Sociální psychologie. Semestr: podzim 2013

Transkript

1 Sociální psychologie Semestr: podzim 2013

2 PhDr. Josef Lukas, Ph.D. Vyučující kontakt: viz IS, případně konzultační hodiny: pondělí na katedře psychologie PedF MU, Poříčí 31 jindy po ové domluvě ppt. prezentace budou umístěny v ISu, v sekci Studijní materiály (Učební materiály).

3 Zdroje informací ke studiu Sylabus předmětu Elektronické zdroje dostupné prostřednictvím knihovny PedF MU (důležitá např. EBRARY Education) Další odkazy viz Informační služby na webu PedF Internetové zdroje (snad netřeba vysvětlovat ) Odborné časopisy Pedagogika, Studia paedagogica, Orbis Scholae, Pedagogická orientace, Psychológia a patopsychologia dieťaťa a další Populární zdroje...od Učitelských novin po denní tisk

4 Zdroje informací ke studiu 2 Základní knihy: Řezáč, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, Hayesová, N. Základy sociální psychologie. Praha: Portál, _socialni_psychologie.pdf

5 Sociální psychologie v systému psychologických věd Základní psychologické vědy obecná psychologie (základní principy psychických jevů) vývojová psychologie (změny psychiky v čase) psychologie osobnosti psychopatologie (zkoumání nemocné psychiky) metodologie psychologie sociální psychologie Aplikované sociální psychologie pedagogická psychologie psychologie organizací politická psychologie psychologie práva psychologie masové komunikace psychologie náboženství

6 Metody zkoumání v psychologii Experiment většinou uměle vytvořené podmínky Pozorování jiných i sebe (introspekce) krátkodobé, dlouhodobé (longitudinální) Rozhovor strukturovaný, polostrukturovaný, volný různá míra připravenosti psychologa Anketa Dotazník Kazuistika Obecné dělení: kvantitativní X kvalitativní metody

7 Význam sociální psychologie Člověk je tvor společenský (zóon polítikon Aristoteles), bez kontaktu s jinými by se vlastně nevyvíjel. Sociální psychologie zkoumá vliv sociálních faktorů (sociokulturního prostředí) na formování psychiky jedince. Tři dimenze: intrapersonální; interpersonální a sociální (společenská). Hlavní témata: rolové chování; interakce a komunikace (i v ped. prostředí); vnímání druhých lidí; názory, postoje a jejich změna; vznik sociálních skupin a skupinová dynamika. (ALE: biopsychosociální model)

8 Socializace jedince 1 Socializace změna člověka ve smyslu biologickém v člověka společenského, v člověka ve smyslu psychologickém (souvislost s poznatky vývojové psychologie); učení se obsahům sociálních rolí, normám a formám chování ve společnosti. Socializace primární (raná) a sekundární (permanentní) Primární socializace získání základních kulturních návyků; osvojování rodného jazyka, různých forem sociální komunikace, základních poznatky o světě jako takovém, ale i základních rolových schémat nebo společností akceptovaných hodnot, idejí. Probíhá v dětství, je východiskem pro začleňování jedince do společnosti Možné dělení primární socializace: elementární socializace (1. rok); rodinná socializace (2.-4. rok); veřejná socializace (po 4. roce).

9 Socializace jedince 2 Sekundární socializace jejím předpokladem adekvátní socializace primární; Existují různá chápání jakýkoliv proces následující po primární socializaci; opouštění dětství, odnaučování se závislosti na rodičích (chápání veřejnosti ve smyslu nadosobního okolí); nárůst počtu sociálních rolí; uvádění v soulad egoistických potřeb s potřebami společnosti; Úloha emocionální identifikace v sekundární socializaci na rozdíl od období primární socializace klesá Neukončenost sekundární socializace

10 Činitelé socializace Rodina největší vliv v dětství emocionální kontext vliv sociálních podmínek Škola obsah učiva (indoktrinace) vztah k autoritám (osoba učitele) třída, škola modelem společnosti Vrstevnické skupiny (peer groups) Masová komunikační média (od 20. stol.) two-step flow (opinion leaders) televizní vůdci (McLuhan, 2000)

11 Rolové chování Jeden z hlavních produktů socializace: role Ve společnosti má každý člověk různé sociální role je jich velké množství a uplatňujeme je v situacích, pro ně vhodných (role rodiče, studenta, učitele, asistenta ale i cestujícího ). Role definuje vztah mezi lidmi v určitém prostředí a situaci; poskytuje nám vodítka, jak se chovat. Role je reciproční vždy se objevuje ve vztahu ke konkrétní osobě (či sociální skupině). Naše stabilní role se postupně internalizují, až se stávají součástí našeho já. Představu o rolích většinou získáváme prostřednictvím sociálního učení (od druhých).

12 Stanfordský vězeňský experiment (Zimbardo, 1971) Situace: Experiment začal inzerátem, který hledal dobrovolníky na výzkum života ve věznicích (na 14 dnů). Na základě psychologických testů bylo vybráno 24 studentů, kteří byli náhodně rozděleni na dozorce (pomáhali i budovat věznici ) a vězně (byli i neplánovaně zatčeni). Ve třech celách bylo po třech vězních, které hlídali 3 dozorci. Průběh: Po úvodním dni, kdy se dozorci vžívali do nové role, proběhla druhý den vzpoura vězňů, kterou dozorci zvládli, stmelili se a postupně začali pro udržení pořádku využívat stále tvrdší metody (nástupy, samotka, svlékání donaha, odpírání jídla ). I přes upozorňování experimentátorů se nátlak dozorců a apatie či patologické chování vězňů stupňovalo experiment ukončen již po 6 dnech! Ukázka: (

13 Stanfordský vězeňský experiment Co nám to říká o lidech: Jde o vliv situace a vliv rolového chování. Osobnostní nastavení testovaných bylo druhotné. I dobří lidé mohou jednat v určitých situacích iracionálně až antisociálně. Existuje institucionalizace moci (moc odvozená od role jedince v hierarchii spojená s deindividualizací ) (viz také chování amerických dozorců v irácké věznici Abú Ghrajb v roce 2003) Kritika: Etická problematičnost experimentu Pojetí role dozorce vycházelo z amerických filmů

14 Interakce a komunikace Základní pojmy sociální psychologie! Interakce vzájemný vztah mezi jedinci nebo jejich skupinami. Komunikace podmínkou sociální interakce, bez nějaké formy dorozumívání by společnost neexistovala; jazyk tvoří kód. Verbální (slova a texty) a neverbální komunikace (gesta, mimika, oční kontakt, vzdálenost osob při komunikaci ). Nepředávají se jen informace, protože lidé si ve vzájemné komunikaci sdělují také své emoce, nálady, přesvědčení atd.

15 Komunikace: jako symbolická směna (přenos) sdílení myšlenek či idejí; sociální proces usilující o porozumění (proměnlivý situační kontext; není primárně nástrojem k šíření a přijímání informací, ale plní funkci sociálního sbližování; významní druzí ovlivňují naše názory a postoje); interakce, vztah (i interakce na biologické úrovni je druhem komunikace); proces přenosu informací prostřednictvím symbolů slov, obrazů, grafů apod.; kanál, cesta či nástroj (komunikace probíhá převážně prostřednictvím různých druhů kanálů; od kouřových signálů po internet); mechanismus spojující odlišné části sociálního světa a posilující společenský Vybíral, Z. charakter lidské existence; nástroj manipulace.

16 Komunikace ve školním prostředí Specifičnost komunikace ve škole: V pedagogické komunikaci, tak jak se s ní setkáváme na školách, jsou přesně určeny časové a prostorové podmínky, určeni jsou účastníci (učitelé a žáci), je stanoven cíl a obsah komunikování výchovně vzdělávacími programy, jsou předepsána pravidla styku mezi učitelem a žáky atp. Výsledek této komunikace ve škole je systematicky kontrolován a vyhodnocován Na pedagogickou komunikaci jsou učitelé systematicky připravováni, školeni a cvičeni. Křivohlavý, J. (1987). Komunikace učitelů se žáky, s. 18. Hlavní charakteristikou komunikace ve třídě je komplementarita (vzájemné doplňování se rolí), která vychází již ze samotné podstaty vztahu učitel - žák. Učitel z větší části určuje průběh komunikace, je ve vztahu dominantnější.

17 Postoj, postojová změna, persuaze

18 Postoje Standardní definice: postoj je systémem pozitivních nebo negativních parciálních názorů (kognitivní složka), emocionálních vztahů a tendencí v jednání a chování ve vztahu k objektu postoje (behaviorální složka). Postoj je v čase relativně stabilní suma názorů, která umožňuje do jisté míry objasnit reakce jedince na objekt postoje (vyznačuje se diferencovaností a stabilizovaností?) Postoj je tendencí a ne zákonitostí v reagování na objekty či subjekty postoje. Charakteristika postojů: zaměřenost; polarita; hodnotící aspekt; postoj je naučený; je anticipující

19 Problémy s postoji Konzistence postoje v oblasti kognitivní a emocionální je občas sporná, tzn. emocionální vztah k určitému objektu nemusí být v souladu se znalostí či kognitivním zpracováním tohoto objektu. Deklarovaný postoj k určitému subjektu, objektu či tématu ještě nemusí odpovídat skutečnému chování. Hlavní problém: vztah jednotlivých složek postoje. Nelze brát postoje pouze jako systémy názorů, stále hraje roli vliv emocí, stále se v určitých situacích chováme jinak, než by bylo vyvoditelné z postojů.?

20 Kognitivní disonance U jedince snaha dosáhnout kognitivní rovnováhy (nepřítomnost napětí z nesouladu různých postojů) Kognitivní disonance (Festinger) situace, kdy jsou naše postoje v nesouladu či si odporují; je základním zdrojem postojové změny Redukce disonance: změna postoje (snadnější u méně vyhraněných postojů) přehodnocení informací, nabourávajících postoj (u vyhraněných, rigidních postojů) Takovéto informace jedinec ignoruje či zkreslí tak, aby mu více vyhovovaly (diskreditace zdroje info; nové zpracování info nové závěry; akceptace pouze souhlasné části informace)

21 Postojová změna Existují různé modely fungování postojové změny. Záleží na způsobu zpracovávání informací využívání dvou typů cest : centrální (důkladné zvažování argumentů) či periferní ( zkratkovité, rychlé zpracování info). Centrální cesta častěji využívána jedinci, kterých se problém více dotýká či mají vyšší potřebu přemýšlet o světě. Teorie zdůvodněného jednání jedinec jedná racionálně, kalkuluje náklady a užitek; tendence chovat se tak, aby získal příznivé výsledky a byl oceněn významnými druhými + vnímaná kontrola chování jak snadné/obtížné je cíle dosáhnout

22 Persuaze v souvislostech Persuaze proces (komunikace), během kterého chceme ovlivnit mínění či chování druhých, tak aby jednali v souladu s našimi názory, postoji (či potřebami), tedy dosáhnout postojové změny Důležité: při persuazi existuje možnost svobodné volby na straně příjemce informací (na rozdíl od nátlaku, který je spojen s možnými negativními důsledky pro příjemce; např. nátlak související s postavením jedince v mocenské hierarchii) Manipulace typ komunikace (persuaze), snažící se jedince donutit k chování proti jeho vůli, s cílem získat nějakou výhodu; využívání mystifikace; emocionálního nátlaku; falešných argumentů apod.; (komunikační fauly) Etická otázka.

23 Principy persuaze

24 Cialdini principy persuaze 1 R. B. Cialdini psychologie přesvědčování, 6 principů (teoreticky i empiricky podložených) 1) Reciprocita existuje tendence chovat se recipročně k těm, kteří pro nás něco udělali (např. oplatit laskavost laskavostí); reciprocita jako adaptační mechanismus; 2) Konzistence pokud se pro něco rozhodneme, vybudujeme si nějaký postoj, máme tendenci na něm trvat (srov. disonance); existují vnitřní i interpersonální aspekty konzistence; (foot-in-the-door technika napřed menší, pak větší požadavek); 3) Společenská platnost máme tendenci chovat se tak, jak se chovají ostatní (srov. konformita, Asch; nakažlivost smíchu); potřeba orientace ve světě a potřeba být přijímán druhými

25 Cialdini principy persuaze 2 4) Oblíbenost máme tendenci souhlasit s lidmi, které máme rádi, kteří se nám líbí vliv atraktivity; vliv četnosti kontaktů; vliv podobnosti; komplimenty (chválení) 5) Autorita častěji se necháme ovlivnit těmi, kteří disponují autoritou (srov. Milgram); faktory: blízkost autority, legitimita, vnímání expertnosti, ale i oblečení, tituly 6) Nedostatek hodnotu příležitosti zvyšuje její vzácnost ( poslední na skladě ); souvislost s teorií reaktance (při pocitu ohrožení svobody má jedinec tendenci si tuto svobodu zachovat) týká se i svobody volby něčeho Otázka VYUŽITÍ x ZNEUŽITÍ principů

26 Sociální skupina v souvislostech

27 Stereotyp Stereotypizace způsob vnímání sociální reality Vznik pojmu stereotyp Stereotyp je kategorií sociální kognice, způsobem rozpoznávání charakteristik členů různých sociálních skupin. Důvody stereotypizace zjednodušování, osobní, sociální konstrukty Stereotypy přirovnání k obrazům v mysli (v současném pojetí bychom mohli použít termín mentální či sociální reprezentace) Klasický příklad vnímání příslušníků odlišných národů nebo ras. Stereotypy vs. předsudky

28 Sociální skupina Umožňuje svým členům dosahovat nějaký cíl a má pro ně určitý význam (uspokojování potřeb sounáležitosti a sebeprosazení; identifikace; podpora ). Je charakterizována existenci reálných vztahů mezi konkrétními jedinci a určitou strukturou pozic a rolí; má vlastní vzory chování, hodnoty a normy. Typy skupin podle utváření vztahů: formální (definovaný cíl) x neformální podle velikosti: malá (interpers. vazby) x velká vztahy zprostředkované, zdůraznění pozic a rolí. podle významu vztahů: primární (význam vztahů) x sekundární (význam má skupina) podle zařazení a orientace členů: členská x referenční (skupina, se kterou se jedinec identifikuje především) Skupinové procesy (komunikace, myšlení ) viz Hayesová

29 Stereotypizace a soc. skupina Stereotypizace prostředek ospravedlnění se (justification) jedinců (potvrzování svojí hodnoty nebo statusu); celých sociálních skupin (group-justification) skupina si zjednodušuje a uspořádává sociální realitu, aby byla pro členy skupiny stejným, sdíleným způsobem srozumitelná (stereotypy ostatních se pak stávají součástí sociální identity té které skupiny). negativní stereotypizace druhých slouží ke zvyšování hodnoty skupiny Sociální identita vzniká v průběhu sociálního srovnávání; pomocí strategie maximalizování rozdílů mezi tzv. ingroup a out-group skupin, jedinců, hodnot, postojů všeho odlišného od sdílené identity určité skupiny Čím větší je vnímaný rozdíl mezi námi (in-group) a druhými (out-group), tím je skupina soudržnější, výkonnější.

30 Teorie sociální dominance Teorie sociální dominance (social dominance theory) každá společnost je založena na určité dané hierarchii různých sociálních skupin; existují skupiny dominantní a podřízené, jež se z principu odlišují sociální mocí, statusem; souvislost s negativním vnímání jiných sociálních skupin; sociální hierarchie jedinců ve společnosti více závislá na tom, z jaké sociální skupiny člověk pochází (individualita je druhotná). Legitimizující mýty postoje, hodnoty, názory nebo ideologie, jež nabízejí morální a intelektuální ospravedlnění hierarchie skupin (nerovnost) Tři typy: paternalistické mýty (prospěšnost hegemonistických skupin pro společnost jako celek); reciproční mýty (nerovnost je vyjádřením spravedlivého obchodu ); posvátné mýty (status dominantních skupin odůvodňují např. jeho daností od Boha).

31 Společný nepřítel Obraz společného nepřítele (image of enemy) skupinové stereotypické negativní vnímání nepřítele (outgroup); negativně posuzovány všechny skutečné i domnělé projevy chování jiné skupiny (i kladné); relativně nezpochybnitelný (každý čin nepřítele potvrzuje naši pravdu v pohledu na něj); posiluje soudržnost skupiny; negativní emocionální sjednocení skupiny ztráta společného nepřítele může nabourat sociální identitu jedinců; pro mnohé vůdce jedním ze stěžejních způsobů udržování a zvyšování jejich vlivu na stoupence.

32 Stávání se členem skupiny Přechodové rituály spojené se změnou místa jedince v sociální hierarchii; člověk se jejich prostřednictvím stává členem jiné sociální skupiny Někdy přechod provázen iniciací specifický způsob přijetí za člena skupiny; zasvěcení do tajemství Extrémní forma iniciace (např. sekty) snaha o potlačení identity jedince; zrušení přináležitosti ke všem předchozím skupinám rituálem pálení mostů ; rozloučení se se starým životem i přáteli; využívání manipulace Iniciace občas spojena i s nepříjemnými zážitky překonávány díky budoucí odměně (získání požadovaného, odpovídajícího sociálního statusu plnoprávného člena skupiny) Teorie přitažlivosti tvrdosti (Aronson) zkoumání mírných a tvrdých iniciací (ti, jež prošli tvrdou iniciací, chápou skupinu jako atraktivnější; srov. kognitivní disonance), později nepotvrzeno! Atraktivitu nezvyšuje tvrdost iniciace, ale navázání vztahů