezeny rovněž ve staroměstském souboru (Bláha 1968, LVIII, XIV, XCVIII; Obrázek XIII:4). Motiv značky s vyřezávanými čtverečky byl kromě Staroměstského rybníka nalezen např. v Jaroměřicích nad Rokytnou (Bláha 1968, LI; Obrázek XIII:3). Na žádné z dosud publikovaných lokalit v blízkém okolí Telče nebyly, kromě několika ohnišť, u nichž nelze specifikovat jejich funkci, zjištěny hrnčířské pece ani další elementy spojované s výrobními dílnami. Studiu ekonomických a distribučních modelů by tak mohly pomoci zejména přírodovědné analýzy, které by odhalily původ keramických surovin. Avšak vzhledem k rozloze a poloze staroměstského sídliště na křižovatce významných cest a předpokladu výrobních dílen zpracovávajících kovy lze přepokládat, že se zde vyráběla a distribuovala do okolí také keramika. 136

132 Tímto se dostáváme k otázce specializace staroměstského sídliště. Na základě užívaných členění lze pro sídliště na dně Staroměstského rybníka počítat se specializací na úrovni nucleated workshop, kdy je hrnčířství ekonomickou aktivitou s rozsáhlými investicemi do technologie, jež produkuje výrobky vysoké kvality. Standardizace v tomto případě může být ukazatelem míry specializace, jelikož se zde ve velké míře užívaly techniky výroby, pro které je nutné projít dlouhým procesem učení a u nichž jsou zásadní dovednosti a zkušenosti výrobců. Dalším ukazatelem k vysoké úrovni specializace je také uniformní složení keramické hmoty. Úroveň řemeslné specializace v tomto období souvisí také identitou tvůrců. Doba 13. století je spjata s tzv. velkou německou kolonizací, kdy se do našeho prostředí dostávaly nejen nové tvary nádob, ale také technologie. Už zde bylo řečeno, že se ztotožňuji s K. Černohorským v úvaze o zavedení hrnčířského kruhu na našem území právě ve 13. století a výsledky této práce tvrzení jen podporují. Na jednom místě se v určité době setkávají dvě dominující techniky výroby, přičemž jedna je obyčejně spojována s domácím obyvatelstvem a starší tradicí, ta druhá naopak s nově příchozím obyvatelstvem. Stejně jako ubývá příměs tuhy v keramickém těstě, ubývá také nádob vyrobených technikou stáčení na kruhu, i když ještě ani v horizontu 14. století se neobjevuje výlučně technika vytáčení. Je tedy zřejmé, že tyto techniky vedle sebe dlouhou dobu přežívaly. Ve staroměstském souboru jsou četně doloženy nádoby s příměsí tuhy vyráběné vytáčením na hrnčířském kruhu, které by mohly vypovídat o postupném přejímání nové technologie domácím obyvatelstvem, které si však ještě zachovávalo tradici v podobě složení keramické hmoty. Objevují se také nádoby (konvice, poklice, poháry) považované za progresivní a přinesené kolonisty vyrobené stáčením na kruhu a z grafitové hmoty nebo také nádoby vyrobené stáčením, leč bez grafitu. Dochází zde k zajímavému prolínání obou zvyků. Tvůrci jsou tedy na jedné straně domácí obyvatelstvo, které si částečně zachovává své tradiční postupy, ale zároveň postupně stále více přejímá nové prvky, ať už v podobě technologie nebo složení keramické hmoty, na druhé straně nově příchozí obyvatelstvo s novými technologiemi, které později naprosto převládnou. 137

133 8. SHRNUTÍ Předkládaná práce se zabývá keramickou produkcí z výzkumu středověkého sídliště na dně Staroměstského rybníka v Telči, na jejímž základě nabízí bližší pohled na výrobní techniky keramických nádob. Setkávají se zde dva úhly pohledu, přičemž prvním z nich je pohled teoreticko-archeologický a etnografický, druhým je pohled praktický založený na vlastních zkušenostech s výrobou keramiky. Primárním účelem bylo položit základ pro další studium části obsáhlé a složité keramické technologie, jíž se doposud v české archeologii mnoho lidí nezabývalo. Dalším cílem byla analýza části početného keramického souboru nalezeného při výzkumu a jeho zasazení do chronologického a regionálního rámce. Techniky výroby nádob lze rozdělit na primární, kdy je hlína formována do tvaru připomínajícího konečnou nádobu a sekundární formování, kde je definován konečný tvar a rozměry a upraven povrch nádob. Následně je možné využít dekorativní modifikace využívající různé pigmenty, glazury a nátěry. Mezi nejjednodušší primární techniky patří vymačkávání, při němž je hrudka hlíny formována stlačováním mezi prsty. Tato technika po sobě zanechává stopy v podobě mělkých prohlubní někdy i s otisky prstů. Druhou jednoduchou technikou je spojování plátů, které se používá při výrobě pravoúhlých nebo rozměrných nádob. Většinou po sobě nezanechává žádné specifické stopy, spíše jen drobné odchylky v síle stěny. Další ze statických technik formování je tvarování do formy, přičemž forma může tvořit buď vnější, nebo vnitřní povrch nádoby. Od způsobu tvarování se odvíjí také stopy na nádobách. Povrch tvořený vtlačováním hlíny nese stopy po prstech a je nepravidelný, na povrchu tvořeném formou se často objevují drobné rýžky po adhezním materiálu (popel, písek). Mezi statické techniky se řadí také vytahování. Stěny nádob jsou v tomto případě tvořeny vytahováním mezi prsty směrem nahoru. Typickým znakem této techniky jsou vertikální žlábky objevující se zejména na vnitřním povrchu nádob. Pro stáčení z válečků (válečková technika) bývá využito točných podložek pro usnadnění výroby. Takovou podložkou může být tkanina, deska, část velké keramické nádoby apod. Základem jsou válečky vyrobené hnětením mezi prsty, které jsou následně vrstveny na sebe a jejich spoje zahlazeny. Charakteristické jsou především lineární deprese vznikající právě v místě spojů jednotlivých válečků nebo vakuoly (drobné dutinky). Mezi techniky využívající rotace náleží technika stáčení na kruhu (obtáčení). 138

134 Základní tvar je opět vyroben stáčením válečků, úprava tvaru a spojení válečků probíhá za pomoci otáčení nádobou na kruhu. Nejčastěji je tato technika spojována s tzv. ručním kruhem. Stopy objevující se na nádobách závisí na metodě stáčení. Obecně se však jedná o pozůstatky válečků v podobě lineárních depresí v kombinaci s jemnými horizontálními rýžkami vznikajícími působením hrnčířových prstů při rotaci nádoby. Nejpokročilejší technikou je vytáčení nádob z jednoho kusu na kruhu s rychlými otáčkami (kopací kruh). Typické jsou pravidelné nádoby s rovnoměrnou sílou stěn a jemnými horizontálními rýžkami na povrchu. Objevovat se také mohou stopy spojené s odřezáváním hotové nádoby od kruhu v podobě oblých linií nebo lasturovitého vzoru na dně nádob. První trvalé osídlení Telčské kotliny je doloženo až v období 12. století. Z období pravěku, rané doby dějinné a raného středověku pochází z této oblasti pouze několik ojedinělých nálezů. Středověký vývoj Telče je možné rozdělit na několik etap. První je doba zeměpanského, celního a kupeckého dvorce s přilehlou osadou nacházející se na křižovatce významných cest z 12. až 1. poloviny 13. století. Následuje vysazení německé trhové vsi kolem již existující osady a vznik špitálu při románském kostele v areálu kupeckého dvorce z 2. poloviny 13. století. První polovinu 14. století charakterizuje rozvoj a vzrůst významu celé aglomerace. Poslední etapou je období přesunu osídlení a vznik nové městské lokace v současném centru Telče. V této etapě dochází k budování rybníků tvořících součást městského opevnění, jež jsou spojeny se zatopením předlokační aglomerace na Starém městě (Staroměstský rybník). Poprvé bylo osídlení v okolí Staroměstského rybníka zjištěno v 80. letech J. Bláhou a L. Konečným, větší výzkum proběhl až v roce 2011 v souvislosti s rekonstrukcí a odbahněním rybníka. Osídlení datované od 2. poloviny 12. století do 2. poloviny 14. století bylo zjištěno na obou březích Telečského potoka. Při výzkumu se podařilo zachytit množství sídelních a výrobních objektů a část komunikace, jejíž těleso bylo zpevněno kameny. Z movitých artefaktů se dochovalo především velké množství keramiky, kovové předměty, mince a zbytky dřevěných kůlů. Pro zpracování a vyhodnocení keramického materiálu byla zvolena databázová deskripce vycházející z několika v současnosti užívaných deskriptivních systémů, které byly upraveny. Analýze bylo podrobeno celkem 5140 fragmentů, ze kterých bylo určeno 1347 jedinců. Keramika byla rozdělena do několika skupin podle charakteru složení hmoty. Nepočetnější skupinu tvoří písčitá redukční keramika pálená v redukční atmosféře 139

135 (KS1) a hojně se vyskytuje také keramika s příměsí tuhy, ať už ve velkém množství, která je reprezentována především zásobnicemi (KS 5), nebo v podobě jemné příměsi (KS 4). Dále se v souboru objevuje keramika s vysokým obsahem slídy (KS 2, KS 6 v kombinaci s grafitem), keramika bez příměsí (KS 7) a mladší oxidačně pálená keramika (KS 3). Z tvarů nádob bylo možné určit hrnce, zásobnice, mísy, poklice kónické a zvonovité, ojediněle pak pánve, talíře, poháry, džbány a konvice s třmenovým uchem. Typy okrajů jsou reprezentovány jednoduchými vyhnutými, ovalenými a přehnutými formaci, v menší míře se pak vyskytují okraje jednoduché, jednoduché zahnuté, nepravá okruží a nepravé římsovité okraje, vodorovně vyložené a zavinuté okraje. Na některých fragmentech byla zjištěna úprava povrchu nejčastěji poslídováním, potuhováním nebo kombinací potuhování a poslídování, méně se objevily fragmenty opatřené glazurou nebo tuhovým nátěrem. Výzdoba byla provedena zvláště žlábkováním nebo rýhováním, hojně se vyskytují také jednoduché nebo hřebenové vlnice a jejich kombinace s rýhami a vrypy. Ojediněle se vyskytuje výzdoba v podobě vrypů, vseků a vpichů. Výjimku v tomto prostoru tvoří nález jednoho zlomku zdobeného radélkem. Na 14 fragmentech byla odhalena také značka na dně. Přesnou podobu značek bohužel nebylo možné rozeznat, ale objevují se zde motivy kříže, čtvrceného kruhu, koncentrických kruhů a sítě drobných čtverečků. Podobné značky byly nalezeny také na některých lokalitách v okolí staroměstského sídliště. Z výrobních technik bylo nejčastěji využíváno vytáčení z jednoho kusu a stáčení na kruhu. S velkými zásobnicovitými tvary je spojena technika stáčení válečků, přičemž na vnitřní straně nádob se často objevují hlubší stopy po úpravě povrchu nástrojem. Kromě těchto technik bylo v souboru identifikováno rovněž tvarování do formy a vytahování, což jsou techniky, které se doposud při vyhodnocování keramických souborů většinou nebraly v potaz. Technikou vymačkávání byly vyráběny převážně přídavné části nádob, jako jsou ouška, tulejky apod. Pouze na několika jedincích byly zjištěny stopy po odřezávání na dně nádob. Ostatní dna nejevila žádné charakteristické stopy, a tak lze předpokládat, že výroba probíhala na dřevěných deskách nasazených na hlavici kruhu, které se následovně sundaly. Nádoba se na nich nechala uschnout natolik, dokud se sama od podložky neodlepila. Pozoruhodné je zjištění, že dna se značkami na staroměstském sídlišti byla ve většině vyráběna technikou vytáčení, což opět podporuje teorii o dřevěných podložkách. Na povrchu keramických nádob je možné pozorovat začouzení, které mohlo vzniknout během používání nádoby k vaření nad ohněm a také 140

136 organické zbytky v podobě příškvarků na vnitřní straně. Dvěma fragmenty zásobnic s otvorem je doložena i reparace poškozených nádob. Přesto, že chronologie souboru byla spíše vedlejší otázkou, podařilo se na základě charakteristiky keramiky lze vyčlenit tři chronologické fáze staroměstské aglomerace. První je období 2. poloviny 12. století, tedy doba vzniku sídliště. Druhou etapu datovanou do průběhu 13. století představuje rozvoj sídliště a největší intenzita zdejšího osídlení. Poslední fáze je datována do 14. století, tedy do doby před založením rybníka, z níž však pochází jen minimum nálezů. Další zajímavé informace, zpřesnění a validaci vnitřní chronologie a odpovědi na otázky týkající se socio-ekonomických vztahů snad přinese vyhodnocení zbývajícího keramického a dalšího materiálu nalezeného na dně Staroměstského rybníka v Telči. 141

137 9. LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE 9.1. Literatura Arnold, D. E. 1999: Advantages and disadvantages of vetical-half molding technology: implication for production organization. In. Scibo, J. M. Feinman, G. M. (ed.): Pottery and people: a dynamic interaction, Salt Lake City, Arnold, D. E. 2000: Does the standardization of ceramic pastes really mean specialization? Journal of Archaeological Method and Theory, roč. 7, č. 4, Balcárková, A. 2013: Povelkomoravská a mladohradištní keramika datovaná mincemi z Kostic Zadního hrúdu. Archeologické rozhledy LXV, Bareš, M. Lička, M. Růžičková, M. 1981: K technologii neolitické keramiky I. Sborník Národního muzea v Praze, řada A-historie, roč. 35, Bartík, J. Běhounková, L. Vohryzek, S. Kovář, J. J. Poláchová, H. Kokojanová, M. Uhlířová, H., v tisku: Polykulturní lokalita Hradiště u Louky nový archeologický a historický model. Přehledy výzkumů 56. Běhounková, L. 2012: Vyhodnocení souborů středověké glazované keramiky z města Jihlavy a hradu Rokštejna. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Beringer, J. Janoušek, J. 1891: Město a panství Telč. Telč. Bernhardt, T. 2011: Experimentální ověření možnosti výroby podsýpané keramiky na rychle rotujícím kruhu. In: Orna, J. et al.: Keramická produkce města Plzně v období 14. a 15. století, Praha, Bláha, J. 1968: Vývoj osídlení na jihozápadní Moravě do doby husitské se zvláštním zřetelem k osídlení středověkému. Nepublikovaná diplomová práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Bláha, J. 1975: K otázce vnějších vlivů na vrcholně středověkou keramiku západní a východní Moravy. Zprávy České archeologické společnosti 17, Bláha, J. 1982: Výsledky průzkumů zaniklých středověkých sídlišť v horním Podyjí. Vlastivědný věstník moravský XXXIV, Brno, Bláha, J. 1997: K projevům kulturních vlivů na keramice raného a vrcholného středověku v horním Podyjí. In: Z pravěku do středověku. Sborník k 70. narozeninám Vladimíra Nekudy, Brno,

138 Bláha, J. 2002: Nejstarší osídlení Dačicka. In: Bistřický J. - Kučerová, M. (eds.): Dějiny Dačic, Dačice, Bláha, J. - Konečný L. 1985: K nejstarší historii města Telče. In: Sedlář, J. (ed.): Uměleckohistorický sborník, Bláha, J. - Konečný L. 2005: K počátkům města Telče se zvláštním zřetelem k předlokačnímu dvorci s kostelem sv. Ducha. Archaeologia historica 30, Brno, Bočková, Z. Doležalová, K. Kochan, Š. Mazáčková, J. Slavíček, K. Těsnohlídek, J. 2014: Experimentální výroba keramiky v Panské Lhotě. Archaeologia historica 39, Buko, A. 1990: Ceramika wczesnopolska: Wprowadzenie do badan. Wroclaw. Courty, M. A. Roux, V. 1995: Identification of Wheel Throwing on the basis of Ceramic Surface Features and Microfabrics. Journal of Archaeological Science 22, Costin, C. L. 1991: Craft specialization: Issues in defining, documenting, and explaining the organization of production. In. M. B. Schiffer (ed.): Archaeological Method and Theory, sv. 3., Čapek, L. 2010: Depoziční a postdepoziční procesy středověké keramiky na parcelách Českých Budějovic (Případová studie z domu čp. 16). Plzeň. Černohorský, K. 1941: Moravská lidová keramika. Praha. Černohorský, K. 1952: Keramika a feudalismus. Český lid 39, Černohorský, K. 1952: Keramika a feudalismus II. Český lid 40, Daszkiewicz, M. - Bobryk, E. Schneider, G 2010: Composition and technology of Lower Danube Kaolin Ware (LDKW). Exaples from Novae, Bulgaria. Rei Cretariae Romanae Fautorum Acta 41, Doležalová, K. 2013: Vyhodnocení archeologických nálezů z areálu obléhacího stanoviště v trati Ohrada u hradu Lichnice. Nepublikovaná magisterská diplomová práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Dolors, R. 2003: Keramika. Praha. Dupont-Delaleuf, A. 2011: Styles techniques des céramiques de la protohistoire en Asie centrale: méthodologie et études de cas. Thèse de doctorat, Université Paris Ouest- La Défense (inédit). 143

139 Dvořáčková, K. 2005: Květena a vegetace. In: Vlastivěda moravská, Dačicko, Slavonicko, Telečsko, Brno, Dvořák, T. 2012: Vyhodnocení zahloubeného suterénu v areálu horního hradu Rokštejna. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Eggert, M. K. H. 1991: Ethnoarchäologie und Töpfereiforschung, Eine Zwischenbilanz. In: Lüdtke, H. Vossen, R. (ed.): Töpferei- und Keramikforschung, Bd. 2, Bonn, Engelbrecht, B. 1991: Töpferei der Patamban (Michoacán, Mexico). In: Lüdtke, H. Vossen, R. (ed.): Töpferei- und Keramikforschung, Bd. 2, Bonn, Feinman, G. M. - Kowalewski, S. A. - Blanton, R. E. 1984: Modeling ceramic production and organizational change in the Pre-hispanic Valley of Oaxaca, Mexico. In. Leeuw, S. E., van der - Pritchard A. C. (ed.): The many dimensions of pottery: ceramics in archaeology and anthropology, Amsterdam, Fusek, G. 2009: Odtlačky na dnách nádob v Nitre-Šindolke. In: Dresler, P. Měřínský, Z. (ed.): Archeologie doby hradištní v České a Slovenské republice, Sborník příspěvků přednesených na pracovním setkání Archeologie doby hradištní ve dnech , Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana, Supplementum 2, Goš, V. 1975: Slovanská keramika století na severní Moravě. Vlastivědný věstník moravský 27, Goš, V. - Karel, J. 1979: Slovanské a středověké zásobnice severní Moravy. Archeologické rozhledy XXXI, Gruner, D. 1988: Unterschiedliche Wulsttechniken in Nord- und Westafrika. In: Lüdtke, H. Vossen, R. (ed.): Töpferei und Keramikforschung, Bd. 1, Bonn, Hanykýř, V. et al. 2011: Keramika. Plzeň. Hejna, A. 1975: Domácí tradice a cizí vlivy ve tvarovém inventáři středověké keramiky v českých zemích. Zprávy České archeologické společnosti 17, 1-9. Herainová, M. 2003: Příprava pracovních směsí a tvarování keramických výrobků. Praha. Hlavica, M. 2014: Značky na dnech keramických nádob z Břeclavi-Pohanska v kontextu raně středověkého hrnčířství. Nepublikovaná magisterská práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 144

140 Hofer, N. (ed.) 2010: Handbuch zur Terminologie der mittelalterlichen und neuzeitlichen Keramik in Österrech. Wien. Holmes, W. H. 1901: Use of Textiles in Pottery Making and Embellishment. American Anthropologist, New Series, Vol. 3., No. 3, Holubowicz, W. 1950: Gancarstvi wiejskie záchodních terenów Bialorusi. Toruň. Holubowicz, W. 1965: Gancarstvo wcesnosredoniowieczne Slowian. Wroclaw. Hrádek, M. 2005: Geomorfologické a půdní poměry. In: Vlastivěda moravská, Dačicko, Slavonicko, Telečsko, Brno, Hrubý, P. 2010: Jihlava - Staré Hory. Archeologický výzkum středověkého důlního, úpravnického a obytného areálu v letech Příspěvek ke studiu středověkého rudného hornictví. Nepublikovaná disertační práce na Ústavu pro archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Praha. Hrubý, P. Jaroš, Z. Kočár, P. Malý, K. Mihályiová, J. Militký, J. Zimola, D. 2006: Středověká hornická aglomerace na Starých Horách u Jihlavy. Památky archeologické XCVII, Chavarria, J. 1999: Velká kniha keramiky. Průvodce historií, materiály, vybavením a technikami ručního vytváření, vytáčení, výroby forem, vypalování výrobků v pecích a glazování hrnčířských výrobků a jiných keramických předmětů. Praha. Köpke, W. 1996: Formungstechniken in der indischen Töpferei. In: Lüdtke, H. - Vossen R., Töpfereiforschung zwischen Mittelmeer und Skandinavien. Beiträge des internationalen Kolloquiums 1990 in Hamburg (Töpferei- und Keramikforschung 3), Bonn, Leeuw, S. E., van der 1977: Towards a study of the economics of pottery making. Ex Horreo 4, Livingstone Smith, A. 2010: Reconstitution de la chaîne opératoire de la poterie. Bilan et perspectives en Afrique sub-saharienne. Les Nouvelles de l archéologie n 119, Livingstone Smith, A. Van der Veken, A. 2009: Crossing Borders Project: Potetry traditions in Katanga (DCR). Afrique: Archéologie & Arts 5, Longacre, W. A. - Kvamme, K. - Kobayashi, M. 1988: Southwestern pottery standardization: An ethnoarchaeological view from the Philippines. The Kiva 53, Ludikovský, K. 1960: K technologii na kruhu vyráběné pravěké keramiky. AR XII,

141 Luna, J. 2005: Geologická stavba, těžba nerostných surovin, mineralogické poměry. In: Vlastivěda moravská, Dačicko, Slavonicko, Telečsko, Brno, Macků, P. 2011: Nové poznatky k nejstarší historii Telče, Památky Vysočiny Sborník Národního památkového ústavu územní odborné pracoviště v Telči, Macháček, J. 2001: Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy, modely. Brno. Macholdová, R. 2013: Zpracování archeologického materiálu z pernštejnských hradů Aueršperk, Pyšolec a Zubštej. Nepublikovaná magisterská diplomová práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Mazáčková, J. Doležalová, K. 2012: Stančice, povrchová prospekce a systematické zaměřování zaniklé vsi. Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales 97/2, Meduna, P. 1998: O chronologii raně středověké keramiky. Archeologické rozhledy L, č. 1, Méry, S. - Delaleuf, A. - Leeuw, S. 2010: Analyse technologique et expérimentations. Les techniques de façonnage céramique mettant en jeu la station à Hili (Émirats arabes unis) à la fin du IIIe millénaire (âge du Bronze ancien). Les Nouvelles de l Archéologie 119, Měřínský, Z. 1976: Zaniklé středověké osady na panství kláštera oslavanského. Archaeologia historica 1, Měřínský, Z. 1977: Archeologické nálezy ze stavby obvodové komunikace v Jihlavě. Vlastivědný věstník moravský XXIX, Meřínský, Z. - Plaček, M. 1989: Rokštejn. Středověký hrad na Jihlavsku. Brtnice. Muller, J. 1984: Mississippian specialization and salt. American Antiquity 49, č. 3, Nekuda, V. 1975: Pfaffenschlag, Zaniklá středověká ves u Slavonic. Příspěvek k dějinám středověké vesnice. Brno. Nekuda, V. 1985: Mstěnice 1. Zaniklá středověká ves u Hrotovic. Hrádek - tvrz - dvůr - předsunutá opevnění. Brno. Nekuda, V. 2000: Mstěnice 3. Zaniklá středověká ves u Hrotovic. Raně středověké sídliště. Brno. Nekuda, V. 2005: Vývoj osídlení od pravěku do konce středověku. In: Vlastivěda moravská, Dačicko, Slavonicko, Telečsko, Brno,

142 Nekuda, V. Reichertová, K. 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Brno. Neustupný, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň. Neustupný, E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň. Nohejlová-Prátová, E. 1955: Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl. Praha. Nováček, K. 1999: Keramická grafologie Petra Meduny. Archeologické rozhledy LI, č. 3, 564. Nováček, K. 2000: Středověký dům v Plzni, Archeologický výzkum parcely v Sedláčkově ulici 1. Sborník Západočeského muzea v Plzni, řada Historie 15, Nováček, K. a kolektiv 2010: Kladrubský klášter , Osídlení - architektura artefakty. Plzeň. Novotný, B. 1971: Výzkum vesnického sídliště z pozdní doby hradištní u Přítluk (okr. Břeclav). Zaniklé středověké vesnice v ČSSR 1, Novotný, B. 1977: Zaniklá ves z pozdní doby hradištní u Studnice na Telečsku (okr. Jihlava). Přehled výzkumů za rok 1975, 65. Orton, C. Tyers, P. Vince, A. 1993: Pottery in Archaeology. Cambridge. Pavlů, I. 1971: Pražská keramika dvanáctého a třináctého století. Praha. Peacock, D. P. S. 1982: Pottery in the Roman world: an ethnoarchaeological approach. London New York. Petráň, J. 1985: Dějiny hmotné kultury: vysokoškolská učebnice pro studenty fakult připravujících učitele1e. Díl 1, svazek 2. Praha. Poláček, L., 1991: K raně středověkému osídlení povodí Bíhanky na Jemnicku. Archaeologia historica 16, Poláček, L. 1992: Vývoj mladohradištního osídlení jihozápadní Moravy (ve světle archeologických nálezu z Třebíčska) I-III. Kandidátská disertační práce na Masarykově univerzitě v Brně. Procházka, R. 1984: Pozdně hradištní keramika v některých moravských regionech. Archeologické rozhledy XXXVI, Procházka, R. 2007: Deskripční systém brněnské keramiky. Příloha 1. Přehled výzkumů 48, Procházka, R. Peška, M. 2007: Základní rysy vývoje brněnské keramiky ve /14. století. Přehled výzkumů 48,

143 Rada, P. 1997: Slabikář keramika. Praha. Reichertová, K. 1965: Středověká keramika ze Sezimova Ústí, Tábora a Kozího hrádku. Příspěvek ku chronologii a tvarosloví středověké keramiky. Praha. Rice, P. M. 1981: Evolution of specialized pottery production: a trian model. Current Anthropology, vol. 22, no. 3, Richter, M. 1974: Archeologický výzkum a otázky nejstarší sídlištní topografie Žďáru nad Sázavou. In: Bartušek, A. et al.: Dějiny Žďáru nad Sázavou III., Richter, M., 1982: Hradištko u Davle. Městečko ostrovského kláštera. Praha. Richter, M. Krajíc, R. 2001: Sezimovo Ústí, Archeologie středověkého poddanského města 2. Levobřežní předměstí archeologický výzkum Praha Sezimovo Ústí Tábor. Richter, V. 1941: Středověká Telč. Praha. Roux, V. 2009: Wheel Fashioned Ceramic Production during the Thiird Millennium BCE in the Southern Levant: a Perspective from Tel Yarmuth. In: Rosen S. A. Roux, V. (ed.): Techniques and People, Anthropological Perspectives on Technology in the Archaeology of the Proto-historic and Early Historic Periods in the Southern Levant, Paris, Roux, V. Corbetta, D. 1989: The Potter s Wheel: Craft Specialization and Technical Competence. New Delhi-Bombay-Calcutta. Roux, V. Courty, M. A. 1998: Identification of Wheel-fashioning Methods: Technological Analysis of 4th 3rd Millennium BC Oriental Ceramics. Journal of Archaeological Science 25, Rye, O. S. 1981: Pottery technology. Principles and reconstruction. Wahington. Rzeznik, P. 1993: Przyczynek do studiow nad technika wykonania naczyn wczesnosredniowiecznych. Przeglad Archeologiczny, vol. 41, Rzeznik, P. 1995: Frühmittelalterliche Töpfertechniken im Lichte der Keramik von der Dominsel zu Wroclaw. In: Poláček, L. (Hrsg.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, Brno, Shepard A. O. 1956: Ceramics for the archaeologist. Washington D.C. Scheufler, V. 1972: Lidové hrnčířství v Českých zemích. Praha. Schneider, K. 1991: Töpferei der Lobi, In: Lüdtke, H. Vossen, R. (ed.): Töpferei und Keramikforschung, Bd. 2, Bonn,

144 Slavíček, K., 2012: Keramické poháry z hradu Rokštejna. Nepublikovaná bakalářská práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Smetánka, Z., 1968: Technologie výroby českých kachlů od počátku 14. do počátku 16. století. Památky archeologické LIX, Smutný, B. 2005: Telčsko. In: Vlastivěda moravská. Dačicko, Slavonicko, Telečsko, Brno, Snášil, R. 1975: Archeologie a vesnická sídliště století na Moravě. Archeologické rozhledy XXVII, Stark, M. T. 1991: Ceramic production and comunity specialization: a Kalinga ethnoarchaeological study. World Archaeology, Vol. 23, No. 1, Šedo, O. Zatloukal, R. 1997: Jihlava, ulice Křížová 14. Přehledy výzkumů , 204. Štajnochr, V. 1998: Archaické technologie tváření keramiky. Archeologické rozhledy L, Těsnohlídek, J. 2013: Vyhodnocení keramického souboru ze zánikového horizontu dolního paláce hradu Rokštejna. Nepublikovaná magisterská diplomová práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Thér, R. 2009: Technologie výpalu keramiky a její vztah k organizaci a specializaci ve výrobě keramiky v kontextu kultur popelnicových polí. Nepublikovaná disertační práce na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Thér, R. Mangel, T. 2014: Inovace a specializace v hrnčířském řemesle v době laténské: model vývoje forem organizace výroby. Archeologické rozhledy LXVI, Unger, J. 1984: Základní horizonty keramiky století na soutoku Jihlavy a Svratky. Archeologické rozhledy XXXVI, Unger, J. - Bláha, J. 1985: Hrádek v Hornicích, okres Třebíč. Vlastivědný věstník moravský 37, Varadzin, L. 2004: Značky na dnech keramických nádob ve středověku. Studia mediaevalia Pragensia 5, Varadzin, L. 2010: Hrnčířská výroba ve východní část střední Evropy století v archeologických pramenech. Archeologické rozhledy LXII,

145 Vařeka, P. 1998: Proměny keramické produkce vrcholného a pozdního středověku v Čechách. Archeologické rozhledy L, Venclová, N. 2001: Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice. Praha. Vitezovic, S. Antonovic, D. 2014: Archaeotechnology: Studying Technology from Prehistory to the Middle Ages. In: Vitezović, S. - Antonović, D. (ed.): Archaeotechnology: studying technology from prehistory to the Middle Ages, Beograd, Virot, C. 2005: La poterie africaine: les techniques céramiques en Afrique noire. Banon. Vokáč, M. Houzar, S. Škrdla, P. 2007: Dolování zlata v širším okolí Hor u Předína na jihozápadní Moravě: dějiny výzkumů, historie dolování, topografie a archeologie lokalit a přehled geologických poměrů. Stříbrná Jihlava 2007, Vokáč, M. Škrdla, P. 2007: Blatná zaniklá středověká osada u Cidliny (okr. Třebíč). Archeologické výzkumy na Vysočině 1, Vokáč, M. Zimola, D., 2011: Archeologické výzkumy opevněného dvorce s kostelem a věží sv. Ducha v Telči. Archeologické výzkumy na Vysočině 2/2011, Vossen, R. 1991: Ethnoarchäologische Analogien Möglichkeiten und Gefahr. In: Lüdtke, H. Vossen, R. (ed.): Töpferei und Keramikforschung, Bd. 2, Bonn, Vukovic, J. 2014: Archaeological Evidence of Pottery Forming Sequence: Traces of Manufacture in Late Neolithic Vinča Assemblage. In: Vitezović, S. - Antonović, D. (ed.): Archaeotechnology: studying technology from prehistory to the Middle Ages, Beograd, Wolf, O. 2002: K poznání hrnčířské produkce století v Chrudimi (Archeologický výzkum ve Filištínské ulici čp. 37/I 42/2). Nepublikovaná magisterská diplomová práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zatloukal, R. 1999: Zpráva o archeologickém výzkumu ve Žďáře nad Sázavou, trať Staré Město, v letech In. Ježek, M. Klápště, J. (ed.): Mediaevalia archaeologica 1, Praha Wroclaw, Zimola, D. 1996: Středověká Jihlava ve světle archeologických pramenů. Nepublikovaná diplomová práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zimola, D. 2004: Nálezy keramiky ze Starých Hor u Jihlavy. Stříbrná Jihlava 2004,

146 9.2. Prameny Zatloukal, R. 1994: Telč, ulice Špitální. Nálezová zpráva, uloženo v Muzeu Vysočiny Jihlava. Zimola, D. 2012: Zpráva o archeologické akci, Identifikace akce: Rekonstrukce a odbahnění rybníka Staroměstský v Telči. Uloženo v Muzeu Vysočiny Jihlava Online zdroje Finalize the Thrown Pottery Form [online]. Copyright 2015 About.com. Cit. dne Dostupné z Henry Wadsworth Longfellow. Keramos [online]. Readbookonline. Copyright 2011 readbookonline.net. Cit. dne Dostupné z Hledání starého města. Muzejní spolek v Třesti [online]. Muzejní spolek Třesť. Cit. dne Dostupné z How to throw a pot [online]. WikiHow. Cit. dne Dostupné z Hrnčířské kruhy. In: Keramikcz [online]. Copyright 2015 keramickecentrum.cz. Cit. dne Dostupné z 53:1:1/hrncirsky-kruh-hk-01-hk html. Let balonem nad Telčí. In: Victoria [online]. Viktoria vzduchoplavební spol. s r.o. Cit. dne Dostupné z Modelovací pomůcky. In: Služby keramikům [online]. Copyright 2015 František Řehák. Cit dne Dostupné z 151

147 Pottery. In: Pilikula Nisargadhama [online]. Copyright 2013 pilikula. Cit. dne Dostupné z Základní mapa České republiky. Geoportál ČUZK [online]. Copyright 2010 ČÚZK. Cit. dne Dostupné z a&side=wms.verejne&metadataid=cz-cuzk-wms-zm10- P&metadataXSL=metadata.sluzba&menu= Další zdroje Neumannová, K. 2013: Technologie keramiky a chaînes opératoires, příspěvek na 4. keramickém workshopu v Panské Lhotě ve dnech Zimola, D. 2014: Osidlování centrální části Českomoravské vrchoviny ve vrcholném středověku, rukopis připravované disertační práce na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 152

148 10. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Seznam obrázků Obr. 1: Podpora nádoby během obtáčení (podle Chavarria 1991, upraveno) Obr. 2: Nádobka vyrobená technikou stlačování (podle Rye 1981; Schneider 1991, upraveno) Obr. 3: Technika spojování plátů (podle Chavarria 1991, upraveno) Obr. 4: Tvarování do formy (podle Virot 2005, upraveno) Obr. 5: Technika vytahování (podle Rye 1981; Livingstone Smith Van der Veken ;Virot 2005; upraveno) Obr. 6: Technika navíjení válečků (podle Virot 2005; Livingstone Smith Van der Veken ; Gruner 1988, upraveno) Obr. 7: Způsoby tvarování nádoby na kruhu (převzato z Roux Courty 1998) Obr. 8: Technikastáčení válečků s dotáčením (podle Virot 2005, upraveno) Obr. 9: Základní kroky točení nádoby (Finalize the Thrown Pottery Form [online], How to throw a pot [online]) Obr. 10: Stopy vymačkávání při výrobě dna 1 (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Obr. 11: Stopy vymačkávání při výrobě dna 2 (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Obr. 12: Stopy po výrobě vymačkáváním (podle Rzeznik 1995, upraveno) Obr. 13: Stopy na povrchu nádob tvarovaných do formy (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno). A. Povrch tvořený rukou nebo nástrojem, b. povrch tvořený formou Obr. 14: Stopy po technice vytahování (archiv autorky - keramika ze Staromětského rybníka v Telči, Te01/11/6949, Te01/11/6954) Obr. 15: Stopy stáčení na dně 1 (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Obr. 16: Stopy stáčení na dně 2 (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Obr. 17: Stopy po výrobě stáčením válečků, tlakové linie (převzato z Dupont-Delaleuf 2011) Obr. 18: Stopy po výrobě stáčením válečků (archiv autorky keramika ze Staroměstského rybníka, Te01/11/6989, Te01/11/7078). A. vakuoly, B. lineární deprese mezi válečky Obr. 19: Nerovnosti v síle stěny po stáčení válečků (převzato z Dupont-Delalaeuf 2011) Obr. 20: Způsoby stáčení z válečků (podle Dupont-Delalaeuf 2011, Rzeznik 1995, upraveno). A. 1. stáčení z kroužků, 2. stáčení ze spirál, B. možnosti kladení válečků při stavbě nádoby Obr. 21: Stopy po metodách stáčení na kruhu. A. metoda 1, b. metoda 2, c. metoda 3, d. metoda 4 (podle Roux 1998, upraveno; archiv autorky keramika ze Staroměstského rybníka, Te01/11/7062, Te01/11/7036/7) Obr. 22: Výroba dna vytáčením na kruhu (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Obr. 23: Jemné paralelní rýžky po výtáčení na kruhu (archiv autorky keramika ze Staroměstského rybníka, Te01/11/7130, Te01/11/7179) Obr. 24: Praskliny (podle Dupont-Delaleuf 2011, upraveno). A. prakliny na dně, b. praskliny na stěně nádob

149 Obr. 25: Komprimační záhyby (převzato z Dupont-Delaleuf 2011) Obr. 26: Prstencové praskliny na dně nádob (podle Hofer 2010) Obr. 27: Stopy po úpravě povrchu nástrojem (archiv autorky keramika ze Staroměstského rybníka, Te01/11/7109) Obr. 28: Stopy odřezávání nádoby z kruhu (podle Rye 1981, upraveno) Obr. 29: Stopy po odřezávání nádoby (podle Rzeznik 1995) Obr. 30: Typu hrnčířských podložek a kruhů (podle Ludikovský 1960; Nekuda Reichertová 1968; Černohorský 1941, Pottery [online], Hrnčířské kruhy [online]) Obr. 31: Obtáčení nádob. A. očka, b. postup obtáčení (Modelovací pomůcky [online], Dupont-Delaleuf 2011, upraveno) Obr. 32: Okrajové profilace hrnců z 12. a první poloviny 13. století (podle Nekuda 2000; Hrubý et al. 2006; Procházka 2007, upraveno) Obr. 33: Výběr keramiky zdobené radélkem. 1., 2., 4. Vranovice, Přibice (podle Unger 1984), 3.,5. zaniklá středověká vesnice Jenišov (podle Vokáč Škrdla 2007), 6. Hradiště u Louky (podle Bartík et. al., v tisku) Obr. 34: Výběr keramiky z 12. až počátku 13. století z Českomoravské vrchoviny Jihlava Staré Hory (podle Hrubý et al. 2006, upraveno), Mstěnice (podle Nekuda 2000, upraveno) Obr. 35: Ukázka hrnců a pokliček. Jihlava Staré hory (podle Hrubý et al. 2006, upraveno) Obr. 36: Okraje hrnců 13. a počátku 14. století (podle Bláha 1968, Hrubý et al. 2006, upraveno) Obr. 37: Telč. A. Lokalizace Telče na mapě České republiky, b. fotografie z výzkumu (Hledání starého města [online]), c. mapa Telče (Základní mapa ČR 1: [online]), d. letecký snímek Telče (Let balonem nad Telčí [online]) Obr. 38: Telč - Staroměstský rybník. Vyznačení výzkumných ploch (zdroj mapového podkladu geoportal ČÚZK) Obr. 39: Počet jedinců v objektech Obr. 40: Nálezy mincí na ploše II Obr. 41: Databázový formulář pro analýzu staroměstské keramiky Obr. 42: Reparační otvory na zásobnicích (Te01/11/7328,Te01/11/6902) Obr. 43: Výběr fragmentů keramické skupiny Obr. 44: Výběr zlomků KS Obr. 45: Výběr fragmentů KS Obr. 46: Výběr fragmentů KS Obr. 47: Výběr keramiky KS Obr. 48: Výběr fragmentů KS

150 10.2. Seznam tabulek Tab. 1: Vícejazyčný slovník Tab. 2: Počet nalezených jedinců v jednotlivých objektech Tab. 3: Zastoupení keramických skupin v objektech Tab. 4: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS Tab. 5: Zastoupení jednotlivých druhů nádob KS Tab. 6: Zastoupení výrobních technik u KS Tab. 7: Dochované části nádob KS Tab. 8: Výzdobné motivy KS Tab. 9: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS Tab. 10: Zastoupení druhů nádob KS Tab. 11: Zastoupení výrobních technik KS Tab. 12: Dochované části nádob KS Tab. 13: Výzdobné motivy KS Tab. 14: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS Tab. 15: Zastoupení druhů nádob KS Tab. 16: Zastoupení výrobních technik KS Tab. 17: Dochované části nádob KS Tab. 18: Výzdobné motivy KS Tab. 19: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS Tab. 20: Zastoupení druhů nádob KS Tab. 21: Zastoupení výrobních technik KS Tab. 22: Dochované části nádob KS Tab. 23: Výzdobné motivy KS Tab. 24: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS Tab. 25: Zastoupení druhů nádob KS Tab. 26: Zastoupení výrobních technik KS Tab. 27: Dochované části nádob KS Tab. 28: Výzdobné motivy KS Tab. 29: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS Tab. 30: Zastoupení druhů nádob KS Tab. 31: Zastoupení výrobních technik KS Tab. 32: Dochované části nádob KS Tab. 33: Výzdobné motivy KS Tab. 34: Zastoupení jednotlivých keramických tříd KS Tab. 35: Zastoupení druhů nádob KS Tab. 36: Zastoupení technik výroby KS Tab. 37: Dochované části nádob KS Tab. 38: Výzdobné motivy KS

151 Tab. 39: Dochované části jednotlivých typů nádob Tab. 40: Dochované tvary den Tab. 41: Zastoupení typů okrajů. N neurčeno, D džbán, H hrnec, Ko konvice, M mísa, Pa pánev, Pk poklice kónická, Pz poklice zvonovitá, T talíř, Z zásobnice Tab. 42: Ukázka typů okrajů Tab. 43: Typy hrdla nádob (znázornění převzato z Procházka 2007) Tab. 44: Zastoupení typů výzdoby Tab. 45: Znázornění výzdobných prvků Tab. 46: Zastoupení výrobních technik. N neurčeno, SnK stáčení na kruhu, SV stáčení válečků, TF tvarování do formy, V vymačkávání, Vnk vytáčení na kruhu, VY vytahování Tab. 47: Vybrané statisticky hodnotné objekty

152 10.3. Seznam grafů Graf 1: Fragmentarizace keramických skupin Graf 2: Abraze keramických skupin Graf 3: Zastoupení druhů nádob KS Graf 4: Zastoupení technik výroby KS Graf 5: Dochované části nádob KS Graf 6: Zastoupení druhů nádob KS Graf 7: Zastoupení výrobních technik KS Graf 8: Dochované části nádob KS Graf 9: Zastoupení druhů nádob KS Graf 10: Zastoupení výrobních technik KS Graf 11: Dochované části nádob KS Graf 12: Zastoupení druhů nádob KS Graf 13: Zastoupení výrobních technik KS Graf 14: Dochované části nádob KS Graf 15: Zastoupení druhů nádob KS Graf 16: Zastoupení technik výroby KS Graf 17: Dochované části nádob KS Graf 18: Zastoupení druhů nádob KS Graf 19: Zastoupení výrobních technik KS Graf 20: Dochované části nádob KS Graf 21: Zastoupení druhů nádob KS Graf 22: Zastoupení výrobních technik KS Graf 23: Dochované části nádob KS Graf 24: Zastoupení příměsi tuhy ve vybraných objektech. A keramika bez příměsi grafitu, B keramika s jemnou příměsí grafitu, C, D keramika s vysokým podílem grafitu Graf 25: Závislost keramiky bez příměsi grafitu na technice vytáčení. A keramika bez grafitu, VnK technika vytáčení na kruhu Graf 26: Souvislost mezi výskytem keramiky bez grafitu (A) a výzdobou hřebenovými vlnicemi Graf 27: Vztah obsahu tuhy v těstě na techniku výroby. C, D keramika s vysokým obsahem grafitu, SV technika stáčení válečků, SnK technika stáčení na kruhu Graf 28: Souvislost mezi vysokým obsahem grafitu a ovalenými okraji. C, D - keramika s vysokým obsahem grafitu, O ovalené okraje

153 11. PŘÍLOHY 158

154 Seznam příloh Obrázek I: Výběr keramických zlomků. 1-4, 7 objekt 20, 5-6, 8 objekt 22. Šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem grafitu (D) Obrázek II: Výběr keramických zlomků. Objekt 21. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček záměrná příměs slídy Obrázek III: Výběr keramických zlomků. 1 - objekt 36, 2 - objekt 38, objekt 37, objekt 40, objekt 42, 17 - objekt 47. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek IV: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D) Obrázek V: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek VI: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek VII: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek VIII: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek IX: Výběr keramických zlomků. 1-3 objekt 58, 4-10 objekt 77, objekt 108, objekt Obrázek X: Výběr keramických zlomků. 1-10, objekt 114, 11, objekt 115. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek XI: Výběr keramických zlomků. Objekt 124. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D) Obrázek XII: Výběr keramických zlomků objekt 125, objekt 126. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek XIII: Výběr keramických zlomků objekt 135, 3 - objekt 149, 4 - objekt 165, 5 - objekt 159. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek XIV: Výběr keramických zlomků. 1 - objekt 92, objekt 101,4-5 - objekt 102,6 - objekt 105. Šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C) Obrázek XV: Výběr keramických zlomků. 1-4 objekt 124, objekt 125, 7 - objekt 127, 8 - objekt 126. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy

155 Obrázek XVI: Výběr keramických zlomků. 1 objekt 108, objekt 115, objekt 119. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy Obrázek XVII: Prostorové rozložení keramiky skupiny Obrázek XVIII: Prostorové rozložení keramiky skupiny Obrázek XIX: Prostorové rozložení keramiky skupiny Obrázek XX: Prostorové rozložení keramiky skupiny Obrázek XXI: Prostorové rozložení keramiky skupiny Obrázek XXII: Prostorové rozložení keramiky skupiny Obrázek XXIII: Prostorové rozložení keramiky skupiny

156 Obrázek I: Výběr keramických zlomků. 1-4, 7 objekt 20, 5-6, 8 objekt 22. Šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem grafitu (D). 161

157 Obrázek II: Výběr keramických zlomků. Objekt 21. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček záměrná příměs slídy. 162

158 Obrázek III: Výběr keramických zlomků. 1 - objekt 36, 2 - objekt 38, objekt 37, objekt 40, objekt 42, 17 - objekt 47. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 163

159 Obrázek IV: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D). 164

160 Obrázek V: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 165

161 Obrázek VI: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 166

162 Obrázek VII: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 167

163 Obrázek VIII: Výběr keramických zlomků. Objekt 59. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 168

164 Obrázek IX: Výběr keramických zlomků. 1-3 objekt 58, 4-10 objekt 77, objekt 108, objekt

165 Obrázek X: Výběr keramických zlomků. 1-10, objekt 114, 11, objekt 115. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 170

166 Obrázek XI: Výběr keramických zlomků. Objekt 124. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D). 171

167 Obrázek XII: Výběr keramických zlomků objekt 125, objekt 126. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 172

168 Obrázek XIII: Výběr keramických zlomků objekt 135, 3 - objekt 149, 4 - objekt 165, 5 - objekt 159. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 173

169 Obrázek XIV: Výběr keramických zlomků. 1 - objekt 92, objekt 101,4-5 - objekt 102,6 - objekt 105. Šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C). 174

170 Obrázek XV: Výběr keramických zlomků. 1-4 objekt 124, objekt 125, 7 - objekt 127, 8 - objekt 126. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), plný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (D), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 175

171 Obrázek XVI: Výběr keramických zlomků. 1 objekt 108, objekt 115, objekt 119. Prázdný čtvereček keramika s obsahem tuhy (B), šrafovaný čtvereček keramika s vysokým obsahem tuhy (C), plný trojúhelníček keramika se záměrnou příměsí slídy. 176

172 Obrázek XVII: Prostorové rozložení keramiky skupiny

173 Obrázek XVIII: Prostorové rozložení keramiky skupiny

174 Obrázek XIX: Prostorové rozložení keramiky skupiny

175 Obrázek XX: Prostorové rozložení keramiky skupiny

176 Obrázek XXI: Prostorové rozložení keramiky skupiny

177 Obrázek XXII: Prostorové rozložení keramiky skupiny

178 Obrázek XXIII: Prostorové rozložení keramiky skupiny