Koncept wellness a jeho přijetí studenty. Diplomová práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu Koncept wellness a jeho přijetí studenty Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Michal Charvát, CSc. Vypracovala: Bc. Jana Stará Brno, 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 10. prosince 2012 podpis

3 Poděkování Ráda bych poděkovala prof. PhDr. Michalu Charvátovi, CSc. za odborné vedení v průběhu zpracování této diplomové práce. Velký dík patří rovněž Finnu Berggrenovi, který mi před dvěma lety položil onu stěžejní otázku: Co je to wellness? V neposlední řadě děkuji všem, kteří byli ochotni věnovat mi svůj čas a danou problematiku se mnou konzultovat. Děkuji také Mgr. Rostislavu Prokopovi za pomoc při grafickém zpracování dat. Největší dík patří mé rodině a přátelům za to, že mě během celého průběhu studia podporovali a vytvořili pro mé studium výborné podmínky.

4 Obsah 1. Úvod Cíl práce Wellness jako slovo Definice wellness Definice wellness podle Halberta L. Dunna Definice wellness podle Johna Travise Definice wellness podle Donalda B. Ardella Definice wellness podle Billa Hettlera Definice souvisejících pojmů Zdraví Well-being Fitness Wellness jako koncept Starověké kořeny Novodobé lékařství První kroky směrem k pozitivnímu zdraví Stáli u zrodu wellness hnutí Halbert L. Dunn Síť zdraví Health grid Podstata člověka Spirit of man John W. Travis Kontinuum nemoci-wellness Illness-wellness kontinuum Model ledovce Iceberg model Model Energetických zdrojů Wellness energy system Donald Ardell Ardellovy modely wellness Bill Hettler dimenzí wellness The six dimensions of Wellness Wellness schizma Sekulární wellness Quasi spirituální wellness

5 9. Východiska pro české wellness Výzkumná část: Jaké je české wellness? Výzkumný problém Výzkumná otázka Hypotézy Metodika výzkumu Cílová skupina Výsledky výzkumného šetření Diskuse Závěr Použitá literatura Přílohy Příloha 1 Dotazník: Jaké je české wellness? Resumé Abstract

6 1. Úvod K tomu, abychom byli s to pochopit živý svět, musíme jej zbavit jeho podstaty, tedy spontaneity a života.[ ] Předtím, než jsme schopni člověka vědecky zkoumat, musíme mu odebrat svobodu, autentičnost, jedinečnost. Pokud chceme na člověka nahlížet vědecky, potřebujeme mu odebrat člověčenství. Teprve zkostnatělý život" lze vědecky zkoumat" a převádět na modelové konstrukty a hypotézy. - Tomáš Sedláček, Ekonomie dobra a zla V moderní vědě hraje prim logika, racionalita a matematika. Co nejde napsat do rovnice, jako by neexistovalo. Živého člověka dnešní medicína zastaví a rozdělí na nejmenší části, které potom rozepíše na matematické vzorce, chemické procesy a vazby. Víme přesně, jak lidské tělo funguje a z čeho se skládá. Pokud bychom se snažili z těchto základních částí člověka opět složit, vznikne nám možná dokonale fungující tělo, ale nevznikne člověk. O tom, že celek je víc než souhrn jeho částí, psal již Aristoteles ve svém díle Metafyzika, 335 let před Kristem. K tomu, abychom mohli vytvořit podrobnější obraz konkrétního člověka, je třeba zapojit i další vědecké obory. Ruku v ruce s medicínou kráčí psychologie a doposud odosobněné tělo tak dostává svou osobnost, prožívá emoce, raduje se a čas od času dostane strach. To jej dělá jedinečným. Vývoj člověka poté začne ovlivňovat rodina, přátelé, okolní prostředí a tím se dostává do hry sociologie. Tato společenská věda zkoumající sociální život jednotlivců, skupin a společností úzce souvisí s dalšími obory jako je historie, právo, lingvistika, estetika či pedagogika. S přítomností politologie a ekonomie se vlivy působící na člověka začnou rozrůstat za hranice jednotlivých měst, států a jsou tu mezinárodní vztahy, interkulturní výchova, globalizace, masová média Dosud však člověk stojí na místě. Teprve kinantropologie jej rozpohybuje a dá všem okolním procesům dynamiku. Všechny tyto vědy doplňují obraz člověka, kdo je, jaký je a jaký bude. Poznatky a vynálezy vědeckých oborů ovlivňují zdraví a život každého člověka. Jednotlivé obory se však zabývají pouze některou z částí spektra, které tvoří lidskou bytost. 6

7 Z hledáčku mnoha oborů jako by se žijící člověk téměř vytratil, případně byl redukován na měrnou jednotku, údaj v tabulce, člověkohodinu. Proto může wellness působit jako návrat k renesančním kořenům, když se naproti obecnému vědeckému přístupu snaží člověka opět spojit v jedno. Wellness je zastřešující koncept, který využívá poznatky ostatních vědeckých oborů a vztahuje je ke člověku. Cílem wellness je napomoci člověku ke kvalitnějšímu životu teď a tady. Holistický, celostní obraz člověka stojí uprostřed tohoto konceptu a je o to důležitější, protože ostatní vědy jako by zapomněly, že jejich primárním cílem je zlepšit život člověka. V této práci se nejdříve zaměříme na slovo wellness. První část bude věnována jeho vzniku a vývoji, protože i mnohým rodilým mluvčím toto slovo zní divně, v překladovém slovníku jej nenajdete, ale všichni jej už někdy slyšeli. Následovat bude definice tohoto pojmu, tak jak je uvádí současná odborná literatura a hlavní osobnosti wellness hnutí. Přesvědčíme se o tom, že definice wellness nemá jednotné znění ani po 60 letech od vzniku tohoto konceptu. V druhé části této práce se zaměříme na koncept wellness, který se může jevit jako novodobý trend, má však hluboké kořeny sahající až do starověku. Holistický přístup ke člověku byl dlouhou dobu základním konceptem lékařské péče, avšak novodobá medicína odklonila pozornost spíše k lékům a lékařům, než k pacientovi. V této kapitole budeme sledovat, jak tento proces začal, probíhal a kdy se medicína opět začala obracet směrem ke člověku. V dalších kapitolách se pak blíže zaměříme na jednotlivé osobnosti wellness hnutí, a to Halberta L. Dunna, autora konceptu wellness, Johna Travise, zakladatele prvního wellness centra a autora prvního nástroje pro diagnostiku wellness, Donalda Ardella, nejhlasitějšího propagátora wellness, a Billa Hettlera, zakladatele National Wellness Institutu (Národního institutu wellness), který wellness otevřel vstup na akademickou půdu. Následovat bude kapitola věnovaná tzv. wellness schizmatu, rozštěpení, nebo chcete-li zmatení, které charakterizuje současné přístupy k wellness ve Spojených státech. Teoretické koncepty wellness se ve Spojených státech vyvíjely a stále vyvíjí na základě odlišných kulturních souvislostí, než je tomu například u nás v Evropě, kde je wellness silně asociováno s tradicí lázeňství. Zejména v České republice se wellness omezuje 7

8 výhradně na služby lázní, hotelů či wellness center. Poslední kapitola teoretické části se tedy bude věnovat východiskům, proč by se právě české wellness mělo začít zajímat o nastíněné koncepty, které wellness rozšiřují dál, než za zdi wellness center. Výzkumná část této práce se zaměří na české wellness z pohledu jeho konzumentů a případných budoucích hybatelů wellness v České republice, tedy studentů. Jak vnímají a interpretují ono slovo wellness a vidí v něm příležitosti pro svůj osobní či profesní růst? Wellness totiž může mít velký přínos nejen pro firmy a poskytovatele wellness služeb, ale také pro společnost jako takovou a zejména pro člověka. Z velké části však zůstává jeho potenciál nevyužit a jedním z hlavních důvodů je právě neznalost konceptu wellness, a proto vznikla tato práce. 8

9 2. Cíl práce Cílem této práce je zmapovat koncept wellness, jeho vznik, východiska, souvislosti a definice. Na přístupech hlavních osobností wellness hnutí poodkryje, co to wellness je. Na Fakultě sportovních studií vyrůstá nová generace nastupujících učitelů tělesné výchovy, manažerů sportovních klubů, trenérů a výživových poradců. Výzkumná část práce si klade za cíl zjistit, jak wellness vnímají právě tito studenti. 9

10 3. Wellness jako slovo V Evropském kontextu je slovo wellness spojováno hlavně s lázeňskou tradicí a bývá využíváno jako marketingové označení pro zařízení poskytující masáže, vířivky, sauny a další neléčebné procedury. V Americe je však jeho příběh mnohem delší. Wellness je slovo, které slyšíte každý den. Můžete se zapsat do firemního wellness programu, relaxovat ve wellness centru nebo o dovolené vyrazit za wellness turistikou. Wellness si může užít už i vaše kočka nebo pes, a to od chvíle, co toto slavné W-slovo začalo sloužit jako značka přírodního krmiva pro domácí mazlíčky. - Ben Zimmer, NY Times Tak zní úvod článku pro The New York Times, ve kterém se Ben Zimmer (2010) zamýšlí nad otázkou, kterou si už jistě položilo mnoho lidí: Kde se vzalo wellness a co se stalo se starým dobrým zdravím? Odpověď lze najít například ve výkladovém slovníku Oxford English Dictionary, který datuje používání slova wellness již od roku 1654, a to jako opak nemoci, jako stav dobrého bytí nebo dobrého zdraví. Pravdou však zůstává, že slovo wellness nepatřilo ani v předchozích stoletích do běžné slovní zásoby anglicky mluvící populace. K jeho obrození došlo až v 50. letech, kdy jej jako pojem začal používat Halbert L. Dunn ve svých přednáškách a posléze v knize High level wellness. Jeho cílem bylo najít nový termín, který by zahrnoval pozitivní aspekty zdraví, kterých může člověk dosáhnout, pokud se nebude jen vyhýbat nemocem. (Zimmer, 2010) Hlavní vlna wellness přišla v 70. letech, kdy se vedoucími postavami wellness hnutí stali John Travis a Donald Ardell. Sám John Travis, zakladatel prvního wellness centra, si nejprve myslel, že slovo wellness je tak hloupé, že nemá šanci se chytnout, (Zimmer, 2010) a ze začátku musel wellness lidem hláskovat, aby vůbec věděli, o čem mluví. Když však Ardell v dubnu 1976 napsal o Travisově wellness centru do magazínu Prevention 1, který je jedním z nejčtenějších life-stylových časopisů na světě, věci se daly do pohybu. 1 Prevention je magazín o životním stylu, který vychází od roku 1950 v nakladatelství Rodale Press. Pokrývá témata jako zdravý životní styl, fitness, výživa, vaření a krása. Magazín Prevention vychází v nákladu 2,8 milionu výtisků a má kolem 10 milionů čtenářů. 10

11 Editor tohoto časopisu o zdravém životním stylu se shlédl ve wellness přístupu ke člověku, zdraví a slíbil, že Prevention bude wellness nadále propagovat. O další krok blíž k široké veřejnosti bylo wellness v roce 1979, kdy si jej začala všímat i masová média. John Travis společně s klienty jeho wellness centra dokonce vystoupili ve slavné americké televizní show 60 minutes. Její moderátor Dan Rather je tehdy uvedl slovy Wellness to je slovo, které neuslyšíte každý den, (Wellness Assoc, 2008). Ne všechna média však dělala wellness pozitivní propagaci. Mill Valley, kde John Travis založil své wellness centrum, leží 20 km od San Franciska, v okrese Marin County, který patřil v té době k nejbohatším v Americe. Právě této oblasti věnoval speciální pozornost reportér Edwin Newman z televize NBC v pořadu I want it all now! (Všechno chci teď!). Marin County prezentoval jako místo rozpadu tradičních společenských hodnot, kde se lidé zajímají výhradně sami o sebe. Místo, kde se rozpadají rodiny a děti jsou nechávány samy doma, zatímco rodiče chodí na podivné semináře, kde hledají tu mysteriózní věc zvanou štěstí. (Newman, 1978) Pro mnoho Američanů bylo wellness symbolem právě hédonistického, povrchního a požitkářského života na západním pobřeží. V závěru pořadu Edward Newman trefně poznamenává: Tak jako se tento program nyní loučí s podivuhodným Marin County 70. let, můžeme stejně tak říci: Vítejte Spojené státy let osmdesátých. Měl pravdu. Většina fenoménů, vůči kterým se v pořadu jeho moderátor vymezoval, je v dnešní době běžnou praxí, jako například kurzy osobnostního rozvoje či pozitivní psychologie. O wellness se v 70. letech nezajímala pouze média a nadšenci pro zdravý životní styl, wellness se šířilo i americkými univerzitami. Akademickou prestiž pro wellness vybudoval Bill Hettler, který se stal neodmyslitelným partnerem dvojice Travis-Ardell. Na Univerzitě ve Wisconsinu založil National Wellness Institute, který od roku 1977 pořádá každoroční konferenci National wellness Conference. Z Wisconsinu se wellness šířilo i na další univerzity, například na University of California v Berkeley, kde v roce 1984 začali vydávat pravidelný newsletter The Berkeley Wellness Letter. Ten publikoval (a stále publikuje) odborné a fakty podložné články na téma wellness a podpory zdraví. Tento elektronický měsíčník má dnes přes jeden milion odběratelů. 11

12 Na konci 70. let zaregistrovala wellness i americká vláda a firemní sféra. Tehdejší viceprezident Nelson Rockefeller nechal zpracovat studii o zdravotní politice státu. Zpráva s názvem Doing better feeling worse: Health in United states (Daří se mám lépe, ale cítíme se hůř: Zdraví ve Spojených státech) ve svých závěrech a doporučeních podpořila několik hlavních myšlenek v té době sílícího wellness hnutí. Díky této zprávě se mnohé firmy začaly více zajímat o zdraví svých zaměstnanců a na svět přišly firemní wellness programy. Mezi firmami, které zavedly wellness programy pro své zaměstnance byl například Xerox, Kimberly Klark, Texaco, Johnson & Johnson, Pepsi nebo General Foods (Miller, 2005). Wellness však stále nemělo své správné heslo v anglických výkladových slovnících. Jak bylo popsáno výše, slovo wellness má hluboké kořeny v anglickém jazyce, pro soudobé lingvisty však bylo trnem v oku. Své sehrála nejen slovotvorná stránka tohoto pojmu, ale také nepochopení konceptu wellness. Například slovník American Heritage Dictionary popisoval wellness v kontextu firemních programů. V edici pro rok 2000 bylo uvedeno heslo následující: Wellness stav dobrého fyzického i duševního zdraví, zejména při dodržování správné výživy, cvičení a prevenci rizikového chování. - The American Heritage dictionary of the English Language Tento stručně nastíněný vývoj vyústil ve všeobecné přijetí konceptu wellness, který si během 80. a 90. let vybudoval své místo v americké kultuře. Z wellness jako pozitivního životního stylu, který usiloval o to, aby si lidé svůj život užívali a byli zdravější, se však postupem času staly zejména firemní programy. Jejich cílem je snížit zaměstnavatelům náklady na lékařskou péči, a proto se zaměřují zejména na prevenci rizikového chování a lékařský management, což zdaleka nezahrnuje všechny aspekty wellness. Toho si všímá také Don Ardell (2011), avšak dodává, že bez firemního wellness, které není wellness, by wellness hnutí neexistovalo, což je trochu paradox. Podle něj je to však za dveřmi těchto firem ještě horší. Wellness je dnes synonymem pro různé produkty, léčebné procedury, krmivo pro psy a mnoho dalšího, co s pravým wellness vůbec nesouvisí. Jak píše Ben Zimmer (2010) v závěru svého článku: Slovo, které na počátku připadalo zvláštní a nepotřebné i svým původním propagátorům, se mlčky stalo součástí našeho 12

13 slovníku. Toto tvrzení, ač mírně nadnesené, však platí pouze pro Severní Ameriku. V Evropě wellness zůstává novotvarem, dosud nevysvětleným termínem a zejména mezi rodilými mluvčími vyvolává živé debaty. Pro ilustraci uveďme diskusi na téma wellness, která proběhla na internetovém portále Englishforum.ch (2009). - ChrisW: Taky se vám zdá slovo wellness divné? Co je špatně se slovy health a well-being, která jsou v angličtině mnohem častější a vlastně znamenají to stejné? - Mabern: Když tady začali používat slovo wellness, vařila se mi krev v žilách. Říkal jsem si, kdo to vymyslel a proč? - Sada: Pokud anglické slovo nedává smysl ani rodilým mluvčím je to hloupé a navíc to je i špatné pro business, ne? Nemá to nějaký překlad? - Goldtop: Někdo mi říkal, že wellness vzniklo složením slov well-being a fitness. - Ben: Podle mě si to slovo vymysleli Němci a už se to rozšířilo i do Itálie! Proč jazyky přejímají tato anglicky znějící slova a nahrazují jimi ta, která už existují a dávají smysl? Jak tato diskuse naznačuje, slovo wellness budí nemalé rozpaky i dnes a jeho význam není široké veřejnosti znám. Nejinak je tomu i v českém prostředí, jak potvrdil pilotní dotazníkový průzkum mezi studenty Fakulty sportovních studií (viz kapitola 10. Výzkumná část: Jaké je české wellness?). Důležité však je, že česká a evropská populace slovo wellness zná a nyní je potřeba jej vysvětlit a nasměrovat správným směrem, aby lidé mohli využít potenciál, který se za tímto slovem skrývá. 13

14 4. Definice wellness Stejně jako tomu bývá u většiny těžko vymezitelných pojmů, také wellness se potýká s problémem stanovení jednotné definice. Stejně na tom byl i termín zdraví, než se Světová zdravotnická organizace domluvila na jednotné definici v roce Zobecnění široké problematiky do několika slov však vedlo k tomu, že ji mnozí označují za vágní, nicméně tak byly položeny základy pozitivního přístupu ke zdraví. V cestě k pozitivnímu zdraví wellness pokračuje a dostává se do stejných terminologických úskalí. Před tento problém byli postaveni vědci z kanadské University of Victoria, poté co jim tamější Ministerstvo zdravotnictví zadalo úkol vytvořit The BC Atlas of Wellness (Atlas wellness v Britské Kolumbii) 2. Jednou z částí a současně největší výzvou Atlasu wellness bylo definování pojmu wellness. Vědce čekalo extenzivní studium soudobé literatury týkající se wellness, a to jak tištěných knih, odborných článků, časopisů, online databází, webových stránek a dalších zdrojů. Jen v online databázích bylo na hledané slovo wellness nalezeno záznamů. Výsledkem textu Critical syntesis of wellness literature, který je metodologickou součástí Atlasu Wellness, je syntéza soudobých přístupů, které wellness pojímají z holistické perspektivy jako subjektivní stav pozitivního bytí, spíše než nepřítomnosti nemoci (Miller & Foster, 2010). Autoři Gord Miller a Leslie T. Foster vymezili jednotlivé dimenze wellness, které se objevují v současné odborné literatuře fyzickou (Physical), psychologickou (Emotional/Psychological), sociální (Social), intelektuální (Intellectual), spirituální (Spiritual), pracovní (Occupational), environmentální (Environmental), kulturní (Cultural), ekonomickou (Economic) a klimatickou (Climate). V posledním vydání Atlasu byla přidána také dimenze politické wellness(governance/social justice). 2 Vydání Atlasu wellness bylo součástí iniciativy Act now BC, která měla přimět Kanaďany k volbě lepšího životního stylu. Většina soudobých atlasů zdraví se zaměřuje na morbiditu a mortalitu populace, oproti tomu se Atlas wellness zaměřil na zdraví a faktory, které jej podporují. Místo toho, aby uváděl, kde se lidé mají nejhůře, jeho výsledkem je stanovení oblastí, kde se lidé mají nejlépe. V roce 2011 byla vydána již druhá edice tohoto atlasu a je dostupná na 14

15 Tab. 1 Dimenze wellness používané v současné odborné literatuře (Miller & Foster, 2010) uvádí, kterým dimenzím wellness se věnují jednotliví současní autoři a ilustruje, na kolik odlišná jsou jednotlivá pojetí wellness v současné literatuře. Tab. 1 Dimenze wellness používané v současné odborné literatuře (Miller & Foster, 2010) V roce 2001 předložili Charles B. Corbin a Robert P. Pangrazi práci Toward a Uniform Definition of Wellness (Směrem k jednotné definici Wellness), ve které definovali wellness následovně: Wellness je multidimenzionální stav bytí popisující pozitivního zdraví jedince, které se projevuje v kvalitě života a pocitu pohody. Jak naznačují výše zmíněné iniciativy, pohled na problematiku wellness není jednotný ani uvnitř tohoto oboru. Proto je na místě zmínit několik původních definic z pera zakladatelů a hlavních postav wellness hnutí. Jak by odpověděli na otázku: Co je to wellness? 15

16 4.1 Definice wellness podle Halberta L. Dunna Jednotný způsob fungování, které je zaměřeno na maximalizaci potenciálu, kterého je daný jedinec schopen. To vyžaduje, aby jedinec udržoval kontinuum rovnováhy a účelného směru v prostředí, ve kterém se nachází. V knize High-level Wellness Dunn uvádí následující základní charakteristiky wellness: - Wellness je spíše kontinuum, než specifický strnulý stav. Všichni jedinci, v závislosti na okolnostech, se nacházejí někde podél osy mezi smrtí a wellness. - Wellness je holistický koncept zdraví, který zahrnuje fyzickou, duševní, sociální, kulturní a spirituální dimenzi. - Duševní wellness je odpovědností daného jedince a nemůže být přeneseno na někoho jiného. - Wellness je o potenciálu zahrnuje pomoc jedinci v pohybu směrem k vyššímu stavu pohody, kterého je schopen. - Sebepoznání a vnitřní integrita člověka jsou klíčem k postupu k vyšším úrovním wellness. (Miller, 2005) 4.2 Definice wellness podle Johna Travise Wellness je volba rozhodnutí, které uděláte na cestě za optimálním zdravím. Wellness je způsob života životní styl, který si zvolíte k dosažení vaší nejvyšší potenciální pohody. Wellness je proces vědomí, že není žádný konečný stav, ale že zdraví a štěstí jsou možné v každém okamžiku, teď a tady. Wellness je účinné vedení energie energie, kterou přijímáte z okolního prostředí, která se ve vás přemění a je dále odeslána, aby působila na okolní svět. Wellness je integrace těla, duše a ducha pochopení, že vše, co děláte, myslíte si, cítíte a v co věříte, má vliv na váš zdravotní stav. Wellness je milující přijetí sebe sama. (Travis& Ryan, 1988) 4.3 Definice wellness podle Donalda B. Ardella Wellness je v prvé řadě volba, kdy člověk převezme zodpovědnost za kvalitu svého života. Začíná vědomým rozhodnutím pro zdravý životní styl. Wellness je způsob myšlení, predispozice k tomu, aby člověk přijal sadu klíčových principů 16

17 v různých oblastech života, které vedou k vyšším úrovním wellness a životnímu uspokojení. (Ardell, 2000) 4.4 Definice wellness podle Billa Hettlera Aktivní proces, v jehož průběhu si člověk uvědomuje a dělá rozhodnutí vedoucí k úspěšnější existenci. (Hettler, 1977) Problém stanovení přesné definice wellness pojmenoval už Halbert Dunn, když tento koncept tvořil. Jelikož se tento cíl [higl-level wellness] neustále mění a vyvíjí, nebude pravděpodobně nikdy možné jej popsat absolutními termíny. (Dunn, 1959). V každou chvíli lidského života se mění možnosti jedince, jeho potenciál. Proto se zákonitě mění i jeho individuální wellness a jako pojem se stává téměř neuchopitelným. Definici wellness tedy nezbude nic jiného než jít stejnou cestou, jakou šla definice zdraví. Musí se omezit na nejmenšího společného jmenovatele, a to i přesto, že jednou z charakteristik wellness je právě subjektivita a individuální přístup. Takové zeštíhlení pojetí wellness možná povede k zobecnění a vágnosti, ale doufejme, že otevře dveře pro další vědecké zkoumání v této oblasti. 17

18 5. Definice souvisejících pojmů Donald Ardell ve své knize High Level Wellness: An Alternative to Doctors, Drugs and Deseases (High Level Wellness: Alternativa k lékařům, lékům a nemocem) píše: [slovo] wellness se používá z různých důvodů, v mnoha případech i těch, které jsou opakem toho, co wellness je. (in Monroe, 2006). Většině lidí, kteří slovo wellness znají, není jeho význam jasný a i v odborných publikacích bývá často zaměňováno s pojmy významově blízkými. Například při tvorbě Atlasu Wellness autoři zkoumali odbornou literaturu týkající se nejen pojmu wellness, ale do výzkumu zahrnuli i další termíny související a korespondující s konceptem wellness: pohoda (well-being), životní uspokojení (lifesatisfaction), kvalita života, rozvoj člověka (human development) a štěstí. Jak sami autoři Miller a Foster (2010) podotýkají: Tyto termíny však reprezentují pouze několik parametrů a dimenzí, které bývají popisovány v literatuře týkající se wellness a s ním blízce souvisejícím termínem well-being (pohoda). Právě v kanadském Atlasu wellness je pojem well-being dáván na rovinu pojmu wellness, jelikož tyto termíny různí autoři používají a definují zaměnitelně. Stejně tak bývá wellness často používáno v kontextu pojmů zdraví a fitness a proto je na místě tyto související pojmy vysvětlit. 5.1 Zdraví Světová zdravotnická organizace (WHO, 1948) definuje zdraví jako stav kompletní fyzické, psychické a sociální pohody, a nesestává se jen z absence nemoci nebo vady. Tato definice podporuje pozitivní zdraví a vznikla v přibližně stejné době jako pozitivní pojetí konceptu wellness v rukou Halberta Dunna. Zdraví jako takové se však neustále vymezuje vůči nemoci co dělat abychom nebyli nemocní. Wellness se naopak otáčí směrem k vyšší kvalitě života co dělat, abychom se měli lépe, a zahrnuje více složek než jen tělesnou, duševní a sociální. Tento rozdíl popisuje ve svém konceptu John Travis a jeho praktickou aplikací je právě kanadský Atlas wellness. 18

19 5.2 Well-being Ve své disertační práci uvádí Zdeňka Jandásková (2009) následující definice: Well-being je často spojován s pojmem kvalita života a znamená hodnocení kvality života jako celku (Diener, Lucas & et al., 2002; Kebza & Šolcová, 2003). Jedná se o dlouhodobý emoční stav, ve kterém se zrcadlí spokojenost jedince s jeho životem (Bradburn, 1969). Autorka práce dodává, že z psychologického hlediska je osobní pohoda umístěna mezi afekty, nálady a osobnostní rysy s postojovou komponentou. Z medicínského hlediska je pojem well-being spojen s celostním pojímáním zdraví a životního stylu. Nedílnou součástí je také tělesná zdatnost. Jandásková (2009) Well-being bývá překládáno jako pohoda, což je příliš obecný pojem. Také z tohoto důvodu zvolil Halbert Dunn do té doby neznámé wellness, jako pojem nový, který bude charakterizovat stav bytí, který sice souvisí se zdravím a pohodou, ale je jim nadřazený a v mnohém je přesahuje wellness chápe jako absolutní opak nemoci. 5.3 Fitness Původní definice fitness podle President s Council on Physical Fitness and Sport z roku 1971 zněla: Schopnost provádět každodenní úkoly důrazně a ostražitě, vyrovnat se nepředvídaným událostem a bez nepatřičné únavy a s dostatečnou energií si vychutnávat výkony ve volném čase. V roce 1996 The United States Department of Health and Human Services stanovilo novou, obecnější definici fitness jako "množiny atributů, které lidé mají nebo jich dosahují, a které se vztahují k jejich schopnosti vykonávat fyzickou aktivitu." J. Kilgore z Midwestern State University v Texasu oproti tomu navrhuje definici následující: Držení odpovídající úrovně síly, vytrvalosti, a pohyblivosti umožňující zvládání pracovního úsilí, rekreačních výkonů a rodinných povinností, a to v souladu s funkční fenotypovou expresí lidského genotypu. (Kilgore, 2007) Obecně lze říci, že fitness je synonymem pro české pojmy zdatnost a výkonnost, v literatuře se však objevují také definice fitness jako typu fyzické aktivity. Například Kolouch (1994): Jedná se o cvičení ve fitness centrech, jehož náplní je cvičení s volnými 19

20 činkami a cvičení na trenažérech, doplněné o aktivity aerobního charakteru na speciálních strojích, dodržování určitého dietního režimu včetně použití doplňků výživy a o celkový životní styl, jehož cílem je rozvoj celkové zdatnosti, zlepšení držení těla, zlepšení postavy při současném působení na upevňování zdraví a rozvoj síly. Na tomto místě by bylo vhodné poukázat také na jednu z dezinterpretací wellness. Například Poděbradský (2008) v publikaci Wellness v ČR vysvětluje vznik a význam slova wellness následovně: Wellness = well-being + fitness Jak bylo napsáno výše, well-being bývá používáno jako synonymum wellness, avšak - ness je v angličtině přípona značící stav či kvalitu, tedy ne nutně slovo fitness. Nehledě na fakt, že slovo wellness má vlastní historii, jak bylo popsáno výše. Výklad této nastíněné vazby je: hýbejte se a budete v pohodě. Souvislost mezi fitness (jako pohybovou aktivitou, zdatností) a wellness je nasnadě, fitness však neznamená totéž, co wellness. Tělesná složka je jen jednou z dimenzí wellness, a přestože ostatní dimenze ovlivňuje, není jim nadřazena. Souvisejících pojmů je nekončící množství. Například Donald Ardell(2010) uvádí další termíny, se kterými bývá wellness často zaměňováno a přikládá i jejich vysvětlení: Prevence (Prevention)je orientována na předcházení nemocem, kdežto wellness se soustředí na dosahování fyzické a psychické excelence. Výchova ke zdraví (Health education) se zaměřuje na dodržování lékařských doporučení. Podpora zdraví (Health promotion)je zaštiťující termín, pod který lze zařadit vše od snižování zdravotních rizik. Wellness je aktivně používané jak profesionály v oblastech zdraví a fitness, tak i širokou veřejností. Bohužel, v současnou chvíli je wellness definováno mnoha různými lidmi a mnoha různými způsoby. Tento nedostatek obecně platné definice způsobuje zmatek mezi profesionály i mezi klienty. Absence jasné definice znemožňuje vznik vědeckého poznání týkajícího se wellness a právě nedostatek vědeckých poznatků a jasného vymezení wellness může vést nepochopení celého konceptu a jeho dezinterpretacím. (Corbin & Pangrazi, 2001) 20

21 6. Wellness jako koncept Ke zrodu novodobého konceptu wellness došlo v 50. letech 20. století, holistický přístup ke člověku však není novinkou. Již starověká kalokagathía může být pojímána jako prazáklad moderního wellness. Tuto vazbu potvrzuje i Don Ardell (2011): To vše už tu bylo. Wellness je filosofie, není to moderní léčebná kúra, je to nastavení mysli, přístup k životu, a vykresluje tak paralelu mezi dnešním wellness a jeho původními kořeny. 6.1 Starověké kořeny Kdyby tu byl Hippokrates dnes s námi, byl by velice dobře placeným wellness konzultantem a pravděpodobně by na něj medicínské lobby koukalo s velkou nedůvěrou. - James Strohecker, A Brief History of Wellness Pro původní zdroje wellness se musíme podle Jamese Stroheckera (2010) vrátit o několik tisíc let zpět, a to do starověké Číny, Indie nebo Řecka. Holistický přístup ke člověku byl znám již před 3000 lety. Tyto starověké kultury měly sofistikované systémy zdravotní péče založené na principech nutných k udržení a podpoře lidského zdraví a pohody. Jednoduše respektovaly pravidlo, že dobré zdraví zahrnuje rovnováhu těla, mysli i ducha. Indie Hlavním principem Ájurvédy je život v souladu s osobní konstitucí a s přírodními zákony. Ájurvéda je holistickou vědou, zabývá se celým člověkem. Nezaměřuje se na potlačování příznaků, ale hledá a léčí příčinu nemocí. Směřuje k zachování rovnováhy energie v těle, nejdůležitější podmínky zdraví. Nerovnováhu a jí způsobená onemocnění Ájurvéda napravuje správnou životosprávou, vyváženou stravou, dechovými a tělesnými cvičeními (jóga), bylinnými přípravky a procedurami (aromaterapie, očišťující terapie, masáže) a technikami rozvoje vědomí (meditace, relaxace). (Frej, 2009) Čína Ve starověké Číně vznikly systémy holistické medicíny založené na hledání rovnováhy dvou protikladů, yin a yang. Využívá prostředky fototerapie (bylinná léčba), akupunktury a čínských masáží, správné diety a tělesných cvičení, jako jsou tai-či nebo čhi-kung. (Novotná, 2010) 21

22 Řecko Ve starověkém Řecku byly základy soudobého lékařství. Hlavní myšlenka Hippokratovy léčby je ve hledání rovnováhy mezi čtyřmi tělními šťávami, které lze správnou životosprávou a okolním prostředím ovlivňovat. Jako příklad holistického přístupu Donald Ardell (2009) zmiňuje Aristotela. Ten svého žáka Alexandra Velikého učil, že důležité je štěstí, eudaimonia a osobnostní rozvoj, který je podmíněn denní fyzickou aktivitou a službou ostatním. Jako velmi blízká se může jevit podobnost konceptu wellness s ideálem kalokagathíe. Ta bývá označována jako harmonie těla a duše. Patočka (in Šíp, 2008) ji však chápe spíše jako harmonii člověka a světa, čímž otvírá zajímavý prostor pro srovnání kalokagatíe například s planetárním wellness Johna Travise (viz níže). Bohužel není v možnostech této práce nastíněné téma pokrýt. Všechny zmíněné medicínské a společenské fenomény mají několik společných prvků. Usilují o dosažení a udržení rovnováhy jednotlivých složek a jsou založeny na náboženském, myšlenkovém či filosofickém základu (Indie buddhismus, Čína taoismus, Řecko filosofie). Společný jim je také individuální přístup, tedy potřeba každého pacienta léčit podle jeho individuální konstituce. Jak píše Strohecker (2010): *Tyto lékařské systémy] kladly důraz na životní styl stravu, tělesná cvičení, řádný spánek, umírněnost, etické chování, podporu pozitivních myšlenek a emocí a význam duševní přirozenosti člověka skrze modlitbu a meditaci kterými lze rovnováhu v lidském životě zachovat. Což jsou jednoduché koncepty platné dodnes. 6.2 Novodobé lékařství Hippokratova léčba byla jedním z hlavních medicínských proudů, holistický přístup ke zdraví člověka byl často využívanou lékařskou metodou a přírodní léčba byla běžnou praxí. Rozvíjely se i nové léčebné metody jako byla homeopatie, neuropatie, chiropraxe či osteopatie, a to až do období nových lékařských objevů v 19. století. Novodobý vývoj nastínil ve svém článku Wellness: The History and Development of a Concept (Wellness: Historie a vývoj konceptu) rakouský profesor James William Miller 22

23 (2005). Podle něj vychází wellness z kulturních, intelektuálních a náboženských hnutí, která se během 19. století v Americe rozvíjela: 1) Náboženská hnutí New Thought a Christian Science, která věří, že primárním zdrojem zdraví je psychický a duševní/duchovní stav člověka. 2) Fletcherismus, učení Horace Fletchera, který propagoval pozitivní myšlení a změnu pohybových a stravovacích návyků. Zejména důkladné kousání stravy, kterým může člověk předejít mnoha nemocem. 3) Adventisté sedmého dne a ředitel Battle Creek Sanatoria John Harvey Kellog, který položil základy dnešního zdravého životního stylu dieta s vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem tuků, vegetariánská strava, dostatek ovoce, zeleniny, obilovin, ořechů spolu s doporučenými 2 litry vody denně, intenzivní fyzickou aktivitou na čerstvém vzduchu a abstinencí alkoholu a kávy. 3 Hlavní myšlenky těchto hnutí a myšlenkových směrů přetrvaly dodnes, i když medicína jako taková se vydala jiným směrem. Na začátku 20. století nastal zlom, kterému James Strohecker (2010) říká Válka lékařských kultur. V roce 1910 nechala The Carnegie Foundation zpracovat tzv. Flexnerovu zprávu o stavu lékařských vzdělávacích institucí v USA a Kanadě. Jedním z cílů této práce bylo určit, který lékařský systém je nejúčinnější a měl by se tedy vyučovat. Tehdejší vzdělávací systém budoucích lékařů byl koncipován jako dvouleté studium, jehož obsah tvořily teoretické přednášky lékařů z praxe. Žádné hodiny anatomie, laboratoře nebo základy přírodních věd (Diller, 2010). Lékařská péče této doby vycházela v mnoha praktikách z hippokratovy humorální teorie čtyř tělních šťáv například horečka byla léčena pouštěním krve žilou, jelikož pacient byl horký a zarudlý. Na přelomu 18. a 19. století se kromě pouštění žilou běžně používaly klystýry či dávení, a to za použití tehdy vysoce toxických léčiv (Quek, 2004). Vedle oficiálních vzdělávacích institucí působily instituce, které léčily a vzdělávaly dle tradice alternativní medicíny. V této době byli lékaři vycházející z tradice homeopatie nebo Christian Science přivoláváni k pacientům stejně často jako oficiální lékaři. 3 Pod rukama Johna Kelloga vznikly novinky, jako kukuřičné lupínky, sójový granulát, sójové mléko nebo arašídové máslo. Firma Kellog s nebyla jediná, která v této době začala vyrábět zdravé potraviny a stala se jednou z největších potravinářských společností na americkém trhu. Mnohé firmy, které vznikly v této době, jsou však dnes symbolem nezdravého jídla, což se snaží maskovat nálepkou wellness, aniž by si uvědomovaly své vlastní kořeny, píše Strohecker (2010). 23

24 Jako nápravu nefunkčního systému zdravotnictví Flexnerova zpráva doporučila nový vzdělávací systém, který odpovídal německému lékařskému systému moderní medicíny. Školy, které tomuto systému neodpovídaly, byly uzavřeny a došlo k profesionalizaci lékařské péče. Původní holistické lékařské systémy byly vystřídány lékařským systémem, který známe dnes a který je charakteristický pro západní medicínu. Hlavním rozdílem mezi holistickou přírodní medicínou a touto tzv. biomedicínou spočívá v předmětu zájmu těchto oborů. Přírodní medicína se zabývá příčinami nemocí a snaží se jim předcházet přirozenými postupy a technikami, kdežto moderní medicína se zabývá příznaky nemoci, jako jsou bolest nebo horečka, které léčí pomocí chemických léčiv působících destrukci mikroorganismů. Samuel Hahnemann, zakladatel homeopatické medicíny, pejorativně označil moderní medicínu názvem alopatická, tedy medicína, která léčí odporem. Moderní v pravém slova smyslu se medicína stala až na přelomu 19. a 20. století, kdy světlo světa spatřily hlavní vědecké objevy z dílny např. Louise Pasteura, Roberta Kocha či Wilhelma Konrada Roentgena, které posunuly tehdejší medicínu o mílové kroky kupředu. Podle Travise (1990) však tyto kroky vedly směrem k paradigmatu odpojení Paradigm of Disconnection. Ve 20. letech, zlaté éře alopatické medicíny, to už vypadalo, že Pasteurovy objevy daly odpovědi na všechny otázky a léky na všechny nemoci. Stačilo najít správné účinné látky a nemoc byla téměř vyléčena. Lidé tak svěřili své zdraví do rukou lékařů a farmaceutických firem, které byly příslibem toho, že je jen otázkou času, kdy se všichni budou díky jejich lékům mít dobře. James Strohecker (2010) na tomto schizmatu lékařské praxe definuje dvě rozdílné kultury současnosti kulturu Illness a kulturu Wellness. Kultura Illness, tedy kultura nemoci, je reprezentována odosobněnou lékařskou péčí založenou na souboru lékařských a farmaceutických výzkumů. Ta je podle něj zaměřena na zvládání nemocí pomocí patentovaných léčiv. Opakem je poté Kultura Wellness, která se zabývá celou osobností člověka (tělem, myslí i duchem), jeho životním stylem, nabádá ho k vlastní odpovědnosti a pomáhá mu a motivuje ho k dosažení vyšší úrovně vitality, pohody a zdraví. 24

25 6.3 První kroky směrem k pozitivnímu zdraví Přístup k lidskému zdraví se začal pomalu obracet, v roce 1948 byla Světovou zdravotnickou organizací vydána nová definice zdraví a v roce 1953 byl vydán další dokument, který americké vnímání lékařské péče posunul od pouhého zaměření na nemoci. Tzv. Magnusonova zpráva pro President s Commission on the Health Needs of the Nation měla najít řešení nejen pro krátkodobé, ale i dlouhodobé zdravotní potřeby tehdejší populace. Jedním z jejích závěrů bylo, že pokud sociální prostředí jedince zahrnuje nedostatek základních jistot, jako je jídlo, přístřeší nebo zaměstnání, je pro něj mnohem obtížnější dosáhnout pozitivního zdraví. Proto by měla vládní politika zřídit síť zdravotních a kulturních institucí, které jsou nezbytné jako podpora pro dosažení vyšší úrovně wellness. Závěry této komise položily základy pro odvětví podpory zdraví jako protipólu léčby onemocnění a do hledáčku vládní medicínské politiky se dostaly také sociální aspekty lidského života. (Miller, 2005) Alopatická medicína však na konci 60. let začala ztrácet dech. Mikroorganismy resistentní vůči léčivům se vyvíjely rychleji, než na ně byl farmaceutický průmysl schopen reagovat a americkou populaci začala sužovat nová onemocnění, která více než s infekcemi souvisela s jejím životním stylem. Vyvstala tedy nutnost nejen změnit způsob léčby, ale také způsob, jak lidé žijí. Současně si několik odvážných lékařů začalo uvědomovat, že procesy, které se lidem odehrávají v hlavě, mají vliv na jejich zdravotní stav. John Travis v knize Wellness for Helping Professionals Wellness pro pomáhající profese (1990) toto připisuje k dílu psychiatrů, kteří, přestože vycházeli z původní lékařské tradice, vytyčili cestu pro nové pohledy na člověka a stali se myšlenkovou základnou pro hnutí wellness. Mimo jiných uvádí Sigmunda Freuda, Alfreda Adlera, Karla Junga, ale také Viktora Frankla, Karla Rogerse, Ericha Fromma, Gordona Allporta, Hanse Selye, S. I. Hayakawa a Sydney Jourarda. Halbert Dunn byl při tvorbě konceptu wellness velmi ovlivněn Magnusonovou zprávou a zmiňovanými osobnostmi a událostmi. Jako člen Canadian Public Health Association na jejím zasedání v roce 1959 prezentoval práci, která se stala základním kamenem pro tzv. Lalondovu zprávu. Pod oficiálním názvem A New perspective on the Health of Canadians (Nová perspektiva pro zdraví Kanaďanů) byla tato zpráva zveřejněna v roce Zdůrazňovala potřebu prevence a podpory zdraví a nepřímo vydláždila cestu pro 25

26 wellness hnutí v 70. letech. Jak se píše v závěru této zprávy: Volba zdravější společnosti musí přijít nejen ze strany vlády, nebo společnosti, ale i samotných jedinců. (Lalonde, 1981) Zdůrazňuje tak fakt, že volbou špatného životního stylu se sami jedinci podílejí na rostoucí míře předčasných úmrtí a zdravotní nezpůsobilosti v populaci. Lalondova zpráva měla velký vliv nejen na kanadskou, ale i na americkou společnost. Byla označena za první moderní vládní dokument západního světa, který připustil, že alopatický lékařský systém je nedostatečný a pokud chceme zlepšit zdraví společnosti, je třeba se podívat za tento tradiční zdravotní systém zaměřený na nemoci. (Lemco, 1994) Americká strana se nenechala prosit a vydala obdobnou zprávu, která se v mnoha bodech s kanadským předchůdcem shodovala. Tento Forward plan to health (Perspektivní plán zdraví), následován zprávou Healthy people (Zdraví lidé) v roce 1979: Zdraví americké populace nikdy nebylo lepší. V tomto století jsme byli svědky radikálního úbytku život ohrožujících infekčních a přenosných onemocnění. Dnes je 75% všech úmrtí v této zemi zapříčiněno degenerativními onemocněními, jako jsou srdeční choroby, mrtvice a rakovina. * + Zlepšení zdraví americké populace nelze dosáhnout pouze navýšením výdajů na lékařskou péči, ale obnovením státního závazku činit kroky k prevenci nemocí a podpoře zdraví. Tento dokument položil nové základy směřování státní politiky týkající se lékařské péče, které sahají až do dnešních dnů. Iniciativa Healthy people (Zdraví lidé) pokračuje dodnes. Verze Healthy People 2000, Healthy People 2010, a nyní aktuální Healthy People 2020, stanovují vládní cíle a priority v oblasti prevence a podpory zdraví pro následujících deset let. Zastřešující cíle Healthy People 2020 jsou (Public Health Service, 2012): Dosáhnout vysoké kvality a délky života bez nemocí, kterým je možné předejít, bez zdravotních postižení, zranění a předčasné smrti. Dosáhnout zdravotní rovnosti, odstranit rozdíly v poskytování lékařské péče a zlepšit zdraví všech skupin. Vytvořit sociální a fyzické prostředí podporující dobré zdraví pro všechny. Podporovat kvalitu života, zdravý vývoj a zdravé chování ve všech fázích života. 26

27 Přístup Světové zdravotnické organizace a vyhlášení definice pozitivního zdraví společně s oficiálními vládními dokumenty byly prvními kroky kupředu. Změnily úhel pohledu na lidské zdraví, začalo se mluvit o podpoře zdraví a prevence se stala běžným tématem. Tyto oficiální dokumenty a studie mají však pouze doporučující charakter a cesta od vládních prohlášení k reálnému zlepšení života populace je však dlouhá. Wellness však může jít o mnoho dále. Hlavními cíli prevence a podpory zdraví je, aby člověk jednoduše nebyl nemocný. Hlavním cílem wellness však je, aby byl člověk šťastný, byl v pohodě a využíval všechen svůj potenciál, který mu je v dané chvíli dán. 27

28 7. Stáli u zrodu wellness hnutí Ač se může zdát, že kombinace tradičních i novodobých náboženských směrů a hnutí dohromady s divokými 60. lety a několika vládními dokumenty není zrovna optimálním podhoubím pro vznik uznávaného vědního oboru, koncept wellness má pevné základy, které sestavili jeho hlavní propagátoři Halbert L. Dunn John Travis, Donald Ardell a Bill Hettler, kterým je věnována následující kapitola. 7.1 Halbert L. Dunn Být well neznamená pouze plytký a nezajímavý stav nenemoci, je to spíše fascinující a stále se měnící panorama života jako takového, které nás zve k tomu, abychom objevovali všechny jeho dimenze. - H. L. Dunn, Wellness for man and society Halbert Louis Dunn, autor konceptu High-level wellness, byl první osobou, která použila termín wellness v kontextu kvality lidského života, pohody a zdraví. Přestože se jeho učení nedostalo širšího přijetí, je neopomíjeným základním kamenem novodobého hnutí wellness. Halbert Dunn ( ) vystudoval medicínu na University of Minnesota. Během doktorátu nabyl odborné znalosti v oblasti statistiky a po krátkém působení v nemocnici v New Yorku a na klinice Mayo se stal docentem biometrie a lékařské statistiky na Johns Hopkins school of hygiene and public health. Od roku 1935 působil v National Office of Vital Statistics ve Washingtonu (dnes pod názvem National Center for Health Statistics), jejímž byl ředitelem až do roku 1961, kdy odešel do důchodu. V oblasti lékařské statistiky se Dunn stal váženou osobností. Stál u zrodu Inter-American Statistical Institute a působil mimo jiné v National Association for Public Health Statistics and Health Systems (NAPHSIS). Tato organizace zpracovává národní zdravotní a lékařské statistiky s cílem zlepšit zdraví americké populace a od roku 1981 NAPHSIS uděluje Cenu Halberta L. Dunna za výjimečný a trvalý přínos do oboru (United States Census Bureau, 2012). 28

29 Jak je z tohoto krátkého životopisu vidět, Halbert Dunn nebyl praktikujícím lékařem, což mu podle Millera (2005) umožnilo jít ve svém přístupu ke zdraví mnohem dál než jen do pouhé bitvy s nemocí. Jako statistik mnohem více zdůrazňoval dlouhodobé vlivy chronických nemocí a demografických změn. Jedním z cílů jeho teorie High-level Wellness (Wellness na vysoké úrovni) bylo například udržet člověka fit i ve vyšším věku, aby mohl stále fungovat jako aktivní prvek společnosti, aby byl stále přínosem, což zvyšuje hodnotu a důstojnost daného jedince Síť zdraví Health grid Obr. 1 Model Health grid - Síť zdraví (Dunn, 1959) Základní myšlenkou Dunnova pojetí wellness je potřeba přejít z dichotomického chápání nemoci, v angličtině sickness, a opozitního wellness, k chápání tohoto vztahu spíše jako stupnice. Základ modelu viz Obr. 1 Model Health grid - Síť zdraví (Dunn, 1959) tvoří osa zdraví (health axis) a osa prostředí (environmental axis), které vymezují čtyři kvadranty a) špatné zdraví v nepříznivých podmínkách, b) ošetřené špatné zdraví v příznivých 29

30 podmínkách, c) vznikající wellness v nepříznivých podmínkách d) high-level wellness v příznivých podmínkách. Osa prostředí jen dunnově definici zahrnuje jak fyzické a biologické faktory prostředí, ale také jeho socioekonomické aspekty. Osa zdraví se rozprostírá od smrti na levém konci osy, přes oblast vážných zdravotních onemocnění, nemocí méně závažných až po oblast pozitivního zdraví. V pravé části osy se nachází oblast, podle dunnových slov, nepříliš zmapovaná a nediferencovaná, která však zobrazuje pravý opak smrti, a to Peak wellness výkon člověka, který využívá jeho plný potenciál v závislosti na jeho věku a stavu. (Dunn, 1959) Cíl tohoto modelu, ono vrcholné Peak wellness, se neustále vyvíjí a mění, proto jej pravděpodobně nikdy nebude možné dosáhnout v plném slova smyslu, ani jej jednoznačně popsat absolutními pojmy. Známe však jeho základní charakteristiky, a ty můžeme relativními pojmy zachytit.* + Pokud se k našemu cíli, který se z počátku zdál vysoko nad námi, budeme postupně přibližovat, stane se jasnějším a začne hluboko v nás vyvolávat reakce. Potom budeme bojovat za high-level wellness stejně statečně jako jsme doposud bojovali proti nemocem a smrti. (Dunn, 1957) Podstata člověka Spirit of man Kromě fyzické dimenze, která je v kontextu lidského zdraví rozebírána nejčastěji, Dunn ve své teorii wellness vymezuje také duševní a spirituální dimenzi. Naráží tak na západní kulturu a její tradici, která striktně rozděluje lidské tělo, duši a ducha. O tělo se stará doktor, o duši psychiatr a o ducha pečuje farář. Ve svém článku High-Level Wellness for man and society (Dunn, 1959) používá termín Spirit of man (Podstata člověka) a jako lékař poukazuje na fakt, že předmětem medicínského zkoumání člověka je pouze jeho biologická podstata, tělo a případně duše, kdežto jeho metafyzická spirituální část, ona podstata, je mimo pole zájmu. High-level wellness musí respektovat jednotu celku jednotu, která podléhá procesu růstu a vývoje v neustále se měnícím prostředí. Jedním z úkolů, který před námi stojí je najít most mezi biologickou složkou člověka a jeho Podstatou (Spirit of man) tím nehmotným, co nezapadá do škatulky fyziologie ani psychologie. Je třeba přimět člověka k tomu, aby si byl více vědom svého vnitřního světa, skrze který konceptualizuje a interpretuje okolní svět. Bez pochopení sebe sama nelze chápat vnější svět v plné jeho šířce a hloubce. I přesto, že toto prozření dříve nebo 30

31 později povede k rozvíření debat nad mnoha kontroverzními společenskými a náboženskými otázkami. (Dunn, 1959) Jako jeden ze základních prvků tohoto nalézání spojení mezi biologickou podstatou člověka a jeho Podstatou vidí Dunn v kreativitě, kterou označil za vyjádření sebe sama, zkoumání neznámé a univerzální pravdy. Kreativita je pro člověka nejen pohlcující, ale také naplňující a přináší mu vnitřní uspokojení. Podstatné množství kreativního vyjádření, altruismu a lásky v běžném denním životě jsou nezbytné pro dosažení high state of well-being (vyššího stavu pohody). (Dunn, 1959) I když mohou Dunnovy úvahy vypadat transcendentálně či ideologicky, on sám jedním dechem volal po jasném vymezení konceptu wellness a metodách, které by umožnily kvantifikaci a diagnostiku pozitivního zdraví, tedy jednotlivých úrovní wellness stejně jako jsme dnes schopni diagnostikovat jednotlivá stádia vývoje nemoci nebo měřit morbiditu. Získaná data potom budeme schopni statisticky zpracovat a zjistit jejich korelaci se sociálními a ekonomickými fenomény. Práce Halberta Dunna byla publikována vesměs formou odborných prací a článků, jejichž záměrem bylo mimo jiné propagovat koncept wellness. Jak Dunn (1957) uvádí: Cílem je poukázat na několik konkrétních bodů na cestě za vyšší úrovní wellness. Podaří-li se uchopit a vyjasnit problém[klasifikace a diagnostiky úrovně wellness+, koncept high-level wellness může vyzrát a získat si pozornost lékařů a zdravotnického personálu napříč celou zemí a ve světě.* + Ačkoliv mnozí již jdou touto cestou, jejich oči se dívají jen jedním směrem, na nemoci a smrt tedy stavy, které se snaží zmírnit. Pokud by se podívali na druhou stranu, uviděli by, že wellness není jen jeden stav, ale soubor překrývajících se úrovní wellness. Pokud by bylo možné tyto úrovně jasně oddělit a změřit, bylo by dobře vidět, že většina populace, která je z tradičního pohledu nemocná, má ve skutečnosti nízkou úroveň wellness. Jednotnou podobu začal koncept High-level Wellness dostávat během 29 seminářů, které Halbert Dunn vedl v kostele v Arlington County ve Virginii. Jeho přednášky byly základem pro stejnojmennou knihu High-level wellness. Kniha vyšla v omezeném vydání v roce 1961, avšak neměla okamžitý vliv na tehdejší lékařskou veřejnost. Dostala se však do rukou Johna Travise a v následující dekádě rozkvetla v podobě wellness hnutí. 31

32 7.2 John W. Travis jde o to naučit se milovat sám sebe, převzít zodpovědnost za vlastní život, žít život v pohybu a vézt energii. Je to o volbě, o JEDNÉ cestě k wellness VAŠÍ CESTĚ. Tato kniha je o vás. - John Travis, úvod k The Wellness Handbook John Travis je zakladatelem prvního wellness centra na světě a tvůrcem prvního nástroje pro diagnostiku wellness. Zejména je však postavou, díky níž se wellness v 70. letech rozšířilo po celých Spojených státech. Travisův přístup k wellness vychází z jeho lékařské praxe a navazuje na učení Halberta Dunna. Po vystudování medicíny na Tufts School of Medicine působil John Travis šest let v United States Public Health Service, kde se podílel na vývoji počítačového nástroje pro hodnocení zdravotních rizik. Měl tedy podobné zázemí jako Dunn lékařské vzdělání a vztah ke statistice. Na rozdíl od Dunna se však Travis více orientoval na lékařskou praxi. Setkání Johna Travise s učením H. Dunna bylo dílem náhody. V roce 1972 našel jeho knihu ve výprodeji za pouhé dva dolary v knihkupectví na Johns Hopkins Medical School, kde studovat preventivní lékařství. O tom, že o wellness v té době nebyl valný zájem, svědčí fakt, že v roce ještě v 1972 uspořádal John Travis první wellness seminář, kterého se zúčastnilo pouhých pět účastníků. Travis se však wellness nevzdal a v roce 1975 opustil lékařskou praxi, kde se podle svých slov cítil jako kulatý kolík, který se snaží zapadnout do čtvercového otvoru (Travis, n.d.). Wellness se pro něj stalo životním východiskem a proto ještě v témže roce otevřel první wellness centrum Wellness Resource center v Mill Valley v Kalifornii. Travis konkretizoval Dunnovy myšlenky do osmiměsíčního programu, který nabízel ve svém centru za 1500 dolarů (Miller, 2005). Program zahrnoval výuku relaxačních technik, komunikace, sebe-hodnocení, rozvoj kreativity, zlepšení fyzického stavu a výživy, vizualizační techniky apod. Předmětem tohoto programu byl celý člověk jeho tělo, mysl, emoce i duch. Základem je, že lidi neléčíme, nestaráme se o ně. Fungujeme jako konzultanti, dáváme jim informace, učíme je nové dovednosti, ukazujeme jim, jak si více uvědomit, co se děje v jejich těle, jak lépe komunikovat a obecně je učíme mít rádi sami 32

33 sebe.* + Pomáháme lidem se zaměřit na to, jaký vedou život, ukazujeme jim jaké, jsou možnosti a pomáháme jim tyto možnosti zkoušet. (Travis & Ferguson, n.d.) Jeden z nejdůležitějších přínosů Johna Travise je důraz na osobní odpovědnost člověka. Podle Travise je právě daný jedinec zodpovědný za to, jestli směřuje k vyšší úrovni wellness nebo ne. Na rozdíl od tradiční lékařské péče, kdy je pacient pouze předmětem lékařských procedur, které nemůže ve většině případů nijak ovlivňovat, ve wellness pojetí má člověk poslední slovo. V roce 1979 bylo Wellness Resource Center přeměněno na Wellness Associates, později Wellness Associates Network for Helping Professionals, neziskovou vzdělávací organizaci, pod jejíž záštitou John Travis pořádal wellness semináře a workshopy jak pro veřejnost, tak i pro lékaře a pomáhající profese po celém světě. Tentokrát si jeho přednášky přišlo poslechnout více lidí, mnohanásobně více Kontinuum nemoci-wellness Illness-wellness kontinuum Obr. 2 Kontinuum nemoci-wellness - Illness-wellness kontinuum (Travis, 1988) Obr. 2 Kontinuum nemoci-wellness - Illness-wellness kontinuum (Travis, 1988) vychází z Dunnovy Sítě zdraví upravené na dvojdimenzionální model, který znázorňuje vztah mezi paradigmatem lékařské péče (Treatment paradigm) a paradigmatem wellness (Wellness paradigm). Hlavní podstatou je fakt, že pouhá absence příznaků nemoci s sebou nepřináší wellness, ale je symbolem neutrálního bodu uprostřed grafu. Do 33

34 tohoto bodu může člověka přivézt paradigma lékařské péče. Wellness paradigma sahá na obě strany kontinua a pomáhá člověku dosáhnout vyšších úrovní wellness. Travis v knize The Wellness Workbook (Travis& Ryan, 1988)upozorňuje na možnou dezinterpretaci tohoto modelu: pokud je člověk fyzicky nemocný, nemůže dosáhnout vyšší úrovně wellness. Podle Travise nezáleží primárně na tom, v jaké oblasti kontinua se člověk nachází. Je možné být fyzicky nemocný, ale stále se ubírat směrem k wellness a naopak být fyzicky zdravý, ale fungovat na principu nemoci. Co se počítá, je směr, kterým se člověk vydá. Cílem wellness není nahradit tradiční lékařskou péči, ale spíše s ní spolupracovat. V nemoci je léčba potřeba, nelze však zapomínat na ostatní složky člověka a zejména je důležité nezastavit na neutrálním bodě, kdy příznaky nemoci vymizí. Je třeba pokračovat dál k vyšším úrovním wellness. Model Illness-wellness Continuum se stal hitem ihned v roce 1975, kdy jej John Travis zveřejnil. Dokonale totiž ilustroval to, co v té době rostoucí wellness hnutí představovalo. Illness-wellness kontinuum se začalo hojně využívat jak v lékařské praxi, tak i ve vzdělávacích seminářích, objevovalo se v časopisech, odborných publikacích i na prezentacích a bez větších změn je tomu tak i dodnes, kdy je tento graf znázorněním klíčového konceptu wellness. 34

35 7.2.2 Model ledovce Iceberg model Obr. 3 Model ledovce - Iceberg model (Travis, 1988) Obr. 3 Model ledovce - Iceberg model (Travis, 1988), znázorňuje fakt, že fyzický stav jedince je pouze špičkou ledovce vynořenou nad hladinu. Pouhá jedna desetina celé ledovcové masy je viditelná, a aby člověk mohl pochopit, co tvoří jeho aktuální stav, musí se podívat pod hladinu. Zde Travis&Ryan (1988) rozlišuje tři úrovně: 1. Úroveň životního stylu a chování Mnoho lidí vede životní styl, který je destruktivní jak pro jejich vlastní zdraví a pohodu, tak i pro zdraví a pohodu celé planety. Současně se tito lidé cítí příliš bezmocní, než aby mohli něco změnit. 2. Úroveň kulturní, psychologická a motivační Jsou to právě kulturní normy, negativní zkušenosti, předsudky či dysfunkční dětství, co v člověku tvoří jeho přístup k životu a působí na jeho psychický stav a motivaci. Zejména kulturním normám přikládal John Travis důležitost. Člověk je bere za dané a nechce se jim odlišovat. Přitom tyto normy o několik let zaostávají za tím, co si skrytě myslí většina populace. 3. Spirituální úroveň, bytí a smysl Tato bazální a těžce ohraničitelná oblast dává prostor transpersonálním aspektům člověka, filosofickým a metafyzickým otázkám, pátrání po smyslu bytí 35

36 i nevědomým procesům, které se v člověku odehrávají. Právě to, jak se člověk postaví k těmto tématům a proměnným posléze určuje a prostupuje všechny ostatní úrovně a promítá se i do té nejvyšší, zdravotního stavu člověka. Dá se říci, že nepřímo rozhoduje o tom, jestli se bude jednat o nemoc nebo o wellness. Podle Travise nejsou nemoci a jejich symptomy tím opravdovým problémem. V podstatě se totiž jedná o tělesné a duševní pokusy, jak daný problém vyřešit vzkaz od nevědomí skryté pod hladinou, pro vědomí, které tvoří vrchol ledovce Model Energetických zdrojů Wellness energy system Model Energetických zdrojů (Wellness energy system) vnímá člověka jako otevřený disipativní systém, kterým prochází energie a pokud je její proud vyrovnaný, jedinec se cítí dobře. Pokud se však vyskytne nějaká překážka, ať už při vstupu energie, jejím výstupu nebo v procesu její transformace, člověk se cítí prázdný, zmatený, stresovaný apod. Efektivní proudění energie je pro wellness stěžejní, protože zdravotní problémy jsou výsledkem právě této nerovnováhy. Obr. 4 Model Energetických zdrojů - Wellness energy system (Travis, 1988) 36

37 Travis proto rozlišuje tři způsoby, kterými člověk energii přijímá (inputs) a dvanáct životních procesů, kterými člověk energii ze sebe vydává (outputs) viz Obr. 4 Model Energetických zdrojů - Wellness energy system (Travis, 1988): Vstupy: Strava (Eating), Dýchání (Breathing) a Vnímáním (Sensing), a to jak smyslové vnímáním elektromagnetických vln, jako jsou teplo, světlo nebo zvuk, tak i vnímáním emoční a spirituální energie, kterou člověku přináší například láska, radost nebo zlost. Výstupy: Vlastní odpovědnost a láska (Self-responsibility and love), Pohyb (Moving), Pocit (Feeling), Myšlení (Thinking), Hra a práce (Playing and Working), Komunikace (Communicating), Intimita (Intimacy), Hledání smyslu (Finding mening) a Transcendence (Transcending). Právě z modelu dvanácti základních životních procesů vychází Travisův evaluační nástroj Wellness Inventory (Wellness inventura) viz Obr. 5 Wellnes inventory, nástroj pro diagnostiku wellness (Travis, 1988). Jedná se o vůbec první nástroj pro hodnocení úrovně wellness, jehož cílem je dosažení rovnováhy ve všech dimenzích. Wellness podle Travise totiž není stálý stav, je to proces. Nelze se jednoho dne jednoduše dostat do stavu well a zůstat v něm. Obr. 5 Wellnes inventory, nástroj pro diagnostiku wellness (Travis, 1988) Vyplněním testových otázek člověk získá vlastní tzv. wellness wheel (wellness kolo), grafické znázorněním jeho energetických systémů, na kterém je jasně vidět, jestli je vyrovnaný nebo na kterých oblastech by měl zapracovat. Oproti tradičnímu lékařskému přístupu léčení nemoci Travis (1988) navrhuje cyklický proces uvědomění (kdy se člověk 37

38 podívá nato, jaký v dané chvíli vede život, jaké je jeho wellness wheel), vzdělávání (kdy zjišťuje, jaké jsou možnosti, ponoří se do sebe sama nebo přijímá od ostatních), růstu (kdy aplikuje některou z vybraných možností) a re-evaluace. Podle Johna Travise je wellness právo a privilegium každého člověka. Nelze někoho vyloučit jen proto, že je handicapovaný, starý, má jizvu ve tváři, je vystrašený, když se setká s výzvou nebo je prostě nedokonalý. I takový člověk může žít v procesu wellness. Již Halbert Dunn ve své teorii nezůstal pouze u jedince, ale usiloval o wellness také pro rodiny, komunity a celou společnost. John Travis, který od počátku kráčí v Dunnových stopách, rozšířil tuto škálu wellness o tzv. planetární wellness a wellness pro děti. Tomuto poslednímu konceptu, který si klade za cíl rozvíjet wellness u člověka již od jeho narození a nejmladších let prostřednictvím správné rodičovské péče a zdravých rodinných vztahů a poměrů, se John Travis s manželkou Meryn Callander věnují v současné době nejintenzivněji. Wellness dospělých a dětí v kontextu daných globálních, kulturních a environmentálních podmínek tvoří tzv. full-spectrum wellness. John Travis své myšlenky na téma wellness sepsal v roce 1977v knize The Wellness Workbook, která vysvětluje nejen jeho tři výše popsané modely, ale obsahuje i vše potřebné, aby si člověk mohl své wellness sám diagnostikovat. Díky travisově wellness centru a jeho vzdělávacím seminářům se slovo wellness šířilo americkou společností. Netrvalo však dlouho a začalo být čím dál častěji dáváno do kontextu s fitness, správnou výživou či prevencí srdečních onemocnění. Postupně se začal vytrácet psychologický a transpersonální přesah Travisova konceptu wellness, který byl původním základem jeho wellness centra. John Travise proto ve spolupráci se svou manželkou začal psát množství publikací na téma wellness a aby byl správný výklad jeho konceptu dostupný co největšímu množství lidí, jeho knihy Simply Well a Wellness Workbook jsou volně dostupné na internetu. Wellness Inventory dostalo podobu integrovaného on-line wellness programu, a tento nástroj se i v dnešní době hojně využívá v lékařském prostředí, firemního wellness a jako tradiční nástroj wellness koučů. (Wellness Associates, 2012). 38

39 7.3 Donald Ardell Jsem Don Ardell a propaguji koncept wellness A užívám si to! - Don Ardell v rozhovoru s B. Vickem Donald Ardell je nejhlasitější a nejdiskutovanější zastánce myšlenek wellness. Podle něj se wellness až příliš zakořenilo v oboru medicíny, který se zaměřuje na nemoci a jejich léčbu. Stejně tak se však mohlo zabydlet v oborech, jako je psychologie, sociologie nebo veřejná správa. Wellness není klíčem pouze ke zdraví, ale spíše krokem ke kvalitnější existenci. (Ardell in Monroe, 2006). Donald Ardell neměl na rozdíl o obou jeho předchůdců lékařské vzdělání, původně vystudoval sociologii a územní plánování. Svým profesním zaměřením však nebyl daleko od lékařského prostředí. Několik let působil ve státní správě na funkci health planner, jejíž náplní je vyhodnocovat zdravotní potřeby vybraných skupin populace a na základě výsledků výzkumů navrhovat vládní cíle v oblasti veřejného zdravotnictví. Ani on, stejně jako Dunn a Travis, nebyl spokojen, když si uvědomil, že většina jeho práce spočívá v poskytování lékařské péče lidem, kteří mají zdravotní problémy. Ardell v roce 1974 uveřejnil dva články v American Journal of health planning, o tom, že plánování lékařské péče by se mělo přeorientovat od regulace nákladů na léčbu k propagaci zdravého životního stylu. Když se o několik let později tímto směrem vládní politika opravdu posunula, v to dobu už byl Ardell dávno a neodmyslitelně spojen s Wellness hnutím. Kariéru propagátora wellness začala v roce 1977, kdy získal doktorát na Union State Univerzity. Jeho disertace High Level Wellness: An Alternative to Doctors, Drugs and Deseases, byla vydána knižně a velmi rychle stala bestsellerem. Od té doby aktivně propaguje wellness na seminářích, konferencích a konzultacích po celém světě. Ardellův přístup k wellness on sám shrnul jednou větou: Wellness Is Too Important To Be Presented Or Lived Grimly Wellness je příliš důležité, než aby bylo prezentováno 39

40 nebo prožíváno zachmuřeně. (Ardell, 2011) Právě pro svůj odlehčený přístup si získal pozornost široké veřejnosti a stal se velmi oblíbeným řečníkem. Ve jménu tohoto nezachmuřený přístup proto někdy přednáší v triatlonovém dresu než v saku. Triatlon a duatlon jsou totiž jeho velkými koníčky Donald Ardell je považován za jednoho z nejrychlejších běžců světa ve své věkové kategorii Ardellovy modely wellness Obr. 6 Modely Donalda Ardella z roku 1977 a 1986 (Ardell, 2010) První model, který Ardell prezentoval v roce 1977, vymezoval pět dimenzí wellness (viz Obr. 6 Modely Donalda Ardella z roku 1977 a 1986 (Ardell, 2010). Osobní zodpovědnost byla ve středu kruhu a kolem ní byly dimenze nutričního uvědomění, zvládání stresu, tělesného fitness a ekologické citlivosti. O několik let později Ardell publikoval knihu 14 days to wellness (14 dní k wellness), v níž upravil svůj stávající model (viz Obr. 6 Modely Donalda Ardella z roku 1977 a 1986 (Ardell, 2010)). Osobní zodpovědnost byla stále centrální myšlenkou, ale ostatní dimenze byly následující: nutriční uvědomění a tělesná zdatnost, smysl a důvod, dynamické vztahy a emoční inteligence 40

41 Obr. 7 Model wellness odpovídající struktuře Ardellových článků z 90. Let (Ardell, 2010) Od devadesátých let píše Ardell pravidelně na svůj blog seekwellness.com a po čase mu přestal jeho stávající model stačit. Jeho články pokrývaly mnohem více oblastí, a proto přišel s novým modelem, který obsahuje tři základní domény a 16 dovedností, který je dodnes používán pro kategorizaci obsahu jeho blogu. (Ardell, 2010) Postupným vývojem konceptu wellness se Donald Ardell postupně myšlenkově rozešel s Johnem Travisem a zřekl se spirituálního přesahu wellness. Odmítá například označkovat wellness za holistický přístup, ten je podle něj aplikován podivnými léčiteli. Ardell se řadí mezi zastánce sekularizovaného přístupu k wellness a podtrhuje vliv fyzické aktivity, jako jednoho ze základních kamenů REAL wellness (OPRAVDOVÉHO wellness) viz Obr. 8 Model REAL wellness (Ardell, 2010) Obr. 8 Model REAL wellness (Ardell, 2010) 41

42 Model REAL wellness byl uveden v roce 2010 jako akronym pro slova Reason (Důvod), Exuberance (Hojnost, nevázanost), Athleticism (Atletismus) a Liberty (Svoboda) ve čtyřech propletených kruzích. (Ardell, 2010) Jak Don Ardell napsal v úvodu své první knihy: wellness je alternativou k závislosti na doktorech, lécích, samolibosti, průměrnosti, sebelítosti, nudě a lenosti. Lékařská péče se sice zlepšuje, je dostupnější a kvalitnější, úměrně tomu by však měla růst také kvalita lidského života, což se však neděje. K OPRAVDOVÉMU wellness se musí člověk dopracovat sám, ale ne o samotě. K tomu, aby dosáhl a udržel vysokou úroveň svého wellness, potřebuje podporující a inspirující komunitu rodinu, sociální skupinu, instituce nebo pracovní prostředí, které podporují pravidla, zvyky a potřeby wellness. V takovém prostředí lidé vědí, že pravidelná fyzická aktivita se očekává, cítí se být součástí, starají se o ostatní, jsou respektováni a zapojeni ve smysluplných aktivitách. (Ardell, 2009) Donald Ardell napsal 16 knih o wellness, publikoval několik stovek článků na svém blogu a vydává čtvrtletník The Ardell Wellness Report, který vychází pravidelně již od roku

43 7.4 Bill Hettler Bill Hettler se k wellness hnutí přidal v 70. letech poté, co se jedna z jeho kolegyň na University of Wisconsin absolvovala workshop v Travisově Wellness Resource Center. Univerzita ihned navázala s Johnem Travisem spolupráci a studentům začala poskytovat univerzitní wellness program vycházející z Wellness Inventory. (Miller, 2005) Bill Hettler v této době působil jako univerzitní lékař a v roce 1967 vytvořil tzv. Lifestyle Assesment Questionnaire (Dotazník hodnotící životní styl). Tento dotazník byl určen k vyhodnocení úrovně wellness u studentů vysokých škol a měl jim napomoci k dlouhodobé změně životního stylu. Během let prošel několika revizemi a v dnešní době je společně s dalšími nástroji pro vyhodnocení úrovně wellness dostupný v on-line podobě na Testwell.org. V roce 1977 Hettler a jeho kolegové uspořádali první setkání wellness odborníků, na kterém založili organizaci International Wellness Institute (Mezinárodní institut wellness) a položili základy mezinárodní konference National Wellness Conference (Národní konference wellness). Hlavním řečníkem nebyl nikdo jiný než Donald Ardell a naslouchalo mu 250 příznivců wellness z celých Spojených Států. Konference je každoročně pořádána na stejném místě, v kampusu ve Stevens Pointu a poslední ročníky navštěvuje na 1600 účastníků z celého světa. National Wellness Institute od roku 2008 vyhlašuje tzv. Halbert L. Dunn Wellness Award, prestižní cenu v oblasti wellness a podpory zdraví. Její držitelé zasvětili svůj život wellness a nechybí mezi nimi právě Bill Hettler ani Donald Ardell dimenzí wellness The six dimensions of Wellness Bill Hettler vytvořil model wellness, který má šest dimenzí: sociální, pracovní, spirituální, tělesnou, intelektuální a emoční a je centrálním modelem uznávaným International Wellness Institute. (viz Obr. 9 Model 6 dimenzí wellness (National Wellness Institute, 1977) 43

44 Obr. 9 Model 6 dimenzí wellness (National Wellness Institute, 1977) Aplikací modelů wellness si člověk uvědomí vzájemné vazby mezi jednotlivými dimenzemi a jejich vliv na zdravý život. Koncept wellness může být přínosný téměř do všech oblastí lidského snažení. Wellness jako cesta ke správnému životu lze aplikovat nejen v oblasti podpory zdraví, ale je čím dál častěji využíván také v pomáhajících profesích, poradenství a lékařské praxi. (National Wellness Institute, 1977). Podle tohoto stručného přiblížení hlavních osobností wellness hnutí se může zdát, že co člověk, to názor a co člen wellness hnutí, to jedna definice a jeden či více modelů. Zde je proto na místě použít slova Donalda Ardella : Modely slouží pro vizuální nastínění základních schémat. Jsou pouze vizuálním nástrojem a neměly by být brány jako zjevení shůry. Každý by si měl zkusit vytvořit graf, který by odpovídal jeho chápání konceptu wellness. Zůstaňte otevření možnostem a dalšímu učení to je jeden z klíčů kvalitního života. Co svět potřebuje je ještě víc modelů wellness, zejména pokud povedou k tomu, aby všichni, dospělí, zaměstnanci i děti a ostatní pochopili efektivní principy moudrého, radostného a dobrého života. (Ardell, 2010) 44

45 8. Wellness schizma John Miller (2005) píše: v 70. letech, zlaté éře wellness, se tento myšlenkový koncept šířil do univerzitních kampusů a do firemních kanceláří, kdy firmy začaly svým zaměstnancům nabízet tzv. workplace wellness programy a školy zařadily téma wellness do svých kurikul. Stát i územní samosprávy začaly propagovat wellness s cílem snížit výdaje na zdravotnictví a široká veřejnost přistoupila na fakt, že změna životního stylu je prospěšná, a začala se více hýbat. Rozšířily se sporty jako jogging, aerobic a silový trénink. Lidé pochopili, že množství tuku v potravě zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění a začali se lépe stravovat. Od 80. letech však nejasné vymezení významu wellness vyústilo v to, že se pod označení wellness začaly řadit produkty, procedury i myšlenková hnutí, která s prvotním učením Halberta Dunna vůbec nesouvisí. Donald Ardell (2005) ve zprávě pro Japonsko vymezuje dvě větve současného hnutí wellness: sekulární a quasi spirituální wellness, které se v mnoha aspektech rozchází. 8.1 Sekulární wellness Sekulární přístup vnímá wellness jako stav mysli, životní filosofii založenou na osobní zodpovědnosti a vědomé snaze o dosažení a užívání si pokročilých stavů fyzické a psychické pohody. Hlavními hodnotami jsou v tomto pojetí věda, osobní zodpovědnost, kritické myšlení, tělesná aktivita, fitness, hledání smyslu a podstaty života. Mezi hlavní zastánce tohoto přístupu patří Donald Ardell. Sekulární wellness se zříká spirituality, avšak Miller (2005)podotýká, že tento přístup ve svém extrémním přijetí také nemá daleko od náboženského systému jíst špatně je hřích, pravidla zdravého životního stylu jsou povýšena téměř na rovinu přikázání a jejich nedodržování bývá chápáno jako nemorální a jako důkaz slabé osobnosti. Pod taktovkou wellness přikázání si lidé začali klást nereálné cíle a pro mnohé se wellness stalo bolavou připomínkou toho, že necvičí dost a nejí správně. Stalo se tak, že i přes všechnu pozornost věnovanou wellness, lidé na tom nejsou lépe a spíše se jejich stav zhoršuje. Don Ardell (2005)proto přišel s konceptem I can t do it, 45

46 jehož podstatou je, aby si lidé uvědomili, že nejsou schopni přijmout všechny zásady správného wellness životního stylu a ať se o to ani nesnaží. Ardell navrhuje, aby se začali zabývat reálnými cíli, které jsou v jejich možnostech, což zvýší jejich šance na dosažení i těch cílů větších. Jedna z jeho rad například zní: Nezkoušejte přestat kouřit. Nejdřív se dostaňte do formy a získejte kontrolu nad svým životem. Až toho dosáhnete, už se nebudete muset snažit přestat kouřit, už prostě kouřit nebudete chtít. 8.2 Quasi spirituální wellness Druhá větev dnešního wellness hnutí pojímá wellness v úzkém kontextu se spiritualitou. Velmi často jde o učení související s alternativní medicínou a je z velké části založeno na víře, emocích, nadpřirozenu a mystice. Ardell (2005) sem řadí všechny guru a léčitele, kteří se přidali k hnutí wellness, aniž by jejich učení respektovalo hlavní myšlenky tohoto konceptu. Obecně bývá spirituální wellness spojováno s hnutím New Age, které přebírá prvky tradičních východní ch náboženství a spojuje je se západní duchovní a metafyzickou tradicí, do které bývají zahrnuty prvky pozitivní psychologie, motivace, pomoz si sám, holistického zdraví, parapsychologie, ale také vědecké výzkumy lidského vědomí nebo kvantová fyzika (Drury, 2004). Mezi zástupce tohoto směru bývají různými autory řazeni například Mehmet Oz a Deepak Chopra. Tématu energetických polí, které je jedním ze základních stavebních kamenů léčby dle modelu New Age, se lehce dotknul už Halbert Dunn, avšak v jeho práci nebyla tato oblast hlouběji rozpracována. Teprve Travisova teorie Wellness energy system se více zabývala energetickými zdroji, avšak Travisův přístup je, ve srovnání se spirituálním wellness zosobněným mnoha myšlenkovými a náboženskými hnutími současnosti, veskrze racionální. Wellness od svých počátků pochází z náboženského kontextu a vazba mezi wellness a mnoha náboženskými hnutími rozšířenými v Americe je patrná dodnes. Ne všechna náboženská hnutí jsou však na černé listině, protože ne všechna berou wellness jako milost boží, ale spíše jako záležitost chování jedince. National Wellness Conference již na své prvního zasedání přizvala doktora Hanse Diehla, zástupce Adventistů sedmého dne, 46

47 kteří bývají označováni za nezdravější sub-populaci ve Spojených státech. Jejich vliv na wellness hnutí je patrný dodnes. (Miller, 2005) Hlavním negativním dopadem spojování wellness se spirituálními hnutími, které nerespektují tradiční vědecké poznatky a mnohdy je i popírají, je ztráta akademické prestiže pro tento obor. Jak píše Miller (2005) v článku History of Wellness, * + například vedení Montclair State University zvažuje odstranit slovo wellness z názvu jednoho ze svých studijních programů a chtějí se více zaměřit na prevenci, protože by údajně studenti mohli od oboru očekávat něco více spirituálního, než daný program nabízí a chtěl by nabízet. Právě ztráta odborného jména tohoto oboru může být rostoucí hrozbou pro wellness hnutí do nadcházejících let. V závěru své zprávy pro Japan wellness Society však Donald Ardell (2005) poznamenává, že rozdělení na spirituální a sekulární větev wellness hnutí není tvrdě narýsováno. Výše uvedené charakteristiky se zabývají spíše hraničními a okrajovými pojetími. Wellness komunita není rozdělena na dva znepřátelené tábory. Zástupci obou přístupů se společně scházejí na National Wellness Conference, volně prezentují své myšlenky a navzájem se respektují. Mají totiž společný cíl, kterým je zdravější americká populace a vyšší kvalita života pro co nejvíce lidí. 47

48 9. Východiska pro české wellness Přes možnou skepsi, která provází ideovou roztříštěnost hnutí wellness ve 21. století, wellness jako takové rozhodně neztrácí na síle. Po celém světě narůstá zájem o změnu způsobu, jak se staráme sami o sebe nejen o naše těla, ale také naši duši, ducha, společnost i planetu. Množí se impulsy pro změnu paradigmatu, změnu od pouhé reaktivity snahy o léčbu či nápravu problémů k proaktivnímu, holistickému přístupu, který řeší a předchází hlavním příčinám nemocí, a to jak onemocnění jednotlivců, tak i celé společnosti. To je hlavním cílem wellness hnutí, píše se v úvodu zprávy Spas and the global Wellness market: Synergies and Opportunities. Tuto hloubkovou analýzu celosvětového odvětví wellness pro Global Spa summit 4, mezinárodní organizaci působící v odvětví lázeňství, zpracoval Stanford Research Institut dále jen SRI (2010). V roce 2002 ekonom Paul Pilzer v knize The Wellness revolution (Wellness revoluce) vyčíslil objem tehdy vznikajícího odvětví zvaného wellness na 200 miliard amerických dolarů. O pět let později, v novém vydání knihy, uvádí, že toto odvětví vzrostlo na objem 500 miliard dolarů a je to jen začátek. (Pilzer, 2012) Podle modelu viz Obr. 10 Model Wellness Cluster odhadující velikost wellness odvětví (SRI, 2010), uvedeného v této práci SRI, je odhadovaná velikost celosvětového wellness odvětví téměř 2 biliony dolarů. Tento model vychází Travisova Kontinua nemoc-wellness a rozděluje odvětví wellness na dvě části: levá označuje reaktivní přístup ke zdraví a wellness, který se zaměřuje na ošetření již existujících onemocnění a příznaků (sem by patřila také tradiční lékařská péče), zatímco na pravé straně je proaktivní přístup k wellness a ke zdraví jedince, jehož cílem je zlepšit kvalitu jeho života. (SRI, 2010) 4 Od roku 2010 se tato organizace jmenuje Global Spa and Wellness Summit a do své agendy přidala právě odvětví wellness, které bylo touto prací vymezeno. 48

49 Obr. 10 Model Wellness Cluster odhadující velikost wellness odvětví (SRI, 2010) V modelu jsou vymezena jednotlivá odvětví lázeňského průmyslu, která mají podle autorů přímou vazbu na wellness, a kterým se tak otvírají nové možnosti investic a rozvoje podnikání, ale také možnost sehrát vedoucí úlohu ve změně přístupu k péči člověka o sebe sama, která byla naznačena v úvodu. Donald Ardell (2010) v přednášce pro Deutscher Wellness Verband (německou asociaci wellness) poukazuje na fakt, že wellness je v této zprávě prezentováno primárně jako lukrativní zdroj peněz a používá se k označení téměř všeho, co se týká problematiky zdraví. Například Pilzer do sektorů wellness odvětví řadí následující: Vitamíny, výživové doplňky, kosmetické služby a přípravky pro péči o pleť, plastická chirurgie, oční a estetická chirurgie, kosmetická dermatologie, genetické inženýrství, kosmetická a rekonstrukční stomatologie, preventivní medicína, zdravotní pojištění, fitness kluby a sportovní zařízení, volně prodejné 49

50 léky, výrobky zdravé výživy, restaurace se zdravou výživou, produkty pro podporu štíhlé linie. (Pilzer in SRI, 2010) Ardell proto ve své přednášce navrhuje pro evropské hnutí wellness první krok, kterým je jasné vymezení toho, co wellness opravdu je, čím se liší od všeobsažných definic wellness, ale zároveň čím může lázeňský průmysl obohatit. Existuje mnoho důvodů, proč by měl lázeňský průmysl přijmout vůdčí roli v podpoře wellness, nehledě na fakt, že z toho plynou dobré peníze. Zejména v Evropě je zjevný tento trend provázání wellness s lázeňstvím, které má hluboké historické kořeny. Evropané wellness mnohem více spojují s procedurami, které tato nelékařská zařízení poskytují, a asociují zejména s termíny jako je rozkoš, dobrý pocit, status a okázalost (Miller, 2005). V České republice, která je známá pro své dlouhodobé léčebné lázeňské pobyty narůstá zájem o krátkodobé wellness pobyty zaměřené právě na relaxaci a požitky, než na léčebnou kůru. I české lázeňství se tedy přizpůsobuje požadavkům moderního wellness odvětví, avšak lázně, relaxační centra, hotely a další sportovní zařízení nejsou jediným místem, kde je možné wellness rozvíjet. Podle Dona Ardella je wellness možné ukotvit v jakémkoliv oboru, od medicíny, přes psychologii, sociologii či veřejnou správu. V Americe jej charakterizuje právě medicína, v České republice jej Poděbradský (2008) řadí do oblasti rekreace a sportovních aktivit. Wellness i lázeňství jsou specifickou formou cestovního ruchu, využívají obdobnou infrastrukturu a také přinášejí pozitivní ekonomický a multiplikační efekt. Je třeba zdůraznit, že wellness je do jisté míry filosofií a způsobem přístupu k životu. Nejen slovem opačného významu k anglickému illness, tedy nemoci. V České republice se obvykle za wellness považuje těžko definovatelná oblast činností mezi lázeňstvím a fitness. V současné době prochází wellness v České republice velmi dynamickým vývojem. Je nutné ho chápat nejen jako aktuální trend a velkou podnikatelskou příležitost, ale právě jako zdravý, aktivní přístup k životu. Takový přístup může pomoci nalézat podnikajícím subjektům nové podnikatelské příležitosti a povede k lepšímu uspokojování potřeb zákazníků a může dávat i větší šanci uspět v konkurenčním boji na poli cestovního ruchu. (Poděbradský, 2008) Autor dále uvádí, že ačkoliv se wellness například v Německu rozvíjelo již během 80. let, do našeho prostředí se začal tento koncept usilující o komplexní přístup k člověku a 50

51 hledání rovnováhy a harmonie pronikat až na počátku 21. století. * + Stále větší péče se věnuje zdravotnímu stavu, fyzické kondici, relaxaci a osobnímu rozvoji jedince, píše Poděbradský, avšak Blahušová (2012) dodává: Po patnáctileté snaze změnit názor na tento obor u nás (publikace, články, školení) jsem to vzdala. U nás jde stále o lázeňství. Právě proto by měla být teoretickému konceptu wellness věnována větší pozornost, a to jak na úrovni zajímavé podnikatelské příležitosti pro poskytovatele těchto služeb, tak například i osvěty mezi personálem zajišťujícím wellness služby. Tito lidé, kteří jsou v přímém kontaktu s klienty, návštěvníky wellness center či lázní, by měli být nositeli a dobrým příkladem života ve smyslu wellness, avšak nejen za zdmi wellness center. Wellness není něco, co se ve wellness centru prodává, nebo co samo nastane po příjemné masáži. Takzvaný wellness konzultant by měl vědět a umět poradit i v dalších oblastech, složkách wellness, které ovlivňují kvalitu lidského života. Wellness, to není jen několik rad co jíst, kdy cvičit a jak pečovat o svou pleť. Wellness centra zejména v českém prostředí mohou sehrát vedoucí úlohu v úvodu zmiňované změně způsobu péče člověka o sebe sama. Je proto třeba jejich zaměstnance připravit na tuto novou úlohu, a rozšířit povědomí o teoretických východiscích wellness, aby se pak jejich prostřednictvím dostali k co největšímu počtu jedinců, kteří jsou sami odpovědni za kvalitu svého života. Fakulta sportovních studií vzdělává právě budoucí odborníky v oboru wellness, ať již přímo výživové poradce, fyzioterapeuty, osobní trenéry, manažery či učitele. Všichni mohou svou znalostí a svým životním stylem inspirovat své klienty či svěřence, protože wellness se neodehrává jen ve wellness centru, ale na každém místě a v každé minutě. Proto byli studenti vybráni jako cílová skupina pro pilotní výzkum Jaké je české wellness? 51

52 10. Výzkumná část: Jaké je české wellness? 10.1 Výzkumný problém Wellness jako pojem je v České republice široce rozšířené, zejména jako marketingové označení služeb lázeňských či rekreačních zařízení a sportovních center. Teoretický koncept wellness však již takové popularity v českém prostředí nezaznamenal a málokdo dokáže říct, co wellness vlastně znamená. České pojetí wellness je částečně utvářeno právě nabídkou wellness služeb, různými marketingovými kampaněmi a tradičním pohledem na lázeňství, se kterým je wellness v našem prostředí úzce spjato. To vše i přesto, že wellness jako koncept, který má svá vědecká východiska, od 70. let spoluutváří americkou kulturu a šíří se doslova po celém světě. Wellness není jen moderní trend a příležitost jak pro poskytovatele wellness služeb, který může rozšířit své portfolio a diferencovat se na dnes již téměř nasyceném trhu, ale je to hlavně cesta pro člověka, který chce zlepšit svůj život, chce zlepšit své wellness. Právě studenti byli vybráni jako vhodná skupina pro tento pilotní průzkum českého wellness, protože jsou jak klienty využívajícími wellness služby, ale také potenciálními tvůrci wellness odvětví v České republice v následujících letech Výzkumná otázka Jak chápou koncept wellness studenti Fakulty sportovních studií? 52

53 10.3 Hypotézy H1 H2 H3 H4 H5 H6 H7 H8 Studenti slovo wellness znají nejméně 3 roky a běžně jej používají. Slova, která studenti nejčastěji asociují s wellness jsou: Masáže, vířivka a lázně. Pokud chtějí studenti zlepšit své wellness: cvičí, lépe jí a jdou do vířivky či sauny. V definici slova wellness studenti používají slova: tělo, zdraví a relaxace. Za nejdůležitější složky studenti považují složku tělesnou a psychickou. Studenti mají zájem o práci v tomto odvětví. Studenti se o wellness sami aktivně zajímají a teoretické poznatky o wellness čerpají hlavně z časopisů nebo ve wellness centrech. Teoretické koncepty popisované v této práci nejsou studentům známy. 53

54 10.4 Metodika výzkumu Dotazník obsahoval 1 2 otázek zaměřených na problematiku wellness a jeho interpretaci studenty a 4 otázky zjišťující pohlaví, věk a obor studia respondentů. Jednalo se o otázky uzavřené, pouze jednou byla použita otázka otevřená a jedna otázka škálová. Dotazník je uveden v Příloze 1. Dotazník byl studentům distribuován elektronickou formou a respondenti se jej účastnili dobrovolně. Lze tedy předpokládat, že se jedná o studenty, které téma wellness zajímá a odpovědi mohou být zaujatější či pozitivnější, než kdyby se jednalo o náhodně vybraný vzorek této skupiny. Pro ilustraci různého pojetí wellness v českém a zahraničním prostředí byl použit dotazník uvedený ve zprávě Spas and the global Wellness market: Synergies and Opportunities (SRI, 2010). Ten byl proveden mezi 1077 návštěvníky wellness center, z nichž 60% bylo ze Severní Ameriky, 20% z Evropy a 15% z Asie a Pacifiku. Porovnání s výsledky tohoto průzkumu je uvedeno u hypotéz H2, H3 a H4. Zpráva SRI však neobsahovala konkrétní čísla, a proto nebylo při srovnání použito statistických metod. 54

55 10.5 Cílová skupina Cílovou skupinou tohoto výzkumu byli studenti Fakulty sportovních studií, napříč jejími obory a ročníky studia. Výzkumu se zúčastnilo celkem 85 respondentů. Obr. 11 Pohlaví a věk respondentů Z více než 60% odpovídaly ženy a věk respondentů byl zpravidla mezi lety (viz Obr. 11 Pohlaví a věk respondentů). Jednalo se zejména o studenty oborů Učitelství tělesné výchovy, Management sportu/cestovního ruchu, Regenerace a výživa ve sportu a Fyzioterapie. 55

56 11. Výsledky výzkumného šetření H1 Studenti slovo wellness znají nejméně 3 roky a běžně jej používají. Tato hypotéza byla potvrzena. Více než polovina respondentů uvedla, že slovo wellness začali registrovat před 3-5 lety, druhý nejvyšší výskyt zaznamenala možnost, že slovo wellness slyšeli před 5-10 lety (viz Obr. 12 Kdy slyšeli studenti slovo wellness poprvé?). Pouze 8 studentů uvedlo, že wellness znají méně než dva roky. Obr. 12 Kdy slyšeli studenti slovo wellness poprvé? Více než polovina studentů (56%) označila, že slovo wellness běžně používá, viz Obr. 13 Používají studenti slovo "wellness" ve svém běžném jazyce?. Toto potvrzuje, že termín wellness je současným studentům známý a již se stal součástí jejich slovníku. Jedna respondentka např. uvedla: Chvilku jsem v jednom wellness pracovala [ ]. Obr. 13 Používají studenti slovo "wellness" ve svém běžném jazyce? 56

57 H2 Slova, která studenti nejčastěji asociují s wellness jsou: Masáže, vířivka a lázně. Nejčastěji asociovaným slovem byla Relaxace, která dominovala nejen otázce asociací, ale také v otázce, kdy měli studenti vlastními slovy wellness popsat (viz hypotéza H4). Relaxaci zaškrtlo 74 respondentů a 55 z nich vybralo předpokládanou možnost Lázně, vířivka, masáže. (viz Obr. 14 Slova, která studenti asociují s wellness). Tato hypotéza byla částečně potvrzena. Dalšími odpověďmi, které se vyskytovaly častěji, bylo Odbourání stresu, Tělesné a duševní zdraví, Čas pro sebe, Prevence nemocí či Rozmazlování. Naproti tomu termíny jako Štěstí, Holistické zdraví, Smysluplnost, Vlastní zodpovědnost či Celistvost měly minimum hlasů. Obr. 14 Slova, která studenti asociují s wellness 57

58 Tatáž otázka byla položena návštěvníkům wellness center, kteří se účastnili výzkumu SRI (2010). V Tab. 2 Pojmy, které studenti a návštěvníci wellness center (respondenti SRI) asociují s wellness, je uvedeno deset nejčastějších odpovědí. V šesti z nich se obě skupiny shodují Relaxace, Tělesné zdraví, Odbourání stresu, Rovnováha, Lázně, i Duševní zdraví. Léčba, Kvalita života, Emoční rovnováha a Štěstí, které jsou pro návštěvníky wellness center v první desítce, jsou u studentů nahrazeny pojmy Prevence, Čas pro sebe, Fitness a Rozmazlování. Tab. 2 Pojmy, které studenti a návštěvníci wellness center (respondenti SRI) asociují s wellness 10 pojmů nejčastěji asociovaných s wellness Studenti FSpS Respondenti SRI Relaxace Kvalita života Lázně, vířivka, masáž Tělesné zdraví Odbourání stresu Štěstí Tělesné zdraví Rovnováha Čas pro sebe Relaxace Duševní zdraví Emoční rovnováha Prevence nemocí/stresu Duševní zdraví Fitness Odbourání stresu Rozmazlování Lázně Vyrovnanost Léčba Svou roli zde hrají různé potřeby každé ze zkoumaných skupin. Kde návštěvníci wellness center hledají Léčbu, studenti uvádějí Prevenci, což může být dáno různými věkovými skupinami a jejich rozdílným zdravotním stavem. H3 sauny. Pokud chtějí studenti zlepšit své wellness: cvičí, lépe jí a jdou do vířivky či Nejčastější aktivitou, kterou studenti pro zlepšení svého wellness provádějí, jsou fyzická cvičení, avšak vířivky či sauna jsou hned druhou nejčastěji se vyskytující možností (viz Obr. 15 Aktivity, které studenti dělají pro zlepšení svého wellness). Studenti také často tráví čas v přírodě, věnují se svým zálibám, zdravěji jí a více spí. Hypotéza H3 byla potvrzena. 58

59 Obr. 15 Aktivity, které studenti dělají pro zlepšení svého wellness Na tuto otázku shodně odpovídají také návštěvníci wellness, viz Obr. 16 Aktivity, které návštěvníci wellness center dělají pro zlepšení svého wellness. I u nich bylo frekventovanou odpovědí právě cvičení a lepší stravování. Jako třetí možnost zvolili návštěvu lázní. Obě skupiny mají téměř opačné odpovědi právě u možností Navštívím lázně/jdu do sauny či vířivky. Studenti preferují druhou možnost a do lázní se vypraví pouze 21% z nich, kdežto návštěvníci wellness center volí častěji právě lázně a saunu s vířivkou vybralo pouze 15 procent z nich. Tato odlišnost může reprezentovat jak různé preference obou skupin, ale také různé pojetí těchto zmiňovaných služeb, které může být způsobeno kulturními odlišnostmi ve službách poskytovaných pod označením lázně/spa. 59

60 Obr. 16 Aktivity, které návštěvníci wellness center dělají pro zlepšení svého wellness Mezi dalšími zvolenými možnostmi, kde se studenti více věnují svým zálibám, návštěvníci wellness center vyrazí na dovolenou nebo tráví více času s přáteli či rodinou. Obě skupiny však dále uvádějí, že pro zlepšení svého wellness vyrazí do přírody nebo více spí. H4 V definici slova wellness studenti používají slova: tělo, zdraví a relaxace. Studenti byli požádáni, aby vlastními slovy definovali wellness. Jejich odpovědi byly pomocí vizualizačního nástroje seskupeny do tzv. word cloudu. Velikost slova znázorňuje četnost jeho výskytu. Z odpovědí studentů a studentek jasně vystupují slova Relaxace, které bylo použito 22krát, Životní styl, který se objevil v 15 odpovědích, Odpočinek a Člověk, která zmínilo shodně 14 respondentů (viz Obr. 17 Slova, která studenti použili v definici slova wellness). Tělo a zdraví jsou zde také zastoupeny, a to v 6 odpovědích. Zazněly i jednotlivé složky psychická, tělesná a duševní, ty však již méně často než jednotlivé procedury masáže, vířivky, sauny, kosmetické procedury či sportovní centrum. Hypotéza H4 byla potvrzena. 60

61 Obr. 17 Slova, která studenti použili v definici slova wellness Mezi návštěvníky wellness center byla nejčastějšími slovy Tělo (Body), Duše (Mind), Zdraví (Health) a Rovnováha (Balance), viz Obr. 18 Slova, která návštěvníci wellness center použili v definici slova wellness. Objevuje se zde i Štěstí, Harmonie či Mír. V mnoha pojmech se obě skupiny v různé míře shodují Životní styl, Pohoda, Zdraví, Tělo, Duše. Studenti kladou větší důraz na vnější proces, který člověku přináší uvolnění a pohodu, kdežto návštěvníci wellness center jej vnímají více jako vnitřní stav člověka. Obr. 18 Slova, která návštěvníci wellness center použili v definici slova wellness 61

62 H5 Za nejdůležitější složky studenti považují složku tělesnou a psychickou. Hypotéza H5 byla potvrzena. Studenti hodnotili jednotlivé složky wellness podle svých preferencí. V možnostech byly uvedeny dimenze wellness, tak jak je uvádí The BC Atlas of Wellness (Miller & Foster, 2010). Dle očekávání byly složky psychologická a tělesná označeny za nejdůležitější či hodně důležité, a to více než 80% respondentů (viz Obr. 19 Důležitost jednotlivých složek wellness dle preferencí studentů). Právě pochopení jednotlivých složek wellness je stěžejní pro pochopení šíře celého konceptu wellness. Studenti věnovali pozornost složkám, které jsou jim již známé, tedy tělesná, psychologická, sociální a spirituální. Složky, které se mohou zdát člověku již vzdálenější, tedy kulturní, ekonomická, klimatická, intelektuální, pracovní a ekologická, jsou studenty vnímány jako méně důležité, avšak neměly by zůstávat opomíjeny, protože kvalita lidského života je přímo vázaná na kvalitu prostředí, ve kterém člověk žije, a které svých chováním a jednáním spoluutváří. Obr. 19 Důležitost jednotlivých složek wellness dle preferencí studentů 62

63 H6 Studenti mají zájem o práci v tomto odvětví. Tato hypotéza byla potvrzena. 76 respondentů uvedlo, že jejich obor souvisí s wellness (i když možná vzdáleně) a 51 studentů by nabídnutou práci v odvětví wellness zvážilo. Aktivně si práci v tomto oboru hledá 23 studentů, zatímco 11 studentů by o takovou práci vůbec zájem nemělo (viz Obr. 20 Souvisí wellness s obory, které studenti studují? a Obr. 21 Zájem studentů o práci v odvětví wellness). Obr. 20 Souvisí wellness s obory, které studenti studují? Obr. 21 Zájem studentů o práci v odvětví wellness 63

64 H7 Studenti se o wellness sami aktivně zajímají a teoretické poznatky o wellness čerpají hlavně z časopisů nebo ve wellness centrech. Tyto otázky sledovaly zájem studentů o problematiku wellness, a zjistily, že 67% studentů se o toto téma aktivně nezajímá zájem 52 z dotazovaných je omezen na návštěvu sauny či občasné cvičení a 5 studentů uvedlo, že tomuto tématu vůbec nevěnuje pozornost. Pouze 28 studentů uvedlo, že se o tuto problematiku aktivně zajímají (viz Obr. 22 Zájem studentů o problematiku wellness). Pokud se studenti setkali s teoretickými poznatky o wellness, což zaškrtlo 55% dotazovaných, zpravidla uvádí, že se tak stalo ve škole (35x), nebo v jiném než nabízeném zdroji (37x) již však nedoplnili v jakém (viz Obr. 23 Znají studenti teoretické koncepty wellness?). Ve wellness centrech či časopisech, což byly očekávané odpovědi, čerpalo informace pouze osm studentů, čímž byla hypotéza H7 vyvrácena. Obr. 22 Zájem studentů o problematiku wellness Obr. 23 Znají studenti teoretické koncepty wellness? 64

65 Obr. 24 Zdroje, ze kterých studenti čerpají informace o wellness. H8 Teoretické koncepty popisované v této práci nejsou studentům známy. Přestože více než polovina studentů uvedla, že se již setkala s teoretickými poznatky o wellness, s teoretickými koncepty uvedenými v této práci se z celkového počtu 85 dotazovaných bylo seznámeno pouze 14 studentů (viz Obr. 25 Teoretické koncepty ne/jsou studentům neznámé). Práce Johna Travise (Illness-wellness Continuum, Iceberg model, Wellness Energy System, Wellness Inventory) byla známá 8 studentům a vždy dva studenti znali koncepty Halberta Dunna (Health grid, Spirit of man), Dona Ardella (REAL wellness) i Billa Hettlera (Six dimensions of Wellness). 83% studentů neznalo ani jeden z uvedených konceptů wellness a hypotéza H8 byla potvrzena. Obr. 25 Teoretické koncepty ne/jsou studentům neznámé 65